Circaea lutetiana ye una especie de la familia de les Onagracees.
Planta perenne d'hasta 60 cm, de fueyes opuestes, ovaes y agudes con base truncada o acorazonada, espaciadamente dentada, pelosa. Flores blanques o arrosaes, 4-8 mm; sépalos, pétalos y estames 2. Pétalos 2-4 mm, bien esmorniaos. Inflorescencia que s'allarga primero que cayan los pétalos. Frutu bilobuláu, con cerdes ganchudes. Floria nel branu.
Montes y llugares avesigos.
Toa Europa sacante Islandia y Finlandia.
Circaea lutetiana describióse por (L.) Georgi y espublizóse en Species Plantarum 1: 9. 1753.[1]
Circaea: nome xenéricu nomáu n'honor de Circe, na mitoloxía griega diosa y bruxa que vivió na islla d'Eea.[2]
lutetiana: epítetu
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Planhigyn blodeuol sy'n frodorol o Hemisffer y De yw Llysiau Steffan sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Onagraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Circaea lutetiana a'r enw Saesneg yw Enchanter`s nightshade.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Llysiau Steffan, Gedor-wrach, Llys Steffan, Llys Steffan Cyffredin, Llysiau Ystyffan, Llysiau'r Swynwr, Mochlys Duon, Mochlys Swynyddlys, Swynlys, Swynyddlys.
Fe'i ceir yn rhannau deheuol Hamisffer y De: o'r Isartig i rannau deheuol Affrica, De America ac Awstralia. Mae'n perthyn yn agos i'r olewyddan, yr onnen, jasmin, a'r leilac.[2] Mae'r dail wedi'u gosod bob yn ail.
Planhigyn blodeuol sy'n frodorol o Hemisffer y De yw Llysiau Steffan sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Onagraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Circaea lutetiana a'r enw Saesneg yw Enchanter`s nightshade. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Llysiau Steffan, Gedor-wrach, Llys Steffan, Llys Steffan Cyffredin, Llysiau Ystyffan, Llysiau'r Swynwr, Mochlys Duon, Mochlys Swynyddlys, Swynlys, Swynyddlys.
Fe'i ceir yn rhannau deheuol Hamisffer y De: o'r Isartig i rannau deheuol Affrica, De America ac Awstralia. Mae'n perthyn yn agos i'r olewyddan, yr onnen, jasmin, a'r leilac. Mae'r dail wedi'u gosod bob yn ail.
Čarovník pařížský (Circaea lutetiana) je vytrvalá, nenápadná a nenáročná lesní bylina, je jedním ze tří druhů rodu čarovník, které v české přírodě rostou.
Je původní rostlinou téměř v celé Evropě, severní hranice výskytu sahá po jih Skandinávie, východní po řeku Moskvu, Kavkaz a sever Íránu; v oblasti Středomoří se nachází hlavně ve vyšších horských polohách. Velmi blízké druhy či poddruhy rostou v Severní Americe a ve Východní Asii. V České republice je nepříliš četný, hojněji se vyskytuje pouze na území Západních Karpat.
Trvalka která dobře roste na polostinném i stinném místě v kypré, trvale vlhké a dobře odvodněné půdě dostatečně zásobení živinami, vyhovují ji jílovito-hlinitá až hlinito-písčitá stanoviště. Nejvíce ji prospívá, když okolní bylinná vegetace je poměrně řídká a nízká. Roste od nížin do podhůří, zvláště v humózních listnatých a smíšených lesích a jejích lemech, podél vlhkých lesních cest a v příkopech zastíněných silnic.
Rostlina se vzpřímenou lodyhou dorůstající do výše 20 až 40 cm. Roste z dřevnatého, vytrvalého, silného a dlouze článkovitého oddenku z kterého odbočují podzemní odnože na koncích hlízovitě zhrubnuté. Ve spodní části je lodyha oblá, lysá a bývá nevětvená, v horní je hranatá, chlupatá a z paždí listů vyrůstají (často zakrslé) větve. Má protistojné listy s řapíky 1 až 3 cm dlouhými a čepelemi, které jsou vejčité až široce kopinaté, na bázi uťaté, po obvodě mělce zubaté a na vrcholu zašpičatělé. Čepele jsou dlouhé 4 až 8 cm a široké 2 až 5 cm, na horní straně jsou tmavozelené a na spodní světlozelené nebo sivozelené, lysé či chlupaté.
Květenství je jednoduchý nebo větvený konečný hrozen který se před i během kvetení prodlužuje. Je tvořen 15 až 30 oboupohlavnými květy s chlupatými stopkami. V květu je dvoupouzdrý spodní semeník vejčitého tvaru, v pouzdře je po jednom vajíčku. Ze semeníku vybíhá trubkovitá číška která nese dva dolů sehnuté kališní lístky a dva vztyčené, hluboce dvoulaločné korunní lístky 3 mm dlouhé. Trojúhelníkovité kališní lístky jsou nejprve zelené a později zrůžoví, korunní jsou bílé nebo růžové až purpurové. Z trubky vyrůstají dvě tyčinky s lepkavým pylem a jejím středem vybíhá dlouhá čnělka nahoře rozeklaná ve dva laloky blizny. Rostlina kvete od června do srpna, opylení zajišťuje hlavně dvoukřídlý hmyz létající pro nektar do květu. Ploidie druhu je 2n = 22.
Plod je dvoupouzdrá suchá bobule hruškovitého tvaru posázena háčkovitými, měkkými ostny. Těmi se přichycuje za srst nebo peří živočichů kteří takto roznášejí semena. Mimo semeny se čarovník pařížský rozšiřují i svými dlouhými podzemními odnožemi na jejíž koncích vyrůstají nové rostliny, vytváří tak široké jednodruhové kolonie.[1][2][3][4][5]
Kolonie čarovníku pařížského
Nerozkvetlé květenství
Rozkvetající květenství
Zralé plody
Obrázky, zvuky či videa k tématu čarovník pařížský ve Wikimedia Commons
Čarovník pařížský (Circaea lutetiana) je vytrvalá, nenápadná a nenáročná lesní bylina, je jedním ze tří druhů rodu čarovník, které v české přírodě rostou.
Dunet steffensurt (Circaea lutetiana) er en 15-40 cm høj urt, der vokser i frodige løvskove på muldbund. De to-tallige blomster, der sidder i en endestillet klase, har op til 4 millimeter lange rosa eller hvide kronblade.
Dunet steffensurt er en flerårig urt med en opret vækst. Stængler og bladstilke er fint hårede. Bladene er ægformede med tandet rand. Oversiden er mat græsgrøn, mens undersiden er noget lysere.
Blomstringen sker i juli. Blomsterne sidder samlet i små, endestillede klaser. Hver blomst er regelmæssig med kirtelhårede bægerblade og hvide kronblade og to støvdragere. Ved bunden af griflen findes en nektarkirtel. Frugten er en kroghåret, 2-rummet kapsel med to frø, som spirer godt under de rette betingelser.
Planten har krybende jordstængler og danner mange udløbere.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,25 x 0,05 m (25 x 5 cm/år), heri dog ikke medregnet skud fra underjordiske udløbere.
Planten hører hjemme i frodige løvskove på muldbund. Den er udbredt i både Europa og Nordamerika. I Danmark er den almindelig på Øerne og i Østjylland. I resten af landet findes den hist og her.
I Moesgårdskovene findes den sammen med bl. alm. bingelurt, hvid anemone, krybende læbeløs, skovfladbælg, skovgaltetand, skovmærke, skovstar og sort druemunke.
Dunet steffensurt (Circaea lutetiana) er en 15-40 cm høj urt, der vokser i frodige løvskove på muldbund. De to-tallige blomster, der sidder i en endestillet klase, har op til 4 millimeter lange rosa eller hvide kronblade.
Das Große Hexenkraut (Circaea lutetiana), auch Gewöhnliches Hexenkraut oder Gemeines Hexenkraut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Hexenkräuter (Circaea) in der Familie der Nachtkerzengewächse (Onagraceae).
Das Große Hexenkraut ist eine ausdauernde, krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 20 bis 60, selten bis 75 Zentimetern. Am Rhizom finden sich hinfällige Niederblätter, sowie in 10 bis 20 Zentimeter Tiefe kräftige, am Ende verdickte Ausläufer. Der aufrechte Stängel ist mit weichen Haaren besetzt.
Die gegenständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ungeflügelt. Die einfache Blattspreite ist herz- bis eiförmig mit keilförmigen Spreitengrund, geschweift gezähnt, mattgrün, zumeist kahl, aber vor allem auf den Nerven flaumig behaart.
Tragblätter fehlen am traubigen Blütenstand. Die Blüten sind weiß. Die zwei Kronblätter sind unverwachsen, mit 2 bis 3 Millimetern Länge eben so lang wie der drüsige Kelch, tief gekerbt und undeutlich genagelt. Es gibt zwei Staubblätter. Der Fruchtknoten ist unterständig. Die Narbe ist zweilappig.
Die relativ kleine, verkehrt-eiförmige, zweifächrige Frucht ist eine mit borstigen Widerhaken versehene Achäne (Klettfrucht) und enthält je zwei Samen.
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 11; es liegt Diploidie mit einer Chromosomenzahl von 2n = 22 vor.[1]
Das Große Hexenkraut ist ein Rhizom-Geophyt. Die Vegetative Vermehrung ist lebhaft und erfolgt durch nicht sehr tief liegende, am Ende verdickte Ausläufer (Rhizome). Im Winter ist die Verbindung zur Mutterpflanze bereits gekappt und die verdickten Ausläuferenden sind isoliert. Dadurch wirkt die Pflanze scheinbar einjährig.
Blütenökologisch handelt es sich um homogame „Nektar führende Scheibenblumen“. Als Bestäuber fungieren vor allem Schwebfliegen. Die Blütezeit reicht von Mai bis Juli.
Es erfolgt Klettausbreitung.
Das Große Hexenkraut ist in Europa bis Mittelasien und Sibirien beheimatet und kommt auch in Nordafrika vor.[2] Es siedelt in Wäldern auch in tiefem Schatten und schätzt feuchte und stickstoffhaltige Lehmböden. Es ist in Mitteleuropa eine schwache Kennart des Verbands Alno-Ulmion und kommt auch in anderen Gesellschaften der Ordnung Fagetalia oder des Verbands Alliarion vor.[1] Sie ist ungefährdet und in Deutschland nicht geschützt.
Man kann folgende Unterarten unterscheiden:
Selten wird das Große Hexenkraut als Zierpflanze in Gärten verwendet, eine ausgelesene Sorte ist ‘Caveat Emptor’, deren Laubblätter stark rosa gefleckt sind.
Für das Große Hexenkraut bestehen bzw. bestanden auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Bäschkläten (Siebenbürgen), Hexenkraut (Bern, Mecklenburg, Göttingen), St. Stephanskraut (Schlesien) und Waldkletten.[4]
Das Große Hexenkraut (Circaea lutetiana), auch Gewöhnliches Hexenkraut oder Gemeines Hexenkraut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Hexenkräuter (Circaea) in der Familie der Nachtkerzengewächse (Onagraceae).
Circaea lutetiana (enchanter's nichtshade) is a plant in the evening primrose faimily, Onagraceae.
The genus name comes frae the enchantress Circe o Greek meethology an the generic designation is derived frae Lutetia, the Laitin name for Paris. Paris at ane time was kent as the "Witch Ceety". Despite its name it is nae especially toxic, but contains a lot o the astringent tannin.[1]
Circaea lutetiana (enchanter's nichtshade) is a plant in the evening primrose faimily, Onagraceae.
The genus name comes frae the enchantress Circe o Greek meethology an the generic designation is derived frae Lutetia, the Laitin name for Paris. Paris at ane time was kent as the "Witch Ceety". Despite its name it is nae especially toxic, but contains a lot o the astringent tannin.
Iérpe éd chorchéle[1] (Circaea lutetiana)
Iérpe éd chorchéle (Circaea lutetiana)
Circaea lutetiana, known as broad-leaved enchanter's nightshade,[1] is a plant in the evening primrose family, Onagraceae.
The genus name comes from the enchantress Circe of Greek mythology and the specific designation is derived from Lutetia, the Latin name for Paris, which was sometimes referred to as the "Witch City". Despite its name it is not especially toxic, but contains a lot of the astringent tannin.[2]
Circaea lutetiana is a perennial herbaceous plant with opposite, simple leaves, on slender, green stems. The flowers are white, borne in summer. It grows 20 cm to 60 cm, rarely up to 75 centimeters high.[3]
The leaves are rounded or slightly notched at the base, they narrow gradually to the pointed tip and are not strongly toothed, but have sinuate edges. The leaf stalks are equally hairy all round.[4]
The flower has 2 notched petals, 2 stamens and a 2-lobed stigma. The open flowers are well spaced along the stalk and there are no bracts at base of individual flower stalks. The fruit consists of 2 equal cells, and usually sets seed. The flower stalks become angled downwards before fruiting.[5] The fruit is a small bur 3.5-5mm[6] which aids the plant's dispersal via zoochory.
In winter the aerial parts die off leaving an underground rhizome.
Circaea alpina will hybridize with Circaea lutetiana producing sterile offspring that persists in vegetative colonies.[6]
The plant is native to Europe, Middle Asia, and Siberia.[7] North American populations are now considered to be a separate species, Circaea canadensis. It grows in woods in deep shade and moist environments on nitrogen-containing clay.
It is cultivated as an ornamental garden plant. It prefers a shaded position in rich, moist soil.[8] The cultivar 'Caveat Emptor' has leaves that are heavily mottled pink.
Circaea lutetiana, known as broad-leaved enchanter's nightshade, is a plant in the evening primrose family, Onagraceae.
The genus name comes from the enchantress Circe of Greek mythology and the specific designation is derived from Lutetia, the Latin name for Paris, which was sometimes referred to as the "Witch City". Despite its name it is not especially toxic, but contains a lot of the astringent tannin.
Circaea lutetiana es una especie de la familia de las Onagráceas.
Planta perenne de hasta 60 cm, de hojas opuestas, ovadas y agudas con base truncada o acorazonada, espaciadamente dentada, pelosa. Flores blancas o rosáceas, 4-8 mm; sépalos, pétalos y estambres 2. Pétalos 2-4 mm, muy mellados. Inflorescencia que se alarga antes de que caigan los pétalos. Fruto bilobulado, con cerdas ganchudas. Florece en el verano.
Bosques y lugares umbrosos.
Toda Europa excepto Islandia y Finlandia.
Circaea lutetiana fue descrita por (L.) Georgi y publicado en Species Plantarum 1: 9. 1753.[1]
Circaea: nombre genérico nombrado en honor de Circe, en la mitología griega diosa y hechicera que vivió en la isla de Eea.[2]
lutetiana: epíteto
Pori-nõiakold (Circaea lutetiana) on pajulilleliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Ta on Eestis arvatud II kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Pori-nõiakold andmebaasis eElurikkus 
Pori-nõiakold (Circaea lutetiana) on pajulilleliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Ta on Eestis arvatud II kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Circaea lutetiana (la Circée de Paris) ou Herbe aux sorcières[1], est une plante herbacée de la famille des Onagracées.
Le nom du genre – Circaea – vient de la magicienne Circé, dans la mythologie grecque, et l'épithète spécifique – lutetiana – est dérivée de Lutèce, nom latin de Paris. Malgré son appellation commune, cette plante n'est pas particulièrement toxique, mais elle contient une grande quantité de tanin astringent[2].
Circaea lutetiana est une plante herbacée, vivace ; ses feuilles sont simples, opposées ; la tige, mince et verte, s'élève de 20 à 60 cm, rarement jusqu'à 75 cm. Les fleurs sont petites, blanches, et fleurissent en été[3].
Les feuilles sont opaques, ovales en cœur à la base, longuement acuminées, bordées de petites dents écartées, à pétiole non ailé, canaliculé en dessus, pubescent tout autour[4].
La fleur a deux pétales cannelés, deux étamines et un pistil à stigmate bilobé. Les fleurs sont espacées le long de la tige, sans bractée à la base des pédoncules[5]. Le fruit est une capsule velue à deux loges, à deux valves, dans chacune desquelles est renfermée une semence[6].
En hiver les parties aériennes meurent les unes après les autres, laissant des rhizomes souterrains.
On la trouve en Europe, jusqu'au centre de la Suède ; en Asie boréale et occidentale jusqu'à l'Himalaya ; en Afrique et Amérique septentrionale.
D'une façon générale, elle pousse dans les bois, dans les milieux ombragés et humides, riches en azote et en matières organiques[4].
Circaea lutetiana est protégée dans la région Provence-Alpes-Côte d'Azur depuis l'arrêté du 9 mai 1994[7].
Fleurs.
Rhizomes.
Fruits.
Anatomie.
Circaea lutetiana (la Circée de Paris) ou Herbe aux sorcières, est une plante herbacée de la famille des Onagracées.
Le nom du genre – Circaea – vient de la magicienne Circé, dans la mythologie grecque, et l'épithète spécifique – lutetiana – est dérivée de Lutèce, nom latin de Paris. Malgré son appellation commune, cette plante n'est pas particulièrement toxique, mais elle contient une grande quantité de tanin astringent.
Wulka kuzłarnička (Circaea lutetiana) je rostlina ze swójby rěpnicowych rostlinow (Onagraceae).
Wulka kuzłarnička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač do 70 cm. Rostlina je rozpjeršena kosmata.
Přećiwostejne, mutne łopjena su šěroko-lancetojte abo jejkojte. Wone docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 cm a su na spódku skulojćene, zubate a na nerwach kosmate.
Kćěje wot junija hač do awgusta. Běłe hač swětłoróžojte kćenja docpěwaja wulkosć wot 4 hač do 7 mm a steja w jednorej abo tróšku rozhałuzowanej, bjezłopjenowej, nakónčnych kićach, kotrež łopjena přesahuja. Jich stołpik njese žałzowe kosmy. Krónowe łopješka su hłuboko dwudźělne a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 4 mm.
Płody docpěwaja dołhosć wot 3 hač do 4 mm a njesu hóčkowe seršćiki, z kotrymiž wone na zwěrjatach a ludźoch wisajo wostanu.
Rosće w lěsach, na lěsnych pućach a w kerčinach.
Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.
Wulka kuzłarnička (Circaea lutetiana) je rostlina ze swójby rěpnicowych rostlinow (Onagraceae).
Groot heksenkruid (Circaea lutetiana) is een vaste plant uit de teunisbloemfamilie (Onagraceae). 's Winters sterven de bovengrondse delen af. De geslachtsnaam is afkomstig van de tovenares Circe uit de Griekse mythologie en de soortaanduiding is afgeleid van Lutetia, de Latijnse naam voor Parijs. Parijs stond ooit bekend als heksenstad.
De soort komt in Europa tot in Zuid-Scandinavië voor, in berggebieden van West- en Midden-Azië en sporadisch in het Atlasgebergte.
De plant kan 20-70 cm hoog worden en vormt kruipende wortelstokken, waardoor de plant op bepaalde plaatsen als een onkruid wordt gezien. De plant bloeit van juni tot in september met witte of roze bloemtrosjes. De kleine bloemen bestaan uit twee kelkbladen, twee kroonbladen, twee meeldraden en twee vruchtbladen. Op de vruchtjes zitten gekromde borsteltjes en blijven daardoor gemakkelijk in de vacht van een dier hangen. In de vruchtjes zitten een of twee zaadjes. Duizend zaadjes wegen 1,6 g.
Groot heksenkruid komt voor in loofbossen en grienden die op vochtige tot natte, voedselrijke gronden liggen.
In Nederland komt de soort in Zuid-Limburg en plaatselijk langs de grote rivieren in de binnenduinrand van Zeeland, Zuid-Holland en Noord-Holland vrij algemeen voor. Elders is ze zeldzaam.
De bloemen worden hoofdzakelijk bezocht door zweefvliegen.
Groot heksenkruid is een kensoort voor de klasse van de eiken- en beukenbossen op voedselrijke grond.
Een oud volksgeloof wilde, dat wie in het bos heksenkruid tegenkwam verdwaalde.
De namen in andere talen kunnen vaak eenvoudig worden opgezocht met de interwiki-links.
Groot heksenkruid (Circaea lutetiana) is een vaste plant uit de teunisbloemfamilie (Onagraceae). 's Winters sterven de bovengrondse delen af. De geslachtsnaam is afkomstig van de tovenares Circe uit de Griekse mythologie en de soortaanduiding is afgeleid van Lutetia, de Latijnse naam voor Parijs. Parijs stond ooit bekend als heksenstad.
De soort komt in Europa tot in Zuid-Scandinavië voor, in berggebieden van West- en Midden-Azië en sporadisch in het Atlasgebergte.
De plant kan 20-70 cm hoog worden en vormt kruipende wortelstokken, waardoor de plant op bepaalde plaatsen als een onkruid wordt gezien. De plant bloeit van juni tot in september met witte of roze bloemtrosjes. De kleine bloemen bestaan uit twee kelkbladen, twee kroonbladen, twee meeldraden en twee vruchtbladen. Op de vruchtjes zitten gekromde borsteltjes en blijven daardoor gemakkelijk in de vacht van een dier hangen. In de vruchtjes zitten een of twee zaadjes. Duizend zaadjes wegen 1,6 g.
Groot heksenkruid komt voor in loofbossen en grienden die op vochtige tot natte, voedselrijke gronden liggen.
In Nederland komt de soort in Zuid-Limburg en plaatselijk langs de grote rivieren in de binnenduinrand van Zeeland, Zuid-Holland en Noord-Holland vrij algemeen voor. Elders is ze zeldzaam.
De bloemen worden hoofdzakelijk bezocht door zweefvliegen.
Stortrollurt, (Circaea lutetiana ) er en 20-60 cm høy flerårig urt. Spredt håret, opprett stengel. Matte, bredt lansettformede, jevnt tilspissede og stilkede blader, 5-10 cm lange. De er avrundet ved grunnen, nesten hjerteformede, tannete og med hår på nervene. Blomster i en lang endestilt klase. Blomsterstilken med utstående kjertelhår. Ingen støtteblader. To begerblader og to dypt utrandete, hvite eller rødlige kronblader, 2-4 mm lange. Frukt nøtt med krokhår 3-4 mm lang. Blomstrer fra juni til august.[1]
Skyggefulle steder i løv og blandingsnåleskoger, langs avløp. Utbredt nesten hele Europa. I Norge, kyststrøk fra Telemark til Hordaland, en rekke forekomster i Sogn og Fjordane.
Stortrollurt, (Circaea lutetiana ) er en 20-60 cm høy flerårig urt. Spredt håret, opprett stengel. Matte, bredt lansettformede, jevnt tilspissede og stilkede blader, 5-10 cm lange. De er avrundet ved grunnen, nesten hjerteformede, tannete og med hår på nervene. Blomster i en lang endestilt klase. Blomsterstilken med utstående kjertelhår. Ingen støtteblader. To begerblader og to dypt utrandete, hvite eller rødlige kronblader, 2-4 mm lange. Frukt nøtt med krokhår 3-4 mm lang. Blomstrer fra juni til august.
Czartawa pospolita (Circaea lutetiana L.) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny wiesiołkowatych. Występuje w całej Europie, na znacznym obszarze Azji oraz w Afryce Północnej (Algeria i Tunezja)[2]. W Polsce dość pospolity[3].
Bylina, geofit. Rośnie w cienistych lasach, przede wszystkim liściastych, łęgowych, a także mieszanych lasach iglastych. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla All. Alno-Ulmion[4]. Kwitnie od czerwca do sierpnia.
Czartawa pospolita (Circaea lutetiana L.) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny wiesiołkowatych. Występuje w całej Europie, na znacznym obszarze Azji oraz w Afryce Północnej (Algeria i Tunezja). W Polsce dość pospolity.
Circaea lutetiana é uma espécie de planta com flor, conhecida como erva-das-feiticeiras ou erva-de-santo-estevão, pertencente à família das Prímulas, a Onagraceae.
O nome do gênero faz referência à feiticeira Circe, da mitologia grega, enquanto a designação Lutetia é o nome da cidade de Paris em latim. Paris era ocasionalmente referida como "A Cidade das Bruxas".
Apesar do nome, não é necessariamente tóxica. No entanto, contém altas doses do adstringente tanino.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 9. 1753.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente os seguintes táxones infraespecíficos:[2]
Circaea lutetiana é uma espécie de planta com flor, conhecida como erva-das-feiticeiras ou erva-de-santo-estevão, pertencente à família das Prímulas, a Onagraceae.
O nome do gênero faz referência à feiticeira Circe, da mitologia grega, enquanto a designação Lutetia é o nome da cidade de Paris em latim. Paris era ocasionalmente referida como "A Cidade das Bruxas".
Apesar do nome, não é necessariamente tóxica. No entanto, contém altas doses do adstringente tanino.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 9. 1753.
Tilișca, Circaea lutetiana L. este o plantă erbacee din familia Onagraceae, cu rizomul târâtor (repent), tulpina erectă, acoperită cu peri moi, mai cu samă în partea superioară; frunzele glabre, ovale, la bază câteodată, ușor cordiforme și denticulate ; florile rozee, mai târziu albe, dispuse în raceme erecte, terminale, caliciul caduc, cu 2 diviziuni, corola cu 2 petale bilobate, de lungimea caliciului; fructul uscat, este oboval, acoperit de lungi peri încârligați. Crește prin păduri umede și umbroase. Iunie - August
Tilișca, Circaea lutetiana L. este o plantă erbacee din familia Onagraceae, cu rizomul târâtor (repent), tulpina erectă, acoperită cu peri moi, mai cu samă în partea superioară; frunzele glabre, ovale, la bază câteodată, ușor cordiforme și denticulate ; florile rozee, mai târziu albe, dispuse în raceme erecte, terminale, caliciul caduc, cu 2 diviziuni, corola cu 2 petale bilobate, de lungimea caliciului; fructul uscat, este oboval, acoperit de lungi peri încârligați. Crește prin păduri umede și umbroase. Iunie - August
Stor häxört (Circaea lutetiana) är en art i familjen dunörtsväxter. Stor häxört är en skuggälskande lundväxt. Den växer vanligtvis i bokskogar eller nära bäckar i områden med mullrik jord.[1] Den blommar under högsommaren.
Wikimedia Commons har media som rör Stor häxört.
Stor häxört (Circaea lutetiana) är en art i familjen dunörtsväxter. Stor häxört är en skuggälskande lundväxt. Den växer vanligtvis i bokskogar eller nära bäckar i områden med mullrik jord. Den blommar under högsommaren.
Circaea lutetiana là một loài thực vật có hoa trong họ Anh thảo chiều. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Bài viết về họ Anh thảo chiều này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Circaea lutetiana là một loài thực vật có hoa trong họ Anh thảo chiều. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Circaea lutetiana L.
Двулепестни́к пари́жский, или Двулепестник четырёхборо́здчатый, или Колду́ница парижская[2] (лат. Circáea lutetiána) — многолетнее травянистое растение; вид рода Двулепестник семейства Кипрейные.
Родовое название происходит от имени колдуньи Цирцеи (лат. Circaea) в греческой мифологии, а видовой эпитет является производным от латинского названия Парижа — Лютеция (Lutetia).
Корневище ползучее, шнуровидное.
Стебли обычно 20—50 см высотой (изредка достигают 75 см), прямые или вверху слегка разветвлённые, у основания голые, вверху волосистые, иногда почти голые.
Листья длинночерешковые, черешки сверху бороздчатые, 1—5 см длиной, волосистые, пластинки 3—10 см длиной, 1,5—5 см шириной, сверху по жилкам волосистые, яйцевидные или яйцевидно-ланцетные, длинно и узко заострённые, при основании округлые или ширококлиновидные, по краю мелкозубчатые, реснитчатые.
Цветки на верхушке стебля в простых или ветвистых кистях, на отклонённых, 2—7 мм длиной, цветоножках, прицветники редуцированы, ось соцветия с густым железистым опушением. Чашелистики яйцевидные, заострённые, вогнутые, снаружи волосистые, зеленовато-пурпуровые, лепестки розовые или белые, глубокодвураздельные, к основанию клиновидно суженные. Рыльце головчатое, неглубоко двулопастное, завязь железисто-волосистая.
Плоды грушевидные, с резкими гребешками и бороздами, двусемянные, густо усаженные отстоящими крючковидными волосками[3][4].
Зимой надземные части растения отмирают, оставив подземное корневище.
Местообитание: в смешанных лесах, пойменных, тополевых лесах, зарослях ольхи, черёмухи, по берегам рек.
Территориально — Сибирь и Дальний Восток России (Иркутская, Кемеровская, Томская и Читинская области, Алтайский и Красноярский края, Республика Алтай, Хакасия), Европа, Кавказ.
Лимитирующие факторы — слабая экологическая пластичность и низкая конкурентоспособность вида, хозяйственное освоение речных пойм (выпас скота, выкорчёвка кустарников, распашка), затопление долин рек при строительстве водохранилищ[5].
Растение используется в традиционной австрийской медицине внутренне (чай) или внешне (настойка на спирте для лечения ревматизма, подагры, инфекции и лихорадки)[6].
Корни растения можно использовать в качестве красителя[7]
По данным The Plant List на 2010 год, в синонимику вида входят[8]:
В России вид входит в многие Красные книги субъектов Российской Федерации: Владимирская, Воронежская, Ивановская, Иркутская, Кировская, Костромская, Курская, Липецкая, Орловская, Пензенская, Рязанская, Самарская, Свердловская, Тверская, Ульяновская, Челябинская[5], Читинская и Ярославская области, а также республики Бурятия, Удмуртия, Хакасия и Пермский край[2].
Растёт на территории нескольких особо охраняемых природных территорий России[9].
Решением Луганского областного совета № 32/21 от 03.12.2009 г. входит в «Список регионально редких растений Луганской области»[10][11].
Входит в красную книгу Донецкой области Украины[2].
Входит в Красные книги Эстонии и Латвии[2].
Двулепестни́к пари́жский, или Двулепестник четырёхборо́здчатый, или Колду́ница парижская (лат. Circáea lutetiána) — многолетнее травянистое растение; вид рода Двулепестник семейства Кипрейные.
Родовое название происходит от имени колдуньи Цирцеи (лат. Circaea) в греческой мифологии, а видовой эпитет является производным от латинского названия Парижа — Лютеция (Lutetia).
.jpg)
