Diphasiastrum alpinum, sinònim Lycopodium alpinum és una espècie de la família de les licopodiàcies que viu en matollars, landes, prats i boscs de coníferes damunt substrat àcid.
Fulles de 2-4 mm aplicades les de les ramificacions estèrils fent 4 rengles (sobre tota la part superior), les esporangíferes en estròbil terminal. És una herba reptant de 30 a 100 cm. Floreix de juliol a setembre.[1]
És present a bona part de les muntanyes de l'Hemisferi nord, arriba a Islàndia. A Catalunya és restringit als Pirineus axials centrals, de la Vall d'Aran fins a Andorra entre 2000 i 2700 m d'altitud.
Diphasiastrum alpinum, sinònim Lycopodium alpinum és una espècie de la família de les licopodiàcies que viu en matollars, landes, prats i boscs de coníferes damunt substrat àcid.
Planhigyn fasgwlaidd a math o fwsog cyntefig yw Cnwp-fwsogl Alpaidd sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Lycopodiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Diphasiastrum alpinum a'r enw Saesneg yw Alpine clubmoss.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Cnwpfwsogl Alpaidd, Cnwbfwsogl Alpinaidd, Cnwbfwsogl-y-graig.
Tir asidig, tywodlyd yw eu cynefin, fel arfer, yn enwedig tir uchel, gwlyb.
Planhigyn fasgwlaidd a math o fwsog cyntefig yw Cnwp-fwsogl Alpaidd sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Lycopodiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Diphasiastrum alpinum a'r enw Saesneg yw Alpine clubmoss. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Cnwpfwsogl Alpaidd, Cnwbfwsogl Alpinaidd, Cnwbfwsogl-y-graig.
Tir asidig, tywodlyd yw eu cynefin, fel arfer, yn enwedig tir uchel, gwlyb.
Plavuník alpínský (Diphasiastrum alpinum) je rostlina z čeledi plavuňovité, kterou lze vzácně nalézt i v horských oblastech ČR.
Plavuník alpínský má plazivé lodyhy, které mohou dosáhnout délky až 50 cm. Postranní větve odrůstají vzhůru, jejich výška nepřesahuje 15 cm. Listy jsou modrozelené, zašpičatělé, celokrajné, k větvi volně přilehlé ve 4 podélných řadách. Od větve listy vyrůstají téměř kolmo vůči její ose, jejich vrcholová část už je však s osou větve rovnoběžná. Vrchol listů je mírně srpovitě zahnutý. Výtrusnicové klasy jsou bez stopky (přisedlé) nebo jen s velmi krátkou stopkou, asi 15 mm dlouhé, rostou jednotlivě a přesahují sterilní větve. Sporofyly jsou kopinaté, mají dlouhé, odstálé tupé špičky a jsou více než dvakrát delší než výtrusnice. Výtrusy dosahují zralosti v období od července do září.
Rostlina vyhledává kyselé, chudé, nevápenaté písčité půdy, ale roste i na půdách s rašelinným humusem ve vřesovištích a v borůvčích.
Plavuník alpínský roste v pohořích napříč střední a jižní Evropou, dále v severní Evropě, v severozápadní Asii, ve střední Asii a na Kavkaze, vzácně i v Severní Americe. V ČR se tento druh také vyskytuje, a to v subalpínských oblastech Krkonoš, Hrubého Jeseníku a Šumavy- zde je zachován jako glaciální relikt.
Podle platné legislativy je v ČR tento druh dle Zákona o ochraně přírody a krajiny, č. 114/1992 Sb. a Vyhlášky MŽP ČR, č. 395/1992 Sb. (tento zákon doplňující) právně klasifikován jako silně ohrožený.
Obrázky, zvuky či videa k tématu plavuník alpínský ve Wikimedia Commons
Plavuník alpínský (Diphasiastrum alpinum) je rostlina z čeledi plavuňovité, kterou lze vzácně nalézt i v horských oblastech ČR.
Bjerg-Ulvefod (Diphasiastrum alpinum) er en 5-10 cm høj ulvefodsplante, der vokser på åbne heder og i grusgrave.
Bjerg-Ulvefod er en jordboende (ikke-epifytisk), blågrøn karplante. Den sporebærende plante består af en jordstængel med trævlerødder og en overjordisk del, der har vifteformede udspilede oprette stængler med talrige, tæt tiltrykte, skælagtige blade. I toppen af visse skud sidder de 2-4 cm lange, gullige strobili parvis på små, ligeledes gullige stilke, der er næsten uden blade.
Det meste af planten er over jorden, men fra den krybende jordstængel udgår små primitive hvidlige rødder.
Højde: 5-10 cm.
I Danmark er planten fredet, men sandsynligvis forsvundet. Den er tidligere kendt fra Vendsyssel, Anholt og områder omkring Viborg.
Bjerg-Ulvefod (Diphasiastrum alpinum) er en 5-10 cm høj ulvefodsplante, der vokser på åbne heder og i grusgrave.
Der Alpen-Flachbärlapp (Diphasiastrum alpinum)[1] ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Flachbärlappe (Diphasiastrum) innerhalb der Familie der Bärlappgewächse (Lycopodiaceae).[2][3]
Der Alpen-Flachbärlapp wächst als immergrüne, ausdauernde krautige Pflanze. Seine oberirdischen sterilen Sprosse sind vierkantig, normalerweise nicht abgeflacht (an schattigen Standorten aber doch etwas abgeflacht). Alle oberirdischen sterilen Pflanzenteile sind blaugrün überlaufen. Die Ventralblätter sind deutlich gestielt und gekniet und 0,5 Millimeter breit. Dorsal- und Ventralblätter sind gleich groß.[1]
Der Sporophyllstand ist ungestielt.[1] Die Sporophylle sind lanzettlich und zugespitzt. Die Sporenreife erstreckt sich von August bis September.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 44, 46[1] oder ca. 48.[4]
Der Alpen-Flachbärlapp ist ein Chamaephyt.[1] Die Ausbreitung der Diasporen, es sind die Sporen erfolgt durch den Wind.[1]
Der Alpen-Flachbärlapp ist ein boreal-alpines (auch boreal-temperat montan alpin) Florenelement. Sein Hauptverbreitungsgebiet ist auf der Nordhalbkugel: Mitteleuropa, die Alpen, die Karpaten, Pyrenäen, vor allem Nordeuropa (bis zum nördlichen Skandinavien), Asien und Nordamerika.[3] Vereinzelt findet man ihn auch in den Gebirgen der Balkanhalbinsel und in den Mittelgebirgen Milleleuropas. In Finnland und dem nördlichen Teil des europäischen Russlands ist er selten. Im Mittelmeerraum fehlt er. In Asien kommt er von der Türkei über den Kaukasusraum, Russland, Sibirien, Sri Lanka, die Mongolei, Korea, Japan bis zu den chinesischen Provinzen Heilongjiang sowie Jilin vor.[2][3]
Die sehr zerstreuten Vorkommen in Mitteleuropa werden als Glazialrelikt gedeutet.
In den Allgäuer Alpen steigt er in Tiroler Teil an der Rothornspitze bis zu einer Höhenlage von 2300 Metern auf.[5]
Der Alpen-Flachbärlapp wächst in lockeren Trupps an lichtreichen bis schwach beschatteten, mäßig frischen, kalkarmen, sauren, oft etwas humosen Standorten auf (sandigen) Lehmböden. Meist gedeiht er an lange schneebedeckten Standorten (mit Schneebedeckung oft bis Mai oder Juni) oft an offenen, vegetationsarmen, doch moosreichen Standorten, oft an Wegböschungen. Offensichtlich ist er eine konkurrenzschwache Pflanzenart. Seine natürlichen Vorkommen befinden sich in zwergstrauchreichen Borstgrasrasen der Hochlagen (Leontodo-Nardetum), regional kommt er auch in der Pflanzengesellschaft Nardion vor.
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3 (mäßig feucht), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 1 (stark sauer), Temperaturzahl T = 2 (subalpin), Nährstoffzahl N = 1 (sehr nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 2 (subozeanisch).[6]
Der Alpen-Flachbärlapp gilt in der Roten Liste der gefährdeten Pflanzenarten Deutschlands als Gefährdungsstufe 2 = stark gefährdet und ist in Deutschland nach dem BNatSchG besonders geschützt.[1] In der Schweiz gilt er als LC = „least concern“ = „nicht gefährdet“.[6]
Die Erstveröffentlichung erfolgte 1753 unter dem Namen (Basionym) Lycopodium alpinum durch Carl von Linné in Species Plantarum, Tomus II, S. 1104. Das Artepitheton alpinum bedeutet „aus den Alpen“. Die Neukombination zu Diphasiastrum alpinum (L.) Holub wurde 1975 durch Josef Holub in Diphasiastrum, a new genus in Lycopodiaceae. in Preslia, Volume 47, Issue 2, S. 107 veröffentlicht.[2][3] Weitere Synonyme Diphasiastrum alpinum (L.) Holub sind: Diphasiastrum alpinum var. planiramulosum (Takeda) Satou, Diphasiastrum kablikianum (Domin) Dostál, Diphasium alpinum (L.) Rothm., Lepidotis alpina (L.) P.Beauv., Lycopodium alpinum subsp. kablikianum Domin, Lycopodium alpinum var. planiramulosum Takeda, Lycopodium chamarense Turcz. ex Ledeb. nom. inval., Lycopodium cupressifolium Opiz, Stachygynandrum alpinum (L.) C.Presl.[3]
Von der Art Diphasiastrum alpinum gibt es seit 2017 etwa zwei Varietäten:[3]
Der Alpen-Flachbärlapp (Diphasiastrum alpinum) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Flachbärlappe (Diphasiastrum) innerhalb der Familie der Bärlappgewächse (Lycopodiaceae).
Diphasiastrum alpinum, the alpine clubmoss, is a species of clubmoss.[2] It was first described by Carl Linnaeus in his Flora Lapponica, 1737, from specimens obtained in Finland.
It has a circumpolar distribution across much of the northern parts of the Northern Hemisphere: much of Canada, the northwestern United States, northern and central Europe, Russia, China and Japan. It is an indicator of alpine tundra and boreal climates.[3] It is found in mountains and moors often with Calluna and grasses.[1][4][5]
Diphasiastrum alpinum grows 10 to 20 cm (4 to 8 in) tall from stems which grow just under the surface of the ground. The leaves are hollow at the bases.[3] The female stems produce strobili up to 3 cm (1 in)long.[6][7][8]
Diphasiastrum alpinum may hybridize with Diphasiastrum sitchense.[3]
Diphasiastrum alpinum, the alpine clubmoss, is a species of clubmoss. It was first described by Carl Linnaeus in his Flora Lapponica, 1737, from specimens obtained in Finland.
Tunturilieko (Diphasiastrum alpinum, aikaisemmin Lycopodium alpinum, Diphasium alpinum) on pienikokoinen vuoristoissa ja tundralla kasvava sanikkainen.
Varpumaisen tunturilieon suikertelava varsi kasvaa 30–40 senttimetriä pitkäksi. Päävarresta tiheinä kimppuina nousevat sinivihreät pystyhaarat ovat 3–5 cm pitkiä ja kärkiosiltaan nelisärmäisiä. Lehdet ovat neljänä pitkittäisrivinä. Yläpinnan lehti on pieni ja varrenmyötäinen, alapinnan lehti on pieni ja varrenmyötäinen tai itiölehden kaltainen. Sivulehdet ovat suomumaisia, teräväkärkisiä ja hieman muita lehtiä isompia. Itiötähkät ovat perättömiä ja ovat haarojen kärjissä yksittäin tai pareittain. Kooltaan itiötähkät ovat 1–1,5 cm pitkiä. Itiölehdet ovat kolmiomaisia, suippokärkisiä ja litteäruotisia. Suomessa tunturilieko kukkii kesä-syyskuussa. Lehtivihreätön alkeisvarsikko on yksikotinen, mukulamainen ja tavallisesti maansisäinen.[1]
Tunturilieko risteytyy toisinaan harjukeltalieon (D. tristachyum) ja keltalieon (D. complanatum) kanssa.[2]
Tunturiliekoa tavataan pohjoisen pallonpuoliskon vuoristoissa ja tundralla. Euroopassa lajia kasvaa muun muassa Alpeilla, Karpaateilla, Britteinsaarilla, Fennoskandian vuoristo- ja tunturialueilla, Islannissa, Venäjän pohjoisosissa, Uralilla ja Kaukasuksella. Aasian puolella lajia tavataan paikoitellen Pohjois- ja Keski-Siperiassa Tyynelle valtamerelle saakka, ja edelleen Alaskassa, Kalliovuorilla, Itä-Kanadassa sekä Grönlannissa.[3] Suomessa tunturiliekoa on tavattu Kainuusta Itä-Lapin kautta Pohjois-Lappiin. Runsaimmin sitä kasvaa Käsivarren Lapissa. Laji lienee kuitenkin hävinnyt Kainuusta ja on harvinainen Itä-Lapissa.[4]
Tunturilieko kasvaa karuilla tunturikankailla ja lumimailla sekä tunturikoivikoissa. Joskus harvoin lajia tavataan myös kuivissa mäntymetsissä ja kuivilla niityillä.[1]
Tunturilieko (Diphasiastrum alpinum, aikaisemmin Lycopodium alpinum, Diphasium alpinum) on pienikokoinen vuoristoissa ja tundralla kasvava sanikkainen.
Lycopode des Alpes
Le Lycopode des Alpes (Diphasiastrum alpinum ou Lycopodium alpinum) est une espèce végétale de la famille des Lycopodiaceae.
Lycopode des Alpes
Le Lycopode des Alpes (Diphasiastrum alpinum ou Lycopodium alpinum) est une espèce végétale de la famille des Lycopodiaceae.
Litunarjafni (fræðiheiti Diphasiastrum alpinum) er lágvaxin jurt af jafnaætt með langa jarðlæga stöngla með uppréttum marggreindum greinum. Hann finnst helst í bollum og snjódældum og er nokkuð algengur þar sem hæfilega snjóþungt er.
Litunarjafni var notaður til litunar. Í Svarfdælasögu segir frá bræðrum sem sækja litunargrös fyrir móður sína. Í Landnámabók segir frá jafnabelg sem Klaufi hjó og olli það vígaferlum. Litunarjafni var notaðan til að lita ullarvarning gulan og var jafninn lagður í bleyti í sólarhring og þá dreift yfir ullina og hún vafin saman og svo sett í ketill með vatni og soðið við lítinn hita í nokkra tíma. Með því að nota litunarjafna með hvítmöðru (Galium normanii) var hægt að fá gulrauðan lit. Litunarjafni var einnig notaður sem litfestir með öðrum litunarjurtum.
Litunarjafni (fræðiheiti Diphasiastrum alpinum) er lágvaxin jurt af jafnaætt með langa jarðlæga stöngla með uppréttum marggreindum greinum. Hann finnst helst í bollum og snjódældum og er nokkuð algengur þar sem hæfilega snjóþungt er.
Litunarjafni var notaður til litunar. Í Svarfdælasögu segir frá bræðrum sem sækja litunargrös fyrir móður sína. Í Landnámabók segir frá jafnabelg sem Klaufi hjó og olli það vígaferlum. Litunarjafni var notaðan til að lita ullarvarning gulan og var jafninn lagður í bleyti í sólarhring og þá dreift yfir ullina og hún vafin saman og svo sett í ketill með vatni og soðið við lítinn hita í nokkra tíma. Með því að nota litunarjafna með hvítmöðru (Galium normanii) var hægt að fá gulrauðan lit. Litunarjafni var einnig notaður sem litfestir með öðrum litunarjurtum.
Widlicz alpejski, widłak alpejski (Diphasiastrum alpinum (Pursh) Holub) – gatunek byliny należący do rodziny widłakowatych.
Występuje w środkowej i północnej Europie, w północnej i zachodniej części Ameryki Północnej, w północno-zachodniej Azji i niektórych innych rejonach Azji. W Polsce widłak alpejski spotykany jest jedynie w górach ponad reglem dolnym na halach, wśród skał oraz na torfowiskach. Jest rośliną rzadką.
Roślina objęta w Polsce ścisłą ochroną gatunkową od 1946 roku[1][2]. Umieszczona na polskiej czerwonej liście w kategorii NT (bliski zagrożenia)[3].
Roślinę można pomylić z występującym w podobnych siedliskach widliczem Isslera, od którego różni się niewielkimi szczegółami.
Widlicz alpejski, widłak alpejski (Diphasiastrum alpinum (Pursh) Holub) – gatunek byliny należący do rodziny widłakowatych.
Występuje w środkowej i północnej Europie, w północnej i zachodniej części Ameryki Północnej, w północno-zachodniej Azji i niektórych innych rejonach Azji. W Polsce widłak alpejski spotykany jest jedynie w górach ponad reglem dolnym na halach, wśród skał oraz na torfowiskach. Jest rośliną rzadką.
Fjällummer (Diphasiastrum alpinum, tidigare Lycopodium alpinum) är en växt i divisionen lummerväxter. Den liknar plattlummern men är mindre och har mer kompakta skott. Skotten är blekgröna, 4-8 cm långa och kryper längs marken. Fjällummern växer ofta på fjällhedar i norra Sverige samt övriga Norden.
Diphasiastrum alpinum, Nordschwarzwald, Tyskland.
Wikimedia Commons har media som rör Fjällummer.
Fjällummer (Diphasiastrum alpinum, tidigare Lycopodium alpinum) är en växt i divisionen lummerväxter. Den liknar plattlummern men är mindre och har mer kompakta skott. Skotten är blekgröna, 4-8 cm långa och kryper längs marken. Fjällummern växer ofta på fjällhedar i norra Sverige samt övriga Norden.
Блакитно-зелена рослина 20–40 см завдовжки. Горизонтальні стебла в основному неглибоко закопані, шириною 0.5–3 мм, іноді з'являються, шириною 1.1–2.2 мм; листя притиснуті, від лопатчатих до ланцетних, 1.5–3.8 X 0.5–1.4 мм, вершини усічені. Листки розміщені чотирма рядами, на дуже малих черешках (довжиною 0.1–0.2 мм). Вертикальні пагони 6–14 см, кластерні. Стробіли поодинокі, 5–30 X 2–4 мм. Спори з серпня по вересень. Розмножується спорами та вегетативно.
Альпійсько-тундрова рослина, поширена в Північній Америці (Канада, Гренландія, Аляска й північний схід США), Азії (Індія, Японія, Корея, Монголія, Росія (Сибір), Шрі-Ланка, Туреччина) та Європі (північ Росії, Австрія, Ліхтенштейн, Бельгія, Люксембург, Боснія-Герцеговина, Велика Британія, Болгарія, Чорногорія, Чехія, Данія [вкл. Фарерські острови], Фінляндія, Франція [вкл. Корсика], Німеччина, Грузія [вкл. Абхазія, Аджарія], Ірландія, Північна Ірландія, Швейцарія, Іспанія, Андорра, Ісландія, Італія, Македонія, Норвегія [вкл. Свальбард], Польща, Румунія, Словаччина, Словенія, Сербія [вкл. Косово й Воєводина], Швеція, Україна).
В Україні це третинний релікт на південній межі ареалу.
Карпати (Боржава, Свидівець, Чорногора, Гуцульські Альпи, Чивчини). Адм. регіони: Івано-Франківська й Закарпатська області. Популяції невеликі за розміром. Умови зростання: трапляється на високогірних луках, серед скель, кам'яних розсипищ, до висоти 2000 м н.р.м.; займає кислі безкарбонатні слабо розвинені мінеральні ґрунти й кам'янисті розсипи.
Загрози: випасання худоби, рекреація, підвищення ценотичної конкуренції. Охороняють у Карпатському НПП та Карпатському БЗ. Заборонено збирання рослин.
Diphasiastrum alpinum là một loài thực vật có mạch trong Họ Thạch tùng. Loài này được (L.) Holub mô tả khoa học đầu tiên năm 1975.[1]
Bài viết chủ đề bộ Thạch tùng này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Diphasiastrum alpinum là một loài thực vật có mạch trong Họ Thạch tùng. Loài này được (L.) Holub mô tả khoa học đầu tiên năm 1975.
Diphasiastrum alpinum (L.) Holub
Синонимы Разновидности
Дифазиа́струм альпи́йский, или Двуря́дник альпи́йский, или Плау́н альпи́йский (лат. Diphasiastrum alpinum) — вид плаунов рода Дифазиаструм (Diphasiastrum).
Растение высотой 10—20 см.
Филлоиды полые у основания[2]. Женские стебли несут стробилы длиной до 3 см[3].
Дифазиаструм альпийский может скрещиваться с видом Diphasiastrum sitchense[2].
Вид распространён в циркумбореальной области и встречается в северных широтах Северного полушария.
Дифазиаструм альпийским является характерным растением альпийских лугов и субарктического климата[2]. Произрастает в горах и на болотах, часто в окружении вереска[4], на тундровых грядах, скалах, осыпях[5].
Вид включён в Красную книгу Республики Адыгея, Республики Карелия, Краснодарского края, Казахстана, Украины и Закарпатской области Украины[6].
В растениях обнаружены алкалоиды (ликоподин, ликоклавин, клаволонин) и флавоноиды[5].
Настой надземной части применяют как анальгетик и при гидрофобии, споры — аналогично спорам плауна булавовидного[5].
По данным The Plant List на 2010 год[7], в синонимику вида входят:
Дифазиа́струм альпи́йский, или Двуря́дник альпи́йский, или Плау́н альпи́йский (лат. Diphasiastrum alpinum) — вид плаунов рода Дифазиаструм (Diphasiastrum).
高山扁枝石松（学名：Diphasiastrum alpinum）为石松科扁枝石松属下的一个种。
_BHL10388774.jpg)
.jpg)
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
산석송(Diphasiastrum alpinum)은 석송강의 일종이다.[1]
산석송은 북반구의 많은 북부 지역, 즉 캐나다의 대부분, 미국 북서부, 북부 및 중부 유럽, 러시아, 중국 및 일본에 걸쳐 극지방에 분포한다. 종종 칼루나와 황무지와 산 등에서 발견된다.[2][3][4]
산석송은 지표면 바로 아래에서 자라는 줄기에서 높이가 10~20cm 정도 자란다. 앞은 기부가 비어 있으며, 암컷 줄기는 최대 3cm 길이의 스트로빌리를 생성한다.[5][6][7]
