Toxoplasma gondii (Nicolle et Manceaux, 1908) je vnitrobuněčný parazitický prvok, vícehostitelská kokcidie, která parazituje v buňkách člověka i zvířat. Jejím definitivním hostitelem jsou kočkovité šelmy, mezihostitelem se může stát většina teplokrevných živočichů včetně člověka.[1] Způsobuje toxoplazmózu, u těhotných žen hrozí při infekci tímto prvokem narození postiženého dítěte. U HIV pacientů může způsobit akutní zánět mozku.[2] Rovněž může způsobit aborty u ovcí a koz.[3]
V trusu koček se ven dostávají tzv. oocysty, které následně sporulují a vydrží v prostředí velmi dlouhou dobu. Když je však požije s kontaminovanou potravou nějaký teplokrevný živočich, z oocyst vzniknou tzv. tachyzoiti (řec. tachos – rychlost), kteří rychle zaplaví nervovou a svalovou tkáň a postupně z nich vzniknou bradyzoiti (řec. brady – pomalý), kteří v mezihostiteli vydrží pravděpodobně celý život v zapouzdřeném stavu. Kočka (definitivní hostitel) se může nakazit několika způsoby: buď tím, že sežere maso obsahující bradyzoity, nebo někdy i potravou obsahující oocysty. Ve střevě kočky dochází k množení a tvorbě oocyst ve střevních buňkách.[1][4]
Toxoplasma gondii využívá specifický způsob pohybu (lze pozorovat například i u jiného druhu z kmene Apicomplexa Plasmodium falciparum), nazývaný "gliding motility", v překladu klouzání. Tento druh pohybu je založený na aktino-myosinovém komplexu zakotveném v tzv. "inner membrane complex", což je dvojice membrán situovaná pod parazitovu plazmatickou membránu. Tento komplex se přes transmembránové proteiny vylučované z jeho sekrečních organel váže na substrát a umožňuje dynamický pohyb beze změny tvaru parazita.[5]
Tachyzoit je oproti bradyzoitu mohutnější a má centrálně situované, dobře patrné jádro. Bradyzoit má jádro spíše v posteriorní části.
Klíčová je přítomnost apikálního komplexu, což je soubor organel na anteriorním pólu zoitu, který hraje nezastupitelnou roli v invazi do hostitelských buněk. Zahrnuje konoid, což je trubicovitá mikrotubulární struktura, jejíž báze je obrkoužena apikálními prstenci a středem prochází dva mikrotubuly. Mezi sekreční organely patří mikronemy a kyjovité rhoptrie. Pro Toxoplasmu je typická přítomnost organely zvané apikoplast, která vznikla endosymbiózou a obsahuje vlastní kruhovou DNA.[6]
Čerstvý oocyst se v mikroskopu jeví jako koule s mnoha jemnými skvrnkami. Přibližně za 48-72 hodin dozraje do podoby kuličky velké 10-12 mikrometrů, ve které jsou dobře zřetelné dvě sporocysty.
V hostiteli se vylíhne podlouhlý prvok dlouhý 4-8 a silný 2-3 mikrometry, se zužujícím se předním koncem a tupým zadním. Uvnitř je dobře patrné jádro.
Zralé cysty ve tkáni jsou 5-50 mikrometrů velké. V mozku mají kulový tvar, v srdečních a kosterních svalech podlouhlý.
Člověk je pro Toxoplasmu náhodným mezihostitelem a v podstatě se Toxoplasma z člověka nemá šanci dostat do kočky jako definitivního hostitele a zakončit tak svůj životní cyklus. Lidé se obvykle nakazí nedostatečně tepelně zpracovaným masem (požitím bradyzoitů) nebo požitím oocyst z prostředí.[1] Infekce prvokem T. gondii není u lidí nijak vzácná: např. ve Francii nebo v Německu se Toxoplasmou v průběhu života nakazí 80 % populace, v Česku asi třetina obyvatel, v rámci celého světa přibližně 50 %.[7] Toxoplasmóza je však obvykle bez viditelných příznaků, může se vyskytnout asymptomatická generalizovaná lymfadenopatie. V největším nebezpečí jsou těhotné ženy, které se do té doby s parazitem nesetkaly – hrozí riziko poškození plodu.[1] U imunokompromitovaných osob (např. AIDS) může toxoplazmóza vyvolat závažné poškození CNS.
Udává se, že T. gondii může manipuluvat s lidským chováním. Lidé s Toxoplasmou reagují pomaleji v kritických situacích – pramení to z prosté skutečnosti, že Toxoplasma „ví“, že myši s pomalejšími reakcemi se snadno stanou úlovkem koček. Toxoplazmóza (především u Rh-negativních lidí) podle některých výzkumů zvyšuje pravděpodobnost, že nakažený člověk se – v důsledku pomalejších reakcí – stane např. účastníkem dopravní nehody[7][8] apod. Tomuto výzkumu však odporují jiné studie, která souvislosti mezi nákazou toxoplazmózou a např. právě účastí v dopravních nehodách (a řadou dalších způsobů chování a osobnostních charakteristik) neprokázaly[9], jiné byly z větší části bez pozitivních výsledků.[10][11] Nelze proto tyto teorie považovat za stoprocentně spolehlivé.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Toxoplasma gondii ve Wikimedia Commons
Toxoplasma gondii (Nicolle et Manceaux, 1908) je vnitrobuněčný parazitický prvok, vícehostitelská kokcidie, která parazituje v buňkách člověka i zvířat. Jejím definitivním hostitelem jsou kočkovité šelmy, mezihostitelem se může stát většina teplokrevných živočichů včetně člověka. Způsobuje toxoplazmózu, u těhotných žen hrozí při infekci tímto prvokem narození postiženého dítěte. U HIV pacientů může způsobit akutní zánět mozku. Rovněž může způsobit aborty u ovcí a koz.
