nomes no trilho de navegação
The Black-winged Lovebird (A. taranta) is endemic to the highlands of Ethiopia, where it may be common in montane forests (it is relatively uncommon in lower altitude savanna). These birds are usually observed in small flocks of 8 to 20 at the tops of taller trees. They roost communally in tree cavities (often an old woodpecker or barbet nest). They feed largely on tree fruits, including Ficus figs and juniper berries.Large numbers are captured for the cagebird trade and many are in captivity outside their range. In captivity, these lovebirds occasionally rest upside down. Captive females have been observed carrying nesting material tucked into almost any part of their plumage. This is the only lovebird known to use its own feathers in nest construction.
(Collar 1997 and references therein; Juniper and Parr 1998 and references therein)
L'agapornis d'Etiòpia o inseparable d'Etiòpia [1] (Agapornis taranta) és un petit lloro, per tant un ocell de la família dels psitàcids (Psittacidae). No són gaire comuns com a ocells de gàbia.[2]
Viu tant en planures com en regions de muntanya des del sud d'Eritrea fins al sud-oest d'Etiòpia.[4]
Mengen llavors, baies i fruites. Durant l'època de les figues baixen a les valls per menjar-ne. També mengen baies de ginebre. En captiveri mengen pipes de gira-sol, blat de moro, pomes i figues.
Nia en cavitats d'arbres, i porta el material per a la construcció del niu entre el plomatge. Ponen 3 – 4 ous blancs, que la femella cova durant 23 dies. Els pollets abandonen el niu als 45 dies de vida.[5]
És considerat comú en la seva àrea de distribució, per la qual cosa és conceptuada per la IUCN Red list com en "risc mínim".[4]
L'agapornis d'Etiòpia o inseparable d'Etiòpia (Agapornis taranta) és un petit lloro, per tant un ocell de la família dels psitàcids (Psittacidae). No són gaire comuns com a ocells de gàbia.
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Aderyn cariad adeinddu (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: adar cariad adeinddu) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Agapornis taranta; yr enw Saesneg arno yw Black-winged lovebird. Mae'n perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae) sydd yn urdd y Psittaciformes.[1]
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn A. taranta, sef enw'r rhywogaeth.[2] Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Affrica.
Mae'r aderyn cariad adeinddu yn perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:
Rhestr Wicidata:
rhywogaeth enw tacson delwedd Corbarot brongoch Micropsitta bruijnii Corbarot Finsch Micropsitta finschii Corbarot Meek Micropsitta meeki Corbarot penfelyn Micropsitta keiensis Corbarot wyneblwyd Micropsitta pusio
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Aderyn cariad adeinddu (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: adar cariad adeinddu) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Agapornis taranta; yr enw Saesneg arno yw Black-winged lovebird. Mae'n perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae) sydd yn urdd y Psittaciformes.
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn A. taranta, sef enw'r rhywogaeth. Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Affrica.
Agapornis etiopský, neboli papoušík etiopský (Agapornis taranta), je převážně zeleně zbarvení pták z řádu papoušků, z rodu Agapornis, také zvaném papoušík. S délkou těla 16,5 cm je největší ze všech žijících druhů agapornisů. Samce lze od samice lehce rozpoznat díky výrazně červenému čelu, které samice nemají. Volně se vyskytují pouze v Etiopii a Eritreiji a jedná se o jednoho z méně častých agapornisů, které můžeme najít v klecích chovatelů.[2] Lidově se jim v Česku říká i tarantíci.[3]
Agapornis etiopský je s délkou těla okolo 16 cm největším ze všech agapornisů. Také u něj, na rozdíl od většiny z agapornisů, lze vcelku snadno určit pohlaví; jedná se druh s výrazným pohlavním dimorfismem. Dimorfismus se projeví u mladých ptáků již po prvním přepeření, kdy se u samečků ukáže výrazně červené čelo, které samičky nemají. Hmotnost se pohybuje mezi 57 a 63 g. Zbytek těla je zářivě světle zelený, peří na křídlech bývá tmavší a méně nápadité. Nohy jsou drobné, šedé barvy, zobák je zářivě narůžovělý až červený. Oči kulaté, téměř celé černé, jen modré duhovky vyčnívají.
Stejně jako jiní agapornisové, i tento je, i když spíše vzácně, k vidění jako okrasný pták. Po dlouhodobém šlechtění vzniklo tedy i několik mutací, například olivová, tmavý faktor, místy, bronzově plavá či bledě plavá.[3]
Co se týče vyhledávaných biotopů, pak agapornisové etiopští vyhledávají vysoké pláně a horské oblasti Eritrey a Etiopie.
Agapornisové etiopští se ve volné přírodě živí semeny, kukuřicí, jablky, nebo také fíky. Běžně hnízdí ve stromových dutinách. Do dutiny vystlané peřím, které si samička sama ze svého břicha vytrhá,[3] naklade tři až čtyři čistě bílá vejce, která následně inkubuje po dobu asi 23 dní. Do 45 dnů po vylíhnutí jsou mláďata plně opeřená.
Agapornisové etiopští jsou vhodní jako klecoví ptáci z mnoha důvodů, jedním z nich je i jejich povaha. ta je klidná, stabilní, důvěřivá vůči lidem... Jedná se o schopné rodiče, chůvičky jsou nutné jen ve velmi zvláštních případech. Problémy ale bývají s vytrháváním peří. Toto chování je typické pro klecové ptáky, kteří zažívají stres nebo jiné psychické problémy. Na rozdíl od jiných klecových ptáků jsou tito tišší.[3]
K hnízdění v zajetí stačí obyčejná budka se dvěma komorami; jednou předsíní, tedy vletovou komorou, a druhou, kde může samice nerušeně hnízdit. Ještě před začátkem doby hnízdění je vhodné od sebe oddělit jednotlivé páry, držet více párů v jedné voliéře v době hnízdění není z důvodu jejich zdraví příliš vhodné.
Druh agapornis etiopský byl poprvé popsán britským hrabětem Edwardem Smith-Stanleyem v roce 1814. Rod agapornis je celkem devítihlavý rod drobných ptáků, které spojuje jako pestře zbarvení peří tak sociální chování. Druh netvoří žádné poddruhy a jelikož se jedná o poměrně hojného ptáka se stabilní populací, dle IUCN mu přísluší status málo dotčený, tedy nechráněný.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black-winged lovebird na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu agapornis etiopský ve Wikimedia Commons
Galerie agapornis etiopský ve Wikimedia CommonsAgapornis etiopský, neboli papoušík etiopský (Agapornis taranta), je převážně zeleně zbarvení pták z řádu papoušků, z rodu Agapornis, také zvaném papoušík. S délkou těla 16,5 cm je největší ze všech žijících druhů agapornisů. Samce lze od samice lehce rozpoznat díky výrazně červenému čelu, které samice nemají. Volně se vyskytují pouze v Etiopii a Eritreiji a jedná se o jednoho z méně častých agapornisů, které můžeme najít v klecích chovatelů. Lidově se jim v Česku říká i tarantíci.
Tarantadværgpapegøje (Agapornis taranta) er en dværgpapegøje, der findes i Etiopiens bjergrige terræn.
Tarantadværgpapegøje er ikke så almindelig indenfor dansk fugleopdræt som andre dværgpapegøjer og kan være svær at anskaffe. Det er en meget stilfærdig fugl. I ynglesæsonen er den aggressiv overfor artsfæller. Kan bedre tåle kulde end de andre arter. Har den uvane at den gerne vil pille fjerene af sin partner og sine unger.
Tarantadværgpapegøje (Agapornis taranta) er en dværgpapegøje, der findes i Etiopiens bjergrige terræn.
Der Bergpapagei (Agapornis taranta), auch Taranta- oder Tarantinerpapagei genannt, ist eine Art aus der Gattung der Unzertrennlichen. Gemeinsam mit den anderen Arten dieser Gattung sowie dem Graupapagei, den Langflügelpapageien, dem Halsbandsittich und den auf Madagaskar endemischen Vasapapageien zählt diese Art zu den typischen Papageienarten der Afrotropis.
Die Körperlänge der Bergpapageien beträgt 16 bis 17 cm Zentimeter. Somit ist sie die größte Art der Agaporniden. Die Männchen wiegen durchschnittlich 44 Gramm, die Weibchen hingegen 53 Gramm[1]. Bei beiden Geschlechtern ist die Grundfärbung des Körpergefieders ein Grün. Bergpapageien weisen im Körpergefieder ansonsten einen Geschlechtsdimorphismus auf. Nur beim Männchen kommen rote Federn vor. Bei ihm sind die Stirn, die Augenzügel sowie ein schmaler Ring um die Augen rot. Beim Weibchen fehlen jegliche rote Federn und sie weisen manchmal schwarze Flecken auf. Bei beiden Geschlechtern ist der Schnabel von leuchtend roter Farbe. Die Iris ist dunkelbraun. Die Schwungfedern sind an ihrer Unterseite schwarz.
Die Art kann zwischen 10 und 15 Jahre alt werden.
Das Verbreitungsgebiet der Bergpapageien erstreckt sich auf das Hochland von Abessinien in Äthiopien und Eritrea. Sie besiedeln dort die bewaldeten Plateaus in Höhenlagen zwischen 1300 und 3200 Meter über Normalnull.
An den Rändern immergrüner Bergwälder leben sie in Familien von drei bis acht Tieren. Bevorzugt werden die Kronen hoher Bäume, hier schlafen sie nachts gerne in Baumhöhlen. In tieferen Lagen bewohnen sie hauptsächlich grasbewachsene Savannen und Akazienwälder. Ebenso kommen sie in einigen städtischen Gebieten vor.
Während der Reifezeit der Feigen kommen sie in Grüppchen von bis zu 10 Tieren in die Täler. Sie nähern sich hierbei selten menschlichen Ansiedlungen. Die sonstige Nahrung besteht aus Samen, Beeren und Früchten, sie fressen aber auch Wacholderbeeren. Deswegen gelten sie auch manchmal als Schädling.
Bergpapageien haben eine ungewöhnliche Weise, Nistmaterial zum Brutort zu transportieren. Sie klemmen die Zweige, Rinden und andere Pflanzenteile im Gefieder fest. Während das Pfirsichköpfchen, Erdbeerköpfchen und die Schwarzköpfchen kobelförmige Nester mit einem seitlichen Eingang bauen, besteht beim Bergpapagei ähnlich wie beim Grauköpfchen das Nest nur aus einer Art Nestunterlage.[2] Sie nisten einzeln in Astlöchern und sind an keine feste Brutzeit gebunden. In der Nisthöhle wird nur eine wenige Zentimeter hohe Schicht des Nistmaterials ausgelegt, auf der dann 3 bis 5, selten 6 Eier in eine Mulde gelegt werden. Das Weibchen brütet, während das Männchen es mit Nahrung versorgt, ca. 24 bis 25 Tage lang. Wenn die Jungen schlüpfen, besitzen sie einen weißen Flaum, der später dann durch einen grauen ersetzt wird. Nach ca. 6 bis 8 Wochen verlassen sie das Nest und sind dann schon vollständig flugtüchtig. Das Männchen versorgt sie nach dem Ausfliegen noch einige Wochen mit Nahrung.
Bergpapageien wurden erstmals zu Beginn des 19. Jahrhunderts als Ziervögel importiert. Bereits 1809 wurden erstmals in Österreich Bergpapageien in menschlicher Obhut gezüchtet.[3] Nachzuchten sind danach nur unregelmäßig erfolgt. Bergpapageien gehören daher zu den selten in menschlicher Obhut gepflegten Vögeln.
Der Bergpapagei (Agapornis taranta), auch Taranta- oder Tarantinerpapagei genannt, ist eine Art aus der Gattung der Unzertrennlichen. Gemeinsam mit den anderen Arten dieser Gattung sowie dem Graupapagei, den Langflügelpapageien, dem Halsbandsittich und den auf Madagaskar endemischen Vasapapageien zählt diese Art zu den typischen Papageienarten der Afrotropis.
The black-winged lovebird (Agapornis taranta) also known as Abyssinian lovebird is a mainly green bird of the parrot family. At about 16.5 cm (6.5 inches) long, it is the largest of the lovebird genus, a group of small parrots. The adult male is easily identified by its red forehead, and the adult female by its all-green head.[2] They are native to Eritrea and Ethiopia,[1] and they are uncommon as pets.[3]
The black-winged lovebird, with a length of about 16[3]–16.5[2] cm (6.25–6.5 inches), is the largest of all the lovebirds. It is sexually dimorphic, as are the red-headed lovebird and grey-headed lovebird of the lovebird genus. The dimorphism becomes apparent in juvenile birds after their first molt at about eight or nine months of age. Both the male and female black-winged lovebird are mostly green, and only the adult male black-winged lovebird has a red forehead and a ring of red feathers around its eyes.[2]
The tail is black tipped and feathers below the tail show a yellowish colour. The rump and feathers above the tail are light green. In the male feathers under the wing are typically black, and in the female the feathers under the wing are typically greenish or brownish black. Both sexes have a red beak and gray feet.
The natural habitat for a black-winged lovebird is typically from southern Eritrea to southwestern Ethiopia and they normally live in either high plains or mountainous regions.[4]
Sunflower seeds, corn, apples and mission figs are typical of an Abyssinian lovebird diet.
The black-winged lovebird nests in a tree cavity. The eggs are white and there are usually three or four eggs in a clutch. The female incubates the eggs for 23 days, and the chicks fledge from the nest about 45 days after hatching.[3]
Widespread and a common species throughout its habitat range, the black-winged lovebird is evaluated as Least Concern on the IUCN Red List of Threatened Species.[1]
In aviculture the black-winged lovebird has not become well established as a breeding bird, although it can tolerate cold weather. Breeding in aviculture is on a small scale, so it is an uncommon pet.[3]
A holotype of Psittacus Taranta Stanley (Salt's Voy. to Abyssinia, 1814, App IV, p.lii(=52)), an adult male, is held in the vertebrate zoology collection of National Museums Liverpool at World Museum, with accession number NML-VZ D704. The specimen was collected in Taranta Pass, Acchele Guzai District, Eritrea in 1809-10 by Henry Salt. The specimen came to the Liverpool national collection via the 13th Earl of Derby’s collection which was bequeathed to the people of Liverpool in 1851. [5]
Holotype of Psittacus Taranta Stanley (NML-VZ D704) held at World Museum, National Museums Liverpool The black-winged lovebird (Agapornis taranta) also known as Abyssinian lovebird is a mainly green bird of the parrot family. At about 16.5 cm (6.5 inches) long, it is the largest of the lovebird genus, a group of small parrots. The adult male is easily identified by its red forehead, and the adult female by its all-green head. They are native to Eritrea and Ethiopia, and they are uncommon as pets.
El inseparable abisinio (Agapornis taranta)[2] también inseparable de frente roja o inseparable de alas negras, es una especie de ave psittaciforme, de la familia Psittacidae nativa de Eritrea y Etiopía. Están entre los inseparables más grandes (de entre 15 cm a 17 cm) y resistentes. Este inseparable no posee mutaciones conocidas y tiene un ligero dimorfismo sexual.
El inseparable abisinio (Agapornis taranta) también inseparable de frente roja o inseparable de alas negras, es una especie de ave psittaciforme, de la familia Psittacidae nativa de Eritrea y Etiopía. Están entre los inseparables más grandes (de entre 15 cm a 17 cm) y resistentes. Este inseparable no posee mutaciones conocidas y tiene un ligero dimorfismo sexual.
Agapornis taranta Agapornis generoko animalia da. Hegaztien barruko Psittacidae familian sailkatua dago.
Agapornis taranta Agapornis generoko animalia da. Hegaztien barruko Psittacidae familian sailkatua dago.
Isokaijanen, aikaisemmalta nimeltään tarantiinipapukaija[2] (Agapornis taranta) on kaijojen heimoon kuuluva afrikkalainen lintulaji. Sitä esiintyy Eritrean ja Etiopian alueilla.[1] Lintu on vihertävä, ja sen siivissä ja pyrstössä on mustaa. Koiraan naama sekä päälaki ovat punertavat. Isokaijanen on suurikokoinen, aikuisena 17 senttiä pitkä ja 48 gramman painoinen.[3][2] Se elää pensaikoissa ja metsänreunoissa, joissa se syö hedelmiä ja siemeniä.[2]
Laji on suosittu häkkilintu. Sen holotyypin kuvaili Stanley Tarantasta Etiopiasta 1814.[4]
Isokaijanen, aikaisemmalta nimeltään tarantiinipapukaija (Agapornis taranta) on kaijojen heimoon kuuluva afrikkalainen lintulaji. Sitä esiintyy Eritrean ja Etiopian alueilla. Lintu on vihertävä, ja sen siivissä ja pyrstössä on mustaa. Koiraan naama sekä päälaki ovat punertavat. Isokaijanen on suurikokoinen, aikuisena 17 senttiä pitkä ja 48 gramman painoinen. Se elää pensaikoissa ja metsänreunoissa, joissa se syö hedelmiä ja siemeniä.
Laji on suosittu häkkilintu. Sen holotyypin kuvaili Stanley Tarantasta Etiopiasta 1814.
Agapornis taranta
L'Inséparable d'Abyssinie (Agapornis taranta) est une espèce d'oiseau appartenant à la famille des Psittacidae.
Agapornis taranta
L'Inséparable d'Abyssinie (Agapornis taranta) est une espèce d'oiseau appartenant à la famille des Psittacidae.
L'inseparabile alinere, anche inseparabile dell’Abissinia (Agapornis taranta Stanley, 1814) è un uccello della famiglia degli Psittaculidi.[2]
Questo pappagallo è endemico di Etiopia e Eritrea.
L'inseparabile alinere, anche inseparabile dell’Abissinia (Agapornis taranta Stanley, 1814) è un uccello della famiglia degli Psittaculidi.
Burung Cinta Sayap Hitam (Agapornis taranta) juga dikenali sebagai Burung Cinta Abyssinia adalah sejenis burung bayan bersaiz kecil, berwarna hijau dari spesies burung Cinta. Panjangnya adalah sekitar 16.5 sm (6.5 inches), dan merupakan burung Cinta terbesar. Burung jantan dewasa mudah dibezakan dengan kepalanya yang berwarna merah, manakala betina pula keseluruhan berwarna hijau.[1] Burung Cinta Sayap Hitam berasal dari Eritrea dan Ethiopia,[2] dan sukar dibela sebagai haiwan kesayangan.[3]
Burung Cinta Sayap Hitam (Agapornis taranta) juga dikenali sebagai Burung Cinta Abyssinia adalah sejenis burung bayan bersaiz kecil, berwarna hijau dari spesies burung Cinta. Panjangnya adalah sekitar 16.5 sm (6.5 inches), dan merupakan burung Cinta terbesar. Burung jantan dewasa mudah dibezakan dengan kepalanya yang berwarna merah, manakala betina pula keseluruhan berwarna hijau. Burung Cinta Sayap Hitam berasal dari Eritrea dan Ethiopia, dan sukar dibela sebagai haiwan kesayangan.
De zwartvleugelagapornis in de kooivogelhandel ook wel agapornis Taranta, ofwel Abessijnse agapornis genaamd komt vooral in Ethiopië voor.
De vogel is 16 cm lang en weegt 49 tot 66 g. Hij behoort tot de grootste soorten van de dwergpapegaaien. Hij is overwegend heldergroen met een rode snavel en voorhoofd en een roze rode ring rond het oog. De staart heeft een donkere eindband en de handpennen en ondervleugeldekveren zijn ook donker.[2]
De zwartvleugelagapornis komt voor in midden en oost-Ethiopië en uit het zuiden van Eritrea. Deze dwergpapegaaien leven op hoogvlakten tussen de 1800 en 3400 m boven zeeniveau die begroeid zijn met bomen en struiken of in savannegebieden met hoog ras en spaarzaam bomen. In de buurt van de Addis Ababa komt de vogel ook in grote stadstuinen met veel bomen voor.[2]
Hun voedsel bestaat hoofdzakelijk uit zaden, bessen en vruchten. Regelmatig bezoeken ze de lager gelegen gebieden op zoek naar voedsel.
Buiten de broedtijd leven deze opmerkelijke vogels in kleine groepen bij elkaar in boomholten. Ook maken de vogels hun nesten in boomholten. Het vrouwtje maakt hierin een ondiep komvormig nest van kleine stukjes twijg, gras of blad. Dit nestmateriaal wordt tussen de lichaamsbevedering gestoken.
De zwartvleugelagapornis heeft een groot verspreidingsgebied. De grootte van de wereldpopulatie is niet gekwantificeerd. De soort gaat in aantal vooruit. Om deze redenen staat de vogel als niet bedreigd op de Rode Lijst van de IUCN.[1]
Omdat deze soort aan grote hoogte gewend is, kunnen ze heel goed tegen lage temperaturen. Zwartvleugelagapornissen kunnen dan ook gerust ‘s winters in de buitenvolière worden gehuisvest. Natuurlijk moeten ze wel kunnen beschikken over een tocht- en regenvrij nachthok. Vlak voordat de pop gaat leggen verliest ze een deel van haar borstbevedering waarmee ze het nest stoffeert. Dit gedrag is enkel vast te stellen bij agapornis Taranta en niet bij de andere agapornidensoorten.
Bronnen, noten en/of referentiesDe zwartvleugelagapornis in de kooivogelhandel ook wel agapornis Taranta, ofwel Abessijnse agapornis genaamd komt vooral in Ethiopië voor.
Multimedia w Wikimedia Commons Nierozłączka czarnoskrzydła (Agapornis taranta) – gatunek małego ptaka z rodziny papug wschodnich, podrodziny dam. Występuje na wyżynach Etiopii i Erytrei. Niezagrożony wyginięciem.
Po raz pierwszy gatunek opisał Edward Smith-Stanley, 13th Earl of Derby w 1814. Nadał mu nazwę Psittacus taranta[3]. IOC umieszcza ptaka w rodzaju Agapornis[4]. Podgatunek Agapornis taranta nana, proponowany ze względu na krótsze skrzydła i mniejszy dziób, mający zasiedlać południowo-zachodnią Etiopię, nie przyjął się. Ptaki żyjące na wyższych wysokościach cechują większe rozmiary, ale jest to tłumaczone przystosowaniem do życia w niższych temperaturach. Gatunek monotypowy[3][4].
Całkowita długość ciała wynosi 141–151 mm, z czego na dziób przypada 16,6–18,5 mm, zaś na ogon 41–53 mm. Skok mierzy 14,5 mm długości, natomiast skrzydło 95–110 mm. Masa ciała w przedziale 49–66 g[5].
Występuje dymorfizm płciowy. Ogółem czoło i naga skóra wokół oka przybierają barwę czerwoną. Pozostała część głowy i górna część grzbietu zielone z brązowym nalotem. Grzbiet, barkówki i pokrywy skrzydłowe zielone, z wyjątkiem czarnych zewnętrznych pokryw lotek I rzędu. Kuper i pokrywy nadogonowe występują w jaśniejszym odcieniu zieleni, niż grzbiet. Środkowe sterówki zielone z szerokim czarnym zwieńczeniem; pozostałe zielone z żółtymi chorągiewkami zewnętrznymi. Lotki czarnobrązowe, posiadają wąską zieloną krawędź chorągiewek zewnętrznych. Lotki II rzędu czarne, podobnie jak pokrywy podskrzydłowe. Pióra na gardle i brodzie zielone, gdzieniegdzie ze śladami brązowego; pozostała część spodu ciała jasnozielono ubarwiona. Tęczówka brązowa, nogi szare, dziób koralowoczerwony[5]. Samicę odróżnia brak czerwieni na głowie i zielone pokrywy podkrzydłowe. Osobniki młodociane podobne do samic, jednak mają szarożółty dziób[5].
Zasięg nierozłączki czarnoskrzydłej ograniczony jest do wyżynnych części Etiopii i Erytrei. Na południe zasięg sięga do Harer i Addis Abeby oraz góry Bale[6].
W wyższych partiach górskich – 1800 do 3800 m n.p.m. – przedstawiciele A. taranta występują głównie w lasach zdominowanych przez zastrzaliny (Podocarpus), Juniperus procera, dziurawce (Hypericum) oraz Hagenia abyssinica. Na niższych wysokościach (niżej 1400 m n.p.m.) papugi tego gatunku zamieszkują sawannę oraz zadrzewienia z obecnymi akacjami, Combretum i wilczomlecze (Euphorbium). Na niższe wysokości ptak schodzi, by żerować na figach[6].
Nierozłączki czarnoskrzydłe przebywają w grupach liczących 10 do 20 osobników, także mniej. Na owocującym figowcu może zebrać się stado liczące 50–80 osobników. Dzięki upierzeniu kolorystycznie zlewają się z liśćmi. Lot prosty, gwałtowny. Poza sezonem lęgowym ptaki przebywają w grupach u szczytów koron wyższych drzew. Śpią zbiorowo w dziuplach, którą może być np. opuszczona dziupla dzięcioła czy wąsala, lub w otworach w pniu martwego drzewa. Niedługo po świcie ptaki wyruszają na żerowiska, by powrócić około godzinę przed zmierzchem. Niekiedy przedstawiciele A. taranta dołączają się do afrykanek żółtogłowych (Poicephalus flavifrons)[a]. Są to jedyne nierozłączki potrafiące używać łapy do trzymania pokarmu[6].
Zniesienia stwierdzano w kwietniu, możliwe, że ptaki niosą się także w marcu i od maja do listopada. W zachodniej Etiopii znaleziono gniazdo z młodymi późnym październikiem. Gniazdo znajduje się w dziupli, niekiedy w szczelinie budynku, istnieją doniesienia o użyciu gotowej konstrukcji wikłacza. Spód gniazda nierozłączka wyścieła drobnymi fragmentami gałęzi, trawami lub liśćmi, które samica przenosi w piórach. Jest to jedyna nierozłączka, która może jako wyściółkę wykorzystać własne pióra. Ogółem zachowania lęgowe podobne do nierozłączek siwogłowych (Agapornis canus)[6]. Typowe zniesienie składa się z 5 jaj, ogółem z 3 do 8. Inkubacja trwa 25 dni, młode są w pełni opierzone po 7 tygodniach. Samce uzyskują dorosłe upierzenie w wieku 4 miesięcy. Ptaki młode stanowią 10–20% populacji[3].
Przez IUCN gatunek klasyfikowany jest jako najmniejszej troski (LC, Least Concern). Całkowita liczebność populacji nieoszacowana; według BirdLife International ma ona trend wzrostowy, gdyż niszczenie środowiska tworzy nowe dogodne miejsca do życia. Gatunek jest brany pod uwagę przy tworzeniu ostoi ptaków IBA (służy za „trigger species”); występuje w 20 takich ostojach, są to m.in. Park Narodowy Bale oraz Park Narodowy Semien (in. Simien)[7].
Nierozłączka czarnoskrzydła (Agapornis taranta) – gatunek małego ptaka z rodziny papug wschodnich, podrodziny dam. Występuje na wyżynach Etiopii i Erytrei. Niezagrożony wyginięciem.
Svartvingad dvärgpapegoja[2] (Agapornis taranta) är en fågel i familjen östpapegojor inom ordningen papegojfåglar.[3]
Svartvingad dvärgpapegoja förekommer enbart i höglandsskogar i Etiopien.[3] Den behandlas som monotypisk, det vill säga att den inte delas in i några underarter.
IUCN kategoriserar arten som livskraftig.[1]
Fågelns vetenskapliga artnamn taranta syftar på bergspasset Taranta i Etiopien.[4]
-2rcp.jpg)
Wikimedia Commons har media som rör svartvingad dvärgpapegoja.
Wikispecies har information om Agapornis taranta.
Svartvingad dvärgpapegoja (Agapornis taranta) är en fågel i familjen östpapegojor inom ordningen papegojfåglar.
Agapornis taranta là một loài chim trong họ Psittacidae.[2]
.jpg)
Agapornis taranta là một loài chim trong họ Psittacidae.
Населяют горные тропические леса до высоты 1500—3300 м над уровнем моря. Стараются избегать людских селений. Держатся обычно небольшими стайками по 8-10 птиц. Питаются плодами и семенами дикорастущих и культурных растений, в основном корбии и сикоморы.
Доставкой гнездового материала в гнездо занимается самка, засунув его в оперение спины или под крылья. В кладке обычно 4-6 яиц, которые насиживает самка 18-20 дней. Молодые покидают гнездо через 6-7 недель и довольно быстро начинают самостоятельно питаться, обычно через неделю после вылета из гнезда.
В Европу завезён в 1906 году. Это очень общительный, резвый и жизнерадостный попугайчик. Хорошо адаптируется к клеточно-вольерному содержанию.
.jpg)
.jpg)
