Bazalka pravá (Ocimum basilicum) je aromatická rostlina z čeledi hluchavkovitých. Kvete od června do září. Je původem z Indie a z dalších vlhkých tropických regionů Asie, kde byla pěstována více než 5000 let. Do Evropy se dostala v 16. století a v současnosti se pěstuje většinou na zahradách a v domácnostech.
Je to nízká (20-40 cm) jednoletá bylina, s lysou lodyhou. Lodyha je větvená, se stopkatými, vstřícnými, vejčitými až podlouhlými listy, ve vyšších partiích zastřihovaně zubatými okraji. Horní listy přecházejí v malé, červenavé listeny. Má bílé květy, poměrně velké. Jsou opylovány hmyzem. Plody jsou čtyři černohnědé tvrdky.[1] Možnost záměny bazalky pravé je velmi malá, protože bazalka se od podobných rostlin stejné čeledi liší specifickou vůní.[2] Vyžaduje vlhkou, výživnou půdu a přímé slunce. Lze ji rozmnožit semeny nebo řízkováním nekvetoucích postranních výhonů.
Bazalka obsahuje hlavně silice (až 1,5 %) s hlavní složkou methylchavikolem (estragolem) a linaloolem a přibližně 5 % tříslovin, dále flavonoidy, glykosidy, éterické oleje s eugenolem a ocimem, bazalkový kafr, tanin, cinoel a jiné látky.[3]
Čerstvé nebo sušené listy se používají jako univerzální koření. Pěstují se formy s listy zelené a červené barvy. Odlišné je také aroma - od typické vůně bazalky po skořicovou a citrónovou. Různé barevné formy působí v kontejnerech velmi dekorativně.
Pěstována je jako okrasná rostlina do okenních truhlíků, kde je kromě vůně vítána i její schopnost odpuzovat mouchy. Protože je to teplomilná letnička, vyséváme ji v březnu až dubnu do truhlíku.
Bazalka je mimořádně univerzální bylina, tlumí křečové bolesti, zlepšuje trávení, harmonizuje peristaltika, působí proti nadýmání, protizánětlivě i mírně antibioticky. Je vhodná při nespavosti a migréně, při psychogenně podmíněných závratích.
Při použití inhalace snižuje krevní tlak a je vhodným prostředkem při těžkém nachlazení i při únavě. Bazalku samotnou podáváme práškovanou, jako koření nebo pro aromatické koupele či inhalace. Při podávání ve formě čaje ji zpravidla kombinujeme s dobromyslí, meduňkou, puškvorcem, řebříčkem, heřmánkem, benediktem, tymiánem, kořenem lopuchu nebo řepíkem.
Bazalka má v kuchyni široké využití. Po celou dobu vegetace je chutnou i voňavou přísadou salátů z čerstvé zeleniny. Můžeme ji přidat k dušenému masu, do omáček i do polévek. Jen pozor na dávkování - vyšší dávky nepůsobí uklidnění, ale naopak podráždění.[5]
Bazalka tvoří základ italské kuchyně, používá se zejména u receptů, jejichž součástí jsou rajčata (saláty, těstoviny s rajčatovou omáčkou apod.), a vyrábí se z ní omáčka pesto.
Bazalce se daří výhradně v teplých, slunných a chráněných polohách. Bazalka roste především v teplém středomořském podnebí. Rostlina vyžaduje 5 hodin slunečního svitu denně a teploty nad 10 °C. Daří se jí v dobře odvodněných půdách. Bazalka se v našich podmínkách chová jako jednoletka, jsou odrůdy, které můžeme pěstovat trvale, ale je potřeba je chránit před mrazem.
Slovo bazalka pochází z řeckého basileus, což znamená „král“. Někteří lidé prý věří, že rostla na místě, kde svatý Konstantin a Svatá Helena nalezli svatý kříž. Po určité období však byla považována za ďábelskou bylinu, protože její název byl zaměněn za latinské basiliscus, bazilišek.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Basil na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu bazalka pravá ve Wikimedia Commons
Galerie bazalka pravá ve Wikimedia CommonsBazalka pravá (Ocimum basilicum) je aromatická rostlina z čeledi hluchavkovitých. Kvete od června do září. Je původem z Indie a z dalších vlhkých tropických regionů Asie, kde byla pěstována více než 5000 let. Do Evropy se dostala v 16. století a v současnosti se pěstuje většinou na zahradách a v domácnostech.
