nomes no trilho de navegação
Xanthium és un gènere de plantes de la família Asteraceae.
Són plantes anuals aspres i dures, Sovint envaeixen els camps de conreu com a mala herba i També poden formar part d'herbassars ruderals.
Els fruits tenen petits ganxos molt durs que fan que s'enganxin a la roba, els cabells o la pell, lo qual ha fet que s'hagin estès arreu del món portades per viatgers o animals.
Aquestes plantes només es poden propagar a través de llavors. Els herbicides aconsegueixen matar la planta però no eliminen la viabilitat de les llavors.
L'inventor del velcro es va inspirar en les llavors de les plantes del gènere Xanthium per fabricar el seu producte. El velcro reprodueix el sistema d'adherència de les llavors d'aquestes plantes.
El gènere Xanthium el té unes altres 15 espècies, si bé alguns autors en reconeixen només tres.
Xanthium és un gènere de plantes de la família Asteraceae.
Řepeň (Xanthium) je jednoletá, až 120 cm vysoká rostlina nápadná svými elipsovitými, pichlavými, přichycujícími se plody, které koncem léta při zrání hnědnou a dřevnatí. Tato bylina přísluší do čeledi hvězdnicovitých, ve které je řazena do podčeledi hvězdnicových. Vědecké rodové jméno Xanthium pochází ze starořeckého slova "xanthos", což znamená "žlutý", dříve se rostlina používala k výrobě žlutého barviva.[1][2]
Roste v mírném i subtropickém prostředí Evropy, Ameriky, východní Asie, Afriky, Austrálie i na Novém Zélandu a Oceánii. Předpokládá se, že jednotlivé druhy pocházejí z Ameriky, odkud se samovolně i lidským přičiněním dostaly téměř do celého světa.[3]
Světlomilná bylina vyskytující se na kyprých a vlhkých místech, obvykle na pobřeží rybníků, jezer a potoků, na zamokřených rumištích a dalších narušovaných plochách, které jsou po většinou roku vlhké a během léta vysýchají. Snáší zasolení půdy a bývá hojná i na mořském pobřeží. Změna od vlhké půdy k suché stimuluje klíčení semen a zrychluje počáteční růst. Velikost dospělé rostliny hodně závisí na výživnosti půdy a silně koreluje s počtem květů a semen.
Rod řepeň je úzce příbuzný rodu ambrozie a jeho rostliny podobně produkují velké množství vysoce alergenního pylu. Také chlupy na listech a lodyze vylučují látky způsobující u citlivých lidí kontaktní dermatitidu.[3][4][5]
Jednoletá rostlina s hrubou, rozvětvenou, vzpřímenou nebo poléhavou, 10 až 120 cm dlouhou lodyhou vyrůstající z mohutného kořene. Listy jsou lalokovité, střídavé nebo protistojné, řapíkaté a s tvarově velice rozdílnou čepelí, která může být kopinatá, čárkovitá, vejčitá, deltovitá, dlanitě laločnatá, po obvodě celistvá nebo zubatá a oboustranně drsná. Některý druh je v uzlinách lodyhy, odkud vyrůstají listy, porostlý dlouhými, ostrými trny.
Bylina má květní úbory jednodomé s funkčně jednopohlavnými květy. Drobné úbory vyrůstají v nahloučených hroznovitých či svazečkovitých květenstvíh, nebo řidčeji jednotlivě z paždí listů. Kulovité úbory se samčími květy bývají na vrcholu květenství, mají květy s trubkovitými, pětizubými korunami a pěti částečně srostlými tyčinkami s prašníky, brzy po vyprášení pylu úbory zhnědnou a opadají. Eliptické samičí úbory jsou tvořeny jen několika málo, nejčastěji dvěma, květy s funkčními pestíky a dvojitými bliznami čnícími z úborů. Mají zákrovní listeny uzavírající úbory v několika řadách, jsou špičaté, chlupaté, vnitřní jsou srostlé a venkovní volné.
Květy jsou opylovány nejčastěji větrem, obvykle dochází k samoopylení. Ze samičích květů se vyvinou ostnaté, kulovité nebo oválné plody, hnědé dvounažky bez chmýru. Jsou dvoudílné, velké 1 až 2 cm a pokryté tuhými, hákovitými ostny. Obsahují dvě nestejně velká semena, ve většině případů vyklíčí větší semeno na jaře následujícího roku, kdežto menší vlivem dormance až o rok později. Aby semeno vyklíčilo, nesmí ležet na povrchu půdy ani být zahrabáno hlouběji než 15 cm, životnost semen v půdě nepřesahuje pět roků.[1][2][5][6]
Řepeň se rozmnožuje výhradně semeny, která v chladnějších oblastech klíčí až při dostatečně zahřáté půdě. Je rostlinou silně krátkodenní, která během dlouhých letních dnů shromažďuje živiny a začíná kvést až na konci léta, kdy se den zkracuje. Plody dozrávají na podzim a často vytrvávají na suché lodyze i přes zimu. V oblastech blízkých rovníku, kde je den téměř stejně dlouhý jako noc, kvetou a plodí celoročně.
Snadno se šíří plody plovoucími po vodě toků v jejichž blízkosti rostou, nebo se plody hákovitými výrůstky přichycují za srst volně žijících zvířat nebo peří ptáků. Na větší vzdálenosti bývají většinou rozšiřovány lidmi jako nechtěná příměs převážených polních plodin.[3][5]
Ve staročínském léčitelství je řepeň považována za léčivou rostlinu, používá se také v homeopatii. Obsahuje hlavně seskviterpenové laktony xanthanolidy, což jsou oleopryskyřičné látky rozpustné v tucích. Západní lékařství jí však status léčivky nepřiznává a považuje ji za rostlinu toxickou.
Všeobecně je pokládána za obtížný a rychle se šířící plevel. Mladá rostlina ve stádiu dvou prvých listů obsahuje xanthostrumarin (nověji karboxyatraktylosid), toxický glykosid, který bývá ve větších dávkách příčinou uhynutí pasoucích se zvířat (skot, koně, prasata). Rostlina tuto jedovatou látku obsahuje ve velkém množství až do vzniku pravých listů, pak její koncentrace částečně poklesne a zůstane již stejná i po usušení na seno. Silně toxická jsou i semena, která mohou přivodit otravu u volně žijících ptáků i domácí drůbeže. Evidovány jsou i otravy lidí. Po monzunových záplavách ke konci roku 2007 v době nedostatku jiné stravy jedli Bangladéšané mladou řepeň a jako epidemie se u nich rozšířilo zvracení, onemocněla jim játra a upadali do bezvědomí.[7][8][9]
Názory na počet druhů tvořících rod řepeň jsou různé. V současnosti bývá rozeznáváno okolo deseti druhů, ale podle některých odborných prací existují jen dva druhy, řepeň trnitá a všechny ostatní coby poddruhy kosmopolitně rozšířené řepně durkoman s vysoce proměnlivými populacemi. Je uváděna jako příklad genetického driftu, kdy malé množství jedinců založí novou kolonii, ale všechny geny původní populace nejsou nové generaci předané. Tento názor je podporován okolností, že se údajné druhy od sebe liší jen morfologicky, vyžadují obdobné životní podmínky a všechny jsou tetraploidní s chromozomovým číslem 2n = 36.[1][2][10]
Kromě těchto čtyř druhů bývají uznávané ještě:[12]
Řepeň polabská
Řepeň trnitá
Řepeň durkoman
Xanthium orientale
Obrázky, zvuky či videa k tématu řepeň ve Wikimedia Commons
Řepeň (Xanthium) je jednoletá, až 120 cm vysoká rostlina nápadná svými elipsovitými, pichlavými, přichycujícími se plody, které koncem léta při zrání hnědnou a dřevnatí. Tato bylina přísluší do čeledi hvězdnicovitých, ve které je řazena do podčeledi hvězdnicových. Vědecké rodové jméno Xanthium pochází ze starořeckého slova "xanthos", což znamená "žlutý", dříve se rostlina používala k výrobě žlutého barviva.
Die Spitzkletten (Xanthium) sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Asteroideae innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).[1]
Xanthium-Arten wachsen meist als einjährige krautige Pflanzen, die Wuchshöhen von 10 bis über 200 Zentimeter erreichen. Die aufrechten Stängel sind verzweigt. Die meist wechselständigen (zwei bis sechs können auch gegenständig sein) Laubblätter sind gestielt und einfach bis gelappt. Der Blattrand ist glatt bis gezähnt.
Xanthium-Arten sind einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch). Die diskusförmigen, kleinen, körbchenförmigen Blütenstände stehen selten einzeln, meist in verzweigten Gesamtblütenständen zusammen. Die Blütenkörbe enthalten nur Blüten eines Geschlechtes. Die männlichen Blütenkörbchen sind tellerförmig abgeflacht, weisen einen Durchmesser von 3 bis 5 mm auf, enthalten 6 bis 16 Hüllblätter in ein bis zwei Reihen und 20 bis über 50 funktional männliche Blüten mit weißlichen, trichterförmigen, fünflappigen Blütenkronen. Die Staubfäden sind verwachsen. Die weiblichen Blütenkörbchen weisen während der Blütezeit einen Durchmesser von 2 bis mehr als 5 mm auf und später als Fruchtkörbchen weisen sie einen Durchmesser von 6 bis über 20 Millimeter auf. Ihre 30 bis über 75 Hüllblätter stehen in sechs bis über zwölf Reihen; ihre Spitzen sind mehr oder weniger gekrümmt und bilden während der Fruchtreife harte Dornen. Die weiblichen Blütenkörbchen enthalten nur zwei Blüten ohne Kronblätter.
Die schwarzen Achänen besitzen keinen Pappus und werden in den dornigen, zweikammerigen Fruchtkörbchen (es sind in diesem Fall die Diasporen), den „Kletten“, verbreitet. Sie nutzen den Kletteffekt, indem sie am Fell vorbeistreifender Tiere oder an Treibgut hängen bleiben und so ausgebreitet werden.
Die Gattung Xanthium wurde durch Carl von Linné aufgestellt.[2] Der botanische Gattungsname Xanthium leitet sich vom griechischen Wort xanthos für gelb ab und bezieht sich darauf, dass früher aus einer der Arten ein gelber Farbstoff gewonnen wurde.
Die Gattung Xanthium gehört zur Tribus Ambrosiinae in der Unterfamilie der Asteroideae innerhalb der Familie Asteraceae.[1]
Die Xanthium-Arten sind ursprünglich in der Neuen Welt beheimatet. Sie sind in weiten Teilen der Welt Neophyten.
Die Systematik der Gattung der Spitzkletten (Xanthium) wird kontrovers diskutiert. Nach molekulargenetischen Untersuchungen gibt es bei Tomasello 2018 nur noch fünf Arten mit wenigen Unterarten.[1]
Nach Tomasello 2018 sind nur noch fünf Arten akzeptiert:
In der Gattung der Spitzkletten (Xanthium) gibt es zwei[2] bis drei[3] (4 bis 25 Arten je nach Autor), so ist diese unvollständige Zusammenstellung ab und zu auffindbar:
oder beispielsweise:
Von manchen Arten können die grünen Pflanzenteile und die Samen roh oder gekocht gegessen werden. Manche Arten werden medizinisch genutzt.[4] Die Samen der Xanthium stromarium sind stark giftig.[5]
Die Gattung Spitzkletten (Xanthium) sollte nicht mit der Gattung Kletten (Arctium), beispielsweise Große Klette (Arctium lappa), verwechselt werden.
Die Spitzkletten (Xanthium) sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Asteroideae innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Манкоо (лат. Xanthium, L. 1753) – өсүмдүктөрдүн татаал гүлдүүлөр тукумундагы уруу. Бийикт. 20й100 смге жеткен бир жылдык жана бир үйлүү чөп. Көп бутактуу сабагы катуу түктүү. Жалбырактары тегиз жээктүү тегерек, үч бурчтуу же жүрөк сымал. Топ гүлү сапсыз, жалбырак колтугунда жайгашкан. Аталык гүлдөрү – топ гүлдүн жогору жагында, энелик гүлү төмөн жагында орношкон – анын ороочтору сыртынан илмекей катуу тикендүү. Уругу бышканда анын катуу тикенектүү ороочтор чоңоюп, мөмөсүнүн сыртын каптап турат.
Мененун жер жүзүндө Түндүк, Түштүк Америкада, Европада, Кичи жана Чыгыш Азияда 70 түрү, Кыргызстанда 2 түрү кездешет. Алар негизинен жол боюнда, айдоодо, таштанды жерде, аңызда, мал сарайга, огороддо жакын жерде өсөт да эң зыяндуу отоо чөп. Майда мал жүнүнө жабышып, анын сапатын төмөндөтөт. Жалбырагы менен тамырын сары жана жашыл боёк алууга пайдаланат, өсүмдүктүн бардык органында иод, алколоиддер бар. Элдик медицинада богокко, тери ооруларына, дизентерияга, лимфа түйүндөрүнүн кургак учугуна дарылоого колдонулат. Уругунда 40 %ке жакын бат кургоочу май бар.
மருளூமத்தை அல்லது பேயூமத்தை அல்லது ஆடையொட்டி(Cockleburs (Xanthium)) என்பது ஆஸ்டெரேசியா என்னும் குடும்பத்தில் உள்ள பூக்கும் செடி. இது அமெரிக்காவிலும் கிழக்கு ஆசியாவிலும் வளரும் நிலைத்திணை (தாவரம்).
இவை 50-120 செமீ உயரம் வளரும் ஆண்டுத்தாவரம். இதன் விதைகள் விலங்குகளின் உடல் மயிரில் சிக்கிக்கொள்வதால் பல இடங்களுக்குச் சென்று நன்றாக பரவி இச்செடி முளைக்கின்றது.
மருளூமத்தை அல்லது பேயூமத்தை அல்லது ஆடையொட்டி(Cockleburs (Xanthium)) என்பது ஆஸ்டெரேசியா என்னும் குடும்பத்தில் உள்ள பூக்கும் செடி. இது அமெரிக்காவிலும் கிழக்கு ஆசியாவிலும் வளரும் நிலைத்திணை (தாவரம்).
இவை 50-120 செமீ உயரம் வளரும் ஆண்டுத்தாவரம். இதன் விதைகள் விலங்குகளின் உடல் மயிரில் சிக்கிக்கொள்வதால் பல இடங்களுக்குச் சென்று நன்றாக பரவி இச்செடி முளைக்கின்றது.
Xanthium (cocklebur) is a genus of flowering plants in the tribe Heliantheae within the family Asteraceae, native to the Americas and eastern Asia and some parts of south Asia .[4][3][2]
Cockleburs are coarse, herbaceous annual plants growing to 50–120 cm (20–47 in) tall. The leaves are spirally arranged, with deeply toothed margins. Some species, notably Xanthium spinosum, are also very thorny with long, slender spines at the leaf bases.[5]
The flower heads are of two types; One, in short terminal branches, produces only pollen. The other, in clusters in the axils of the leaves, produces seed.[5]
Unlike many other members of the family Asteraceae, whose seeds are airborne with a plume of silky hairs resembling miniature parachutes, cocklebur seeds are produced in a hard, spiny, globose or oval double-chambered, single-seeded bur 8–20 mm (0.32–0.79 in) long. It is covered with stiff, hooked spines, which stick to fur and clothing and can be quite difficult to detach. These burs are carried long distances from the parent plant during seed dispersal by help of animals (zoochorous).[6]
Cockleburs are short-day plants, meaning they only initiate flowering when the days are getting shorter in the late summer and fall, typically from July to October in the Northern Hemisphere. They can also flower in the tropics where the daylength is constant.
Over 200 names have been proposed for species, subspecies, and varieties within the genus. Most of these are regarded as synonyms of highly variable species. Some recognize as few as two or three species in the genus. The Global Compositae Checklist recognizes the following
see Ambrosia
The cocklebur is legally listed as a noxious weed in the states of Arkansas and Iowa in the United States of America.
The common cocklebur (Xanthium strumarium) is a native of North America. It has become an invasive species worldwide. It invades agricultural lands and can be poisonous to livestock, including horses, cattle, and sheep. Some domestic animals will avoid consuming the plant if other forage is present, but less discriminating animals, such as pigs, will consume the plants and then sicken and die. The seedlings and seeds are the most toxic parts of the plants. Symptoms usually occur within a few hours, producing unsteadiness and weakness, depression, nausea and vomiting, twisting of the neck muscles, rapid and weak pulse, difficulty breathing, and eventually death.
The plant also has been used for making yellow dye, hence the name of the genus (Greek xanthos = 'yellow'). The many species of this plant, which can be found in many areas, may actually be varieties of two or three species. The seed oil is edible.
Xanthium strumarium is known as cang er zi (苍耳子) in traditional Chinese medicine. Xanthium is also used to treat nasal and sinus congestion.[7]
The spines and seeds of this fruit are rich in a chemical called carboxyatractyloside (CAT), formerly referred to as xanthostrumarin, which is the chemical that is responsible for most of the adverse effects from the use of cang er zi. CAT has been shown to be a growth inhibitor in Xanthium and other plants, serving two functions, delaying seed germination and inhibiting the growth of other plants. Most of the chemical is concentrated in the spines. When the bur is prepared as an herbal remedy, the spines are usually removed, reducing the CAT content of the finished product.[8]
In the O. Henry novel Cabbages and Kings cockleburrs (spelt thus) are used as a plot device in the chapters Shoes and Ships to persuade the normally barefooted inhabitants of a town in the fictitious banana republic of Anchuria to buy shoes.
X. strumarium
X. italicum
X. spinosum
X. albinum
Unidentified Xanthium
Xanthium (cocklebur) is a genus of flowering plants in the tribe Heliantheae within the family Asteraceae, native to the Americas and eastern Asia and some parts of south Asia .
El género Xanthium reúne plantas herbáceas anuales monoicas de la familia Asteraceae. Según las fuentes, se aceptan desde dos hasta una docena de especies, de las más de 120 descritas.[1][2]
El arrancamoños común (X. strumarium) se ha convertido en muchas zonas en una mala hierba nociva, ya que invade tierras de labor envenenando al ganado poco selectivo, como los cerdos, que enferman y mueren al consumir las plantas jóvenes y las semillas, las partes más tóxicas. [cita requerida]
Este género se ha utilizado también por sus propiedades medicinales y para elaborar tinte amarillo, en particular para teñir el cabello de color rubio.[3]
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum, 2: 987, 1753.[4] La especie tipo es Xanthium strumarium
El género Xanthium reúne plantas herbáceas anuales monoicas de la familia Asteraceae. Según las fuentes, se aceptan desde dos hasta una docena de especies, de las más de 120 descritas.
Väärtakjas (Xanthium L.) on taimede perekond korvõieliste sugukonnast.
Väärtakjaid esineb umbes 20 liiki soojades- ja paraskliimavöötmetes. Nad on pärismaised Ameerikas ja Ida-Aasias.
Väärtakjad on üheaastased rohttaimed rohekate ühesooliste õitega. Emasõitel on kattelehtedel haakuvad astlad.
Väärtakjas (Xanthium L.) on taimede perekond korvõieliste sugukonnast.
Väärtakjaid esineb umbes 20 liiki soojades- ja paraskliimavöötmetes. Nad on pärismaised Ameerikas ja Ida-Aasias.
Väärtakjad on üheaastased rohttaimed rohekate ühesooliste õitega. Emasõitel on kattelehtedel haakuvad astlad.
Sappiruohot (Xanthium[1]) on kasvisuku, joka kuuluu asterikasvien eli mykerökukkaiskasvien heimoon. Sappiruohojen emimykeröt tarttuvat helposti eläimiin ja lampaiden villaan tarttuessaan alentavat villan arvoa. Sappiruohoja esiintyy erityisesti lämpimissä maissa, mutta osa sappiruoholajeista on levinnyt ihmisen mukana hyvin moniaalle. Suomessakin niitä esiintyy.[2] Sappiruohot aiheuttavat rehun sekaan joutuessaan eläimille myrkytyksen.[3]
Sappiruohot (Xanthium) on kasvisuku, joka kuuluu asterikasvien eli mykerökukkaiskasvien heimoon. Sappiruohojen emimykeröt tarttuvat helposti eläimiin ja lampaiden villaan tarttuessaan alentavat villan arvoa. Sappiruohoja esiintyy erityisesti lämpimissä maissa, mutta osa sappiruoholajeista on levinnyt ihmisen mukana hyvin moniaalle. Suomessakin niitä esiintyy. Sappiruohot aiheuttavat rehun sekaan joutuessaan eläimille myrkytyksen.
Xanthium est un genre végétal de la famille des Asteraceae originaire d'Amérique et d'Asie orientale. Ces plantes, appelées lampourdes, sont utilisées pour traiter les symptômes de l'asthme bronchique et certaines maladies respiratoires.
Selon The Plant List :
Xanthium est un genre végétal de la famille des Asteraceae originaire d'Amérique et d'Asie orientale. Ces plantes, appelées lampourdes, sont utilisées pour traiter les symptômes de l'asthme bronchique et certaines maladies respiratoires.
Dikica (mali čičak, lat. Xanthium), manji rod jednogodišnjeg raslinja iz porodice glavočika, dio je podtribusa Ambrosiinae, kojega čine svega nekoliko priznatih vrsta[1] iz Sjeverne i Južne Amerike, te Hrvatske.[2]
Dikica (mali čičak, lat. Xanthium), manji rod jednogodišnjeg raslinja iz porodice glavočika, dio je podtribusa Ambrosiinae, kojega čine svega nekoliko priznatih vrsta iz Sjeverne i Južne Amerike, te Hrvatske.
Xanthium L. 1753 è un genere di piante spermatofite dicotiledoni appartenenti alla famiglia delle Asteraceae, dall'aspetto di piccole erbacee annuali dalle tipiche infiorescenze spinose.
Il nome generico (Xanthium) deriva dal greco xanthòs e significa "giallo"[1] in riferimento al fatto che anticamente queste piante erano usate per tingere di giallo le stoffe[2].
Il nome scientifico attualmente accettato (Xanthium) è stato proposto da Carl von Linné (1707 – 1778) biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione Species Plantarum del 1753[3]. Prima di Linneo questo nome fu usato da Dioscoride (40 – 90) medico, botanico e farmacista greco antico che esercitò a Roma ai tempi dell'imperatore Nerone.[2]
I dati morfologici si riferiscono soprattutto alle specie europee e in particolare a quelle spontanee italiane.
L'altezza di queste piante in media supera di poco il metro. La forma biologica prevalente è terofita scaposa (T scap); ossia sono piante erbacee che differiscono dalle altre forme biologiche poiché, essendo annuali, superano la stagione avversa sotto forma di seme; sono inoltre munite di asse fiorale eretto, spesso con poche foglie. Le specie di questo genere sono monoiche: i fiori maschili e femminili sono separati ma presenti sulla stessa pianta.
Le radici sono secondarie da fittone.
Le foglie sono picciolate, con lamina a forma lanceolata, ovale o triangolare (spesso 3-5-lobata) oppure intera lineare specialmente nella parte superiore della pianta. I bordi sono dentati/crenati. La disposizione delle foglie lungo il caule è alterna. Alla base delle foglie in alcune specie sono presenti delle spine gialle triforcate. La superficie è grigio-tomentosa nella parte inferiore.
Le infiorescenze sono composte da capolini agglomerati unisessuali, ossia capolini maschili e capolini femminili separati e diversificati morfologicamente. La struttura dei capolini è quella tipica delle Asteraceae: un peduncolo sorregge un involucro composto da più brattee disposte in più serie e che fanno da protezione al ricettacolo sul quali s'inseriscono alcuni fiori verdastri.
I fiori sono simpetali e attinomorfi; sono inoltre tetra-ciclici (formati cioè da 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (calice e corolla formati da 5 elementi).
Il frutto è ricoperto e avvolto dall'involucro indurito e uncinato (sono le brattee dell'involucro del capolino femminile) e contiene due soli semi; alla sua sommità sono presenti due rostri appuntiti e diritti o ricurvi in vari modi (questo carattere può essere utile per distinguere le varie specie). Alla base delle spine sono presenti dei peli semplici e ghiandolari. La forma in genere è ovoide.
Le piante di questo genere interessano le zone calde e temperate di entrambi gli emisferi. In Italia alcune specie sono abbastanza comuni e generalmente preferiscono gli habitat presso gli incolti o le aree abbandonate e ruderali.
Di questo genere tutte le specie spontanee della flora italiana vivono sull'arco alpino. La tabella seguente mette in evidenza alcuni dati relativi all'habitat, al substrato e alla distribuzione delle specie alpine[6].
La famiglia di appartenenza del genere (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23000 specie distribuite su 1535 generi[7] (22750 specie e 1530 generi secondo altre fonti[8]). Il genere Xanthium è composto da poche specie, meno di una decina a seconda dei vari Autori.
A seguito degli studi filogenetici di questi ultimi anni condotti sulla famiglia delle Asteraceae, la stessa è stata suddivisa in 12 sottofamiglie e complessivamente 43 tribù. Il genere Xanthium è stato inserito nella sottotribù delle Ambrosiinae, tribù delle Heliantheae e sottofamiglia delle Asteroideae[9][10]. Tradizionalmente questo genere veniva assegnato alla tribù delle Ambrosieae (famiglia Compositae) e prima ancora a causa di particolari caratteri morfologici, insieme al genere Ambrosia, alla famiglia (ora non più in uso) delle “Ambrosiaceae”.[2]
Qui di seguito sono elencate alcune specie europee del genere. Il riconoscimento delle varie specie tra i vari botanici è controverso per cui accanto ai nominativi sono indicate le varie checklist prese in considerazione:
In questo genere in Europa è stato riconosciuto il seguente ibrido:
Per meglio comprendere ed individuare le varie specie del genere (solamente per le specie spontanee della flora italiana) l'elenco che segue utilizza in parte il sistema delle chiavi analitiche (vengono cioè indicate solamente quelle caratteristiche utili a distingue una specie dall'altra)[13].
Un genere che si avvicina (da un punto di vista morfologico ) al genere Xanthium è il genere Arctium. Quest'ultimo si distingue per la tipologia diversa del capolino che è bisessuale (questo genere non è monoico) e inoltre le varie specie sono bienni (non annuali).
Anticamente queste piante (Xanthium spinosum, Xanthium strumarium, e altre) erano usate per alcune loro presunte proprietà medicamentose (emostatiche, sedative, antireumatiche). Mentre in cucina non vengono usate in quanto sono tossiche (anche gli animali da pascolo le evitano). Le tossine sono contenute anche nel seme.
La nappola comune (Xanthium strumarium) è originaria del Nord America. È diventata una specie invasiva in tutto il mondo. Invade le terre agricole e può essere velenoso per il bestiame, compresi cavalli, bovini e pecore. Alcuni animali domestici evitano di consumare la pianta se è presente un altro foraggio, ma animali meno discriminanti, come i maiali, consumano le piante e tendono ad si ammalarsi e morire. I sintomi di solito si manifestano entro poche ore, producendo instabilità e debolezza, depressione, nausea e vomito, torsione dei muscoli del collo, polso rapido e debole, difficoltà respiratoria e infine morte.
La pianta è stata anche utilizzata per la produzione di colorante giallo. Le molte specie di questa pianta, che possono essere trovate in molte aree, possono in realtà essere varietà di due o tre specie.
Lo Xanthium strumarium è noto come cang er zi (苍耳 子) nella medicina tradizionale cinese. È anche usato per trattare la congestione nasale e sinusale.[15]
Le specie di questo genere appartengono alla categoria dei vegetali “brevidiurni” con fioriture precoci in presenza di giornate corte (e notti lunghe).[2]
Xanthium L. 1753 è un genere di piante spermatofite dicotiledoni appartenenti alla famiglia delle Asteraceae, dall'aspetto di piccole erbacee annuali dalle tipiche infiorescenze spinose.
Dagišius (Xanthium) – astrinių (Asteraceae) šeimos augalų gentis. Genties pavadinimas iš graikų k. xanthos – geltonas; iš augalo lapų ir iš šaknų gaunami geltoni dažai. Vienmetės žolės stačiais, šiurkščiais šakotais stiebais. Lapai pražanginiai. Graižai susitelkę į varpas ar kekes lapų pažastyse arba kamuolėlius stiebo ir šakelių viršūnėse.
Gentyje yra 25 rūšys, paplitusios Šiaurės ir Pietų Amerikoje. Lietuvoje auga 3 rūšys:
Rzepień (Xanthium) – rodzaj roślin należący do rodziny astrowatych. Gatunkiem typowym jest Xanthium strumarium L.[2].
Angiosperm Phylogeny Website adoptuje podział na podrodziny astrowatych (Asteraceae) opracowany przez Panero i Funk w 2002[3], z późniejszymi uzupełnieniami[4]. Zgodnie z tym ujęciem rodzaj Xanthium należy do plemienia Heliantheae Cass., podrodziny Asteroideae (Juss.) Chev. W systemie APG III astrowate są jedną z kilkunastu rodzin rzędu astrowców (Asterales), wchodzącego w skład kladu astrowych w obrębie dwuliściennych właściwych[1].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa astrowe (Asteridae Takht.), nadrząd astropodobne (Asteranae Takht.), rząd astrowce (Asterales Lindl), rodzina astrowate (Asteraceae Dumort.), plemię Xanthieae Rchb., rodzaj rzepień (Xanthium Rchb.)[5]:
Rzepień (Xanthium) – rodzaj roślin należący do rodziny astrowatych. Gatunkiem typowym jest Xanthium strumarium L..
Xanthium é um género botânico pertencente à família Asteraceae.[1]
Xanthium é um género botânico pertencente à família Asteraceae.
Xanthium este un gen de plante din familia Asteraceae, ordinul Asterales.
Pıtrak, papatyagiller (Asteraceae) familyasından Xanthium cinsini oluşturan Amerika ve Asya'ya özgü dikenli tohumlara sahip otsu bitki türlerinin ortak adı.
Kaba, otsu, 50–120 cm kadar büyüyebilen bir yıllık bitkidir. Yaprakları dişli uçlu ve spiral düzendedir. X. spinosum gibi bazı türleri dikenlidir ve yaprakları uzun, zayıf dikenlere sahiptir.
Çiçekleri iki tiptedir. Biri kısa saplıdır ve yalnızca polen üretirler. Diğeri ise, yaprakların dal ile birleştikleri yerlerde oluşur ve yalnızca tohum üretir.
İpeksi tüylü tohumları havada uçuşan papatyagiller familyasının diğer üyelerinden farklı olarak pıtrak tohumları sert, dikenli, küre ya da oval şekilde, 8–20 mm uzunluğunda tek tohumludurlar. Tohumlar katı, çengelimsi dikenlerle kaplıdır. Hayvan kürkleri ve insan giyisilerine yapışarak taşınırlar. Bu yüzden dünyanın birçok yerinde yaygındırlar.
Kum tepelerinde kök salmaya çalışan bir pıtrak tohumu
Pıtrak meyvesinin yakından görünümü
Xanthium strumarium
Pıtrak, papatyagiller (Asteraceae) familyasından Xanthium cinsini oluşturan Amerika ve Asya'ya özgü dikenli tohumlara sahip otsu bitki türlerinin ortak adı.
Батьківщиною рослини є Центральна та Північна Америка. Занесена у Європу, Малу та Східну Азію.
Листки чергові, цілісні, зубчасті або лопатеві.
Квітки одностатеві, однодомні, сидячі, зібрані у колосовидні або гроновидні суцвіття, розташовані у пазухах листка або зібрані пучками на верхівках стебел. Тичинкові кошики майже кулясті, багатоквіткові, розташовані у верхній частині суцвіття; маточкові — розташовані поодиноко або клубочком у нижній частині суцвіття. Тичинкові квітки із 5-зубчастим віночком.
Сім'янки довгасті, стиснуті, по дві у кожній обгортці.
Листя та коріння дають жовту фарбу, використовують для фарбування тканин.
Насіння нетреби звичайної містить до 40 % олії, придатної для виготовлення оліфи.
Chi Ké đầu ngựa (danh pháp khoa học: Xanthium) là một chi thực vật có hoa trong họ Cúc (Asteraceae)[1] Chi này là bản địa ở Bắc Trung Mỹ, châu Á, châu Âu[2][3][4].
Chi Ké đầu ngựa gồm những thực vật thân thảo một năm[5][6], dáng thô, có thể cao tới 20–47 inch (51–119 cm). Lá mọc cách hoặc mọc vòng, có hai dạng hình mác hoặc hình trứng, hình thận, mép lá có nhiều thùy và có răng cưa sâu[5][7][8]. Một số loài như ké đầu ngựa gai X. spinosum có rất nhiều gai, mỗi nách lá đều có một gai màu vàng nhạt mang ba thùy nhọn[9].
Cây có hoa đơn tính: hoa đực nằm ở những nhánh ngắn tại đầu cành, mang nhiều lá bắc xếp thành 1-3 hàng, tràng hoa có mang 5 thùy hình răng, mọc thành cụm hình cầu, đế hoa hình bán cầu có nhiều vảy; hoa cái hình trứng mọc thành cụm tại nách lá, không có tràng, lá bắc dính liền vào nhau ôm trọn lấy hoa[5]. Hạt phấn có kích thước 26-28 micrômét, dạng hình phỏng cầu dẹt ở hai đầu, có hình phác nhìn từ cực dạng tam giác, phân thành 3-4 thùy, lục giác hay ngũ giác, và có 3-4 đường xoi dọc. Gai ngoài hạt phấn gần như bị tiêu biến, chỉ còn là những mấu nhọn hay tù dài không quá 0,6 micrômét[10].
Ké đầu ngựa là cây ngày ngắn[11][12][13][14], chỉ ra hoa vào lúc ngày ngắn-đêm dài vào cuối mùa hè và mùa thu, thường là từ tháng Bảy đến tháng Mười[15] ở Bắc bán cầu. Tuy nhiên chúng vẫn có thể ra hoa quanh năm ở vùng nhiệt đới trong điều kiện độ dài thời gian ngày-đêm được giữ ở mức ổn định[16].
Ké đầu ngựa cho quả hình cầu, mang nhiều gai. Quả ké là quả gai được bao bọc bởi một cái vỏ hình thành từ lá bắc. Các gai này giúp cho quả dễ dàng mắc vào những động vật đi ngang qua và sẽ được các động vật ấy phát tán đi rất xa, có khi hàng dặm[10]. Khi chín, quả sẽ chuyển sang màu vàng, chính vì vậy chi này mang tên khoa học là Xanthium, bắt nguồn từ chữ Hy Lạp xanthos có nghĩa là màu vàng[17].
Số lượng loài của chi Ké đầu ngựa không thống nhất. Trong quá khứ từng có hơn 20 loài ké đầu ngựa đã được nhận diện[18]. Hiện tại The Plant List công nhận 12 loài thuộc chi Ké đầu ngựa như sau[19]:
Theo một số nghiên cứu, một hoạt chất trong ké đầu ngựa có tác dụng kiềm chế quá trình tạo anion superoxit của bạch cầu trung tính bị kích thích bởi N-formyl-methionin-leucine-phenylalanin với chỉ số IC50 là 1,72 µg/mL[20].
Gai và hạt của quả ké chứa nhiều chất carboxyatractylosit (CAT), trước đây gọi là xanthostrumarin, đây là chất có vai trò chủ chốt trong các tác dụng phụ của ké đầu ngựa. CAT được cho là chất ức chế sinh trưởng trên ké đầu ngựa và nhiều thực vật khác, nó có vai trò ngăn chặn việc nảy mầm và sinh trưởng của thực vật. Phần lớn chất này tập trung trong gai của quả ké, tuy nhiên khi quả được sơ chế để làm thuốc thì gai thường bị đốt bỏ, điều đó làm giảm hàm lượng của CAT trong thành phẩm[21].
Ké đầu ngựa cũng được dùng để làm thuốc nhuộm màu vàng, từ đó sinh ra tên khoa học là Xanthium, bắt nguồn từ chữ Hy Lạp xanthos nghĩa là "màu vàng". Dầu ép từ hạt ké đầu ngựa có thể được dùng làm thực phẩm.
Trong Đông y ké đầu ngựa thông thường X. strumarium được gọi là "thương nhĩ tử" (苍耳子, cang er zi)[22][23], ngoài ra thương nhĩ tử cũng có thể là các loài ké đầu ngựa khác như X. inequilaterum hay X. sibiricum[16]. Thành phần làm thuốc là quả già khô, có thể dùng dạng sao chín, phơi khô, tán bột hay tẩm rượu. Ké đầu ngựa có vị ngọt nhạt, cay đắng, tính ấm, hơi độc, tác dụng phát tán, tán phong, trừ thấp, hoá nhiệt, thông mũi[24], giảm đau, chủ trị nhức đầu do phong hàn, mắt quáng gà, tắc mũi và các bệnh về mũi-xoang[16][23][25]. Tuy nhiên không dùng ké đầu ngựa trong trường hợp huyết hư, ứ huyết[26], kiêng kỵ với thịt lợn[22], và dùng quá liều sẽ gây độc, nôn, đau bụng, tiêu chảy[23]. Chất độc của ké đầu ngựa gây hại đến gan và sẽ gây tử vong ngay tức khắc nếu dùng với liều lượng bằng 0,75% khối lượng cơ thể[27][28].
- Ké đầu ngựa ngọt ôn, chữa não phong,
- Nhức đầu đau mắt thấp tê rần,
- Phong cùi lậu ké, cùng tiêu độc,
- Óc nhiễm hàn, mũi chảy nước trong.
Ké đầu ngựa thông thường (Xanthium strumarium) là loài bản địa ở Bắc Mỹ[29]. Hạt của nó từng là thức ăn của loài vẹt đuôi dài Carolina đã tuyệt chủng[30][31] - trước nay chưa ai biết loài vật nào khác chịu được chất độc của hạt ké đầu ngựa[32]. Nay nó trở thành loài xâm hại trên khắp thế giới[30][33], xâm lấn vào các thửa ruộng đất nông nghiệp và có thể gây ngộ độc cho gia súc vì chứa các chất độc glycosit[34], như ngựa; bò nhà; cừu. Một số vật nuôi sẽ không đụng đến loài cây này nếu như trong khu vực có sẵn các nguồn thức ăn khác, nhưng các loài ăn tạp hơn, như lợn sẽ ăn ké đầu ngựa để rồi ngộ độc, ốm mà chết. Cây con và hạt là phần có độc tính cao nhất của ké đầu ngựa. Triệu chứng ngộ độc thường diễn ra trong vòng vài giờ, bao gồm việc đi đứng loạng choạng, người yếu ớt, ủ rũ, trẹo xoắn cơ cổ, mạch gấp và yếu, khó thở, và cuối cùng là tử vong.
X. strumarium
X. italicum
X. spinosum
X. albidum
Chi Ké đầu ngựa (danh pháp khoa học: Xanthium) là một chi thực vật có hoa trong họ Cúc (Asteraceae) Chi này là bản địa ở Bắc Trung Mỹ, châu Á, châu Âu.
Xanthium L., 1753
Типовой вид Дочерние таксоны
Дурнишник (лат. Xanthium) — род однолетних травянистых растений семейства Астровые (Asteraceae).
Латинское родовое название происходит от греч. χανθος — жёлтый, из-за использования в качестве красителя.
Родиной растения является Центральная и Северная Америка. Занесено в Европу, Малую и Восточную Азию.
Листья очередные, цельные, зубчатые или лопастные.
Корзинки однополые, однодомные, сидячие, собраны в колосовидные или кистевидные соцветия, расположенных в пазухах листьев или собраны пучками на верхушках стеблей. Тычиночные корзинки почти шаровидные, многоцветковые, расположены в верхней части соцветия; пестичные — одиночные или клубочком в нижней части соцветия. Тычиночные цветки с 5-зубчатым венчиком. Пестичные цветки заключены по два в сросшуюся обертку с нитевидным трубчатым малозаметным венчиком или без венчика.
Семянки продолговатые, сжатые, по две в каждой обёртке.
Листья и корни дают жёлтую краску, употребляемую для окраски тканей.
Семена дурнишника обыкновенного содержат до 40 % масла, пригодного для изготовления олифы.
Род Дурнишник входит семейство Астровые (Asteraceae) порядка Астроцветные (Asterales).
В род Дурнишник включают от 3 до 25 видов[источник не указан 3355 дней](в книге «Флора СССР» указано 70 видов), некоторые из них:[3]
Дурнишник (лат. Xanthium) — род однолетних травянистых растений семейства Астровые (Asteraceae).
Латинское родовое название происходит от греч. χανθος — жёлтый, из-за использования в качестве красителя.
苍耳属（学名：Xanthium）是菊科下的一个属，为草本植物。该属共有约30种，分布于地中海地区一带。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
オナモミ属（オナモミぞく、学名：Xanthium）とは、キク科の属の1つ。
世界中の広い範囲に分布する。ほとんどが一年草。花は雄花序と雌花序に分かれ、上の方に雄花の集まりが、葉腋に雌花が付く。雄花は舌状花のない頭状花序だが、雌花は特に変わった構造をしている。
オナモミの果実は、キク科の中では特殊化している。キク科の花に見えるものは、多数の花が集合した頭状花序とよばれるものであり、萼に見えるものは総包とよばれる花をつける茎につく葉である。
オナモミでは総包が肥大、融合して固い殻になり、果実（の集まり）を包んでしまう。その表面に棘が突き出しており、この棘を動物の体に引っ掛けて種子を伝播させる。この特性のため、ひっつき虫などとも呼ばれる。この棘の1本はキクの「花」（頭花）の「萼」（総包）の1枚に相当する。その殻を切り開けば、中に真の果実が2つ入っている。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 
.jpg)
