Tropical Almond

El almendro malabar, almendro de los trópicos, almendrón o falsu kamani (Terminalia catappa) ye un árbol tropical de gran porte, dientro la familia de les combretácees. L'orixe del árbol ta en discutiniu, puede venir de la India, o de la península Malaya, ó de Nueva Guinea.

Detalle de les flores

Detalle de les fueyes

Descripción

Desenvolver hasta un valumbu de 35 m, con una corona de cañes simétriques horizontales dirixíes escontra riba. Cuando l'árbol avieya, la corona de cañes faise más esplanada, hasta formar una especie de xarrón.

Les fueyes son grandes, de 15 a 25 cm de llargor y de 10 a 14 cm d'anchor, ovoides, verde escuru y coriáceo brillosos. Son caducifolies, esprendiéndose na dómina seca; enantes de cayer camuden el color a rosáu acoloratáu o mariellu parduzo, que se deben a pigmentos tales como la violaxantina, la luteína y la zeaxantina.

Les flores son monoiques, con flores machu y femes nel mesmu árbol. Dambes son de 1 cm de diámetru, de blanques a verdoses, discretes y ensin pétalos. Alcuéntrase en forma axial o n'espigues terminales. El frutu ye una drupa de 5 a 7 cm de llargor y de 3 a 5.5 cm d'anchor, verdes nun principiu, depués cuando se maurecen estes son marielles o coloraes dependiendo de la especie; contién una sola grana.

Terminalia catappa

Cultivu y usos

Terminalia catappa cultívase llargamente nes rexones tropicales del planeta como un árbol ornamental, por cuenta de la trupa solombra que les sos fueyes apurren. El frutu ye comestible, con un sabor llixeramente acedo..

La madera ye colorada, sólida y bien resistente a l'agua; utilizar na Polinesia pa fabricar canoes.

Les fueyes contienen dellos flavonoides (como'l kaempferol o quercetina), dellos taníns (tal como punicalina, punicalagina o tercatina), saponines y fitosteroles. Por cuenta de la so riqueza en principios activos, les fueyes (ya inclusive la corteza) usar en delles medicines tradicionales con distintos propósitos. Por casu, en Taiwán les fueyes desprendíes del árbol úsase como yerba pa tratar les enfermedaes del fégadu.

frutos sobre l'árbol.

En Surinam el té de fueyes prescribir contra la disentería y la foria. Afirmóse que les fueyes contienen axentes pa prevenir el cáncer, anque nun pudo demostrase, y antiosidantes amás d'anticlastogénico. Ye bien utilizáu polos criadores de peces ornamentales, principalmente peces bettas, peces discos, y peces killis, pero puede utilizase en cualquier especie,conocer poles sos propiedaes melecinales nos pexes y les ayuda na so reproducción, dende va sieglos el criadores de pexes en Taiwán utilicen les fueyes seques de la planta asitiándola nel acuariu o nel so filtru.

Taxonomía

Terminalia catappa describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Mantissa Plantarum 1: 128. 1767.^[1][2]

Etimoloxía

Terminalia: nome xenéricu que deriva'l so nome del llatín terminus, por cuenta de que los sos fueyes tán bien a la fin de les cañes.

catappa: epítetu

Sinonimia

• Badamia commersonii Gaertn.
• Buceras catappa (L.) Hitchc.
• Catappa domestica Rumph.
• Juglans catappa (L.) Lour.
• Myrobalanus catappa (L.) Kuntze
• Myrobalanus terminalia Poir.
• Terminalia badamia sensu Tul.
• Terminalia badamia DC.
• Terminalia Entemedia Bertero ex Spreng.
• Terminalia latifolia Blanco *

Terminalia moluccana Lam.

• Terminalia myrobalana Roth
• Terminalia ovatifolia Noronha
• Terminalia paraensis Mart.
• Terminalia procera Roxb.
• Terminalia rubrigemmis Tul.
• Terminalia subcordata Humb. & Bonpl. ex Willd.^[3]

Ver tamién

• Terminoloxía descriptiva de les plantes
• Hestoria de la Botánica
• Carauterístiques de les combretacees

Referencies

Bibliografía

1. CONABIO. 2009. Catálogu taxonómicu d'especies de Méxicu. 1. In Capital Nat. Méxicu. CONABIO, Mexico City.
2. Correa A., M.D., C. Galdames & M. Stapf. 2004. Cat. Pl. Vasc. Panamá 1–599. Smithsonian Tropical Research Institute, Panama.
3. Davidse, G., M. Sousa Sánchez, S. Knapp & F. Chiang Cabrera. 2009. Cucurbitaceae a Polemoniaceae. 4(1): 1–855. In G. Davidse, M. Sousa Sánchez, S. Knapp & F. Chiang Cabrera (eds.) Fl. Mesoamer.. Universidá Nacional Autónoma de Méxicu, Méxicu.
4. Flora of China Editorial Committee. 2007. Flora of China (Clusiaceae through Araliaceae). 13: 1–548. In C. Y. Wu, P. H. Raven & D. Y. Hong (eds.) Fl. China. Science Press & Missouri Botanical Garden Press, Beijing & St. Louis.
5. Forzza, R. C. 2010. Llista de espécies Flora do Brasil http://floradobrasil.jbrj.gov.br/2010. Jardim Botânico do Rio de Janeiro, Rio de Janeiro.
6. Funk, V. A., P. Y. Berry, S. Alexander, T. H. Hollowell & C. L. Kelloff. 2007. Checklist of the Plants of the Guiana Shield (Venezuela: Amazones, Bolivar, Delta Amacuro; Guyana, Surinam, French Guiana). Contr. O.S. Natl. Herb. 55: 1–584. View in Biodiversity Heritage Library
7. Hokche, O., P. Y. Berry & O. Huber. (eds.) 2008. Nuevu Cat. Fl. Vasc. Venezuela 1–860. Fundación Instituto Botánicu de Venezuela, Caracas.
8. Idárraga-Piedrahita, A., R. D. C. Ortiz, R. Caleyes Posada & M. Merello. (eds.) 2011. Fl. Antioquia: Cat. 2: 9–939. Universidá d'Antioquia, Medellín.
9. Jiménez Madrigal, Q. 2010. Combretaceae. En: Manual de Plantes de Costa Rica. Vol. 5. B.Y. Hammel, M.H. Grayum, C. Herrera & N. Zamora (eds.). Monogr. Syst. Bot. Missouri Bot. Gard. 119: 55–64.
10. Nasir, Y. & S. I. Ali (eds). 1980-2005. Fl. Pakistan Univ. of Karachi, Karachi.

Enllaces esternos

• Wikimedia Commons acueye conteníu multimedia sobre Terminalia catappa.

Terminalia catappa

Hind badamı (lat. Terminalia catappa) - kombretkimilər fəsiləsinin terminaliya cinsinə aid bitki növü.

Mənbə

Per a altres significats, vegeu «ametlla (desambiguació)».

L'ametlla de l'Índia (Terminalia catappa) és un arbre gros de la família tropical de les combretàcies. L'arbre s'ha estès molt per acció humana i s'ha naturalitzat des d'Àfrica al nord d'Austràlia i Nova Guinea.

Arriba a fer 35 m d'alt i té un fruit comestible (una drupa) de 5 a 7 cm de llarg amb un gust similar al de l'ametlla. Les seves fulles són grosses de 15 a 25 cm de llarg i de 10 a 14 cm d'ample. En l'estació seca són caducifolis abans de caure canvien de color. És una planta de sexualitat monoica amb flors masculines i femenines separades en el mateix arbre.

Enllaços externs

• ús de les fulles en aquaris
• Indian almond leaves- Website devoted to Indian almond leaves in folk medicine, modern medicine and aquariums.
• More Ketapang Info- Blog on Ketapang Leaves

Květenství-otevřené oboupohlavné, zavřené samčí květy

Plodenství

Plody a semeno

Vrcholák pravý (Terminalia catappa) je mohutný, tropický, jednodomý, krátce opadavý strom vysoký až 30 m. Je nejrozšířenějším druhem širokého rodu vrcholák a buď samovolně vyrůstá podél mořských pobřeží či mokřadů, nebo je vědomě pěstován. Je původní v rozlehlém areálu zabírající jih Arabského poloostrova, Seychely, Madagaskar a téměř všechny ostrovy západního a středního Indického oceánu, dále Indii, Bangladéš, Srí Lanku, jih Číny, Tchaj-wan, Myanmar, Thajsko, Kambodžu, Vietnam, Malajský poloostrov, Filipíny, většinu ostrovů Indonésie a ostrovy přiléhající k Nové Guinejí i severní Austrálii. Je také domácí dřevinou na severu kontinentální Austrálie a některých ostrovech v Tichém oceánu.

Přirozenou cestou i lidským přičíněním se vrcholák pravý jako nepůvodní druh také dostal do vlhkých pobřežních oblastí východní i západní tropické Afriky, na jih Severní a na sever Jižní Ameriky, stejně jako do Střední Ameriky a Karibiku, na Havajské ostrovy a Novou Kaledonií v Tichomoří.^[1][2][3]

Ekologie

Vrcholák pravý nejčastěji roste v pobřežních lemech, na plážích, skalnatých březích, písečných dunách, po okrajích mangrovových bažin, v parcích, zahradách i okolo cest. Je považován za průkopnický druh v narušených pobřežních stanovištích, nevyskytuje se sice přímo v zátopových oblastech, ale v místech těsně nad úrovní přílivů. Má schopnost růst v široké škále půd, od písčité přes kamenitou až po těžkou jílovitou, snese pH půdy od 4,0 po 8,5 i zasolenou brakickou vodou, příliš mu neškodí ani silné slané pobřežní větry. Jeho kořenový systém je mohutný a hluboký, takže může omezovat pohyb písečných dun. Mladé semenáče tolerují částečné zastínění vzrostlými stromy, jak však postupně rostou požadují stále vyšší úroveň slunečního svitu. V mladém věku rostou velmi rychle, s přibývajícími roky se jejich růst zpomaluje.

Pro zdárný růst potřebuje vrcholák pravý vlhké a teplé subtropické nebo tropické klima s celoročními srážkami od 750 do 3000 mm, dobře však přežívá krátkodobá období sucha. Vyhovuje mu průměrná teplota nejchladnějšího měsíce +15 °C a nejteplejšího +35 °C, za absolutní minimum je považován pokles k +7 °C, při nižší teplotě chřadne a rychle odumírá. Mimo mořského břehu se vyskytuje do nadmořské výšky asi 400 m, často roste v rozlehlých nížinách podél širokých ústí řek. Ploidie druhu je 2n = 24. Terminalia catappa je typovým druhem rodu Terminalia.

Strom zpravidla jednou až dvakrát ročně ztrácí na krátké období listy, obvykle v období nástupu suchého období, listy neopadávají u všech stromů najednou. Před opadem se listy zbarví červeno-žlutě, říká se, že strom z nich odebírá živiny k recyklaci pro růst nových, které raší krátce nato. Počet a období opadu listů, doba kvetení a dozrávání plodů je rozdílné podle teritoria na kterém dřeviny rostou. Dřevo stromů bývá napadáno všekazy (termity) a dřevokazným hmyzem, listy jsou spásány sarančaty.^[1][2][4][5]

Popis

Mohutný, dlouhověký, rozložitý strom pagodového tvaru s nápadně vodorovně rozloženými větvemi v pravidelných přeslenech. Dorůstá do výše 20 až 35 m a jeho koruna zabírá zhruba stejnou šířku. Kmen může být tlustý 1 až 1,5 m a má nahnědlou až černou, podélně se loupající kůru. Větve, hustě pokryté listovými jizvami, jsou porostlé střídavě vyrůstajícími listy nahloučenými na svých vrcholech ve zdánlivých přeslenech, odtud i rodové jméno stromu "vrcholák". Listy s krátkými řapíky jsou tuhé, kožovité, lysé, 15 až 30 × 10 až 15 cm velké, obvejčité až obkopinaté, bázi mají tupou a téměř srdčitou, na vrcholu jsou oblé nebo krátce špičaté, po obvodě celokrajné, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu bledě zelené a mívají okolo 10 párů žilek.

Četné jednopohlavné, drobné, zelenobílé květy vyrůstají ve štíhlých hroznovitých květenstvích 15 až 25 cm dlouhých. Několik málo spodních květů bývá oboupohlavných, zbytek jsou samčí, průměrný poměr samčích květů k oboupohlavným bývá 16:1, mnohá květenství jsou ryze samčí. Květy jsou voňavé, bývají v průměru asi 5 mm velké, pětičetný trubkovitý kalich je zelenkavý nebo bělavý, koruna není vyvinutá. Samčí květy obsahují deset tyčinek s prašníky rostoucí ve dvou kruzích, oboupohlavné mají navíc spodní jednodílný semeník a pestík čnící z kalichu. Květy produkují nektar i velké množství pylu a jsou opylovány včelami a dalším hmyzem.

Ve spodní části květenství se po opylení vytvoří jeden až pět přisedlých, nepravých plodů. Je to zprvu zelená, později červenavá, žlutavá nebo tmavě zelená, elipsoidní, silně stlačená a velmi tvrdá peckovice. Má dvě úzká, asi 3 mm křídla a bývá průměrně dlouhá 6 a široká 4 cm a obsahuje jediné jedlé semeno s krémovým nebo načervenalým osemením.^{[1][2][4][5][6]}

Rozmnožování

Peckovice má vláknitou, korkovitou strukturu, je velmi lehká a pokud spadne do oceánu, což se stává často, dokáže bez újmy plout za pomoci mořských proudů na velkou vzdálenost, semeno si podržuje klíčivost po dlouhou dobu. Tato schopnost je prapříčinou hojného rozšíření vrcholáku pravého po místech omývaných Indickým i Tichým oceánem. Ve vnitrozemí vyrůstají noví jedinci z roznesených plodů, kterými se živí kaloni i mnozí ptáci, na mořském pobřeží spadané plody konzumují krabi.

Stromy bývají také uměle vysazovány lidmi jako okrasné a stín poskytující dřeviny. Po vysetí semen do půdy vyklíčí (více než 50 %) za tři až osm týdnů, semenáče velmi rychle rostou (více než 1 m/rok) a z počátku tolerují částečný stín. Za tří toky již obvykle kvetou a to žádají plné světlo.^[4][5]

Význam

Vrcholák pravý se snadno usazuje na nových místech, kde narušuje původní vegetaci a mění ráz krajiny. Je proto např. na Floridě, ostrovech Karibiku i v Brazílii považován za invazní druh.

Jádra uvnitř plodů jsou jedlá, konzumují se syrová nebo pečená a chutnají jako mandle, proto získala jméno "mořské mandle" a strom "mandlovník mořský". Na slunci usušená jádra obsahují 35 až 55 % jedlého, žlutého oleje používaného k vaření a jako náhrada mandlového oleje. Vnitřní vláknitá dužina plodů (mezokarp) mezi obalem a peckou sice příjemně voní, ale není chutná.

Dřevo stromu je kvalitní, pružné, pevné, má červenou barvu a průměrnou hustotou 450 až 720 kg/m³. Používá se pro stavbu budov, mostů, lodí, vyrábějí se z něj dřevěné konstrukce a různé nádoby. Jeho kůra obsahuje až 25 % taninu a je bohatým zdrojem žlutého a černého barviva na kůži a pro výrobu inkoustu. Listů se užívá jako obkladů na revmatické klouby, pro chov bource morušového a mladé větvičky slouží jako krmivo pro dobytek. Namáčené sušené listy uvolňují antibakteriální a protiplísňovité látky, snižují pH vody, podporují hojení ran po houbovitých nemocech u ryb a celkově podporují jejich tření. Strom má do hloubky i šířky rozložené kořeny a dobře zabraňuje pohybu písečných dun směrem do vnitrozemí i erozi mořského pobřeží následkem přílivu a odlivu.^[1][4][5][7]

Odkazy

Reference

1. ↑ ^{a b c d} GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Terminalia catappa [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 01.05.2011 [cit. 2018-10-26]. Dostupné online. (česky)
2. ↑ ^{a b c} Dendrologie.cz: Terminalia catappa [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 09.02.2007 [cit. 2018-10-26]. Dostupné online. (česky)
3. ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Terminalia catappa [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-10-26]. Dostupné online. (anglicky)
4. ↑ ^{a b c d} ROJAS-SANDOVAL, Julissa. Invasive Species Compendium: Terminalia catappa [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 13.04.2017 [cit. 2018-10-26]. Dostupné online. (anglicky)
5. ↑ ^{a b c d} ORWA, C.; MUTUA, A.; KONDT, R. et al. Species profiles: Terminalia catappa [online]. World Agroforestry Centre, Nairobi, Kenya [cit. 2018-10-26]. Dostupné online. (anglicky)
6. ↑ CHEN, Jie; TURLAND, Nicholas J. Flora of China: Terminalia catappa [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-10-26]. Dostupné online. (anglicky)
7. ↑ CHUA, Ziying Emily. Species Pages on the Biodiversity of Singapore: Terminalia catappa [online]. Department of Biological Sciences, National University of Singapore, Singapore, rev. 2014 [cit. 2018-10-26]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mandlovník mořský ve Wikimedia Commons
• Taxon Terminalia catappa ve Wikidruzích

Illustration

Terminalia catappa, Blätter, junge Früchte und Blütenstand

Blüten

Früchte mit verschiedenen Reifegraden von rechts nach links

Steinkern und Samen

Der Katappenbaum (Terminalia catappa), auch Meer- oder Seemandelbaum, Indische Mandel oder Badam genannt, ist eine Pflanzenart in der Gattung Myrobalanen (Terminalia) aus der Familie der Flügelsamengewächse (Combretaceae). Die Art ist in Malesien und bis ins Pazifikgebiet beheimatet, ist aber auch außerhalb des ursprünglichen Verbreitungsgebietes oft zu finden.

Beschreibung

Vegetative Merkmale

Katappenbäume sind halbimmergrüne Bäume die Wuchshöhen von bis über 30 Meter erreichen. Sie weisen eine quirlige, horizontale Verzweigung auf, die zu einer offen spreizenden Krone führen. Der Stammdurchmesser erreicht bis 150 Zentimeter und manchmal werden Brettwurzeln gebildet. Die Borke ist gräulich-braun und im Alter langsrissig und schuppig. Das Wurzelsystem breitet sich nicht übermäßig stark aus.

Im Herbst verfärben sich die unterseits helleren, ganzrandigen und einfachen, verkehrt-eiförmigen bis elliptischen, kurz gestielten, bis 15–30 cm langen, fast kahlen, leicht ledrigen Laubblätter dekorativ gelb und später tiefrot. Die wechselständigen, scheinwirteligen Blätter an den Zweigenden sind abgerundet bis stumpf oder rundspitzig bis bespitzt, mit spitzer bis keilförmiger, oft leicht herzförmiger Basis. Der Blattstiel ist bis 2 Zentimeter lang. Die Nervatur ist, oft wechselnd, gefiedert und heller, sowie unterseits erhaben. An der Unterseite können an der Basis zwei Drüsen vorkommen, wie auch am oberen Blattstiel.^[1][2] Die Nebenblätter fehlen.

Generative Merkmale

Katappenbäume sind andromonözisch, also mit männlichen und zwittrigen Blüten auf einem Exemplar.^[2][3] In den Sommer- und Herbstmonaten werden an den Zweigenden angeordnet, achselständige, schlanke, leicht behaarte, bis 25 cm lange, ährige und gemischte Blütenstände gebildet. Die oberen Blüten des Blütenstandes sind männlich und die unteren sind zwittrig.^[1][2] Die unscheinbaren, kleinen, grünlich bis weißen, cremefarbenen, duftenden und sitzenden bzw. „pseudogestielten“ Blüten sind männlich oder zwittrig und fünfzählig mit einfacher Blütenhülle, die Kronblätter fehlen. Es ist ein zweiteiliger Blütenbecher vorhanden, der in einen unteren, leicht behaarten, zylindrischen, 3–7 Millimeter langen (Pseudostiel, Hals) und einen oberen, kleinen becherförmigen Teil gegliedert ist. Der becherförmige Teil ist innen leicht behaart und die dreieckigen, fast kahlen, innen gefärbten Kelchblätter sind 1 bis 1,5 mm lang.^[2]

Es sind zwei Kreise mit je fünf bis 4 mm langen, vorstehenden Staubblättern mit weißen Staubfäden vorhanden. Der einkammerige Fruchtknoten der etwa größeren zwittrigen Blüten ist unterständig, im kleinen, unteren Blütenbecher und der relativ kurze, kahle Griffel ist bis zu 3–3,5 mm lang. Es ist jeweils ein dicht langhaariger Diskus vorhanden.^[1] Die Bestäubung erfolgt durch Insekten.^[2]

Es werden ledrige und glatte, kahle, erst gelbe bzw. bei Reife ins rötliche und dunkelpurpur übergehende, etwa 4 bis 6,5 cm lange und 2 bis 4 cm breite, schwach zweiflügelige und bespitzte oder geschnäbelte, knapp essbare und ellipsoide Steinfrüchte (Scheinfrüchte) gebildet. Der hellbraune, abgeflachte und spindelförmige, fibröse Steinkern (Nuss) enthält meist einen schmal-eiförmigen, etwa 2,5–3,5 Zentimeter langen Samen mit dünner, papieriger Samenschale. Die Steinkerne sind lange schwimmfähig.^[2][3][4]

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 24.^[2]

Verbreitung und Standorte

Diese Art stammt aus Malesien, Südostasien bis Indien, Madagaskar und nach Südchina bis in nördliche Australien und Polynesien, wo sie vor allem an Strandgebieten wächst. Heute findet man sie auch in anderen Teilen der Tropen. In Westafrika ist sie in Gebieten mit stärkerem Regen zwischen Senegal und Westkamerun zu finden, wie auch im mittleren bis nördlichen Südamerika, in Teilen Zentralamerikas bis ins südwestliche Mexiko, Florida und auf die Antillen.^[5]

Bedeutung für Tiere

In Costa Rica wird der Katappenbaum bereits als einheimisch betrachtet. Dort stellen die Früchte des Baumes eine wichtige Nahrungsgrundlage des hellroten Ara, vereinzelt auch des großen Soldatenara dar.^[6]

Verwendung

Das Perikarp und der Kern der Frucht sind essbar, die Hülle jedoch ist sehr zäh und muss zuvor entfernt werden, was oftmals nicht einfach ist.

Die mandelartigen Samen sind essbar und sehr wohlschmeckend.

Bauholz

In Asien und Afrika wird die Art oftmals als Schattenspender angepflanzt. Das mäßig beständige und mittelschwere Holz wird auf Grund seiner leichten Bearbeitung als Nutzholz verwendet, ihm wird auch ein angenehmer Geruch nachgesagt. Das elastische Holz ist rötlich mit einer gekreuzten und gewundenen Maserung. In Malaysia wird es für den Boots- und Hausbau eingesetzt. Das Holz kann in Wasser eingeweicht werden und ergibt eine gelbe Farbe, die Rinde eine schwarze, beide Lösungen werden als Färbemittel genutzt.

Medizinische Nutzung

Der Rinde werden auch medizinische Nutzungen zugeschrieben, beispielsweise gegen Durchfall, Gonorrhö, Leucorrhöa, Typhus und Magenkrämpfe.

Die getrockneten Blätter werden auch bei Tieren in der Aquaristik (als Seemandelbaumblätter) vorbeugend und zur Behandlung von Krankheiten verwendet. Die Inhaltsstoffe der Blätter (Flavonoide/Gerbstoffe, Tannine, Saponine/Triterpinoide) haben eine antibiotische, antimykotische, antioxidative, adstringierende und entzündungshemmende Wirkung. Sie werden eingesetzt zur Behandlung und Vorbeugung von:

• Verpilzungen
• bakteriellen Erkrankungen wie z. B. Flossenfäule
• Laichverpilzung
• Ektoparasiten
• Schleimhautschäden
• Bisswunden und Verletzungen

Farbstoff

Auf Timor werden mit den Blättern des Baums die traditionellen Stoffe (Tais) gefärbt, wobei Grüntone entstehen.^[7]

Literatur

• H. M. Burkill: The Useful Plants of West Tropical Africa. Band 4, Royal Botanic Gardens, Kew, 1985, 2nd Edition 2000, ISBN 1-900347-13-X.
• Gordon Cheers (Hrsg.): Botanica: Das ABC der Pflanzen. 10.000 Arten in Text und Bild. Ullmann, Tandem, 2003, ISBN 3-89731-900-4.
• Elbert L. Little, Frank H. Wadsworth: Common Trees of Puerto Rico and the Virgin Islands. Agriculture Handbook No. 249, USDA, 1964, S. 394 f.
• Franklin R. Longwood: Puerto Rican Woods. Agriculture Handbook No. 205, USDA, 1961, S. 39.
• T. K. Lim: Edible Medicinal and Non-Medicinal Plants. Volume 2: Fruits, Springer, 2012, ISBN 978-94-007-1763-3, S. 144–157.
• K. Kubitzki: The Families and Genera of Vascular Plants. Vol. IX: Flowering Plants Eudicots, S. 67 f, 73, 76, 78.

Einzelnachweise

1. ↑ ^{a b c} William Edwin Safford: The Useful Plants of the Island of Guam. In: Contributions from the United States National Herbarium. Volume IX, 1905, S. 385, online auf biodiversitylibrary.org.
2. ↑ ^{a b c d e f g} Stace, Alwan, 2010, bei NYBG und Kubitzki.
3. ↑ ^{a b} P. B. Tomlinson: The Botany of Mangroves. Cambridge Univ. Press, 1986, ISBN 0-521-25567-8, S. 230 f.
4. ↑ T. K. Lim: Edible Medicinal and Non-Medicinal Plants.
5. ↑ Terminalia catappa bei KEW.
6. ↑ Seemandel Baum – Wiederaufforstungsprojekt Edelman. Abgerufen am 9. Oktober 2016.
7. ↑ Tais Timor-Leste: About Tais (Memento vom 30. August 2017 im Internet Archive), abgerufen am 29. August 2017.

Dieser Artikel behandelt ein Gesundheitsthema. Er dient nicht der Selbstdiagnose und ersetzt nicht eine Diagnose durch einen Arzt. Bitte hierzu den Hinweis zu Gesundheitsthemen beachten!

Ing banilak o almendras (Terminalia catappa), metung yang maragul a pun dutung kareng lugal a tropical o malisangan a kayabe king familia Combretaceae, a katutubu kareng malisangan a labwad king Asia, Africa, ampong Australia. Awsan de kareng lagyung Ketapang (Indonesian), Bengal almond, Singapore almond, Ebelebo, Malabar almond, Indian almond, Tropical almond, Sea almond, Beach Almond, Talisay tree, Umbrella tree, Abrofo Nkatie (Ghana), Tavola (Fiji), Castanhola (Northeastern Brazil), Zanmande (creole) ampong kotōl (Marshallese).^[1]

Gallery

• in Hyderabad, India.

• Inflorescence

• in Hyderabad, India.

• in Hyderabad, India.

• in Hyderabad, India.

• in Hyderabad, India.

• trunk in Kolkata, West Bengal, India.

• tree in Kolkata, West Bengal, India.

• old trunk in Kolkata, West Bengal, India.

• fallen leaf in Kolkata, West Bengal, India.

• fallen leaf (back side) in Kolkata, West Bengal, India.

• branches with new leaves & flower spikes in Kolkata, West Bengal, India.

• Terminalia catappa in a vase in assis, São Paulo, Brazil.

• Ketapang Leaves from Singapore

• Ketapang Leaves from Singapore

• Ketapang Green Leaves from Singapore, Before Falling To The Ground

• Ketapang Trees from Singapore, Next To Road and HDB Flats

• Terminalia catappa - Museum specimen

Dalerayan

Katapang (Terminalia catappa) nyaéta sarupaning tangkal gedé di daérah tropis nu kagolongkeun kana kulawarga Combretaceae.^[1] Tuwuhan ieu sumebar ka réa patempatan ku jasana manusa sarta asalna teu dipikanyaho kalawan pasti. Katapang geus lila pisan dibudidayakeun di wewengkon-wewengkon mimiti Australia Kidul Jeung Gini Anyar, Asia Tenggara jeung Mikronésia nepi ka anak buana Indian. Anyar-anyar ieu, tutuwuhan ieu geus diwanohkeun ka bagian-bagian tina buana Afrika jeung Amerika. Ngaran umumna ti antarana Indian almond, Bengal almond, Singapore almond , Malabar almond, Tropical almond, Séa almond, jeung Umbrella tree.

daun saacan gugur di Kalkuta, Bengala Kulon, India.

Galeri

• tangkal di Kalkuta, Bengala Kulon, India.

• tangkal di Kalkuta, Bengala Kulon, India.

• tangkal di Kalkuta, Bengala Kulon, India.

• tangkal kolot di Kalkuta, Bengala Kulon, India.

• daun nu gugur di Kalkuta, Bengala Kulon, India.

• daun nu gugur (bagian tonggong) di Kalkuta, Bengala Kulon, India.

• dahan jeung daun-daun anyar sarta kembang nu ligar di Kalkuta, Bengala Kulon, India.

1. ↑ Jonathan, Rigg (1862). A Dictionary of the Sunda Language of Java. Universitas Harvard: Bataviaasch Genootschap van Kunsten en Wetenschappen.

Ketapang utawa Terminalia catappa iku sawijining tuwuhan gedhé tropis sing kalebu family Combretaceae. Asalé wit Kepatang isih dadi kontroversi, bisa uga saka India, Ujung Malaya, utawa Nugini. Jeneng umum antarané Indian almond, Bengal almond, Singapore almond , Malabar almond, Tropical almond, Sea almond, lan Umbrella tree.

godhong Ketapang sadurungé palastra ing Kalkuta, Bengali Kulon, India.

Wit iki tuwuh dhuwuré nganti 35 m, kanthi tajuk kang tegak simètri lan pang-pangé horisontal. Yèn wité wis rada tuwa, tajuké dadi rata awangun vas. Godhong-godhongé amba, dawané 15–25 cm lan ambané 10–14 cm, lonjong, warna ijo tuwa mengkilap. Wit iki godhongé padha palastra ing mangsa panas; sadurungé rontok, wernané dadi semu abang utawa kuning-coklat, amarga anané dat pigment kaya violaxanthin, lutein, lan zeaxanthin.

Pang lan godhong Ketapang ing Kalkuta, India.

Kembangé ana loro ya iku lanang lan wadon ing wit sing padha. Kaloroné duwé diamèter 1 cm, warna putih rada ijo. Wohé dawané 5–7 cm lan ambané 3-5.5 cm, ijo nalika isih enom banjur malih dadi kuning lan pungkasané abang nalika wis mateng, kanthi wiji tunggal.

Khasiat

Terminalia catappa tuwuh ing tlatah tropis minangka tuwuhan hias, kanthi tajuk godhong sing rimbun. Wohé rada kecut rasané.

Kayuné awarna abang, atos lan tahan banyu. Ing tlatah Polynesia kayu iki digawé prau.

Godhongé ngandhut sawatara flavonoid (kaya kamferol utawa quercetin), sawatara tannin (kaya punicalin, punicalagin utawa tercatin), saponine lan phytosterol. Amarga sugih dat kimia, godhongé dianggo warna-warna pangobatan tradhisional. Contoné, ing Taiwan godhong sing tiba dipigunakaké kanggo obat lelara liver. Ing Suriname, tèh sing digawé saka godhong Ketapang dianggo tamba lara désèntri lan lara weteng. Uga ana sing nyangka yèn godhong Ketapang ngandhut dat sing bisa nyegah kanker (sanadyan ora tinemu karakteristik dat antikarsinogin) lan antioksidan uga anticlastogenic.

Tumraping pamiyara iwak, godhong Ketapang dipigunakaké kanggo ngudhunanké ph lan kadhar logam sajeroning banyu. Cara iki wis dipigunakaké déning Betta Breeders ing Thailand mataun-taun.

Gladri

• Kayu wit Ketapang ing Kalkuta, India.

• Wit Ketapang ing Kalkuta, India.

• Wit Ketapang ing Kalkuta, India.

• Kayu wit Ketapang sing wis tuwa ing Kalkuta, India.

• Godhong Ketapang sing wis rontok.

• Godhong Ketapang sing wis rontok (waliké).

• Pang wit Ketapang.

Mkungu (Terminalia catappa) ni mti mkubwa unaopandwa sana katika kanda ya tropiki. Asili yake labda ni Asia ya Kusini lakini hii siyo ya hakika. Jozi za matunda yake (kungu) huliwa sana huko pwani.

Picha

• Majani

• Maua na matunda mabichi

• Maua

• Matunda mtini

• Mbegu na kungu

Para sa ibang gamit, tingnan ang talisay (paglilinaw) at almendro (paglilinaw).

Ang talisay^[1] o almendro (pangalang pang-agham: Terminalia catappa; Ingles: shade tree) ay isang malaking puno na nasa pamilyang Combretaceae. Pinagtatalunan ang pinagmulan ng punong ito, na maaaring mula sa India, tangway ng Malay, o New Guinea. Kabilang din sa mga katawagan nito sa wikang Ingles ang Indian almond, Bengal almond, Singapore almond, Malabar almond, tropical almond, sea almond, at umbrella tree. Tumutubo rin ito sa Pilipinas.^[1] Isa itong uri ng punong nagbibigay ng lilim sapagkat may mga malalapad at malalaking mga dahon.^[2]

Mga talasanggunian

Anyo ng talisay bago maglagas ng dahon, sa Kolkata, Kanlurang Bengal, India.

Ang lathalaing ito ay isang usbong. Makatutulong ka sa Wikipedia sa nito.

ko e fuʻu telie mui, tokanga ki he ngaahi manga ʻoku tupu fakalava

Fuʻu telie ʻe 4 ʻi he ngaahi hokohoko failau kehekehe

Ko e telie ko e fuʻu ʻakau ia, mo e ʻakau kula mo fefeka ʻaupito.

ʻOku taha pē ʻo e ngaahi ʻakau siʻisiʻi ʻi Tongá ni ʻoku nau fakatō fakataʻu ʻenau lau kotoa. ʻI Tongá ni ʻoku tō ʻa e ngaahi lau ʻi Siulai, pea ʻoku tupu ʻa e ngaahi lau foʻou ʻi Sēpitema. Kā ʻoku ʻikai ʻi he taimi tatau ki he ngaahi fuʻu kotoa. Mahalo pē ʻaho ʻe taha ʻoku kamata failau foʻou ʻe he fuʻu ʻe taha lolotonga kei tō ʻa e lau motuʻa ʻe he fuʻu ʻe taha.

Ngaahi faʻahinga kehekehe

• telie lalikē
• telie ʻa manu, Terminalia litoralis pe Terminalia samoensis
• telie pālangi, ʻapu, Anacardium occidentale, Cashewnut

Hingoa ʻi he ngaahi lea kehe

• selie (lea fakaniuē)
• talie (lea fakahaʻamoa)
  • malili, Terminalia richii
• kauariki, kaukauariki, kavariki (lea fakakuki)
• Autaraʻa (lea fakatahisi, Terminalia glabrata he onoʻaho)
• kamani haole (lea fakahauaiʻi, kamani loi, fakatatauʻi fetaʻu)
• tavola (lea fakafisi)

Toe meʻa kehe

Tataku

• Hokohoko ngaahi ʻakau; Vaʻa fekumi ngoue Vainī
• Tongan dictionary; C.M. Churchward
• Flowers of the Pacific island seashore; W.A. Whistler
• Plants of Tonga; T.G. Yuncker; BPB bulletin 220, Honolulu 1959

zanmann

Terminalia catappa - MHNT

Zanmann se yon fwi.

Tradiksyon

• Lòt kreyòl:
• Franse: amande
• Angle: almond
• Alman: Mandel
• Panyòl: almendra

Etimoloji

Mo zanmann nan soti nan lang franse a (les amandes) ki soti nan yon mo laten (amygdala) ki soti nan yon mo grek (amygdale).

Terminalia catappa

जङ्गली रूखबदाम एसिया, अफ्रिका र अष्ट्रेलियाको उष्ण हावापानी भएको क्षेत्रहरूमा पाइने वनस्पति हो। यो कम्ब्रेटासिया परिवार अन्तर्गतमा पर्छ।

सन्दर्भ सूची

बाहिरी कडीहरू

ဗာဒံပင် သည် အပူပိုင်းဒေသဖြစ်သော အာရှ၊ အာဖရိကနှင့် ဩစတျေးလျတိုက်တို့တွင် ပေါက်ရောက်သည့် အရွက်ဖြာပင်ဖြစ်သည်။^[၂] အင်္ဂလိပ်ဘာသာဖြင့် Indian-almond ဟုခေါ်ဆိုပြီး သိပ္ပံနာမည်မှာ Terminalia catappa ဖြစ်သည်။^[၃] အပင်သည် ၃၅ ပေအထိ ကြီးထွားပြီး ပင်စည်၏ ဘေးပတ်လည်သို့ အခက်များ ဖြာထွက်သည်။ ဗာဒံသီးသည် ရေဖြင့် ပြန့်ပွားကာ အစေ့သည် စားသုံးနိုင်သည်။ အရွက်သည် ကြီးမားပြီး ၅ -၉ လက်မခန့် ရှိသည်။

ဓာတ်ပုံများ

• Foliage and fruit

• Inflorescence

• Branches with new leaves and flower spikes in Kolkata

• Trunk in Kolkata, West Bengal, India.

• Old trunk in Kolkata

• Fallen leaf in Kolkata

• Fallen leaf (back side) in Kolkata

• Fallen leaves from Singapore

• Green leaves from Singapore

• Trees from Singapore

• Terminalia catappa - MHNT

ကိုးကား

ပြင်ပလင့်များ

• Indian almond leaves and their use in aquariums
• Indian almond leaves- Website devoted to Indian almond leaves in folk medicine, modern medicine and aquariums
• More Ketapang Info- Blog on ketapang leaves

Beydaan

Terminalia catappa

Beydaan waa geed weyn oo ka baxo koonfurta dalka Soomaaliya iyo wadamo badan oo ku yaalo caalamka.

Nataalu gerte tubaab.

Nataalu meññatum gerte tubaab.

Gerte tubaab xeetu garab la gu bokk ci njabootu "Cambretaceae". Mi ngi soqeekoo ci réewum Gine. Barab yi bari naaj ak taw lay faral di sax.

Melo wi

Gerte tubaab garab la gog mi ngi toll ci 9 ba 25i met ci guddaay. Ci jamonoy noor, ay xobam dañuy joxe wirgo wu palmaan lu jëkk ñuy wadd.

Meññeefam nëtex lay tàmbalee, su jegee ñor day puur. Su ñoree dëgg nag day palmaan.

Njariñam

Manees na koo lekk noonu. Manees na koo jëfandikoo it ci xeetu togg yu wuute. Xooxam dees na ci sos ay fowukaay niki ay gaal yu daw

Turu xam-xam wi

Terminalia catappa

On keutapang

Bak keutapang

Terminalia catappa

Keutapang (nan Latin: Terminalia catappa) nakeuh saboh rupa bak kayeë nyang panyang ngon le udép aseuli di dairah tropis Asia, Afrika ngon Australia. Boh keutapang jeuet geupajôh.

Nzeté ya Lídamɛ

Mádamɛ

Terminalia catappa

Lídamɛ (boyíké mádamɛ, Terminalia catappa o latɛ́) lizalí nzeté mpé mbuma.

Tálá mpé

Nkásá o libándá

• Mádamɛ ma mobésu

Terminalia catappa is a large tropical tree in the leadwood tree family, Combretaceae, native to Asia, Australia, the Pacific, Madagascar and Seychelles.^[1] Common names in English include country almond, Indian almond, Malabar almond, sea almond, tropical almond,^[3] beach almond^[4] and false kamani.^[5]

Description

The tree grows to 35 metres (115 feet) tall, with an upright, symmetrical crown and horizontal branches. The fruit is corky and light and dispersed by water. As the tree gets older, its crown becomes more flattened to form a spreading, vase shape. Its branches are distinctively arranged in tiers. The leaves are large, 15–25 cm (6–9+3⁄4 in) long and 10–14 cm (4–5+1⁄2 in) broad, ovoid, glossy dark green, and leathery. They are dry-season deciduous; before falling, they turn pinkish-reddish or yellow-brown, due to pigments such as violaxanthin, lutein, and zeaxanthin.

The trees are monoecious, with distinct male and female flowers on the same tree. Both are 1 cm (3⁄8 in) in diameter, white to greenish, and inconspicuous with no petals; they are produced on axillary or terminal spikes. The fruit is a drupe 5–7 cm (2–2+3⁄4 in) long and 3–5.5 cm (1+1⁄8–2+1⁄8 in) broad, green at first, then yellow and finally red when ripe, containing a single seed. Pollen grains measure about 30 microns.

The species epithet is based on its Malay name Ketapang.^[6][7]

Distribution and habitat

The tree has been spread widely by humans, so the native range is uncertain. It has long been naturalised in a broad belt extending from Africa to northern Australia and New Guinea through southeast Asia and Micronesia into the Indian subcontinent. More recently, the plant has been introduced to parts of the Americas. Until the mid-20th century, the tree had been used extensively in Brazilian urban landscaping, since being a rare case tropical deciduous, their fallen leaves would give a "European" flair to the street. This practice is currently abolished, and the "amendoeiras" are being replaced by native, evergreen trees.

Cultivation and uses

T. catappa is widely grown in tropical regions of the world as an ornamental tree, grown for the deep shade its large leaves provide. The fruit is edible,^[8] tasting slightly acidic. The seeds are edible raw or cooked^[9] when ripe and the source of its 'almond' common names, but are small and difficult to extract.

The wood is red and solid, and has high water resistance; it has been used in Polynesia for making canoes. In Tamil, almond is known as nattuvadumai.

The leaves contain several flavonoids (such as kaempferol or quercetin), several tannins (such as punicalin, punicalagin or tercatin), saponines and phytosterols. Due to this chemical richness, the leaves (and the bark) are used in different herbal medicines for various purposes. For instance in Taiwan, fallen leaves are used as an herb to treat liver diseases. In Suriname, an herbal tea made from the leaves has been prescribed against dysentery and diarrhea. The leaves may contain agents for prevention of cancers (although they have no demonstrated anticarcinogenic properties) and antioxidants, as well as anticlastogenic characteristics. Extracts of T. catappa have shown activity against Plasmodium falciparum chloroquine (CQ)-resistant (FcB1) and CQ-sensitive (HB3) strains.^[10]

Keeping the leaves in an aquarium may lower the pH and heavy-metal content of the water. It has been used in this way by fish breeders for many years, and is active against some parasites and bacterial pathogens.^[11] It is also believed to help prevent fungus forming on the eggs of the fish.

Gallery

• 

  Inflorescence

• 

  Foliage and immature inflorescences

• 

  Fruits at various stages of ripeness: one cut open to reveal the edible kernel within the hard endocarp, and another partially opened to reveal the fleshy mesocarp surrounding the fibrous inner layers

• 

  Tree canopy on Sand Island, Midway Atoll

• 

  In winter

References

El almendro malabar, almendro de los trópicos, almendrón, falso kamani o egombegombe (Terminalia catappa) es un árbol tropical de gran porte, dentro la familia de las combretáceas. El origen del árbol está en discusión, puede proceder de la India o de la península Malaya o de Nueva Guinea.

Detalle de las flores

Detalle de las hojas

Terminalia catappa - MHNT

Nombre y etimología

Almendro deriva del latín vulgar amyndŭla, este del latín amygdăla, y este del griego ἀμυγδάλη amygdálē.^[1]​

Descripción

Se desarrolla hasta una envergadura de 35 m, con una corona de ramas simétricas horizontales dirigidas hacia arriba. Cuando el árbol envejece, la corona de ramas se hace más aplanada, hasta formar una especie de jarrón.

Las hojas son grandes, de 15 a 25 cm de longitud y de 10 a 14 cm de anchura, ovoides, verde oscuro y coriáceo brillantes. Son caducifolias, desprendiéndose en la época seca; antes de caer cambian el color a rosado rojizo o amarillo parduzco, que se deben a pigmentos tales como la violaxantina, la luteína y la zeaxantina.

Las flores son monoicas, con flores macho y hembras en el mismo árbol. Ambas son de 1 cm de diámetro, de blancas a verdosas, discretas y sin pétalos. Se encuentran en forma axial o en espigas terminales. El fruto es una drupa de 5 a 7 cm de longitud y de 3 a 5.5 cm de anchura, verdes en un principio, luego cuando se maduran estas son amarillas o rojas dependiendo de la especie; contiene una sola semilla.

Cultivo y usos

Terminalia catappa se cultiva ampliamente en las regiones tropicales del planeta como un árbol ornamental, debido a la densa sombra que sus hojas proporcionan.

El fruto es comestible, con un sabor ligeramente ácido. La semilla es comestible, pero requiere cierto esfuerzo su extracción, dada la dureza de ésta; la cual puede ser consumido como un fruto seco de sabor similar a la almendra.

frutos sobre el árbol.

La madera es roja, sólida y muy resistente al agua; se utiliza en la Polinesia para fabricar canoas.

Las hojas contienen varios flavonoides (como el kaempferol o quercetina), varios taninos (tal como punicalina, punicalagina o tercatina), saponinas y fitosteroles. Debido a su riqueza en principios activos, las hojas (e incluso la corteza) se usan en varias medicinas tradicionales con distintos propósitos. Por ejemplo, en Taiwán las hojas desprendidas del árbol se usa como hierba para tratar las enfermedades del hígado. En Surinam el té de hojas se prescribe contra la disentería y la diarrea. Se ha afirmado que las hojas contienen agentes para prevenir el cáncer, aunque no ha podido demostrarse, y antioxidantes además de anticlastogénico.

Es igualmente muy utilizado en acuariofilia por los criadores de peces ornamentales, principalmente peces bettas, peces discos, y peces killis, pero se puede utilizar en cualquier especie,se conoce por sus propiedades medicinales en los peces y los ayuda en su reproducción, desde hace siglos los criadores de peces en Taiwán utilizan las hojas secas de la planta colocándola en el acuario o en su filtro.

Taxonomía

Terminalia catappa fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Mantissa Plantarum 1: 128. 1767.^[2]​^[3]​

Etimología

Terminalia: nombre genérico que deriva su nombre del latín terminus, debido a que sus hojas están muy al final de las ramas.

catappa: epíteto

Sinonimia

• Badamia commersonii Gaertn.
• Buceras catappa (L.) Hitchc.
• Catappa domestica Rumph.
• Juglans catappa (L.) Lour.
• Myrobalanus catappa (L.) Kuntze
• Myrobalanus terminalia Poir.
• Terminalia badamia sensu Tul.
• Terminalia badamia DC.
• Terminalia intermedia Bertero ex Spreng.
• Terminalia latifolia Blanco
• Terminalia moluccana Lam.
• Terminalia myrobalana Roth
• Terminalia ovatifolia Noronha
• Terminalia paraensis Mart.
• Terminalia procera Roxb.
• Terminalia rubrigemmis Tul.
• Terminalia subcordata Humb. & Bonpl. ex Willd.^[4]​

Nombres comunes

• almendro de la India, almendro de los trópicos, talisai de Filipinas.^[5]​

Referencias

Bibliografía

1. CONABIO. 2009. Catálogo taxonómico de especies de México. 1. In Capital Nat. México. CONABIO, Mexico City.
2. Correa A., M.D., C. Galdames & M. Stapf. 2004. Cat. Pl. Vasc. Panamá 1–599. Smithsonian Tropical Research Institute, Panama.
3. Davidse, G., M. Sousa Sánchez, S. Knapp & F. Chiang Cabrera. 2009. Cucurbitaceae a Polemoniaceae. 4(1): 1–855. In G. Davidse, M. Sousa Sánchez, S. Knapp & F. Chiang Cabrera (eds.) Fl. Mesoamer.. Universidad Nacional Autónoma de México, México.
4. Flora of China Editorial Committee. 2007. Flora of China (Clusiaceae through Araliaceae). 13: 1–548. In C. Y. Wu, P. H. Raven & D. Y. Hong (eds.) Fl. China. Science Press & Missouri Botanical Garden Press, Beijing & St. Louis.
5. Forzza, R. C. 2010. Lista de espécies Flora do Brasil https://web.archive.org/web/20150906080403/http://floradobrasil.jbrj.gov.br/2010/. Jardim Botânico do Rio de Janeiro, Río de Janeiro.
6. Funk, V. A., P. E. Berry, S. Alexander, T. H. Hollowell & C. L. Kelloff. 2007. Checklist of the Plants of the Guiana Shield (Venezuela: Amazonas, Bolívar, Delta Amacuro; Guyana, Surinam, French Guiana). Contr. U.S. Natl. Herb. 55: 1–584. View in Biodiversity Heritage Library
7. Hokche, O., P. E. Berry & O. Huber. (eds.) 2008. Nuevo Cat. Fl. Vasc. Venezuela 1–860. Fundación Instituto Botánico de Venezuela, Caracas.
8. Idárraga-Piedrahíta, A., R. D. C. Ortiz, R. Callejas Posada & M. Merello. (eds.) 2011. Fl. Antioquia: Cat. 2: 9–939. Universidad de Antioquia, Medellín.
9. Jiménez Madrigal, Q. 2010. Combretaceae. En: Manual de Plantas de Costa Rica. Vol. 5. B.E. Hammel, M.H. Grayum, C. Herrera & N. Zamora (eds.). Monogr. Syst. Bot. Missouri Bot. Gard. 119: 55–64.
10. Nasir, E. & S. I. Ali (eds). 1980-2005. Fl. Pakistan Univ. of Karachi, Karachi.

Manteliketapani (Terminalia catappa) on ketapanien sukuun kuuluva trooppinen lehtipuu, jota kasvatetaan koristekasvina varsinkin katujen varsilla,^[2] varjopuuna ja puistoissa.^[3]

Puu kasvattaa ensin yhden rungon, jonka saavutettua latvakorkeuden se alkaa tuottaa sivuille tukevia oksia. Vaakasuorat oksat voivat olla 10 metriä pitkiä. Puu voi kasvaa 30 metriä korkeaksi hyvissä olosuhteissa. Se pudottaa lehtensä kahdesti vuodessa, mutta uudet lehdet puhkeavat pian edellisten putoamisen jälkeen. Ennen putoamistaan lehdet saavat kelteisen-, oranssin-, punaisen-, tai purppuransävyisen syysvärin. Hedelmät ovat 7 senttimetriä pitkiä ja 3–5 senttimetriä leveitä. Raakana ne ovat vihreitä, mutta kypsyessään ne muuttuvat ruskeiksi tai punertaviksi. Hedelmä sisällä oleva siemen on syötävä, ja niitä sanotaan joskus trooppisiksi manteleiksi.^[3][4]

Hedelmiä eri kypsyysasteissa.

Manteliketapanin runko.

Lähteet

Badamier

Terminalia catappa (également appelée Badamier) est une espèce d'arbres fruitiers de la famille des Combretaceae. Il peut atteindre une vingtaine de mètres de hauteur. Originaire de Nouvelle-Guinée, il s'est naturalisé dans de nombreuses régions tropicales. Son fruit est appelé « myrobolan », « myrobalan »^{[note 1]} ou « badame ».

En République démocratique du Congo, l'arbre symbolise l'abri en raison de sa capacité à contenir les rayons solaires et des terrasses et débits de boissons en portent le nom et s'y côtoient.

Dénominations

• Nom scientifique valide : Terminalia catappa L. ;
• Noms vulgaires (vulgarisation scientifique) recommandés ou typiques en français : Badamier^[1],[2],[3] ;
• Autres noms vulgaires ou noms vernaculaires (langage courant) pouvant désigner éventuellement d'autres espèces : santal indien^[1], amandier des Indes^[1],[4], amandier pays^[2], amandier du Pacifique^[2].

On le trouve sous le nom d'amandier-pays ou de pyé zanmann aux Antilles françaises et sous le nom tahitien autera’a ou autara’a en Polynésie française. En République démocratique du Congo, une déformation phonétique a transformé le badamier en madamé au pluriel ou lidamé au singulier^{[réf. souhaitée]}.

Étymologie

En Indonésie, on l'appelle ketapang, d'où vient son nom scientifique Terminalia catappa. Au Sénégal on l'appelle guértétoubab.

Description

T. catappa, feuilles et épis

C'est un arbre^[5] de 9 à 25 m de haut, aux branches horizontales verticillées, lui donnant une ramification à étages typique. Les feuilles groupées à l'extrémité des branches sont portées par un gros pétiole, tomenteux puis glabre, de 5-17 mm. Le limbe est obovale, à base cunéiforme, à apex rond, de 8-36 × 6-24 cm, chartacé (c'est-à-dire à consistance de carton). À la saison sèche, les feuilles virent au rouge vif avant de tomber.

Les fleurs sont groupées en épis axillaires grêles de 5-25 cm de long. Les fleurs sont petites et blanchâtres. Les fleurs mâles sont à l'apex et les hermaphrodites moins nombreuses à la base. Le calice est formé de 5-6 sépales soudés. Il n'y a pas de pétale. Les étamines, exsertes, au nombre de (5-) 10, groupées en deux cycles, sont de couleur jaune-blanchâtre et rouge-rose au sommet. La floraison s'étale sur presque toute l'année.

Le fruit est une drupe, ovale à elliptique, comprimée, coriace, verte sur l'arbre puis une fois tombée brun-jaune à brun-rouge à maturité, de 7 cm de long et 6 cm de large, parfois un peu plus petite^[6], entourée par une aile peu marquée ou absente. Le noyau contient une amande comestible.

Écologie

L'espèce, originaire de Nouvelle-Guinée, s'est naturalisée en Afrique subsaharienne, en Amérique tropicale, aux Antilles, en Inde, Asie du Sud-est, Indonésie, aux Philippines, au sud de la Chine et à Taïwan. Elle se développe dans les arrière-plages sableuses. Tout comme les noix de coco, en effet, les graines de badamier peuvent flotter très longtemps sans perdre leur pouvoir germinatif qui va s’épanouir dès lors qu’un courant marin va les déposer au plus haut de l’estran d’un rivage tropical^[7].

Certaines populations de singes, notamment les colobes roux de Zanzibar, se nourrissent des feuilles du badamier.

Propriétés chimiques

Les feuilles^[8]contiennent des diterpènes, des triterpènes, des flavonoïdes (quercétol, leucocyanidine, kaempférol), des composés phénoliques et des tanins catéchiques. Les racines contiennent des flavonoïdes.

L'activité hypotensive (c'est-à-dire le fait que leur consommation, par décoction, réduise la tension artérielle) des feuilles est controversée mais l'activité hépatoprotectrice est confirmée^{[réf. nécessaire]}.

• Fleurs
• Fruits
• Fruits séchés
• En hiver

Classification

Cette espèce a été publiée pour la première fois en 1767 par le naturaliste suédois Carl von Linné. Son épithète spécifique,catappa, vient du nom ketapang donnée en Indonésie à cet arbre.

Synonymes

• Badamia commersonii Gaertner
• Juglans catappa (Linnaeus) Loureiro
• Myrobalanus catappa (Linnaeus) Kuntze
• Terminalia catappa var. chlorocarpa Hasskarl
• T. catappa var. macrocarpa Hasskarl
• T. catappa var. rhodocarpa Hasskarl
• T. catappa var. subcordata (Humboldt & Bonpland ex Willdenow) Candolle
• T. intermedia Bertero ex Sprengel
• T. latifolia Blanco (1837), not Swartz (1788)
• T. moluccana Lamarck
• T. myrobalana Roth
• T. ovatifolia Noronha
• T. paraensis Martius
• T. procera Roxburgh
• T. rubrigemmis Tulasne
• T. subcordata Humboldt & Bonpland ex Willdenow.

Utilisation

Pharmacopée

Le fruit desséché du badamier, connu sous le nom de « myrobalan », est utilisé en Europe dans la pharmacopée à partir du XIII^e siècle. Les apothicaires ont donné le nom de « myrobalan » à une série de fruits venant d’Inde, riches en tanins et considérés comme une panacée médicinale. Les traductions des textes médicaux arabes firent connaître ce remède^[9].

L'écorce est très souvent utilisée dans le traitement de la toux (extrait de jus) ou des infections urinaires (décoction)^[10]. Dans de nombreux pays^[8], la décoction des feuilles est conseillée dans le traitement de l'hypertension artérielle.

Alimentation

Le fruit contient un seul noyau, très dur, renfermant une amande comestible, au goût délicat.

Au Vanuatu^[11], les badames se mangent généralement crues. Elles se consomment au pied de l'arbre, après avoir cassé la coque entre deux pierres. Elles se vendent aussi sèches, sur les marchés urbains. Elles sont peu consommées en Nouvelle-Guinée. En République démocratique du Congo, les badames sont surtout consommées dans les villages.^{[réf. nécessaire]}

La commercialisation des « amandes pays » est pratiquée en Guadeloupe^[12].

Autres usages

Au Vanuatu, le bois sert à fabriquer des pirogues ou à sculpter des objets artisanaux. C'est un bon combustible et un bon bois de charpente^[10].

Aquariophilie

En aquariophilie, les éleveurs de discus et betta asiatiques utilisent les feuilles pour leurs propriétés antiseptiques depuis déjà fort longtemps^[10]. Cette pratique s’est étendue à la maintenance de poissons réputée difficile. La feuille est plongée telle quelle dans l'aquarium et flotte à la surface, puis coule en libérant sa sève et ses tanins. Les pouvoirs supposés de ces feuilles iraient du renforcement de l'immunité des poissons à la stimulation de la reproduction, en passant par l'acidification de l'eau et leur pouvoir antiseptique^[13].

Il y a toute une procédure à suivre pour ramasser ces feuilles dans la nature et les utiliser en aquariophilie. Il faut commencer par nettoyer les feuilles à l'eau claire, couper le pétiole, les brosser, les aplatir, puis les laisser sécher au soleil un à deux jours^[14].

Notes et références

Notes

Références

Ketapang atau katapang (Terminalia catappa) adalah nama sejenis pohon tepi pantai yang rindang. Lekas tumbuh dan membentuk tajuk indah bertingkat-tingkat, ketapang kerap dijadikan pohon peneduh di taman-taman dan tepi jalan. Selain nama ketapang dengan pelbagai variasi dialeknya (misalnya Bat.: hatapang; Nias: katafa; Mink.: katapiĕng; Teupah: lahapang; Tim.: ketapas; Bug.: atapang; dll.), pohon ini juga memiliki banyak sebutan seperti talisei, tarisei, salrisé (Sulut); tiliso, tiliho, ngusu (Maluku Utara); sarisa, sirisa, sirisal, sarisalo (Mal.); lisa (Rote); kalis, kris (Papua Barat); dan sebagainya.^[2]

Dalam bahasa Inggris tumbuhan ini dikenal dengan nama-nama Bengal almond, Indian almond, Malabar almond, Singapore almond, Tropical almond, Sea almond, Beach almond, Talisay tree, Umbrella tree, dan lain-lain.

Pemerian botanis

Perawakan

Pohon besar, tingginya mencapai 40 m dan gemang batang sampai 1,5 m. Bertajuk rindang dengan cabang-cabang yang tumbuh mendatar dan bertingkat-tingkat; pohon yang muda sering tampak seperti pagoda. Pohon-pohon yang tua dan besar acap kali berbanir (akar papan), tingginya bisa hingga 3 m.^[3]

Daun-daun tersebar, sebagian besarnya berjejalan di ujung ranting, bertangkai pendek atau hampir duduk. Helaian daun bundar telur terbalik, 8–25(–38) x 5–14(–19) cm, dengan ujung lebar dengan runcingan dan pangkal yang menyempit perlahan, helaian di pangkal bentuk jantung, pangkal dengan kelenjar di kiri-kanan ibu tulang daun di sisi bawah. Helaian serupa kulit, licin di atas, berambut halus di sisi bawah; kemerahan jika akan rontok.^[3][4]

Daun-daun kemerahan, hampir gugur

Bunga-bunga berukuran kecil, terkumpul dalam bulir dekat ujung ranting, panjang 8–25 cm, hijau kuning^[3]. Bunga tak bermahkota, dengan kelopak bertaju-5, bentuk piring atau lonceng, 4–8 mm, putih^[4] atau krem. Benang sari dalam 2 lingkaran, tersusun lima-lima. Buah batu bulat telur gepeng, bersegi atau bersayap sempit, 2,5–7 x 4–5,5 cm, hijau-kuning-merah, atau ungu kemerahan jika masak.^[3][4]

Penyebaran dan ekologi

Bulir bunga ketapang, dihinggapi sejenis lalat apung

Ketapang merupakan tumbuhan asli Asia Tenggara dan umum ditemukan di wilayah ini, kecuali di Sumatra dan Kalimantan yang agak jarang didapati di alam. Pohon ini biasa ditanam di Australia bagian utara dan Polinesia; demikian pula di India, Pakistan, Madagaskar, Afrika Timur dan Afrika Barat, Amerika Tengah, serta Amerika Selatan.^[5]

Pohon ini cocok dengan iklim pesisir dan dataran rendah hingga ketinggian sekitar 400 m dpl.; curah hujan antara 1.000–3.500 mm pertahun, dan bulan kering hingga 6 bulan^[3]. Ketapang menggugurkan daun hingga dua kali setahun, sehingga tumbuhan ini bisa tahan menghadapi bulan-bulan yang kering^[6]. Buahnya yang memiliki lapisan gabus dapat terapung-apung di air sungai dan laut^[4] hingga berbulan-bulan, sebelum tumbuh di tempat yang cocok. Buahnya juga disebarkan oleh kelelawar.

Manfaat

Buah dan biji

Pepagannya dan daun-daunnya dimanfaatkan orang untuk menyamak kulit, sebagai bahan pewarna hitam, dan juga untuk membuat tinta^[2]. Pepagan menghasilkan zat pewarna kuning kecoklatan sampai warna zaitun, dan mengandung 11–23% tanin; sementara daun-daunnya mengandung 12 macam tanin yang dapat dihidrolisis^[5]. Dalam pada itu populer keyakinan di kalangan penggemar ikan hias bahwa menaruh daun-daun ketapang kering di akuarium, khususnya ikan cupang (Betta spp.), dapat memperbaiki kesehatan dan memperpanjang umur ikan^[7].

Kayu terasnya merah bata pucat hingga kecoklat-coklatan, ringan sampai sedang, BJ-nya berkisar antara 0,465–0,675; cukup keras dan ulet, namun tidak begitu awet^[5]. Kayu ini dalam perdagangan dikenal sebagai red-brown terminalia, dan digunakan sebagai penutup lantai atau venir^[8]. Di Indonesia, kayu ini digunakan dalam pembuatan perahu dan juga untuk ramuan rumah ^[2].

Biji ketapang dapat dimakan mentah atau dimasak, konon lebih enak dari biji kenari, dan digunakan sebagai pengganti biji amandel (almond) dalam kue-kue^[2]. Inti bijinya yang kering jemur menghasilkan minyak berwarna kuning hingga setengah dari bobot semula. Minyak ini mengandung asam-asam lemak seperti asam palmitat (55,5%), asam oleat (23,3%), asam linoleat, asam stearat dan asam miristat. Biji kering ini juga mengandung protein (25%), gula (16%), serta berbagai macam asam amino.^[5]

Jenis yang berkerabat

Ranting yang gugur daun bersemi kembali

Nama ketapang juga digunakan untuk menyebut T. gigantea V.Sl., yang tumbuh di tempat berpaya-paya di Simeulue bagian selatan^[2]. Kerabat dekatnya yang mirip ketapang, di antaranya^[3]:

• T. littorea, memiliki bulir bunga yang lebih pendek dan begitu juga buahnya (kecil, < 2,5 cm).
• T. glabrata, memiliki tangkai daun yang panjang (1,5–2,5 cm), pangkal helaian daun tidak berbentuk jantung, dan buah yang relatif lebih kecil dan menyegi.

Jenis lain, T. bellirica Roxb. yang dikenal sebagai jaha atau joho lawe (Jw.) menghasilkan buah yang digunakan sebagai bahan jamu, bahan penyamak dan bahan pewarna^[2].

Catatan kaki

Pranala luar

• Indian almond leaves – laman tentang daun ketapang sebagai obat tradisional dan akuarium.
• EDIS: Terminalia catappa - Tropical almond
• Naturia: Sea almond
• Raffless Museum: Terminalia catappa L.
• Wild Singapore: Ketapang, Terminalia catappa L.

Albero di mandorlo indiano in Bengala.

Terminalia catappa

Terminalia catappa (L., 1767), comunemente noto come mandorlo indiano^[2], mirobalano^[3] o mirabolano^[4][5], è un albero appartenente alla famiglia delle Combretacee, che cresce principalmente nelle regioni tropicali dell'Africa, dell'Asia e dell'Indonesia^[6][7].

Etimologia

L'epiteto specifico catappa è un adattamento del nome malese (ketapang) per la pianta in questione^[8].

Descrizione

Portamento

È grande un albero spogliante alto fino a 20–25 m, con rami inseriti sull'asse principale a mo' di verticillo^[3] estesi in orizzontale, producendo un'ombra gradita^[2]. Ampi e grandi cordoni radicali.

Foglie

Disposte in ciuffi, lunghe circa 30 cm e larghe 15 cm, di colore verde brillante^[2], obovate, nascono alla fine dei ramoscelli giovani^[3]. Presentano nervature in rilievo e del tomento nella pagina inferiore^[3]. Le foglie assumono un colore rosso quando cadono.

Fiori

Piccoli, di colore biancastro, riuniti in alcune spighe ricurve alla cima dei rami^[3], lunghe circa 15 cm^[2]. Le antere sono gialle^[3]. La pianta è monoica^[2].

Frutti

Drupe ovali lunghe circa 5 cm, eduli, con fibra carnosa^[3], che contengono un guscio verde-giallo, rosso a maturazione; la polpa verde sottile^[2] e legnosa contiene il seme, simile a una mandorla^[3].

Corteccia

Di colore grigio-bruno^[3], liscia^[2].

Distribuzione e habitat

Pianta esclusivamente tropicale, è probabilmente endemica delle Andamane^[3].

Usi

I semi sono commestibili, sono oleosi e contengono anche il 50% in sostanze tanniche: vengono usati per conciare pelli e in farmacopea^[3].

Le foglie, ricche di tannini e acidi umici con proprietà antibatteriche e antiossidanti, vengono usate in acquariofilia per abbassare il pH e ambrare l'acqua degli acquari (in particolare di quelli che riproducono biotopi acque nere) e migliorare la salute dei pesci e degli invertebrati allevati ^[9].

Note

Pokok Ketapang merupakan sejenis tumbuhan yang terdapat di hutan Malaysia serta di negara-negara Asia Tenggara yang lain. Nama botaninya Terminalia catappa.

Pokok Ketapang merupakan sejenis pokok rendang yang mempunyai daun yang lebar. Oleh itu, ia amat digemari sebagai tempat berteduh.^{[perlu rujukan]}

Galeri

• Pokok ketapang.

• Buah ketapang.

• Daun pokok ketapang.

• Daun pokok ketapang

• Terminalia catappa - Museum specimen

Pautan luar

• Carian Google.
• Daun Ketapang.

Pokrój drzewa

Kwiaty

Terminalia catappa

Migdałecznik właściwy (Terminalia catappa) – gatunek rośliny z rodziny trudziczkowatych (Combretaceae). Występuje w strefie klimatu tropikalnego, w pasie roślinności przybrzeżnej^[3]. Gatunek odporny na zasolenie gleby, zanieczyszczenie powietrza

Zasięg geograficzny

Gatunek rozprzestrzeniony w tropikach, pochodzi z obszaru indopacyficznego^[4]. Od dawna jest uprawiany od Afryki (zwłaszcza na Madagaskarze) przez Azję Południową do północnej Australii i Nowa Gwinei. Wprowadzony został również do tropikalnych regionów obu Ameryk, m.in. jako roślina ozdobna i ocieniająca.

Morfologia

Pokrój

Szybko rosnące drzewo osiągające do 25 m wysokości^[4]. Korona u drzew młodych pionowa, symetryczna i poziomymi gałęziami, a u starszych bardziej spłaszczona i rozpostarta parasolowato. Gałęzie są rozmieszczone w wyraźnych warstwach.

Liście

Duże (15-25cm długości i 10-14cm szerokości), odwrotnie jajowate, całobrzegie, wierzchem połyskujące i twarde, spodem owłosione, ciemnozielone, ale w porze suchej, przed opadnięciem przybierające inne barwy (różowawoczerwonawą, żółtobrązową), zwykle skupione po 6—8 na końcach pędów.

Kwiaty

Obupłciowe wyrastają na tym samym okazie, zebrane w groniaste kwiatostany (szczytowe lub na końcach gałęzi), drobne (1 cm średnicy), pozbawione płatków z okwiatem 5-ząbkowym, z zewnątrz zielonkawym, wewnątrz białym, z żółtawym dnem; 10 pręcików i 1 słupek.

Owoc

Pestkowiec spłaszczony, jajowaty (na 5-7 cm długi i 3-5,5 cm szeroki). Początkowo zielony, potem żółty, dojrzały czerwony. Z jednym nasieniem, który za sprawą skorkowaciałej warstwy zewnętrznej jest lekkie i przenoszone przez wodę. Nasienie w pełni dojrzałe jest jadalne, a w smaku przypomina migdał, o nieznacznie kwaśnym posmaku^[4].

Biologia

Drewno jest czerwone, ścisłe i stosunkowo odporne na działanie wody. Liście zawierają: flawonoidy (kaempferol, kwercetyna), taniny (punikalina, punikalagina, terkatyna), saponiny, fitosterole. Wybarwione przed opadnięciem: barwniki ksantofilowe (wiolaksantyna, luteina, zeaksantyna). Nasiona zawierają tłuszcze. Kora, okrywa owocowa i liście są bogate w garbniki.

Zastosowania

• Migdałowiec właściwy jest sadzony jako drzewo ozdobne i ocieniające^[5], również do zalesiania terenów piaszczystych.
• Drewno, odporne na wpływ wody, jest stosowane w konstrukcji mostów, w budownictwie okrętowym^[3], a na Polinezji do wyrobu kanu. W Indonezji z drewna wykonuje się maski obrzędowe hudog oraz bębny^[3].
• Z nasion wytłacza się olej spożywczy, stosowany także jako substytut olejku migdałowego.
• Liście w akwarium mają obniżać pH i zawartość metali ciężkich.
• Wywary ziołowe z liści stosowane są w tradycyjnej medycynie indyjskiej (ajurweda) jako lek przeciwzapalny oraz przeciw czerwonce i dyzenterii^[3], do leczenia chorób skórnych i reumatycznych. Potwierdzone zostały właściwości przeciwutleniające i przeciwnowotworowe związków zawartych w liściach^[5]. Napar zalecany jest przy cukrzycy^[3]. Opadłe liście używane są na Tajwanie w schorzeniach wątroby, a w Surinamie, napar z liści jest stosowany w biegunkach (m.in. czerwonce).
• Ze względu na zawartość ksantofili w przebarwionych liściach w rejonach występowania mogą one być brane pod uwagę jako dodatek do żywności w AMD i innych schorzeniach siatkówki.
• Kora, okrywa owocowa i liście ze względu na wysokie stężenie garbników używane są poza medycyną także w garbarstwie i do wytwarzania farb drukarskich (wraz z solami żelaza daje czarny barwnik)^[5].

Przypisy

Bibliografia

1. Zbigniew Podbielkowski, Słownik roślin użytkowych, Państwowe Wydawnictwo Rolnicze i Leśne 1985 (wydanie V).

A amendoeira-da-praia (Terminalia catappa L.; Combretaceae), também chamada amêndoa, amendoeira, castanheira, anoz, árvore-de-anoz, castanholeira, coração-de-nego, castanhola, sete-copas, chapéu-de-sol, guarda-sol, terminália,^[1] coração-de-negro (no Recife), figueira-da-índia (em Angola) e caroceiro (em São Tomé e Príncipe) é uma árvore de grandes dimensões que pode atingir 35 metros de altura. É típica de regiões tropicais. Especula-se que sua origem esteja na Índia e na Nova Guiné.

Amendoeira-da-praia em um vaso

É muito comum por todo o Brasil, especialmente na Região Sudeste, pois gosta do calor para se desenvolver. Também é extremamente comum em regiões praianas. Em Santos, no estado de São Paulo, seu fruto é conhecido como cuca. No estado do Espírito Santo, os frutos são chamados de castanhas e a árvore é conhecida como castanheira, ou popularmente, sete copas. É bastante comum em Recife, onde é conhecida como coração-de-negro, vulgo coração-de-nêgo, o que tende a causar confusão com a árvore Poecilanthe parviflora, que também é conhecida como coração-de-negro no resto do Brasil.

Tem a copa bastante larga, fornecendo bastante sombra. Possui folhas caducas.

É cultivada como árvore ornamental. Os seus frutos comestíveis, embora um pouco ácidos, são muito apreciados pelos morcegos. A sua madeira é vermelha, sólida e resistente à água, tendo sido utilizada para fazer canoas na antiga Polinésia.

Etimologia

"Amêndoa" e "amendoeira" se originaram do grego amygdále, através do latim amygdala."^[2] Amendoeira-da-praia" é uma referência à sua predileção por ambientes à beira-mar. "Castanhola" se originou do castelhano castañuelas, numa referência à semelhança do fruto com o instrumento típico espanhol. "Amêndoa" e "amendoeira" se originaram do grego amygdále, através do latim amygdala.^[3] "Terminália" veio do latim terminale, "terminal".^[4] "Chapéu-de-sol" e "guarda-sol" são referências à sombra generosa que produz. "Castanha" se originou do grego kástanon, através do latim nux castanea, "noz de castanheiro".^[5]

Terminalia catappa - MHNT

Frutos de amendoeira-da-praia

Cultivo e usos

Terminalia catappa é amplamente cultivada em regiões tropicais do mundo como uma árvore ornamental devido ao sombreamento fornecidas por sua densa folhagem. O fruto é comestível, com um sabor ligeiramente amargo. A madeira é vermelha, sólida e muito resistente à água utilizada na Polinésia para fazer canoas. As folhas contêm vários flavonóides (como kamferol ou quercetina), vários taninos (como punicalina, punicalagin ou tercatina), saponinas e fitoesteróis. Devido à sua grande quantidade de ingredientes activos, as folhas (e mesmo a casca) são usados em vários medicamentos tradicionais para diversos fins. Por exemplo, em Taiwan as folhas destacadas da árvore são usados como uma erva para o tratamento de doenças do fígado.

No Suriname o chá das folhas é receitado contra disenteria e diarréia. Foi alegado que as folhas contêm agentes para a prevenção do câncer, embora não tenha sido demonstrado, e antioxidantes, além anticlastogénico. Ele é usado por criadores de peixes ornamentais, principalmente peixes betas, peixes registros, peixe e killifish, mas pode ser usado em qualquer espécie, é conhecida por suas propriedades medicinais em peixes e ajudar em seus criadores por séculos, na reprodução peixes no Taiwan ao usar as folhas secas da planta, colocando-as no aquário ou no filtro.

Referências

Mirobalanovec (znanstveno ime Terminalia catappa) je tropsko drevo, ki je samoraslo na Andamanskih otokih. Zanj so se uveljavila tudi imena Indijski mandljevec, Bengalski mandljevec, Tropski mandljevec in še mnoga druga.

Opis

To listopadno drevo zraste od 20 do 25 metrov visoko, deblo pa je sivo rjave barve in pri starih drevesih razpoka na kvadratne plošče. Veje drevesa so vodoravne in poganjajo vretenasto okoli debla. Listi so dolgi okoli 30 cm, poženejo pa na koncu mladih vejic. So jajčaste oblike, na vrhu pa so topo zaključeni. Listne žile so na zgornji strani lepo vidne, na spodnji strani listov pa izrazito izstopajo in so pokrite z gostimi dlačicami. Listi so sprva zeleni, nato pa začnejo počasi rdečeti in so v zadnji fazi povsem rdeče barve.

Plodovi in seme mirobalanovca

Drobni, beli cvetovi z rumenimi prašnicami so združeni v klase in poženejo med listi na koncu poganjkov. Iz oplojenih cvetov se razvije okoli 5 cm velik, okrogel zelenkast ali rdečkast plod, ki nekoliko spominja na plod mandljevca, v katerem je po eno seme.

Razširjenost in uporabnost

Domovina mirobalanovca so Andanamski otoki v Bengalskem zalivu, od tam pa se je drevo razširilo v vse tropske kraje. Razmnožuje se samo s semeni, v nekaterih delih Azije pa je drevo postalo gospodarsko dokaj pomembno.

Iz semena v Indiji namreč pridobivajo olje, veliko bolj pomemben pa je meseni del plodu, ki vsebuje kar okoli 50% taninske snovi, ki jo v Indiji uporabljajo pri strojenju usnja. V preteklosti so plodove uporabljali tudi v tradicionalni medicini.

Les je gost in trden ter značilno rdeče barve. V vodi je izjemno obstojen, zaradi česar iz njega v Polineziji izdelujejo kanuje.

Viri

• Lanzara, P.; Pizetti, M. (1984). Drevesa. Ljubljana: Mladinska knjiga. COBISS 14998529.

• 1 Будова
• 2 Поширення та середовище існування
• 3 Практичне використання
• 4 Галерея
• 5 Примітки
• 6 Джерела

1. ↑ Меннинджер Э. Причудливые деревья // Мир, 1970, 371 с. — С.40

Bàng (danh pháp hai phần: Terminalia catappa) là một loài cây thân gỗ lớn sinh sống chủ yếu ở vùng nhiệt đới, thuộc họ Trâm bầu (Combretaceae). Nguồn gốc của loài này hiện vẫn đang là vấn đề gây tranh cãi, nó có thể có nguồn gốc từ Ấn Độ, bán đảo Mã Lai hay New Guinea.

Loài cây này có thể mọc cao tới 35 m, với tán lá mọc thẳng, đối xứng và các cành nằm ngang. Khi cây già hơn thì tán lá của nó trở nên phẳng hơn để tạo thành hình dáng giống như cái bát trải rộng. Lá to, dài khoảng 15–25 cm và rộng 10–14 cm, hình trứng, xanh sẫm và bóng. Đây là loài cây có lá sớm rụng về mùa khô; trước khi rụng thì các lá chuyển màu thành màu đỏ ánh hồng hay nâu vàng, do các sắc tố như violaxanthin, lutein hay zeaxanthin.

Hoa nở vào mùa hè.Hoa đơn tính cùng gốc với các hoa đực và hoa cái mọc trên cùng một cây. Cả hai loại hoa có đường kính khoảng 1 cm, có màu trắng hơi xanh, không lộ rõ, không có cánh hoa; chúng mọc trên các nách lá hoặc ở đầu cành. Quả thuộc loại quả hạch dài 5–7 cm và rộng 3-5,5 cm, khi non có màu xanh lục, sau đó ngả sang màu vàng và cuối cùng có màu đỏ khi chín, chứa một hạt.

Trồng và sử dụng

quả bàng

Bàng được trồng trong khu vực nhiệt đới như là một loại cây cảnh hay để lấy bóng râm nhờ tán lá lớn và rậm. Quả ăn được và có vị hơi chua. Hạt bàng thì dùng làm nguyên liệu để chế biến thành mứt. Gỗ có màu đỏ, rắn chắc và chống thấm nước khá tốt; tại Polynesia người ta dùng nó để đóng các loại canoe (xuồng gỗ).

Lá chứa một số flavonoid (chẳng hạn kamferol hay quercetin) cũng như các chất tanin (như punicalin, punicalagin, tercatin), các chất saponin và phytosterol. Do chứa nhiều hóa chất nên lá và vỏ thân cây bàng còn được sử dụng trong nhiều nền y học cổ truyền khác nhau vào một số mục đích. Chẳng hạn, tại Đài Loan người ta dùng các lá rụng làm thuốc chữa một số bệnh liên quan tới gan. Tại Suriname, chè được làm từ lá bàng được dùng để chữa các bệnh như lỵ và tiêu chảy. Người ta cũng cho rằng lá bàng có chứa các chất ngăn cản ung thư (mặc dù không thấy chúng thể hiện khả năng chống ung thư) và các đặc trưng chống ôxi hóa cũng như chống phá hủy bộ nhiễm sắc thể.

Việt Nam

Ở miền Nam có thị trấn Trảng Bàng, một địa danh có lẽ liên quan đến cây bàng mọc tự nhiên ở vùng đó.

Bộ sưu tập

• Lá bàng và quả bàng

• Hoa bàng mọc thành chùm

• Cành cây với lá mới và gai hoa ở Kolkata

• Thân cây ở Kolkata, West Bengal, Ấn Độ.

• Thân cây già (Kolkata)

• Lá bàng khô (Kolkata)

• Mặt dưới lá khô (Kolkata)

• Lá khô (Singapore)

• Cây non

• Lá bàng xanh (Singapore)

• Cây bàng trồng dọc đường phố Singapore

• Lá và quả bàng

• Lá bàng xanh

• Quả bàng non ở đầu cành

Chú thích

Tham khảo

• Phương tiện liên quan tới Terminalia catappa tại Wikimedia Commons
• Dữ liệu liên quan tới Terminalia catappa tại Wikispecies

• 1 Распространение и экология
• 2 Биологическое описание
• 3 Использование
• 4 Примечания
• 5 Литература
• 6 Ссылки

榄仁树（學名： Terminalia catappa ）別稱大葉欖仁樹^[1]、涼扇樹^[1]、枇杷樹^[2]、山枇杷樹^[3]、法國枇杷、楠仁樹、雨傘樹^[4]、島朴及古巴梯斯樹^[2]等，為使君子科欖仁樹屬^[5]植物。

形態

欖仁樹因果實的形狀貌似橄欖的核，故而得名^[1][4][6]。花期3^[3]－7月^[6]，果期7－9月^[3]。

欖仁樹是一種落葉喬木^[7]，高可達15米或更高。樹皮縱裂呈剝落狀，褐黑色。枝幹平展，側枝輪生^[8]，近頂端密披黃色絨毛，落葉後有密而明顯的葉痕^[9] ，樹冠層傘形^[8]，老樹有明顯板根^[9]。葉倒卵形，互生，叢生枝頂層次分明，基部截形或狹心形，先端鈍圓或短尖，中部以下漸狹，全緣，葉兩面無毛或幼時背部披疏軟毛，葉基背偶有一對腺體^[10][11]，主脈粗壯，表面下陷形成一淺槽，背面凸起，基部葉柄處披絨毛，側脈10－12對，網脈稠密，長約12－22厘米，寬約8－15厘米；葉柄披毛，短而粗壯，長約10－15毫米；秋季轉紅葉，冬季落葉^[4][9]。花為穗狀花序長而纖細，腋生，雌雄異花植物^[1]，雄花長於上部，雌花或兩性花長於下部^[1][8]，長約15－20厘米；花多數，綠色或白色，長約10毫米；花盤由5個腺體組成，披白色粗毛；花苞片小，早落；缺乏花瓣^[9]；花萼筒杯狀，外面無毛，內面披白色柔毛，長約8毫米；萼齒5裂，白色^[8]，三角形，幾乎與萼筒等長；雄蕊10枚，伸出花萼之外，長約2.5毫米；子房呈圓錐形，幼時披毛，成熟時近無毛；花柱粗壯，胚球2顆，倒懸於室頂。果為核果，扁橢圓形，兩端稍漸尖，兩邊具梭，梭上具翅狀的狹邊像船隻的龍骨狀構造^[1]；果皮無毛含纖維質^[10]，堅硬，初為綠色，成熟時呈咖啡色^[12]，內果皮堅硬而質輕，能浮於水面^[1][10]，長約3－4.5厘米，寬約2.5－3.1厘米。種子矩圓形，1顆，含油質。^[3]

分佈

欖仁樹常生於氣候溫熱的海邊沙灘^[3]或向陽處山坡草地上^[13]，現常栽培作行道樹。原產於臺灣島^[10]、馬來西亞^[14]、印度、巴基斯坦及太平洋諸島 ^[15]。在中國境內，分佈於海南、廣東、四川 ^[13]、湖北 ^[13]、雲南東南部。於越南、 大洋洲、及南美熱帶海岸^[3]等地均有分佈。

生長

欖仁樹喜生長於高溫濕潤的氣候，光線充足的環境，不拘土質^[16]，但種植於肥沃排水良好的砂質土壤中最佳，能耐旱抗風耐鹽性強^[14]。主要使用播種方式繁殖^[8]。同時果實能浮於水面，故亦具有海漂植物散佈的特性^[1][10][15]。

用途

维基百科中的醫療相关内容仅供参考，詳見醫學聲明。如需专业意见请咨询专业人士。

欖仁樹的樹皮性味苦、性涼，有收斂之效^[17]，對解毒止瘀、化痰止咳、痢疾、痰熱咳嗽及瘡瘍有治療功效^[18]。葉及嫩葉對疝痛、頭痛、發熱、風濕關節炎有治療功效^[17]。葉汁對皮膚病、痲瘋及疥癬有治療功效^[17]。種子性味苦、澀、性涼，可清熱解毒，對咽喉腫痛、痢疾及腫毒有治療功效^[19][20]。

欖仁樹的種子含油份，油份芳香含杏仁味，可供製成食品添加調味料^[6]及藥用^[4]；果皮含鞣質，可製成黑色染料^[6]；果皮、成葉及落葉均可染出黃褐與綠褐色系^[12]；而樹皮亦含有單寧成份，可製成黑色染料^[11]；木材可作船隻及家具等的用材^[4]。

欖仁樹的葉子枯萎後，收集起來煮過、泡製過後，可用水族中所謂的黑水，可加強泰國鬥魚發情,提高受孕,尤其可驗證在泰國鬥魚的繁殖中，因欖仁葉會釋放出色素;單寧酸，使水色變深，增加水色模擬黑水環境條件，可穩定魚兒的情緒,盡快解除緊迫,適應不良，加強提高體;尾和背鰭色澤，降低 PH值（增酸)，它含有大量的丹寧酸;腐植酸;葉酸等,可調節水的酸鹼值，軟水的作用，可以使水變稍為軟,不過也得看原水的軟硬度,如硬就得用更多葉子浸泡以達同樣效果，有大葉欖仁葉浸泡的魚缸，有生物死掉後會比較晚發霉，因此推斷大葉欖仁葉應該或多或少有些抑制黴菌生長的防腐功能。

參考

外部連結

• Terminalia catappa香港教育城
• 欖仁樹植物通