Bənövşəyi keçiqulağı - (lat. Verbascum phoeniceum L.). Keçiqulağıkimilər – (Scrophulariaceae Juss.) fəsiləsinə aid bitki növü.
IUCN Qırmızı Siyahısına görə növün kateqoriyası və statusu "Təhlükəli həddə yaxın olanlar" kateqoriyasına aiddir – NT. Azərbaycanın nadir növüdür.[1][2]
İkiillik və ya çoxillik ot bitkisidir. Gövdəsi 37-60(100) sm hündürlükdədir. Yarpaqları aşağıdan tüklü, kökətrafı qısa saplaqlı, ellipsvari və ya uzunsov-yumurtavari, küt əsasında azacıq ürəkvari, kənarları qövsvari dişcikli, gövdə yarpaqları az sayda, xırda, uzunsov və ya lansetşəkilli, sivri; aşağıdakılar oturaq, gövdəni yarım bürüyən, azacıq ürəkvari dişciklidir. Çiçəkləri tək-tək, boş salxımdadır. Kasacıq 3-6 mm uzunluqda, ellipsvari və ya uzunsov-ellipsvari sivri hissəciklidir. Tac qırmızı – bənövşəyi, 25-30 mm diametrindədir. Qutucuq 5-7 mm uzunluqda, küt yumurtavari, kasacıqdan bir qıdır uzundur. [3]
Çiçəkləmə aprel-may, meyvə əmələgətirmə may-iyun aylarına təsadüf edir. Toxumla çoxalır. Mezokserofitdir. Yuxarı dağ qurşağında, otlu yamaclar, daşlı-çınqıllı yerlər və kolluqlar arasında rast gəlinir. Dekorativ bitkidir. [3][4]
Samur-Dəvəçi ovalığı (Xudat qəsəbəsi), Kiçik Qafqazın şimal hissəsi (Göygöl rayonu), Naxçıvanın dağlıq hissəsi (Culfa rayonu, Aracıqdağı –Xəzinədərə; Şahbuz rayonu, Kükü dağ –Dərəboğaz, Batabat). [3][4][5]
Populyasiyanın ehtuyatı məhduddur və azalır.[5]
Antropogen amillər (dekorativ bitki kimi toplanması, infrastukturun inkişafı, dəyişkən iqlim amillərə həssaslıqdır.
Yeni yayılma yerlərinin axtarılması və bioloji xüsusiyyətlərin öyrənilməsi tələb olunur.
Bənövşəyi keçiqulağı - (lat. Verbascum phoeniceum L.). Keçiqulağıkimilər – (Scrophulariaceae Juss.) fəsiləsinə aid bitki növü.
IUCN Qırmızı Siyahısına görə növün kateqoriyası və statusu "Təhlükəli həddə yaxın olanlar" kateqoriyasına aiddir – NT. Azərbaycanın nadir növüdür.
Planhigyn blodeuol yw Pannog borffor sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Scrophulariaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Verbascum phoeniceum a'r enw Saesneg yw Purple mullein.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pannog Brithgoch.
Maent yn frodorol o rannau cynnes a throfannol Cyfandir America.
Planhigyn blodeuol yw Pannog borffor sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Scrophulariaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Verbascum phoeniceum a'r enw Saesneg yw Purple mullein. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pannog Brithgoch.
Maent yn frodorol o rannau cynnes a throfannol Cyfandir America.
Divizna brunátná (Verbascum phoeniceum) je druh, který díky sametově fialovým květům patří mezi diviznami k těm nejkrásnějším. Jako jediný mezi druhy rostoucími v České republice nemá květy žluté barvy.
Tento euroasijský druh roste ve střední, jižní a východní Evropě, odkud zasahuje do Malé Asie, evropské části Ruska, na Kavkaz a do oblastí západní Sibiře a Střední Asie. Je vázán na teplé biotopy, vyrůstá většinou jednotlivě na kamenitých svazích a v písčitých vysýchavých trávnících, stejně jako podél vlhkých okrajů světlých lesů. Vyžaduje trvale nepřemokřené zásadité substráty.
Vyskytuje se v mnoha typech xerotermních společenstev, zejména ve svazech Festucion valesiaceae a Bromion erecti. V České republice je těžiště jeho výskytu v termofytiku až mezofytiku, v nížinách a nižších pahorkatinách. Lze ho spatřit v severozápadních a středních Čechách i na střední a jižní Moravě.[1][2][3][4]
Vytrvalá nebo zřídka dvouletá rostlina s chudě olistěnou, přímou, nevětvenou lodyhou dorůstající do výše 30 až 80 cm, výjimečně až 100 cm. V prvním roce z vytrvalého oddenku vyrůstá přízemní růžice listů s řapíky dlouhými až 3 cm. Čepele těchto listů mají tvar vejčitý až podlouhlý, u báze se ostře zužují, ale na koncích jsou spíše tupé. Bývají dlouhé 5 až 15 cm, na horní straně jsou lysé a na spodní žláznatě chlupaté; zvlněné okraje mají hrubě vroubkované. Koncem prvého roku listy růžice usychají a počátkem druhého z růžice vyroste květná lodyha. Její listy, obvykle jen 2 až 4, jsou drobné, přisedlé a oboustranně žláznatě chlupaté.
Pětičetné oboupohlavné květy na dlouhých stopkách vyrůstají jednotlivě z paždí krátkých listenů na vrcholu lodyhy. Květenství - nepravý hrozen - je hustě chlupaté. Zelené kališní lístky kopinatého tvaru dosahují délky 4 až 6 mm. Tmavě fialové lalokovité korunní lístky široce eliptického tvaru vytvářejí kolovitou korunu o průměru asi 2,5 cm. Květ má pět tyčinek s fialovými nitkami zakončenými také fialovými ledvinovitými prašníky, semeník je dvoupouzdrý. Divizna brunátná rozkvétá od května do června a opyluje ji létající hmyz.
Plodem jsou vejcovité tobolky dlouhé asi 6 mm a řídce porostlé chlupy. Obsahují četná žebrovaná cylindrická semena.[1][2][4][5]
Divizna brunátná sice v současnosti ještě roste na poměrně velkém počtu lokalit, ale objevují se již záporné vlivy způsobené opuštěním tradičního způsobu zemědělského hospodaření. V zájmu zachování této ceněné rostliny i pro budoucnost je nutno ji chránit, a proto byla prohlášena ohroženým druhem jak vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb., tak i "Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky v roce 2000".[6][7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu divizna brunátná ve Wikimedia Commons
Galerie divizna brunátná ve Wikimedia CommonsDivizna brunátná (Verbascum phoeniceum) je druh, který díky sametově fialovým květům patří mezi diviznami k těm nejkrásnějším. Jako jediný mezi druhy rostoucími v České republice nemá květy žluté barvy.
Die Violette Königskerze (Verbascum phoeniceum), auch Phönizische Königskerze oder Purpur-Königskerze[1] genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Königskerzen (Verbascum).
Die Violette Königskerze ist eine zwei- oder mehrjährige, krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 30 bis 80, selten bis zu 100 Zentimetern erreicht. Der aufrechte Stängel ist unten flaumig behaart, oberwärts dicht drüsig und rippig kantig.
Die Laubblätter sind überwiegend in einer grundständigen Rosette angeordnet und liegen dem Boden dicht an. Die oberseits glänzenden und fast kahlen, unterseits flaumig behaarten Blattspreiten sind eiförmig und ihr Rand ist unregelmäßig buchtig gekerbt.
Die Blütezeit reicht von Mai bis Juni. Im traubigen Blütenstand stehen lang gestielte Blüten zusammen. Die Blütenknospen haben eine auffällige regelmäßig-fünfeckige Form.
Die Blüten sind etwa 30 Millimeter groß und die kurze Kronröhre ist meist gelborangefarben überlaufen. Die Kronblattzipfel der fünf meist dunkel violetten Kronblätter sind ausgebreitet und schwach wellig. Die Staubfäden sind an ihrer Basis orangefarben. In der Mitte und zur Spitze hin sind die Staubfäden von einer dichten und langen violetten bzw. weißlichen Behaarung eingehüllt. Die Staubbeutel sind schwarz-violett, nach ihrem Öffnen aber von leuchtend gelbem Pollen bedeckt. Der violette Griffel mit der grünen Narbe ist etwas kürzer als die Staubblätter und ragt nach unten aus dem Staubblattkreis heraus.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 32 oder 36 bei einer Chromosomengrundzahl von 8 bzw. 9. Die Ploidiestufe ist folglich 4, also tetraploid[2]
Die Violette Königskerze ist in Mitteleuropa, in Osteuropa und im südöstlichen Europa verbreitet.[3] Darüber hinaus kommt sie in Westasien, im Kaukasusraum, in Zentralasien, in Westsibirien und in Xinjiang vor.[3]
Vorkommen in Deutschland, wo die Violette Königskerze besonders in den östlichen Bundesländern (z. B. in Sachsen-Anhalt) verbreitet ist, gehen möglicherweise auf frühere Verwilderungen aus Gartenkultur zurück.[4] Die Nordwestgrenze des natürlichen Verbreitungsgebietes lässt sich deshalb kaum noch bestimmen. Andere Autoren führen Verbascum phoeniceum demgegenüber als in Teilen Deutschlands einheimische Art auf, wobei in diesem Gebiet ausschließlich die Unterart Verbascum phoeniceum subsp. phoeniceum vertreten sei. Auch dabei wird aber auf das zusätzliche Vorhandensein synanthroper Bestände hingewiesen.[5][1]
In Österreich ist die Violette Königskerze im pannonischen Gebiet als südsibirisch-pontisch-pannonisches Florenelement heimisch, sonst nur durch Rasensaatgut eingeschleppt, und tritt in den Bundesländern Burgenland, Niederösterreich und Wien sowie unbeständig in Oberösterreich in der collinen Höhenstufe selten auf. Die Violette Königskerze gilt in Österreich als gefährdet.[6]
Die Violette Königskerze gedeiht am besten auf basenreichen, sandigen oder lehmigen, eher nährstoffarmen Böden. Man findet sie in Halbtrockenrasen oder im Saum von Trockenwäldern. Sie ist in Mitteleuropa eine Charakterart der Ordnung Festucetalia valesiacae.[2]
Die Erstveröffentlichung von Verbascum phoeniceum erfolgte 1753 durch Carl von Linné.
Von Verbascum phoeniceum gibt es etwa zwei Unterarten:[7]
Auch Hybriden von Verbascum phoeniceum mit anderen Verbascum-Arten sind bekannt.
Die Violette Königskerze ist eine sommergrüne Halbrosettenpflanze. Ihre Lebensform entspricht der eines Hemikryptophyten, welcher durch Überdauerungsknospen an der krautigen Sprossachsen in Höhe der Erdoberfläche charakterisiert ist. Das Speicherorgan wird in Quellen unterschiedlich angegeben. Gemäß biolflor, der Datenbank biologisch-ökologischer Merkmale der Flora von Deutschland handelt es sich um eine Rübe, gemäß der Exkursionsflora Rothmaler (2017) um ein Pleiokormsystem.[8] [9]
Bei der Violetten Königskerze werden weibliche, männliche und zwittrige Blüten gebildet, die sich unterschiedlich auf die einzelnen Pflanzenexemplare verteilen können. Zum einen können alle Blüten einer Pflanze zwittrig sein (synözisch). Des Weiteren können sich zwittrige und weibliche Blüten auf einer Pflanze befinden.(Gynomonözie). Auch wurden nur weibliche und nur zwittrige Blüten auf verschiedene Pflanzen verteilt vorgefunden, ebenso wie rein weibliche und monözische Blüten auf verschiedenen Pflanzen.(Gynodiözie). Über das Verhältnis der Häufigkeit der Geschlechterverteilung untereinander wurden keine Angaben gemacht.[8]
Die Violette Königskerze wird gewöhnlich von Insekten bestäubt. Sie bietet keinen Nektar an, hält aber ein reichliches Pollenangebot für die Bestäuber bereit. Daher wird sie gemäß der Blumenklassen nach Müller als Pollenblume bezeichnet. Als Hauptbestäuber treten kurzrüsselige Bienen, Syrphiden, Käfer, und Fliegen in Erscheinung.[8]
Die Violette Königskerze ist selbstinkompatibel nach dem GSI-Typ (Gametophytische Selbst-Inkompatibilit). Dies bedeutet, dass der Pollen gewöhnlich auf der Narbe auskeimen kann, der Pollenschlauch im Griffel jedoch das Wachstum einstellt, wenn das S-Allel des haploiden Pollens mit einem der S-Allele des diploiden Griffels übereinstimmt. Auch wenn Selbstbestäubung oder Nachbarbestäubung stattfindet, wird die Selbstbefruchtung, also der erfolgreiche Fruchtansatz, durch den GSI-Mechanismus meist verhindert.[8][10]
Als Frucht wird eine septizide Kapsel gebildet.[11] Charakteristikum ist, dass sie sich längs der Verwachsungsnähte der ehemaligen Fruchtblätter öffnet.[12] Die eiförmige Kapsel wird etwa 6 Millimeter lang und ist damit länger als der bleibende Kelch. Zur Spitze hin ist sie spärlich drüsig behaart.[13] Die Ausbreitung der Samen erfolgt über Stoßausbreitung (Semachorie), dies bedeutet, dass die Samen der nach oben sich öffnenden Kapsel durch Windböen oder vorbeistreifende Tiere herausgeschüttelt werden[9]
Die Violette Königskerze wird selten als Zierpflanze, insbesondere in Naturgärten verwendet. Es gibt einige Sorten, die sich hauptsächlich in der Farbe der Blüten unterscheiden. So wurden weiß- und rosablühende Formen entwickelt. Sie benötigt einen vollsonnigen bis halbschattigen Standort. Vermehrung erfolgt durch Aussaat. Die Violette Königskerze ist eine Volksheilpflanze[14]
Habitus
Blütenstand
Die Violette Königskerze (Verbascum phoeniceum), auch Phönizische Königskerze oder Purpur-Königskerze genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Königskerzen (Verbascum).
Verbascum phoeniceum, known as purple mullein,[1] is a species of mullein that is part of the family Scrophulariaceae native to Central Europe, Central Asia and Western China. It is also naturalized in certain regions of the US and Canada. It successfully grows in USDA’s zones 4 to 8. It is a short-lived perennial species,[2] and blooms earlier than other mullein species on average, producing vibrant purple-pink flowers; it can grow up to 1m or more.
Verbascum phoeniceum is a dicot plant that begins with rosette growth in late spring and into summer. The initial lower rosette shows whorled basal leaves with pinnate venation and as growth continues, simple leaves grow in an alternating fashion on the stem.[3] The shape of the leaf blades of the V. phoeniceum can be elliptical, ovate, chordate or lanceolate depending on the environment in which it grows in. Five-petaled flowers appear when in bloom, where it grows as an inflorescence with multiple flowers on a spike starting with the first blooms on the bottom of the spike and newer ones upwards of the spike. V. phoeniceum exhibits pentamerous growth of perianth and corolla that is characteristic of the dicotyledonus mulleins.
The flowers can be deep purple in color (violetta) to pink (rosetta) and white (flush of white). The variation in shades for V. phoeniceum makes it ideal for hybridization with other mulleins. Hybrids may have flower colors ranging from white to various shades of pink and plum; as well as the advantage of a longer growing season due to its perennial nature.[4] In the center of each flower are fuzzy golden-yellow stamens.[5] The height of V. phoeniceum is shorter than most mulleins but can range between 0.9m – 1.2m in an herbaceous habit.
There are two recognized subspecies of Verbascum phoeniceum:[6]
Verbascum phoeniceum is found in southern Europe, northern Africa and central Asia. It thrives in dry soils with full sunlight. Although they can tolerate moderate shade, they are unable to withstand soggy soils thereby requiring efficient water drainage. It can be found growing wild on hillsides, disturbed sites and woodlands in their native habitats.[7][8] V. phoeniceum has been brought over to the US among other temperate regions and cultivated as an ornamental garden plant. It thrives in USDA’s hardiness zones 4-8,[8] with possible natural occurrence in New York and Ohio where the winter temperatures are also required for seed germination after dormancy.[9]
Verbascum phoeniceum is pollinated by hoverflies and bees although it is suspected that moths also take part in pollinating the mulleins. The flowers expel a fragrance early in the day believed to attract moths and close up midday.[4]
In a study by Branimir Petkovic et al. 2004, V. phoeniceum were planted on three different substratum soil types, serpentine, andesite and limestone. Results showed that plant morphology and anatomy varies with soil type. Plants grown on serpentine substratum produced smaller stem leaves with the blades chordate shaped and dentate margins; plants grown on limestone substratum featured lanceolate stem leaves with entire margins and plants grown on andesite substratum featured even narrower chordate stem leaves with dentate margins. Serpentine soil produces an overall decrease in average values of the V. phoeniceum while limestone yields the highest values with andesite an intermediate, these values includes plant height, inflorescent length, flower numbers, and pedicel length.[10]
The first observation of self-incompatibility in plants was made on V. phoeniceum in the late 18th century and published by Joseph Gottlieb Kölreuter. Unlike other mulleins V. thapsus and V. lychnitis which are able to self-pollinate, V. phoeniceum pollinated with their own pollen do not set seed but are cross-fertile; this had been attributed to the allotetraploidy of the plant.[11][12][13] Despite perfect flowers, individual V. phoeniceum flowers are shown to display either extreme male or extreme female characteristics, yielding more successful pollinations when used as such.[14] V. phoeniceum has 2n= 32, 36 chromosomes.
Verbascum phoeniceum plants will self-seed, dropping their seed pods freely where the plants occur to join the soil seed bank. Horticulturalists growing V. phoeniceum often deadhead flowers to keep the plant in continuous bloom throughout its short-perennial lifespan.
Verbascum phoeniceum is cultivated as an ornamental plant, useful for adding vertical accents to the garden. It prefers alkaline or poor soil in a sunny position.[15]
Several cultivars have been developed in a range of shades, including:
Other than horticultural, there are not as many known uses for Verbascum phoeniceum compared to other mulleins. However in a study by Tatli et al. 2006, the mentholic extracts taken from the leaves and flowers of V. phoeniceum and other verbascum plants showed strong antimicrobial activity.[22][9]
.jpg)
{{cite journal}}: CS1 maint: archived copy as title (link) Verbascum phoeniceum, known as purple mullein, is a species of mullein that is part of the family Scrophulariaceae native to Central Europe, Central Asia and Western China. It is also naturalized in certain regions of the US and Canada. It successfully grows in USDA’s zones 4 to 8. It is a short-lived perennial species, and blooms earlier than other mullein species on average, producing vibrant purple-pink flowers; it can grow up to 1m or more.
El gordolobo púrpura (Verbascum phoeniceum) es una planta de la familia de las Escrofulariáceas.
Planta bienal, de 30-100 cm de altura, herbácea, tomentosa de blanco por abajo, por arriba con una densa vellosidad glandulosa. Hojas alternas, las inferiores en roseta, ovales, de hasta 17 cm de largo y 9 cm de ancho, con el margen ligeramente inciso y algo curvado, glabras o escamosamente vellosas, verde oscuro. Hojas caulinares más pequeñas, sésiles, escasas. Inflorescencia normalmente en racimos simples, no ramificados. Cáliz con 5 sépalos, de hasta 8 mm de largo. Lacinnias más o menos ovales. Corola extendida en forma radial, con 5 pétalos casi igual de largos, redondeados de hasta 3 cm de ancho, violetas. 4-5 estambres con filamentos violetas lanosos. Fruto en cápsula ovalada, poliesperma, bilocular.
Praderas secas, matorrales, cultivada.
Mediterráneo oriental, hasta Europa central y Asia.
Verbascum phoeniceum fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 178–179. 1753.[1]
Verbascum: nombre genérico que deriva del vocablo latino Barbascum (barba), refiriéndose a la vellosidad que cubre la planta.
phoeniceum: epíteto latino que significa "de color rojo púrpura".[2]
El gordolobo púrpura (Verbascum phoeniceum) es una planta de la familia de las Escrofulariáceas.
Purppuratulikukka (Verbascum phoeniceum) on tulikukkalaji, jota esiintyy Euroopassa Kaakkois-Euroopassa ja itäisessä Keski-Euroopassa. Lajia käytetään koristekasvina.
Purppuratulikukka on tavallisesti monivuotinen ja kasvaa 30:stä 80:een senttimetriä korkeaksi. Ruusukkeena kasvavat aluslehdet ovat ruodillisia, niiden lapa on soikea ja ehytlaitainen tai matalasti hammaslaitainen. Varressa kierteisesti kasvavat varsilehdet ovat pieniä. Kukinto on tavallisesti haaraton, pitkä kerrannaiskukinto. Kukan lähes säteittäinen teriö on sinipunainen, kahdesta kolmeen senttimetriä leveä. Heteiden palhot ovat sinipunakarvaisia.
Purppuratulikukka (Verbascum phoeniceum) on tulikukkalaji, jota esiintyy Euroopassa Kaakkois-Euroopassa ja itäisessä Keski-Euroopassa. Lajia käytetään koristekasvina.
Purppuratulikukka on tavallisesti monivuotinen ja kasvaa 30:stä 80:een senttimetriä korkeaksi. Ruusukkeena kasvavat aluslehdet ovat ruodillisia, niiden lapa on soikea ja ehytlaitainen tai matalasti hammaslaitainen. Varressa kierteisesti kasvavat varsilehdet ovat pieniä. Kukinto on tavallisesti haaraton, pitkä kerrannaiskukinto. Kukan lähes säteittäinen teriö on sinipunainen, kahdesta kolmeen senttimetriä leveä. Heteiden palhot ovat sinipunakarvaisia.
Verbascum phoeniceum
La molène de Phénicie (Verbascum phoeniceum) est une plante herbacée vivace de la famille des Scrofulariacées.
C'est une plante assez grande, poilue, aux feuilles basales ovales légèrement dentées et ondulées, pétiolées, aux feuilles supérieures sessiles, aux fleurs violettes en épi lâche avec des étamines présentant des poils violets sur les filets.
C'est une plante du centre-est de l'Europe et du Moyen-Orient, naturalisée plus à l'ouest.
Ćěmna dźiwizna (Verbascum phoeniceum) je rostlina ze swójby trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae).
Ćěmna dźiwizna (Verbascum phoeniceum) je rostlina ze swójby trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae).
Verbascum phoeniceum L. è una specie del genere di piante della famiglia Scrophulariaceae.
Il Verbascum phoeniceum è una pianta biennale o poliennale, erbacea, che cresce da 30 fino a 80 centimetri e raramente giunge al metro. Il fusto diritto è coperto di lanuggine, nervato verso l'alto. La parte superiore delle foglie è lucente e quasi spoglia, al di sotto è pelosa e lanuginosa, la forma è ovoidale e il bordo irregolarmente intagliato.
Il breve periodo della fioritura, con petali violetti, va da maggio a giugno. Le inflorescenze sono raggruppate in fiori con stelo. I boccioli hanno una forma visibilmente pentagonale.
I racemi sono di circa 30 mm; gli stami sono alla base di color giallo-arancione, ma nel mezzo e sulla punta sono avvolti in una lunga peluria violetta. Le antere sono color violetto scuro, ma dopo la loro schiusa sono ricoperte da pollini gialli.
Lo stilo violetto con il verde stigma è un po' più corto che gli stami e sporge verso il basso.
Il numero cromosomico è 2n = 32 o 36.
Il Verbascum phoeniceum è diffuso nell'Europa del sud-est, nella parte orientale del Bacino del Mediterraneo e nell'Asia occidentale.
La prima denominazione pubblica di Verbascum phoeniceum risale al 1753 e fu assegnata da Linneo.
Di Verbascum phoeniceum vi sono due sottospecie:
Sono noti anche ibridi di Verbascum phoeniceum altri tipi di Verbascum.
Fra le prevalenti fioriture blu-violetto se ne trovano occasionalmente anche di bianche, o più raramente, rosa. Quelle violetto vengono utilizzate in vario modo come piante ornamentali nei parchi e nei giardini.
Paarse toorts (Verbascum phoeniceum) is een 60-120 cm hoge plant uit de helmkruidfamilie (Scrophulariaceae).
De brede bladeren zijn donkergroen. De bloemen kunnen violet, roze of paars zijn. Met een bloeiperiode van mei tot juni bloeit deze soort iets eerder als veel andere soorten in dit geslacht. In de herfst kan de plant een korte tweede bloeiperiode doormaken.
De plant komt van nature voor in Midden-Europa. In de Benelux komt de plant niet in het wild voor, al kunnen zaden wel via de handel besteld worden en treft men de plant dan ook incidenteel wel in tuinen aan.
Voor de tuin zijn verschillende cultivars ontwikkeld:
De plant is waardplant voor Shargacucullia prenanthis.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Verbascum phoeniceum op Wikimedia Commons. 
Multimedia w Wikimedia Commons Dziewanna fioletowa[3] (Verbascum phoeniceum L.) – gatunek rośliny z rodziny trędownikowatych. We florze Polski ma status gatunku rodzimego[3], chociaż według niektórych opracowań jest kenofitem[4].
Występuje w Europie Południowej i Środkowej oraz na znacznej części obszaru Azji (Kaukaz, Turcja, Zachodnia Syberia, Kazachstan, Kirgistan, Chiny)[5]. W Polsce jest rzadka, występuje na niżu, z wyjątkiem północnej części. Najliczniej występuje w południowej i wschodniej części niżu. W Karpatach znana jest tylko z jednego stanowiska na Pogórzu Wielickim. Znajduje się w okolicach Sułkowic, na południowym, podszczytowym stoku wzgórza Babia Góra[6].
Zazwyczaj roślina dwuletnia, hemikryptofit, czasami tylko roślina jednoroczna. W pierwszym roku wegetacji tworzy przy ziemi różyczkę liści, a dopiero w drugim roku wyrasta łodyga z kwiatostanem. Rośnie na słonecznych i suchych miejscach, na wzgórzach, łachach nadrzecznych, nasypach kolejowych. Preferuje gleby wapienne. Liczba chromosomów 2n = 32[6]. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla rzędu (O.) Festucetalia valesiacae[8].
Tworzy mieszańce z dziewanną austriacką, dz. drobnokwiatową, dz. kutnerowatą, dz. pospolitą, dz. rdzawą, dz. wielkokwiatową i innymi[4].
W 2014 roku dziewanna fioletowa została objęta ochroną częściową[9]. Została umieszczona na polskiej czerwonej liście w kategorii NT (bliski zagrożenia)[10].
Dziewanna fioletowa (Verbascum phoeniceum L.) – gatunek rośliny z rodziny trędownikowatych. We florze Polski ma status gatunku rodzimego, chociaż według niektórych opracowań jest kenofitem.
Mor sığırkuyruğu (Verbascum phoeniceum), sıraca otugiller (Scrophulariaceae) familyasına ait çok yıllık otsu bir sığırkuyruğu türü.
Orta, Güney ve Doğu Avrupa ile Asya'nın batı kesminde yayılış yapar. Mor sığırkuyruğu 1 m boya kadar yükselebilen dik gövdeli iki veya çok yıllık otsu bir bitkidir. Yumurta biçimindeki taban yaprakları saplıdır. Dalın ucunda yer alan salkım çiçekler koyu menekşe, mor bazen de beyaz renklidir. Çiçekler mayıs haziran ayları arasında görülür. Meyve bir kapsüldür.
Mor sığırkuyruğu (Verbascum phoeniceum), sıraca otugiller (Scrophulariaceae) familyasına ait çok yıllık otsu bir sığırkuyruğu türü.
Orta, Güney ve Doğu Avrupa ile Asya'nın batı kesminde yayılış yapar. Mor sığırkuyruğu 1 m boya kadar yükselebilen dik gövdeli iki veya çok yıllık otsu bir bitkidir. Yumurta biçimindeki taban yaprakları saplıdır. Dalın ucunda yer alan salkım çiçekler koyu menekşe, mor bazen de beyaz renklidir. Çiçekler mayıs haziran ayları arasında görülür. Meyve bir kapsüldür.
Verbascum phoeniceum là một loài thực vật có hoa trong họ Huyền sâm. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Verbascum phoeniceum là một loài thực vật có hoa trong họ Huyền sâm. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Verbascum phoeniceum L., 1753
Коровя́к фиоле́товый (лат. Verbascum phoeniceum) — травянистое растение, вид рода Коровяк (Verbascum) семейства Норичниковые (Scrophulariaceae).
Растение, быть может несущее в нижней части жёсткие волоски, вверху быть может густо покрытое желёзками. Корень кверху несколько утолщённый.
Стебель 30—100 см высотой, прямостоячий, тонкий, цилиндрический или слегка узловатый, с немногими листьями или почти безлистный, к верхушке иногда немного разветвлённый, в нижней части усажен членистыми или согнутыми волосками, без желёзок или с немногими желёзками, кверху, как и по всему соцветию, быть может густо усажен желёзистыми волосками.
Листья почти все прикорневые, черешки 4—40 мм длиной, пластинка прикорневых листьев 4—10 см длиной, 2—10 см шириной, почти сердцевидная или продолговато-яйцевидная, по краю отдалённо крупногородчатая или почти цельнокрайная, с обеих сторон покрыта рассеянными волосками. Стеблевые листья очень немногочисленные или вовсе их нет, они значительно меньших размеров, с обеих сторон быть может опушённые; нижние стеблевые листья продолговатые или продолговато-ланцетные, обыкновенно на коротком черешке; верхние сидячие, нередко почти стеблеобъемлющие.
Соцветие — простая негустая кисть, иногда имеются боковые ветви. Цветки всегда одиночные. Прицветники обыкновенно ланцетные, острые, иногда почти щетинковидные, реже яйцевидно-треугольные и зубчатые при основании, короче цветоножек при плодах; цветоножки при плодах 10—30 мм длиной, тонкие, отстоящие. Чашечка 3—6 мм длиной, железистоволосистая, разделённая до основания на эллиптические или продолговато-линейные доли. Венчик фиолетовый (очень редко белый), 25—30(35) мм в диаметре, без прозрачных точек, снаружи голый, реже железистоволосистый. Нити всех тычинок усажены длинными, фиолетовыми, сосочковидными волосками; на верхних тычинках опушение иногда белое; пыльники почти все почковидные. Столбик голый или при основании с немногими желёзками; рыльце полушаровидное. Цветение в июне—июле.
Коробочка 4,5—6 мм длиной, широко пирамидально-обратнояйцевидная, островатая, реже шаровидно-эллипсоидная, тупая, голая или с немногими желёзками.
Европа: Австрия, Чехословакия, Германия, Венгрия, Польша, Албания, Болгария, Югославия, Греция, Италия, Румыния; территория бывшего СССР: Белоруссия, Молдавия, Европейская часть России, Украина (включая Крым), Кавказ (Армения, Азербайджан, Предкавказье, Дагестан), Западная Сибирь, Казахстан, Киргизия; Азия: Иран, Турция, Китай[2].
Растёт в степях, как луговых, так и более сухих, иногда по долинам рек.
Нередко разводится в садах как декоративное, красиво цветущее растение, в качестве однолетника.
Коровя́к фиоле́товый (лат. Verbascum phoeniceum) — травянистое растение, вид рода Коровяк (Verbascum) семейства Норичниковые (Scrophulariaceae).
紫毛蕊花（学名：Verbascum phoeniceum），为玄参科毛蕊花属下的一个植物种。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
