nomes no trilho de navegação
Salvia glutinosa ye una planta yerbácea perteneciente a la familia de les lamiacees. Ye orixinaria d'Eurasia.
Salvia glutinosa algama un tamañu de 40-60 centímetros d'altor.[1] Los tarmos son erectos, con brilloses fueyes verdes peludas que miden alredor de 13 cm de llargu, con pecíolos d'unos 8-10 centímetros. Les fueyes son caduques, dentaes, apuntiaes, tomentosas y glandulares. Colos primeros fríos, la xamasca sume y la planta ta llista pa pasar l'iviernu coles yemes latentes.
Toles partes de la planta tán cubiertes de pelos glandulares pegañosos, especialmente les motes de color verde llima y les flores, dando como resultáu'l nome de "glutinosa". Estos pelos pegañosos probablemente, tienen una función de proteición contra los depredadores.
Les flores crecen en verticiloss de dos a seis, con pálides flores marielles motudes con marrón.[2] Les flores tán soportaes por pequeñes bráctees persistentes que tienen un llargor de 3 a 5 centímetros, lo que ye abondo grande pa un salvia. Les flores tienen dos estames y una mota en forma de campana. El periodu de floriamientu estender de xunu a setiembre.[1]
Esta planta ye orixinaria de Centroamérica y Eurasia.[1]
Salvia glutinosa alcuéntrase en zones montiegues en montes caducifolios y mistos, especialmente na solombra o solombra parcial y en suelos caliares, a una altitú de 100-1,600 metros sobre'l nivel del mar.[1]
Salvia glutinosa ye llantar güéspede principal de Macrotylus quadrilineatus, que s'alimenta de los zusmios de la planta y de pequeños inseutos atrapaos nesta cazumbre pegañosa.
Salvia glutinosa describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 26. 1753.[3]
Salvia: nome llatín de la "salvia", que procede del llatín salvus, que significa "salú" o salveo, que significa a "curar", aludiendo a les virtúes melecinales de les plantes d'esti xéneru.
glutinosa: epítetu llatín que significa "bien pegañosa".[4]
Figura de Salvia glutinosa de Deutschlands Flora in Abbildungen, 1796
Planta de 'Salvia glutinosa
Flores de Salvia glutinosa
Flores de Salvia glutinosa
Fíu de Salvia glutinosa
Pelos glandulares de Salvia glutinosa
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Salvia glutinosa ye una planta yerbácea perteneciente a la familia de les lamiacees. Ye orixinaria d'Eurasia.
Salvia glutinosa (lat. Salvia glutinosa) - dalamazkimilər fəsiləsinin adaçayı cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Salvia glutinosa (lat. Salvia glutinosa) - dalamazkimilər fəsiləsinin adaçayı cinsinə aid bitki növü.
Planhigyn blodeuol dyfrol yw Clari gludiog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Lamiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Salvia glutinosa a'r enw Saesneg yw Sticky clary.[1]
Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn tyfu mewn cynefinoedd oer a thymherus (neu gynnes) yn hemisffer y Gogledd a'r De fel y'i gilydd.
Planhigyn blodeuol dyfrol yw Clari gludiog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Lamiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Salvia glutinosa a'r enw Saesneg yw Sticky clary.
Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn tyfu mewn cynefinoedd oer a thymherus (neu gynnes) yn hemisffer y Gogledd a'r De fel y'i gilydd.
Šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa L.) je mohutná, vytrvalá, aromatická bylina z čeledi hluchavkovitých, jeden z několika druhů rodu šalvěj zastoupených v české flóře.
Vzrůstově je to poměrně mohutná, 50-100 cm vysoká rostlina. Živě zelené listy jsou velké (až 20x9 cm), dlouze řapíkaté, s čepelí špičatou, na bázi střelovitou až hrálovitou, na okrajích pilovitou, po obou stranách roztroušeně chlupatou. Přízemní listová růžice chybí. Lodyha je vystoupavá nebo přímá, jednoduchá nebo v horní části větvená, hustě měkce chlupatá; bohaté žláznaté trichomy v její horní části vylučují lepkavou, aromatickou šťávu. Lodyha v dolní části někdy kořenuje. Vytváří krátký dřevnatějící oddenek.[2]
Květy jsou pro šalvěj typicky dvoupyskaté, uspořádané v pěti- či šestičetných lichopřeslenech. Koruny mají špinavě žlutou barvu s červenohnědými žilkami a skvrnami na rozšířeném dolním pysku; kalich je zelený, dvoupyský. Ze čtyř tyčinek jsou dvě sterilní staminodia. Kvete od června do srpna, plodem jsou hnědé, lysé tvrdky.[3][4]
Ploidie druhu je 2n=16.[2]
Šalvěj lepkavá je hemikryptofyt – vytrvalá bylina přežívající zimu v obnovovacích pupenech v úrovni země. Na rozdíl od většiny ostatních šalvějí preferuje vlhká místa ve stinných lesích, kde roste na sutích, v roklích, v okolí lesních cest nebo poblíž vodních toků, a to od podhůří do hor. Preferuje zásaditější, vlhké půdy bohaté na živiny. Je diagnostickým druhem asociace Carici pendulae-Eupatorietum cannabini (vegetace narušovaných podmáčených stanovišť s ostřicí převislou)[4] a svazů Petasition officinalis a Adenostylion.[2]
Bývá hostitelem pro některé parazitické druhy záraz (např. Orobanche colorata nebo Orobanche salviae).[1]
Areál výskytu zahrnuje hornatiny jižní, střední a jihovýchodní Evropy (Pyreneje, Jura, Alpy, Karpaty, Dinaridy), Malou Asii, Krym, dál zasahuje přes Kavkaz až do Íránu. V ČR se vyskytuje především v pohořích východní Moravy (Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Bílé Karpaty), v adamovských lesích okolo Brna, na Znojemsku a v údolí Vltavy ve středních a jižních Čechách.[5]
Zřídka bývá pěstována v parcích, kde místy zplaňuje (Průhonice, Třeboň).[2]
Galerie šalvěj lepkavá ve Wikimedia CommonsŠalvěj lepkavá (Salvia glutinosa L.) je mohutná, vytrvalá, aromatická bylina z čeledi hluchavkovitých, jeden z několika druhů rodu šalvěj zastoupených v české flóře.
Klæbrig salvie (Salvia glutinosa) er en klæbrig og tørketålende staude med gule blomster, der bliver dyrket som prydplante.
Klæbrig salvie er en flerårig, urteagtig plante, der er dækket af klæbrige hår på stængler, blade og blomster. Væksten er opret og forgrenet med stive, firkantede stængler. Bladene sidder modsat, og de er spydformede med lang spids og en groft takket rand. Oversiden er rynket og mørkegrøn, mens undersiden er gråligt lysegrøn.
Blomstringen finder sted i juli-september. Blomsterne sidder i endestillede stande, og de er 5-tallige og uregelmæssige (typiske læbeblomster) med gule kronblade. Frugterne kapsler med få frø.
Rodsystemet består af en kraftig, lodret pælerod med mange, kraftige siderødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 1,00 x 0,40 m (100 x 40 cm/år).
Arten er udbredt i Mellemøsten, Kaukasus, Æst- og Sydeuropa, hvor den er knyttet til voksesteder i fuld sol eller halskygge med en let fugtig jord, som er humusrig og ikke sur.
I gamle, lysåbne skovstepper, domineret af duneg nær Debrecen, Ungarn, findes arten samme med bl.a. guldnælde, bakkegøgelilje, blåtoppet kohvede, bølgekronet storkenæb, gul anemone, hulrodet lærkespore, Iris aphylla (en endemisk art), kranslilje, liden singrøn, liljekonval, plettet arum, Polygonatum latifolium (en art af konval), Pulmonaria mollis (en art af lungeurt), skovgaltetand, skovviol, sort druemunke, storblomstret fingerbøl og tobladet skilla[1]
Klæbrig salvie (Salvia glutinosa) er en klæbrig og tørketålende staude med gule blomster, der bliver dyrket som prydplante.
Der Klebrige Salbei[1] (Salvia glutinosa), auch Gelber Salbei und Kleb-Salbei[2] genannt, ist eine Pflanzenart aus der artenreichen Gattung Salbei (Salvia) in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae). Sie ist in Eurasien verbreitet.
Der Klebrige Salbei wächst als sommergrüne, ausdauernde, krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 40 bis 80, selten bis zu 120 Zentimetern. Stängel, Laubblätter und Kelchblätter sind klebrig behaart (Indument). Der einfache, kräftige und stumpf 4-kantige Stängel wächst aufrecht. Im unteren Bereich ist er mehr oder weniger kahl, nach oben hin entwickelt er eine dicht klebrige und drüsige Behaarung.[2] Die klebrigen Drüsenhaare erfüllen vermutlich eine Schutzfunktion gegen Fressfeinde und kleine Insekten, die nicht der Bestäubung dienen.
Die gegenständig am Stängel verteilt angeordneten, 8 bis 15 Zentimeter langen Laubblätter sind im unteren und mittleren Stängelabschnitt lang gestielt, im oberen oft sitzend. Die blassgrünen Blattspreiten sind spießförmig-eiförmig und die oberen keilförmig; sie besitzen große spitze Öhrchen. Der Blattrand ist grob unregelmäßig gesägt.[2]
Die Blütezeit erstreckt sich im Hochsommer[2] von Juli bis September.[3] Der Gesamtblütenstand besteht aus 6 bis 16 scheinquirligen Teilblütenständen mit je vier bis sechs Blüten.[2] Die kleinen Tragblätter des Blütenstandes sind krautig mit oval-lanzettlicher Spreite. Der Blütenstiel weist eine drüsig flaumige Behaarung auf.[4]
Die zwittrige Blüte ist zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf grünen, drüsig behaarten Kelchblätter sind glockenförmig verwachsen und zeigen eine ungeteilte, kurze und sehr breite Oberlippe. Die lebhaft gelb gefärbte und rotbraun punktierte oder gestreifte[2] Blütenkrone ist 3 bis 4,5 Zentimeter lang. Die Kronröhre springt deutlich hervor.[4] Die Oberlippe ähnelt von der Form einer Sichel.[2] Je Blüte sind zwei Staubblätter vorhanden.
Die Klausenfrucht zerfällt in vier Klausen. Die Klausen besitzen eine Länge von 3,5 bis 3,8 Millimetern, eine Breite von 1,8 bis 2,0 Millimetern sowie eine Dicke von 1,1 bis 1,2 Millimetern.[3]
Die Chromosomengrundzahl beträgt meist x = 8; es liegt meist Diploidie vor, also 2n = 16.[5][3]
Beim Klebrigen Salbei handelt es sich um einen mesomorphen bis hygromorphen Hemikryptophyten.[2][3] Er besitzt eine Pleiokorm-Pfahlwurzel als Speicherorgan. Dies bedeutet, dass eine sprossbürtige Bewurzelung möglich ist, selbstständige Individuen im Sinne von vegetativer Ausbreitung jedoch nicht entstehen.[6] Basale Achselknospen stellen die Innovation sicher.[3] Blütenökologisch handelt es sich um vormännliche „eigentliche Lippenblumen“, die Nektar anbieten.[7] Bestäuber sind Bienen und Hummeln, wobei Hummeln als Hauptbestäuber in Erscheinung treten.[3]
Ausbreitungseinheiten (Diasporen) sind gewöhnlich die klebrigen Kelche mit den darin enthaltenen Klausen. Sie unterliegen der Schwerkraftausbreitung und fallen als Ganzes ab oder bleiben an vorbeistreifenden Tieren und Menschen haften (Klettausbreitung[2], Epichorie[1]).[7] Die Samen sind Kälte- und Dunkelkeimer. Die Fruchtreife ist von September bis November.
Die Eulenfalterraupen von Messingeule und Wasserdost-Goldeule nutzen die Blätter des Kleb-Salbeis als Futterquelle. Beide Arten leben polyphag von der Pflanze. Die Wasserdost-Goldeule steht auf der Vorwarnstufe der Roten Liste.[2]
Der Klebrige Salbei ist von Südwest- über Mittel-, Ost- und Südosteuropa bis zu Kaukasusraum sowie Westasien verbreitet.[8][9] Es gibt Fundortangaben für das nördliche Spanien, Frankreich (inklusive Korsika), Deutschland, Österreich, Schweiz, Italien, Polen, die ehemalige Tschechoslowakei, das ehemalige Jugoslawien, Ungarn, Bulgarien, Albanien, Griechenland, Armenien, Aserbaidschan, Georgien, Ukraine, Krim, die Türkei, den nördlichen Iran.[9]
In Deutschland liegen die Hauptvorkommen in den südbayerischen Alpen und dem dortigen Alpenvorland.[6] In den Allgäuer Alpen steigt die Art im Tiroler Teil an der Rotwand bei Elbigenalp bis zu 1700 m Meereshöhe auf.[10]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt & al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3+w (feucht aber mäßig wechselnd), Lichtzahl L = 2 (schattig), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 3 (montan), Nährstoffzahl N = 4 (nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 3 (subozeanisch bis subkontinental).[11]
Der Klebrige Salbei gedeiht in Laub- und Mischwäldern der Gebirge Mittel- und Südeuropas. Er gedeiht vor allem im Schatten und Halbschatten. Er bevorzugt frische und sickerfeuchte Schlucht- und Auwälder, Waldränder und Waldschläge. Er gedeiht am besten auf meist kalkfreien Böden, die jedoch reich an anderen basischen Kationen sind.[6] Er ist in Mitteleuropa eine Fagetalia-Ordnungscharakterart.[12]
Die Erstveröffentlichung von Salvia glutinosa erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum 1, S. 26[13].[14][9] Synonyme für Salvia glutinosa L. sind: Sclarea glutinosa (L.) Mill., Glutinaria glutinosa (L.) Raf., Drymosphace glutinosa (L.) Opiz, Glutinaria acuminata Raf.[8] Das Artepitheton glutinosa bedeutet klebrig.
Anders als beim Echten Salbei sind beim Klebrigen Salbei keine medizinischen Anwendungsgebiete belegt. Die aromatischen Blätter werden bisweilen als Aromatisierungsmittel Landweinen zugesetzt. Der Klebrige Salbei wird auch als Zier- und Wildgartenpflanze, insbesondere als Bodendecker, kultiviert.[15] Aufgehängte Pflanzen sind als „biologische“ Fliegen- und Mückenfänger geeignet.
Der Klebrige Salbei (Salvia glutinosa), auch Gelber Salbei und Kleb-Salbei genannt, ist eine Pflanzenart aus der artenreichen Gattung Salbei (Salvia) in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae). Sie ist in Eurasien verbreitet.
Salvia glutinosa, the glutinous sage, sticky sage, Jupiter's sage, or Jupiter's distaff, is a herbaceous perennial plant belonging to the family Lamiaceae.
Salvia glutinosa grows to approximately 40–60 centimetres (16–24 in) tall.[1] The stems are erect, with bright green hairy leaves that are about 13 cm (5.1 in) long, with petioles of about 8–10 centimetres (3.1–3.9 in). The leaves are deciduous, toothed, pointed, tomentose and glandular. With the first frosts, foliage disappears and the plant is ready to overwinter in dormant buds.
All parts of the plant are covered with sticky glandular hairs, especially the lime-green calyces and the flowers, resulting in the name "glutinosa". These sticky hairs probably have a protective function against predators. Salvia glutinosa is the main host plant of the plant bug Macrotylus quadrilineatus, that feeds on the juices of the plant and on small insects entrapped on this sticky sage.
Flowers grow in whorls of two to six, with pale yellow flowers speckled with maroon.[2] The flowers are supported by tiny persistent bracts and have a length of 3–5 centimetres (1.2–2.0 in), which is quite big for a sage. The flowers have two stamens and a bell-shaped calyx. The flowering period extends from June to September.[1]
This species contains salvinorin A at 39 micrograms per gram of plant material.[3]
This plant is native to Central and East Europe, and West Asia.[1] It is grown in gardens.
Salvia glutinosa is found in forested areas in deciduous and mixed woods especially in the shade and partial shade and in calcareous soils, at an altitude of 100–1,600 metres (330–5,250 ft) above sea level.[1]
Figure of Salvia glutinosa from Deutschlands Flora in Abbildungen, 1796
Plant of 'Salvia glutinosa
Leaf of Salvia glutinosa
The glandular hairs of Salvia glutinosa
Salvia glutinosa, the glutinous sage, sticky sage, Jupiter's sage, or Jupiter's distaff, is a herbaceous perennial plant belonging to the family Lamiaceae.
Salvia glutinosa es una planta herbácea de la familia de las lamiáceas. Es originaria de Eurasia.
Salvia glutinosa alcanza un tamaño de 40-60 centímetros de altura.[1] Los tallos son erectos, con brillantes hojas verdes peludas que miden alrededor de 13 cm de largo, con pecíolos de unos 8-10 centímetros. Las hojas son caducas, dentadas, puntiagudas, tomentosas y glandulares. Con los primeros fríos, el follaje desaparece y la planta está lista para pasar el invierno con las yemas latentes.
Todas las partes de la planta están cubiertas de pelos glandulares pegajosos, especialmente los cálices de color verde lima y las flores, dando como resultado el nombre de "glutinosa". Estos pelos pegajosos probablemente, tienen una función de protección contra los depredadores.
Las flores crecen en verticilos de dos a seis, con pálidas flores amarillas moteadas con marrón.[2] Las flores están soportadas por pequeñas brácteas persistentes que tienen una longitud de 3 a 5 centímetros, lo que es bastante grande para un salvia. Las flores tienen dos estambres y un cáliz en forma de campana. El período de floración se extiende de junio a septiembre.[1]
Esta planta es originaria de Centroamérica y Eurasia.[1]
Salvia glutinosa se encuentra en zonas boscosas en bosques caducifolios y mixtos, especialmente en la sombra o sombra parcial y en suelos calcáreos, a una altitud de 100-1,600 metros sobre el nivel del mar.[1]
Salvia glutinosa es la planta huésped principal de Macrotylus quadrilineatus, que se alimenta de los jugos de la planta y de pequeños insectos atrapados en esta savia pegajosa.
Salvia glutinosa fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 26. 1753.[3]
Ver: Salvia
glutinosa: epíteto latino que significa "muy pegajosa".[4]
Figura de Salvia glutinosa de Deutschlands Flora in Abbildungen, 1796
Planta de 'Salvia glutinosa
Flores de Salvia glutinosa
Flores de Salvia glutinosa
Hijas de Salvia glutinosa
Pelos glandulares de Salvia glutinosa
.jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
|coautores= (ayuda) 
Datos: Q158374
Multimedia:
Especies: Salvia glutinosa
Salvia glutinosa es una planta herbácea de la familia de las lamiáceas. Es originaria de Eurasia.
La sauge glutineuse (Salvia glutinosa) est une plante herbacée vivace appartenant à la famille des Lamiaceae.
Son épithète spécifique décrit le caractère poisseux et gluant de l'ensemble de la plante.
C'est une plante herbacée dressée. Les feuilles sont deltoïdes, caduques, dentées, pointues, tomenteuses et glanduleuses. Elles sont recouvertes de poils, ce qui les rend assez collantes au toucher. Le pétiole est long de 10 cm. Toute la plante est collante.
Sa floraison a lieu en été, l'inflorescence est ramifiée, elle porte de 2 à 6 fleurs bien espacées. Les fleurs sont soutenues par de minuscules bractées persistantes. Elles ont une couleur jaune pâle, sont striées de brun à l'intérieur. Elles ont une longueur comprise en 3 à 4 cm, ce qui reste assez grand pour une sauge. La hampe florale est également recouverte de poils glanduleux collants, qui piège parfois de petits insectes.
Son développement atteint environ un mètre de hauteur, son port ressemble à un petit buisson ramifié. Dès les premières gelées, le feuillage disparait et la plante met en place des bourgeons dormants pour pouvoir hiverner. Les pousses repartent au printemps.
Salvia glutinosa est originaire de l'Europe de l'Est. On peut la rencontrer à l'état sauvage en France, mais elle y reste assez rare. On la trouve dans les zones boisées en altitude souvent à l'ombre, dans des sols calcaires.
C'est une plante plutôt méconnue en France. Sa floraison est discrète et elle est surtout utilisée comme couvre-sol pour les endroits ombragés.
Sa culture est aisée et elle est très rustique (-15°C). Elle s'accommode de substrats et expositions variés mais avec une préférence pour la mi-ombre et un sol calcaire frais et drainant. Dans un environnement favorable, elle se ressème et peut devenir un peu envahissante.
Cette sauge a une cousine proche, Salvia nubicola (en), avec laquelle elle peut être confondue. Les deux espèces sont à peu près similaires, mais Salvia nubicola se différencie par des fleurs plus petites, à la lèvre supérieure ponctuée de pourpre. Ses feuilles sont également plus larges que celles de sa cousine. Salvia nubicola se rencontre dans les contreforts occidentaux de l'Himalaya, à des altitudes souvent baignées de brume.
La sauge glutineuse (Salvia glutinosa) est une plante herbacée vivace appartenant à la famille des Lamiaceae.
Son épithète spécifique décrit le caractère poisseux et gluant de l'ensemble de la plante.
Ljepljiva kadulja (ljepljiva žalfija, lat. Salvia glutinosa) biljka je iz porodice Lamiaceae.Kod nas raste po šumama. Cvjetovi su biljke svijetle žute boje. Naraste do najviše 120 cm visine. Listovi su srcoliko kopljasti, pilastog ruba. Biljka je prekrivena ljepljivim dlačicama, najviše oko čaški cvjetova. U Rusiji i Poljskoj se koristi kao ljekovita biljka.[1][2]Koristi se i u hortikulturi, te kao medonosna biljka.
Raste u srednjoj te istočnoj Europi i zapadnoj Aziji.
Sadrži tritepenoide (beta-amirin, epialanuseol, 11-alfa-hidroksi-beta-amirin, fridelin), tanine, flavonoide (apigenin, genkvanin, izokempferid, kumatakenin, ayyanin, 3,7-dimetil-eter kempferol). Korijeni sadrže kinonske spojeve. Ocvijeće - eterično ulje , sastav - tanini, borneol, linalol, kariofilen. Cvjetovi sadrže tritepenoide (beta amirin, ursolna kiselina), viši alifatski ugljikohidrat nonakozan. U plodovima steroidi (kolesterol, kampesterol, stigmasterol, sitosterol, avenasterin), te masno ulje, po sastavu: palmitinska, palmitoleinska, oleinska, linoleinska, masna kiselina.[3]
Djeluje protuupalno, inhibira rast bakterija i gljivica; djeluje kao analgetik. Olakšava uporni kašalj i promuklost. Ima zaštitni učinak na jetru, jer potiče regeneraciju hepatocita. Snižava razinu šećera u krvi. Izgleda da je u Italiji nekada korištena kao febrifug.[4]
Ljepljiva kadulja (ljepljiva žalfija, lat. Salvia glutinosa) biljka je iz porodice Lamiaceae.Kod nas raste po šumama. Cvjetovi su biljke svijetle žute boje. Naraste do najviše 120 cm visine. Listovi su srcoliko kopljasti, pilastog ruba. Biljka je prekrivena ljepljivim dlačicama, najviše oko čaški cvjetova. U Rusiji i Poljskoj se koristi kao ljekovita biljka.Koristi se i u hortikulturi, te kao medonosna biljka.
Lěpjaca želbija (Salvia glutinosa) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
Lěpjaca želbija je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 40 hač do 80 (120) cm. Rostlina je husto kosmaty, wosebje horjeka žałzowje-lěpjaca a při rozrybowanju aromatisce wonja.
Łopjena su dołho stołpikate. Łopjency su hrubje zubate, na spódku kłokojte a docpěja dołhosć wot 8 hač do 15 cm.
Kćěje wot julija hač do oktobra. Swětłožołte, čerwjeno-brunje dypkate kćenja docpěja dołhosć wot 3 hač do 4 (5) cm a steja po štyrjoch hač po šesćoch w mutličkach na kóncu stołpika. Jich stołpiki docpěja dołhosć wot 3 hač do 10 mm. Hornja hubka je horje zhorbjena a na boku splacnjena. Delnja hubka je brunje smužkata. Keluch je wusko-zwónčkojty.
Rosće w hórskich a wudolinowych lěsach a na lěsnych kromach. Ma radšo włóžne, wutkate, čumpate, zwjetša kamjentne pódy na sćinowych a połsćinowych stejnišćach.
Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena.
Lěpjaca želbija. W: FloraWeb.de. (němsce)
Lěpjaca želbija (Salvia glutinosa) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
Salvia glutinosa adalah spesies tumbuhan yang tergolong ke dalam famili Lamiaceae. Spesies ini juga merupakan bagian dari ordo Lamiales. Spesies Salvia glutinosa sendiri merupakan bagian dari genus Salvia.[1] Nama ilmiah dari spesies ini pertama kali diterbitkan oleh L..
Salvia glutinosa adalah spesies tumbuhan yang tergolong ke dalam famili Lamiaceae. Spesies ini juga merupakan bagian dari ordo Lamiales. Spesies Salvia glutinosa sendiri merupakan bagian dari genus Salvia. Nama ilmiah dari spesies ini pertama kali diterbitkan oleh L..
La salvia vischiosa (nome scientifico Salvia glutinosa L., 1753) è una pianta perenne erbacea aromatica dai fiori labiati appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.[1]
Il nome generico (Salvia) deriva dal latino "salvus" ( = salvare, sicuro, bene, sano) un nome antico per questo gruppo di piante dalle presunte proprietà medicinali.[2][3][4] L'epiteto specifico (glutinosa) ossia appiccicosa o viscosa si riferisce alle foglie con questa caratteristica.[5][6]
Il nome scientifico della specie è stato definito da Linneo (1707 – 1778), conosciuto anche come Carl von Linné, biologo e scrittore svedese considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum - 1: 26. 1753"[7] del 1753.[8]
L'altezza di queste piante varia da 4 a 6 dm (massimo 100 cm). La forma biologica è emicriptofita scaposa (H scap), ossia in generale sono piante erbacee, a ciclo biologico perenne, con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve e sono dotate di un asse fiorale eretto e spesso privo di foglie. Tutta la pianta si presenta vischiosa e odora di aroma nell'infiorescenza.[4][9][10][11][12][13]
Le radici sono secondarie da rizoma. Il rizoma è legnoso e di colore bruno.
La parte aerea del fusto è eretta, senza molte ramificazioni e ricoperta da peli patenti.
Le foglie sono cauline con disposizione opposta. Quelle inferiori, le più grandi, hanno un picciolo scanalato nella parte superiore di 6 – 8 cm, e lamina intera di tipo astato sparsamente pubescente con bordi dentati (i denti sono ottusi). La base è sagittata. Dimensione della lamina delle foglie: larghezza 6 – 8 cm; lunghezza 10 – 13 cm.
Le infiorescenze sono formate da verticillastri sovrapposti di 2 - 6 fiori.
I fiori sono ermafroditi, zigomorfi, tetraciclici (con i quattro verticilli fondamentali delle Angiosperme: calice– corolla – androceo – gineceo) e pentameri (ogni verticillo ha 5 elementi). Lunghezza dei fiori: 30 – 40 mm.
Il frutto è un tetrachenio (composto da quattro nucule). La forma è più o meno ovoidale (o più o meno trigona). I semi, di colore marrone scuro, sono sprovvisti di endosperma e sono piccolissimi (in un grammo ne stanno oltre 200).[4]
Dal punto di vista fitosociologico alpino la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[18]
Per l'areale completo italiano la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[20]
Descrizione: l'alleanza Epilobion angustifolii è relativa alle comunità di megaforbie su suoli acidi ricchi di sostanza organica, ben nitrificati, che si sviluppano ai margini dei boschi o nelle radure delle foreste decidue e di conifere o lungo i margini delle strade e sentieri. La distribuzione di questa alleanza è eurosiberiana. La struttura della vegetazione è erbacea perenne con macrofite di grossa taglia.[21]
Specie presenti nell'associazione: Digitalis purpurea, Epilobium angustifolium e Senecio sylvaticus.
Altre alleanze per questa specie sono:[20]
La famiglia di appartenenza della specie (Lamiaceae), molto numerosa con circa 250 generi e quasi 7000 specie[12], ha il principale centro di differenziazione nel bacino del Mediterraneo e sono piante per lo più xerofile (in Brasile sono presenti anche specie arboree). Per la presenza di sostanze aromatiche, molte specie di questa famiglia sono usate in cucina come condimento, in profumeria, liquoreria e farmacia. La famiglia è suddivisa in 7 sottofamiglie: il genere Salvia è descritto nella tribù Mentheae (sottotribù Salviinae) appartenente alla sottofamiglia Nepetoideae.[9][22] Nelle classificazioni più vecchie la famiglia Lamiaceae viene chiamata Labiatae.
Il numero cromosomico di S. glutinosa è: 2n = 16.[23]
Il genere Salvia è molto grande e comprende oltre 1000 specie distribuite in cinque centri di diversità tra l'America, l'Africa e l'Eurasia. Secondo gli ultimi studi filogenetici sulle regioni nucleari e cloroplastiche del DNA il genere Salvia non è monofiletico ed è suddiviso in 3 grandi cladi.[14] La specie S. glutinosa si trova nel sottoclade "N" del terzo clade insieme ad altre specie come Salvia digitaloides Diels. e Salvia miltiorrhiza Bunge. Il terzo clade comprende un gruppo di specie mediterranee e asiatiche ed è caratterizzato dall'aborto della teca posteriore senza la relativa fusione del connettivo (come in altre specie). Si crea così ugualmente il classico "meccanismo a leva" della Salvia dove l'impollinatore è costretto ad attivare la leva per accedere al nettare facilitando in questo modo il trasferimento del polline sulla parte superiore del'insetto (o uccello) pronubo.[24]
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[1]
La salvia vischiosa in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:
url (aiuto). URL consultato il 26 luglio 2017. La salvia vischiosa (nome scientifico Salvia glutinosa L., 1753) è una pianta perenne erbacea aromatica dai fiori labiati appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.
Kleverige salie (Salvia glutinosa) is een plant in de lipbloemenfamilie (Labiatae oftewel Lamiaceae). Zowel de Nederlandse en de Duitse naam (Klebrige Salbei) als de soortaanduiding glutinosa verwijzen naar de kleverige beharing, vooral van de stengel, al zijn de bladeren en de bloeiwijze eveneens kleverig behaard. In het Engels wordt de plant Jupiter's Sage genoemd.
De meerjarige plant wordt 0,5-1,2 m hoog. De stengel is kleverig behaard en kan vertakt zijn. De kleverige beharing op de stengel vervult vermoedelijk een beschermingsfunctie tegen de vraatzucht van insecten. De langgesteelde bladeren zijn 8-15 x 5-12 cm groot en grof getand.
De bloemstengel bestaat uit twee- tot zesbloemige schijnkransen. De gele bloemen zijn 3-5 cm lang en roodbruin gestippeld. De plant bloeit van juli tot en met september. De bloemen hebben meeldraden en een klokvormige, 1,2-1,7 cm lange kelk. De bloemen zelf zijn 2,5-4 cm groot.
Salvia glutinosa is uit Europa afkomstig en groeit aan de rand van loofbossen en gemengde bossen in de bergen van Midden- en Zuid-Europa. De plant gedijt in de schaduw of halfschaduw en prefereert vochtige, voedselrijke grond.
Kleverige salie is een van de waardplanten van de zwarte weidekokermot (Coleophora albitarsella (Zeller, 1849)).
Beharing
Beharing
Habitat van boven
Blaadjes
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Klebriger Salbei op Wikimedia Commons. Kleverige salie (Salvia glutinosa) is een plant in de lipbloemenfamilie (Labiatae oftewel Lamiaceae). Zowel de Nederlandse en de Duitse naam (Klebrige Salbei) als de soortaanduiding glutinosa verwijzen naar de kleverige beharing, vooral van de stengel, al zijn de bladeren en de bloeiwijze eveneens kleverig behaard. In het Engels wordt de plant Jupiter's Sage genoemd.
Szałwia lepka (Salvia glutinosa L.) – gatunek rośliny z rodziny jasnotowatych (Lamiaceae). Jej zasięg występowania rozciąga się od wschodnich Pirenejów aż po Krym. Ponadto, występuje w Apeninach, na Korsyce, w Górach Dynarskich, oraz w Turcji, na Kaukazie i w Iranie. W Polsce osiąga północną granicę zasięgu.
Bylina, hemikryptofit. Kwitnie od lipca do września. Gatunek ten preferuje gleby bogate w substancje mineralne, obojętne do zasadowych, świeże do wilgotnych. W wyższych partiach gór spotykana jest w zbiorowiskach ziołoroślowych w położeniach niższych rośnie głównie w cienistych lasach w sąsiedztwie cieków, niekiedy przy wilgotnych skrajach dróg, na porębach, głównie w lasach bukowych. Gatunek charakterystyczny dla Cl. Querceto-Fagetea[2].
Szałwia lepka (Salvia glutinosa L.) – gatunek rośliny z rodziny jasnotowatych (Lamiaceae). Jej zasięg występowania rozciąga się od wschodnich Pirenejów aż po Krym. Ponadto, występuje w Apeninach, na Korsyce, w Górach Dynarskich, oraz w Turcji, na Kaukazie i w Iranie. W Polsce osiąga północną granicę zasięgu.
Salvia glutinosa (denumită popular cinsteț[1], brânca-porcului sau salvie-cleioasă) este o plantă erbacee perenă din familia Lamiaceae. Specia este nativă din Europa centrală, Europa de Est și din Asia de Vest.[2]
Ilustrație cu Salvia glutinosa din Deutschlands Flora in Abbildungen, 1796
Partea aeriană a speciei 'Salvia glutinosa
Frunza de Salvia glutinosa
Perii glandulari de Salvia glutinosa
Salvia glutinosa (denumită popular cinsteț, brânca-porcului sau salvie-cleioasă) este o plantă erbacee perenă din familia Lamiaceae. Specia este nativă din Europa centrală, Europa de Est și din Asia de Vest.
Klibbsalvia (Salvia glutinosa) är en art i familjen kransblommiga växter från Europa till sydvästra Asien och Himalaya.
Klibbsalvian är en klibbig, körtelhårig, flerårig ört med upprätta stjälkar. Bladen är stora, skaftade, spetsigt äggrunda med tandade kanter. Bladbasen är hjärt- eller pillik. Blommorna sitter i toppställda, axlika klasar. De är relativt få, 3-4 cm långa och blekgula med bruna markeringar. Blomman har en välvd överläpp och ett utskjutande pistill. Både blomfodret och kronan är tvåläppiga.
Wikimedia Commons har media som rör Klibbsalvia.
Klibbsalvia (Salvia glutinosa) är en art i familjen kransblommiga växter från Europa till sydvästra Asien och Himalaya.
Klibbsalvian är en klibbig, körtelhårig, flerårig ört med upprätta stjälkar. Bladen är stora, skaftade, spetsigt äggrunda med tandade kanter. Bladbasen är hjärt- eller pillik. Blommorna sitter i toppställda, axlika klasar. De är relativt få, 3-4 cm långa och blekgula med bruna markeringar. Blomman har en välvd överläpp och ett utskjutande pistill. Både blomfodret och kronan är tvåläppiga.
Salvia glutinosa là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
.jpg)
Salvia glutinosa là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Salvia glutinosa L.
Шалфей железистый, или Шалфей клейкий (лат. Salvia glutinosa) — многолетнее растение, вид рода Шалфей (Salvia) семейства Яснотковые (Lamiaceae).
Встречается практически на всей территории Европы, в Малой Азии, Иране и на Кавказе[2]. В России распространён в европейской части.
Растёт в тенистых лесах, на влажной, богатой гумусом почве.
Растение высотой 100—125 см.
Стебель прямой, простой.
Листья яйцевидно-продолговатые, рассеянно-опушённые или голые, на длинных черешках превосходящими пластинку или равных ей.
Соцветие простое или с одной-двумя парами длинных ветвей, с 10—12 расставленными шестицветковыми ложными мутовками; цветки жёлтые, реже пурпурные, чашечка длиной 10—12 мм; венчик длиной 3—4 см.
Орешки эллиптические, длиной 3 мм, бурые.
Вид Шалфей железистый входит в род Шалфей (Salvia) подсемейства Котовниковые (Nepetoideae) семейства Яснотковые (Lamiaceae) порядка Ясноткоцветные (Lamiales).
Шалфей железистый, или Шалфей клейкий (лат. Salvia glutinosa) — многолетнее растение, вид рода Шалфей (Salvia) семейства Яснотковые (Lamiaceae).
胶质鼠尾草（学名：Salvia glutinosa）是唇形科鼠尾草属的植物。分布在锡金、西亚、印度、不丹、巴基斯坦、南欧、阿富汗以及中国大陆的西藏等地，目前已由人工引种栽培。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
