Tripolium pannonicum subsp. tripolium ye una especie de planta perteneciente a la familia Asteraceae.
Ye orixinaria del norte d'Europa que llinda la so distribución a les marismes, estuarios y n'ocasiones en llugares salobres.
Ye una planta perenne que crez hasta 50 cm d'altu con fueyes llanceolaes, carnoses y flores colos rayos de color púrpura. El floriamientu producir de xunetu a setiembre. Les plantes tienden a ser de curtia duración y les poblaciones precisen renovaciones importantes cada añu a partir de nueves plántulas. Hai con rayos florales, según variedaes ensin ellos y namái los primeres tienen llargues flores azules o blanques. La forma ensin rayos ye de color mariellu. Les plantes florien hasta bien entráu la seronda y polo tanto apurren una pervalible fonte de néctar pa les caparines que vuelen nesa estación, tales como la dama pintada y l'almirante colorada.
Tripolium pannonicum subsp. tripolium describióse por (L.) Greuter y espublizóse en Willdenowia 33(1): 47. 2003.[1]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Tripolium pannonicum subsp. tripolium ye una especie de planta perteneciente a la familia Asteraceae.
La cabridella o àster marítim (Aster tripolium) és una planta de fulles comestibles originària d'Europa que es troba en llocs de sòls salins prop del mar, estuaris i ocasionalment en terrenys salins de terra endins. Es troben també als Països Catalans des del nivell del mar als 400 metres d'altitud.[1]
En francès se'n diu 'oreille de cochon (orella de porc)
És una planta perenne glabra lleugerament suculenta de fins a 60 cm d'alt amb fulles lanceolades de 3-5 cm x0,5-1 cm amb un llarg pecíol, carnoses i capítols de 2 cm de diàmetre florals violacis i les flors tubulars grogues. Floreix de juliol a octubre. Les plantes que floreixen a la tardor proporcionen nèctar per les papallones.
La cabridella o àster marítim (Aster tripolium) és una planta de fulles comestibles originària d'Europa que es troba en llocs de sòls salins prop del mar, estuaris i ocasionalment en terrenys salins de terra endins. Es troben també als Països Catalans des del nivell del mar als 400 metres d'altitud.
En francès se'n diu 'oreille de cochon (orella de porc)
És una planta perenne glabra lleugerament suculenta de fins a 60 cm d'alt amb fulles lanceolades de 3-5 cm x0,5-1 cm amb un llarg pecíol, carnoses i capítols de 2 cm de diàmetre florals violacis i les flors tubulars grogues. Floreix de juliol a octubre. Les plantes que floreixen a la tardor proporcionen nèctar per les papallones.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Seren y morfa sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Aster tripolium a'r enw Saesneg yw Sea aster. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Seren y Morfa, Ffarwel Haf, Llys y Tanewyn, Serenllys y Morfa.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Seren y morfa sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Aster tripolium a'r enw Saesneg yw Sea aster. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Seren y Morfa, Ffarwel Haf, Llys y Tanewyn, Serenllys y Morfa.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Hvězdnička slanistá (Tripolium pannonicum) je nevysoká, krátkověká, slanomilná rostlina, kvetoucí závěrem letních měsíců nafialovělými květy. Je původním druhem české květeny a jediným druhem rodu hvězdnička, který se vyskytuje v české přírodě. Do nového rodu hvězdnička byla přeřazena z původního rodu hvězdnice, kde byla vedena pod názvem hvězdnice slanistá. Rostlina patří do skupiny dnes již vzácných halofytů a pomalu ustupuje z přírody téměř celé střední Evropy.[1][2]
Roste hlavně na evropském pobřeží, kde je rozšířena až po 66° severní zeměpisné šířky (přibližně po Island). Druh, obsahující několik poddruhů, má euroasijský disjunktivní areál zahrnující evropské pobřeží Atlantiku, téměř celou kontinentální Evropu, oblast Kavkazu, jihozápadní a Střední Asii, západní a střední Sibiř, severní Čínu, Mongolsko, ruský Dálný východ, Japonsko, Korejský poloostrov i severozápad Afriky přiléhající ke Středozemnímu moři.
V minulosti vyrůstala hvězdnička slanistá asi na 40 místech na jižní Moravě, v roce 1959 byla dokonce pozorována v Ostravě na skládce železné rudy dovezené z Ukrajiny. Od roku 2000 je však značně na ústupu, neboť dramaticky ubylo stanovišť, na kterých vyrůstá. Je známa pouze ze dvou místː z přírodní rezervace Slanisko Dobré Pole a hlavně z národní přírodní rezervace Slanisko u Nesytu při obci Sedlec v okrese Břeclav.[2][3][4][5]
Hvězdnička slanistá patří mezi obligátní halofyty rostoucí hlavně na mořských pobřežích a na slaných loukách, pastvinách nebo stepích v okolí. Ve střední Evropě je vázána na vnitrozemská slaniska. Roste na těžkých jílovitých nebo hlinitých půdách dobře zásobených živinami, s vysokým obsahem minerálních látek a s převažujícím výparným režimem, kdy se v létě více vody vypaří než přibude. Vyskytuje se na místech s velkou koncentrací solí v půdě, která je na jaře velmi mokrá a v průběhu léta silně vysychá. Je to terofyt až krátce přetrvávající hemikryptofyt, s fenologickým optimem kvetení od července do září. Ploidie druhu je 2n = 18.
Její populace na západním břehu rybníka Nesyt je nyní dosti bohatá a je patrné, že rostlina kladně reaguje na péči věnovanou jí orgány ochrany přírody. Na slanisko se vrátila pastva ovcí, koz, krav a posléze i kladrubských koní, kteří nejen spásají trávu, ale kopyty "poškozují" tuhý povrch půdy; slaná voda v rozdupané půdě může snáze vzlínat k povrchu a vznikají tak plošky obnaženého povrchu, potřebné pro klíčení a růst některých halofilních rostlin.[1][2][3][6]
Jednoletá nebo dvouletá, vzácně i krátce víceletá bylina s přímou nebo vystoupavou lodyhou 20 až 60 cm vysokou. Lodyha, vyrůstající z krátkého, válcovitého oddenku, je jednoduchá nebo rozvětvená, lysá nebo roztroušeně chlupatá a často červenavě naběhlá. Je střídavě porostlá řapíkatými, jednoduchými, slabě dužnatými, po obvodě jemně brvitými listy s čárkovitě kopinatou čepelí, horní listy jsou přisedlé a velmi úzké.
Četné úbory květů, velké 1 až 2 cm, jsou seskupené v koncové chocholičnaté latě. Květy terče jsou žluté s trubkovitou korunou dlouhou asi 5 mm. Okrajové jazykovité květy mají úzkou ligulu asi 10 mm dlouhou, bledě modrou nebo fialově modrou, jen vzácně růžovou či bílou. Květy se zakrslým kalichem mají pět tyčinek. Spodní semeník je vzniklý ze dvou plodolistů a nese jednu čnělku s dvouramennou bliznou. Zákrov úboru je široce zvonkovitý, dvou až třířadý, střechovitě se kryjící listeny jsou přitisklé a na vrcholu tupé.
Plody jsou ploché, chlupaté nažky (semena) asi 3 mm velké se stejně dlouhým bílým chmýrem. Jsou roznášeny větrem a v případě pádu do vody vydrží bez úhony plout i dva týdny. Semena se ve stavu schopném vyklíčit udržují i déle než pět let. Rostlina se kromě semen může rozmnožovat i vegetativně z oddenku, na jehož výhoncích se na jaře objevují nové pupeny.[1][2][3][7][8]
V České republice se vyskytuje pouze poddruh hvězdnička slanistá panonská (Tripolium pannonicum subsp. pannonicus), což je ponticko-panonský endemit vázaný na nevelkou středoevropskou oblast tvořenou ČR, Slovenskem, Rakouskem a Maďarskem. Od nominátního poddruhu hvězdničky slanisté pravé (Tripolium pannonicum subsp. tripolium) se morfologicky odlišuje hlavně listeny zákrovu.[4]
Hvězdnička slanistá je konkurenčně slabý druh, který se při tlaku úspěšnějších rostlin ze stanoviště vytrácí. Její postupné mizení ze střední Evropy je vázáno na ztrátu slaniskových biotopů, způsobovanou změnami hydrologických poměrů, zarůstáním lokalit vzrůstnějšími rostlinami nebo přeměnou na zemědělskou půdu.
Poddruh pannonicus hvězdničky slanisté je považována za kriticky ohroženou rostlinu České republiky, v "Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin" dle vyhlášky "Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb." i v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" je zařazen mezi kriticky ohrožené taxony (§1, C1t).[1][2][6][9][10]
Listy
Otvírající se úbor
Chmýr
Nažky
Obrázky, zvuky či videa k tématu hvězdnička slanistá ve Wikimedia Commons
Hvězdnička slanistá (Tripolium pannonicum) je nevysoká, krátkověká, slanomilná rostlina, kvetoucí závěrem letních měsíců nafialovělými květy. Je původním druhem české květeny a jediným druhem rodu hvězdnička, který se vyskytuje v české přírodě. Do nového rodu hvězdnička byla přeřazena z původního rodu hvězdnice, kde byla vedena pod názvem hvězdnice slanistá. Rostlina patří do skupiny dnes již vzácných halofytů a pomalu ustupuje z přírody téměř celé střední Evropy.
Strandasters (Tripolium pannonicum), ofte skrevet strand-asters, er en 15-60 cm høj urt, der i Danmark vokser på strandenge.
Strandasters er en flerårig urt, der tilhører kurvblomstfamilien. Den har smalle, lancetformede, kødfulde blade og en opret, glat, ofte rødlig stængel.
Alle kurvene er samlet i toppen i en halvskærm, og de består af gule skivekroner i midten, og blålige eller violette randkroner. Kurvene er ca. 2-3 cm, mens randblomsterne er omkring 1-1,5 cm. Frugten er 3-4 mm med fnok.
Strandasters er i øvrigt ofte kun toårig.
Arten er ret almindelig i Danmark på våd bund, på strandenge og i strandsumpe. Strand-asters blomstrer i juli-september.
Arten er udbredt i Mellemøsten, Kaukasus, Centralasien, Kina og Japan samt i de kystnære og steppeprægede i vegetationer i Europa. I det nordøstlige Bulgarien, hvor klimaet er kontinentalt med varm, tørre somre og hårde vintre, findes steppeområder af samme type, som kan ses i f.eks. Ungarn og Ukraine. Her vokser arten sammen med bl.a. agernigella, almindelig blærebælg, almindelig judastræ, almindelig nældetræ, almindelig parykbusk, almindelig syren, asfaltkløver, asiatisk singrøn, balkanpæon, bjergkortkrone, bjergstenfrø, blå staudeklematis, buskhestesko, dværgmandel, farvegåseurt, foderesparsette, fransk rose, glatbladet tidselkugle, gul læbeløs, hvid diktam, hårtotfjergræs, kronelimurt, lav iris, Melica transsilvanica (en art af flitteraks), melittis, opret galtetand, pigget lakrids, Potentilla cinerea (en art af potentil), purpurkongelys, russisk løn, Scabiosa argentea (en art af skabiose), sibirisk klokke, skarleje, skærmokseøje, slank sternbergia, spinkel kambunke, sølvsalvie, sølvbladet pære, Teucrium polium (en art af kortlæbe), uldhåret fingerbøl, våradonis og weichsel[2]
Strandasters (Tripolium pannonicum), ofte skrevet strand-asters, er en 15-60 cm høj urt, der i Danmark vokser på strandenge.
Die Strand-Aster (Tripolium pannonicum, Syn.: Aster tripolium L.), auch Salz-Aster und Pannonien-Salzaster genannt, ist eine Pflanzenart in der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Sie gehört zu den sehr auffälligen Pflanzenarten auf Salzböden.
Die Strand-Aster wächst als ein- oder zweijährige krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 15 bis 150 Zentimetern. Die Pflanzenteile sind kahl. Der aufrechte Stängel zeigt seichte Rillen und häufig eine rötliche Tönung. Am Grund befinden sich meist nicht blühende Rosettentriebe und -blätter.
Die einfachen, linealisch lanzettlich geformten, ganzrandigen Laubblätter sind fleischig und nur am Rand mit feinen Wimpern versehen.
Die Blütezeit reicht von Juli bis September. In doldentraubigen oder doldenrispigen Gesamtblütenständen befinden sich viele körbchenförmige Teilblütenstände, die einen Durchmesser von 2 bis 2,5 Zentimetern aufweisen. Die zungenförmigen, stumpfen Hüllblätter sind 2 bis 3 Millimeter breit und dem Körbchen angedrückt. Die weiblichen äußeren Zungenblüten sind hell blauviolett bis hell lila gefärbt. Die zwittrigen inneren Röhrenblüten sind gelblich gefärbt.
Die Achänen haben einen Pappus.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18.[1]
Eine Verwechselung mit anderen Arten ist kaum möglich. Die Bestäubung erfolgt durch Insekten, wobei aber auch spontane Selbstbestäubung auftreten kann und nicht unüblich ist. Die Diasporen, es sind die Achänen, werden durch das Wasser oder den Wind ausgebreitet.
Die Strand-Aster hat sich mit verschiedenen Mechanismen an den Salzgehalt ihrer Wuchsorte angepasst. Ihr gelingt es u. a. durch Abwurf älterer Laubblätter, in denen größere Salzmengen angesammelt wurden, überschüssiges Salz loszuwerden. Junge, aufnahmefähige Laubblätter werden indessen neu gebildet und übernehmen die Funktion der abgeworfenen. Diese Form der Anpassung wird zur Strategie der Salzelimination gezählt, die wiederum zur Gruppe der salzregulierenden Mechanismen gehört[2].
Die Erstveröffentlichung erfolgte 1753 unter dem Namen Aster tripolium durch Carl von Linné in Species Plantarum, Tomus II, S. 872. Die Art wurde später in die Gattung Tripolium gestellt. Da ein Name Tripolium tripolium nicht erlaubt ist, musste das nächstälteste Artepitheton herangezogen werden. Die Neukombination zu Tripolium pannonicum (Jacq.) Dobrocz. wurde durch Dariya Nikitichna Dobroczajeva veröffentlicht. Weitere Synonyme für Tripolium pannonicum (Jacq.) Dobrocz. sind Aster pannonicus Jacq., Tripolium vulgare Nees.[3]
Je nach Autor gibt es etwa zwei Unterarten oder Varietäten:[4]
Ihr Areal reicht von Europa und Nordafrika bis zu den gemäßigten Gebieten Asiens.[5]
In Österreich tritt die Pannonien-Salzaster auf Salzböden im pannonischen Gebiet in der collinen Höhenstufe häufig bis zerstreut auf. Die Vorkommen beschränken sich auf die Bundesländer Burgenland (hier besonders auf den Seewinkel), Niederösterreich sowie unbeständig auf Wien. In Österreich gilt Tripolium pannonicum als gefährdet.[4]
Die Strand-Aster ist eine Salzpflanze. Sie wächst primär auf nassen oder periodisch überfluteten Salzwiesen. Dort besiedelt sie gewöhnlich den Andelwiesenbereich, der sich ab der mittleren Hochwasserlinie bis 25 Zentimeter darüber erstreckt. Ihre Wuchsorte werden hier 150 bis 220 Mal im Jahr überspült, der Salzgehalt des Bodens beträgt 26 bis 30 Prozent[6]. Die Strandaster kommt jedoch auch an Rändern von salzhaltigen Gräben, Bächen, Flüssen oder in Röhrichtgesellschaften vor. Sie gilt als typische Zeigerpflanze sogenannter Binnensalzstellen. Weiterhin kann die Strand-Aster auch am Rande von Salz- oder Kalihalden auftreten. Tripolium pannonicum ist eine Charakterart der Klasse der Salzwiesen (Asteretea tripolii).[1] An den Küsten ist sie recht weit verbreitet, während sie im Binnenland auf Grund des geringen Salzgehaltes nur selten vorkommt.
Im deutschsprachigen Raum werden oder wurden für diese Pflanzenart, zum Teil nur regional, auch die folgenden weiteren Trivialnamen verwandt: Starnkrud (am Dollart), Strandstern (Thüringen), Suddek (Wesermündung), Sülte (Ostfriesland, Oldenburg), Sültze (Ostfriesland, Oldenburg), Sultje (Groen) und Züddek (Oldenburg).[7]
Die Strand-Aster (Tripolium pannonicum, Syn.: Aster tripolium L.), auch Salz-Aster und Pannonien-Salzaster genannt, ist eine Pflanzenart in der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Sie gehört zu den sehr auffälligen Pflanzenarten auf Salzböden.
Sólnô astra (Aster tripolium L.) – to je roscëna z rodzëznë astrowatëch. Nalezc ją mòże w nadmòrzczi conie Bôłtu, dze piôsczi są przeszłé solą.
Тозлак кашкарые (лат. Tripolium pannonicum Dobrocz., 1962) — оешма чәчәклеләр гаиләлегенең Кашкарый ыруына караган үсемлекләр төре.
Тозлак кашкарые (лат. Tripolium pannonicum Dobrocz., 1962) — оешма чәчәклеләр гаиләлегенең Кашкарый ыруына караган үсемлекләр төре.
Tripolium pannonicum, called sea aster[2] or seashore aster[3] and often known by the synonyms Aster tripolium or Aster pannonicus, is a flowering plant, native to Eurasia and northern Africa,[4][1] that is confined in its distribution to salt marshes, estuaries and occasionally to inland salt works.
It is a perennial growing up to 50 cm tall with fleshy lanceolate leaves and purple ray florets flowering from July to September. The plants tend to be short-lived and populations need significant new recruitment each year from new seedlings. There are rayed as well as rayless varieties and only the former have long blue or white florets. The rayless form is yellow. The plant flowers well into autumn and hence provides a valuable source of nectar for late-flying butterflies such as painted lady and red admiral.
Young leaves of this plant are edible and are collected for consumption on the floodplains of the Dutch province of Zeeland. The leaves are typically sauteed in butter and consumed as a vegetable.
Tripolium pannonicum, called sea aster or seashore aster and often known by the synonyms Aster tripolium or Aster pannonicus, is a flowering plant, native to Eurasia and northern Africa, that is confined in its distribution to salt marshes, estuaries and occasionally to inland salt works.
It is a perennial growing up to 50 cm tall with fleshy lanceolate leaves and purple ray florets flowering from July to September. The plants tend to be short-lived and populations need significant new recruitment each year from new seedlings. There are rayed as well as rayless varieties and only the former have long blue or white florets. The rayless form is yellow. The plant flowers well into autumn and hence provides a valuable source of nectar for late-flying butterflies such as painted lady and red admiral.
Young leaves of this plant are edible and are collected for consumption on the floodplains of the Dutch province of Zeeland. The leaves are typically sauteed in butter and consumed as a vegetable.
Tripolium pannonicum subsp. tripolium es una especie de planta perteneciente a la familia Asteraceae.
Es originaria del norte de Europa que limita su distribución a las marismas, estuarios y en ocasiones en lugares salobres.
Es una planta perenne que crece hasta 50 cm de alto con hojas lanceoladas, carnosas y flores con los rayos de color púrpura. La floración se produce de julio a septiembre. Las plantas tienden a ser de corta duración y las poblaciones necesitan renovaciones importantes cada año a partir de nuevas plántulas. Las hay con rayos florales, así como variedades sin ellos y sólo los primeros tienen largas flores azules o blancas. La forma sin rayos es de color amarillo. Las plantas florecen hasta bien entrado el otoño y por lo tanto proporcionan una valiosa fuente de néctar para las mariposas que vuelan en esa estación, tales como la dama pintada y la almirante roja.
Tripolium pannonicum subsp. tripolium fue descrita por (L.) Greuter y publicado en Willdenowia 33(1): 47. 2003.[1]
Tripolium pannonicum subsp. tripolium es una especie de planta perteneciente a la familia Asteraceae.
Randaster (Aster tripolium) on taimeliik korvõieliste sugukonnast astri perekonnast.
Randaster on 15 kuni 60 cm kõrgune taim. Lehed on lihakad, paljad, ülemised elliptilisüstjad, rootsulised, keskmised lineaalsüstjad rootsutud ja terveservalised. Üldkatise lehed peaaegu kilejad, välised lühemad. Õitseb juulist septembrini, õie kroonlehed on violetsed.
Randaster on Eestis tavaline. Kasvab mererannikul ja rannaniitudel, eriti läänesaartel ning mandri lääneosas.
Randaster (Aster tripolium) on taimeliik korvõieliste sugukonnast astri perekonnast.
Randaster on 15 kuni 60 cm kõrgune taim. Lehed on lihakad, paljad, ülemised elliptilisüstjad, rootsulised, keskmised lineaalsüstjad rootsutud ja terveservalised. Üldkatise lehed peaaegu kilejad, välised lühemad. Õitseb juulist septembrini, õie kroonlehed on violetsed.
Randaster on Eestis tavaline. Kasvab mererannikul ja rannaniitudel, eriti läänesaartel ning mandri lääneosas.
Meriasteri (Aster tripolium, myös Tripolium vulgare) on sinipunakukkainen merenrannoilla ja aroalueilla kasvava asterikasvi. Suomessa se on tavanomainen rannikoiden laji.
Kaksivuotinen tai lyhytikäisesti monivuotinen meriasteri kasvaa 10–60 cm korkeaksi. Juurakko on vahvarakenteinen. Turpea varsi on kalju tai miltei kalju ja usein väriltään punertava. Kierteisesti olevat lehdet ovat pystyjä ja möyheitä. Alimmat lehdet ovat ruodillisia, ylimmät ruodittomia ja sepiviä. Lehden lapa on tasasoukka tai suikea ja ehyt- tai nirhalaitainen. Huiskilomaisesti olevat mykerökukinnot ovat 2–3 cm leveitä ja vaalean sinipunaisia, sinisiä tai harvoin valkoisia. Mykerön kehtosuomut ovat pyöreäkärkisiä. Kielimäisiä laitakukkia on 10–30 kappaletta, kielet ovat 10–15 mm pitkiä. Kehräkukat ovat keltaisia torvikukkia. Meriasteri kukkii Suomassa kesäkuusta syyskuulle. Siemen kehittyy litteään, karvaiseen pähkylään, jonka pappus on hapsihaiveninen.[2][3]
Meriasteria tavataan Euroopassa rannikoilla Atlantilla Portugalista Keski-Norjaan, Itämerellä, Vienanmerellä sekä Välimerellä Ranskasta Albaniaan. Paikoitellan lajia tavataan Keski- ja Etelä-Euroopassa myös sisämaassa. Laajemmin meriasteri kasvaa sisämaan kasvina arovyöhykkeellä Unkarista itään aina Keski-Aasiaan saakka. Paikoitellen lajia esiintyy myös idempänä aina Kiinassa ja Japanissa saakka.[4] Suomessa meriasteria esiintyy koko Suomen rannikon pituudelta, joskin Perämeren rannikolla ja monin paikoin Saaristomereltä laji on lähes kadonnut.[5]
Suomessa meriasteri on merenrantojen kasvi, jonka kasvupaikat usein peittyvät meriveden alle. Se kasvaa tavallisesti lähellä vesirajaa etenkin kivikoissa, kallionraoissa ja savi- ja hiesupohjaisilla niityillä.[2][3] Keski- ja Itä-Euroopassa sekä Aasiassa laji kasvaa myös sisämaassa muun muassa aroilla.[4]
Meriasteri (Aster tripolium, myös Tripolium vulgare) on sinipunakukkainen merenrannoilla ja aroalueilla kasvava asterikasvi. Suomessa se on tavanomainen rannikoiden laji.
Aster tripolium
L'aster maritime, Tripolium pannonicum (synonyme ancien Aster tripolium L.) est une espèce de plantes herbacées vivaces de la famille des Astéracées (ou Composées). Elle est également appelée oreille de cochon.
La plante pousse au bord de la mer, dans les marais salants.
C'est une plante à fleur bisannuelle halophile typique des marais salés de 20 à 60 cm de haut possédant des fleurs groupées en capitules. Les fleurs du centre (tubes) sont jaunes, les fleurs en languettes, périphériques des capitules (ligulées, improprement appelées pétales) sont lilas à blanc. L'inflorescence est un corymbe de capitules.
Elle fleurit en été et au début de l'automne sur les falaises et dans les prés-salés. Les feuilles sont vertes à nervure centrale marquée ; les radicales ovales, les caulinaires lancéolées et étroites. Très ramifiées, ses tiges sont glabres et charnues. Elle est comestible crue ou cuite surtout en période juvénile (taille de la feuille de 5 à 20 mm). C'est dans cet état qu'elle ressemblerait "presque" à une oreille de cochon. Elle se cuisine très facilement et se marie avec toutes viandes et poissons. Dans la Baie de Somme, on parle aussi d'"épinards de mer".
L'aster maritime est originaire d'Europe, d'Afrique du Nord et des régions tempérées d'Asie. On peut le rencontrer en France sur toutes les côtes et aussi plus rarement dans quelques endroits salés (Lorraine). On la trouve également dans l'estran de la baie du Mont-Saint-Michel et de la baie de Somme : elle pousse sur les mollières et se récolte à partir du mois d'avril jusqu'en août par des cueilleurs professionnels patentés (plus la plante est jeune, plus les feuilles sont tendres ; en fin de saison, les feuilles sont plus ligneuses, donc moins appétissantes).
Aster tripolium
L'aster maritime, Tripolium pannonicum (synonyme ancien Aster tripolium L.) est une espèce de plantes herbacées vivaces de la famille des Astéracées (ou Composées). Elle est également appelée oreille de cochon.
La plante pousse au bord de la mer, dans les marais salants.
Marstjarna (fræðiheiti: Aster tripolium) er jurt sem vex í norður Evrópu og helst við saltmerski, ármynni eða árósa þar sem gætir sjávarfalla og í söltum jarðvegi. Marstjarnan er fjölær jurt sem getur orðið allt að 50 sm að hæð.
Trispalvis astras (lot. Aster tripolium, angl. sea-aster, vok. Meerstrands-Sternblume) – astrinių (Asteraceae) šeimos augalų rūšis. Tai vienintelė Lietuvoje natūraliai auganti astrų rūšis.
Augalas dvimetis. Stiebas status. Žiedai melsvai violetiniai, kartais balti, viduriniai vamzdiški, geltoni. Žydi birželio-rugsėjo mėnesiais. Auga drėgnuose, druskinguose smėlynuose.
Lietuvoje trispalvis astras labai retas, aptinkamas Kuršių marių rytiniame krante, Smeltės pusiasalyje. Įrašytas į Lietuvos raudonąją knygą[1].
Trispalvis astras (lot. Aster tripolium, angl. sea-aster, vok. Meerstrands-Sternblume) – astrinių (Asteraceae) šeimos augalų rūšis. Tai vienintelė Lietuvoje natūraliai auganti astrų rūšis.
Augalas dvimetis. Stiebas status. Žiedai melsvai violetiniai, kartais balti, viduriniai vamzdiški, geltoni. Žydi birželio-rugsėjo mėnesiais. Auga drėgnuose, druskinguose smėlynuose.
Lietuvoje trispalvis astras labai retas, aptinkamas Kuršių marių rytiniame krante, Smeltės pusiasalyje. Įrašytas į Lietuvos raudonąją knygą.
Jūrmalas sālsastere jeb jūrmalas miķelīte (Tripolium pannonicum) ir kurvjziežu dzimtas lakstaugs ar 30—100 cm augstu stublāju, uz stublāja sēdošas lancetiskas lapas. Ziedu veids — nelieli kurvīši, sakārtoti vairogveida ziedkopās zaru un stublāju galos. Malās ziedu veido gaiši violeti mēlziedi, centrā dzelteni stobrziedi. Vienmāju augs. Auglis ir iegarens, saplacināts sēklenis ar kausmatiņiem, kas palīdz izplatīt sēklas. Jūrmalas sālsastere zied no jūlija vidus līdz septembrim.[1]
Eirāzijā galvenokārt izplatīta jūru un okeānu piekrastēs, bet atsevišķās vietās sastopama arī kontinenta iekšienē sāļainās augsnēs. Latvijā sastopama ļoti reti, noturīga populācija ir tikai pie Liepājas ezera. Ierakstīta Latvijas Sarkanās grāmatas 1. kategorijā.[1]
Augs sastopams jūras piekrastes smiltājos, ezera palieņu pļavās un jūrā ietekošu upju grīvas pļavās. Latvijā lielākā daļa atradņu ir Rīgas jūras līča centrālajā piekrastē, bet tās nav noturīgas un tiek noskalotas. Latvijā nozīmīgākās atradnes atrodas Liepājas ezera piekrastē, aizsardzībai izveidotajā liegumā. Tur jūrmalas sālsastere sastopama gan atsevišķos eksemplāros, gan lielās audzēs.[1]
Jūrmalas sālsasteres lapas un stublājs ir ēdams. Bada laikos Nīderlandē tas bija nozīmīgs pārtikas augs. Mūsdienās vēl joprojām dažviet Nīderlandē un ārzemēs to audzē kā delikatesi.[2] Jūrmalas sālsasteres ekstrakts nomierina un aizsargā ādu, tam piemīt matus kondicionējošas īpašības.[3] Ekstraktā ir vielas, kas kavē ādas apsārtumu izraisošo neiropeptīdu atbrīvošanos, tādējādi samazinot ādas apsārtumu.[4]
.jpg)
|url= |url= |url=; Kopā ar |accessdate= jālieto |url= |url=; Kopā ar |accessdate= jālieto |url= Jūrmalas sālsastere jeb jūrmalas miķelīte (Tripolium pannonicum) ir kurvjziežu dzimtas lakstaugs ar 30—100 cm augstu stublāju, uz stublāja sēdošas lancetiskas lapas. Ziedu veids — nelieli kurvīši, sakārtoti vairogveida ziedkopās zaru un stublāju galos. Malās ziedu veido gaiši violeti mēlziedi, centrā dzelteni stobrziedi. Vienmāju augs. Auglis ir iegarens, saplacināts sēklenis ar kausmatiņiem, kas palīdz izplatīt sēklas. Jūrmalas sālsastere zied no jūlija vidus līdz septembrim.
Zulte (Aster tripolium, synoniem: Tripolium vulgare), of ook wel zeeaster, is een plant uit de composietenfamilie (Asteraceae of Compositae). De soort komt voor op kwelders en in gebieden die onder invloed van het getijde staan. Ze groeien op de vloedlijn. Zulte komt in Nederland voor in het deltagebied, op de Waddeneilanden en langs de Waddenkust. De plant komt ook voor op plaatsen waar zoute kwel optreedt, zoals enkele droogmakerijen.
Het is een 15–60 cm hoge, tweejarige plant. De plant heeft 12 cm smalle, langwerpige, lancetvormige bladeren.
De zulte bloeit van juli tot september. Er zijn ook planten, waarbij de blauwe lintbloemen ontbreken. Deze komen vooral voor op grond met een relatief hoog zoutgehalte. De bloemen zijn rijk aan nectar. De vrucht is een nootje dat twee weken kan blijven drijven. De zaden ontkiemen alleen als het zoutgehalte van de bodem laag genoeg is. Alleen dan kunnen ze water opnemen voor het in gang zetten van de kieming.
De plant kan zich ook vegetatief voortplanten met behulp van de wortelstokken, doordat op de wortelstokken nieuwe knoppen ontstaan die in het voorjaar uitlopen.
Begrazing moet ervoor zorgen dat de zulte zich kan handhaven.
Zulte werd vroeger in Zeeland op de kwelders verzameld voor consumptie. De jonge bladeren van de zulte worden nog steeds als groente gegeten. Ze worden onder de naam lamsoren gekweekt en te koop aangeboden. Het voorjaar en het begin van de zomer is de beste oogsttijd. Bij de teelt worden de blaadjes ongeveer zes weken na opkomst geoogst. Deze groente is niet de plant lamsoor (Limonium vulgare) die ook op de kwelders groeit maar niet eetbaar is.
Langs de Westerschelde neemt Zulte soms hoge concentraties zware metalen uit het vervuilde water op. Ze is dan niet meer geschikt voor consumptie.
Deze plant levert aan tal van dieren en insecten voedsel. Meer dan 20 insecten gebruiken de plant als voedselbron, zoals de schorzijdebij (Colletes halophilus), die zelfs op de plant gespecialiseerd is.
Zowel de vegetatieve als de generatieve delen worden veel begraasd (herbivorie). Voor rotganzen is het een van de hoofdvoedergewassen. De schapen hebben een voorkeur voor de bloemknoppen. De zaden vormen een voedselbron voor tal van vogels zoals gorzen en vinkachtigen.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Tripolium pannonicum op Wikimedia Commons. Zulte (Aster tripolium, synoniem: Tripolium vulgare), of ook wel zeeaster, is een plant uit de composietenfamilie (Asteraceae of Compositae). De soort komt voor op kwelders en in gebieden die onder invloed van het getijde staan. Ze groeien op de vloedlijn. Zulte komt in Nederland voor in het deltagebied, op de Waddeneilanden en langs de Waddenkust. De plant komt ook voor op plaatsen waar zoute kwel optreedt, zoals enkele droogmakerijen.
Het is een 15–60 cm hoge, tweejarige plant. De plant heeft 12 cm smalle, langwerpige, lancetvormige bladeren.
De zulte bloeit van juli tot september. Er zijn ook planten, waarbij de blauwe lintbloemen ontbreken. Deze komen vooral voor op grond met een relatief hoog zoutgehalte. De bloemen zijn rijk aan nectar. De vrucht is een nootje dat twee weken kan blijven drijven. De zaden ontkiemen alleen als het zoutgehalte van de bodem laag genoeg is. Alleen dan kunnen ze water opnemen voor het in gang zetten van de kieming.
De plant kan zich ook vegetatief voortplanten met behulp van de wortelstokken, doordat op de wortelstokken nieuwe knoppen ontstaan die in het voorjaar uitlopen.
Begrazing moet ervoor zorgen dat de zulte zich kan handhaven.
Strandstjerne (Tripolium pannonicum, tidligere Aster tripolium) er en urt i kurvplantefamilien.
Planten er ettårig eller kortlivet flerårig. Den er glatt og vokser i små tuer. Stengelen er opptil 60 cm høy og ofte rødaktig. Bladene er kjøttfulle og linje- til lansettformede. Kurvene har blå eller purpur randkroner og gule midtkroner; de sitter i store, ofte flate halvskjermer.
Strandstjerne vokser på havstrender og saltjord i innlandet. Underarten subsp. tripolium er utbredt i Vest- og Nord-Europa, mens subsp. pannonicum finnes i de europeiske middelhavslandene og på steppene i Øst-Europa og Sentral-Asia. I Norge er strandstjerne vanlig langs kysten nordover til Lofoten og finnes også i Sør-Varanger.
Strandstjerne (Tripolium pannonicum, tidligere Aster tripolium) er en urt i kurvplantefamilien.
Planten er ettårig eller kortlivet flerårig. Den er glatt og vokser i små tuer. Stengelen er opptil 60 cm høy og ofte rødaktig. Bladene er kjøttfulle og linje- til lansettformede. Kurvene har blå eller purpur randkroner og gule midtkroner; de sitter i store, ofte flate halvskjermer.
Strandstjerne vokser på havstrender og saltjord i innlandet. Underarten subsp. tripolium er utbredt i Vest- og Nord-Europa, mens subsp. pannonicum finnes i de europeiske middelhavslandene og på steppene i Øst-Europa og Sentral-Asia. I Norge er strandstjerne vanlig langs kysten nordover til Lofoten og finnes også i Sør-Varanger.
Multimedia w Wikimedia Commons Aster solny (Tripolium pannonicum subsp. tripolium (L.) Greuter) – podgatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Pochodzi z Europy[2]. W Polsce jest spotykany na rozproszonych stanowiskach na solniskach w północno-zachodniej części kraju.
Według aktualnych ujęć taksonomicznych nie jest to odrębny gatunek, lecz podgatunek i to innego rodzaju – Tripolium[3]. Prawidłowa jego nazwa naukowa to obecnie Tripolium pannonicum (Jacq.) Dobrocz. subsp. tripolium (L.) Greuter[2]. Nie utworzono nowej nazwy polskiej, więc nadal nazywany jest astrem solnym.
Roślina dwuletnia, hemikryptofit, halofit. Posiada grube, mięsiste tkanki potrzebne do magazynowania wody. Kwitnie od kwietnia do października, nasiona rozsiewane są przez wiatr. Siedlisko: zasolone śródlądowe i nadmorskie tereny. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla klasy (Cl.) Asteretea tripolium[4]. Liczba chromosomów 2n= 18[5].
Roślina objęta w Polsce od 2004 ścisłą ochroną gatunkową. Zagrożeniem dla gatunku jest osuszanie łąk i zarastanie solnisk, na których występuje, zmiana sposobu gospodarczego użytkowania terenu (np. zaniechanie umiarkowanego wypasu) oraz zarastanie solnisk przez bardziej ekspansywne gatunki, szczególnie glikofilne trawy[6].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006) w grupie gatunków wymierających, krytycznie zagrożonych (kategoria zagrożenia E)[7]. W wydaniu z 2016 roku posiada kategorię VU (narażony)[8]. W Polskiej Czerwonej Księdze Roślin także umieszczona w kategorii VU (narażone)[9].
Aster solny (Tripolium pannonicum subsp. tripolium (L.) Greuter) – podgatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Pochodzi z Europy. W Polsce jest spotykany na rozproszonych stanowiskach na solniskach w północno-zachodniej części kraju.
Aster tripolium é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 872. 1753.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente os seguintes táxones infraespecíficos:[2]
Aster tripolium é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 872. 1753.
Strandastern (Tripolium vulgare) eller strandkilen är en halofyt eller saltväxt; dess förekomst i Skandinavien är inskränkt till havsstränderna, dels steniga strandbäddar, dels leriga strandängar, allmän i de sydligare landskapen, sällsyntare norrut; vid Norges fjordar går den ej synnerligen långt in från havet; däremot är den både inom Europa och Sibirien anträffad på saltslätter i det inre av kontinenterna. Liksom de flesta halofyter har den tjocka, köttiga, kala blad, som är fattiga på klorofyll (bladgröna), vilket allt kan tillskrivas inflytandet av de salter, i synnerhet klornatrium (koksalt), som till övermått upptas ur saltvattnet.
Strandastern räknades tidigare till astrar under det vetenskapliga namnet Aster tripolium men har brutits ut därur.
Korgen och dess blommor är av samma typ som hos prästkragen, men med den vackra färgkontrasten av gult och violett. Utanför Europa är Aster-släktet mycket art- och formrikt (mest i Nordamerika). - En nära släkting är trädgårdsastern , Callistephus chinensis (L.) Cass., som allmänt odlas med fyllda korgar, en av de härdigaste bland senhöstens skönblommiga växter i våra trädgårdar och mycket variabel till följd av odlingen.
Wikimedia Commons har media som rör Strandaster.
Strandastern (Tripolium vulgare) eller strandkilen är en halofyt eller saltväxt; dess förekomst i Skandinavien är inskränkt till havsstränderna, dels steniga strandbäddar, dels leriga strandängar, allmän i de sydligare landskapen, sällsyntare norrut; vid Norges fjordar går den ej synnerligen långt in från havet; däremot är den både inom Europa och Sibirien anträffad på saltslätter i det inre av kontinenterna. Liksom de flesta halofyter har den tjocka, köttiga, kala blad, som är fattiga på klorofyll (bladgröna), vilket allt kan tillskrivas inflytandet av de salter, i synnerhet klornatrium (koksalt), som till övermått upptas ur saltvattnet.
Strandastern räknades tidigare till astrar under det vetenskapliga namnet Aster tripolium men har brutits ut därur.
Korgen och dess blommor är av samma typ som hos prästkragen, men med den vackra färgkontrasten av gult och violett. Utanför Europa är Aster-släktet mycket art- och formrikt (mest i Nordamerika). - En nära släkting är trädgårdsastern , Callistephus chinensis (L.) Cass., som allmänt odlas med fyllda korgar, en av de härdigaste bland senhöstens skönblommiga växter i våra trädgårdar och mycket variabel till följd av odlingen.
Жовтило, козині очі.
Одно або дворічна рослина. Корені потужні, довгі, розгалужені. Стебла висотою 10 — 90 см, прямостоячі, прості, зверху розгалужені, голі, нерідко червонуваті. Листя голі; нижні стеблеві — еліптичні або подовжені, тупуваті, поступово звужуються; середні стеблові — вузьколанцетні, загострені. Корзинки численні, утворюють щитковидне суцвіття; язичкові квітки блідо-блакитні, рідше білі; трубчасті — жовті. Плід — густоволосиста сім'янка. Цвіте у липні — жовтні. Плоди дозрівають у серпні — жовтні.
Зростає на солончакових та більш або менш засолених ґрунтах.
Зустрічається у лісостепових та степових районах. Південноєвразійсько-американський вид.
1. Tripolium pannonicum subsp. pannonicum:
2. Tripolium pannonicum subsp. tripolium:
Східна Азія: Японія — Хоккайдо, Хонсю, Кюсю, Сікоку, Корея
Вивчений недостатньо. Відомо, що в рослині, головним чином у квітках, містяться сапоніни, алкалоїди.
У народній медицині рослину застосовували при деяких шкіряних хворобах, шлунково-кишкових захворюваннях і туберкульозі легенів. Добрий медонос. Дає духмяний світлий мед. Придатна для декорування газонів на піщано-черепашкових косах Азово-Чорноморського узбережжя.
У Гірському Криму на кам'янистих місцях лучних та лучно-степових схилах зустрічається айстра степова (Aster amellus L.), також придатна для декорування газонів.
Tripolium pannonicum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Jacq.) Dobrocz. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1962.[1]
Tripolium pannonicum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Jacq.) Dobrocz. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1962.
海紫菀（学名：Tripolium pannonicum）是菊科碱菀属的植物，分布於欧洲北部，一般生长在盐沼、河口，偶见於内陆盐场。
多年生草本，株高可达50厘米，叶肉质，披针形，舌状花一般为紫色，花期7－9月。海紫菀生长寿命较短，因此每年都要大量补种。
变种有蓝或白色舌状花，亦有无舌状花的变种，此变种只有黄色的管状花。海紫菀在秋天仍能盛开，这就为小紅蛺蝶和紅蛺蝶（Vanessa atalanta）这些迁飞较晚的蝴蝶提供了很有价值的蜜源。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.JPG)
