Korovnice smrková (Sacchiphantes abietis) je mšice poškozující jehlice sáním. Hmyz vytváří při sání na jehlicích hálky. Korovnice smrková je řazena do čeledě korovnicovití (Adelgidae), řádu polokřídlí (Hemiptera).[2] V ČR jsou korovnice nejvýznamnější skupinou savého hmyzu vyskytujícího se na jehličnatých dřevinách. Korovnice zelená (Sacchiphantes viridis) je považována někdy za poddruh tohoto druhu.[3]
Od některých příbuzných druhů korovnice se korovnice smrková liší například tím, že nestřídá hostitele a je vázána výlučně na smrk, zatímco třeba korovnice zelená (Sacchiphantes viridis), střídá v letní generaci mšic smrk s modřínem.[3]
ADLGAB[4]
Podle webu Biolib je pro patogen s označením korovnice smrková Sacchiphantes abietis používáno více rozdílných názvů, například Adelges abietis nebo Chermes abietis.[5][4]
Ve všech částech.
Běžný druh.
Délka těla kolem 0,2 cm. Mšice jsou obaleny voskovými strukturami vylučovanými na povrch těla. Druhy se velmi obtížně rozlišují, je potřebná znalost způsobu života.[6]
Hálky na větvičkách smrku.
Rod smrk. Pokud je brána v úvahu korovnice zelená jako týž druh, pak i modřín, jako sekundární hostitel.
Hálky se mšicemi na větvičkách, jedinci na jehlicích, medovice.
Hálkotvorné mšice.
Optické poškození, někdy dochází k odumírání výhonů v důsledku sekundární infekce.[L 1]
Korovnice má úplný, dvouletý generačním cyklus, během něhož zůstává na jednom hostiteli – smrk Je brán v úvahu druh korovnice zelená jako poddruh nebo týž druh, pak má úplný, dvouletý generační cyklus, během něhož jsou vystřídáni dva hostitelé – smrk a modřín.
Z přezimovaného vajíčka se líhne a parazituje na smrku fundatrix („zakladatelka“) a klade základ parthenogetické generace, na smrku se líhne i okřídlené stadium přelétávajícího na modřín (u korovnice zelené). Na modřínu (u korovnice zelené) saje letní generace a přelétá zpět na smrk.
Na smrku saje rovněž letní generace druhu korovnice smrková. Na smrku se na podzim líhne a klade vajíčka jediná oboupohlavní generace „sexuales“ (samec a samice).
Lesy, parky, zahrady.
Okřídlené podzimní a letní stádium.
Obvykle je napadení omezené a ochrana není nutná. Na nevhodném stanovišti však může dojít k vážnějším poškozením.
Patogen může být omezen chemicky insekticidy. Zimní postřik lze provádět od konce září.[L 1]
Odstřihávání větviček, nebo likvidace celých stromků.[L 1]
Obrázky, zvuky či videa k tématu korovnice smrková ve Wikimedia Commons
Korovnice smrková (Sacchiphantes abietis) je mšice poškozující jehlice sáním. Hmyz vytváří při sání na jehlicích hálky. Korovnice smrková je řazena do čeledě korovnicovití (Adelgidae), řádu polokřídlí (Hemiptera). V ČR jsou korovnice nejvýznamnější skupinou savého hmyzu vyskytujícího se na jehličnatých dřevinách. Korovnice zelená (Sacchiphantes viridis) je považována někdy za poddruh tohoto druhu.
Od některých příbuzných druhů korovnice se korovnice smrková liší například tím, že nestřídá hostitele a je vázána výlučně na smrk, zatímco třeba korovnice zelená (Sacchiphantes viridis), střídá v letní generaci mšic smrk s modřínem.
The Pineapple gall adelgid (Adelges abietis) is a type of conifer-feeding insect that forms pineapple-shaped plant galls on its host species, commonly Norway and Sitka spruce. The adelgids (genus Adelges) are pear-shaped, soft-bodied green insects with long antennae, closely related to the aphid.[1] Adelges lays up to one hundred eggs at a time, one on each needle. Adelges abietis (Linnaeus, 1758) is one of the most common species; synonyms are A. gallarum-abietis, Chermes abietis and Sacciphantes abietis.
The pineapple or pseudocone gall[2] is a type of insect-formed gall, or abnormal outgrowth of plant tissue, that develops as a chemically induced distortion of needles, observed mostly on Norway spruce and Sitka spruce.
Prominent in appearance, the pineapple or pseudocone gall is often confused with the actual cone of the tree, due to their superficial resemblance. Pineapple galls are distinguishable by their small size, position on the base of budding twigs, and habit of the branch growing on and extending past the gall.[2]
The pineapple gall adelgid is endemic to Europe, belonging to the 'woolly adelgid' group; it is also widely distributed in the north-eastern United States. Spruce gall aphid, eastern spruce pineapple gall adelges and eastern spruce gall aphid are alternative names.[3] This insect belongs to the superfamily Aphidoidea, and family Adelgidae. It is the primary pest of Norway Spruce. Another similar species, the Cooley spruce gall adelgid, is indigenous to North America. This adelgid usually affects Colorado Blue, Sitka, Englemann, and Oriental spruces.[4]
The eastern spruce gall adelgid (Adelges abietis Linnaeus) is an introduced species that feeds only on spruce. At least in 1985, the species was found in Canada from Ontario eastward and in adjacent parts of the United States.
The gall is formed from the swelling of the bases of the needles punctured by the feeding activity and activated by the saliva of the insect.[2] The unilarval chambers are set in a woody core. The stem and needles of the host can continue growing beyond the position of the gall.[5]
Sitka and Norway spruce are the main hosts, but A. abietis galls can be found on Colorado blue, white, and red spruces.
The yellowish green galls pass through pink and then reddish-brown colour phases. On average, they measure 1.5 to 3.0 cm in length.[5]
Similar galls are produced by other aphids: on Sitka spruce, by the Cooley spruce gall adelgid, Gilletteela cooleyi, some generations of which migrate to Douglas fir (Pseudotsuga taxifolia); and on spruce by Cnaphalodes sp., which is heteroecious with larch.[2] The Cooley spruce gall adelgids form a larger gall, 1 to 3 inches (25 to 76 mm) long, which usually covers the entire tip of infested new growth.[4]
Only females of the pineapple gall adelgid are known.[4] In spring, the newly hatched nymphs formed from over-wintered eggs feed at the bases of the growing needles; the induced swellings eventually coalesce to form the pseudocone structure, each cell of which contains about twelve nymphs. The nymphs overwinter under wax threads at the base of buds.[6]
In late summer (July–September) the fully developed nymphs emerge from the galls and crawl out onto the needles, where they molt and develop wings. These adult adelgids may fly to other susceptible conifers, such as larch (Larix), pine (Pinus) and silver fir (Abies alba) or may continue the cycle on the same tree, as some are poor flyers.[1] They die shortly afterwards, leaving the eggs, which resemble white, cottony twigs, protected beneath their bodies.[7] Several generations are raised on these secondary hosts, however no galls are formed. In July of the following year winged adelgid appear and fly to the spruces to breed there again, completing the life cycle.[2]
Some herbivorous insects create their own microhabitats by forming a highly distinctive plant structure called a gall, made up of plant tissue, but controlled by the insect. Galls act as both the habitat, and food sources for the maker of the gall. The interior of a bedeguar gall is formed from the bud, and is composed of edible nutritious and structural tissues. Some galls act as "physiologic sinks", concentrating resources in the gall from the surrounding plant parts.[8] Galls may also provide the insect with some physical protection from predators.[9]
Galls interfere with the natural formation of twigs and cause curling, stunting and the eventual death of new growth. Heavy infestations give the trees a ragged, unsightly appearance.[4] Thus galls prevent twig growth and, if they are abundant, may affect entire trees. Individual trees vary in susceptibility to attack; some appear immune, others suffer growth reduction, and some are eventually killed. By itself, gall growth rarely causes lasting damage, but tends to leave affected trees susceptible to other health problems, including infestation of disease causing organisms and other harmful insects. Trees growing on good sites are generally less susceptible to attack than those on poor sites.[7]
Removal and destruction of newly formed galls will reduce adelgid populations. Although old galls can be unsightly, their removal will not affect adelgid populations because the organisms have already emerged from these galls. On small trees, galled shoot tips can be pruned, but generally, this is a pest that can be tolerated.[10]
There are no known effective parasites or predators of Adelges abietis.[4] Specimen trees in gardens may be afforded a degree of protection by hanging up fat balls to encourage tits which will also feed on the adelgid gall formers.[11]
If control measures are required, spray with bifenthrin on a dry, mild day in late February to control the overwintering generation.[10] Some insecticides can be applied early, preventing gall formation and insect colonization.
A pineapple pseudocone gall on a Norway spruce branch. The Pineapple gall adelgid (Adelges abietis) is a type of conifer-feeding insect that forms pineapple-shaped plant galls on its host species, commonly Norway and Sitka spruce. The adelgids (genus Adelges) are pear-shaped, soft-bodied green insects with long antennae, closely related to the aphid. Adelges lays up to one hundred eggs at a time, one on each needle. Adelges abietis (Linnaeus, 1758) is one of the most common species; synonyms are A. gallarum-abietis, Chermes abietis and Sacciphantes abietis.
The pineapple or pseudocone gall is a type of insect-formed gall, or abnormal outgrowth of plant tissue, that develops as a chemically induced distortion of needles, observed mostly on Norway spruce and Sitka spruce.
Isohavukirva (Adelges abietis) on kuuselle äkämiä muodostava pieni hyönteinen. Se kuuluu havukirvojen heimoon.
Siivekäs isohavukirva on ruskehtavan keltainen tai kellanvihreä, sameasiipinen hyönteinen. Tuntosarvet ovat 5-jaokkeiset ja lyhyet, vaharauhasputkia ei ole. Ruumiin pituus 0,5–2,0 mm.[1][2][3]
Kromosomiluku 2n=18.[1]
Lähes aina havukirvat tapaa vain niiden muodostamina äkäminä. Isohavukirvan äkämä on kuusen oksassa oleva, noin 15–20 mm:n pituinen, hieman terveitä neulasia vaaleamman vihreä ja pinnaltaan pientä ananasta tai käpyä muistuttava pullistuma. Oksa jatkuu äkämän yläpuolelle. Ennen äkämän sisällä elävien kirvojen aikuistumista äkämän särmät muuttuvat usein punertaviksi. Aikuisten kirvojen kuoriuduttua äkämä kuivuu ruskeaksi ja mikäli äkämä on ympäröinyt koko oksan, myös yläpuolinen osa kuolee.[1][2][3]
Isohavukirva esiintyy Pohjois-Afrikasta Euroopan poikki Intiaan saakka sekä Pohjois-Amerikassa, minne se on kulkeutunut Euroopasta ennen 1900-luvun alkua.[1][4] Suomessa lajia tavataan laajalti Lappiin saakka[5]
Monista havukirvoista poiketen isohavukirvalla ei tapahdu isäntäkasvin vaihtoa. Kirvojen munista kuoriutuu nymfejä, jotka hakeutuvat talvehtimaan silmujen tyville. Keväällä nämä aikuistuvat ja kukin kirvayksilö, jotka ovat kaikki naaraita, lisääntyvät neitseellisesti ja tuottavat munia. Tämä piirre erottaa ne eläviä poikasia synnyttävistä varsinaisista kirvoista. Munat ovat noin 50 kappaleen ryhminä ja niitä peittävät vahasäikeet. Näistä munista kuoriutuvat nymfit (pseudofundatrix) aiheuttavat äkämänmuodostumisen. Loppukesällä ja alkusyksystä äkämät aukeavat ja niistä vapautuu siivekkäitä naaraita (gallicolae), jotka myös lisääntyvät neitseellisesti. Ne liikkuvat laiskasti ja munivat yleensä samaan puuhun kuin missä ovat itse eläneet tai sen vierellä kasvaviin puihin. Naaraat kuolevat heti munittuaan. Näistä munista kuoriutuvat talvehtivat nymfit.[1][2]
Metsätaloudelle isohavukirva on tuholaisena merkityksetön, mutta voi aiheuttaa ulkonäköhaitan joulukuusien kasvatuksessa.[3]
Ravintokasveja ovat kuuset (Picea), etenkin metsäkuusi (P. abies), valkokuusi (P. glauca), ajaninkuusi (P. jezoensis), koyamankuusi (P. koyamai) ja sitkankuusi (P. sitchensis).[1]
Isohavukirva (Adelges abietis) on kuuselle äkämiä muodostava pieni hyönteinen. Se kuuluu havukirvojen heimoon.
Adelges abietis er tegund af barrlús sem myndar ananaslíkt gall á hýsiltegundinni, oftast rauðgreni og sitkagreni. Þallarbarrlýs (genus Adelges) eru perulaga, linbyggð (ekki hörð), græn skordýr með langa þreifara, náskyld blaðlúsum.[1]
"Adelges" verpa allt að 100 eggjum á hverjum tíma, eitt á hverja barrnál. Adelges abietis (Linnaeus, 1758) er ein algengasta þallarbarrlúsin.
Ananas eða gerfikönguls-gall[2] er gerð af skordýramynduðu galli, eða afbrigðilegum útvexti á plöntu, sem myndast við efnastýrða aflögun á nálunum, sem sést helst á rauðgreni eða sitkagreni, en finnst einnig á mörgum öðrum tegundum grenis.[3] Göllin eru fyrst gulgræn, svo bleik og rauðbrún. Að jafnaði verða þau 1,5 sm til 3 sm löng.[4] Svipuð göll eru mynduð af öðrum tegundum; Adelges cooleyi, Cnaphalodes sp.[2]
Adelges abietis er upprunnið í Evrópu, en hefur fundist síðan 1985 í Norður Ameríku.[5]
Adelges abietis er tegund af barrlús sem myndar ananaslíkt gall á hýsiltegundinni, oftast rauðgreni og sitkagreni. Þallarbarrlýs (genus Adelges) eru perulaga, linbyggð (ekki hörð), græn skordýr með langa þreifara, náskyld blaðlúsum.
"Adelges" verpa allt að 100 eggjum á hverjum tíma, eitt á hverja barrnál. Adelges abietis (Linnaeus, 1758) er ein algengasta þallarbarrlúsin.
Ananas eða gerfikönguls-gall er gerð af skordýramynduðu galli, eða afbrigðilegum útvexti á plöntu, sem myndast við efnastýrða aflögun á nálunum, sem sést helst á rauðgreni eða sitkagreni, en finnst einnig á mörgum öðrum tegundum grenis. Göllin eru fyrst gulgræn, svo bleik og rauðbrún. Að jafnaði verða þau 1,5 sm til 3 sm löng. Svipuð göll eru mynduð af öðrum tegundum; Adelges cooleyi, Cnaphalodes sp.
Gul grangallelus (Sacchiphantes abietis) er en galledannende bartrelus, og tilhører nebbmunnene. Den er utbredt i granskog over store deler av Norge.
Det er helst den gulhvite gallen en ser av disse gallelusene. Gallen finnes ytterst på treets skudd, der knoppen finnes. Gallen er som et oppsvulmet stykke av treets gren. Inne i gallen lever lusene i sine nymfestadier.
Om våren og sommeren er gallen lukket, men åpner seg utpå ettersommeren når barlusene klekkes. Størrelsen på gallen kan variere, men kan bli så stor som en liten hasselnøtt og av og til som en liten valnøtt. Gallen kan minne om en «ananas». Den er gulhvit eller grønnaktig og ofte rødfarget langs kanten om sommeren. På ettersommeren blir den mer brun.
Gul grangallelus har en ufullstendig forvandling og lever av å suge plantesaft vekslsvis på gran og lerk. Mens utviklingen er bare på gran.
Eggenelegges ved en knopp, friskt skudd, på grantreet. Når de nyklekte nymfene (larvene] suger på de unge barnålene fører det til at de svulmer opp roten. Etterhvert kryper larvene inn mellom de oppsvulmende nålene og begynner å suge på plantevevet. Her utvikles gallelusen og de typiske gallene dannes. Senere på sommeren, åpner gallen seg og nymfene, som er i sitt siste utviklingsstadie, kryper ut. Det siste hudskiftet foregår på utsiden av gallen.
De utvokste (imago) gallelusene har vinger. Disse lusene slår seg ned på det treet de utviklet seg på eller de flyr over til et nytt grantre. Her legger de egg. Overvintringen skjer som nymfe i ett av de første nymfestadiene.
Gul grangallelus forårsaker galledannelse ved å suge på grantreets knopper. Dette hindrer treets naturlige vekst. Særlig uheldig er det om trær som er i produksjon som juletrær blir angrepet.
Gul grangallelus (Sacchiphantes abietis) er en galledannende bartrelus, og tilhører nebbmunnene. Den er utbredt i granskog over store deler av Norge.
