Phormium tenax (harakeke en maorín, llinu de Nueva Zelanda o formio) ye una planta siempreverde perenne de Nueva Zelanda y la Islla Norfolk y ye una importante fonte de fibra y una planta ornamental popular.[1]
La planta crez como un matu de llargues fueyes en forma de tires, d'hasta dos metros de llargu, de la cual álzase un biltu floral muncho más alto, con espectaculares flores marielles o coloraes.[1]
La fibra foi llargamente utilizada polos maorinos de Nueva Zelanda, orixinalmente nos testiles tradicionales maorínes y tamién faciendo cuerdes y veles[2] dempués de la llegada de los europeos hasta, siquier, la Segunda Guerra Mundial. Ye una especie invasora en delles de les islles del Pacíficu y n'Australia.[3]
Les fueyes de la planta contienen cucurbitacines, que son tóxiques pa dellos animales, y dalgunos d'ellos atópense ente los gustos más amargosos pal ser humanu.[4]
L'araña saltadora Trite planiceps vive predominantemente nes fueyes endolcaes d'esta especie. Phormium tenax ye una planta costera asociada col hábitat de reproducción pal pingüinos de güeyos mariellos.
Phormium tenax describióse por Johann Reinhold Forster. & Georg Forster y espublizóse en Characteres Generum Plantarum [second edition] 48, t. 24, nel añu 1776.[5][6]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Phormium tenax (harakeke en maorín, llinu de Nueva Zelanda o formio) ye una planta siempreverde perenne de Nueva Zelanda y la Islla Norfolk y ye una importante fonte de fibra y una planta ornamental popular.
El lli de Nova Zelanda o formi (Phormium tenax) -harakeke en idioma maori- és una espècie de planta nativa de Nova Zelanda i l'Illa Norfolk i és una important font de fibra tèxtil a més de ser una planta ornamental.[1]
Aquesta planta fa una llarga mata de fulles amb forma de tires de fins a dos metres de llargada les flors són grogues o vermelles.[1]
La seva fibra ha estat usada a bastament pels maoris en vestits,cordes i vels d'embarcació.[2] Tanmateix. és una planta invasoraa algunes Illes del Pacífic i a Austràlia.[3]
Les fulles d'aquesta espècie contenen cucurbitacina, que és tòxica per a alguns animals i extremadament amargants pels humans.[4]
L'aranya Trite planiceps viu en les seves fulles. Phormium tenax és una planta litoral associada amb la reproducció dels pingüins d'ulls grocs (Megadyptes antipodes).
El lli de Nova Zelanda o formi (Phormium tenax) -harakeke en idioma maori- és una espècie de planta nativa de Nova Zelanda i l'Illa Norfolk i és una important font de fibra tèxtil a més de ser una planta ornamental.
Lenovník novozélandský (Phormium tenax) je vytrvalá, trsnatá, stálezelená rostlina s listy dlouhými až tři metry. Je jedním ze dvou druhů úzkého rodu lenovník a jeho původním areálem je Nový Zéland a nepříliš vzdálený ostrov Norfolk, součást vnějšího teritoria Austrálie. Odtud byl lidmi rozšířen na pevninskou Austrálie, do Asie, Severní a Jižní Ameriky i na jih Afriky, občas roste i v Evropě. Důvodem k tomuto rozšíření bylo jak jeho využívání pro výrobu pevných textilních vláken, tak i estetická hodnota okrasných rostlin v zahradách.[1][2][3]
Je vlhkomilnou bylinou a přirozeně roste okolo řek, vodních nádrží i po okrajích vnitrozemských či pobřežních močálů, kde při vhodných podmínkách vytváří rozsáhlé, jednodruhové, nesnadno průchozí houštiny. Toleruje zasolenou půdu i mořskou expozici a přestože má rad vlhko, nesnese dlouhodobé zaplavení, vyhovují mu periodické záplavy (může být i mořskou vodou) přinášející živiny a likvidující hmyzí škůdce. Nejrychleji roste na stanovišti s plným sluncem, snáší však i polostín.
Nejlépe roste v aluviální a rašelinné půdě v oblastech teplého a vlhkého mírného podnebného pásma, kde bývá průměrná roční teplota v rozsahu 8 až 19 °C, průměrná teplota nejteplejšího měsíce nepřesahuje 22 °C a v nejchladnějším měsíci neklesá pod +3 °C, roční dešťové srážky se pohybují v rozmezí 500 až 4300 mm. Odolává i krátkodobému mrazu do -10 °C, větší a dlouhodobý chlad jej však zničí. Rostliny obvykle kvetou ve své domovině na jižní polokouli od konce října do února. Ploidie lenovníku novozélandského je 2n = 32.
Tento druh se často kříží s dalším druhem rodu, s lenovníkem aucklandským (Phormium colensoi), který se odlišuje žlutými květy, dolu svěšenými plody a celkově menší výškou. Pěstování i jejich využití je u obou totožné. Rostliny pěstované jako okrasné v zahradách bývají většinou jejich hybridy.
Mladá rostlina, např. semenáč, má v prvých dvou létech pomalý viditelný růst, který se ale třetího roku radikálně zrychluje, na jeho konci je původní rostlina rozrostlá a kořeny spojená průměrně s 15 novými jedinci a z nich má každý okolo 10 listů. Asi v pátém roce pozorovaná bylina vykvete a po odkvětu a zaschnutí stonku s plodenstvím uschne i rostlina se všemi listy. V následujících létech vyrostou na uvolněném místě nejméně tři mladé rostliny. Celé stanoviště brzy začne získávat prstencovou formu, kdy mladé rostliny obklopují prázdnou oblast v centru po uschlých starších rostlinách s vyčerpanou půdou, pokud záplavy se nepostarají o přísun živin, humusu a minerálů. Růst je výrazně pomalejší v chladných nebo suchých lokalitách, při malé úrodnosti půdy, stejně jako v dosahu zastíňujících stromů. Rostlina do svých kořenů i listů akumuluje významné množství draslíku.[1][2][4]
Mnoholetá, hustě trsnatá bylina s kožovitými, víceméně vzpřímenými či mírně obloukovitě ohnutými listy 1 až 3 m dlouhými a širokými 5 až 12 cm, které vyrůstají z hlízovitě zduřelého oddenku. Kořenový systém je hluboký a široký, za příhodných podmínek sahá tak hluboko, jak je rostlina vysoká. Většina hrubších, oranžově zbarvených kořenů je vodorovně rozprostřená v hloubce do 50 cm, v poloměru 1,5 m kolem středu rostliny, a od nich k povrchu sahá hustá síť jemných bílých kořínků. Tuhé listy mají mečovitý tvar, na vrcholu jsou zašpičatělé, na líci ploché a na rubu kýlnaté. Svrchu jsou zbarveny žlutavě zeleně až tmavě zeleně, naspodu jsou modravé a střední žebro a okraj bývá červenavě nebo oranžově naběhlý.
Na stonku až 5 m vysokém vyrůstá latovité květenství složeno z červených, 2 až 3 cm tlustých, trubkovitých a často zakřivených květů. Oboupohlavný, vzpřímený, 2,5 až 5 cm dlouhý květ má šest červených až červenohnědých, voskovitých, okvětních lístků u báze srostlých a šest tyčinek s prašníky, které jsou společně s čnělkou a bliznou delší než okvětí a z květu vystupují. Květ je protandrický, nejprve v něm uzraje oranžový pyl a teprve později vajíčka v pestíku. Krátce stopkatý květ produkuje velké množství pylu i nektaru lákající opylující hmyz a na Nové Zélandu i ptáky, např. tui zpěvného a medosavku novozélandskou. Protože pyl je velmi lehký a snadno se vzduchem přenáší, mívá na opylení zásluhu i vítr.
Z opylených květů se vyvinou vzpřímené nebo odkloněné, trojúhlé, špičaté, tmavě zbarvené tobolky 5 až 10 cm dlouhé. Tobolky ve zralostí samy pukají a obsahují množství eliptických, plochých, mírně zkroucených semen dlouhých 10 mm a 5 mm širokých. Semena nejčastěji dozrávají v březnu a uvolňují se výbušným prasknutím tobolky, dále jsou rozptylována větrem a vodou. Starší rostliny produkují z oddenků mnoho podzemních postranních odnoží, které rychle zahušťují okolí. Tím se stává životnost rostliny téměř neomezená a vůbec nevadí, že okolní listy kolem odkvetlého stvolu uschnou.
Kromě rozmnožování prostým rozrůstáním kolonie rostlin nebo oddělenými kousky oddenků, např. velkou vodou, se lenovník množí i semeny. Semena zůstávají životaschopná asi jeden rok, klíčí velmi pomalu, při teplotě 15 °C až šest měsíců, mají dlouhou dormanci kterou lze zkrátit stratifikací.[1][2][4][5][6]
Hlavní význam lenovníku novozélandského spočívá v produkci vláken, která jsou dvakrát tak pevná jako vlákna lnu. Získávají se z listů, které jsou těmiti vlákny prostoupené. Listy se na podzim u země seřežou, několik dnů močí ve vodě a následně ve strojích třou a vochlují, až se získají hedvábně lesklá vlákna. Ta jsou nejen pevná, ale i silně vodě odolná a výborně se hodí na provazy, lodní lana, rybářské sítě i pevné oděvy. Dále se z nich zhotovují různé tkaniny, rohože, koše, prodyšné kontejnery apod. U rostlin pěstovaných na plantážích je z jednom hektaru výtěžek 75 až 100 tun listů.
Původní obyvatelé Nového Zélandu Maorové používali listů pro pokrytí střech obytných chýší, šťávu z listů aplikovali na rány, popáleniny a nemoci kůže, proti úplavici, žaludečním vředům i zácpě, míza z kořenů sloužila k léčbě střevních potíží, nektar z květů byl sbírán jako sladidlo. Rostliny přirozeně poskytují úkryt pro ptáky, plazy i drobné obratlovce. Při kvetení nektar živí ptáky, netopýry i gekony, semena spadlá na vodní hladinu zase žerou kachny.
V Evropě a Severní Americe se někdy pěstuji v zahradách jako okrasné rostliny. Byly vyšlechtěny kultivary s pestrými listy zbarvenými do bronzova či fialova, nebo mají podélné pruhy barvy růžové, červé, oranžové či fialové. Exempláře rostoucí v kontejnerech (ochrana před mrazem) bývají mnohem menší a téměř nikdy nekvetou.[1][2][5][7]
Používání vláken z rostlin znali již Maorové a s osídlením Nového Zélandu Evropany nastal od 60. let 19. století (po vynálezu strojního zpracovávání listů) boom ve vyžívání lenovníku a tudíž se i rychle rozšiřovalo jeho pěstování. Tehdy byla rostlina exportována na další kontinenty, kde byla vysazován na plantážích a její pěstování a zpracování dávalo obživu stovkám lidí. Největší poptávka byla v průběhu první světové války (1914 - 1918), kdy byly jiné zdroje vláken rovnocenné kvality velmi vzácné. V následujících 30. a 40. létech 20. století však bylo využívání lenovníkových vláken umrtveno, byla nahrazována umělými vlákny získanými z ropy a jejich derivátů. Původně průmyslová, hojně využíváná rostlina se následně stala na mnoha místech nežádoucí a invazní, začala se nekontrolovaně šířit a ohrožovat domácí přírodu.
S koncem 2. tisíciletí se opět mírně rozmohlo používání přírodních vláken získávaných z listů lenovníků, jejích vlastností se využívá v biokompozičních tkaninách společně se syntetickými vlákny k výrobě kvalitních odolných oděvů, koberců a rohoží. Lenovníky složí i jako zdroj jedlého rostlinného oleje s vysokým obsahem omega-3 mastných kyselin, který je téměř na úrovni rybího tuku.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lenovník novozélandský ve Wikimedia Commons
Lenovník novozélandský (Phormium tenax) je vytrvalá, trsnatá, stálezelená rostlina s listy dlouhými až tři metry. Je jedním ze dvou druhů úzkého rodu lenovník a jeho původním areálem je Nový Zéland a nepříliš vzdálený ostrov Norfolk, součást vnějšího teritoria Austrálie. Odtud byl lidmi rozšířen na pevninskou Austrálie, do Asie, Severní a Jižní Ameriky i na jih Afriky, občas roste i v Evropě. Důvodem k tomuto rozšíření bylo jak jeho využívání pro výrobu pevných textilních vláken, tak i estetická hodnota okrasných rostlin v zahradách.
Der Neuseeländer Flachs (Phormium tenax), auch Neuseelandflachs genannt, ist eine von zwei Pflanzenarten der Gattung Phormium, die zur Unterfamilie der Tagliliengewächse (Hemerocallidoideae) gehört.[1] Er stammt ursprünglich aus Neuseeland und ist in einigen Teilen der Welt ein invasiver Neophyt, der durch den Menschen in einige subtropische bis tropische Länder als Zierpflanze und zur Fasergewinnung eingeführt wurde.[2]
Beim Neuseeländer Flachs handelt es sich um eine ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von bis zu 5 Metern erreicht. Als Überdauerungsorgane bildet sie kräftige Rhizome.[3]
Die in grundständigen Rosetten angeordnet Laubblätter sind reitend, steif und mindestens in ihrem unteren Bereich ± aufrecht. Die einfache, parallelnervige Blattspreite ist bei einer Länge von 1 bis 3 Metern sowie einer Breite von 5 bis 12 Zentimetern linealisch-schwertförmig und stark gekielt.[3] Die Laubblätter haben eine dunkelgrüne Farbe und manchmal farbige Spitzen und Zentralrippen; es gibt einige Kulturformen mit schön gefärbten Laubblättern. Die Laubblätter enthalten sehr viele feine, feste Bastfasern.[3]
An einem ± aufrechten bis zu 5, selten bis zu 6 Meter langen, dunklen, stielrunden Blütenstandsschaft, der einen Durchmesser von 2 bis 3 Zentimetern aufweist, befinden sich mehrere Hochblätter, die je weiter oben sie sich befinden umso kleiner sind. In einem Blütenstand befinden sich sehr viele Blüten. Der Blütenstiel ist direkt unterhalb der Blüte gegliedert.[3]
Die zwittrige Blüte ist bei einer Länge von 2,5 bis 5 Zentimetern leicht zygomorph und dreizählig. Es sind zwei Kreise mit je drei hauptsächlich roten, aufrechten Blütenhüllblättern vorhanden, von denen die inneren etwas zurückgekrümmt sind; sie sind nur an ihrer Basis verwachsen. Es sind zwei Kreise mit je drei Staubblättern vorhanden. Die kahlen Staubfäden sind nur wenig abgeflacht und die drei inneren Staubfäden sind etwas länger als die äußeren. Die Staubbeutel sind linealisch-länglich. Drei gerade Fruchtblätter sind zu einem sitzenden, aufrechten, oberständigen, länglichen Fruchtknoten ist verwachsen. Es sind viele Samenanlagen vorhanden.[3] Der stielrunde Griffel endet einer kleinen, schmalen Narbe.[3]
Die dreikantige, dreikammerige Kapselfrucht ist weniger als 10 Zentimeter lang und verschmälert sich plötzlich am oberen Ende und bleibt auch bei Reife dunkel sowie fest. Die Kapselfrucht öffnet sich fachspaltig = lokulizid und enthält viele Samen. Die glänzend schwarzen Samen sind bei einer Länge von 9 bis 10 Millimetern sowie einem Durchmesser von 4 bis 5 Millimetern ± elliptisch und abgeflacht.[3]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 32.[3][4]
Die Blütezeit reicht in Neuseeland von November bis Dezember. Die Früchte reifen in Neuseeland von Januar bis März.[3]
Die Ausbreitung der Diasporen erfolgt durch den Wind.
Das natürliche Verbreitungsgebiet ist Neuseeland und vielleicht die Norfolkinseln. Die natürlichen Standorte befinden sich hauptsächlich in Sümpfen und niedrig liegenden Gebieten.
Sie wird als Zierpflanze verwendet und verwildert leicht. Sie ist in manchen Gebieten der Welt eine invasiver Neophyt. Sie als invasive Pflanzen auch beispielsweise auf Hügeln. Diese invasive Pflanzenart verdrängt in einigen subtropischen bis tropischen Ländern die dort heimische Flora (Beispiel Insel St. Helena).[2]
Die Erstveröffentlichung von Phormium tenax erfolgte 1776 durch Johann Reinhold Forster und Georg Forster in Characteres Generum Plantarum, 2. Auflage, S. 48, Tafel 24; dabei wurde auch die Gattung Phormium J.R.Forst. & G.Forst. aufgestellt.[3][5][1][6]
Der Neuseeländer Flachs wurde zur Fasergewinnung verwendet.[7] Für die Māori hatten sie dieselbe Bedeutung wie die aus dem Gemeinen Lein gewonnenen Flachsfasern für die Europäer.
Es gibt einige Kulturformen mit sehr schön gefärbten Laubblättern. Die dekorative Zierpflanzen sind sehr pflegeleicht und schnellwachsend und werden sie gerne in tropischen Parks und Gärten verwendet.
Geröstete Samen werden als Kaffeeersatz verwendet.[7] Der Nektar kann aus den Blüten getrunken werden.[7] Aus der Basis der Laubblätter kann ein essbarer Gummi gewonnen werden.[7]
Trivialnamen in anderen Sprachen sind:
Der Neuseeländer Flachs (Phormium tenax), auch Neuseelandflachs genannt, ist eine von zwei Pflanzenarten der Gattung Phormium, die zur Unterfamilie der Tagliliengewächse (Hemerocallidoideae) gehört. Er stammt ursprünglich aus Neuseeland und ist in einigen Teilen der Welt ein invasiver Neophyt, der durch den Menschen in einige subtropische bis tropische Länder als Zierpflanze und zur Fasergewinnung eingeführt wurde.
Phormium tenax (called flax in New Zealand English; harakeke in Māori; New Zealand flax[1][2] outside New Zealand; and New Zealand hemp[1] in historical nautical contexts) is an evergreen perennial plant native to New Zealand and Norfolk Island that is an important fibre plant and a popular ornamental plant.[3] The plant grows as a clump of long, straplike leaves, up to two metres long, from which arises a much taller flowering shoot, with dramatic yellow or red flowers.[3]
The fibre has been widely used since the arrival of Māori to New Zealand, originally in Māori traditional textiles and also in rope and sail making[4][5] after the arrival of Europeans until at least WWII. It is an invasive species in some of the Pacific Islands and in Australia.[6]
The blades of the plant contain cucurbitacins, which are poisonous to some animals, and some of them are among the bitterest tastes to humans.[7]
The hara in the Māori name harakeke is a remnant of the Austronesian root *paŋudaN (via Proto-Oceanic *padran) surviving in related languages referring to pandanus plants with similar characteristics of sheathing leaves also used for weaving (like Pandanus tectorius, also known as hala in Hawaiian), as New Zealand was one of the only places where pandanus was not available.[8]
The jumping spider Trite planiceps lives predominantly in the rolled-up leaves of this species. Phormium tenax is a coastal cover plant associated with significant habitat such as the breeding habitat for the endangered yellow-eyed penguin.[9]
Harakeke was one of the most commonly used fibres for weaving in prior to European contact in New Zealand, due to its wide availability and long strands.[10] Harakeke can be woven raw to create open-weave items (where the para or the waterproof epidermis of the plant is kept intact), or processed so only the muka remains, for close-weave objects.[10] The broad length of harakeke leaves allow weavers to create a variety of strip lengths, making the plant suitable for a range of objects and sizes.[10]
In pre-European society, Māori had specific plantations of flax, which was their most important textile. It was prepared by cutting the green leaves close to the base before the leaves were split and woven. Various preparations of the leaves allowed the material to be used both as a hardy flat thick-woven material (as in kete and mats) and also as a fibrous twine, used for creating both rope and finely woven cloaks.
Harakeke can be boiled with hot stones to bleach strips, however dying the fibre is difficult due to the water resistant para.[10] However, harakeke can by dyed using paru, [11]or an iron-rich mud.[10] Harakeke can be made more flexible with less shrinkage using the hapine technique, where a knife or shell is run across the fibre to remove moisture without breaking the surface layers.[10][12]
Phormium tenax had many uses in traditional Māori society. It was the main material used for weaving, adopted after aute (paper mulberry), the traditional tree used to create fabric in Polynesia, did not thrive in New Zealand's "Scientific Plant Breeding" climate.[13] Many of the traditional uses have largely fallen into disuse, though there is an upswing in the use of traditional materials in modern Māori art and craft. The two most common forms for flax in traditional craft are the use of stripped, dried leaves as broad bands, such as in the weaving of kete (flax baskets), and the scraping, pounding, and washing of the leaves to create a fibre — muka — which is used in tāniko (weaving) of soft, durable fabric for clothing. Flax is also used as a decorative and structural element in tukutuku, panelling found within Mãori wharenui (meeting houses).
Prior to the Great Depression of the 1930s, which decimated flax as an industry, there were two serious attempts by Europeans to breed for fibre. The first was by Wellington-based Leonard Cockayne about 1908.[14] The second by Massey-based John Stuart Yeates in the late 1920s.[15][16]
New Zealand Flax was cultivated on Saint Helena from the late 1800s to around 1966 for the production of string and rope and for export.[17] Today the plants remain but the industry has stopped; they are considered an ecological problem.[18]
In recent times, P. tenax and its cousin P. colensoi have been widely cultivated as ornamental garden plants, their striking fans of pointed leaves providing a focal point in mixed plantings or at the edge of a lawn. They are easy to grow in a sunny spot, especially in coastal areas with some protection in winter, but require reliably moist soil. They are frequently found in garden centres amongst plants with a similar appearance, notably Yucca and Cordyline. However, these are very different plants with different requirements. P. tenax and some cultivars can grow to a substantial size - 4 m (13 ft) tall by 2 m (7 ft) broad.[19]
More recently several cultivars have been selected as decorative garden plants, including:[20]
Those marked agm have gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[26]
.jpg)
.jpg)
.png)
{{cite book}}: CS1 maint: date and year (link) {{cite book}}: CS1 maint: date and year (link) {{cite book}}: CS1 maint: date and year (link) Tui on New Zealand flax Phormium tenax (called flax in New Zealand English; harakeke in Māori; New Zealand flax outside New Zealand; and New Zealand hemp in historical nautical contexts) is an evergreen perennial plant native to New Zealand and Norfolk Island that is an important fibre plant and a popular ornamental plant. The plant grows as a clump of long, straplike leaves, up to two metres long, from which arises a much taller flowering shoot, with dramatic yellow or red flowers.
The fibre has been widely used since the arrival of Māori to New Zealand, originally in Māori traditional textiles and also in rope and sail making after the arrival of Europeans until at least WWII. It is an invasive species in some of the Pacific Islands and in Australia.
The blades of the plant contain cucurbitacins, which are poisonous to some animals, and some of them are among the bitterest tastes to humans.
Phormium tenax (harakeke en maorí, lino de Nueva Zelanda o formio) es una planta siempreverde perenne de Nueva Zelanda y la Isla Norfolk y es una importante fuente de fibra y una planta ornamental popular.[1]
La planta crece como una mata de largas hojas en forma de tiras, de hasta dos metros de largo, de la cual se eleva un brote floral mucho más alto, con espectaculares flores amarillas o rojas.[1]
La fibra ha sido ampliamente utilizada por los maoríes de Nueva Zelanda, originalmente en los textiles tradicionales maoríes y también haciendo cuerdas y velas[2] después de la llegada de los europeos hasta, al menos, la Segunda Guerra Mundial. Es una especie invasora en algunas de las islas del Pacífico y en Australia.[3]
Las hojas de la planta contienen cucurbitacinas, que son tóxicas para algunos animales, y algunos de ellos se encuentran entre los gustos más amargos para el ser humano.[4]
La araña saltadora Trite planiceps vive predominantemente en las hojas enrolladas de esta especie. Phormium tenax es una planta costera asociada con el hábitat de reproducción para el pingüinos de ojos amarillos.
Phormium tenax fue descrita por Johann Reinhold Forster. & Georg Forster y publicado en Characteres Generum Plantarum [second edition] 48, t. 24, en el año 1776.[5][6]
|coautores= (ayuda) Phormium tenax (harakeke en maorí, lino de Nueva Zelanda o formio) es una planta siempreverde perenne de Nueva Zelanda y la Isla Norfolk y es una importante fuente de fibra y una planta ornamental popular.
Phormium tenax, le Lin de Nouvelle-Zélande, est une plante de la famille des Xanthorrhoeaceae (anciennement des Agavacées).
Il a été utilisé pour la production de fibres[2],[3].
Phormium tenax, le Lin de Nouvelle-Zélande, est une plante de la famille des Xanthorrhoeaceae (anciennement des Agavacées).
Il a été utilisé pour la production de fibres,.
O formio[1] (en maorí: harakeke), de nome científico Phormium tenax, é unha planta sempreverde perenne orixinaria de Nova Zelandia e da Illa Norfolk. Utilizada polo ser humano para obter fibra téxtil e como planta ornamental[2]. É común nos xardíns galegos.
A planta medra como mata de longas follas de ata dous metros, de onde nace un pedúnculo floral con espectaculares flores de cor amarela ou vermella que se ergue por enriba das follas[2].
A súa fibra foi utilizada polos maorís de Nova Zelandia, primeiro nos tecidos tradicionais e para elaborar cordas amais velas[3], uso que continuaría logo coa chegada dos europeos, cando menos ata a Segunda Guerra Mundial. Naturalizada en diversas rexións de clima temperado e subtropical, está considerada especie invasora nalgunhas illas do Pacífico e en Australia[4].
As súas follas conteñen cucurbitacinas, que son tóxica para algúns animais, algúns destes compostos para os humanos están entre os sabores máis amargos[5].
A araña saltadora Trite planiceps vive principalmente entre as follas envoltas do formio. O Phormium tenax é unha planta costeira asociada ó hábitat reprodutivo do pingüín Megadyptes antipodes.
O xénero foi establecido orixinalmente polo naturalista alemán Johann Reinhold Forster e o seu fillo Georg Forster no 1775, a partir das mostras recollidas por ámbolos dous e mailo naturalista sueco Anders Erikson Sparrman. Todos formaran parte na segunda expedición do capitán James Cook a bordo da Resolution.
O nome do xénero Phormium deriva do grego antigo "cesta", en alusión a un dos moitos usos que lle daban á planta os maorís, mentres que o epíteto tenax deriva do latín "forte"[6].
Phormium tenax foi descrita por Johann Reinhold Forster & Georg Forster e publicado na segunda edición da Characteres Generum Plantarum 48, t. 24, no ano 1776[7][8].
O formio (en maorí: harakeke), de nome científico Phormium tenax, é unha planta sempreverde perenne orixinaria de Nova Zelandia e da Illa Norfolk. Utilizada polo ser humano para obter fibra téxtil e como planta ornamental. É común nos xardíns galegos.
Phormium tenax er ein fleirårig plante frå New Zealand og Norfolkøya. Han veks som ein klump av lange, reimaktige blad med ei lengd på opptil to meter. Endå lengre blomestenglar veks opp frå denne klumpen og blomstrar med raude eller gule blomar.[1]
P. tenax er no utbreidd som prydplante, men har ei lang historie bak seg som fiberplante på New Zealand.[1] Fiberet blei brukt av maoriar sidan dei busette seg på New Zealand, mellom anna til klede, men også til reip og segl[2] etter at europearar kom til regionen og minst fram til andre verdskrigen. På maori er planten kjend som harakeke. På engelsk blir han kalla New Zealand flax eller berre flax ('lin'), sistnemnde typisk på New Zealand.[3] New Zealand hemp er også blitt brukt historisk i samband med sjøfart.[3]
P. tenax er ein invasiv art på ein del stillehavsøyar og i Australia.[4] Blada inneheld cucurbitacinstoff som er giftige for nokre dyr, og nokre av dei gjev ein av dei bitraste smakane menneske kan sansa.[5]
Phormium tenax er ein fleirårig plante frå New Zealand og Norfolkøya. Han veks som ein klump av lange, reimaktige blad med ei lengd på opptil to meter. Endå lengre blomestenglar veks opp frå denne klumpen og blomstrar med raude eller gule blomar.
P. tenax er no utbreidd som prydplante, men har ei lang historie bak seg som fiberplante på New Zealand. Fiberet blei brukt av maoriar sidan dei busette seg på New Zealand, mellom anna til klede, men også til reip og segl etter at europearar kom til regionen og minst fram til andre verdskrigen. På maori er planten kjend som harakeke. På engelsk blir han kalla New Zealand flax eller berre flax ('lin'), sistnemnde typisk på New Zealand. New Zealand hemp er også blitt brukt historisk i samband med sjøfart.
P. tenax er ein invasiv art på ein del stillehavsøyar og i Australia. Blada inneheld cucurbitacinstoff som er giftige for nokre dyr, og nokre av dei gjev ein av dei bitraste smakane menneske kan sansa.
Phormium tenax, på norsk kalt newzealandsk lin, er en evigrønn staude i dagliljefamilien. Planten stammer opprinnelig fra New Zealand og Norfolkøya.
Planten vokser i tuer med lange sverd- og stroppeliknende blader som kan bli opptil to meter lange. Bladene er grønne, nesten olivenfargede. Blomsterstengelen vokser høyt over bladverket, med dramatiske gule og røde blomster.
Phormium tenax har vært en viktig fiberkilde for maoriene på New Zealand. Fibrene ble brukt til tradisjonsrike tekstiler, men også til tauverk og seil.
I dag er den en populær prydplanter i hager over hele verden. Den er spesielt godt tilpasset milde kystklima, og tåler godt både saltvann, vind og lave sommertemperaturer. Dette gjør planten populær i store deler av nordvest-Europa.
Phormium tenax, på norsk kalt newzealandsk lin, er en evigrønn staude i dagliljefamilien. Planten stammer opprinnelig fra New Zealand og Norfolkøya.
Tęgosz mocny, len nowozelandzki (Phormium tenax Forst.) – gatunek byliny z rodziny żółtakowatych (Xanthorrhoeaceae), dawniej umieszczany w rodzinie liliowatych (Liliaceae) lub agawowatych (Agavaceae). Pochodzi z Nowej Zelandii i Wyspy Norfolk. W uprawie na terenach Australii, Mauritiusa, w Indiach. Inne nazwy: tęgosz włóknodajny, tęgosz właściwy.
Palisady maoryskich pa, obronnych osiedli lub fortec w czasie wojen maoryskich, były okładane tęgoszem mocnym (maori harakeke) w celu powstrzymania kul.
Tęgosz mocny, len nowozelandzki (Phormium tenax Forst.) – gatunek byliny z rodziny żółtakowatych (Xanthorrhoeaceae), dawniej umieszczany w rodzinie liliowatych (Liliaceae) lub agawowatych (Agavaceae). Pochodzi z Nowej Zelandii i Wyspy Norfolk. W uprawie na terenach Australii, Mauritiusa, w Indiach. Inne nazwy: tęgosz włóknodajny, tęgosz właściwy.
Phormium tenax J.R.Forst.. & G.Forst., conhecida pelos nomes comuns de harakeke em maori, linho-da-nova-zelândia ou espadana, é uma espécie de plantas sempreverdes perenes com distribuição natural na Nova Zelândia e na Ilha Norfolk, mas naturalizada em diversas regiões temperadas e subtropicais, cultivada como importante fonte de fibra e como planta ornamental.[2] Foi cultivada para produção de fibra nos Açores.[3][4]
A planta cresce como um aglomerado de largas folhas, em forma de tiras, de até dois metros de comprimento, da qual se eleva um escapo floral muito mais alto, com espectaculares flores amarelas ou vermelhas.[2]
A fibra proveniente das folhas foi amplamente utilizada pelos maori da Nova Zelândia, originalmente para confecção dos tecidos tradicionais maoris e também para a feitura de cordame e velas.[5] Após a chegada dos europeus e até, pelo menos, à Segunda Guerra Mundial teve usos muito diversos.
É considerada uma espécie invasora em algumas das ilhas do Pacífico e na Austrália.[6]
As folhas da planta contém cucurbitacinas, um grupo de compostos esteroides que são tóxicas para alguns animais, sendo que alguns desses compostos dão origem aos sabores mais amargos para os humanos que são conhecidos.[7]
A aranha saltadora Trite planiceps vive predominantemente nas folhas enroladas desta espécie. Phormium tenax é uma planta costeira associada com o habitat de reprodução da espécie Megadyptes antipodes, uma espécie de pinguim.
A espécie Phormium tenax foi descrita por Johann Reinhold Forster & Georg Forster e publicada na obra Characteres Generum Plantarum, 2.ª ed., 48, t. 24, no ano de 1776.[8][9]
|coautor= (ajuda) Phormium tenax J.R.Forst.. & G.Forst., conhecida pelos nomes comuns de harakeke em maori, linho-da-nova-zelândia ou espadana, é uma espécie de plantas sempreverdes perenes com distribuição natural na Nova Zelândia e na Ilha Norfolk, mas naturalizada em diversas regiões temperadas e subtropicais, cultivada como importante fonte de fibra e como planta ornamental. Foi cultivada para produção de fibra nos Açores.
Довгі (до 2 м) вузьколанцетні дворядні листки цієї рослини розташовуються величезним віялом. Листки містять тонкі, але надзвичайно міцні волокна, що перевершують своєю міцністю всі інші сорти рослинних волокон. Заради цих волокон новозеландський льон вирощують у багатьох тропічних і субтропічних країнах і він займає значну частку торгівлі.
Тубільці плетуть з листя циновки, одяг, вітрила, вживають їх для дахів та ін.; коріння — ліки проти сифілісу. В Європі новозеландський льон вирощують в оранжереях, як чудову декоративну рослину. Цвіте вона рідко; квітки великі, жовтуваті, зібрані в верхівкові кисті. Оцвітина трилиста; шість ниткоподібних тичинок; Зав'язь подовжена, тригранна; плід-коробочка до 10 см завдовжки та 1,5 см завтовшки. Особливо відомі ряболисті різновиди.
Phormium tenax là một loài thực vật có hoa trong họ Thích diệp thụ. Loài này được J.R.Forst. & G.Forst. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1775.[1]
Bài viết chủ đề Họ Thích diệp thụ này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Phormium tenax là một loài thực vật có hoa trong họ Thích diệp thụ. Loài này được J.R.Forst. & G.Forst. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1775.
Длинные (до 2 м) узколанцетные двурядные листья этого растения располагаются громадным веером. Листья содержат тонкие, но необычайно крепкие волокна, превосходящие своей прочностью все другие сорта растительных волокон. Ради этих волокон новозеландский лен возделывается во многих тропических и субтропических странах и составляет значительный предмет торговли.
Туземцы плетут из листьев циновки, одежду, паруса, употребляют их для крыш и пр.; корни же - против сифилиса. В Европе новозеландский лен разводится в оранжереях, как прекрасное декоративное растение. Цветет оно редко; цветки крупные, желтоватые, собранные в верхушечные кисти. Околоцветник трёхлистный; шесть нитевидных тычинок; завязь удлиненная, трёхгранная; плод-коробочка до 10 см длиной и 1,5 см толщиной. Особенно известны пестролистные разновидности.
Длинные (до 2 м) узколанцетные двурядные листья этого растения располагаются громадным веером. Листья содержат тонкие, но необычайно крепкие волокна, превосходящие своей прочностью все другие сорта растительных волокон. Ради этих волокон новозеландский лен возделывается во многих тропических и субтропических странах и составляет значительный предмет торговли.
分類 界 : 植物界 Plantae 階級なし : 被子植物 angiosperms 階級なし : 単子葉類 monocots 目 : キジカクシ目 Asparagales 科 : ススキノキ科 Xanthorrhoeaceae 亜科 : キスゲ亜科 Hemerocallidaceae 属 : マオラン属 Phormium 種 : マオラン P. tenax 学名 Phormium tenax J.R.Forst. & G.Forst. マオラン Phormium tenax はニュージーランドとノーフォーク島に固有の常緑多年草の一種。繊維作物として重要で、観賞用にも用いられる[1]。2mに達する細長い葉の塊として成長し、その中から花茎が伸び、鮮やかな赤や黄色の花をつける[1]。ニュージーランド英語では"flax"、マオリ語では"harakeke"、ニュージーランド外では"New Zealand flax"などの呼び名がある。過去の文献には"New Zealand hemp"という名も見られる[2]。
マオリ人がニュージーランドに到達してから、その繊維はマオリの伝統的織物（英語版）に広く用いられていた。また、ヨーロッパ人の到達後、少なくとも第二次世界大戦前まではロープや帆の材料として用いられた[3]。太平洋のいくつかの島やオーストラリアでは外来種となっている[4]。
細長い葉は生け花にも使われることがある。
葉はククルビタシンを含み、動物に対して毒性を示す場合もある。人も強い苦味を感じる場合がある[5]。
ハエトリグモの一種であるTrite planiceps は、主に本種の巻いた葉の間で生活する。また、沿岸の被覆植物として、絶滅危惧種であるキンメペンギンなどの繁殖環境の維持に重要である[6]。
![[icon]](http://ja.wikipedia.org/wiki/%E3%83%95%E3%82%A1%E3%82%A4%E3%83%AB:Wiki_letter_w_cropped.svg){kind=small}
かつてのマオリ社会では非常に多くの用途があったが、現在ではほとんど用いられなくなっている。葉は細く裂いて乾燥させた跡で織り上げられ、現在では主にkete と呼ばれる籠の材料とされている。
1930年代に始まる世界恐慌によって本種の繊維産業が壊滅する以前には、ヨーロッパ人によって本種の栽培が真剣に試みられたことがあった。第一の試みはウェリントンのレオナード・コケイン(Leonard Cockayne)が1908年頃行ったもので[7]、第二はマッセー大学のJohn Stuart Yeatesが1920年代後半に行ったものである[8][9]。
印象的な扇型の尖った葉は庭園においてよいアクセントとなるため、近年では近縁種のPhormium colensoi とともに観賞植物として広く栽培されている。日当たりの良い場所ではよく育ち、特に沿岸地域では冬に気温が低くならないため育てやすい。だが常に湿った土壌が必要である。ユッカ属・センネンボク属のような似た外見の種と共に庭園に植栽されることが多いが、これらは実際にはかなり異なった種で、生育に異なった環境を必要とする。また、本種の品種の中には高さ4m、幅2mとかなり大きくなるものもある[10]。
セントヘレナでは1800年代後半から1966年頃まで本種の栽培が行われており、紐やロープが製造されて輸出されていた[11]。現在ではこの産業は廃れているが、本種は島に残存しており生態学的問題を引き起こしている可能性がある[12]。
agm が付けられたものは王立園芸協会のガーデン・メリット賞を受賞した品種である。
マオラン Phormium tenax はニュージーランドとノーフォーク島に固有の常緑多年草の一種。繊維作物として重要で、観賞用にも用いられる。2mに達する細長い葉の塊として成長し、その中から花茎が伸び、鮮やかな赤や黄色の花をつける。ニュージーランド英語では"flax"、マオリ語では"harakeke"、ニュージーランド外では"New Zealand flax"などの呼び名がある。過去の文献には"New Zealand hemp"という名も見られる。
マオリ人がニュージーランドに到達してから、その繊維はマオリの伝統的織物（英語版）に広く用いられていた。また、ヨーロッパ人の到達後、少なくとも第二次世界大戦前まではロープや帆の材料として用いられた。太平洋のいくつかの島やオーストラリアでは外来種となっている。
細長い葉は生け花にも使われることがある。
葉はククルビタシンを含み、動物に対して毒性を示す場合もある。人も強い苦味を感じる場合がある。
