nomes no trilho de navegação
Adoxa ye un xéneru monotípicu (esto ye, qu'inclúi una única especie) perteneciente a la familia de les Adoxacees. Adoxa moschatellina L. ye'l nome del únicu miembru del xéneru.
Tien tarmos d'hasta de 18 cm d'altor, erectos, estriaos. Fueyes basales de 4-16 cm, largamente peciolaes, biternaes, con segmentos de (7)10-33(40) mm, obovaos, xeneralmente con peciólulos de 2-10 mm; les caulinares 10-30 mm, con pecíolu más curtiu y segmentos de 5-15 mm, siempre mayores qu'el pecíolu. Inflorescencia 3-9,5 mm de diámetru. Corola rotácea; la de la flor terminal de 4-4,5 mm de diámetru, con lóbulos de 1,6-1,8 mm, y la de les flores llaterales de 5-7 mm de diámetru, con lóbulos de 1,5-2,8 mm. Filamentos estaminales 0,2-0,5(0,6) mm, llisos, esplanaos; arteras 0,6-0,8 mm, reniformes, marielles, cuando biforcaes de 0,3-0,4 mm. Drupa 2,5-3,5 mm, anchamente ovoide, verdosa. Tien un númberu de cromosomes de 2n = 36*, 54*, 72*.[1]
Les flores y les plantes emiten un golor a almizcle al atapecerín. Si la planta ruémpese sume'l so golor. N'Europa florien n'abril y mayu.
Distribúise per Europa, Asia, y Norteamérica, en montes fríos, a baxa altitú nel norte y a altes altitúes nes montes del sur.
Indicaciones: Antiespasmódico.[2]
Acalypha indica describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 367. 1753.[3]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Adoxa ye un xéneru monotípicu (esto ye, qu'inclúi una única especie) perteneciente a la familia de les Adoxacees. Adoxa moschatellina L. ye'l nome del únicu miembru del xéneru.
Adoxa moschatellina és l'únic membre del gènere Adoxa. Es distribueixen per Europa, Àsia, i Nord-amèrica, en boscos freds, a baixa altitud en el nord i a altes altituds en les muntanyes del sud. Les flors i les plantes emeten una olor de mesquer al caure la tarda. Si la planta es trenca desapareix la seva olor. Floreixen a Europa a l'abril i maig.
Planhigyn blodeuol bychan yw Afal Periw sy'n enw gwrywaidd (hefyd: Mwsglys, Anfri, Diaddurn, Cloc Neuadd y Dref, Mwglys, Mwsglys y Ddaear, Mysglys). Mae'n perthyn i'r teulu Adoxaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Adoxa moschatellina a'r enw Saesneg yw Moschatel. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn: Mwsglys, Anfri, Diaddurn, Cloc Neuadd y Dref, Mwglys, Mwsglys y Ddaear, Mysglys.
Maent yn debyg i Laeth y gaseg: gyda'u dail danheddog gyferbyn a'i gilydd a 4 petal ar bob blodyn. Yn Ewrop, mae'n blodeuo yn Ebrill a Mai.
Mae'r hen derm Cymraeg 'Cloc Neuadd y Dref' yn cyfeirio at strwythur ei fflurgainc: un blodyn ar i fyny, a'r pedwar arall fel pedwar wyneb cloc ar dŵr (gweler y llun).
Planhigyn blodeuol bychan yw Afal Periw sy'n enw gwrywaidd (hefyd: Mwsglys, Anfri, Diaddurn, Cloc Neuadd y Dref, Mwglys, Mwsglys y Ddaear, Mysglys). Mae'n perthyn i'r teulu Adoxaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Adoxa moschatellina a'r enw Saesneg yw Moschatel. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn: Mwsglys, Anfri, Diaddurn, Cloc Neuadd y Dref, Mwglys, Mwsglys y Ddaear, Mysglys.
Maent yn debyg i Laeth y gaseg: gyda'u dail danheddog gyferbyn a'i gilydd a 4 petal ar bob blodyn. Yn Ewrop, mae'n blodeuo yn Ebrill a Mai.
Mae'r hen derm Cymraeg 'Cloc Neuadd y Dref' yn cyfeirio at strwythur ei fflurgainc: un blodyn ar i fyny, a'r pedwar arall fel pedwar wyneb cloc ar dŵr (gweler y llun).
Pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina) je bylina z čeledi pižmovkovité a jediný zástupce rodu pižmovka. Je rozšířena v Evropě, Asii i Severní Americe. Vyskytuje se i v přírodě České republice. Je to drobná, nenápadná, zelenožlutě kvetoucí bylinka rostoucí časně z jara na vlhkých a zastíněných místech.
Druh vyrůstá v mírném pásmu severní polokoule, pokrývá celou Evropu (asi do 70. rovnoběžky) až po Ural, roste na Sibiři, v podhůří Kavkazu, Pamíru i Altaje a zasahuje na východě Asie až do Číny a Japonska. Vyskytuje se též v Severní Americe od Michiganského jezera až po Skalisté hory. Nejčastěji se objevuje ve vlhkých lužních lesích, v zastíněných nivách řek, vlhkých křovinách i roklích; signalizuje výživnou půdu dostatečně zásobenou dusíkem, humusem a polostinné stanoviště.
V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně, od nížin až do nevysokých podhůří. V některých částech republiky, např. na jihovýchodní Moravě a v severozápadních Čechách, však neroste téměř vůbec. Pižmovka mošusová není považována za ohroženou rostlinu.[1][2]
Drobná, vytrvalá rostlinka s přímou lodyhou dosahující do výše jen 5 až 15 cm. Lysá, čtyřhranná lodyha vyrůstá z bílého, plazivého, větvícího se, velmi tenkého oddenku pokrytého jemnými šupinkami přijímajícími výživu. Přízemní listy s řapíky dlouhými 4 až 9 cm vyrůstají v počtu pouze 1 až 3, jsou dvojnásobně trojčetné, lesklé a mají světlezelenou barvu. V horní části lodyhy jsou dva vstřícné, krátké listeny tvarem i barvou podobné přízemním listům.
Na květonosných lodyhách vykvétají nenápadné, málo úhledné, nevtíravé oboupohlavné květy o průměru 4 až 7 mm které slabě páchnou. Jsou seskupeny v počtu 5 až 7 do kulovitého květenství strboulu, koncový květ rozkvétající nejdříve bývá 4četný a ostatní postranní 5četné. Drobné, eliptické až vejčité, na vrcholu tupé kališní lístky se 2 až 3 laloky bývají velké 1,8 až 3,3 × 1 mm a mají nenápadnou žlutavě zelenou barvu. Stejně zbarvené okrouhlé až široce vejčité, na vrcholu zaoblené až tupé lístky pravidelné kolovité koruny mívají rozměr 1,8 až 3,3 × 2 až 2,5 mm. Čtyři nebo pět tyčinek (podle četnosti květu) jsou rozeklány až do spodu a působí tak dojmem dvojnásobného počtu, každá polovina nese jednopouzdrý prašník. Polospodní semeník, vytvořený ze 4 nebo 5 plodolistů nese rozdělenou čnělku se 4 nebo 5 bliznami.
Z listů po rozemnutí a z květů běžně vystupuje poměrně nepříjemná vůně či zápach po pižmu.[1][2][3][4][5][6]
Prvotní opylování vykonává hmyz lákaný pižmovou vůní květů. V rozevřeném květu na vztyčené stopce, okolo 1 mm dlouhé, jsou v počátku tyčinky s prašníky v pozici pod bliznami, tyčinky ale stále přirůstají až se dostanou prašníky do úrovně blizen. Nebyla-li do této doby blizna opylena pylem cizím, bude dodatečně opylena vlastním.[3]
Pižmovka mošusová se rozmnožuje hlavně vegetativně rozrůstáním oddenku, méně častěji semeny které roznášejí mravenci a hlemýždi. Plodem je 4 nebo 5semenná zploštělá peckovice dlouhá asi 5,5 mm vyrůstající na stopce která se po uzrání sklápí. Semena jsou lysá, plochá, podlouhlého tvaru, 3 až 3,5 mm dlouhá.[2][4]
Vyrůstá a kvete brzy z jara (od března do května), ještě před příchodem léta rostlina zasychá a do příštího roku přežívá jen nitkovitý oddenek.[1][6]
Ilustrace
Květenství
Kvetoucí rostliny
Obrázky, zvuky či videa k tématu pižmovka mošusová ve Wikimedia Commons
Pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina) je bylina z čeledi pižmovkovité a jediný zástupce rodu pižmovka. Je rozšířena v Evropě, Asii i Severní Americe. Vyskytuje se i v přírodě České republice. Je to drobná, nenápadná, zelenožlutě kvetoucí bylinka rostoucí časně z jara na vlhkých a zastíněných místech.
Desmerurt (Adoxa moschatellina) er en 5-10 cm høj, flerårig, urteagtig plante med en opret eller opstigende vækst.
Stænglen er hårløs og rund. Bladene sidder grundstillet eller modsat (kun de to blade på stænglen). De er dobbelt trekoblede med lang stilk. Småbladene af første orden er ligeledes langstilkede. Småbladene af anden orden er kortstilkede og dybt indskårne. Stængelbladene er kun en gang trekoblede. Alle blade har groft takket rand. Oversiden er græsgrøn, og undersiden er kun en smule mere grålig.
Blomstringen foregår i april-maj, hvor man finder blomsterne samlet i en lille endestillet og terningformet stand. Den enkelte blomst er regelmæssig og 4- eller 5-tallig (den øverste er 4-tallig, mens de øvrige er 5-tallige) med gulgrønne kronblade. Frugten er en stenfrugt med 3-5 kerner.
Rodsystemet består af en krybende jordstængel og tynde, højtliggende trævlerødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,10 x 0,10 m (10 x 10 cm/år) Disse mål kan fx bruges til beregning af planteafstande, når arten anvendes som kulturplante.
Arten har sin naturlige udbredelse i Nordafrika, Kaukasus, Centralasien, Østasien, Sibirien, Nordamerika og Europa. I Danmark er den almindelig på Øerne og i Østjylland, men sjældnere i resten af Jylland. Den er knyttet til halvskyggede voksesteder med fugtig til våd, næringsrig jord, som den finder i løvskove og krat med kraftig skovbundsflora.
I Morgaston Wood, ved Sherborne St John i Hampshire, England, findes arten sammen med bl.a. sanikel, hvid anemone, kratviol, laurbærdafne, lundvortemælk, nyrebladet ranunkel, skovviol, skovsyre og Veronica montana (en art af ærenpris)[1]
Desmerurt (Adoxa moschatellina) er en 5-10 cm høj, flerårig, urteagtig plante med en opret eller opstigende vækst.
Das Moschuskraut[1] (Adoxa moschatellina) oder Bisamkraut[2] ist eine Pflanzenart aus der Familie der Moschuskrautgewächse (Adoxaceae). Es ist in den Laubwäldern der Nordhalbkugel nicht selten. Es handelt sich um eine typische Frühjahrspflanze, die schon im Februar austreibt und sich zwischen Mai und Juni wieder zurückzieht.[3]
Darüber hinaus sind oder waren für das Moschuskraut, zum Teil auch nur regional, auch folgende Bezeichnungen gebräuchlich: Besmetblüema (Aargau), Binsenhahnenfuss (Elsass), Binsenkräutlein (Schlesien), Moschatelle, Waldrauch (Elsass) und Waldraute.[4]
Das Moschuskraut ist eine ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 5 bis 15 cm erreicht. Sie ist ein Geophyt[3] und bildet ein Rhizom als Überdauerungsorgan. Die Überdauerungseinheit sind Hibernakel – Winterknospen der verdickten Enden kurzlebiger Ausläufer – sowie unterirdische, monopodial verzweigte Ausläufer.[5] Das waagrecht kriechende Rhizom ist mit weißen fleischigen Niederblättern besetzt. Zum Ende der Vegetationsperiode verdickt es sich knollig. Die Vermehrung erfolgt meist vegetativ über die ausläuferartigen Rhizome, wobei die Verbindung zur Mutterpflanze bereits im ersten Winter abbricht.[6]
Die meisten Laubblätter sind grundständig und doppelt dreiteilig mit einem 4,5 bis 11,0 cm langen Blattstiel. Die Teilblätter erster Ordnung sind lang gestielt und ihre drei Fiederblättchen sind manchmal auch nur tief gespalten. Die Teilblätter zweiter Ordnung sind kurz gestielt und ihre drei Fiederblättchen sind nochmals geteilt. Am kahlen und stets unverzweigten Stängel sitzen genau zwei gegenständige Blätter, die einfach dreiteilig gefingert sind. Höchstens der mittlere Finger ist etwas gespalten.
Der Blütenstand besteht aus einem einzigen, endständigen, würfelförmigen, kleinen Köpfchen, bei dem auf der Oberseite und auf den vier Seitenflächen je eine Blüte steht. Die Kantenlänge des Würfels beträgt etwa 1 cm. Die zwittrigen Blüten sind vier- oder fünfzählig. Die obere Blüte besitzt zwei Kelchblätter und vier Kronblätter. Die vier seitlichen Blüten haben drei Kelchblätter und fünf Kronblätter. Die Kronblätter weisen eine gelblich-grüne oder blassgrüne Farbe auf. Es ist nur ein Kreis mit vier oder fünf Staubblättern vorhanden, diese sind fast bis zum Grund in zwei Teile gespalten. Die Blütezeit reicht von März bis Mai. Die weiblichen Blütenorgane werde entweder vor den männlichen (Protogynie) oder gleichzeitig mit den männlichen (Homogamie) fruchtbar. Die Blüten geben über mehrzellige Drüsenhaare Nektar ab, die Bestäubung erfolgt meist durch Fliegen, Selbstbestäubung ist möglich.[3]
Der Fruchtstand wächst an einem spiralig eingerollten Stiel und ist bei Fruchtreife niederliegend. Wahrscheinlich ist eine Selbstausbreitung der Samen, aber auch die Samenausbreitung durch Ameisen, Schnecken, welche die Samen aufnehmen und mit dem Kot abgeben, und durch Vögel. Die Steinfrüchte sind klein und duften nach Erdbeeren. Die stark verlängerten Kelchzipfel und die Griffel bleiben an der Frucht erhalten.[3] Jede Frucht enthält vier bis fünf flache, 3 bis 3,5 mm lange Samen.
Die Chromosomenzahl der Art ist 2n = 36.[7]
Das Moschuskraut kommt in Laubwäldern und Gebüschen der gesamten gemäßigten Nordhalbkugel vor. Es benötigt frischen, feuchten und nährstoffreichen Boden und liebt Wälder mit starkem Krautbewuchs. Es ist in Mitteleuropa eine Fagetalia-Ordnungscharakterart.[7]
In den Allgäuer Alpen steigt sie im Tiroler Teil am Gehrenjoch an der Gehrenspitze bis zu 1860 m Meereshöhe auf.[8]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt & al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3+w (feucht und mäßig wechselnd), Lichtzahl L = 2 (schattig), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 3 (montan), Nährstoffzahl N = 3 (mäßig nährstoffarm bis mäßig nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 3 (subozeanisch bis subkontinental).[9]
Das Moschuskraut (Adoxa moschatellina) ist ein Vertreter aus der Gattung Adoxa in der Familie der Moschuskrautgewächse (Adoxaceae).[10] Es wurde 1753 von Carl von Linné in Species Plantarum, Band 1, Seite 367 erstmals veröffentlicht[11]. Synonyme für Adoxa moschatellina L. sind unter anderen Adoxa inodora (Falc. ex C.B.Clarke) Nepomn. und Adoxa moschatellina var. inodora Falc. ex C.B.Clarke.[12] Der Gattungsname Adoxa leitet sich vom griechischen Wort adoxos ab, was unscheinbar bedeutet. Das Artepitheton moschatellina nimmt auf den moschusartigen Duft der Pflanze Bezug[13]
Das Moschuskraut (Adoxa moschatellina) oder Bisamkraut ist eine Pflanzenart aus der Familie der Moschuskrautgewächse (Adoxaceae). Es ist in den Laubwäldern der Nordhalbkugel nicht selten. Es handelt sich um eine typische Frühjahrspflanze, die schon im Februar austreibt und sich zwischen Mai und Juni wieder zurückzieht.
Darüber hinaus sind oder waren für das Moschuskraut, zum Teil auch nur regional, auch folgende Bezeichnungen gebräuchlich: Besmetblüema (Aargau), Binsenhahnenfuss (Elsass), Binsenkräutlein (Schlesien), Moschatelle, Waldrauch (Elsass) und Waldraute.
Adoxa moschatellina (five-faces) is the sole member o the genus Adoxa. It grows throughoot Europe, Asie, an North Americae, in hedgerows, cuil forests, at law altitudes in the far north, tae heich altitudes in muntains in the sooth o its range. The plant an its flouers hae a musk-lik scent, which it emits taewards evening when the dew falls. If the plant is bruised this scent disappears. In Europe, it flouers in Aprile an Mey.
The names "five-faced bishop" an "tounhaw clock" allude tae the structur o its inflorescence. This consists o five flouers: ane fower-petalled flouer facin upwards, an fower five-petalled flouers facin horizontally, as seen in the picturs.
Adoxa moschatellina (five-faces) is the sole member o the genus Adoxa. It grows throughoot Europe, Asie, an North Americae, in hedgerows, cuil forests, at law altitudes in the far north, tae heich altitudes in muntains in the sooth o its range. The plant an its flouers hae a musk-lik scent, which it emits taewards evening when the dew falls. If the plant is bruised this scent disappears. In Europe, it flouers in Aprile an Mey.
The names "five-faced bishop" an "tounhaw clock" allude tae the structur o its inflorescence. This consists o five flouers: ane fower-petalled flouer facin upwards, an fower five-petalled flouers facin horizontally, as seen in the picturs.
Гамбә́р чәчәге́, җофар үләне (Adoxa) - гамбәрчәчәкчәләр гаиләлегеннән күпьеллык үләнчел үсемлекләр ыругы. ТРда бер төре - исле гамбәр чәчәге (A.moschatellina) Идел һәм Каманың түбән агымындагы яфраклы урманнарда, бай туфраклы әрәмәлекләрдә очрый. Иртә яздан, агачлар яфрак ярганчы тамырчадан үсеп чыга. Тамырчалары итләч тәңкәләр белән капланган. Биеклеге 5-10 см. Аскы түшәлмә яфраклары итләч, өске яфраклары өчәр бүлемтекле, каршыдаш урнашкан. Чәчәкләре вак, саргылт яшел төстә, мускус исле. Өске чәчәкләре 4 әгъзалы, яндагылары 5 әгъзалы. Сабак очындагы чәчәк төркеме башчада урнашкан. Җимеше - хуш исле әчкелтем тәме булган каты кабыклы төшчә. Дару үләне, антисептик. Тамырчаларыннан ясалган препаратлар яра төзәтүдә кулланыла. Орлыклары - кошларга азык.
Гамбә́р чәчәге́, җофар үләне (Adoxa) - гамбәрчәчәкчәләр гаиләлегеннән күпьеллык үләнчел үсемлекләр ыругы. ТРда бер төре - исле гамбәр чәчәге (A.moschatellina) Идел һәм Каманың түбән агымындагы яфраклы урманнарда, бай туфраклы әрәмәлекләрдә очрый. Иртә яздан, агачлар яфрак ярганчы тамырчадан үсеп чыга. Тамырчалары итләч тәңкәләр белән капланган. Биеклеге 5-10 см. Аскы түшәлмә яфраклары итләч, өске яфраклары өчәр бүлемтекле, каршыдаш урнашкан. Чәчәкләре вак, саргылт яшел төстә, мускус исле. Өске чәчәкләре 4 әгъзалы, яндагылары 5 әгъзалы. Сабак очындагы чәчәк төркеме башчада урнашкан. Җимеше - хуш исле әчкелтем тәме булган каты кабыклы төшчә. Дару үләне, антисептик. Тамырчаларыннан ясалган препаратлар яра төзәтүдә кулланыла. Орлыклары - кошларга азык.
Adoxa moschatellina, moschatel, is a species of flowering plant in the family Adoxaceae which has a highly distinctive inflorescence. This herbaceous perennial grows in relatively sunny places in old woodland, such as the edges of streams, and in shady places in open habitats such as rock crevices in limestone pavements. It has a limited ability to spread by seed, but expands vegetatively via its long stolons. It is a widespread but generally uncommon plant which is not considered to be threatened within its natural range.
Moschatel is a patch-forming perennial about 10-15 cm (6 in.) tall, with pale green foliage and a delicate appearance. It has swollen, fleshy rhizomes as well as long, slender stolons. The aerial stems are produced in early spring (typically around the end of February in England), long before the woodland canopy forms. They are slender, erect and unbranched, typically with two basal leaves on long petioles, which are almost as long as the stem, and two opposite leaves at the top, which have short petioles that are expanded towards the base. There are no stipules. The whole plant is entirely glabrous (hairless).[2][3]
The basal leaves are a dull green above, silvery and succulent below, and dotted with stomata only on the undersides. The basal leaves are ternate (i.e. divided into 3 lobes) or twice ternate, and up to 5 cm long, whereas the stem leaves have 2 or 3 lobes, with blades up to 3 cm long.
At the top of the stem, on a peduncle which is at least as long as the stem itself, at flowering, is an inflorescence that is unique to this genus and highly distinctive. It consists of a cubical cluster of 5 green flowers, about 0.5 cm in diameter, with four 5-petalled flowers on the sides of the cube and one 4-petalled flower at the top. They are said to smell faintly of musk, especially "towards the evening when the dew falls."[4] The lateral flowers each have 5 stamens (which are deeply divided so it looks as if there are 10) and 2-5 styles. The terminal flower has only 4, similarly divided, stamens. Below the corolla, the calyx consists of 3 lobes in the lateral flowers and just 2 in the terminal one.
Fruits are formed in April to May in England. Each flower can develop 2-5 fruits, which are rather dry drupes, 4.5 - 5.55 mm in diameter, partially encased by the expanded, fleshy calyx. At this time the peduncle expands and spirals, bending towards to ground to deposit the fruits close to the parent plant. Fruiting is uncommon, as reproduction is mainly vegetative, through the stolons and rhizomes.[2][3][5]
Moschatel is a highly distinctive plant, owing to its curious arrangement of flowers. For many years it had been considered the only species in its plant family, the Adoxaceae.[5] However, in 2018 a second species of Adoxa was discovered in China[6] and, meanwhile, cytological[7] and genetics studies have shown that family should include the elders and viburnums.[8]
Its name was given by Linnaeus in 1753, in Species Plantarum (p. 367) and it has received a few synonyms since then, including Moscatella adoxa (Scop., 1771) and Moschatellina fumariifolia (Bubani, 1899), but these have not stuck.[9]
Its chromosome number is 2n = 36.[8]
Several varieties and subspecies have been described: var. insularis (Nepomn.) S.Y. Li & Z.H. Ning occurs in eastern Russia; and subsp. cescae Peruzzi & N.G. Passal is found in southern Italy. It is a triploid (2n = 54) with smaller pollen and stomata.[10] Other plants are, by default, subsp. moschatellina, although this name has not been formally published.[9] It is not known to hybridise with any other species.[11]
The word "Adoxa" comes from the Ancient Greek δόξᾰ (doxa), meaning glory or splendour and the Latin prefix a-, which means "not" or "without", and refers to its humble size and appearance.[12] The specific epithet moschatellina and the common name moschatel come from the Latin word for musk, which refers to the scent produced by male musk deer, as it is apparently similar to the smell of the flowers.[2]
Other common names include five-faced bishop,[13] hollowroot, muskroot, townhall clock,[14] tuberous crowfoot and Good Friday plant. The name hollowroot presumably comes from the way the stolons (not actually the roots) have a dark core and so have the appearance, in a cut section, of being hollow.
Adoxa moschatellina has a boreal, circumpolar distribution in Europe, Asia and North America, and just extending into Morocco in North Africa.[15] It is not established as an introduced species beyond its natural range,[16] except possibly in Ireland.[17] It is generally not considered to be rare or threatened: in the United States[1] it is classified as "secure" and, while it has not been assessed internationally by the IUCN,[18] many European countries classify it as "Least Concern".[19][20]
It is widespread in most parts of Britain but not common, being generally restricted to small patches in areas of ancient woodland. It becomes scarce in the north and west, where the soils are too acid for it, and parts of eastern England where there has been little woodland cover.[17] It is absent from Ireland except in a couple of places where it was probably introduced, deliberately or accidentally.[17]
Moschatel grows in woodland and scrub, typically in places with fairly light shade, such as the edges of paths or alongside streams and rivers. Its Ellenberg values in Britain are L = 4, F = 5, R = 6, N = 5, and S = 0,[21] which show that it favours lower than average levels of light and nutrients, and higher than average moisture and alkalinity. It is found in deciduous woods under ash, pedunculate oak, sessile oak, hornbeam or beech trees, typically towards the bottom of any slope, where the soil is damper and more base-rich, amongst dog's mercury and wood anemone.[22] This habitat is, under the British National Vegetation Classification, considered to be ash wood, W8 in the lowlands and W9 in the uplands.[23] It is also recorded in elder scrub (W6d) along riverbanks.[24] In the Scottish Highlands and Snowdonia, it occurs in juniper scrub (W19),[25] and in shady nooks amongst boulders in upland heaths and pillow lavas (on Cadair Idris).[22]
It is a spring-flowering species which dies back after flowering in May or June. The seeds are deposited on the ground close to the parent plant, thus limiting its ability to spread. This lack of dispersal capacity helps to account for it being largely restricted to ancient woodland, although it is known to establish well in new sites if transported there manually. Spread is more facilitated more by the rhizomes and stolons than by seed production.[5][24]
In Scotland it is recorded as high as 1065 m on Ben Lawers, and in England up to 760 m at Knock Fell.[26]
The rather plain flowers are pollinated by flies and nocturnal moths which do not rely on colour to pollinate plants.[27]
Insect associations with moschatel appear to be rare. The larvae of two species of sawfly are known to feed on this plant in Britain: Paracharactus gracilicornis (Zaddach, 1859) and Sciapteryx consobrina (Klug, 1816).[28][29]
In Europe, moschatel is often infected with the smut Puccinia adoxae R. Hedw., which produces small black telia (blisters) on the stems and leaves.[30] Puccinia albescens (Grev.) Plowr. and P. argentata (Schultz) G. Winter (syn. P. impatientis) make whitish galls as well as black telia.[31][32][33] More rarely, it can be parasitized by Melanotaenium adoxae, which produces yellow-white blisters.[34][35]
Adoxa moschatellina, moschatel, is a species of flowering plant in the family Adoxaceae which has a highly distinctive inflorescence. This herbaceous perennial grows in relatively sunny places in old woodland, such as the edges of streams, and in shady places in open habitats such as rock crevices in limestone pavements. It has a limited ability to spread by seed, but expands vegetatively via its long stolons. It is a widespread but generally uncommon plant which is not considered to be threatened within its natural range.
Adoxa moschatellina es una especie de la familia Adoxaceae. Nativa de partes templadas del Hemisferio Norte.
Tiene tallos de hasta de 18 cm de altura, erectos, estriados. Hojas basales de 4-16 cm, largamente pecioladas, biternadas, con segmentos de (7)10-33(40) mm, obovados, generalmente con peciólulos de 2-10 mm; las caulinares 10-30 mm, con pecíolo más corto y segmentos de 5-15 mm, siempre mayores que el pecíolo. Inflorescencia 3-9,5 mm de diámetro. Corola rotácea; la de la flor terminal de 4-4,5 mm de diámetro, con lóbulos de 1,6-1,8 mm, y la de las flores laterales de 5-7 mm de diámetro, con lóbulos de 1,5-2,8 mm. Filamentos estaminales 0,2-0,5(0,6) mm, lisos, aplanados; arteras 0,6-0,8 mm, reniformes, amarillas, cuando escindidas de 0,3-0,4 mm. Drupa 2,5-3,5 mm, anchamente ovoide, verdosa. Tiene un número de cromosomas de 2n = 36*, 54*, 72*.[1]
Las flores y las plantas emiten un olor a almizcle al caer la tarde. Si la planta se rompe desaparece su olor. En Europa florecen en abril y mayo.
Se distribuye por Europa, Asia, y Norteamérica, en bosques fríos, a baja altitud en el norte y a altas altitudes en las montañas del sur.
Indicaciones: Antiespasmódico.[2]
Acalypha indica fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 367. 1753.[3]
Adoxa moschatellina es una especie de la familia Adoxaceae. Nativa de partes templadas del Hemisferio Norte.
See artikkel räägib liigist; perekonna kohta vaata artiklit Muskuslill (perekond) Muskuslill (Adoxa moschatellina) on muskuslilleliste sugukonna muskuslille perekonna ainus liik.
Muskuslille õisik
Taim koos juurega
Muskuslill (Adoxa moschatellina) on muskuslilleliste sugukonna muskuslille perekonna ainus liik.
Muskuslille õisik
Taim koos juurega
Tesmayrtti (Adoxa moschatellina) on 5–15 senttimetriä korkea kasvi, joka kukkii touko-kesäkuussa. Sen varsi on suomuinen ja suikertava. Kukat ovat 6–8 mm halkaisijaltaan. Kukat ovat vihertävän keltaiset ja ne tuoksuvat myskiltä.[2]
Tesmayrttiä tavataan Euroopassa ja paikoin myös Aasiassa ja Pohjois-Amerikassa.[3] Suomessa se on hemiboreaalisen vyöhykkeen laji, jota tavataan myös Hämeen lehtokeskuksessa.[2]
Tesmayrtti (Adoxa moschatellina) on 5–15 senttimetriä korkea kasvi, joka kukkii touko-kesäkuussa. Sen varsi on suomuinen ja suikertava. Kukat ovat 6–8 mm halkaisijaltaan. Kukat ovat vihertävän keltaiset ja ne tuoksuvat myskiltä.
Tesmayrttiä tavataan Euroopassa ja paikoin myös Aasiassa ja Pohjois-Amerikassa. Suomessa se on hemiboreaalisen vyöhykkeen laji, jota tavataan myös Hämeen lehtokeskuksessa.
Adoxe musquée, Moscatelline, Muscatelle
Adoxa moschatellina, la Moscatelline, l’Adoxe musquée ou la Muscatelle, est une plante herbacée vivace de la famille des Adoxacées.
C'est une plante rhizomateuse, glabre, formant de vastes colonies dans les sous-bois humides. Les feuilles basales sont longuement pétiolées, doublement ramifiées, à lobes ovales. Les hampes florales sont grêles, ne dépassant pas 20 cm au maximum, elles portent une paire de feuilles caulinaires aux segments trilobés, et à leur sommet une petite inflorescence cubique formée de cinq fleurs verdâtres (une vers le haut à 4 pétales, les quatre autres à angle droit à 5 pétales).
Cette petite plante dégage une odeur musquée très caractéristique, d'où le nom de moscatelline[1]. Elle est courante dans les sous-bois frais en Europe tempérée. Sa floraison précoce (avril) et ses couleurs peu contrastées font qu'elle passe souvent inaperçue, d'où son nom (du Grec adoxa : privée de gloire, méconnue) ; ses organes aériens disparaissent dès juin.
Feuillage
Fleur supérieure à 4 pétales
Fleur latérale à 5 pétales
Adoxa moschatellina est connu sous plusieurs noms vernaculaires en français : Tela Botanica recommande « Adoxe musquée », « Moscatelline » et « Adoxe », VASCAN recommande quant à elle « Moscatelline », finalement Info Flora recommande Muscatelle[2],[3],[4]
Adoxe musquée, Moscatelline, Muscatelle
Adoxa moschatellina, la Moscatelline, l’Adoxe musquée ou la Muscatelle, est une plante herbacée vivace de la famille des Adoxacées.
Planda ilbhliantúil atá dúchasach don leathsféar thuaidh, a fhásann 5-10 cm ar airde. Ríosómach, na duilleoga roinnte i 3 dhuilleoigín fiaclach, na bláthanna scothghlas/buí ag déanamh cinn atá beagnach cearnach, bláth cúigpheitealach ag foirmiú gach taobh (tugtar clog halla an bhaile air freisin ar an ábhar seo), agus bláth ceathairpheitealach ar barr.
Obična moškovica (lat. Adoxa moschatellina), višegodišnja zeljasta biljka iz porodice moškovičevki. raširena je po velikim dijelovima Euroazije, uključujući i Hrvatsku [1], a raste i po dijelovima Sjeverne Amerike.
Stabljika je jednostavna, uspravna i gola, a naraste do 15cm visine. Ima mesnati podanak, polegniut i ljuskav. Listovi su nasuprotni, cvjetovi, mirisni i dvospolni. Plod je koštunica s 3 do 5 koštica.
Voli rahla i sjenovita zemljišta bogata dušikom, te je se može naći uz šumske potoke, po listopadnim i mješovitim šumama i u živicama.
A. moschatellina
A. moschatellina
A. moschatellina
A. moschatellina
Obična moškovica (lat. Adoxa moschatellina), višegodišnja zeljasta biljka iz porodice moškovičevki. raširena je po velikim dijelovima Euroazije, uključujući i Hrvatsku , a raste i po dijelovima Sjeverne Amerike.
Stabljika je jednostavna, uspravna i gola, a naraste do 15cm visine. Ima mesnati podanak, polegniut i ljuskav. Listovi su nasuprotni, cvjetovi, mirisni i dvospolni. Plod je koštunica s 3 do 5 koštica.
Voli rahla i sjenovita zemljišta bogata dušikom, te je se može naći uz šumske potoke, po listopadnim i mješovitim šumama i u živicama.
A. moschatellina
A. moschatellina
A. moschatellina
A. moschatellina
Wšědna pižmonka (Adoxa moschatellina) je rostlina ze swójby pižmonkowych rostlinow (Adoxaceae).
Wšědna pižmonka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 15 cm.
Spódnje łopjena su dwójce třidźělne, krótko přikónčene, maja jejkojte wotrězki. Stołpikowe łopjena su mjeńše.
Kćěje wot měrca hač meje. Něhdźe 5 mm wulke, nazeleń žołte kćenja steja po pjećoch w kulowatej, nimale kóstkojtej hłójčce, kotraž přesaha łopjena. Bóčne kćenja maja zwjetša pjeć kćenjowych łopješkow a třidźělny keluch, mjeztym zo nakónčne kćenja maja jenož štyri kćenjowe łopješka a dwudźělny keluch. Dwě přećiwostejnej próškowej łopješce stej jednory třiličbnej.
Rosće we łučinowych lěsach, włóžnych lěsach a w kerčinach, w Alpach hač do wysokosćow wot něhdźe 1800 m. Preferuje wutkate pódy.
Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.
Wšědna pižmonka (Adoxa moschatellina) je rostlina ze swójby pižmonkowych rostlinow (Adoxaceae).
Muskusinis ūksminas (lot. Adoxa moschatellina, vok. Moschuskraut) – ūksmininių (Adoxaceae) šeimos, ūksminų (Adoxa) genties augalas.
Daugiametis, mažas, 7-20 cm aukščio, šviesiai žalias augalas. Šakniastiebis trumpas, baltas, mėsingas. Stiebas plonas, vaisiams nokstant nulinksta ir spirališkai susisuka. Pamatiniai lapai 1-3, ilgakočiai, dvigubai trilapiai, su triskiaučiais lapeliais, kvepia muskusu. Stiebiniai lapai 2, priešiniai, ties stiebo viduriu arba kiek aukščiau. Stiebo viršūnėje žiedynas iš 5-7 žalsvai baltų žiedų. Viršūninis žiedas su dviskilte taurele; vainikėlis keturskiltis, kuokeliai 4. Šoninių žiedų taurelė triskiltė, vainikėlis penkiaskiltis, kuokeliai 5. Žiedai savotiško kvapo. Augalą apdulkina smulkios sraigės arba skruzdėlės. Gali būti ir savaiminis apsidulkinimas. Vaisius – gelsvas kaulavaisis, skoniu ir kvapu primenantis žemuoges. Vaisiai retai išauga. Dauginasi paprastai šakniastiebiais. Sėklas platina paukščiai, plinta ir vandeniu.
Žydi balandžio – gegužės mėn. Auga ūksminguose eglynuose, mišriuose bei lapuočių miškuose, parkuose, krūmais apaugusiuose šlaituose. Šviesiose vietose prastai auga ir neužmezga vaisių.
Pavasarį žydintys augalai, Živilė Lazdauskaitė, Vilnius, Mokslas, 1985, 26 psl.
Muskusinis ūksminas (lot. Adoxa moschatellina, vok. Moschuskraut) – ūksmininių (Adoxaceae) šeimos, ūksminų (Adoxa) genties augalas.
Daugiametis, mažas, 7-20 cm aukščio, šviesiai žalias augalas. Šakniastiebis trumpas, baltas, mėsingas. Stiebas plonas, vaisiams nokstant nulinksta ir spirališkai susisuka. Pamatiniai lapai 1-3, ilgakočiai, dvigubai trilapiai, su triskiaučiais lapeliais, kvepia muskusu. Stiebiniai lapai 2, priešiniai, ties stiebo viduriu arba kiek aukščiau. Stiebo viršūnėje žiedynas iš 5-7 žalsvai baltų žiedų. Viršūninis žiedas su dviskilte taurele; vainikėlis keturskiltis, kuokeliai 4. Šoninių žiedų taurelė triskiltė, vainikėlis penkiaskiltis, kuokeliai 5. Žiedai savotiško kvapo. Augalą apdulkina smulkios sraigės arba skruzdėlės. Gali būti ir savaiminis apsidulkinimas. Vaisius – gelsvas kaulavaisis, skoniu ir kvapu primenantis žemuoges. Vaisiai retai išauga. Dauginasi paprastai šakniastiebiais. Sėklas platina paukščiai, plinta ir vandeniu.
Žydi balandžio – gegužės mėn. Auga ūksminguose eglynuose, mišriuose bei lapuočių miškuose, parkuose, krūmais apaugusiuose šlaituose. Šviesiose vietose prastai auga ir neužmezga vaisių.
Muskuskruid (Adoxa moschatellina) is een plant uit de muskuskruidfamilie (Adoxaceae) en het enige lid van het geslacht Adoxa.
Het plantje wordt 5–15 cm hoog. De meeste bladeren zijn grondstandig en dubbel drietallig. De stengelbladen zijn tegenoverstaand.
De tweeslachtige bloemen zijn regelmatig en staan in een enkel eindelings hoofdje. Aan de bovenzijde en aan de vier zijden hiervan staat een enkele bloem. De zijden zijn ongeveer 1 cm groot. De bovenste bloem heeft vier kroonbladen en twee kelkbladen. De zijdelings geplaatste bloemen hebben vijf kroonbladen en drie kelkbladen. De kroonbladen zijn geelgroen. De bloeitijd loopt van maart tot mei.
Muskuskruid komt in loofbossen en tussen struikgewassen voor in de gematigde streken van het noordelijk halfrond. Het heeft een luchtige, vochtige en voedingsrijke bodem nodig.
In België komt het plantje vooral in het zuiden algemeen voor, in de kuststreek is het zeldzaam. In Nederland is het te vinden in Zuid-Limburg, rond Nijmegen en op Texel, in de rest van het land is het zeldzaam tot zeer zeldzaam.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Adoxa moschatellina op Wikimedia Commons. Muskuskruid (Adoxa moschatellina) is een plant uit de muskuskruidfamilie (Adoxaceae) en het enige lid van het geslacht Adoxa.
Moskusurt (Adoxa moschatellina) er ei plante i moskusurtslekta i moskusurtfamilien. Ho er ei sped, liten blomsterplante. Sjølve planta har ei svak, litt parfymert lukt medan blomstrane luktar litt rote. Desse er gulgrøne, sit i eit aks og inneheld nektar. Akset har ein toppblomster og oftast fire krosstelde blomstrar. Moskusurt vert pollinert av insekt, ofte fluger. Veksten spreier seg òg vegetativt. Fruktene er ripsstore, kvitaktige steinfrukter.
Moskusurt er knytt til halvskygga veksestader med fuktig til våt, næringsrik gjerne moldrik jord, som han finn i lauvskog og kratt med kraftig skogbotnflora.
Arten har si naturlege utbreiing i Nord-Afrika, Kaukasus, Sentral-Asia, Aust-Asia, Sibir, Nord-Amerika og Europa. I Noreg er han utbreidd på Austlandet og Sørlandet. Han finst i nokre av dei inste fjordarmane på Vestlandet og i Aust-Finnmark. I Danmark er moskusurt vanleg på Øerne og på Østjylland, men sjeldnare i resten av Jylland.
Moskusurt (Adoxa moschatellina) er ei plante i moskusurtslekta i moskusurtfamilien. Ho er ei sped, liten blomsterplante. Sjølve planta har ei svak, litt parfymert lukt medan blomstrane luktar litt rote. Desse er gulgrøne, sit i eit aks og inneheld nektar. Akset har ein toppblomster og oftast fire krosstelde blomstrar. Moskusurt vert pollinert av insekt, ofte fluger. Veksten spreier seg òg vegetativt. Fruktene er ripsstore, kvitaktige steinfrukter.
Moskusurt er knytt til halvskygga veksestader med fuktig til våt, næringsrik gjerne moldrik jord, som han finn i lauvskog og kratt med kraftig skogbotnflora.
Moskusurt (Adoxa moschatellina) er en plante i moskusurtfamilien.
Planten er sped og har ei svak, litt parfymert lukt, mens blomstrene lukter litt råttent. Disse er gulgrønne og sitter i et aks. Akset har en toppblomst og oftest fire krysstående blomster, som blir pollinert av insekt, ofte fluer. Planta sprer seg også vegetativt. Frukta er ripsstore, hvitaktige steinfrukter.
Moskusurt trives i moldrik skog, gjerne i mørk skygge. Moskusurt vokser i Europa, Asia og Nord-Amerika. I Norge er den utbredt på Østlandet og Sørlandet. Den vokser også i noen av fjordarmene på Vestlandet og i Øst-Finnmark.
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Moskusurt (Adoxa moschatellina) er en plante i moskusurtfamilien.
Planten er sped og har ei svak, litt parfymert lukt, mens blomstrene lukter litt råttent. Disse er gulgrønne og sitter i et aks. Akset har en toppblomst og oftest fire krysstående blomster, som blir pollinert av insekt, ofte fluer. Planta sprer seg også vegetativt. Frukta er ripsstore, hvitaktige steinfrukter.
Moskusurt trives i moldrik skog, gjerne i mørk skygge. Moskusurt vokser i Europa, Asia og Nord-Amerika. I Norge er den utbredt på Østlandet og Sørlandet. Den vokser også i noen av fjordarmene på Vestlandet og i Øst-Finnmark.
Multimedia w Wikimedia Commons Piżmaczek wiosenny[3] (Adoxa moschatellina) – gatunek rośliny należący do rodziny piżmaczkowatych. Roślina zakwitająca wczesną wiosną. Jej nazwa pochodzi od charakterystycznego zapachu piżma wydzielanego przez kwitnące kwiaty[4].
Występuje w całej Europie, w części Ameryki Północnej, na znacznej części Azji oraz w Afryce Północnej (w Maroku)[5]. W Polsce jest gatunkiem rodzimym[6]. Występuje na całym terytorium, w wielu obszarach jest pospolity, rzadziej spotykany w rejonie Borów Dolnośląskich, Górnego Śląska i Polski północno-wschodniej[7]. Roślina niepozorna, z drobnymi kwiatami, krótko kwitnąca i dlatego często niezauważana[4].
Piżmaczek wiosenny (Adoxa moschatellina) – gatunek rośliny należący do rodziny piżmaczkowatych. Roślina zakwitająca wczesną wiosną. Jej nazwa pochodzi od charakterystycznego zapachu piżma wydzielanego przez kwitnące kwiaty.
Adoxa moschatellina L. é uma espécie de plantas com flor pertencente à família Adoxaceae. A espécie, que integra o género Adoxa L., uma planta herbácea das regiões temperadas e frias do Hemisfério Norte.
A Adoxa moschatellina , conhecida como moscatelina, é a espécie mais importante do gênero botânico Adoxa.
É uma planta herbácea que cresce em todas as partes da Europa, Ásia e América do Norte,
Em regiões frias do norte cresce em altitudes mais baixas, e no sul em altitudes maiores como montanhas.
Esta pequena planta liberta um odor almiscarado característico, que emite a noite quando cai o orvalho.
Na Europa, a planta floresce em abril e maio. A flor, com quatro pétalas, é de cor verde com as anteras e o pólen amarelos. Crescem em grupos de cinco flores, quatro laterais e uma no topo.
Acalypha indica foi descrita por Lineu e publicada em Species Plantarum 1: 367. 1753.[3]
Adoxa moschatellina L. é uma espécie de plantas com flor pertencente à família Adoxaceae. A espécie, que integra o género Adoxa L., uma planta herbácea das regiões temperadas e frias do Hemisfério Norte.
Desmeknopp (Adoxa moschatellina) är en liten ört, spenslig, mjuk och tunnbladig. Den spirar tidigt (april, maj), är lätt att förbise och förgår snart. Den växer i lös mylla (lövjord) i skogsbryn och lundar, vida utbredd i Europa, norra Asien och Nordamerika, i Norden på många ställen i södra och mellersta Sverige, men mera sparsamt i Norge och Finland.
Under jordytan består den av trådsmala horisontaljordstammar av utlöparenatur med fjällika blad. Dess ovanjordiska del är ett enda (eller några få) blad från jordstammen samt den spensliga stjälken med ett enda (eller några få) blad från jordstammen samt ett enda bladpar och ett litet runt blomhuvud av grön färg. Efter blomningen böjer sig stjälkspetsen nedåt i en skarp krök, och fruktställningen döljer sig under bladen. Egendomligt nog är blommorna dimorfa (av två former), den toppställda är 4-talig (med 8 eller egentligen 4 kluvna ståndare), de sidoställda blommorna är alla 5-taliga (med 5 kluvna, alltså 10 ståndare). Efter Linnés föredöme brukar denna växt emellertid räknas till klass 8 i det så kallade sexualsystemet. Det svenska namnet och det vetenskapliga artnamnet syftar på örtens och i synnerhet blommornas svaga mysklukt.
Wikimedia Commons har media som rör Desmeknopp.
Desmeknopp (Adoxa moschatellina) är en liten ört, spenslig, mjuk och tunnbladig. Den spirar tidigt (april, maj), är lätt att förbise och förgår snart. Den växer i lös mylla (lövjord) i skogsbryn och lundar, vida utbredd i Europa, norra Asien och Nordamerika, i Norden på många ställen i södra och mellersta Sverige, men mera sparsamt i Norge och Finland.
Under jordytan består den av trådsmala horisontaljordstammar av utlöparenatur med fjällika blad. Dess ovanjordiska del är ett enda (eller några få) blad från jordstammen samt den spensliga stjälken med ett enda (eller några få) blad från jordstammen samt ett enda bladpar och ett litet runt blomhuvud av grön färg. Efter blomningen böjer sig stjälkspetsen nedåt i en skarp krök, och fruktställningen döljer sig under bladen. Egendomligt nog är blommorna dimorfa (av två former), den toppställda är 4-talig (med 8 eller egentligen 4 kluvna ståndare), de sidoställda blommorna är alla 5-taliga (med 5 kluvna, alltså 10 ståndare). Efter Linnés föredöme brukar denna växt emellertid räknas till klass 8 i det så kallade sexualsystemet. Det svenska namnet och det vetenskapliga artnamnet syftar på örtens och i synnerhet blommornas svaga mysklukt.
При цвітінні адокса видає слабкий мускусний запах, обумовлений наявністю іридоїдних глюкозидів у квітках. Звідси походить видовий епітет — адокса мускусна. Назва «адокса» в перекладі з грецької означає «безславна» і вибрана К. Ліннеєм через дрібні, зеленуваті, малопомітні квітки, що швидко відцвітають.
Невелика (заввишки 5−15 см) трав'яниста рослина з коротким білим кореневищем, з кількома двічі-трійчастим прикореневим і двома супротивними трійчастими стебловими листками.
Квітки зібрані по п'ять у верхівкові голівки і відрізняються за будовою в залежності від розташування квітки: верхівкова зазвичай 4-членна, актиноморфна, з двороздільною чашечкою, бічні зазвичай 5-членні (іноді 4 — або 6-членні), злегка зигоморфні і мають трироздільну чашечку. Тичинок 4, 5 або 6; вони прикріплені до віночка і чергуються з його лопатями; тичинки розщеплені до основи надвоє, в результаті чого кожна половинка несе лише пів пиляка. Гінецей з 3-5 плодолистків з вільними стовпчиками і головчатими приймочками. Зав'язь напівнижня, 3 — 5-гніздна, з 1 насіниною в кожному гнізді.
Плід — синкарпна кістянка. Цвіте адокса однією з перших навесні — у квітні-травні, зазвичай, ще до повного розпускання листя на деревах. Плоди дозрівають у червні. Насіння з маленьким зародком, розташованим у верхівки рясного ендосперму.
Нектарний диск, що знаходиться в основі тичинок, легко доступний маленьким короткохоботковим комахам, а після дощу, що прибиває квіти до землі, — також мухам, мурашкам і дрібним равликам. Збираючи нектар і пилок і стикаючись по черзі то з пиляками, то з приймочками, вони таким чином здійснюють запилення. За відсутності комах спочатку прямостоячі тичинки подовжуються і згинаються до приймочки, внаслідок чого відбувається самозапилення. Проте як перехресне, так і самозапилення не завжди призводить до утворення плодів і дуже часто, особливо в посушливих місцях, адокса розмножується тільки вегетативно — кореневищем. Якщо все-таки плоди достигають, то до цього часу стебло слабшає, дугоподібно згинається, у верхній частині спірально закручується навколо своєї осі і плоди опиняються біля поверхні землі або води. Соковита м'якоть кістянок привертає увагу риб. Також плоди охоче поїдаються птахами, проте, оскільки вони дозрівають на початку літа, під час гніздування птахів, то не розповсюджуються на великі відстані.
Євразійсько-південноамериканський вид. Зростає в помірних областях Північної півкулі — в горах до альпійського поясу, на півночі — до арктичних областей і характерна для широколистяних і мішаних лісів, де вона зустрічається вздовж струмків і канав.
В народній медицині вживали зібране восени коріння як ранозагоюючий та антисептичний засіб. Його водяним настоєм обмивали гнійні рани.
Цветки мелкие, зеленоватые, со слабым мускусным запахом, собраны в верхушечных головках. Цветков в соцветиях обычно пять. Центральный цветок — актиноморфный, четырёхдольный, с двумя долями чашечки, с четырьми тычинками. Боковые цветки — слабо зигоморфные, пятидольные, с тремя долями чашечки, с пятью тычинками. Каждая тычинка расщеплена надвое до основания[6].
Цветение обычно начинается ранней весной, нередко ещё до распускания листьев на деревьях. Длительность цветения — небольшая. Опыление происходит с помощью насекомых; может происходить и самоопыление. Примерное время цветения в Европейской части России — апрель-июнь.
Плоды — синкарпные костянки зеленоватого цвета. Распространяются рыбами (это возможно, поскольку растения нередко растут рядом с водоёмами; к моменту созревания плодов стебель слабеет, изгибается и плоды оказываются у самой поверхности воды) или птицами[5].
Мускусный запах цветков адоксы объясняется присутствием в них иридоидного гликозида[5].
Трава адоксы мускусной (лат. Herba Moschatellinae) раньше использовалась в медицинских целях[3].
Первое действительное описание этого вида растений было опубликовано в первом томе работы Карла Линнея Species plantarum (1753)[7].
По информации базы данных The Plant List (2013), в синонимику вида входят следующие названия[8]:
Цветки мелкие, зеленоватые, со слабым мускусным запахом, собраны в верхушечных головках. Цветков в соцветиях обычно пять. Центральный цветок — актиноморфный, четырёхдольный, с двумя долями чашечки, с четырьми тычинками. Боковые цветки — слабо зигоморфные, пятидольные, с тремя долями чашечки, с пятью тычинками. Каждая тычинка расщеплена надвое до основания.
Цветение обычно начинается ранней весной, нередко ещё до распускания листьев на деревьях. Длительность цветения — небольшая. Опыление происходит с помощью насекомых; может происходить и самоопыление. Примерное время цветения в Европейской части России — апрель-июнь.
Плоды — синкарпные костянки зеленоватого цвета. Распространяются рыбами (это возможно, поскольку растения нередко растут рядом с водоёмами; к моменту созревания плодов стебель слабеет, изгибается и плоды оказываются у самой поверхности воды) или птицами.
五福花（学名：Adoxa moschatellina）为五福花科五福花属中唯一的植物，分布于欧洲、日本、朝鲜、北美以及中国大陆的黑龙江、山西、青海、河北、辽宁、四川、新疆、云南等地，生长于海拔4,000米的地区，多生于林缘、林下以及草地。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 五福花（学名：Adoxa moschatellina）为五福花科五福花属中唯一的植物，分布于欧洲、日本、朝鲜、北美以及中国大陆的黑龙江、山西、青海、河北、辽宁、四川、新疆、云南等地，生长于海拔4,000米的地区，多生于林缘、林下以及草地。
レンプクソウ（連福草、学名：Adoxa moschatellina）は、レンプクソウ科レンプクソウ属の多年草[3][4][5]。別名、ゴリンバナ（五輪花）[6]。
白色の細く長い地下茎があり、それを横に伸ばして球茎をつくって増える。茎は、高さ8-15cmで細くてやわらかく、毛は無い。根出葉は長い葉柄があり、茎とほぼ同じ長さとなり、2回3出複葉で小葉は羽状に中裂し、裂片は鈍頭となる。茎につく葉は小さく、1対が対生し、短い葉柄があり羽状に3裂する[3][4][5]。
花期は3-5月。花は小さく黄緑色、茎先に5花がほぼ無柄で頭状に集まり、径4-6mmになる。花序の中で頂部の花と側部の花は形が違い、頂部のものは萼が2裂、花冠が4裂、雄蕊が8個となり、側面の4花は萼が3裂、花冠が5-6裂、雄蕊が10、12個となる。花柱は3-5裂する。子房は中位で3-5室あり、各室に胚珠が1個下垂する。果実は1-5個の核果が集合し、種子には胚乳と小型の胚がある[3][4][5]。
日本では、北海道、本州、四国、九州に分布し、林内に生育する。世界では、北半球の温帯、寒帯に広く分布する[3][4]。
和名レンプクソウは、「連福草」の意で、そのむかし、本種の長い地下茎にフクジュソウ（福寿草）が続いて来たのを見た人が「連福草」と言い出したといわれる[3][4][6]。また、別名のゴリンバナ「五輪花」は、花が5個集まってつくことによる[3][6]。
属名 Adoxa は、ギリシャ語で a「無」+ doxa「栄光」で、「取るに足らぬ」の意味[4]。種小名 moschatellina は、「やや麝香の香がする」の意味[4][5]。
レンプクソウは、従来の新エングラー体系やクロンキスト体系では、レンプクソウ科に1属1種のみとされてきた[5]が、APG体系では、旧スイカズラ科のニワトコ属やガマズミ属がレンプクソウ科に含められた[7]。また、レンプクソウ属についても、本種の他に東アジアを中心に A. omeiensis や A. xizangensis などが認められている[4][8]。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。
연복초(連福草, Adoxa moschatellina)는 여러해살이풀로서 뿌리줄기는 흰색이며, 줄기의 높이는 15cm 안팎이다. 잎은 마주나며, 3개의 작은 잎으로 이루어져 있다. 꽃은 녹색으로 꽃줄기 끝에 몇 개가 모여 두상꽃차례를 이루면서 달리는데, 꽃부리는 접시 모양이며 4-6갈래로 나뉘어 있다. 한편, 수술은 4-6개로 꽃잎과 어긋나는데, 각각의 수술은 수술대의 밑부분에서 둘로 나뉘므로 얼핏 보면 마치 8-12개인 것처럼 보인다. 씨방은 중위이며 3-5개의 방으로 나뉘어 있는데, 각 방에는 1개의 밑씨가 만들어진다. 암술대도 3-5갈래로 나뉘어 있다.
연복초(連福草, Adoxa moschatellina)는 여러해살이풀로서 뿌리줄기는 흰색이며, 줄기의 높이는 15cm 안팎이다. 잎은 마주나며, 3개의 작은 잎으로 이루어져 있다. 꽃은 녹색으로 꽃줄기 끝에 몇 개가 모여 두상꽃차례를 이루면서 달리는데, 꽃부리는 접시 모양이며 4-6갈래로 나뉘어 있다. 한편, 수술은 4-6개로 꽃잎과 어긋나는데, 각각의 수술은 수술대의 밑부분에서 둘로 나뉘므로 얼핏 보면 마치 8-12개인 것처럼 보인다. 씨방은 중위이며 3-5개의 방으로 나뉘어 있는데, 각 방에는 1개의 밑씨가 만들어진다. 암술대도 3-5갈래로 나뉘어 있다.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(Moschatel)_-_(flowering),_Slenaken,_the_Netherlands.jpg)
.jpg){kind=link}