Perloočky (Cladocera) nazývané též vodní blechy jsou malí vodní korýši z třídy lupenonožců. Tvoří monofyletickou skupinu, která je tvořena asi 620 známými druhy[1] v 80 rodech a 11 čeledích. Vývojově pocházejí již z paleozoika. V Česku žije asi 90 druhů, nejznámější jsou hrotnatky, dafnie (Daphnia spp.) a ramenatky.
Perloočky jsou plovoucí korýši s tělem uzavřeným v dvojchlopňovém krunýři. Dosahují velikosti 0,2 až 6 mm (rod Leptodora až 18 mm).[1] Mají dva páry tykadel, první je malý a slouží jako smyslový orgán, druhý je mnohem větší, rozvětvený a používaný k pohybu. Na hlavě také mají jediné velké pigmentované složené oko z 22 ommatidií vnořeno do hlavy a pokryto průhlednou pokožkou. Na jeho povrchu se nachází množství světlomilných částic, které se lesknou jako malé perličky, což dalo perloočkám jejich jméno.[2] 4-6 párů drobných hrudních nožek fungují jako filtr ke získávání částeček potravy, u většiny druhů je zadeček zakončen drápkovitou vidličkou. Dýchají celým tělem. Pohybují se jakoby skákavým pohybem pomocí svých obrvených tykadel - udělají několik temp, poté pomalu klesají dolů a následně opět udělají několik temp.
Cévní soustavu tvoří jednoduché srdce s kruhovitou svalovinou, které tepe 200-250 krát za minutu, v čelistním článku hřbetní části těla. Hemolymfa je bezbarvá, cévní soustava otevřená.
U perlooček dochází ke střídání generace rozmnožující se pohlavně a generace, která se množí partenogenezí, tento jev se nazývá heterogonie. V létě se jen samičky množí partenogenezí a tvoří také jen samičky. Na podzim se z neoplozených vajíček líhnou i samečkové, kteří brzy oplodní mladé samičky. V zimě se líhnou zimní vajíčka, uzavřena v párech v sedélku (schránce z chitinu = epifium). Díky této schránce dokáží přečkat i suché a chladné období.[2] Vývoj je přímý.
Perloočky obývají především sladké i slané kontinentální vody, přičemž preferují vody stojaté. Několik druhů je možno nalézt i v moři.[1] Společně s vířníky a klanonožci tvoří nejvýznamnější skupinu planktonních živočichů. Jako takoví jsou potravou ryb i dalších vodních tvorů. Samy se naopak živí fytoplanktonem (řasami a sinicemi), čímž zlepšují kvalitu vody.[1][2] Některé druhy jsou predátoři a živí se zooplanktonem.[1] Z toxikologického hlediska je důležitá jejich mimořádná citlivost na látky typu organofosfátů, která je srovnatelná s citlivostí plynové chromatografie. Zvláště hrotnatka velká (Daphnia magna) se používá jako testovací organismus k biologickým zkouškám toxicity; známým zástupcem tohoto rodu je i hrotnatka obecná (Daphnia pulex).
Lidé je využívají při různých vědeckých studiích, neboť se snadno množí, chovají a zkoumají.[1]
Rozdělení perlooček na podřády a čeledi:
Řád Cladocera Latreille, 1829
Zimní vajíčko perloočky (epifium)
Hrotnatka obecná (Daphnia pulex)
Hrotnatka průhledná (Daphnia longispina) s vajíčky
Hladinovka (Scapholeberis)
Mikrosnímek břichatky (Ceriodaphnia)
Obrázky, zvuky či videa k tématu perloočky ve Wikimedia Commons
Perloočky (Cladocera) nazývané též vodní blechy jsou malí vodní korýši z třídy lupenonožců. Tvoří monofyletickou skupinu, která je tvořena asi 620 známými druhy v 80 rodech a 11 čeledích. Vývojově pocházejí již z paleozoika. V Česku žije asi 90 druhů, nejznámější jsou hrotnatky, dafnie (Daphnia spp.) a ramenatky.
