nomes no trilho de navegação
Golden jackals live eight to nine years in the wild and up to sixteen in captivity. They have made a deep impression on people of the Middle East and play a significant role in many fables. They have the same reputation for slyness as the fox has in European fables.
Jackals are referred to repeatedly in the Bible, particularly in conjunction with descriptions of desolate regions.
Golden jackals also played a significant role in ancient Egypt. Here the god Anubis was depicted as a jackal, or as a man with the head of a jackal. Anubis was the god of the netherworld and weighed the heart of the deceased. The golden jackal fulfilled this function among Egyptian deities. Thus the evening howling of these animals, which lived on the edge of civilization, frightened people and aroused their curiosity as much as death would.
Perception Channels: tactile ; chemical
The golden jackal is prevalent and is not threatened.
CITES: appendix iii
IUCN Red List of Threatened Species: least concern
The golden jackal raids crops such as corn, sugarcane and watermelon. Individuals have also attacked Caracul sheep with such frequency that sheep-herders have had to make their pastures jackal-proof by enclosing them. Golden jackals may be involved in the spread of rabies; in 1979 two young children were attacked and killed by jackals.
Golden jackals play an important scavanging role by eating garbage and animal carrion around towns and villages. They benefit agriculture by preventing increases in the number of rodents and lagomorphs. They are sometimes hunted for their fur. Golden jackals that are hand-raised can be tamed and kept in houses. They become housebroken and behave much like a domesticated dog, except that they remain shy around strange people and will not allow themselves to be petted by them.
Golden jackals consume 54% animal food and 46% plant food. They are opportunistic foragers with a very varied diet, which consists of young gazelles, rodents, (especially during winter), hares, ground birds and their eggs, reptiles, frogs, fish, insects and fruit. They take carrion on occasion.
Animal Foods: birds; mammals; amphibians; reptiles; fish; eggs; carrion ; insects
Plant Foods: fruit
Primary Diet: omnivore
The golden jackal occurs in North and East Africa, Southeastern Europe and South Asia to Burma.
Biogeographic Regions: palearctic (Native ); oriental (Native ); ethiopian (Native )
The golden jackal is the most northerly of jackal species, and also the most widely distributed. It overlaps biotopes only with the black-backed jackal in East African savannas. Golden jackals prefer dry open country, arid short grasslands and steppe landscapes.
Terrestrial Biomes: desert or dune ; savanna or grassland ; forest ; scrub forest
Average lifespan
Status: captivity: 16.0 years.
Average lifespan
Status: captivity: 14.0 years.
The body length of the golden jackal is 70 to 85 cm., with a tail length of about 25 cm. Its standing height is approximately 40 cm. The fur is generally coarse and not very long. Its coat is usually yellow to pale gold and brown-tipped, but the color can vary with season and region. On the Serengeti Plain in Northern Tanzania, golden jackals are brown-tipped yellow in the rainy season (December-January), changing to pale gold in the dry season (September-October).
Range mass: 8 to 10 kg.
Other Physical Features: endothermic ; bilateral symmetry
Golden jackals live in mated pairs and are strictly monogamous. In most jackal families, there are one or two adult members called "helpers." Helpers are jackals who stay with the parents for a year after reaching sexual maturity, without breeding, to help take care of the next litter.
Mating System: monogamous ; cooperative breeder
Births occur mainly in January-February in East Africa and in April-May in Southeast Europe, but take place throughout the year in tropical Asia. Golden jackals of the Serengeti court at the end of the dry season and produce pups during the rainy season. They have been observed to produce pups for at least eight years. The gestation period is 63 days. Young are born in a den within the parents' marked territory. Litters can contain one to nine pups, but two to four is the usual number. Weight at birth is 200-250 grams. Pups' eyes open after about ten days. The pups are nursed for about eight weeks, and then weaned. The young are fed by regurgitation and begin to take some solid food at about three months. Both parents provide food and protection. Sexual maturity comes at eleven months.
Range number of offspring: 1 to 9.
Average number of offspring: 4.5.
Range gestation period: 60 to 63 days.
Range weaning age: 50 to 90 days.
Key Reproductive Features: gonochoric/gonochoristic/dioecious (sexes separate); sexual
Average birth mass: 207.5 g.
Average number of offspring: 3.
Average age at sexual or reproductive maturity (male)
Sex: male: 334 days.
Average age at sexual or reproductive maturity (female)
Sex: female: 334 days.
Parental Investment: altricial ; post-independence association with parents; extended period of juvenile learning
Narrow (Nile Valley, Delta, Western Desert).
Native, resident.
The Golden Jackal (Canis aureus) is one of the most widely distributed canid (dog family) species, occurring in many areas of central, eastern, and southern Europe; northern Africa; and parts of Asia (with a range extending from the Arabian Peninsula into western Europe and east into Turkey, the Middle East, Central Asia, the entire Indian subcontinent and east and south to Sri Lanka, Burma, Thailand, and parts of Indochina). During the past half century, Golden Jackal populations in Europe have undergone significant changes in both distribution and abundance, including dramatic declines (until the 1960s), recovery (1960s and 1970s), and expansion (from the early 1980s onwards). Expansion of Golden Jackals in eastern and central Europe is ongoing.
Golden Jackals live from the Sahel to the evergreen forests of Burma and Thailand. In Africa, they are found in semi-desert and short to medium grasslands and savannahs (but see below); in India and Bangladesh, they can be found in forested, mangrove, agricultural, rural, and semi-urban habitats. They are established up to 2000 m in India. Golden Jackals, which are primarily nocturnal, are opportunistic and omnivorous foragers, even approaching human habitations at night to forage for garbage.The basic social unit is the breeding pair, which is sometimes accompanied by its current litter of pups and/or by offspring from previous litters.
Golden Jackals exhibit substantial geographic and ecological variation across their range. Some of this variation, however, may be due to the presence of cryptic species.Analyses of mitochondrial DNA (mtDNA) sequences by Rueness et al (2011) and Gaubert et al. (2012) followed up on a previousmtDNA study (and even earlier morphological data from T.H. Huxley and others) suggesting that the taxon known as the Egyptian Jackal (C. aureus lupaster) is actually more closely related to the Gray Wolf than to any other canid, including Golden Jackals from elsewhere. This taxon is recognized as the African Wolf (Canis lupus lupaster). African wolves appear to be solitary and extremely shy, living at the periphery of family packs of Golden Jackals. According to some reports, the African wolf may hunt larger livestock such as sheep, goats and even cows, whereas the Golden Jackal is only observed preying on lambs. Golden Jackals may be harassed by African Wolves to gain access to carcasses being fed on by Golden Jackals. Phylogenetic analyses of mtDNA indicate that the African Wolf may be widely distributed in North and West Africa, extending its known apparent range more than 6,000 km west from its previously determined range in northeastern Africa. Further research will be necessary to resolve the relationship between Golden Jackals and African Wolves. It is possible that there has been extensive hybridization between the two in Africa or that the African Golden Jackal in North and West Africa is just an eco-morphological variant within the African Wolf lineage (Gaubert et al. 2012).
Over most its distribution, the Golden Jackal is fairly common, although it is thought to be declining in many areas due to habitat loss and modification. The Indian sub-continent is estimated to be home to at least 80,000 individuals.
(Sillero-Zubiri 2009; Rueness et al. 2011; Arnold et al. 2012; Gaubert et al. 2012)
Adi çaqqal (lat. Canis aureus) - canavar cinsinə aid heyvan növü.
Əsasən iki yarımnövə ayrılır. Aralıq Dənizi və Cənubi Avropada (bura həmçinin Qafqaz və Dağıstandada yaşayanlar da aiddir) yaşayan çaqqallar Canis aureus maeoticus yarımnövünə aid hesab olunur. Yaşayış arealın şərq hissəsində (Hindistan, Orta Asiya, İran) yaşayanlar isə tipik Canis aureus aureus yarımnövünə aid hesab edilir.
Bunlardan başqa adi çaqqalın Şimali Afrikada yaşayan və sayı az olan bir neçə yarımnövü də var:
Lakin adi çaqqalın bu cür təsnifatı ilə bütün zooloqlar razılaşmır.
Məməlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. An aourgi alaouret (Canis aureus), anvet ivez aourgi boutin pe aourgi Azia, a zo un aourgi bihan a gaver e su Azia, gevred Europa ha kreiz ha norzh Afrika. Etre 7 ha 9 bloavezh e c'hell bevañ en natur ha betek 16 bloavezh er gwarezva.
Ur vlevenn ruz-melen gant un tarch war o gouzoug o deus an aourgon. O liv a c'hell kemmañ hervez an amzer hag ar vro avat. Muzuliañ a reont etre 70 ha 85 cm ha pouezañ etre 8 ha 10 kg. Brasoc'h eo ar pared eget ar parezed.
Aourgon boutin a gaver eus ar Balkanoù betek Thailand ha Sri-Lanka hag e norzh Afrika betek hanternoz Tanzania. Plijout a ra dezho ar rannvroioù sec'h gant nebeut a struzh.
E bagadoù-familh bihan e vev an aourgon alaouret. Ar re vihan a chom gant o zud ur bloaz goude m'eo tizhet o oad-gour ganto d'o harpañ da zesevel ar re yaouankoc'h. Debriñ a reont menned, anevaled bihan ha frouezh. Ar c'houbladoù a chom asambles a-hed o buhez hag asambles e tifennont o zachennad.
Goude un dougen 9 sizhunvezh e vez ganet gant ar parezed etre 6 ha 9 c'holen hag a bouez etre 200 ha 250 g.
An aourgi alaouret (Canis aureus), anvet ivez aourgi boutin pe aourgi Azia, a zo un aourgi bihan a gaver e su Azia, gevred Europa ha kreiz ha norzh Afrika. Etre 7 ha 9 bloavezh e c'hell bevañ en natur ha betek 16 bloavezh er gwarezva.
El xacal comú (Canis aureus) és un mamífer carnívor de la família dels cànids, que pertany al gènere Canis, el pelatge del qual oscil·la, segons la localitat, entre el terrós rogenc i el gris groguenc. El xacal comú té una alimentació molt variada des de petits rosegadors a ocells passant per insectes, rèptils carronya i escombraries humanes.
Habita el nord i nord-est d'Àfrica, sud-est i centre d'Europa (fins a Àustria i Hongria),[1] Àsia menor, el proper orient i est d'Àsia. No està en perill per la gran àrea que ocupa i alimentació variada.[2] És una espècie molt adaptable que també viu a la sabana africana i l'Altiplà d'Etiòpia, el Caucas i bosocs de l'Índia. És el xacal més gros i l'únic que viu fora de l'Àfrica. N'hi ha unes 13 subespècies. Genèticament està més relacionat amb el llop i el coiot que amb altres xacals.
Els xacals comuns són més petits i més lleugers que els llops. Les femelles tenen cinc parells de mamelles i són un 12% més menudes que els mascles. Els adults fan de 74–106 cm de llarg, 38–50 cm d'alt a l'espatlla i pesen de 7–15 kg. La cua és més recta i més curta que la dels llops.
Només caça de nit. La femella pareix cap al març i els cadells són independents tres o quatre mesos després. Arriben a la maduresa sexual en un any.
El xacal comú (Canis aureus) és un mamífer carnívor de la família dels cànids, que pertany al gènere Canis, el pelatge del qual oscil·la, segons la localitat, entre el terrós rogenc i el gris groguenc. El xacal comú té una alimentació molt variada des de petits rosegadors a ocells passant per insectes, rèptils carronya i escombraries humanes.
Habita el nord i nord-est d'Àfrica, sud-est i centre d'Europa (fins a Àustria i Hongria), Àsia menor, el proper orient i est d'Àsia. No està en perill per la gran àrea que ocupa i alimentació variada. És una espècie molt adaptable que també viu a la sabana africana i l'Altiplà d'Etiòpia, el Caucas i bosocs de l'Índia. És el xacal més gros i l'únic que viu fora de l'Àfrica. N'hi ha unes 13 subespècies. Genèticament està més relacionat amb el llop i el coiot que amb altres xacals.
Šakal obecný (Canis aureus) je druh psovité šelmy. Obývá především jihovýchodní Evropu a jihozápadní, jižní Asii, ale i některé regiony jihovýchodní Asie. Nejpozději od roku 2006 byla jeho přítomnost zaznamenaná i v Česku, přičemž pozorování postupně přibývají.[2][3][4] Oproti nejmenšímu poddruhu vlka obecného, vlku arabskému (Canis lupus arabs), je šakal menší, má kratší končetiny i ocas, protáhlejší trup a užší čenich. Barva srsti se mění v závislosti na ročním období. Zatímco v létě je krémově žlutá, v zimě se zbarví do tmavé béžové. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) se jedná o málo dotčený druh.
Předkem šakala obecného je pravděpodobně již vyhynulý Canis arnensis, který obýval jižní Evropu asi před 1,9 miliony lety. Samotný šakal se ale do Evropy dostal nejspíše z Indie a to přibližně před 20 000 lety na konci poslední doby ledové. Z toho období také pochází i nejstarší fosílie, která byla odkryta v archeologickém nalezišti Ksar Akil, vzdáleném asi 10 severovýchodně od Bejrútu v Libanonu. V Evropě byly nalezeny nejstarší fosílie v Řecku a jejich stáří je odhadováno asi na 7 000 let.
Je uváděno sedm poddruhů šakala obecného, které se liší vzhledem i areálem výskytu. I přes shodu jmen není tento druh úzce příbuzný africkému šakalovi čabrakovému (Canis mesomelas) ani šakalovi pruhovanému (Canis adustus), zato jeho blízkými příbuznými jsou vlk africký (Canis anthus), vlček etiopský (Canis simensis) a kojot prérijní (Canis latrans).
Obývá otevřené travnaté louky s křovisky, nejčastěji v okolí řek, jezer a v údolích. Šakal obecný je společenské zvíře a žije v malých smečkách tvořených párem a jejich potomky. Aktivní je hlavně v noci. Podobně jako liška obecná (Vulpes vulpes), jeho největší konkurent, má velmi široký jídelníček, který zahrnuje vše od hmyzu až po malé kopytníky. Oba druhy se také snadno dokáží přeorientovat na jinou stravu, pokud je nedostatek. Dalšími hlavními konkurenty jsou kočka bažinná (Felis chaus), na Kavkazu též mýval severní (Procyon lotor) a ve střední Asii kočka stepní (Felis lybica ornata).
Šakala obecného, známého též pod označením vlk šakalovitý,[5] poprvé popsal švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758 v desátém vydání své knihy Systema naturae pod binomickým jménem Lupus aureus.[6]
Šakal obecný je řazen do čeledi psovitých, kterou lze rozdělit do tří základních skupin (plus několik nezařazených druhů): jihoameričtí psovití, lišky a „vlci“. Mezi „vlky“ v širším slova smyslu, neboli rody Canis, Cuon a Lycaon, patří vlci, šakalové, kojoti, dingové, psi domácí, dhoulové a psi hyenovití. Zástupci této skupiny sdílí podobné morfologické znaky a 78 chromozomů, což umožňuje jejich mezidruhové křížení.[7] Ačkoliv se šakal obecný podobá africkým šakalům zubním vzorcem i stavbou těla a obecně se uvádělo, že jde o homogenní skupinu, studie jejich DNA prokázaly, že šakalové nejsou monofyletické druhy, tzn. nemají společného předka a jsou si příbuzné jen vzdáleně.[8][9][10] Označení „šakal“ pro všechny tři druhy je tedy sporné.[8]
Roku 2005 byla provedena studie genetické informace psovitých šelem, která prokázala, že nejbližšími příbuznými šakala obecného jsou kojot prérijní (Canis latrans) a vlček etiopský (Canis simensis).[11]
Až do roku 2015 se uvádělo, že šakal obecný má třináct poddruhů, z nichž šest obývalo Afriku. Právě toho roku ale byla publikována nová studie zabývající se genetikou druhu, která došla k závěru, že šest afrických subspecií by mělo být klasifikováno pod hlavičkou samostatného druhu, který byl nazván vlk africký (Canis anthus). Počet poddruhů šakala obecného se tak snížil na sedm.[12][13] Některé zdroje pak uvádí i poddruhy Canis aureus qattarensis,[14][15] Canis aureus lupaster,[15] nebo Canis aureus palaestina.[5]
Canis aureus aureus
Šakal obecný siamský
Šakal obecný indický
Šakal obecný kavkazský
Šakal obecný srílanský
Šakal obecný syrský
Pravděpodobným předkem současných šakalů obecných je vyhynulý druh Canis arnensis, který byl endemický pro jižní Evropu a obýval ji v raném pleistocénu zhruba před 1,9 miliony lety.[26] Morfologicky se podobal spíše šakalovi obecnému, než africkým šakalům čabrakovým a pruhovaným.[27][28]
Nejstarší fosílie šakala obecného byla nalezena nedaleko skalního úkrytu v archeologické lokalitě Ksar Akil (vzdálená asi 10 km jihovýchodně od Bejrútu v Libanonu). Zde nalezený fragment zubu je datován do doby asi před 20 000 lety.[29] Nejstarší evropské fosílie jsou podstatně mladší. Byly objeveny v řeckých Delfách a jsou staré přibližně 7 nebo 6,5 tisíce let.[30] Neobvyklé fragmenty patní kosti byly též nalezeny v jeskynním komplexu Azokh v Náhorním Karabachu (jihozápadní Ázerbájdžán), ty jsou datovány do středního pleistocénu, není ale znám jejich přesný původ.[28]
Haploskupina, děděná kombinace alel, se dělí na haplotyp starší a mladší. Starší haplotyp mají jedinci z Indie, zatímco mladší mají šakalové obecní ze všech ostatních oblastí.[31] Právě indičtí šakalové obecní vykazují největší genetickou rozmanitost a je tedy pravděpodobné, že v době glaciálního maxima žila bazální populace šakalů v Indii (cca před 20 000 lety) a až přibližně na konci pleistocénu se rozšířila do jiných částí Eurasie.[32] Mimo Indii vykazuje kavkazská a turecká populace relativně vyšší genetickou diverzitu, především v porovnání s populací evropskou.[33] Další geneticky poměrně rozmanitá populace žije v Izraeli, avšak důvodem je pravděpodobně křížení se psy a vlky.[12][34] Podle studie provedené v roce 2014 je více jak 15 % izraelského genomu vlků výsledkem křížení s šakaly.[35]
Tělo šakalů obecných je lehce stavěné a zároveň dobře osvalené. Vzhledem se podobají vlkům obecným, ale jsou menší, lehčí, mají delší trup, méně výrazné čelo, kratší končetiny a užší tlamu.[36] Jejich štíhlé končetiny jsou v poměru k tělu dlouhé a na tlapách mají malé polštářky.[37] Tělo samců měří mezi 71 a 85 cm, u samic je to 69 až 73 cm. Kohoutková výška pro obě pohlaví je 45–50 cm. Dospělí samci váží 6–14 kg, samice o něco méně: přibližně 7–11 kg.[38] Délka ocasu se rovná asi třetině délky celého těla.[36] Pohlavní dimorfismus je patrný prakticky jen v rozměrech.[39]
Lebka šakalů obecných je podobná jako u vlků či kojotů, naopak je výrazněji odlišná od lebek jiných druhů šakalů či vlčka etiopského.[40] V porovnání s vlky je hlava šakalů menší, méně masivní, s kratší obličejovou částí. U některých jedinců se též může na zadní části hlavy vyskytnout výrůstek z kosti, který měří asi 1,3 cm a jemuž bývaly na Srí Lance připisovány magické schopnosti.[41] Zuby jsou přizpůsobené konzumaci širší škály potravy, než je tomu například u vlků. Špičáky jsou velké a silné, ale v porovnání s vlčími relativně slabší. Totéž platí pro stoličky. Zubní vzorec je 3.1.4.2 3.1.4.3 × 2 = 42 {displaystyle {3.1.4.2 over 3.1.4.3} imes 2=42} 
Srst je hrubá a krátká,[40] základní barvou je zlatá až písková. Přesné rozložení barev se ale liší u jednotlivých poddruhů a zbarvení se též mění sezónně.[43] Podobným znakem u všech subspecií je pruh srsti táhnoucí se od hřbetu až po ocas, ve kterém se mísí bílé a hnědé chlupy. Také tmavá až černá špička ocasu je společná.[37] Dolní partie jsou světlejší než zbytek těla.[37] Šakalové žijící ve větších nadmořských výškách mívají světlejší odstíny, než je patrné u jedinců z údolních oblastí.[21] Jsou hlášeni i melaničtí jedinci, tedy šakalové s tmavým až černým kožichem.[37] Oproti melanickým vlkům a kojotům, kteří získali tmavou pigmentaci křížením s domácími psy, melanismus u šakalů obecných pravděpodobně vyplývá z nezávislé mutace, která by mohla být i adaptačního charakteru.[44]
Línají vždy na jaře a na podzim. V některých oblastech, například Zakavkazsku a Tádžikistánu, ale jarní línání začíná již na konci zimy.[45] Zdejší studie zjistily, že pokud byla zima teplá, začínají šakali obecní pelichat již v polovině února, pokud byla studená, dochází k tomu až v polovině března.[45] Obměna srsti se první projeví na hlavě a končetinách, postupně se rozšiřuje i na boky, hrudník a břicho a končí na ocase. Podzimní línání začíná v polovině září a postupuje od zádi a ocasu k břichu, bokům a zbytku těla. Plně zimní podobu získává srst koncem listopadu.[45]
Šakalové obecní mají široký areál výskytu, dokonce jsou to jedny z vůbec nejrozšířenějších psovitých šelem.[46] Obývají střední, jižní, jihovýchodní i východní Evropu, hlášena jsou též pozorování v Německu[47] a Dánsku.[48][49] Jednotlivec byl zaznamenán i v Nizozemsku, v tomto případě ale není jisté, zda neutekl ze soukromé zoo.[50] V Asii žijí v oblasti od Thajska až po Arabský poloostrov. Bývají též vídáni ve Vietnamu, jižním Laosu a Kambodži.[51] Vyhýbají se středoasijským pouštím Karakum a Kyzylkum (ačkoliv při okrajích a v oázách je možné je pozorovat),[52] ale žijí v indické Thárské poušti.[53]
Jelikož jsou šakalové všežravci, mohou obývat mnoho typů stanovišť. Jsou ale početní především v okolí řek a v údolích a nacházíme je i v bezprostřední blízkosti lidských obydlí; kupříkladu jedinec, který žil v centru ázerbajdžánského města Lenkoran.[52] V Indii jsou zaznamenáváni i v nadmořských výškách přesahujících 2000 m, nicméně v horách obecně se příliš nevyskytují.[53] Jejich typickým biotopem bývá otevřená krajina porostlá vysokou trávou nebo keři a malým množstvím stromů, přičemž takové podmínky jim nabízí dobré úkryty pro lov i v případě hrozícího nebezpečí.[54] Nejsou dobře adaptováni na pobyt v dlouhodobě zasněžených oblastech, ačkoliv teploty okolo –25 °C pro ně nepředstavují potíž.[55]
V některých oblastech šakali obecní v minulosti vymizeli, například v polovině 20. století v Panonské pánvi, později se zde ale znovu usadili.[2] Například v Maďarsku byli v první polovině 20. století prohlášeni za vymřelé, ale v raných 80. letech se zde začali znovu usazovat, především na jihu země.[46] Původ rozmachu jejich populace i v oblastech, kde dříve nežili, bychom mohli hledat v lidské činnosti, která mění charakter krajiny a také nepřímo způsobuje globální oteplování. Dalším důvodem může být i fakt, že nemají prakticky žádné přirozené predátory.[56] Zřejmě jsou navíc schopni koexistovat i s vlky, kterým se většinou vyhýbají.[57]
Na rozdíl od vlků, šakali obecní v minulosti v Česku nežili: stěhují se sem až v posledním desetiletí. Důvodem přesunu na sever mohou být i klimatické změny.[3][4] První nepotvrzené pozorování bylo nahlášeno v květnu 1998 a mělo jít o dva jedince na Mladoboleslavsku.[58] Vůbec první potvrzený šakal obecný se ale v Česku objevil až v roce 2006. Šlo o samce, který byl nalezen mrtvý, sražený autem, na jižní Moravě, nedaleko hranic se Slovenskem a Rakouskem.[46] Ve dvou následujících případech se pak jednalo o jedince sražené auty, a to v roce 2009 na Břeclavsku a v roce 2011 na Benešovsku.[59][2]
První vyfotografování se podařilo v roce 2015 studentce Univerzity Karlovy Kláře Pyškové v Polabí. Zachytila i třicetisekundové vytí.[4] Teprve v roce 2017 ale bylo díky záběrům z fotopastí dokázáno, že se v Česku šakalové obecní také rozmnožují. Samice s mláďaty byla vyfocena v bývalém vojenském prostoru v Milovicích na Nymbursku.[60][61] Jedná se zároveň i o nejsevernější lokalitu Evropy, kde byla zaznamenána rozmnožující se populace šakalů obecných.[61]
Česká populace šakalů je nebezpečná především pro své zdejší konkurenty – lišky a kuny lesní (Martes martes), které se ve svém teritoriu snaží zlikvidovat.[62]
Šakalové obecní jsou zároveň predátoři i mrchožrouti.[63] Jsou všežraví a jejich strava se mění podle ročního období a také podle rozšíření. Šakalové z okolí indického města Bharatpur v Rádžasthánu se živí ze 60 % hlodavci, ptáky a ovocem, zatímco jídelníček jedinců z Národního parku Kanha se z 80 % skládá z hlodavců, plazů a ovoce.[53] Kromě masa se tedy živí i různými plody, nejčastěji z rostlin Carissa carandas, hřebíčkovců šabrejových (Syzygium cumini), naditců jehnědokvětých (Prosopis juliflora), kasií obecných (Cassia fistula) nebo rostlin z rodu cicimek (Ziziphus).[53]
Na Kavkazu a v Zakavkazsku se šakalové obecní živí hlavně zajíci a drobnými hlodavci, dále také bažanty, frankolíny, kachnami, lyskami, slípkami a různými drobnými pěvci. Z rostlinných zdrojů jde o plody hlohu, dřínu, mišpule obecné (Mespilus germanica) nebo hrušky.[63] V Maďarsku zase tvoří 55 % jejich jídelníčku hraboši polní (Microtus arvalis) a norníci rudí (Myodes glareolus) a další 41 % mršiny divokých prasat (Sus scrofa).[64] Na okrajích pouště Karakum se živí hlavně pískomily, ještěrkami, hady, rybami a ondatrami pižmovými (Ondatra zibethicus), z plodů jsou to moruše, vodní melouny, meruňky, rajčata a hroznové víno.[63]
Šakalové obecní se také naučili přizpůsobit svůj jídelníček dostupnějším surovinám: například v Srbsku jsou to mršiny hospodářských zvířat, což mohlo být jedním z faktorů nárůstu zdejší populace.[65]
Loví sami nebo v párech, ve smečkách spíše výjimečně. Pokud loví osamoceně, nejdříve si najdou vhodnou kořist, poté se ukryjí, připlíží se co nejblíže a vrhnou se na ni.[66] Nejčastější kořistí jednotlivců bývají hlodavci, ptáci a zajíci. Například hlodavce vyhledávají pomocí sluchu.[66] Umí ale využít i výhod skupiny a pokud loví vodní hlodavce nebo ptáky, běhají podél toku vody a nahání si kořist mezi sebou.[66] Ačkoliv mohou lovit i během dne, častěji jsou aktivní v noci, tedy od západu slunce až po svítání.[67]
V jihovýchodní Asii šakalové při lovu spolupracují s dhouly (Cuon alpinus).[18] Šakalové jsou schopni získat prospěch i od svých nepřátel a konkurentů. V Indii byly pozorovány případy, kdy šakalové sledovali při lovu vlky a pak se přiživovali na jejich kořisti bez známek jakékoliv agrese ze strany vlků.[68] Šakalové samotáři zvaní kol-bahl někdy vytvářejí komenzálský vztah s tygry. Připojí se k určitému tygrovi, kterého z dostatečné vzdálenosti následují a přiživují se na zbytcích jeho kořisti. Tygři obvykle tyto šakaly tolerují. Byl zaznamenán i případ, že se šakal procházel mezi třemi tygry, kteří si ho nevšímali.[69]
Mezi jejich hlavní konkurenty patří vlci, lišky a kočky bažinné, na Kavkaze pak mývalové severní a ve střední Asii kočky stepní.[70]
Šakalové obecní v Evropě téměř nemají predátory. Výjimkou jsou vlci, jejichž populace je ale nízká a fragmentovaná.[56] V Asii je situace jiná. Mezi jejich nepřátele patří zdivočelí psi, kteří šakaly napadají, pokud se příliš přiblíží k lidským obydlím, nebo hyeny žíhané (Hyaena hyaena). V indickém Národním parku Jima Corbetta pak jsou jako jejich hlavní predátoři uváděny krajty.[68] V minulosti šlo i o tygry, jenže jejich populace se neustále zmenšuje a ke konfliktům se šakaly proto nedochází. Tradičními nepřáteli šakalů jsou levharti, kteří často loví rozličné psovité.[70]
Šakalové obecní přizpůsobují své sociální uspořádání v závislosti na dostupnosti jídla.[71] Primárně žijí v páru, popřípadě s nejmladším vrhem. Nicméně v Indickém Gudžarátu bylo zjištěno, že z 270 jedinců žilo 31 % samostatně, 35 % v páru, 14 % ve trojici a 20 % jich žilo ve smečce o více než třech jedincích.[71]
Svá území si označují močí nebo výkaly, přičemž teritoria se mohou i překrývat. Jejich velikost se pohybuje mezi 1 až 20 km2, záleží na dostupnosti potravy. Kvůli shánění jídla cestují i na větší vzdálenosti, za noc ujdou až 12–15 km. Poblíž nově nalezeného zdroje potravy (například větší mršiny) se mohou zdržet i několik dní, než se vrátí na své domovské území. To se týká jen jedinců, kteří právě nevychovávají mladé.[71]
Sociální interakce mezi šakaly jsou podobné jako u vlků. Běžné jsou pozdravné rituály, olizování a vytí.[71] Vytí je nejčastější v období od prosince do dubna, kdy se vytvářejí páry a dochází k rozmnožování, což značí, že tato interakce hraje důležitou roli i při vymezování a obraně teritoria.[71] Nejdříve vydávají nízké tóny, které postupně nabývají na intenzitě.[71] Celý sled zvuků pak opakují třikrát až čtyřikrát.[17] Stejně jako vlci a kojoti, i šakalové odpovídají na lidské napodobování vytí. Produkují rovněž varovné vytí, když zjistí přítomnost konkurenta, případně varovné volání, které je zřetelně jiné než klasické vytí, když zaznamenají nějakého velkého predátora (vlka, hyenu či tygra).[71]
Tyto šelmy tvoří monogamní páry. S jedním partnerem žijí celý život.[72] Samice hárají jednou ročně a během prvního cyklu bývají pronásledovány samci, kteří o ně mezi sebou soupeří.[72] Samotné období páření trvá 26–28 dní a probíhá v Izraeli od října do března, od února do března pak v Indii, Turkmenistánu, Zakavkazsku a Bulharsku.[71]
Když samec získá partnerku, dojde ke kopulaci, která má formu „svázání“ a stejně jako u jiných psovitých šelem trvá většinou několik minut. Březost trvá přibližně 63 dní a mladí se rodí vždy v době hojnosti potravy.[71] Samec pomáhá s hrabáním doupěte i s péčí o mladé.[72]
Samice v Indii mohou při porodu obývat i opuštěné nory lišek džunglových (Vulpes bengalensis), dikobrazů srstnatonosých (Hystrix indica) nebo doupata vlků. Hloubí si ale i vlastní nory, které bývají 2 až 3 m dlouhé a 0,5 až 1 m hluboké a mohou mít jeden až tři vstupy. Mladá štěňata pak rodiče přesouvají mezi dvěma až čtyřmi různými místy.[68] Středoasijští šakalové obecní netvoří nory, místo toho mají v hustých porostech mělké pelechy. Na Kavkaze a v Zakavkazsku bývají nory umístěné v těžko přístupných křoviscích, na svazích roklí nebo na rovinách. V Dagestánu a Ázerbájdžánu byly dokonce vrhy nalezeny v dutinách stromů, mezi kořeny a pod kameny na březích řek.[67]
V Zakavkazsku a na Kavkaze se štěňata rodí mezi březnem a koncem dubna,[72] v severovýchodní Itálii na konci dubna.[22] Četnost vrhu se liší v závislosti na zeměpisném rozšíření: v Zakavkazsku je to 3–6 štěňat, v Tádžikistánu 3–7, v Uzbekistánu 2–8 a v Bulharsku 4–7. V Indii čítá vrh průměrně 4 mladé.[72] Rodí se se zavřenýma očima, která se otevírají po 8 až 11 dnech, a s porodní váhou okolo 200 g.[70] Po jedenácti dnech od narození se také štěňatům začínají prořezávat zuby[68] a od patnáctého až dvacátého dne začínají jíst maso.[45] Během druhého týdne života se spolu začínají prát a zlepšují si tak schopnosti. Do agresivity se ale tyto hry vyvinou až přibližně ve čtvrtém až šestém týdnu.[73] Postupně se ve skupině vytvoří hierarchie a během dvanáctého týdne života již agresivita opadá.[74] Samice mají čtyři páry struků a laktace trvá osm až deset týdnů.[68] Po jejím skončení matka mladé vyžene kousáním a vytím.[45]
Samice šakalů obecných pohlavně dospívají v 10 až 11 měsících života, u samců je to až ve 21 až 22 měsících.[70]
V zajetí se dožívají až 16 let, ve volné přírodě okolo 9 let.[75] Častým důvodem úmrtí bývá sražení autem: těchto incidentů přibývá hlavně během období rozmnožování.[68]
Šakalové obecní jsou vnímaví k podobným patogenům a parazitům jako psi domácí.[76][77] Značný význam mají šakalové jakožto zdroj či rezervoár nebezpečných zoonóz pro člověka. Mezi nejznámější patří vzteklina[78] nebo infekce prvoky Leishmania donovani. Z parazitických červů přenosných na člověka mohou šakalové hostit například měchožila zhoubného nebo bublinatého, svalovce (Trichinella sp.), škrkavku psí či měchovce (Ancylostoma sp.).[76] Z členovců se mohou u šakalů vyskytovat různé druhy klíšťat, roztočů, vší, všenek a blech. U šakalů v Evropě, Asii a Africe bylo zaznamenáno celkem 37 druhů klíšťat ze 6 rodů.[76] Naopak svrab způsobený roztočem Sarcoptes scabiei, jenž může decimovat populace lišek či jiných psovitých a kočkovitých šelem, je u šakalů málo častý.[76]
Z virových a bakteriálních nemocí přenosných na psy jsou šakalové vnímaví k psince, psí parvoviróze či ehrlichióze.[77] V jižních částech Evropy figurují šakali jako rezervoár vlasovce psího (Dirofiloria immitis).[79]
Ve středoindickém státě Čhattísgarh bylo v letech 1998–2005 zaevidováno na 220 útoků šakalů na člověka, ačkoliv žádný z nich nebyl smrtelný. Přitom před rokem 1997 nebyl v dané oblasti registrován ani jeden. Důvodem takového nárůstu mohl být velký rozvoj zdejšího zemědělství, kvůli čemuž šakalové obecní přišli o místo pro své nory a nakonec i o potravu, takže byli nuceni ji hledat u lidských obydlí. Indové většinou takové jedince vyhání a ti se proto stávají agresivnějšími. Nejčastěji zde útočí samice s mláďaty.[80]
V Evropě nebyly zatím (stav k roku 2015) hlášeny žádné útoky šakalů na člověka.[81]
Urbanizace, industrializace a rozvoj zemědělství mění charakter krajiny a tím i ničí přirozený biotop šakalů. I s takovými změnami se ale tento druh dokáže částečně vyrovnat a přizpůsobit se životu blízko lidí.[82][83] Negativním následkem toho může být zvýšený počet konfrontací lidí a šakalů, kteří začnou potravu hledat v lidských obydlích.[80]
V Izraeli a Indii jsou tráveni: v případě Izraele je to úmyslné, naopak v Indii jsou hlavním cílem jedů jiní predátoři, jako jsou levharti nebo vlci.[82][68]
Kořistí šakalů bývají hospodářská zvířata, jako jsou krůty, ovce, kozy, telata domácích buvolů, nebo lovná zvěř, tedy mláďata srnců (Capreolus capreolus), zajíci, bažanti, frankolíni, nutrie (Myocastor coypus) a koroptve (Perdix perdix).[84] V letech 1982–1987 bylo v Bulharsku evidováno 1053 útoků na malá hospodářská zvířata, na Golanských výšinách bylo zaznamenáno, že 1,5 až 1,9 % z nově narozených telat bylo zabito šakaly.[85] V obou případech byla důvodem přemnožená populace nebo ovlivňování jejich přirozeného prostředí lidmi.[85] Šakali mohou ničit i úrodu vína, kávy, kukuřice, arašídů, melounů a cukrové třtiny.[71][84] V Řecku však, i přes velkou populaci šakalů, je negativní dopad na zemědělství menší než u lišek nebo vlků.[86] Naopak šakali mohou mít i pozitivní vliv, především co se týče redukce hlodavců a požírání odpadků a mršin v okolí lidských obydlí.[87]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) řadí šakaly obecné mezi málo dotčené druhy. Jejich populace je široce rozšířená, v některých oblastech i velmi početná.[83] Nejsou uvedeni ani na Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES). Nicméně například směrnice Evropské unie, zvaná Směrnice o stanovištích (1992), stanovuje limity pro konání vlád v případě přemnožení šakalů. Cílem je zachování přírody a zdejších organismů, některé země s tím ale nesouhlasí; protože podle nich není tento druh původní.[88]
Mezi domácími psy a divokými šakaly dochází ke křížení běžně, někdy i cíleně. Poprvé bylo zdokumentováno v roce 1787 skotským chirurgem a amatérským přírodovědcem Johnem Hunterem, který byl svědkem křížení feny šakala a psa typu španěl. Z šesti narozených štěňat si pak jednu fenu sám koupil a dále ji křížil s domácími psy.[89]
O necelých sto let později se křížení šakalů a psů domácích věnoval i Jean Pierre Flourens, francouzský fyziolog. Ten zaznamenal, že u první generace kříženců jsou dominantní znaky šakalů, tedy vzpřímené uši, ocas nesený pod hřbetní linií, divoký temperament a neštěkavost.[90] Stejné poznatky zapsal i přírodovědec a státník Robert Armitage Sterndale v Britské Indii. Navíc doplnil i fakt, že znaky šakalů se u psů projevují i dvě generace po tomto zkřížení.[91]
Příkladem účelného křížení jsou Sulimovského psi. Tento experiment započal ruský chovatel Klim Sulimov, který chtěl pomocí křížení vytvořit schopnější psy využitelné ve vojenství. Zpočátku, tedy v první polovině 20. století, jeho chovatelská stanice Rudá hvězda produkovala křížence lajek, typově podobných špicům, a německých ovčáků. V osmdesátých letech se ale ukázalo, že ruští psi cvičení na hledání výbušnin nemají predispozice, které jsou pro tuto práci nutné. Bylo potřeba vytvořit psy, kteří budou lepší v detekování pachů, a k tomuto účelu se Sulimov rozhodl využít divoké příbuzné psů. Zkřížil své vlastní psy s evropskými šakaly a foxteriéry. Šakaly využil proto, že se domníval, že jako divoká zvířata mají lepší čich a jsou odolnější než psi domácí, takže zvládnou ruské podnebí. Výslední jedinci pak byli ze tří čtvrtin psi a z jedné čtvrtiny šakali. Jeho program chovu funguje i v současnosti na letišti Šeremeťjevo nedaleko Moskvy, a to i přesto, že hybridi šakalů neměli lepší výsledky než kříženci lajek.[92]
Šakalové obecní se objevují v indickém folkloru a ve dvou starověkých textech: Džátaky a Pančatantra, kde vystupují jako inteligentní a lstivá zvířata. Ve staroindickém eposu Mahábhárata se nachází příběh vyprávějící o šakalovi, který proti sobě poštval své přátele, tygra, vlka, myš a promyku, aby si mohl kořist nechat pro sebe. V buddhistických příbězích je šakalům též přisuzována vychytralá povaha, podobně jako například liškám.[93] Ranní vytí šakala je bráno jako znak štěstí.[94] V hinduismu je v souvislosti se šakaly zobrazováno několik bohů, například Čamunda nebo Kálí.[93]
Jsou několikrát zmíněni v Bibli, především v popisech pustých oblastí.[87] V Kiplingových Knihách džunglí vystupuje postava šakala jménem Tabákí (Tabaqui). Vlci jím pohrdají, nicméně je to jediný přítel tygra Šerchána a zároveň jeho zvěd a poslíček.[95]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Golden jackal na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu šakal obecný ve Wikimedia Commons
Šakal obecný (Canis aureus) je druh psovité šelmy. Obývá především jihovýchodní Evropu a jihozápadní, jižní Asii, ale i některé regiony jihovýchodní Asie. Nejpozději od roku 2006 byla jeho přítomnost zaznamenaná i v Česku, přičemž pozorování postupně přibývají. Oproti nejmenšímu poddruhu vlka obecného, vlku arabskému (Canis lupus arabs), je šakal menší, má kratší končetiny i ocas, protáhlejší trup a užší čenich. Barva srsti se mění v závislosti na ročním období. Zatímco v létě je krémově žlutá, v zimě se zbarví do tmavé béžové. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) se jedná o málo dotčený druh.
Předkem šakala obecného je pravděpodobně již vyhynulý Canis arnensis, který obýval jižní Evropu asi před 1,9 miliony lety. Samotný šakal se ale do Evropy dostal nejspíše z Indie a to přibližně před 20 000 lety na konci poslední doby ledové. Z toho období také pochází i nejstarší fosílie, která byla odkryta v archeologickém nalezišti Ksar Akil, vzdáleném asi 10 severovýchodně od Bejrútu v Libanonu. V Evropě byly nalezeny nejstarší fosílie v Řecku a jejich stáří je odhadováno asi na 7 000 let.
Je uváděno sedm poddruhů šakala obecného, které se liší vzhledem i areálem výskytu. I přes shodu jmen není tento druh úzce příbuzný africkému šakalovi čabrakovému (Canis mesomelas) ani šakalovi pruhovanému (Canis adustus), zato jeho blízkými příbuznými jsou vlk africký (Canis anthus), vlček etiopský (Canis simensis) a kojot prérijní (Canis latrans).
Obývá otevřené travnaté louky s křovisky, nejčastěji v okolí řek, jezer a v údolích. Šakal obecný je společenské zvíře a žije v malých smečkách tvořených párem a jejich potomky. Aktivní je hlavně v noci. Podobně jako liška obecná (Vulpes vulpes), jeho největší konkurent, má velmi široký jídelníček, který zahrnuje vše od hmyzu až po malé kopytníky. Oba druhy se také snadno dokáží přeorientovat na jinou stravu, pokud je nedostatek. Dalšími hlavními konkurenty jsou kočka bažinná (Felis chaus), na Kavkazu též mýval severní (Procyon lotor) a ve střední Asii kočka stepní (Felis lybica ornata).
Guldsjakalen (Canis aureus) er et dyr i hundefamilien. Den når en længde på 60-110 cm med en hale på 20-30 cm og vejer 7-15 kg. Dyret lever i det sydøstlige Europa, i det nordlige og østlige Afrika og i det vestlige og sydlige Asien. Guldsjakalen er altædende. Hunnen er drægtig i mellem 60 og 63 dage. I den tid opholder hun sig i en hule. Kuldstørrelsen er i gennemsnit på 5-6 unger.
En guldsjakal blev fundet trafikdræbt ved Karup i 2015.[2] En anden er blevet observeret i Lille Vildmose i Nordjylland i 2016.[3] På grund af en del angreb på lam og får i Sønderjylland i 2017 gav Miljøstyrelsen i maj tilladelse til regulering af en bestemt guldsjakal, ved tilladelsens udløb i august 2017 var der ikke skudt nogen.[4]
Guldsjakalen (Canis aureus) er et dyr i hundefamilien. Den når en længde på 60-110 cm med en hale på 20-30 cm og vejer 7-15 kg. Dyret lever i det sydøstlige Europa, i det nordlige og østlige Afrika og i det vestlige og sydlige Asien. Guldsjakalen er altædende. Hunnen er drægtig i mellem 60 og 63 dage. I den tid opholder hun sig i en hule. Kuldstørrelsen er i gennemsnit på 5-6 unger.
En guldsjakal blev fundet trafikdræbt ved Karup i 2015. En anden er blevet observeret i Lille Vildmose i Nordjylland i 2016. På grund af en del angreb på lam og får i Sønderjylland i 2017 gav Miljøstyrelsen i maj tilladelse til regulering af en bestemt guldsjakal, ved tilladelsens udløb i august 2017 var der ikke skudt nogen.
Der Goldschakal (Canis aureus) ist eine eng mit dem Wolf verwandte Art der Hunde. Er ist der einzige Schakal, der in Europa verbreitet ist. Bis 2015 wurde ein naher afrikanischer Verwandter, der in Ägypten und Libyen heimisch ist, als Unterart Canis aureus lupaster geführt, inzwischen wird er jedoch als eigene Art mit dem deutschen Namen Afrikanischer Goldwolf (Canis anthus) betrachtet.
Der Goldschakal ist zwischen 80 und 95 cm lang; seine Schwanzlänge beträgt 20 bis 30 cm und die Schulterhöhe etwa 35 bis 50 cm. Er wiegt ungefähr 8 bis 10 kg. Das Fell ist normalerweise goldgelb gefärbt, doch gibt es hier regionale Unterschiede. In den Bergen lebende Goldschakale haben ein eher graues Fell.
Als Habitat bevorzugt der Goldschakal offene Landschaften. Die Tiere bewohnen die Savanne ebenso wie Halbwüsten und felsige Gegenden, sie fehlen in dichten Wäldern. In manchen Gegenden scheuen sie auch die Nähe menschlicher Siedlungen nicht. Besonders häufig ist er im Nahen Osten, in Indien und in einigen weiteren Regionen Asiens.[2]
Neben dem Wolf ist der Goldschakal der einzige Vertreter der Gattung Canis, der als Wildtier auf dem europäischen Kontinent lebt. Sein Kernverbreitungsgebiet in Europa ist der Balkan. Man findet Populationen im Norden Griechenlands, in Albanien, Rumänien, Bulgarien sowie in Serbien, Slowenien, Bosnien und Herzegowina und Kroatien.
Der Goldschakal breitet sich momentan nach Norden und Westen aus. Er wird immer öfter in Gegenden gesichtet, in denen er zuvor nicht heimisch war, so beispielsweise seit dem späteren 20. Jahrhundert in der Gegend von Triest in Italien und in Ungarn, wo die Populationsgröße schnell zunahm.[3] Ungarische Wildschützer gehen davon aus, dass mittlerweile (Stand Februar 2016) einige Hundert Goldschakale in den Wäldern um Budapest leben.[4] In Österreich[5][6] wurde er 1987 in der Steiermark erstmals gesichtet, der erste Nachwuchs wurde im Neusiedler-See-Gebiet 2007 nachgewiesen.[7] Inzwischen ist der Goldschakal in Oberösterreich und in Nordostitalien (bis in das Val di Non[8] und den Vinschgau[9]) heimisch.
In Deutschland (ab 1998) und in der Schweiz (ab 2011) wurden Tiere ebenfalls gesichtet[10][11] (Brandenburg, Bayern,[12][13] Baden-Württemberg,[14] Hessen,[15][16] Schleswig-Holstein,[17] Thüringen,[18] Vorpommern,[19] Sachsen,[20] Niedersachsen,[21] Nordrhein-Westfalen;[22][23] in den Kantonen Bern, Waadt, Freiburg,[24] Graubünden, Schwyz[25] Tessin[26] und St. Gallen[27]). Im Schwarzwald wurde 2021 erstmals die Fortpflanzung von Goldschakalen in Deutschland nachgewiesen.[28] Sichtungen gab es auch in den Niederlanden.[29] Die am weitesten nördlich liegenden Beobachtungsorte lagen 2015 in Estland und Dänemark.[11][30] Im Juli 2019 wurde der Schakal zum ersten Mal auch in Finnland gesichtet.[31]
Bis Januar 2021 wurden allein aus Deutschland 80 Einzelnachweise erbracht, davon 60 nicht älter als ein Jahr.[32] Im Schwarzwald-Baar-Kreis wurde im Spätherbst 2021 erstmals in Deutschland eine Reproduktion des Goldschakals festgestellt.[28] Die Familiengruppe mit einem Vater und mindestens zwei Welpen wurde per genetischer Untersuchung von Kotproben nachgewiesen, zudem nahm eine Wildkamera einen Welpen auf.[33]
Frühere Meldungen aus dem Gebiet des Neusiedler Sees in Österreich, worin die Art als „Rohrwolf“ bezeichnet wurde, wurden mitunter als historischer Nachweis einer nördlichen autochthonen Population gewertet. Nach neueren Erkenntnissen erscheint aber ein historisches Vorkommen hier unwahrscheinlich und die alten Angaben beruhen vermutlich auf Fehlbestimmungen und Verwechslungen.[5]
Der Bestand in Europa wird von der Large Carnivore Initiative for Europe (LCIE) auf 97.000 bis 117.000 Tiere geschätzt.[34]
Der Goldschakal jagt oft allein, gelegentlich als Paar, aber nur selten im Rudel. Typischerweise wird ein Gebiet in gemäßigtem Tempo durchstreift. Hat der Schakal ein Beutetier entdeckt, schleicht er sich geduckt an und versucht, die Beute in einem kurzen Sprint zu erreichen. Die Tiere leben einzelgängerisch oder in Paaren, wobei sich letzteren oft Jungtiere aus dem letzten Wurf anschließen, wodurch ein kleines Familienrudel entsteht. Sie leben ortsansässig und haben ein festes Revier, das je nach Nahrungsangebot zwischen einem und 20 km² groß ist und von allen Gruppenmitgliedern mit Urin markiert wird. Allerdings gibt es kaum Kämpfe zwischen fremden Tieren, da die meisten Auseinandersetzungen durch Drohgebärden beigelegt werden.
Schakale verständigen sich untereinander mit einer ganzen Reihe von Winsel-, Heul- und Belllauten.
Die Lebenserwartung beträgt in freier Wildbahn acht Jahre, in Gefangenschaft bis zu 14 Jahre.
Goldschakale haben eine Art „feste Ehe“. Die Fortpflanzung findet im Oktober während der Trockenzeit statt. Nach einer 60 Tage langen Trächtigkeitsdauer sucht sich das Weibchen eine geeignete Höhle für ihren Nachwuchs und gebiert einen Wurf mit sechs bis neun Welpen. Diese sind von Geburt an behaart, allerdings in den ersten drei Tagen völlig blind.
Während der ersten drei Wochen werden sie ausschließlich von Muttermilch ernährt. In der darauffolgenden Regenzeit ist normalerweise genug Nahrung vorhanden, um die Jungen mit fester Nahrung zu versorgen. Die Elterntiere transportieren die Nahrung in ihren Mägen und würgen sie in der Höhle wieder hervor. Bis die Welpen von der Muttermilch entwöhnt sind, vergehen meistens noch fünf Wochen. Viele junge Schakale ertrinken infolge von Überschwemmungen der Höhlen während der Regenzeit.
Erst nach fünf bis sechs Monaten sind die Jungtiere nicht mehr auf ihre Eltern angewiesen. Allerdings bleiben manchmal ein oder zwei Junge bei ihren Eltern, um bei der Aufzucht des nächsten Wurfes zu helfen. Diese wechseln sich dann mit den Eltern beim Bewachen der Höhle und Heranschaffen der Nahrung ab. Voll geschlechtsreif werden Schakale erst nach 20 Monaten.
Goldschakale haben ein typisch geselliges Jagdverhalten. Sie jagen als Paar oder im Trupp, und zwar meistens nachts. Bei Einzelangreifern scheitern 80 Prozent aller Erstangriffe; bei Paaren sinkt diese Quote auf 30 Prozent. Sie fressen kaum Aas, vielmehr erbeuten sie den größten Teil ihrer Nahrung dank ihres guten Gehörs und ihrer Schnelligkeit. Die Art, wie ein Schakal ein Opfer erbeutet, ähnelt der des heimischen Rotfuchses. Wie dieser stellt er seine Ohren auf, macht einen Katzenbuckel, hebt seinen Schwanz, macht einen Satz und landet mit den Vorderpfoten auf der Beute, die er mit einem kräftigen Biss oder durch Schütteln tötet. Große Beutetiere werden bis zur Erschöpfung gehetzt, bis sie niedergerissen werden können. Dazu verbeißt sich der Schakal in den Bauch seines Opfers.
Zur Nahrung des Goldschakals zählen Insekten, Nagetiere, Vögel, Amphibien und junge Gazellen. Wenn er sein Fressen nicht vollständig verzehren kann, schleppt er es unter Büsche oder vergräbt es für schlechtere Zeiten. In Europa hat das Angebot an Nahrung durch den Menschen (tierische Abfälle) große Bedeutung. Der Goldschakal wiederum hat einen hohen ökologischen Nutzen dadurch, dass er diese Abfälle beseitigt.[35]
Der gefährlichste natürliche Feind des Goldschakals ist der Wolf. Die Anwesenheit eines Wolfsrudels in einer Gegend führt oft zur Abwanderung oder zum Tod einer Schakalfamilie. Man nimmt an, dass es früher auf europäischem Boden überhaupt keine Schakale gegeben hat. Die Abwesenheit von Wölfen könnte in naher Zukunft die weitere Ausbreitung von Schakalen nach Süd- oder gar Mitteleuropa begünstigen.[36] Ob der Goldschakal die Fauna in Deutschland bereichern oder bedrohen wird, ist (Stand Anfang 2021) Gegenstand der Forschung. Es gilt als möglich, dass er den Fuchs zurückdrängen könnte, da beide Arten ähnliche Ansprüche an Lebensraum und Beute haben.[32]
Lycaon pictus (Afrikanischer Wildhund)
Cuon alpinus (Rothund)
Canis aureus (Goldschakal)
Canis simensis (Äthiopischer Wolf)
Canis anthus (Afrikanischer Goldwolf)
Canis latrans (Kojote)
Canis lupus (Wolf; + Haushund)
Canis mesomelas (Schabrackenschakal)
Canis adustus (Streifenschakal)
Bis zu zwölf Unterarten des Goldschakals wurden beschrieben, doch die interne Systematik der Art wurde auf der Grundlage molekulargenetischer Analysen in jüngerer Zeit stark überarbeitet.[38] In einer Studie erwies sich die ägyptische Unterart (Canis aureus lupaster) als genetisch stark von anderen Goldschakalen abweichend. Diese Schakale, deren Ähnlichkeit zu Indischen Wölfen (Canis lupus pallipes) bereits im 19. Jahrhundert verschiedenen Zoologen aufgefallen war, fallen genetisch in die engere Verwandtschaft der Wölfe. Die ägyptischen Tiere sind auch deutlich größer und langbeiniger als Goldschakale. Dabei bildet dieser ägyptische Canide offenbar einen basalen Zweig, der dem Indischen Wolf und dem Himalaya-Wolf nahesteht. Neben den ägyptischen Tieren wurden Vertreter dieser Art auch im Hochland von Äthiopien 2500 km südöstlich entdeckt.[39] Dies bestätigte sich nach weiteren genetischen Untersuchungen für alle Populationen, die man bisher für afrikanische Unterarten des Goldschakals gehalten hatte. Aufgrund ihrer näheren Verwandtschaft mit dem Eurasischen Wolf wurde vorgeschlagen, diese Tiere als separate Art mit dem Namen Afrikanischer Goldwolf (Canis anthus) zu betrachten.[40][37]
In Deutschland ist der Goldschakal nicht in der Liste der jagdbaren Arten in Bundesjagdgesetz § 2 aufgeführt und ist somit kein jagdbares Wild.[41] In Österreich ist der Goldschakal nicht geschützt und darf bejagt werden. In Oberösterreich, seinem bisher am weitesten westlich gelegenen Verbreitungsgebiet, ist (Stand 2007 und 2018) eine Schonzeit im Sommerhalbjahr verankert, er darf von Oktober bis März geschossen werden.[42][43]
Auch in der Schweiz ist der Goldschakal nicht unter den jagdbaren Arten aufgeführt, siehe Artikel 5 des Jagdgesetzes.[44] Im Januar 2016 erschoss ein Jäger im Kanton Graubünden versehentlich einen jungen, männlichen Goldschakal, da er ihn mit dem jagdbaren Rotfuchs verwechselte; der Jäger hat sich daraufhin selbst angezeigt. Das Tier war der erste Schweizer Goldschakal, dessen Körper untersucht werden konnte.[45]
Insgesamt ist der Schutzstatus des Goldschakals in den Ländern Europas, in denen er beobachtet wurde, sehr unterschiedlich.[46]
Der Goldschakal (Canis aureus) ist eine eng mit dem Wolf verwandte Art der Hunde. Er ist der einzige Schakal, der in Europa verbreitet ist. Bis 2015 wurde ein naher afrikanischer Verwandter, der in Ägypten und Libyen heimisch ist, als Unterart Canis aureus lupaster geführt, inzwischen wird er jedoch als eigene Art mit dem deutschen Namen Afrikanischer Goldwolf (Canis anthus) betrachtet.
Canis aureus (Шакал залацісты)— від клясы сысуноў атрада драпежных сямейства сабачых.
У 2016 годзе ўпершыню зафіксаваны на тэрыторыі Беларусі ў Бераставіцкім раёне[2]
Даўжыня цела 70-85 см, даўжыня хваста 25 см; маса дарослых 8-10 кг, вышыня 40 см. Морда і ногі доўгія. Хвост кароткі.
Canis aureus (Шакал залацісты)— від клясы сысуноў атрада драпежных сямейства сабачых.
У 2016 годзе ўпершыню зафіксаваны на тэрыторыі Беларусі ў Бераставіцкім раёне
Chiyaboʻri, shoqol[1] (Canis aureus) — yirtqichlar turkumining itsimonlar oilasiga mansub sut emizuvchi hayvon. Tanasi 71—85 sm, dumi 20—36 sm, ogʻirligi 7–13 kg . Qishda yungi xira sargʻish, kulrang (yelkasida qora aralash), yozda malla rangda, qorasi kam. Dumi mallaqoʻngʻir, uchi qora. Ch. daryo va koʻl qirgʻoqlaridagi toʻqay, butazorlarda inda yashaydi; boshqa hayvonlar inidan, tabiiy chuqurchalardan foydalanadi (baʼzan oʻzi uya qaziydi). Mart—mayda 4—9 ta bola tugʻadi. Hammaxoʻr, har xil hayvon hamda oʻsimlik mahsulotlari, oʻlimtiklar va boshqa bilan oziqlanadi. Shimoliy Afrika, Janubiy Osiyo, Janubi-Sharqiy Yevropa, Bolqon yarim orol va Arabistonda tarqalgan. Kavkaz, Oʻrta Osiyo, baʼzan Moldaviyada ham uchraydi. Aholi yashaydigan punktlarga yaqin joylardagi Ch.lar oʻlimtiklar bilan oziqlanib, baʼzi yuqumli kasallik qoʻzgʻatuvchilarini tarqatadi va parrandalarni yeb ziyon keltiradi. Moʻynasi sifatsiz.
Chiyaboʻri, shoqol (Canis aureus) — yirtqichlar turkumining itsimonlar oilasiga mansub sut emizuvchi hayvon. Tanasi 71—85 sm, dumi 20—36 sm, ogʻirligi 7–13 kg . Qishda yungi xira sargʻish, kulrang (yelkasida qora aralash), yozda malla rangda, qorasi kam. Dumi mallaqoʻngʻir, uchi qora. Ch. daryo va koʻl qirgʻoqlaridagi toʻqay, butazorlarda inda yashaydi; boshqa hayvonlar inidan, tabiiy chuqurchalardan foydalanadi (baʼzan oʻzi uya qaziydi). Mart—mayda 4—9 ta bola tugʻadi. Hammaxoʻr, har xil hayvon hamda oʻsimlik mahsulotlari, oʻlimtiklar va boshqa bilan oziqlanadi. Shimoliy Afrika, Janubiy Osiyo, Janubi-Sharqiy Yevropa, Bolqon yarim orol va Arabistonda tarqalgan. Kavkaz, Oʻrta Osiyo, baʼzan Moldaviyada ham uchraydi. Aholi yashaydigan punktlarga yaqin joylardagi Ch.lar oʻlimtiklar bilan oziqlanib, baʼzi yuqumli kasallik qoʻzgʻatuvchilarini tarqatadi va parrandalarni yeb ziyon keltiradi. Moʻynasi sifatsiz.
Краткий узбекско-русский словарь, Ташкент, 1942 г. (стр. 375)De Goldschakal ass eng Aart aus der Famill vun den Hënn.
En huet e goldbronge Pelz a gëtt ganz aartspezifesch Téin vu sech, mat deenen e sech bannent dem Ruddel verstännegt.
The gowden jackal (Canis aureus), an aa kent as the Eurasie gowden jackal,[3] common jackal, Asiatic jackal[4] or reed wouf[5] is a canid native tae sootheastren an central Europe, Asie Minor, the Middle East, an Sooth Asie.
.jpg)
.jpg)
_Golden_jackal_2.png)
.jpg)
|deadurl= (help) The gowden jackal (Canis aureus), an aa kent as the Eurasie gowden jackal, common jackal, Asiatic jackal or reed wouf is a canid native tae sootheastren an central Europe, Asie Minor, the Middle East, an Sooth Asie.
A Gulschakaal (Canis aureus) as en slach faan hünjer (Canidae), an sodenang nai mä a wulew. Hi as di iansagst schakaal, di uun Euroopa lewet.
Orea shakalo esas speco di shakalo qua vivas en sud-westal Europa (Bulgaria, Grekia), sudal Azia de Turkia til Burma, e nordo di Afrika til Mauritania weste e Tanzania este. Ol esas la maxim granda speco di shakalo, e l'unika qua vivas exter Afrika.
Li esas longa de 70 til 105 cm, e lia kaudo esas longa de cirkume 25 cm. Li esas alta de 38 til 50 cm, de la sulo til la shultro. Lia mezavalora pezo varias de 7 til 15 kg (maskuli pezas cirkume 15% plua kam femini).
Existas 13 subspeci di orea shakalo. Ol konsideresas komuna speco, e ne subisas risko di extingo.
Złocësti szakal (Canis aureus) - to je ôrt rabùsznégò suska ze szlachu wilków. W 2017 rokù òn béł dosc krótkò Kaszëb.
Το χρυσό τσακάλι (Canis aureus - Κύων ο χρυσός), ένα από τα τρία είδη τσακαλιού που απαντώνται, είναι ένα μεσαίο θηλαστικό που ανήκει στην οικογένεια των κυνιδών. Απαντάται στη νοτιοανατολική και κεντρική Ευρώπη (μέχρι την Αυστρία και την Ουγγαρία), την Μικρά Ασία και τη Μέση Ανατολή. Στην Ελλάδα το βρίσκουμε στην Ανατολική Μακεδονία και Θράκη, στις Σέρρες, τη Χαλικιδική, την Αττική, τη Φωκίδα, την Πελοπόννησο και τη Σάμο, ενώ υπάρχουν καταγραφές σε Θεσπρωτία, Πρέβεζα και Αιτωλοακαρνανία.[2][3][4][5] Μέχρι το πρώτο μισό της δεκαετίας του 1990 επιβίωνε ακόμα στην Κέρκυρα.[6][7] Τα παλαιότερα ευρήματα τσακαλιού στην Ευρώπη βρέθηκαν στους Δελφούς και στον Κίτσο και χρονολογούνται από το 5000-4500 π.Χ..[8] Είναι παμφάγο και οπορτουνιστικό ζώο, με αποτέλεσμα η διατροφή να διαφέρει ανάλογα με τις εποχές του έτους. Τρέφεται με σκουπίδια, φρούτα, φυτά και μικρά ζώα, όπως αμφίβια, τρωκτικά και έντομα, ενώ μπορεί να φάει και αιγοπρόβατα.[9] Συγγενεύει περισσότερο με το λύκο και με το κογιότ παρά με άλλα ζώα που αποκαλούνται τσακάλια.[10] Έχουν αναγνωριστεί 6 υποείδη. Μέχρι πρόσφατα τα ζώα που έμοιαζαν με τσακάλια στην βόρεια και ανατολική Αφρική κατατάσσονταν στο είδος αυτό, αλλά γονιδιακές έρευνες απέδειξαν ότι αποτελούν ένα νέο είδος λύκου, τον αφρικάνικο χρυσό λύκο Canis anthus.[10]
Το χρυσό τσακάλι μοιάζει πολύ στο λύκο, αλλά είναι μικρότερο σε μέγεθος και ελαφρύτερο, με πιο κοντά πόδια, επιμηκυμένο κορμό και κοντύτερη ουρά. Είναι μεγαλύτερο από την κόκκινη αλεπού. Τα αρσενικά είναι γενικώς μεγαλύτερα από τα θηλυκά.[2] Συνήθως έχει μήκος 69 με 85 εκατοστά. Το ύψος του στο ακρώμιο είναι 44 με 50 εκατοστά. Το βάρος των θηλυκών τσακαλιών είναι 7–11 κιλά και των αρσενικών 6–14 κιλά.
Το κρανίο του τσακαλιού μοιάζει με αυτό του λύκου, αλλά είναι ελαφρύτερο και λιγότερο ογκώδες. Η ρινική περιοχή είναι χαμηλότερη. Η οβελιαία και ινιακή ακρολοφία είναι αρκετά ανεπτυγμένες, όμως όχι στο βαθμό που είναι στο λύκο. Έχει μακριούς και μεγάλους κυνόδοντες, οι οποίοι είναι λεπτότεροι από αυτοί του λύκου και οι κοπτήρες είναι λιγότερο ισχυροί. Η μουσούδα του είναι πιο στενή από αυτή του λύκου.
Η γούνα του το χειμώνα είναι είτε κόκκινη-γκρι με μαύρους τόνους που οφείλονται σε μαύρες τρίχες, είτε ένα φωτεινότερο κόκκινο της σκουριάς. Το πρόσθιο μέρος της μουσούδας, της περιοχής γύρω από τα μάτια και το μέτωπο είναι κόκκινα της σκουριάς και ωχρά. Το πάνω μέρος του μετώπου και η ινιακή περιοχή είναι ωχρά. Πάνω από κάθε μάτι υπάρχει μια μαύρη λωρίδα. Το κάτω μέρος του σαγονιού είναι «ακάθαρτο» λευκό, Το εσωτερικό του αυτιού καλύπτεται με λευκές τρίχες. Η κοιλιά κατά μήκος της μέσης γραμμής είναι λευκή, ενώ πιο μακριά έχει όλο και περισσότερους κόκκινους τόνους. Τα άκρα είναι ωχρά κόκκινα και εσωτερικά έχουν πιο ανοιχτόχρωμες αποχρώσεις. Η ουρά είναι γκρι. Η καλοκαιρινή γούνα είναι αραιότερη, με κοντύτερες τρίχες. Οι αποχρώσεις της γούνας διαφέρουν ανάλογα με την περιοχή που ζουν τα τσακάλια. Ο οδοντικός τύπος του χρυσού τσακαλιού είναι 3/3 1/1 4/4 2/3 = 21x2 = 42[11]
Το ζευγάρωμα λαμβάνει χώρα από τον Ιανουάριο μέχρι το Μάρτιο. Κατά τη διάρκεια των ερωτοτροπιών, που διαρκούν 26 με 28 μέρες, το ζευγάρι είναι μαζί. Η σπερματογένεση στα αρσενικά αρχίζει 10 με 12 μέρες πριν τον οίστρο των θηλυκών. Πριν την αναπαραγωγή, το ζευγάρι περιπολεί και μαρκάρει τη περιοχή του.
Τα μικρά γεννιούνται ύστερα από 63 μέρες κύησης, συνήθως τον Απρίλιο και το Μάιο. Σε κάθε τοκετό γεννώνται 1-9 νεογνά (συνήθως 2-4) και έχουν βάρος 200 με 250 γραμμάρια. Ο θηλασμός διαρκεί 50 με 90 μέρες. Τα μικρά παραμένουν με τους γονείς τους μέχρι να ωριμάσουν σεξουαλικά σε ηλικία 11 μηνών και μετά διασπείρονται, πρώτα τα αρσενικά και μετά τα θηλυκά. Μέχρι τότε, το ζευγάρι μαζί με τους απογόνους του αποτελούν μια αγέλη. Πολύ σπάνια καταφέρνουν να φτάσουν όλοι οι απόγονοι σε ηλικία αναπαραγωγής και το ποσοστό επιτυχούς κυοφορίας παραμένει σχετικά μικρό. Τα θηλυκά παραμένουν σεξουαλικώς ενεργά συνήθως για 8 χρόνια. Τα τσακάλια στη φύση ζουν συνήθως 7 με 9 χρόνια, όμως έχουν καταγραφεί περιπτώσεις τσακαλιών που έζησαν μέχρι και 16 χρόνια.[12]
Το χρυσό τσακάλι (Canis aureus - Κύων ο χρυσός), ένα από τα τρία είδη τσακαλιού που απαντώνται, είναι ένα μεσαίο θηλαστικό που ανήκει στην οικογένεια των κυνιδών. Απαντάται στη νοτιοανατολική και κεντρική Ευρώπη (μέχρι την Αυστρία και την Ουγγαρία), την Μικρά Ασία και τη Μέση Ανατολή. Στην Ελλάδα το βρίσκουμε στην Ανατολική Μακεδονία και Θράκη, στις Σέρρες, τη Χαλικιδική, την Αττική, τη Φωκίδα, την Πελοπόννησο και τη Σάμο, ενώ υπάρχουν καταγραφές σε Θεσπρωτία, Πρέβεζα και Αιτωλοακαρνανία. Μέχρι το πρώτο μισό της δεκαετίας του 1990 επιβίωνε ακόμα στην Κέρκυρα. Τα παλαιότερα ευρήματα τσακαλιού στην Ευρώπη βρέθηκαν στους Δελφούς και στον Κίτσο και χρονολογούνται από το 5000-4500 π.Χ.. Είναι παμφάγο και οπορτουνιστικό ζώο, με αποτέλεσμα η διατροφή να διαφέρει ανάλογα με τις εποχές του έτους. Τρέφεται με σκουπίδια, φρούτα, φυτά και μικρά ζώα, όπως αμφίβια, τρωκτικά και έντομα, ενώ μπορεί να φάει και αιγοπρόβατα. Συγγενεύει περισσότερο με το λύκο και με το κογιότ παρά με άλλα ζώα που αποκαλούνται τσακάλια. Έχουν αναγνωριστεί 6 υποείδη. Μέχρι πρόσφατα τα ζώα που έμοιαζαν με τσακάλια στην βόρεια και ανατολική Αφρική κατατάσσονταν στο είδος αυτό, αλλά γονιδιακές έρευνες απέδειξαν ότι αποτελούν ένα νέο είδος λύκου, τον αφρικάνικο χρυσό λύκο Canis anthus.
Обичен шакал (Canis aureus), наречен и златен шакал — мал шакал кој живее на територијата на Република Македонија, а е со потекло од северна и централна Африка и јужна Азија. Живее од 7 до 9 години во дивина, но може да живее до 16 во заробеништво.
Обичниот шакал има златесто-жолто крзно со бел белег на вратот, но бојата може да се разликува со годините, регионот и годишното време како во зима кога тоа темнее. Должина на телото: 70-85 см, висина: 40 см. Тежи од 8 до 10 кг. Мажјаците се поголеми од женките.
Обичниот шакал живее на Балканот, до Тајланд и Шри Ланка, Мароко до Египет и северна Танзанија. Претпочитаат суви отворени предели со треви и дрва.
Шакалот лови во парови бидејќи тој лов кај нив е три пати поуспешен од индивидуалниот. Исхраната им варира - птици, глодари, риба, млади газели, овошје. Често го следи лавот и други големи мачки за да ги јаде остатоците.
Обичниот шакал живе во мали семејни единици кои се состојат од мајка, татко и извесен број на млади кои имаат за задача да бидат „помагачи“. „Помагачите“ живеат со родителите една година по достигнувањето на сексуална зрелост за да помагаат со грижата за новите млади. Се парат доживотно. Тие заедно ловат, бранат територија, делат храна и раѓаат млади.
Мајката е бремена 9 недели, по што раѓа шест до девет млади. При раѓање тежат 200-250 г. За време на бременоста, мажјакот лови и носи храна за женката.
.jpg)
.jpg)
|accessdate= (помош) (англиски)
Обичен шакал (Canis aureus), наречен и златен шакал — мал шакал кој живее на територијата на Република Македонија, а е со потекло од северна и централна Африка и јужна Азија. Живее од 7 до 9 години во дивина, но може да живее до 16 во заробеништво.
ЧхьагIалкх е ЦIувзи (эрс: Шакал, ингал: Golden jackal) — дакхадийнат да пхьун дезала чура. Иштта, цIувзеш (е чхьагIалкхаш) Бертий ваьрах я.
শিয়াল (ইংৰাজী: Golden Jackal) এবিধ বিলুপ্তপ্ৰায় প্ৰাণী। ইয়াক common jackal, Asiatic jackal[1], gold-wolf[2] আদি নামেৰেও জনা যায়। শিয়ালৰ বৈজ্ঞানিক নাম হৈছে Canis Aureus। ই দেখাত কুকুৰৰ দৰে (বৰ্ণ Canis) এবিধ স্তন্যপায়ী স্থলচৰ প্ৰাণী। শিয়াল মূলতঃ উত্তৰ আৰু উত্তৰ-পূৱ আফ্ৰিকা, দক্ষিণ-পূব আৰু মধ্য ইউৰোপ, পূৱ-মধ্য আৰু দক্ষিণ-পূৱ এছিয়াত পোৱা যায় ।
শিয়াল (ইংৰাজী: Golden Jackal) এবিধ বিলুপ্তপ্ৰায় প্ৰাণী। ইয়াক common jackal, Asiatic jackal, gold-wolf আদি নামেৰেও জনা যায়। শিয়ালৰ বৈজ্ঞানিক নাম হৈছে Canis Aureus। ই দেখাত কুকুৰৰ দৰে (বৰ্ণ Canis) এবিধ স্তন্যপায়ী স্থলচৰ প্ৰাণী। শিয়াল মূলতঃ উত্তৰ আৰু উত্তৰ-পূৱ আফ্ৰিকা, দক্ষিণ-পূব আৰু মধ্য ইউৰোপ, পূৱ-মধ্য আৰু দক্ষিণ-পূৱ এছিয়াত পোৱা যায় ।
ବିଲୁଆ ବା ଶୃଗାଳ (ଈଂରାଜୀରେ Jackal, ହିନ୍ଦୀରେ शियार) ମଧ୍ୟମ ଆକାରର ଏକ ସର୍ବଭକ୍ଷୀ ସ୍ତନ୍ୟପାୟୀ ପ୍ରାଣୀ । ଗଧିଆ, କୋୟୋଟି ଓ ଦେଶୀ କୁକୁରଙ୍କ ପରି ବିଲୁଆ ମଧ୍ୟ କ୍ୟାନିସ୍ ଜୀବ ପରିବାରର । ପାରମ୍ପରିକ ଭାବେ ଈଂରାଜୀ ଶବ୍ଦ ଜ୍ୟାକଲ୍ (Jackal) ଅନେକ କ୍ୟାନିସ୍ ପରିବାରର ଜୀବଙ୍କ ପାଇଁ ବ୍ୟବହୃତ ହେଉଥିଲା । କିନ୍ତୁ ବର୍ତ୍ତମାନ ଏହା କେବଳ ଉପ-ସାହାରା ଅଞ୍ଚଳର କୃଷ୍ଣପୃଷ୍ଠ ଶୃଗାଳ, ପଟାଦାଗ ବିଲୁଆ, ଦକ୍ଷିଣ ଓ ମଧ୍ୟ ୟୁରେସିଆର ସୁବର୍ଣ୍ଣ ଶୃଗାଳ ପାଇଁ ଏହି ଶବ୍ଦ ବ୍ୟବହାର କରାଯାଏ । ଉପ-ସାହାରାର ଦୁଇ ବିଲୁଆ ପ୍ରଜାତି ଅତି ନିକଟ ସମ୍ପର୍କୀୟ ହୋଇଥିବା ବେଳେ ସୁବର୍ଣ୍ଣ ଶୃଗାଳ କ୍ୟାନିସ୍ ଜାତିର ଅନ୍ୟ ଜୀବଙ୍କର ନିକଟ ସମ୍ପର୍କୀୟ ।
ବିଲୁଆ ଓ କୋୟୋଟି (ଆମେରିକୀୟ ବିଲୁଆ ନାମରେ ମଧ୍ୟ ଜଣାଶୁଣା[୧]) ଅତ୍ୟନ୍ତ ସୁବିଧାବାଦୀ ସର୍ବଭକ୍ଷୀ ଜୀବ । କ୍ଷୁଦ୍ର ଓ ମଧ୍ୟମ ଆକାରର କିଛି ଜୀବଙ୍କୁ ଏମାନେ ଶିକାର ମଧ୍ୟ କରନ୍ତି । ପଚାସଢ଼ା ମାଂସ, ଶବ ଇତ୍ୟାଦି ମଧ୍ୟ ଏମାନେ ଖାଇ ରହିପାରନ୍ତି । ଲମ୍ବା ଗୋଡ଼, ଅଳ୍ପ ବଙ୍କା ସ୍ୱାନଦାନ୍ତ ଏମାନଙ୍କୁ ଛୋଟ ସ୍ତନ୍ୟପାୟୀ ଜୀବ, ପକ୍ଷୀ, ସରୀସୃପ ଇତ୍ୟାଦିଙ୍କ ଶିକାର କରିବାରେ ସାହାଯ୍ୟ କରନ୍ତି । ବଡ଼ ପଞ୍ଝା ଓ ଗୋଡ଼ର ହାଡ଼ର ଗଠନ ଏମାନଙ୍କୁ ବହୁ ଦୂର ପର୍ଯ୍ୟନ୍ତ ଦୌଡ଼ିବା ଓ ଅଧିକ ସମୟ ପର୍ଯ୍ୟନ୍ତ ୧୬ କି.ମି./ଘଣ୍ଟାର ହାରାହାରି ବେଗରେ ଦୌଡ଼ିବା ପାଇଁ ଅତ୍ୟନ୍ତ ଉପଯୋଗୀ । ବିଲୁଆ ମାନେ ଗୋଧୂଳି ଓ ଭୋର ସମୟରେ ସବୁଠାରୁ ଅଧିକ ସକ୍ରିୟ ରହିଥାନ୍ତି ।
ଅଣ୍ଡିରା ଓ ମାଈ ବିଲୁଆମାନେ ଯୋଡ଼ିରେ ରୁହନ୍ତି ଓ ଏକ ଶିକାର କ୍ଷେତ୍ର ନିୟନ୍ତ୍ରଣ କରନ୍ତି । ସେମାନଙ୍କ କ୍ଷେତ୍ରକୁ ଅନ୍ୟ ବିଲୁଆମାନେ ପଶିଲେ ଏହି ବିଲୁଆ ଯୁଗଳ ଏମାନଙ୍କୁ ଘଉଡ଼ାଇଦିଅନ୍ତି । ମୂତ୍ର ସିଞ୍ଚନ କରି ଏମାନେ ନିଜର କ୍ଷେତ୍ରର ସୀମା ନିର୍ଦ୍ଧାରଣ କରନ୍ତି । ଏମାନଙ୍କ ଶିକାର କ୍ଷେତ୍ର ସାମାନ୍ୟ ବଡ଼ ଓ ଏଥିରେ ଏମାନଙ୍କ ଶାବକମାନେ ବିଚରଣ କରନ୍ତି । ସ୍ୱାବଲମ୍ବୀ ହେବା ପର୍ଯ୍ୟନ୍ତ ଶାବକମାନେ ନିଜ ପିତାମାତାଙ୍କ ସହିତ ରୁହନ୍ତି । ବିଲୁଆମାନେ ଏକାକୀ ବା ଯୋଡ଼ିରେ ଶିକାର କରନ୍ତି । ତେବେ ପଚାସଢ଼ା ଶବ ଖାଇବା ବେଳେ ଅନେକ ବିଲୁଆ ମେଳରେ ଏକତ୍ରିତ ହୋଇ ଖାଇବା ଦେଖାଯାଇଛି ।
ଈଂରାଜୀ ଶବ୍ଦ ଜ୍ୟାକଲ୍ ("jackal") ୧୬୦୦ ଖ୍ରୀଷ୍ଟାବ୍ଦରୁ ପ୍ରଚଳିତ ହେବା ଅନୁମାନ କରାଯାଏ ଯାହା ମୂଳ ଫରାସୀ ଶବ୍ଦରୁ ସୃଷ୍ଟି ହୋଇଛି । ପାରସୀ ଶବ୍ଦ ଶଘାଲ୍ (شغال ) ବା ସମଜାତୀୟ ସଂସ୍କୃତ ଶବ୍ଦ ଶୃଗାଳଃ (सृगालः)ରୁ ତୁର୍କ୍ ଶବ୍ଦ ଚକାଲ୍ (çakal) ଓ ତୁର୍କ ଶବ୍ଦରୁ ଫରାସୀ ଶବ୍ଦ ଚାକାଲ୍ (chacal)ର ଉଦ୍ଭବ ହୋଇଛି । ସଂସ୍କୃତ ଶବ୍ଦ 'ଶୃଗାଳଃ'ର ଅର୍ଥ ହେଉଛି ଗର୍ଜନକାରୀ ବା ଭୋକିବା ଜନ୍ତୁ ।[୨][୩]
କୁକୁର .jpg){kind=small}
ପାଉଁଶିଆ ଗଧିଆ .jpg){kind=small}
କୋୟୋଟି .jpg){kind=small}
ଆଫ୍ରିକୀୟ ସୁବର୍ଣ୍ଣ ଗଧିଆ .jpg){kind=small}
ସୁବର୍ଣ୍ଣ ଶୃଗାଳ .jpg){kind=small}
ଇଥିଓପୀୟ ଗଧିଆ .jpg){kind=small}
ଆଫ୍ରିକୀୟ ଜଙ୍ଗଲି କୁକୁର .jpg){kind=small}
ପଟାଦାଗ ବିଲୁଆ .jpg){kind=small}
କୃଷ୍ଣପୃଷ୍ଠ ଶୃଗାଳ .jpg){kind=small}
କୋୟୋଟି ଓ ବିଲୁଆମାନଙ୍କ ମଧ୍ୟରେ କେତେକ ସମାନତା ଥିବାରୁ ଲୋରେଞ୍ଜ୍ ଓକେନ୍ ୧୮୧୫ରେ ପ୍ରକାଶିତ ନିଜ ପୁସ୍ତକ Lehrbuch der Naturgeschichte (ପ୍ରାକୃତିକ ଇତିହାସ ପୁସ୍ତକ)ର ତୃତୀୟ ଖଣ୍ଡରେ ଏମାନଙ୍କୁ "ଥୋସ୍" ବୋଲି ଏକ ନୂଆ ପ୍ରଜାତି ଭାବେ ଅଭିହିତ କରିଛନ୍ତି । ବିଲୁଆର ପୁରାତନ ଗ୍ରୀକ୍ ନାମ "θώς"ରୁ ସେ ଏହି ଥୋସ୍ ନାମଟି ଦେଇଥିଲେ । କିନ୍ତୁ ତାଙ୍କର ଏହି ତଥ୍ୟ ସେତେବେଳେ ପ୍ରଚଳିତ ବର୍ଗୀକରଣ ଉପରେ କୌଣସି ପ୍ରଭାବ ପକାଇ ପାରିନଥିଲା । ୧୯୩୨ ମସିହାରେ ମୋରୋକ୍କୋର ସ୍ତନ୍ୟପାୟୀ ପ୍ରାଣୀଙ୍କ ଉପରେ ପ୍ରକାଶିତ ନିଜ ମନୋଲଗ୍ରେ ପ୍ରକୃତିବିତ୍ ଆନ୍ହେଲ୍ କାବ୍ରେରା ବିଲୁଆର ଶାରୀରିକ ଗଠନକୁ ନେଇ ପ୍ରଶ୍ନ କରିଥିଲେ । ବିଲୁଆର ଉପର ମାଢ଼ିରେ ଥିବା ସିଂଗୁଲମ୍ ଦାନ୍ତ ଅନ୍ୟ ସ୍ୱାନଜାତୀୟ ଜୀବଙ୍କଠାରେ ନଥିବାରୁ ସେ ବିଲୁଆକୁ ସ୍ୱାନ (କ୍ୟାନିସ୍) ପରିବାରରେ ପରିଗଣିତ କରିବା ପ୍ରଯୁଜ୍ୟ କି ନୁହେଁ ବୋଲି ପ୍ରଶ୍ନ ରଖିଥିଲେ । କିନ୍ତୁ କାବ୍ରେରା ବିଲୁଆକୁ ଥୋସ୍ ନୁହେଁ ବରଂ କ୍ୟାନିସ୍ ଶ୍ରେଣୀରେ ହିଁ ଗଣନା କରୁଥିଲେ ।[୬]
୧୯୧୪ ମସିହାରେ ଏଡ୍ମଣ୍ଡ୍ ହେଲ୍ଲର୍ ଓକେନ୍ଙ୍କ "ଥୋସ୍" ତତ୍ତ୍ୱକୁ ପୁନର୍ଜୀବିତ କରିଥିଲେ ଓ ବିଲୁଆଙ୍କୁ ଅନ୍ୟ ଏକ ଶ୍ରେଣୀରେ ସ୍ଥାନିତ କରିବାର ପ୍ରସ୍ତାବ ଦେଇଥିଲେ । ହେଲ୍ଲର୍ ବିଭିନ୍ନ ବିଲୁଆ ଉପ-ପ୍ରଜାତିଙ୍କୁ ଦେଇଥିବା ନାମ ବର୍ତ୍ତମାନ ସୁଦ୍ଧା ଆଧୁନିକ ବର୍ଗୀକରଣରେ ବ୍ୟବହୃତ ହେଉଅଛି, କିନ୍ତୁ ସେ ବିଲୁଆ ପାଇଁ ଥୋସ୍ ବ୍ୟବହାର କରିଥିବା ବେଳେ ଆଧୁନିକ ବର୍ଗୀକରଣ ବିଲୁଆକୁ ଥୋସ୍ ପରିବର୍ତ୍ତେ କ୍ୟାନିସ୍ ଶ୍ରେଣୀରେ ସ୍ଥାନିତ କରିଛି ।[୬]
ଗଧିଆ ପରି ଦେଖାଯାଉଥିବା ସ୍ୱାନଜାତୀୟ ମାଂସଭୋଜୀ ପ୍ରାଣୀମାନଙ୍କ ଏକ ବିଶାଳ ଜୀବବିଜ୍ଞାନ ପରିବାର ରହିଛି । ଏହି ପରିବାରର ସଦସ୍ୟମାନେ ଅତି ନିକଟ ସମ୍ପର୍କୀୟ ଓ ସମସ୍ତଙ୍କର ୭୮ଟି କ୍ରୋମୋଜୋମ୍ ରହିଛି । କ୍ୟାନିସ୍, ଚୁଓନ୍ ଓ ଲାଇକାଓନ୍ ଏପରି ତିନୋଟି ବର୍ଗରେ ବିଭକ୍ତ ଏହି ଜୀବମାନେ ହେଲେ :
ନିକଟ ଅତୀତରେ ଏହି ପ୍ରଜାତିରେ ଅନ୍ତର୍ଭୁକ୍ତ ହୋଇଥିବା ଜୀବ ହେଉଛି ଆଫ୍ରିକୀୟ ସୁବର୍ଣ୍ଣ ଗଧିଆ (C. anthus) । ଆଫ୍ରିକୀୟ ସୁବର୍ଣ୍ଣ ଗଧିଆକୁ ଏକ ସମୟ ପର୍ଯ୍ୟନ୍ତ ସୁବର୍ଣ୍ଣ ଶୃଗାଳର ଆଫ୍ରିକୀୟ ଭାଇ ରୂପେ ବିବେଚିତ କରାଯାଉଥିଲା ।[୫] ସଭିଙ୍କର ୭୮ କ୍ରୋମୋଜୋମ୍ ଥିବାରୁ କ୍ୟାନିସ୍ ପ୍ରଜାତିର ସବୁ ସଦସ୍ୟ (କୋୟୋଟି, ଗଧିଆ ଓ ବିଲୁଆ) ପରସ୍ପରଠାରୁ ଓ ବଳିଆ କୁକୁର ଓ ଆଫ୍ରିକୀୟ ଶିକାରୀ କୁକୁର ପରି ପ୍ରଜାତିଙ୍କ ଠାରୁ ଜୀବବିଜ୍ଞାନ ଭିତ୍ତିରେ ପ୍ରାୟ ଅବିଚ୍ଛିନ୍ନ ।[୮][୯] ବିଲୁଆର ଦୁଇ ଆଫ୍ରିକୀୟ ପ୍ରଜାତି ପରସ୍ପରର ଭଗିନୀ ପ୍ରଜାତି ପରି, ଯାହାକି ଏହି ପରିବାରର ଉଦ୍ଭବ ଆଫ୍ରିକାରୁ ହୋଇଥିବା ଆଡ଼କୁ ଇଙ୍ଗିତ କରେ ।[୪] କ୍ୟାନିସ୍ ଆର୍ନେନ୍ସିସ୍ ଭୂମଧ୍ୟ ସାଗର ଓ ପାର୍ଶ୍ୱବର୍ତ୍ତୀ ୟୁରୋପରେ ୧୯ ଲକ୍ଷ ବର୍ଷ ପୂର୍ବେ ଦେଖାଦେଇଥିଲା ଓ ଏହା ସମ୍ଭବତଃ ଆଧୁନିକ ଯୁଗୀୟ ବିଲୁଆର ପୂର୍ବପୁରୁଷ ।[୧୦]
ଜଣେ ଲେଖକଙ୍କ ମତରେ ଦୁଇ ଆଫ୍ରିକୀୟ ବିଲୁଆଙ୍କୁ କ୍ୟାନିସ୍ ପରିବର୍ତ୍ତେ ଲୁପୁଲେଲ୍ଲା ନାମିତ କରିବା ଉଚିତ ।[୧୧]
ଇଥିଓପୀୟ ଗଧିଆର ମଧ୍ୟମ ଆକୃତି ଓ ଗଠନ ଯୋଗୁଁ ଏହା ଅନେକ ସମୟରେ ବିଲୁଆ ବୋଲି ଭ୍ରମ ସୃଷ୍ଟି ହୋଇଥାଏ । ତେଣୁ ଏହାକୁ ଲାଲ୍ ବିଲୁଆ (ଈଂରାଜୀରେ "red jackal" ବା "Simien jackal") ବୋଲି ମଧ୍ୟ କୁହାଯାଏ ।
ଜର୍ମାନୀରେ ପରିକ୍ଷଣ ଭିତ୍ତିରେ ପୁଡଲ୍ ପ୍ରଜାତିର କୁକୁର ଓ ସୁବର୍ଣ୍ଣ ଶୃଗାଳଙ୍କ ମିଳରୁ ସଂକର ସ୍ୱାନ ଜାତୀୟ ପ୍ରାଣୀ ସୃଷ୍ଟି କରାଯାଇଛି । ଗଧିଆ-କୁକୁର ସଂକରମାନଙ୍କରେ ପ୍ରଜନନ କ୍ଷମତା ବୃଦ୍ଧି ପାଉଥିବା ବେଳେ ବିଲୁଆ-କୁକୁର ସଂକରରେ ପ୍ରଜନନ କ୍ଷମତା ହ୍ରାସ ପାଇଥାଏ । ପୁଣି ୩ ଥର ଅନ୍ତଃ ପ୍ରଜନନ ପରେ ଜିନ୍ଗତ ସମସ୍ୟା, ପରସ୍ପର ସହିତ ଯୋଗାଯୋଗରେ ଅଭାବ ମଧ୍ୟ ଦେଖାଯାଇଥାଏ ।[୧୫]
ଋଷିଆରେ ସବର୍ଣ୍ଣ ଶୃଗାଳ ଓ ଅନ୍ୟ କୁକୁରମାନଙ୍କ ମିଶ୍ରଣରେ ସୁଲିମୋଭ୍ କୁକୁର ସୃଷ୍ଟି କରାଯାଇଛି । ଏହି କୁକୁର ଏରୋଫ୍ଲୋଟ୍ ବିମାନସେବା କମ୍ପାନୀ, ବୋମା ସନ୍ଧାନ ଦଳ ଇତ୍ୟାଦିଙ୍କଦ୍ୱାରା ଏକ ସନ୍ଧାନକାରୀ କୁକୁର ରୂପେ ବ୍ୟବହୃତ ହୋଇଥାଏ ।
.jpg){kind=small}
|url= value (help). University of California Press. pp. 279–295. ISBN 978-0-520-24638-6.CS1 maint: Uses authors parameter (link)
பொன்னிறக் குள்ளநரி (ஆங்கிலப் பெயர்: golden jackal, உயிரியல் பெயர்: Canis aureus) என்பது நாய்க் குடும்பத்தைச் சேர்ந்த ஒரு குள்ளநரி இனம் ஆகும். இதில் மொத்தம் ஏழு துணையினங்கள் உள்ளன. ஓநாய் போன்ற தோற்றத்தில் இருக்கும் இவை சமவெளிகளில் அதிகமாகக் கணப்படுகின்றன. மேலும் ஆறுகள், ஏரிகள் மற்றும் கடல்கள் ஆகியவற்றின் கரையோரங்களிலும் காணப்படுகின்றன. எனினும் இவை மலைப்பகுதிகளிலும் குறைவாகக் காணப்படுகின்றன. இவை பழங்கள் மற்றும் பூச்சிகளில் இருந்து சிறிய குளம்பிகள் வரை உண்கின்றன.
பொன்னிறக் குள்ளநரி (ஆங்கிலப் பெயர்: golden jackal, உயிரியல் பெயர்: Canis aureus) என்பது நாய்க் குடும்பத்தைச் சேர்ந்த ஒரு குள்ளநரி இனம் ஆகும். இதில் மொத்தம் ஏழு துணையினங்கள் உள்ளன. ஓநாய் போன்ற தோற்றத்தில் இருக்கும் இவை சமவெளிகளில் அதிகமாகக் கணப்படுகின்றன. மேலும் ஆறுகள், ஏரிகள் மற்றும் கடல்கள் ஆகியவற்றின் கரையோரங்களிலும் காணப்படுகின்றன. எனினும் இவை மலைப்பகுதிகளிலும் குறைவாகக் காணப்படுகின்றன. இவை பழங்கள் மற்றும் பூச்சிகளில் இருந்து சிறிய குளம்பிகள் வரை உண்கின்றன.
ရွှေရောင်ခွေးအ (golden jackal) သိပ္ပံအမည် (Canis aureus) ကို အာဖရိက အရှေ့မြောက်ပိုင်း၊ ဥရောပ အရှေ့တောင်ပိုင်း နှင့် အလယ်ပိုင်း (ဩစတြီးယား နှင့် ဟန်ဂေရီအထိ)၊ အာရှမိုင်းနား၊ အရှေ့အလယ်ပိုင်း နှင့် အရှေ့တောင်အာရှတို့တွင် တွေ့ရသော ခွေးမျိုးရင်းဝင် သတ္တဝါ ဖြစ်သည်။။ အင်္ဂလိပ်ဘာသာတွင် common jackal ၊ Asiatic jackal ၊ thos ၊gold-wolf စသည်ဖြင့် အမည်အမျိုးမျိုး ခေါ်ဝေါ်ကြသည်။
ရွှေရောင်ခွေးအ (golden jackal) သိပ္ပံအမည် (Canis aureus) ကို အာဖရိက အရှေ့မြောက်ပိုင်း၊ ဥရောပ အရှေ့တောင်ပိုင်း နှင့် အလယ်ပိုင်း (ဩစတြီးယား နှင့် ဟန်ဂေရီအထိ)၊ အာရှမိုင်းနား၊ အရှေ့အလယ်ပိုင်း နှင့် အရှေ့တောင်အာရှတို့တွင် တွေ့ရသော ခွေးမျိုးရင်းဝင် သတ္တဝါ ဖြစ်သည်။။ အင်္ဂလိပ်ဘာသာတွင် common jackal ၊ Asiatic jackal ၊ thos ၊gold-wolf စသည်ဖြင့် အမည်အမျိုးမျိုး ခေါ်ဝေါ်ကြသည်။
ტურა (Canis aureus) — მახვამილაფარი ბჟაშუმუ ჩხოლარი ჯოღორიშობურეფიშ ფანიაშე. ხე აფრიკას დო აზიას. თიში ტანიშ სიგჷრძა რე 71-82 სმ, წონა — 7-13 კგ. ზოთონჯის ჭაშფერი მიკმიადვალუ, ზარხულც წინდაშფერ-ყვინთელიე დო მოჭითე-მოუჩე ფერი გინმალე, კუდელი მოჭითე-მონჭირელი ფერიშიე, ბოლოს იუჩარებუ. გოფაჩილიე ობჟათე-ბჟაეიოლ ევროპას, ოორუე აფრიკას, ობჟათე აზიას დო კოკი შრი-ლანკას. საქორთუოს შეთმეფხვადჷნა ირდიხას ზუღაშ დონეშე 1000 მ სიმაღალეშა. ხე ჭალეშ დო გვალაშ ახლო ტყალეფს, ქვერჩხონეფს დო წყარონტირუეფიშ ახლოს. ჭკომუნს ჩხოლარულ დო ჩანარულ ოჭკომალს, უმენტაშო ჭუკიშობური მაღირღონალეფით, კურდღელეფით, ფურინჯეფით, ხოხუეფით, ამფიბიეფით, ჩხომეფით, ჭანდეფით დო შხვა. ჭკომუნს ნძორს, მუკნაღელს დო შხვა. მაკეობა 63 დღა დო სერს იგინძორებუ. ხანს 4-6 (კანკალეშა 8-შახ) დაღარ დო თოლწკურილ ლაკვის, ნამუთ სქესობურო ირგუნა თელარაშ მა-2 წანას. ტურა აქტიურიე უმენტაშო სერით. ტურაშ ტყები დაბალი ხარისხიშიე დო თიში ორეწუე შანობა ჭიჭე რე. ართგვარ ზარალს ორინუანს ომოჯინე მეურნეობას დო მეფურინჯეობას, კანკალეშა ცოფიშ დო უჩა ჭირიშ გამომწვევეფიშ გინმაღალარიე.
ტურა (Canis aureus) — მახვამილაფარი ბჟაშუმუ ჩხოლარი ჯოღორიშობურეფიშ ფანიაშე. ხე აფრიკას დო აზიას. თიში ტანიშ სიგჷრძა რე 71-82 სმ, წონა — 7-13 კგ. ზოთონჯის ჭაშფერი მიკმიადვალუ, ზარხულც წინდაშფერ-ყვინთელიე დო მოჭითე-მოუჩე ფერი გინმალე, კუდელი მოჭითე-მონჭირელი ფერიშიე, ბოლოს იუჩარებუ. გოფაჩილიე ობჟათე-ბჟაეიოლ ევროპას, ოორუე აფრიკას, ობჟათე აზიას დო კოკი შრი-ლანკას. საქორთუოს შეთმეფხვადჷნა ირდიხას ზუღაშ დონეშე 1000 მ სიმაღალეშა. ხე ჭალეშ დო გვალაშ ახლო ტყალეფს, ქვერჩხონეფს დო წყარონტირუეფიშ ახლოს. ჭკომუნს ჩხოლარულ დო ჩანარულ ოჭკომალს, უმენტაშო ჭუკიშობური მაღირღონალეფით, კურდღელეფით, ფურინჯეფით, ხოხუეფით, ამფიბიეფით, ჩხომეფით, ჭანდეფით დო შხვა. ჭკომუნს ნძორს, მუკნაღელს დო შხვა. მაკეობა 63 დღა დო სერს იგინძორებუ. ხანს 4-6 (კანკალეშა 8-შახ) დაღარ დო თოლწკურილ ლაკვის, ნამუთ სქესობურო ირგუნა თელარაშ მა-2 წანას. ტურა აქტიურიე უმენტაშო სერით. ტურაშ ტყები დაბალი ხარისხიშიე დო თიში ორეწუე შანობა ჭიჭე რე. ართგვარ ზარალს ორინუანს ომოჯინე მეურნეობას დო მეფურინჯეობას, კანკალეშა ცოფიშ დო უჩა ჭირიშ გამომწვევეფიშ გინმაღალარიე.
ГьакӀан лелев, гьакӀни азиядин лелев, гьакӀни къизилдин лелев, гьакӀни африкадин жанавур (лат. Canis aureus) — КицӀерин тухумдай тир некхъвадай гьайван.
The golden jackal (Canis aureus), also called common jackal, is a wolf-like canid that is native to Southeast Europe, Central Asia, Western Asia, South Asia, and regions of Southeast Asia. The golden jackal's coat varies in color from a pale creamy yellow in summer to a dark tawny beige in winter. It is smaller and has shorter legs, a shorter tail, a more elongated torso, a less-prominent forehead, and a narrower and more pointed muzzle than the Arabian wolf. It is listed as Least Concern on the IUCN Red List due to its widespread distribution and high density in areas with plenty of available food and optimum shelter.
Despite its name, the golden jackal is not closely related to the African black-backed jackal or side-striped jackal, which are part of the genus Lupulella. It is instead closer to wolves and coyotes. The ancestor of the golden jackal is believed to be the extinct Arno river dog that lived in southern Europe 1.9 million years ago. It is described as having been a small, jackal-like canine. Genetic studies indicate that the golden jackal expanded from India around 20,000 years ago, towards the end of the last Last Glacial Maximum. The oldest golden jackal fossil, found at the Ksar Akil rock shelter near Beirut, Lebanon, is 7,600 years old. The oldest golden jackal fossils in Europe were found in Greece and are 7,000 years old. There are six subspecies of the golden jackal. It is capable of producing fertile hybrids with both the gray wolf and the African wolf. Jackal–dog hybrids called Sulimov dogs are in service at the Sheremetyevo Airport near Moscow, where they are deployed by the Russian airline Aeroflot for scent-detection.
The golden jackal is abundant in valleys and beside rivers and their tributaries, canals, lakes, and seashores, but rare in foothills and low mountains. It is a social species, the basic social unit of which consists of a breeding pair and any young offspring. It is very adaptable, with the ability to exploit food ranging from fruit and insects to small ungulates. It attacks domestic fowl and domestic mammals up to the size of domestic water buffalo calves. Its competitors are the red fox, steppe wolf, jungle cat, Caucasian wildcat, the raccoon in the Caucasus and in Central Asia, and the Asiatic wildcat. It is expanding beyond its native grounds in Southeast Europe into Central and Northeast Europe into areas where there are few or no wolves.
The word 'jackal' appeared in the English language around 1600. It derives from the Turkish word çakal, which originates from the Persian word šagāl.[3] It is also known as the common jackal.[4]
The biological family Canidae is composed of the South American canids, the fox-like canids, and the wolf-like canids.[5] All species within the wolf-like canids share a similar morphology and possess 78 chromosomes, allowing them potentially to interbreed.[6] Within the wolf-like canids is the jackal group, which includes the three jackals: the black-backed jackal (Lupulella mesomela), the side-striped jackal (Lupulella adusta), and the golden jackal (Canis aureus). These three species are approximately the same size, possess similar dental and skeletal morphology, and are identified from each other primarily by their coat color. They were once thought to have different distributions across Africa with their ranges overlapping in East Africa (Ethiopia, Kenya, and Tanzania).[7] Although the jackal group has traditionally been considered as homogenous, genetic studies show that jackals are not monophyletic (they do not share a common ancestor),[8][9][10] and they are only distantly related.[10] The accuracy of the colloquial name "jackal" to describe all jackals is therefore questionable.[8]
Mitochondrial DNA (mDNA) passes along the maternal line and can date back thousands of years.[11] Thus, phylogenetic analysis of mDNA sequences within a species provides a history of maternal lineages that can be represented as a phylogenetic tree.[12][13] A 2005 genetic study of the canids found that the gray wolf and dog are the most closely related on this tree. The next most closely related are the coyote (Canis latrans), golden jackal, and Ethiopian wolf (Canis simensis), which have all been shown to hybridize with the dog in the wild. The next closest are the dhole (Cuon alpinus) and African wild dog (Lycaon pictus), which are not members of genus Canis. These are followed by the black-backed and side-striped jackals, members of the genus Lupulella and the most basal members of this clade.[14]
Results from two recent studies of mDNA from golden jackals indicate that the specimens from Africa are genetically closer to the gray wolf than are the specimens from Eurasia.[8][15] In 2015 a major DNA study of golden jackals concluded that the six C. aureus subspecies found in Africa should be reclassified under the new species C. anthus (African wolf),[16][17][18] reducing the number of golden jackal subspecies to seven. The phylogenetic tree generated from this study shows the golden jackal diverging from the wolf/coyote lineage 1.9 million years ago and the African wolf diverging 1.3 million years ago. The study found that the golden jackal and the African wolf shared a very similar skull and body morphology and that this had confused taxonomists into regarding these as one species. The study proposes that the very similar skull and body morphology is due to both species having originated from a larger common ancestor.[16]
Golden jackal .jpg){kind=small}
The Arno river dog (Canis arnensis) is an extinct species of canine that was endemic to Mediterranean Europe during the Early Pleistocene around 1.9 million years ago. It is described as a small jackal-like dog and probably the ancestor of modern jackals.[19] Its anatomy and morphology relate it more to the modern golden jackal than to the two African jackal species,[20][21] the black-backed jackal and the side-striped jackal.[20]
The oldest golden jackal fossil was found at the Ksar Akil rock shelter located 10 km (6.2 mi) northeast of Beirut, Lebanon. The fragment of a single tooth is dated approximately 7,600 years ago.[22] The oldest golden jackal fossils found in Europe are from Delphi and Kitsos in Greece and are dated 7,000–6,500 years ago.[23] An unusual fossil of a heel bone found in Azykh Cave, in Nagorno-Karabakh, dates to the Middle Pleistocene and is described as probably belonging to the golden jackal, but its classification is not clear. The fossil is described as being slightly smaller and thinner than the cave lynx, similar to the fox, but too large, and similar to the wolf, but too small. As the golden jackal falls between these two in size, the fossil possibly belongs to a golden jackal.[21] The absence of clearly identified golden jackal fossils in the Caucasus region and Transcaucasia, areas where the species currently resides, indicates that the species is a relatively recent arrival.[24]
A haplotype is a group of genes found in an organism that is inherited from one of its parents.[25][26] A haplogroup is a group of similar haplotypes that share a single mutation inherited from their common ancestor.[11] The mDNA haplotypes of the golden jackal form two haplogroups: the oldest haplogroup is formed by golden jackals from India, and the other, younger, haplogroup diverging from this includes golden jackals from all of the other regions.[27] Indian golden jackals exhibit the highest genetic diversity, and those from northern and western India are the most basal, which indicates that India was the center from which golden jackals spread. The extant golden jackal lineage commenced expanding its population in India 37,000 years ago. During the Last Glacial Maximum, 25,000 to 18,000 years ago, the warmer regions of India and Southeast Asia provided a refuge from colder surrounding areas. At the end of the Last Glacial Maximum and the beginning of the warming cycles, the golden jackal lineage expanded out of India and into Eurasia to reach the Middle East and Europe.[28]
Outside of India, golden jackals in the Caucasus and Turkey demonstrate the next highest genetic diversity,[27] while those in Europe indicate low genetic diversity,[29][30] confirming their more recent expansion into Europe.[31] Genetic data indicates that the golden jackals of the Peloponnese Peninsula in Greece and the Dalmatian coast in Croatia may represent two ancient European populations from 6,000 years ago that have survived into modern times. Jackals were absent from most of Europe until the 19th century, when they started to expand slowly. Jackals were recorded in Hungary with the nearest population known at that time being found in Dalmatia, some 300 kilometers away. This was followed by rapid expansion of jackals towards the end of the 20th century. Golden jackals from both Southeast Europe and the Caucasus are expanding into the Baltic. In the Middle East, golden jackals from Israel have a higher genetic diversity than European jackals. This is thought to be due to Israeli jackals having hybridized with dogs, gray wolves, and African golden wolves,[31] creating a hybrid zone in Israel.[16]
Genetic analysis reveals that mating sometimes occurs between female jackals and gray wolves, producing jackal-wolf hybrids that experts cannot visually distinguish from wolves.[32][33] Hybridization also occurs between female golden jackals and male dogs, which produces fertile offspring,[34] a jackal–dog hybrid. There was 11–13% of ancient gene flow into the golden jackal from the population that was ancestral to wolves and dogs, and an additional 3% from extant wolf populations.[35][36] Up to 15% of the Israeli wolf genome is derived from admixture with golden jackals in ancient times.[35]
In 2018, whole genome sequencing was used to compare members of the genus Canis. The study supports the African wolf being distinct from the golden jackal, and with the Ethiopian wolf being genetically basal to both. There is evidence of gene flow between African golden wolves, golden jackals, and gray wolves. One African wolf from the Egyptian Sinai Peninsula showed high admixture with the Middle Eastern gray wolves and dogs, highlighting the role of the land bridge between the African and Eurasian continents in canid evolution. There was evidence of gene flow between golden jackals and Middle Eastern wolves, less so with European and Asian wolves, and least with North American wolves. The study proposes that the golden jackal ancestry found in North American wolves may have occurred before the divergence of the Eurasian and North American wolves.[37]
The golden jackal was taxonomically subordinated to the genus Canis by Carl Linnaeus in his 1758 publication Systema Naturae.[2] 13 subspecies were described since then.[38]
The golden jackal is similar to the gray wolf but is distinguished by its smaller size, lighter weight, more elongated torso, less-prominent forehead, shorter legs and tail, and a muzzle that is narrower and more pointed.[65] The legs are long in relation to its body, and the feet are slender with small pads.[4] Males measure 71–85 cm (28–33 in) in body length and females 69–73 cm (27–29 in). Males weigh 6–14 kg (13–31 lb) and females weigh 7–11 kg (15–24 lb). The shoulder height is 45–50 cm (18–20 in) for both.[65] In comparison, the smallest wolf is the Arabian wolf (Canis lupus arabs), which weighs on average 20 kg (44 lb).[66]
The skull is most like that of the dingo, and is closer to that of the coyote (C. latrans) and the gray wolf (C. lupus) than to that of the black-backed jackal (L. mesomalas), the side-striped jackal (L. adustus), and the Ethiopian wolf (C. simensis).[67] Compared with the wolf, the skull of the golden jackal is smaller and less massive, with a lower nasal region and shorter facial region; the projections of the skull are prominent but weaker than those of the wolf; the canine teeth are large and strong but relatively thinner; and its carnassial teeth are weaker.[65] The golden jackal is a less specialized species than the gray wolf, and these skull features relate to the jackal's diet of small birds, rodents, small vertebrates, insects, carrion,[68] fruit, and some vegetable matter.[67] Occasionally, the golden jackal develops a horny growth on the skull referred to as a "jackal's horn", which usually measures 1.3 cm (0.51 in) in length and is concealed by fur. This feature was once associated with magical powers by the people of Sri Lanka.[69]
The jackal's fur is coarse and relatively short,[67] with the base color golden, varying seasonally from a pale creamy yellow to a dark tawny. The fur on the back is composed of a mixture of black, brown, and white hairs, sometimes giving the appearance of the dark saddle like that seen on the black-backed jackal. The underparts are a light pale ginger to cream color. Individual specimens can be distinguished by their unique light markings on the throat and chest.[4] The coats of jackals from high elevations tend to be more buff-colored than those of their lowland counterparts[54] while those of jackals in rocky, mountainous areas may exhibit a grayer shade. The bushy tail has a tan to black tip.[4] Melanism can cause a dark-colored coat in some golden jackals, a coloring once fairly common in Bengal.[70] Unlike melanistic wolves and coyotes that received their dark pigmentation from interbreeding with domestic dogs, melanism in golden jackals probably stems from an independent mutation that could be an adaptive trait.[71] What is possibly an albino specimen was photographed in southeastern Iran during 2012.[72]
The jackal moults twice a year, in spring and in autumn. In Transcaucasia and Tajikistan, the spring moult begins at the end of winter. If the winter has been warm, the spring moult starts in the middle of February; if the winter has been cold, it begins in the middle of March. The spring moult lasts for 60–65 days; if the animal is sick, it loses only half of its winter fur. The spring moult commences with the head and limbs, extends to the flanks, chest, belly and rump, and ends at the tail. Fur on the underparts is absent. The autumn moult occurs from mid-September with the growth of winter fur; the shedding of the summer fur occurs at the same time. The development of the autumn coat starts with the rump and tail and spreads to the back, flanks, belly, chest, limbs and head, with full winter fur being attained at the end of November.[73]
In South Asia, the golden jackal inhabits :
In Central Asia it inhabits :
There have been two reported sightings from Cambodia, three from southern Laos, and two from Vietnam – each sighting made only in lowland, open deciduous forest, and no specimens were presented.[74]
In Southwestern Asia it inhabits :
In Europe it inhabits :
It has been sighted in Belarus,[75] the Czech Republic,[80] and Germany.[77] It was first recorded in Denmark in 2015, likely a natural migrant from further south, and the species has since been confirmed from several locations in Jutland.[81][82][83] It has been reported in the media in the Netherlands but it is unclear if this jackal was an escapee from a private zoo.[84] In July 2019, golden jackal was sighted in Eastern Finland, about 100 kilometers from the Russian border,[85] and subsequently evidence was discovered of an earlier 2018 sighting near Kajaani in Central Finland.[86] In 2020, one individual was recorded by a camera trap in northern Norway, making it the northernmost sighting of the species so far.[87] In 2022, the northernmost established population of golden jackals was identified in Estonia; this population is largely isolated from the more southern populations.[88]
The golden jackal's omnivorous diet allows it to eat a large range of foods; this diet, together with its tolerance of dry conditions, enables it to live in different habitats. The jackal's long legs and lithe body allow it to trot over great distances in search of food. It is able to go without water for extended periods and has been observed on islands that have no fresh water.[4] Jackals are abundant in valleys and along rivers and their tributaries, canals, lakes, and seashores, but are rare in foothills and low mountains. In Central Asia they avoid waterless deserts and cannot be found in the Karakum Desert nor the Kyzylkum Desert, but can be found at their edges or in oases.[89] On the other hand, in India they can be found living in the Thar Desert.[1] They are found in dense thickets of prickly bushes, reed flood-lands and forests. They have been known to ascend over 1,000 m (3,300 ft) up the slopes of the Himalayas; they can withstand temperatures as low as −25 °C (−13 °F) and sometimes −35 °C (−31 °F). They are not adapted to snow, and in snow country they must travel along paths made by larger animals or humans. In India, they will occupy the surrounding foothills above arable areas,[89] entering human settlements at night to feed on garbage, and have established themselves around hill stations at 2,000 m (6,600 ft) height above mean sea level.[4] They generally avoid mountainous forests, but may enter alpine and sub-alpine areas during dispersal. In Turkey, the Caucasus, and Transcaucasia they have been observed up to 1,000 m (3,300 ft) above mean sea level, particularly in areas where the climate supports shrublands in high elevations.[24] The Estonian population, which marks the only population of this species adapted to the boreal region, largely inhabits coastal grasslands, alvars, and reed beds, habitats where wolves are seldom present.[88]
The golden jackal fills much the same ecological niche in Eurasia as the coyote does in North America;[90] it is both a predator and a scavenger,[91] and an omnivorous and opportunistic forager with a diet that varies according to its habitat and the season. In Keoladeo National Park, India, over 60% of its diet was measured to consist of rodents, birds, and fruit. In the Kanha Tiger Reserve, 80% of its diet consists of rodents, reptiles and fruit. Vegetable matter forms part of the jackal diet, and in India they feed intensively on the fruits of buckthorn, dogbane, Java plum, and the pods of mesquite and the golden rain tree. The jackal scavenges off the kills made by the lion, tiger, leopard, dhole, and gray wolf. In some regions of Bangladesh and India, golden jackals subsist by scavenging on carrion and garbage, and will cache extra food by burying it.[4] The Irish novelist, playwright and poet, Oliver Goldsmith, wrote about the golden jackal:
... Although the species of the wolf approaches very near to that of the dog, yet the jackal seems to be placed between them; to the savage fierceness of the wolf it adds the impudent familiarity of the dog ... It is more noisy in its pursuits even than the dog, and more voracious than the wolf.
— Oliver Goldsmith[92]
In the Caucasus and Transcaucasia, golden jackals primarily hunt hares and mouse-like rodents, and also pheasants, francolins, ducks, coots, moorhens, and passerines. Vegetable matter eaten by Jackals in these areas includes fruits, such as pears, hawthorn, dogwood, and the cones of common medlars. The jackal is implicated in the destruction of grape, watermelon, muskmelon, and nut crops. Near the Vakhsh River, their spring diet consists almost exclusively of plant bulbs and the roots of wild sugar cane, while during winter they feed on wild stony olives. Around the edges of the Karakum Desert, jackals feed on gerbils, lizards, snakes, fish, muskrats, the fruits of wild stony olives, mulberry, dried apricots, watermelons, muskmelons, tomatoes, and grapes.[91]
In Dalmatia, the golden jackal's diet consists of mammals, fruits, vegetables, insects, birds and their eggs, grasses and leaves.[93] Golden jackals change their diet to more readily available foods. In Serbia, their diet is primarily livestock carcasses that are increasingly prevalent due to a lack of removal, and this may have led to the expansion of their population.[94] In Hungary, 55% of their diet is composed of common voles and bank voles, and 41% is composed of wild boar carcasses.[95] Information on the diet of the golden jackal in northeastern Italy is scant, but it is known to prey on small roe deer and hares.[24] In Israel, golden jackals are significant predators of snakes; during a poisoning campaign against golden jackals there was an increase in human snakebite reports, but a decrease when the poisoning ceased.[96]
Golden jackals exhibit flexible social organization depending on the availability of food. The breeding pair is the basic social unit, and they are sometimes accompanied by their current litter of pups. In India, their distributions are a single jackal, 31%, two jackals, 35%, three jackals, 14%, and more than three jackals, 20%.[4] Family groups of up to 4–5 individuals have been recorded.[97] Scent marking through urination and defecation is common around golden jackal den areas and on the trails they most often use. Scent marking is thought to assist in territorial defense. The hunting ranges of several jackals can overlap. Jackals can travel up to 12–15 km (7.5–9.3 mi) during a single night in search of either food or more suitable habitat. Non-breeding members of a pack may stay near a distant food source, such as a carcass, for up to several days before returning to their home range. Home range sizes can vary between 1–20 km2 (0.39–7.72 sq mi), depending on the available food.[4]
Social interactions such as greetings, grooming, and group howling are common in jackals. Howling is more frequent between December and April when pair bonds are being formed and breeding occurs, which suggests howling has a role in the delineation of territory and for defense.[4] Adult jackals howl standing and the young or subordinate jackals howl sitting.[98] Jackals are easily induced to howl and a single howl may solicit replies from several jackals in the vicinity. Howling begins with 2–3 low-pitched calls that rise to high-pitched calls.[4] The howl consists of a wail repeated 3–4 times on an ascending scale, followed by three short yelps.[60] Jackals typically howl at dawn and in the evening, and sometimes at midday. Adults may howl to accompany the ringing of church bells, with their young responding to sirens or the whistles of steam engines and boats.[99] Social canids such as golden jackals, wolves, and coyotes respond to human imitations of their howls.[100] When there is a change in the weather, jackals will produce a long and continuous chorus.[99] Dominant canids defend their territories against intruders with either a howl to warn them off, approach and confront them, or howl followed by an approach. Jackals, wolves and coyotes will always approach a source of howling.[101] Golden jackals give a warning call that is very different from their normal howling when they detect the presence of large carnivores such as wolves and tigers.[4][60]
Golden jackals are monogamous and will remain with the one partner until death.[102] Female jackals have only one breeding cycle each year. Breeding occurs from October to March in Israel and from February to March in India, Turkmenistan,[4] Bulgaria, and Transcaucasia, with the mating period lasting up to 26–28 days. Females undergoing their first estrus are often pursued by several males that may quarrel among themselves.[102] Mating results in a copulatory tie that lasts for several minutes, as it does with all other canids. Gestation lasts 63 days, and the timing of the births coincides with the annual abundance of food.[4]
In India, the golden jackal will take over the dens of the Bengal fox and the Indian crested porcupine, and will use abandoned gray wolf dens.[4] Most breeding pairs are spaced well apart and maintain a core territory around their dens. Den excavations commence from late April to May in India, with dens located in scrub areas. Rivulets, gullies, and road and check-dam embankments are prime denning habitats. Drainage pipes and culverts have been used as dens. Dens are 2–3 m (6.6–9.8 ft) long and 0.5–1 m (1.6–3.3 ft) deep, with between 1–3 openings. Young pups can be moved between 2–4 dens.[4] The male helps with digging the den and raising the pups.[102] In the Caucasus and Transcaucasia, the burrow is located either in thick shrub, on the slopes of gullies, or on flat surfaces. In Dagestan and Azerbaijan, litters are sometimes located within the hollows of fallen trees, among tree roots, and under stones on river banks. In Central Asia, the golden jackal does not dig burrows but constructs lairs in dense tugai thickets. Jackals in the tugais and cultivated lands of Tajikistan construct lairs in long grass, shrubs, and reed openings.[97]
In Transcaucasia, golden jackal pups are born from late March to late April,[102] and in northeastern Italy during late April;[24] they can be born at any time of year in Nepal.[54] The number of pups born in a single litter varies geographically. Jackals in Transcaucasia give birth to 3–8 pups, Tajikistan 3–7 pups, Uzbekistan 2–8 pups, and Bulgaria 4–7 pups; in India the average is four pups.[102] The pups are born with closed eyes that open after 8–11 days, with the ears erecting after 10–13 days.[73] Their teeth erupt at 11 days after birth,[4] and the eruption of adult dentition is completed after five months. Pups are born with soft fur that ranges in color from light gray to dark brown. At the age of one month, their fur is shed and replaced with a new reddish-colored pelt with black speckles. The pups have a fast growth rate and weigh 0.201–0.214 kg (0.44–0.47 lb) at two days of age, 0.560–0.726 kg (1.23–1.60 lb) at one month, and 2.700–3.250 kg (5.95–7.17 lb) at four months.[73] Females possess four pairs of teats, and lactation lasts for up to 8–10 weeks.[4] The pups begin to eat meat at the age of 15–20 days.[73]
Dog pups show unrestrained fighting with their siblings from 2 weeks of age, with injury avoided only due to their undeveloped jaw muscles. This fighting gives way to play-chasing with the development of running skills at 4–5 weeks. Wolf pups possess more-developed jaw muscles from 2 weeks of age, when they first show signs of play-fighting with their siblings; serious fighting occurs during 4–6 weeks of age.[103] Compared to wolf and dog pups, golden jackal pups develop aggression at the age of 4–6 weeks, when play-fighting frequently escalates into uninhibited biting intended to harm. This aggression ceases by 10–12 weeks when a hierarchy has formed.[104] Once the lactation period concludes, the female drives off the pups. Pups born late remain with their mother until early autumn, at which time they leave either singly or in groups of two to four individuals. Females reach sexual maturity after 10–11 months and males at 21–22 months.[73]
The golden jackal often hunts alone, and sometimes in pairs, but rarely hunts in a pack. When hunting alone, it trots around an area and occasionally stops to sniff and listen. Once prey is located, the jackal conceals itself, quickly approaches its prey and then pounces on it.[99] Single jackals hunt rodents, hares, and birds. They hunt rodents in grass by locating them with their hearing before leaping into the air and pouncing on them. In India, they can dig Indian gerbils out from their burrows, and they can hunt young, old, and infirm ungulates up to 4–5 times their body weight. Jackals search for hiding blackbuck calves throughout the day during the calving period. The peak times for their searches are the early morning and the late evening. When hunting in pairs or packs, jackals run parallel to their prey and overtake it in unison. When hunting aquatic rodents or birds, they will run along both sides of narrow rivers or streams and drive their prey from one jackal to another.[99]
Pack-hunting of langurs is recorded in India. Packs of between 5 and 18 jackals scavenging on the carcasses of large ungulates is recorded in India and Israel.[4] Packs of 8–12 jackals consisting of more than one family have been observed in the summer periods in Transcaucasia.[99] In India, the Montagu's harrier and the Pallid harrier roost in their hundreds in grasslands during their winter migration. Jackals stalk close to these roosting harriers and then rush at them, attempting to catch one before the harriers can take off or gain sufficient height to escape.[4]
In Southeastern Asia, golden jackals have been known to hunt alongside dhole packs.[44] They have been observed in the Blackbuck National Park, Velavadar, India, following Indian wolves (Canis lupus pallipes) when these are on a hunt, and they will scavenge off wolf kills without any hostility shown from the wolves.[4] In India, lone jackals expelled from their pack have been known to form commensal relationships with tigers. These solitary jackals, known as kol-bahl, will associate themselves with a particular tiger, trailing it at a safe distance to feed on the big cat's kills. A kol-bahl will even alert a tiger to prey with a loud "pheal". Tigers have been known to tolerate these jackals, with one report describing how a jackal confidently walked in and out between three tigers walking together.[105][106] Golden jackals and wild boar can occupy the same territory.[57]
The jackal's competitors are the red fox, wolf, jungle cat, wildcat, and raccoon in the Caucasus, and the steppe wildcat in Central Asia.[73] Wolves dominate jackals, and jackals dominate foxes.[57] In 2017 in Iran, an Indian wolf under study killed a golden jackal.[107] In Europe, the range of wolves and jackals is mutually exclusive, with jackals abandoning their territory with the arrival of a wolf pack. One experiment used loudspeakers to broadcast the calls of jackals, and this attracted wolves at a trotting pace to chase away the perceived competitors. Dogs responded to these calls in the same way while barking aggressively. Unleashed dogs have been observed to immediately chase away jackals when the jackals were detected.[57] In Europe, there are an estimated 12,000 wolves. The jackal's recent expansion throughout eastern and western Europe has been attributed to the extermination of the local wolf populations. The present diffusion of the jackal into the northern Adriatic hinterland is in areas where the wolf is absent or very rare.[77][98] In the past, jackals competed with tigers and leopards, feeding on the remains of their kills and, in one case, on a dead tiger. Leopards and tigers once hunted jackals, but today, the leopard is rare, and the tiger is extinct in the jackal's range.[73] Eurasian lynxes have also been known to hunt jackals. [108]
Red foxes and golden jackals share similar diets. Red foxes fear jackals, which are three times bigger than them. Red foxes will avoid close proximity to jackals and fox populations decrease where jackals are abundant.[109] Foxes can be found only at the fringes of jackal territory.[57] Striped hyenas prey on golden jackals, and three jackal carcasses were found in one hyena den.[4]
A 2022 study indicated that the presence of golden jackals in portions of Eastern Europe leads to a decrease in the population of invasive raccoon dogs (Nyctereutes procyonoides), indicating a potentially positive consequence of the jackal colonization of Europe.[88]
Some golden jackals carry diseases and parasites harmful to human health. These include rabies, and Donovan's Leishmania that is harmless to jackals but may cause leishmaniasis in people. Jackals in southwestern Tajikistan can carry up to 16 species of parasitic cestodes (flatworm), roundworms, and acanthocephalans (thorny-headed worms), these are: Sparganum mansoni, Diphyllobothrium mansonoides, Taenia hydatigena, T. pisiformis, T. ovis, Hydatigera taeniaeformis, Dipylidium caninum, Mesocestoides lineatus, Ancylostoma caninum, Uncinaria stenocephala, Dioctophyma renale, Toxocara canis, Toxascaris leonina, Dracunculus medinensis, Filariata and Macracanthorhynchus catulinum. Jackals infected with Dracunculus medinensis can infect bodies of water with their eggs, which cause dracunculiasis in people who drink from them. Jackals may also play a large part in spreading coenurosis in sheep and cattle, and canine distemper in dogs. In Tajikistan, jackals may carry up to 12 tick species (which include Ixodes, Rhipicephalus turanicus, R. leporis, R. rossicus, R. sanguineus, R. pumilio, R. schulzei, Hyalomma anatolicum, H. scupense and H. asiaticum), four flea species (Pulex irritans, Xenopsylla nesokiae, Ctenocephanlides canis and C. felis), and one species of louse (Trichodectes canis).[110]
In Iran, some golden jackals carry intestinal worms (helminths)[111] and Echinococcus granulosus.[112] In Israel, some jackals are infected with intestinal helminths[113] and Leishmania tropica.[114] In Romania, a jackal was found to be carrying Trichinella britovi.[115] In northeastern Italy, the jackal is a carrier of the tick species Ixodes ricinus and Dermacentor reticulatus, and the smallest human fluke Metagonimus yokogawai that can be caught from ingesting infected raw fish.[116] In Hungary, some jackals carry dog heartworm Dirofilaria immitis,[117] and some have provided the first record in Hungary of Trichinella spiralis and the first record in Europe of Echinococcus multilocularis. The jackal is dispersing across Europe through rivers and valleys, bringing parasites into regions where these did not previously exist.[112]
.jpg)
The golden jackal is listed as Least Concern on the IUCN Red List due to its widespread distribution, with it being common throughout its range and with high densities in those areas where food and shelter are abundant.[1] In Europe, golden jackals are not listed under the 1973 Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora nor the 1979 Convention on the Conservation of Migratory Species of Wild Animals. Golden jackals in Europe fall under various international legal instruments. These include the 1979 Berne Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats, the 1992 Convention on Biological Diversity, and the 1992 European Union Council Directive 92/43/EEC on the Conservation of Natural Habitats and of Wild Fauna and Flora. The Council Directive provides both guidance and limits on what participating governments can do when responding to the arrival of expanding jackals. These legislative instruments aim to contribute to conserving native wildlife; some governments argue that the golden jackal is not native wildlife but an invading species.[75] The Golden Jackal informal study Group in Europe (GOJAGE) is an organization that is formed by researchers from across Europe to collect and share information on the golden jackal in Europe. The group also has an interest in the golden jackal's relationship with its environment across Eurasia. Membership is open to anyone who has an interest in golden jackals.[118]
In Europe, there are an estimated 70,000 golden jackals.[77] They are fully protected in Albania, North Macedonia, Germany, Italy, Poland and Switzerland. They are unprotected in Belarus, Bosnia and Herzegovina,[76] Czech Republic, Estonia, and Greece. They are hunted in Bosnia and Herzegovina,[76] Bulgaria, Croatia, Hungary, Kosovo, Latvia, Lithuania, Montenegro, Romania, Serbia, Slovakia, Slovenia, and Ukraine. Their protection in Austria and Turkey depends on the part of the country. Their status in Moldova is not known.[75]
The Syrian jackal was common in Israel and Lebanon in the 1930s–40s, but their populations were reduced during an anti-rabies campaign. Its current status is difficult to ascertain, due to possible hybridisation with pariah dogs and African golden wolves.[16][64] The jackal population for the Indian subcontinent is estimated to be over 80,000.[1] In India, the golden jackal occurs in all of India's protected areas apart from those in the higher areas of the Himalayas. It is included in CITES Appendix III, and is listed in the Wildlife Protection Act, 1972, under Schedule III, thus receiving legal protection at the lowest level to help control the trade of pelts and tails in India.[1]
Golden jackals appear in Indian folklore and in two ancient texts, the Jakatas and the Panchatantra, where they are portrayed as intelligent and wily creatures.[4] The ancient Hindu text, the Mahabharata, tells the story of a learned jackal who sets his friends the tiger, wolf, mongoose, and mouse against each other so he can eat a gazelle without sharing it. The Panchatantra tells the fable of a jackal who cheats a wolf and a lion out of their shares of a camel.[119] In Buddhist tales, the jackal is regarded as being cunning in a way similar to the fox in European tales.[120] One popular Indian saying describes the jackal as "the sharpest among beasts, the crow among birds, and the barber among men". For a person embarking on an early morning journey, hearing a jackal howl was considered to be a sign of impending good fortune, as was seeing a jackal crossing a road from the left side.[121]
In Hinduism, the jackal is portrayed as the familiar of several deities with the most common being Chamunda, the emaciated, devouring goddess of the cremation grounds. Another deity associated with jackals is Kali, who inhabits the cremation ground and is surrounded by millions of jackals. According to the Tantrasara scripture, when offered animal flesh, Kali appears in the form of a jackal. The goddess Shivaduti is depicted with a jackal's head.[120] The goddess Durga was often linked to the jackal. Jackals are considered to be the vahanas (vehicles) of various protective Hindu and Buddhist deities, particularly in Tibet.[122] According to the flood myth of the Kamar people in Raipur district, India, the god Mahadeo (Shiva) caused a deluge to dispose of a jackal who had offended him.[123] In Rudyard Kipling's Mowgli stories collected in The Jungle Book, the character Tabaqui is a jackal despised by the Seeonee wolf pack due to his mock cordiality, his scavenging habits, and his subservience to Shere Khan the tiger.[124]
In the Marwahi forest division of the Chhattisgarh state in eastern India, the jackal is of conservation value and there were no jackal attacks reported before 1997. During 1998–2005 there were 220 reported cases of jackal attacks on humans, although none were fatal. The majority of these attacks occurred in villages, followed by forests and crop fields. Jackals build their dens in the bouldery hillocks that surround flat areas, and these areas have been encroached by human agriculture and settlements. This encroachment has led to habitat fragmentation and the need for jackals to enter agricultural areas and villages in search for food, resulting in conflict with humans. People in this region habitually chase jackals from their villages, which leads to the jackals becoming aggressive. Female jackals with pups respond with an attack more often than lone males. In comparison, over twice as many attacks were carried out by sloth bears over the same period.[125] There are no known attacks on humans in Europe.[31]
The golden jackal can be a harmful pest that attacks domestic animals such as turkeys, lambs, sheep, goats, domestic water buffalo calves, and valuable game species like newborn roe deer, hares, coypu, pheasants, francolins, grey partridges, bustards and waterfowl.[126] It destroys grape, coffee, maize, sugarcane,[4] and eats watermelons, muskmelons, and nuts.[126] In Greece, golden jackals are not as damaging to livestock as wolves and red foxes but they can become a serious nuisance to small stock when in great numbers. In southern Bulgaria, over 1,000 attacks on sheep and lambs were recorded between 1982 and 1987, along with some damage to newborn deer in game farms. The damage by jackals in Bulgaria was minimal when compared to the livestock losses due to wolves.[57] Approximately 1.5–1.9% of calves born in the Golan Heights die due to predation, mainly by jackals.[127] The high predation rate by jackals in both Bulgaria and Israel is attributable to the lack of preventative measures in those countries and the availability of food in illegal garbage dumps, leading to jackal population explosions.[57]
Golden jackals are extremely harmful to fur-bearing rodents, such as coypu and muskrats. Coypu can be completely extirpated in shallow water bodies. During 1948–1949 in the Amu Darya, muskrats constituted 12.3% of jackal fecal contents, and 71% of muskrat houses were destroyed by jackals. Jackals also harm the fur industry by eating muskrats caught in traps or taking skins left out to dry.[126]
During British rule in India, sportsmen conducted golden jackal hunting on horseback with hounds, with jackal coursing a substitute for the fox hunting of their native England. They were not considered as beautiful as English red foxes, but were esteemed for their endurance in the chase with one pursuit lasting 3+1⁄2 hours. India's weather and terrain added further challenges to jackal hunters that were not present in England: the hounds of India were rarely in as good condition as English hounds, and although the golden jackal has a strong odor, the terrain of northern India was not good in retaining scent.[128] Also, unlike foxes, jackals sometimes feigned death when caught and could be ferociously protective of their captured packmates.[70]
Jackals were hunted in three ways: with greyhounds, with foxhounds, and with mixed packs. Hunting jackals with greyhounds offered poor sport because greyhounds were too fast for jackals, and mixed packs were too difficult to control.[128] From 1946 in Iraq, British diplomats and Iraqi riders conducted jackal coursing together. They distinguished three types of jackal: the "city scavenger", which was described as being slow and so smelly that dogs did not like to follow them; the "village jack", which was described as being faster, more alert, and less odorous; and the "open-country jack", which was described as being the fastest, cleanest, and providing the best sport of all three populations.[129]
Some indigenous people of India, such as the Kolis and Vaghirs of Gujarat and Rajasthan and the Narikuravas in Tamil Nadu, hunt and eat golden jackals, but the majority of South Asian cultures consider the animal to be unclean. The orthodox dharma texts forbid the eating of jackals because they have five nails.[120] In the area of the former Soviet Union, jackals are not actively hunted and are usually captured only incidentally during the hunting of other animals by means of traps or shooting during drives. In Transcaucasia, jackals are captured with large fishing hooks baited with meat and suspended 75–100 cm (30–39 in) from the ground with wire. The jackals can only reach the meat by jumping, and are then hooked by the lip or jaw.[126]
In Russia and the other nations of the former Soviet Union, golden jackals are considered furbearers of low quality because of their sparse, coarse, and monotonously colored fur.[126] Jackal hairs have very little fur fiber; therefore, their pelts have a flat appearance. The jackals of Asia and the Middle East produce the coarsest pelts, though this can be remedied during the dressing process. Elburz in northern Iran produces the softest furs.[130] Jackal skins are not graded to a fur standard, and are made into collars, women's coats, and fur coats. During the 1880s, 200 jackals were captured annually in Mervsk and in the Zakatal area of the Transcaucasus, with 300 jackals being captured there during 1896. In this same period, a total of 10,000 jackals were taken within Russia and their furs sent exclusively to the Nizhegorod fair. In the early 1930s there were 20,000–25,000 jackal skins tanned annually in the Soviet Union, but these could not be utilized within the country, and so the majority were exported to the United States. Commencing from 1949, they were all used within the Soviet Union.[126]
The golden jackal may have once been tamed in Neolithic Turkey 11,000 years ago, as there is a sculpture of a man cradling a jackal found in Göbekli Tepe.[131] French explorers during the 19th century noted that people in the Levant kept golden jackals in their homes.[132] The Kalmyk people near the Caspian Sea were known to frequently cross their dogs with jackals,[132] and Balkan shepherds once crossed their sheepdogs with jackals.[24]
The Russian military established the Red Star kennels in 1924 to improve the performance of working dogs and to conduct military dog research. The Red Star kennel developed "Laikoid" dogs, which were a cross-breed of Spitz-type Russian Laikas with German Shepherds. By the 1980s, the ability of Russia's bomb and narcotic detection dogs were assessed as being inadequate. Klim Sulimov, a research scientist with the DS Likhachev Scientific Research Institute for Cultural Heritage and Environmental Protection, began cross-breeding dogs with their wild relatives in an attempt to improve their scent-detection abilities. The researchers assumed that during domestication dogs had lost some of their scent-detection ability because they no longer had to detect prey. Sulimov crossed European jackals with Laikas, and also with fox terriers to add trainability and loyalty to the mix. He used the jackal because he believed that it was the wild ancestor of the dog, that it had superior scent-detecting ability, and, because it was smaller with more endurance than the dog, it could be housed outdoors in the Russian climate. Sulimov favored a mix of one quarter jackal and three-quarters dog. Sulimov's program continues today with the use of the hybrid Sulimov dogs at the Sheremetyevo Airport near Moscow by the Russian airline Aeroflot.[133]
The hybrid program has been criticized, with one of Sulimov's colleagues pointing out that in other tests the Laika performed just as well as the jackal hybrids. The assumption that dogs have lost some of their scent-detection ability may be incorrect, in that dogs need to be able to scent-detect and identify the many humans that they come into contact with in their domesticated environment. Another researcher crossed German Shepherds with wolves and claimed that this hybrid had superior scent-detection abilities. The scientific evidence to support the claims of hybrid researchers is minimal, and more research has been called for.[133]
The golden jackal (Canis aureus), also called common jackal, is a wolf-like canid that is native to Southeast Europe, Central Asia, Western Asia, South Asia, and regions of Southeast Asia. The golden jackal's coat varies in color from a pale creamy yellow in summer to a dark tawny beige in winter. It is smaller and has shorter legs, a shorter tail, a more elongated torso, a less-prominent forehead, and a narrower and more pointed muzzle than the Arabian wolf. It is listed as Least Concern on the IUCN Red List due to its widespread distribution and high density in areas with plenty of available food and optimum shelter.
Despite its name, the golden jackal is not closely related to the African black-backed jackal or side-striped jackal, which are part of the genus Lupulella. It is instead closer to wolves and coyotes. The ancestor of the golden jackal is believed to be the extinct Arno river dog that lived in southern Europe 1.9 million years ago. It is described as having been a small, jackal-like canine. Genetic studies indicate that the golden jackal expanded from India around 20,000 years ago, towards the end of the last Last Glacial Maximum. The oldest golden jackal fossil, found at the Ksar Akil rock shelter near Beirut, Lebanon, is 7,600 years old. The oldest golden jackal fossils in Europe were found in Greece and are 7,000 years old. There are six subspecies of the golden jackal. It is capable of producing fertile hybrids with both the gray wolf and the African wolf. Jackal–dog hybrids called Sulimov dogs are in service at the Sheremetyevo Airport near Moscow, where they are deployed by the Russian airline Aeroflot for scent-detection.
The golden jackal is abundant in valleys and beside rivers and their tributaries, canals, lakes, and seashores, but rare in foothills and low mountains. It is a social species, the basic social unit of which consists of a breeding pair and any young offspring. It is very adaptable, with the ability to exploit food ranging from fruit and insects to small ungulates. It attacks domestic fowl and domestic mammals up to the size of domestic water buffalo calves. Its competitors are the red fox, steppe wolf, jungle cat, Caucasian wildcat, the raccoon in the Caucasus and in Central Asia, and the Asiatic wildcat. It is expanding beyond its native grounds in Southeast Europe into Central and Northeast Europe into areas where there are few or no wolves.
El chacal común, dorado o moro (Canis aureus) es una especie de mamífero carnívoro de la familia Canidae.[3] Es parecido a su pariente próximo el lobo en su aspecto externo, con una longitud comprendida entre 76 y 104 centímetros, una altura que oscila entre los 38 y los 50 centímetros y un peso de entre 8 y 15 kilos en su edad adulta. Sin embargo, a diferencia del lobo habita preferentemente en regiones de clima más cálido, desde los Balcanes en Europa hasta el sur de Rusia, Asia Menor y Central llegando hasta la India y parte de Indochina. En el continente africano está presente en amplias zonas del norte y sobre todo en la región oriental. Habita principalmente en terrenos de maleza espesa y zonas pantanosas y bajas y, sobre todo, en los cañaverales. Es un animal que caza únicamente durante la noche; pero que delata su presencia con sus fuertes y característicos aullidos.
Tiene una alimentación muy variada: pequeños roedores, aves que anidan a ras del suelo, insectos, reptiles, carroñas y detritus próximos a los asentamientos humanos. Puede cazar en manadas o en parejas, y entonces ataca con éxito a presas relativamente grandes o sus crías como: corderos, cabras, impalas etc.[4] En las regiones donde es abundante, su presencia no resulta muy deseada. Su modo de vida sólo ha podido ser estudiado en una época reciente, especialmente en África oriental. Pasa el día escondido en las madrigueras que excava en la espesura, en las grietas de las rocas o en antiguos refugios abandonados por otros animales. En ellas la hembra pare hacia el mes de marzo unas crías ciegas y sin pelo, que se independizan al cabo de 3 a 4 meses y alcanzan la madurez sexual en el plazo de un año.
Tiene temperamento muy agresivo lo que le permite dar pelea y espantar a buitres, también es capaz de atacar hienas y otras especies de cánidos como los zorros orejudos.[4]
Se reconocen las siguientes subespecies:[3]
El chacal común, dorado o moro (Canis aureus) es una especie de mamífero carnívoro de la familia Canidae. Es parecido a su pariente próximo el lobo en su aspecto externo, con una longitud comprendida entre 76 y 104 centímetros, una altura que oscila entre los 38 y los 50 centímetros y un peso de entre 8 y 15 kilos en su edad adulta. Sin embargo, a diferencia del lobo habita preferentemente en regiones de clima más cálido, desde los Balcanes en Europa hasta el sur de Rusia, Asia Menor y Central llegando hasta la India y parte de Indochina. En el continente africano está presente en amplias zonas del norte y sobre todo en la región oriental. Habita principalmente en terrenos de maleza espesa y zonas pantanosas y bajas y, sobre todo, en los cañaverales. Es un animal que caza únicamente durante la noche; pero que delata su presencia con sus fuertes y característicos aullidos.
Tiene una alimentación muy variada: pequeños roedores, aves que anidan a ras del suelo, insectos, reptiles, carroñas y detritus próximos a los asentamientos humanos. Puede cazar en manadas o en parejas, y entonces ataca con éxito a presas relativamente grandes o sus crías como: corderos, cabras, impalas etc. En las regiones donde es abundante, su presencia no resulta muy deseada. Su modo de vida sólo ha podido ser estudiado en una época reciente, especialmente en África oriental. Pasa el día escondido en las madrigueras que excava en la espesura, en las grietas de las rocas o en antiguos refugios abandonados por otros animales. En ellas la hembra pare hacia el mes de marzo unas crías ciegas y sin pelo, que se independizan al cabo de 3 a 4 meses y alcanzan la madurez sexual en el plazo de un año.
Tiene temperamento muy agresivo lo que le permite dar pelea y espantar a buitres, también es capaz de atacar hienas y otras especies de cánidos como los zorros orejudos.
See artikkel räägib harilikust šaakalist; šaakaliteks nimetatakse ka vöötšaakaleid, šabrakkšaakaleid, tumeselgšaakaleid ja etioopia hunte; teiste tähenduste kohta vaata lehekülge Šaakal (täpsustus) Šaakal ehk harilik šaakal (Canis aureus) on koerlaste sugukonda koera perekonda kuuluv kiskja.
Šaakali levila ulatub Kesk-Aafrikast Lähis-Ida ja Kesk-Aasia kaudu Hindustani poolsaareni[2]. Levila põhjapiir läbib Kaukaasia ja Moldova[2] ning Ungari ja Austria. Harilik šaakal on ainus šaakal, kes elab väljaspool Aafrikat, seda koguni 13 alamliigina. Tegemist on väga kohanemisvõimelise liigiga, kes suudab toituda vastavalt võimalustele ja elada mitmesugustel aladel, sealhulgas Aafrika savannides, Kaukaasia mägedes ja India metsades.
2013. aastal avastati, et šaakalid elavad ka Eesti looduses. Aasta jooksul kütiti Eestis eri maakondades kolm šaakalit.[3]
Septembris 2015 jäi šaakal auto alla Taanis Jüütimaal Karupi lähedal.[4]
Juulis 2019 saadi kinnitus šaakali levikust Soome, kui õnnestus pildistada šaakalit Põhja-Savos Rautavaaras.[5]
Šaakal on osav ja isegi jultunud kiskja. Eriti kehtib see nendele isenditele, kes elavad asulate läheduses ja puutuvad kokku inimestega. Üldiselt on šaakal ööloom, aga võib tegutseda ka päeval.
Šaakal meenutab välimuselt koiotti või väikest hunti[2]. Harilik šaakal meenutab hunti, aga on väiksem ja kergem, tal on proportsionaalselt lühemad jalad, piklikum torso ja lühem saba. Harilik šaakal on keskmise suurusega koerlane. Tema tüvepikkus on 71–85 cm, saba pikkus 20–36 cm, õlakõrgus 45–50 cm, mass 7–13 kg[2]. Karvastik on liivakarva, silmatorkavalt ruuge ja musta varjundiga[2]. Saba on punakaspruun, musta tipuga[2]. Saba on sirgem, lühem ja kohevam kui huntidel. Iirised on heledad või tumepruunid. Emasloomadel on viis paari nisasid. Erinevalt teistest šaakalitest suudavad harilikud šaakalid kihvu paljastada.
Šaakal elab tasandikel tihedas põõsastikus või roostikus jõgede, järvede või mere lähedal. Mägedes ei ela ta kõrgemal kui 1 km merepinnast. Tihti elab ta inimasulate läheduses. Redupaigana kasutab ta looduslikke süvendeid ja kividevahelisi lõhesid, mõnikord mägra, rebase või okassea urge. Harvem kaabib ta endale ise uru. Tema elupaigani viivad tavaliselt hästi märgatavad sissetallatud rajad.[2]
Šaakalid on paiksed loomad. Nad ei soorita ka hooajalisi rändeid. Siiski lähevad nad vahel oma põhilisest elukohast toitu otsides kaugele ja ilmuvad kohtadesse, kus on massiliselt hukkunud kariloomi või uluksõralisi.[2]
Enne jahile minekut laseb ta kuuldavale valju ulgumise, mis meenutab kõrget kiunuvat hala. Sellega ühinevad kohe kõik teised läheduses viibivad šaakalid. Ulguma ajavad neid ka muud ärritajad, näiteks kirikukellade helin või sireenid. Jahti peab ta tavaliselt üksi või kahekaupa, harvem salgaga. Šaakal hiilib ohvri ligi ja haarab selle, aga kahekesi jahti pidades ajab ta saaki jahikaaslasele ette. Seal, kus leidub suurkiskjaid, liiguvad šaakalid nende kannul, et nende murtud saagist osa saada. Saaki otsiv šaakal liigub sörkides ja peatub sageli, et haista õhku ja kuulatada.[2]
Šaakal on kõigesööja. Ta eelistab pisiimetajaid ja linde süüa, aga ta püüab ka sisalikke, madusid, konni, uimaseid kalu, rohutirtse, mardikaid ja teisi putukaid, tigusid jne, samuti raipeid ja suurkiskjate saagijäänuseid. Külade läheduses näppab ta kanu, talvel talvituvaid veelinde, aga neid saab ta kätte ainult siis, kui veekogud on kinni külmunud. Ta sööb palju puuvilju ja marju, sealhulgas viinamarju, arbuuse, meloneid, taimesibulaid ja suhkruroo juuri. Tadžikistanis sööb ta sügisel ja talvel peamiselt hõbepuu vilju.[2]
Šaakal moodustab paare kogu eluks. Isasloom osaleb nii uru kaevamises kui ka pesakonna kasvatamises.
Jooksuaeg kestab jaanuari lõpust veebruarini, isegi märtsini.
Tiinus kestab 60–63 päeva. Kutsikad sünnivad märtsi lõpust mai lõpuni. Neid on 4–6, harva kuni 8. Emasloom imetab neid paar-kolm kuud, aga juba paari-kolme nädala vanustena hakkab ema neile andma poolseedunud liha. Pojad iseseisvuvad juba sügisel. Suguküpseks saavad emased 1, isased 2 aasta vanuselt. Šaakal võib elada kuni 12–14 aastat.[2]
Harilik šaakal konkureerib teiste kiskjatega. Sealjuures tõrjub ta väiksemad koerlased oma elupaikadest välja, kuid taandub ise nendest piirkondadest, kus elavad veel suuremad koerlased, näiteks hunt. Harilikke šaakaleid on täheldatud tumeselgšaakali kutsikaid tapmas. Punarebastega on suhted jahedad: üldiselt nad väldivad teineteist, aga kui mingis kandis hakkab väga palju šaakaleid elama, siis rebased kaovad sealt. Huntide arvukuse langus Lääne-Euroopas on šaakalile andnud võimaluse sinna elama asuda.
Veebruaris 2013 tabasid jahimehed Matsalu rahvuspargis noore emase šaakali.[6] See sündmus tekitas elavat vastukaja, kuna teadaolevalt asuvad Eestile lähimad šaakali looduslikud asualad Kaukaasias, Moldovas, Ungaris, Austrias, Tšehhis ning Ida-Ukrainas.[7] 2012. aastal tabati šaakal esimest korda Valgevenes ja 2013. aastal ka Lätis. 2013. aasta augustis kütiti üks šaakal Ida-Virumaal ja detsembris Pärnumaal Häädemeestel.[3] 2013. aasta septembris andis Keskkonnaamet õiguse šaakali kui võõrliigi küttimiseks. Põhjendusena toodi liigi arvukuse reguleerimise vajadust: arvestades šaakali head kohanemisvõimet ja toitumisharjumusi (kõigesööja), võib tema arvukuse suurenemisega kasvada surve maas pesitsevatele lindudele ja pisiimetajatele.[3]
Keskkonnaagentuuri ulukiseire osakonna juhataja ja hundiuurija Peep Männil ütles 2013. aasta detsembris, et loomade tabamine Eesti erinevates paikades viitab šaakali ulatuslikule levikule. Ehkki šaakali päritolu polnud teada, peeti sel ajal (2013. aasta detsembri alguses) Männili sõnade kohaselt tõenäolisemaks šaakali levimist Eestisse mitte looduslikult, vaid inimese kaasabil.[3] Veidi hiljem, 2013. aasta detsembri keskpaigas, hakkasid Eesti loomauurijad pidama üha tõenäolisemaks, et šaakal siiski pole Eestisse sisse rännanud inimese kaasabil. Keskkonnaameti Hiiu-Saare-Lääne regiooni juhataja Kaja Lotman pidas võimalikuks, et kõik väljaspool Läänemaad kütitud šaakalid olid pärit samast šaakaliperekonnast, mis Hanila vallas kadakatihnikust avastati. Hanila vallas elutsevatest šaakalitest oli Lotmani sõnul tulnud teateid juba alates aastast 2010. Peep Männil ja Kaja Lotman pidasid tõenäoliseks, et šaakalid on Eestisse sisse rännanud Lätist. Ehkki Lätis olevate šaakalite kohta teated puudusid, arvasid loomauurijad, et neid pole seal seni lihtsalt märgatud.[8]
2014. aasta suveks oli regulaarselt nähtud-kuuldud märke šaakali viibimisest Matsalu kandis; samuti oli teada, et šaakalid pesitsevad Matsalu lahe lõunakaldal. Šaakalit oli nähtud ka Saaremaal, kus loom oli jäänud rajakaamera salvestusele. Selleks ajaks oli saanud valdavaks arusaam, et šaakal on Eestisse tulnud looduslikul teel.[9][10] Ka Lõuna-Lätis 2013. aastal kütitud kuni neli šaakalit toetasid liigi looduslikku sisserände hüpoteesi.[10] Vaatamata sellele, et šaakalite arv Eestis järjest kasvas, ei soovitanud keskkonnaagentuuri seirearuanne neile liigi väljaküttimiseks lausjahti pidada. Aruanne andis soovituse küttida šaakaleid jahihooajal, nagu enamikku teisi ulukeid.[9]
Eestis konkureerib šaakal toidulaua osas kährikkoeraga. Erinevalt šaakalist võib kährikkoera, keda loetakse Eestis võõrliigiks, küttida aga aastaringselt.[9]
Šaakali levimine Euroopas väljapoole liigi ajaloolist looduslikku asuala on tekitanud segadust liigi õigusliku staatuse suhtes. Vastavalt Berni konventsioonile ja Euroopa Liidu elupaikade direktiivile ei saa Euroopa Liidu liikmesriik seada eesmärgiks looduslikul teel leviva liigi täielikku väljatõrjumist.[11] Elupaikade direktiivis on šaakal ära toodud lisa V all, mis annab liigile Euroopa Liidu ulatuses õigusliku kaitse.
2015. aasta novembris avaldatud uurimistöö järgi on Eestis levinud šaakalid geneetiliselt lähedased Kaukaasia šaakalitele. Hüpoteesi järgi on šaakalid meile jõudnud Kirde-Ukraina kaudu, kus elavad šaakalid kuuluvad Kaukaasia genotüüpi. Tänaseks on šaakali asurkonnad olemas sellistes põhilevilast välja jäävatel maadel nagu Läti, Valgevene, Poola ja Slovakkia. Šaakalid on võimelised sooritama pikki rändeid rühmana, võimaldades asustada lühikese aja jooksul levilast väljajäävaid kaugeid alasid.[12] Keskkonnaagentuuri teatel kütiti 2015. aastal kuus šaakalit.[13]
Šaakalit nimetati alates 2016. aastast ametlikult jahiloomaks. Šaakalite 2016. aasta jahihooaeg algas novembri alguses ja 2017. aasta jahihooaeg algas 1. septembril ning kestab 2018. aasta 28. veebruarini.
Šaakalite 2017–2018 jahihooaega pikendati kahe kuu võrra nende arvukuse kiire kasvu ja sellest tulenevate kahjustuste ohjeldamiseks. Keskkonnaagentuuri teatel kütiti 2016. aastal 32 šaakalit. 2017. aasta seisuga elab enamik Eestis elavaid šaakale Läänemaal, lisaks on neid märgatud ka Peipsi järve ääres.[13] 2018. aasta seisuga elab enamik Eestis elavaid šaakale Saastna poolsaarel, kus on neid kaks pesakonda. Üks pesakond asub tihedas kadastikus Pikanina lähedal ja teine Saastna küla vahel mõisavaremetes keldri võlvide all. Sama aasta suvel murdsid šaakalid poolsaarel asuva Pikanina talu viis noort lammast.[14]
Šaakalid elavad Eestis enamasti lammaste karjatamiseks kasutatavatel rannikualadel.[13]
Erinevalt teistest šaakalitest, kes on Aafrika päritoluga, on harilik šaakal, nagu ka hunt, arvatavasti tekkinud Aasias. Hariliku šaakali otsene esivanem arvatakse olevat Canis kuruksaensis. Teiseks esivanemaks on peetud liiki Canis arnensis, kes hiljem osutus sarnasemaks koiotiga.
Geneetilised uuringud on näidanud, et harilik šaakal on lähemas suguluses hallhundi ja koiotiga kui teiste šaakalitega. Geneetilised tõendid on kooskõlas koljukujuga, mis sarnaneb pigem hundi ja koioti kui teiste šaakalitega.
Mitte üksnes kutsikad, vaid ka täiskasvanud šaakalid saavad kergesti taltsaks. Minevikus on neist põlvnenud mitu primitiivset koeratõugu.[2]
Aeroflot kasutab alates 2002. aastast Sulimovi koeri lõhkeainete otsimiseks. Need on saadud šaakalite ja koerte ristamise tulemusena ja sisaldavad šaakalite verd veerandi ulatuses. Kuid kolmandas põlvkonnas ilmneb nende hübriidkoerte väiksem viljakus, samuti suured suhtlusprobleemid ja geneetilised haigused. See on viinud järeldusele, et koerad ja šaakalid ei ole nii lähedalt sugulased kui kunagi arvati.
India folklooris kujutati teda petisena, aga vanaegiptuse mütoloogias palsameerimisjumala Anubisena.
IUCN on klassifitseerinud šaakalid soodsas seisundis liikide hulka.
Šaakal ehk harilik šaakal (Canis aureus) on koerlaste sugukonda koera perekonda kuuluv kiskja.
Canis aureus edo txakala otsoaren antza duen animalia da, bera bezala Canidae familiakoa. Leku beroagoetan bizi dira, Afrikako ekialdean, India, Errusia eta Balkanetan.
Txakalaren azpiespezie ugari dago munduan zehar:
Canis aureus edo txakala otsoaren antza duen animalia da, bera bezala Canidae familiakoa. Leku beroagoetan bizi dira, Afrikako ekialdean, India, Errusia eta Balkanetan.
Kultasakaali[3][4] eli sakaali[5] (Canis aureus) on keskikokoinen ja raskastekoinen koiraeläinlaji[6]. Lajin nimestä käytetään joskus myös kirjoitusasuja šakaali tai shakaali, mutta näitä muotoja pidetään vanhentuneina. Sakaali on kaikkiruokainen,[6] ja sillä on pitkät terävät kulmahampaat sekä hyvin kehittyneet raateluhampaat, jotka pystyvät lävistämään sitkeän nahan.
Sakaalin korkeus on 40 senttimetriä, ja sen ruumiin pituus on 85–105 senttimetriä. Häntä on 20–24 senttimetrin mittainen. Sakaalit painavat noin 7–13 kilogrammaa.,[5] Naaraat ovat pienempiä kuin urokset.
Kuten useimmat koiraeläimet, sakaalit ovat notkealihaksisia, juoksijoita, joilla on pitkä häntä. Kultasakaalin turkki on perusväriltään kellertävän punertava. Turkin kuviointi voi vaihdella iän, esiintymisalueen ja vuodenajan mukaan, mutta yleensä turkki on tummempi talvella kuin kesällä. Karvat ovat kärjestä ruskeita.[3]
Kultasakaaleilla on suuret, pystyt korvat ja moni-ilmeinen korva-, häntä- ja kuonoasentojen valikoima. Lisäksi ne voivat äännellä haukahdellen, muristen, kiljuen tai susien tapaan erityisesti ulvoen.
Canis-suvun sakaaleista kultasakaalin levinneisyys on laajin, Pohjois- ja Itä-Afrikasta aina Myanmarille asti.[3] Euroopassa kultasakaalia esiintyi ensimmäisen maailmansodan jälkeen pitkään vain Kreikassa ja muualla Balkanin niemimaalla, mutta se on sittemmin levinnyt tulokaslajina, niin että sitä on 15 Euroopan unionin maassa aina Tanskaan ja Baltiaan saakka. Viroon sakaalit ilmestyivät vuonna 2013. Suomeenkin sen odotetaan leviävän. Tutkimusprofessori Ilpo Kojolan mukaan yksilöitä saattaa jo olla Suomessa.[7][6] Kultasakaalia tavataan satunnaisesti myös Pohjois-Euroopassa: Tanskassa löydettiin kesällä 2015 liikenteessä kuollut yksilö ja elokuussa 2016 Pohjois-Jyllannissa tehtiin ensimmäiset havainnot elävistä kultasakaaleista.[8][9] Muita sakaalilajeja tavataan vain Afrikassa. Kultasakaalin tyypillistä elinympäristöä ovat kuivat savannit.[3]
Kultasakaali on EU:ssa riistalaji muualla paitsi Saksassa, Puolassa ja Italiassa.[6]
Yhdessä metsästämisellä kultasakaaleille suuri merkitys: sakaalipari saalistaa kolme kertaa tehokkaammin kuin yksinäinen sakaali. Sakaaliparin on havaittu onnistuvan saalistamaan thomsoningasellin vasoja. Sakaalit kuljettavat mahoissaan ruokaa oksennettavaksi pennuilleen tai imettävälle emolle. Ne myös kätkevät ruokaa.
Kojolan mukaan kultasakaali asettuisi ketun ja suden väliin: se saalistaisi kettua mutta olisi itse suden saalis.[6]
Sekä uros- että naarassakaalit saavuttavat sukukypsyyden 11 kuukauden iässä, mutta eivät välttämättä heti ala lisääntyä. Kultasakaali synnyttää vuosittain yhden poikueen, jossa on 4–6 pentua[5]. Jotkut nuoret jäävät apureiksi auttamaan vanhempiaan seuraavan pesueen hoidossa. Kultasakaali voi elää 12–14-vuotiaaksi[5]. Sen risteytymisestä on olemassa yksittäishavainto, mutta risteytyminen on Kojolan mukaan epätodennäköistä, sillä susi mieluummin tappaa sen, koska se on kilpailija[6].
Sakaalit käyttävät hyvin monipuolista ravintoa. Ne syövät hedelmiä, selkärangattomia, matelijoita, lintuja, sammakkoeläimiä, jyrsijöitä sekä haaskoja. Pääasiassa ne saalistavat itse kuten hyppyantilooppeja sekä gaselleja. Kultasakaali on sakaaleista taidokkain suurempien eläinten saalistaja.
Sakaalin alalajksi määritelty susisakaali[10] (Canis aureus lupaster) polveutuu vuonna 2011 julkaistujen DNA-analyysien perusteella eteläaasialaisesta harmaasudesta (Canis lupus) eikä kultasakaalista. Susisakaalin sukulaisuussuhteista on kiistelty 1800-luvulta lähtien.[11][12]
Sakaalit ovat osa koiraeläinten heimon koirien (Canis) sukua. Muita sakaalilajeja ovat vaippasakaali (C. mesomelas) ja juovasakaali (C. adustus). Aiemmin myös etiopiansusi eli simieninsakaali (C. simensis) luettiin sakaaleihin, mutta nykytiedon mukaan se on läheisempää sukua sudelle ja kojootille.
Sakaali viihtyy hautapaikkojen läheisyydessä, siksi sitä on pidetty kuoleman enteenä. Egyptiläisten Anubis-jumalalla oli sakaalin pää. Hänellä oli myös ihmisen ja villikoiran piirteitä. Mustanvärinen Anubis vartioi kuoleman valtakuntaan johtavaa tietä. Mustaa oli myös balsamoinnissa käytetty pihka. Intialaisissa eläinsaduissa sakaali on länsimaisen kettumainen.[13]
Kultasakaali eli sakaali (Canis aureus) on keskikokoinen ja raskastekoinen koiraeläinlaji. Lajin nimestä käytetään joskus myös kirjoitusasuja šakaali tai shakaali, mutta näitä muotoja pidetään vanhentuneina. Sakaali on kaikkiruokainen, ja sillä on pitkät terävät kulmahampaat sekä hyvin kehittyneet raateluhampaat, jotka pystyvät lävistämään sitkeän nahan.
Canis aureus
Le Chacal doré ou Chacal commun (Canis aureus) est une espèce de chacal de la famille des Canidae.
Le chacal commun ou doré est un animal qui mesure entre 70 et 85 cm (sans la queue), pour une hauteur au garrot s'élevant entre 38 et 50 cm. La queue de l'animal peut atteindre 25 cm. Le chacal doré pèse entre 7 et 14 kg et sa vitesse maximale se situe entre 40 et 50 km/h.
Ce chacal ressemble à un petit loup ou à un coyote portant un pelage fauve avec des marques noires sur le dos et la queue[1].
Il s’agit d’une espèce sociale, dont l'unité de base sociale se compose d'un couple en état de se reproduire, accompagné de ses petits[2].
Contrairement aux idées reçues, ce canidé est fidèle à son clan.
Parce qu’il peut se déplacer plusieurs jours sans boire, ni beaucoup manger, le chacal doré est adapté aux milieux arides et aux grands espaces.
Très opportuniste, le chacal doré est capable d'exploiter un grand nombre de ressources alimentaires allant de fruits et d'insectes à des ongulés de petite taille[2]. En Europe de l'Est une étude a conclu que sa niche trophique était proche de celle du renard[3]; d'après les analyses d'excréments : petits mammifères (35 % sur la base de la fréquence d'occurrence et de 36 % sur la base de la biomasse) et cadavres de sangliers, chevreuils... (35 et 48 %, respectivement, sur la base des mêmes paramètres). Lors de cette étude, aucune espèce domestique ou petite espèce chassée (lapin, chevreuil) n'était consommée, ni aucun poisson. Quelques oiseaux, reptiles, amphibiens, arthropodes et des matières végétales complétaient ce régime, à la marge. Dans le sud de la Grèce, avec quelques variations annuelles, son régime alimentaire est composé de micromammifères essentiellement (fréquence de 42,7 %, biomasse 69,8 %) et d'oiseaux (12,0 %, 27,7 % de la biomasse) avec souvent des végétaux/fruits (27,3 % en fréquence), des insectes (18,0 % en fréquence) mais qui ne représentent qu'une faible part de la biomasse ingérée[4].
Le chacal doré est un excellent chasseur et attaque en meute. Il est volontiers nécrophage, mais comme la hyène il n’est pas un simple éboueur du désert ; léger, agile et opportuniste, il allie le flair et la rapidité du chien de chasse à la ruse du renard. Sa technique la plus usitée consiste à poursuivre une proie vulnérable (malade, vieille, blessée) jusqu’à l’épuisement, puis à lui mordre les tendons pour la faire tomber. Le chacal doré attaque alors directement le ventre qu’il éviscère. Les rongeurs sont souvent sa principale source de nourriture (ex : 45 % de sa ressource calorique totale dans une zone aride d'Inde[5]) mais il peut exceptionnellement s'attaquer à des proies plus grandes (jeunes moutons ou vaches en Israël ; souvent dans les deux jours suivant la mise bas[6]) ; si la taille de la proie est importante, les morceaux sont éparpillés dans des cachettes qui servent de garde-manger.
Le chacal jappe, piaule ou aboie.
La gestation a une durée de 60 à 63 jours. Un portée moyenne compte cinq ou six petits. La femelle allaite ses bébés pendant huit à dix semaines. Ensuite les petits chacals dorés commencent à manger de la nourriture solide mais, comme ils sont trop jeunes pour chasser, ce sont les parents ou d'autres jeunes adultes qui les nourrissent en régurgitant pour eux leur repas[7].
Autrefois largement présent (selon des preuves paléontologiques fossiles[8]), c'est l'une des espèces de canidés les plus répandues dans le monde, avec de vastes territoires en Europe centrale, Europe de l'Est, Afrique du Nord et dans certaines régions d'Asie[9](Birmanie, Inde)[10]. Son aire de répartition s'étend aujourd'hui rapidement en Europe de l'Ouest, occupant des zones où il n'y a plus ou très peu de loups. Cette colonisation, d'un animal déjà présent au sud-est du continent, étant naturelle et liée à une évolution de l'environnement, la Commission européenne conclut en 2016 qu'il ne doit pas être considéré comme une espèce exotique envahissante[11].
Il a survécu dans des zones reculées, souvent désertiques, mais ce n'est pas une espèce uniquement adaptée aux pays chauds : il est fréquent au paléolithique dans le Caucase, et comme la hyène et la Genette (Genetta genetta) il a été contemporain des bisons, aurochs, mammouths et autres exemples de la faune contemporaine de l'Homme préhistorique en Europe durant les dernières périodes interglaciaires[12],[13],[14]. La période de présence et l'emprise de son aire de répartition dans la partie Ouest de l'Europe fait encore débat [15].
Depuis le Moyen Âge et surtout dans la période moderne sa répartition européenne semble avoir été très fluctuante, avec notamment des baisses spectaculaires jusqu'en 1960, une période de récupération (années 1960, années 1970) puis une expansion notamment vers le nord-ouest de l'Europe (depuis le début des années 1980)[16].
En Europe, des populations actuelles sont centrées dans 5 zones : en Europe du Sud-Est, dans le Caucase, dans le sud de la Grèce et l'île de Samos et plus récemment autour de la Baltique. Sa récente expansion voire apparition dans certains États-membres (États baltes récemment avec de premières observations en 2011 en Estonie puis en 2013 en Lettonie et en 2015 en Lituanie) d'où il avait disparu depuis longtemps ou où il est spontanément arrivé avait conduit à le faire désigner comme « espèce exotique » voire comme potentiellement envahissante. Il a été observé en France pour la première fois fin 2017[17], une arrivée attendue depuis quelques années[18]. Fin 2020, il a été pris en photo dans les Deux-Sèvres[19].
Une première étude génétique internationale parue en 2015 dans PLOS One[20] a donc porté sur l'espèce à l'échelle continentale (incluant des échantillons d'ADN de populations encore génétiquement mal étudiées, dont de la péninsule du Péloponnèse de l'île grecque de Samos et du Caucase).
Sur cette base, la commission européenne a conclu en 2016 que cette espèce ne doit pas être traitée en Europe comme une espèce exotique ; les données scientifiques issues de la biologie moléculaire montrent que le chacal doré n'a pas été introduit dans les pays européens par l'Homme, il ne doit donc pas être traité comme étranger[11],[20].
Réapparu en Hongrie après en avoir disparu, il aurait également été aperçu en Suisse à l'automne 2011[21] ainsi qu'en 2015 dans les Grisons. Début 2016, un chacal doré a été abattu par mégarde dans la région de Surselva (Grisons, Suisse). Il s'agit de la première preuve tangible de l'existence de cette espèce en Suisse. En décembre 2018 et en février 2019, un individu a été filmé par un appareil à déclenchement automatique dans les bois de Jussy dans le canton de Genève, Suisse [22]. Un photographe amateur en a photographié un à Bulle, dans le canton de Fribourg, Suisse, en avril 2021, en bordure d’une route forestière[23]. Il a également été identifié au printemps 2013 sur l'île d'Hiiumaa en Estonie dans la mer Baltique. Il aurait gagné cette vaste ile en traversant la banquise [24]. En septembre 2015, un individu tué sur la route par un véhicule a été identifié dans le Jutland au Danemark[25]. En France, un individu a été photographié par un piège automatique dans le Chablais, en Haute-Savoie fin 2017[17]. En septembre 2020, six moutons ont été dévorés à Kranenburg, dans le Land allemand de Rhénanie-du-Nord-Westphalie, près de la frontière néerlandaise[26].
Malgré son nom, le chacal doré n'est pas étroitement lié aux autres espèces de chacal : des études morphologiques et moléculaires indiquent une plus grande affinité avec le loup gris et le coyote[2].
Selon MSW il existe les sous-espèces suivantes :
Canis aureus moreotica en Grèce.
Canis aureus indicus en Inde, parc national de Kanha
Canis aureus cruesemanni en Thaïlande, parc national de Kaeng Krachan
C'est un animal discret dont les populations ne sont pas bien connues. Il a fait l'objet de plans de conservation en Grèce par exemple[27], mais est néanmoins classé par l'UICN comme de préoccupation mineure, en raison de la gamme étendue des zones qui lui offrent tout ce dont il a besoin pour se nourrir et s’abriter[28]. En France, bien que son origine naturelle le classe en gibier, il n'est ni chassable, ni piégeable[29].
Une étude de 2015 montre que Canis aureus est bien une espèce distincte de Canis anthus[30]. L'étude des marqueurs moléculaires de l'espèce (dans 5 bassins biogéographiques de populations) a mis en évidence une « diversité génétique plus élevée que ce qui avait été précédemment signalé pour les populations de chacal européens, mais moins de diversité que chez d'autres canidés sauvages comme les loups », ce qui selon les chercheurs reflète une « histoire unique » parmi les carnivores européens[20]. Après un déclin souvent spectaculaire de ses populations et après l'extinction des populations locales, on constate une expansion récente de l'espèce en Europe centrale et septentrionale[20]. Les chacals baltes ont comme origine génétique des populations relictuelles qui étaient situées dans le Caucase et en Europe du Sud-Est[20]. L'étude génétique conclut que l'espèce ne répond pas aux critères des espèces exotiques et potentiellement envahissantes : le chacal doré n'a pas été introduit par l'Homme, et l'on sait par des données et études antérieures que des individus de cette espèce peuvent se déplacer sur des centaines de kilomètres, y compris dans des paysages anthropisés, ce qui invite à un suivi et une gestion de l'espèce à échelle européenne[20]. Ce petit prédateur a été photographié dans le Chablais haut-savoyard en France en décembre 2017[31].
Comme tous les canidés, il est sensible à la rage mais, à l'instar du renard, peut être facilement vacciné[32].
Il a été ou est encore localement consommé[Où ?], bien que sa viande puisse être source de parasitoses (dont trichinellose[33] ou leishmaniose[34],[35]).
Canis aureus
Le Chacal doré ou Chacal commun (Canis aureus) est une espèce de chacal de la famille des Canidae.
Cainíneach dúchasach don Eoraip oirdheisceart agus lárnach, don Áise Bheag, don Mheán-Oirthear agus an Áise Theas is ea an seacál órga nó Canis aureus. Tá sé liostaithe mar Is lú imní, ar 'Liosta Dearg' an AICD (An tAontas Idirnáisiúnta um Chaomhnú an Dúlra), mar gheall ar a raon forleathan i réimsí ina mbíonn neart beatha agus foscadh ar fáil.
Tháinig an focal "jackel ( Gaeilge: seacál) isteach sa Bhéarlaar dtús timpeall na bliana 1600 agus tá sé díorthaíthe ón bhfocal Turcach çakal, atá díorthaithe ón bhfocal Peirseach šagāl.[2]
Cainíneach dúchasach don Eoraip oirdheisceart agus lárnach, don Áise Bheag, don Mheán-Oirthear agus an Áise Theas is ea an seacál órga nó Canis aureus. Tá sé liostaithe mar Is lú imní, ar 'Liosta Dearg' an AICD (An tAontas Idirnáisiúnta um Chaomhnú an Dúlra), mar gheall ar a raon forleathan i réimsí ina mbíonn neart beatha agus foscadh ar fáil.
O chacal común ou chacal dourado (Canis aureus) é un cánido parecido ao seu parente próximo o lobo no seu aspecto externo pero residente en rexións de clima máis cálido: nos Balcáns, sur de Rusia, Asia Menor e Central ata a India e África oriental. Vive sobre todo nos terreos de maleza espesa e abunda en zonas pantanosas e baixas e, sobre todo, nos canavais.
O chacal común ou chacal dourado (Canis aureus) é un cánido parecido ao seu parente próximo o lobo no seu aspecto externo pero residente en rexións de clima máis cálido: nos Balcáns, sur de Rusia, Asia Menor e Central ata a India e África oriental. Vive sobre todo nos terreos de maleza espesa e abunda en zonas pantanosas e baixas e, sobre todo, nos canavais.
Zlatni čagalj (Canis aureus) sisavac je iz porodice pasa lat. Canidae. Zlatni čagalj je najraširenija vrsta čaglja na svijetu, dijeli se na 13 podvrsta. Jedna podvrsta, europsko-maloazijski čagalj (Canis a. moreoticus) autohtona je na Balkanu. U Hrvatskoj je raširen u cijeloj Dalmaciji i priobalju sve do Istre, također se pojavljuju u istočnoj Slavoniji i Baranji kao dio oporavljene populacije iz Mađarske.
Zlatni čagalj (Canis aureus) je srednje velika vrsta iz porodice Canidae koja nastanjuje sjevernu i sjevernoistočnu Afriku, jugoistočnu i središnju Europu (do Austrije i Mađarske [1], Malu Aziju i Bliski Istok, te jugoistočnu Aziju.
Na listi ugroženih životinja svrstan je među skupinu - mala zabrinutost, zbog velikog područja na kojem živi, a koje sadrži dijelove s optimalnim uvjetima zaklona i hrane [2],
Vrlo je prilagodljiva vrsta koja se hrani raznom vrstom hrane, a i živi u različitim klimatskim uvjetima, od afričkih savana, planina Kavkaza do šuma Indije. Najveći je od svih čagljeva i jedini je pripadnik porodice koji živi van Afrike. Dijeli se na 13 podvrsta. Premda se često svrstava s ostalim čagljevima (crnoleđi čagalj i prugasti čagalj) genetska istraživanja su pokazala da je zlatni čagalj rodbinski bliži sivom vuku i kojotu [3]. Genetski dokazi se poklapaju s formom lubanje koja također više sliči rečenom dvojcu nego ostalim čagljevima.
Zlatni čagalj se ponekad spominje u folkloru i mitologiji s određenim simpatijama. U indijskim pričama opisuje se kao lukavac, a u staroegipatskoj mitologiji ima glavnu ulogu u balzamiranju kao Anubis, bog mrtvih.
Nekada se smatralo da je zlatni čagalj predak nekih psećih pasmina, danas je to odbačeno, premda se u iznimnom slučaju može pariti s domaćim psima.
U Wikimedijinu spremniku nalazi se još gradiva na temu: Zlatni čagalj
Wikivrste imaju podatke o: Zlatni čagalj Zlatni čagalj (Canis aureus) sisavac je iz porodice pasa lat. Canidae. Zlatni čagalj je najraširenija vrsta čaglja na svijetu, dijeli se na 13 podvrsta. Jedna podvrsta, europsko-maloazijski čagalj (Canis a. moreoticus) autohtona je na Balkanu. U Hrvatskoj je raširen u cijeloj Dalmaciji i priobalju sve do Istre, također se pojavljuju u istočnoj Slavoniji i Baranji kao dio oporavljene populacije iz Mađarske.
«Si può chiamarlo più ardito, il più importuno di tutt'i cani.»
(Alfred Edmund Brehm[1])Lo sciacallo dorato (Canis aureus Linnaeus, 1758) è un canide lupino di medie dimensioni diffuso in Europa sud-orientale e centrale, Asia Minore, Medio Oriente e Asia sud-orientale. Viene classificato dalla IUCN tra le specie a rischio minimo, dato che ha un vastissimo areale dove trova cibo e ripari in abbondanza.[3] È una specie sociale che vive in famiglie nucleari che consistono di coppie accompagnate dai loro cuccioli. Si tratta di un animale molto adattabile, capace di sfruttare numerose fonti di cibo, dai frutti e gli insetti fino ai piccoli ungulati.[4] Sin dal 2005, la MSW[5] ne riconosce 13 sottospecie, ma alcuni studi genetici condotti nel 2015 hanno dimostrato che sei delle supposte sottospecie in Africa fanno invece parte di una specie a sé stante, il Canis lupaster, riducendo così il numero di sottospecie di sciacallo dorato a sette.[6]
Benché simile a un lupo grigio di taglia ridotta, lo sciacallo dorato è più snello, con un muso più stretto, una coda più corta e un passo più leggero. Il suo mantello invernale differisce da quello del lupo per le sue sfumature più fulve-rossicce.[7] Malgrado il suo nome informale, non è strettamente imparentato con lo sciacallo dalla gualdrappa e con lo sciacallo striato, essendo invece più imparentato con il lupo grigio, il coyote e il caberù.[8] Può produrre ibridi fertili sia con i lupi grigi[9] che con quelli africani.[6]
Lo sciacallo gioca un ruolo importante nel folclore e nella letteratura mediorientale e asiatica, dove viene spesso raffigurato come un ingannatore, analogo della volpe e del coyote nelle fiabe europee e nordamericane.
La parola "sciacallo" deriva dal termine turco Çakal, derivato a sua volta dal persiano Shaghāl, il quale deriva, probabilmente, dal sanscrito Śṛgālaḥ.[10] In lingua friulana, viene chiamato Coiòte, mentre in veneto è nominato Sciacàl.[11]
Lo sciacallo dorato è molto simile al lupo grigio nell'aspetto generale ma ne differisce per la taglia ridotta, il peso inferiore, gli arti più corti, il torace più allungato e la coda più corta. La punta della coda discende fino al tallone o leggermente sotto. La testa è meno tozza di quella del lupo, con una fronte meno elevata e un muso più stretto e appuntito. Le proiezioni del cranio sono altamente sviluppate, ma meno di quanto si vede nel lupo. I suoi denti canini sono grandi e tozzi, ma relativamente più snelli di quelli del lupo, e i suoi carnassiali sono meno robusti. I maschi misurano 71-85 cm in lunghezza, 44,5-50 cm in altezza e pesano circa 6-14 kg, mentre le femmine sono leggermente più piccole.[12] Talvolta lo sciacallo sviluppa un'escrescenza cornea sul cranio a cui gli abitanti dell'Asia sud-orientale attribuiscono poteri magici. Solitamente questo corno è lungo circa un centimetro ed è nascosto dal pelo.[13] Le femmine sono fornite di 10 mammelle.[12]
Il mantello invernale è generalmente di colore grigio-rossastro sporco con le estremità dei peli di guardia nerastre o rosso ruggine. La regione facciale, salvo il muso, è rossastro-ruggine e ocra; al di sopra di ogni occhio, la cui iride può essere sia marrone chiaro che scuro, è presente una striscia nera. Le labbra, le guance, il mento e la gola sono color bianco sporco. La faccia esterna delle zampe è rosso-ocra, mentre quella interna è di colore chiaro. Il mantello estivo è più rado, grossolano e corto, ma è dello stesso colore di quello invernale: è solo più lucente e meno scuro.[7][12] Lo sciacallo dorato effettua la muta due volte all'anno, in primavera e autunno.[12]
Esemplari melanici non sono sconosciuti e furono nel passato considerati "per niente rari" nel Bengala.[14] Al contrario dei lupi e dei coyote melanici, che storicamente ereditarono il loro manto nero attraverso incroci con i cani, è probabile che il melanismo nello sciacallo dorato sia dovuto a una mutazione indipendente e che sia un tratto adattivo.[15] Nel 2012, un esemplare albino fu fotografato nell'Iran sudorientale.[16]
Lo sciacallo dorato è scarsamente rappresentato nei reperti fossili e il suo antenato diretto è ancora sconosciuto; due presunti candidati, Canis kuruksaensis e C. arnensis (dal Tagikistan e l'Italia Villafranchiana), furono in seguito scoperti essere più imparentati al coyote che allo sciacallo.[11][17] Fossili simili agli sciacalli risalgono al Pleistocene inferiore nel Sudafrica, ma esemplari positivamente identificati si collocano solo all'inizio del Pleistocene medio. L'assenza di fossili nel Caucaso e nella Transcaucasia, zone dove esso vive odiernamente, indica che la specie colonizzò queste zone in tempi relativamente recenti. Dato che dei resti fossili rinvenuti in Croazia indicano che la specie si era stabilita in Dalmazia da almeno il Pleistocene superiore o l'Olocene inferiore, la presenza dello sciacallo dorato nella Penisola balcanica può però essere considerata abbastanza antica. È probabile che lo sciacallo entrò nei balcani durante l'ultima era glaciale attraverso un ponte di terra sull'odierno stretto del Bosforo.[7]
Lo sciacallo dorato è il membro più tipico del genere Canis, essendo di taglia media e non avendo caratteri speciali.[18] Benché sia meno "primitivo" dello sciacallo della gualdrappa e dello sciacallo striato,[19] è pur sempre meno specializzato del lupo grigio, come evidenziano la sua faccia meno allungata, la sua dentatura meno robusta, e le proiezioni del cranio meno sviluppati. Questi tratti sono collegati a una dieta composta di uccelli, roditori, piccoli vertebrati, insetti e carogne dell'animale.[12] Le caratteristiche del cranio,[18] insieme alla sua composizione genetica,[20] indicano una parentela più stretta al lupo e al coyote che agli sciacalli della gualdrappa e striati.
Nel 2015, uno studio sul genoma mitocondriale e nucleare di sciacalli africani e eurasiatici dimostrò che gli esemplari africani formavano una stirpe monofilettica che giustifica la loro classificazione come membri di una specie separata, il Canis anthus (successivamente rinominato C. lupaster[21]), e che qualsiasi somiglianza superficiale fra le due specie è dovuta puramente a un'evoluzione parallela.[6][22] Un'analisi filogenetica basata sulle seguenze nucleari ha indicato che il C. lupaster si separò dal clade lupo/coyote circa 1,3 milioni di anni fa, mentre lo sciacallo dorato se ne separò 1,9 milioni di anni fa.
Sciacallo dorato[6] .jpg){kind=small}
In un tentativo di chiarire l'identità genetica delle popolazioni europee di sciacallo, una squadra internazionale di ricercatori ha esaminato 15 marcatori microsatellitari da novantasette esemplari europei e caucasici. I risultati hanno rivelato che gli sciacalli europei dimostrano poca variabilità aplotipica in confronto agli esemplari israeliani (che si sono spesso incrociati con cani, lupi grigi, e lupi africani) e che per la maggior parte di loro è di origine caucasica. I livelli di diversità più alti furono rinvenuti dagli sciacalli peloponnesiaci, che probabilmente rappresentano una popolazione relitta degli sciacalli antichi che popolavano l'Europa prima del loro sterminio. Poiché, sia in Estonia che in Lituania, lo sciacallo dorato è considerato una specie artificialmente introdotta, e perciò da sterminare, un'attenzione particolare fu riservata, in questi studi, alle popolazioni baltiche, e fu quindi scoperto che gli esemplari estoni provengono dall'Europa sudorientale, mentre quelli lituani sono di origine caucasica; ciò rese dubbia l'ipotesi di un'introduzione artificiale, appoggiando invece precedenti scoperte relative all'espansione verso nord delle popolazioni dell'Europa sudorientale e orientale.[23]
In cattività, lo sciacallo dorato può produrre ibridi con i coyote, i quali però diventano sterili dopo la seconda generazione. Al contrario, lo sciacallo sembra avere una fertilità illimitata con i cani e con i lupi grigi.[7] Nel 2015, l'incrocio tra lo sciacallo dorato e il cane domestico nello stato selvatico fu confermato in Croazia con l'abbattimento di tre esemplari con morfologie anomale.[24] L'accoppiamento fra gli sciacalli e i lupi grigi non è mai stato osservato ma prove di tali eventi furono trovate durante un'analisi del DNA mitocondriale di sciacalli e di lupi in Bulgaria.[9] Tracce di DNA del lupo africano sono state rinvenute in sciacalli in Israele, un fenomeno reso possibile dal collegamento geografico fra Israele ed Egitto.[6]
Data la vasta diffusione di questa specie, è stato descritto un gran numero di varianti locali, riguardo alla cui sua genetica c'è però ancora molto da investigare; mentre il cariotipo degli sciacalli croati è simile a quello dei cani e i lupi (2n = 78; NF = 84), infatti, quello degli sciacalli indiani differisce notevolmente (NF = 80), indicando la possibilità che lo sciacallo sia un aggregato di specie non ancora ben definite.[7]
Sin dal 2005, la MSW[5] riconosce 13 sottospecie ma, nel 2015, alcuni studi genetici hanno dimostrato che sei delle supposte sottospecie nell'Africa fanno invece parte di una specie a sé stante, il Canis lupaster, con una divergenza genetica di circa il 6,7%,[6] che è superiore a quella tra i lupi grigi e i coyote (4%) e tra i lupi grigi e i cani domestici (0,2%).[25]
Lo sciacallo dorato è un animale socialmente flessibile, vivendo in solitudine o in gruppi familiari di 4-5 individui. I suoi vocalizzi sono simili a quelli del cane, ma più "melancolici". Il suo ululato consiste in un "Ai-yai! Ai-yai!" acuto,[12] con almeno una variante interpretata in inglese come «Dead Hindoo, where, where, where» (Indù morto, dove, dove, dove).[29] Gli adulti ululano in piedi, mentre gli esemplari giovani o subordinati lo fanno seduti, con una frequenza che aumenta durante la stagione degli accoppiamenti.[11] Sono stati visti sciacalli ululare in direzione delle campane delle chiese, delle sirene o dei fischi di locomotive e battelli a vapore. Generalmente ululano all'alba, verso mezzogiorno e nelle ore serali.[12] Quando sono in vicinanza di tigri o leopardi gli sciacalli emettono un richiamo d'allarme spesso interpretato come «Pheal», «Phion» o «Phnew».[29] In confronto ai giovani lupi e cani, i cuccioli di sciacallo dorato sono molto più aggressivi e meno giocherelloni fra di loro, con interazioni che spesso degenerano in lotte disinibite.[32]
In Transcaucasia l'estro comincia agli inizi di febbraio o alla fine di gennaio durante gli inverni più caldi. In Tagikistan e Uzbekistan, la stagione degli amori continua fino ai primi di marzo. Nei maschi la spermatogenesi avviene 10-12 giorni prima che le femmine entrino in estro e durante questo periodo i loro testicoli triplicano di peso. L'estro dura 3-4 giorni e le femmine che non riescono ad accoppiarsi in questo periodo vanno incontro ad una perdita di recettività che dura 6-8 giorni. L'accoppiamento avviene di giorno; al termine di esso i partner rimangono attaccati per 20-45 minuti. Le coppie sono monogame e rimangono unite fino alla morte di uno dei partner. I maschi prendono parte all'allevamento dei piccoli e scavano anche la tana ad essi destinata. Il periodo di gestazione dura 60-63 giorni.[12]
In Transcaucasia i piccoli nascono solitamente alla fine di marzo e agli inizi di aprile,[12] in Italia nord-orientale molto probabilmente alla fine di aprile,[7] mentre in Nepal possono nascere in ogni periodo dell'anno.[27] Ogni cucciolata è composta da 3-8 piccoli che nascono con gli occhi chiusi e con un soffice pelo che varia di colore dal grigio chiaro al marrone scuro. A un mese di età questo pelo cade e viene rimpiazzato da un nuovo mantello rossastro con macchioline nere. Il periodo dell'allattamento varia in durata a seconda del luogo: nel Caucaso dura 50-70 giorni, mentre in Tagikistan può durare anche 90 giorni. I piccoli iniziano a mangiare carne all'età di 15-20 giorni, sebbene solo raramente vengano nutriti con cibo rigurgitato. Crescono molto rapidamente: all'età di due giorni pesano 201-214 g, a un mese 560-726 g e a quattro mesi 2700–3250 g. Una volta terminata la fase di allattamento vengono allontanati dalla madre.[12] I piccoli delle cucciolate precedenti possono rimanere con i genitori per aiutarli ad allevare la cucciolata successiva, sebbene il loro comportamento sessuale sia soppresso.[7]
Nel Caucaso e in Transcaucasia, le femmine partoriscono in tane scavate con l'assistenza dei maschi ma talvolta si impadroniscono delle tane abbandonate da volpi o tassi. La tana si può trovare o in fitti arbusti, sui pendi dei calanchi o su superfici piatte. La tana dello sciacallo dorato consiste di una struttura semplice con una sola entrata che conduce a una caverna a una profondità di 1-1,4 metri. In Daghestan e Azerbaigian, le cucciolate sono talvolta partorite nelle fessure di alberi morti, fra radici di alberi o sotto le pietre lungo i fiumi. Nell'Asia centrale, lo sciacallo non scava tane ma si rifugia nei cespugli tugai. Gli sciacalli dei tugai del Vahš scavano tane lunghe tre metri sotto le radici degli alberi o dentro a fitti cespugli.[12]
Quando vanno a caccia, gli sciacalli solo raramente costituiscono piccoli gruppi, sebbene d'estate, in Transcaucasia, siano stati osservati branchi multifamiliari di 8-12 esemplari. Quando caccia da solo, lo sciacallo dorato pattuglia una determinata area fermandosi ogni tanto per annusare e ascoltare e, una volta individuata la preda, si nasconde, si avvicina piano piano e poi sferra l'attacco. Quando caccia in coppia o in branco, i vari esemplari corrono parallelamente e colpiscono la preda all'unisono. Quando cacciano roditori o uccelli acquatici, corrono su entrambe le sponde di uno stretto fiumiciattolo o torrente, indirizzando la preda da un esemplare all'altro.[12]
Gli sciacalli dorati sono generalmente animali di pianura: sul Caucaso e nella Transcaucasia salgono solo molto raramente oltre i 600 metri, sebbene a Borjomi alcuni esemplari siano stati trovati a 900-1 050 metri e in Armenia a 840 metri. La presenza di questi animali e la scelta dell'habitat sono in gran parte determinate dalla disponibilità di cibo, dalla presenza di acqua e di fitte boscaglie dove possono nascondersi agli occhi delle prede e dei nemici. Sono molto abbondanti soprattutto nelle zone dove i corsi d'acqua non rimangono gelati a lungo e dove svernano gli Anseriformi. Sebbene non siano molto adattati a vivere in zone dal clima rigido, gli sciacalli dorati possono sopportare temperature di −25 °C o perfino di −35 °C. Nei periodi di forti nevicate si spostano solamente su sentieri realizzati dall'uomo o da grandi animali. Gli sciacalli evitano le aree desertiche prive di acqua, spingendosi solo ai loro margini. Sulle coste del Mar Nero e del Mar Caspio essi prediligono i fitti boschetti di arbusti spinosi con gallerie attraverso il sottobosco create da animali più grandi, come i cinghiali. In Asia centrale e Kazakistan essi prediligono i boschetti di tugai, le macchie situate su terreni irrigui ormai abbandonati e i canneti. Nelle aree dove la vegetazione è meno fitta, come le valli di Gissar e di Fergana, gli sciacalli risiedono sulle colline più basse, dove trovano rifugio in canali in secca, caverne e tane abbandonate dalle volpi.[12] Nell'Iraq, sono comuni nelle zone coltivate presso il Golfo persico e le montagne più basse. Si trovano anche nei siti archeologici, ove il terreno secco gli permettono di scavare tane durevoli. Si segnalano anche presso le rive dei canali di irrigazione, che forniscono rifugi, terreno soffice e un'abbondanza di prede.[33]
In Italia questa specie si riproduce sia nei pressi delle cittadine di pianura (dintorni di Udine) che nelle vallate prealpine (valle del corso superiore del Natisone/Nadiza, nella zona orientale del Friuli, sul Carso, in varie valli della Carnia, in val Canale e canal del Ferro; è stato visto in tempi recenti anche nei dintorni del comune di Socchieve, vivendo anche in varie località della catena alpina fino ad altitudini di 1 200/1 300 metri (dintorni di San Vito di Cadore, Carnia, Val Pusteria/Pustertal e sul Monte Peller in Val di Non)[7][34][35]. Alcuni avvistamenti sono stati fatti anche sulle prealpi Giulie centro-occidentali e sulle prealpi Carniche. Esemplari sub-adulti, comunque, sono stati avvistati anche in alcune aree urbane della pianura alluvionale veneta, sia nella provincia di Venezia (San Donà di Piave) che di Treviso (Preganziol)[34] , oltre che in Trentino in Valsugana.[36] Nel 2022 è stata ufficialmente accertata la presenza dello sciacallo dorato europeo (Canis aureus moreoticus) all'interno del Parco nazionale del Circeo.[37]
Lo sciacallo dorato ha abitudini alimentari opportunistiche: è sia predatore che spazzino e durante certe stagioni mangia tranquillamente rifiuti e vegetali. Nell'ex Unione Sovietica gli sciacalli cacciano soprattutto lepri, piccoli roditori, fagiani, pernici, anatre, folaghe, gallinelle d'acqua e passeracei. Mangiano anche lucertole, serpenti, rane, insetti, pesci e molluschi. Nei periodi invernali catturano molte nutrie ed anseriformi. Durante questi periodi gli sciacalli uccidono molti più animali di quelli che possono mangiare. Mangiano anche vari frutti, come pere, biancospini, cornioli e i frutti del nespolo comune. In primavera scavano alla ricerca di bulbi e di radici di canna da zucchero selvatica. In estate gli sciacalli bevono regolarmente e sostano spesso in vicinanza di fonti d'acqua. Nei periodi di siccità scavano buche nei canali in secca, bevendo l'acqua raccolta nel terreno, e mangiano pesci morti e uccelli scesi a terra per bere. Nelle vicinanze degli insediamenti umani gli sciacalli si aggirano in cerca di cibo presso i macelli, le discariche e i luoghi dove vengono sotterrati i capi di bestiame morti. In Daghestan, negli anni venti, gli sciacalli erano soliti andare a mangiare lungo le linee ferroviarie, nutrendosi dei resti di cibo gettati fuori dal treno dai passeggeri.[12] In Ungheria le prede più frequenti sono l'arvicola campestre e l'arvicola rossastra,[38] Le informazioni riguardanti la dieta degli sciacalli dell'Italia nord-orientale sono scarse, ma si sa che si nutrono di piccoli caprioli e di lepri.[7] In Turchia gli sciacalli mangiano le uova della rarissima tartaruga verde.[39] Nel Bangladesh nord-occidentale sono state viste coppie di sciacalli catturare presbiti dal ciuffo.[40] Raramente vengono catturati anche giovani esemplari di entello delle pianure settentrionali.[41]
Gli sciacalli dorati tendono ad assumere una posizione dominante sulle specie di Canidi più piccole. In Israele sono molto comuni le volpi rosse; queste ultime, sebbene più piccole degli sciacalli, hanno le stesse abitudini alimentari e quindi le due specie entrano spesso in diretto contrasto. Generalmente le volpi ignorano le tracce odorose lasciate nel loro territorio dagli sciacalli ma evitano qualsiasi incontro fisico con essi. Gli studi hanno dimostrato che, nelle aree dove gli sciacalli sono molto numerosi, la popolazione delle volpi diminuisce notevolmente, in apparenza proprio a causa della competizione con essi[42]. Viceversa, gli sciacalli sembrano più numerosi nelle aree dove non ci sono lupi. Questi ultimi, infatti, non tollerano la presenza degli sciacalli nel loro territorio e sono stati visti avvicinarsi con trotto veloce alle stazioni di richiamo per sciacalli, probabilmente allo scopo di cacciarli via.[28] La recente espansione dello sciacallo in Europa orientale e occidentale è stata attribuita al declino delle popolazioni di lupi in tempi storici. L'attuale diffusione nell'entroterra alto-adriatico sembra essere in rapida espansione[34] nelle varie aree dove i lupi sono assenti o molto rari.[43] In Asia sud-orientale gli sciacalli dorati cacciano in compagnia dei branchi di cuon.[26]
In India gli sciacalli solitari espulsi dal branco formano relazioni commensali con le tigri. Questi sciacalli solitari, noti come kol-bahl, si attaccano ad una determinata tigre, seguendola a distanza di sicurezza allo scopo di nutrirsi delle prede uccise dal grande felino. Un kol-bahl può perfino avvertire una tigre della presenza di prede emettendo un forte richiamo che risuona come un pheal. Le tigri tollerano questi sciacalli: in un caso conosciuto uno sciacallo camminava confidenzialmente avanti e indietro fra tre tigri che camminavano insieme a pochi metri di distanza l'una dall'altra.[29][44]
Nel Kutch, in India, le iene striate predano gli sciacalli; una tana di queste predatrici conteneva tre carcasse di sciacallo.[4]
L'odierno areale europeo dello sciacallo dorato si concentra soprattutto nella Penisola Balcanica, dove la perdita di habitat e l'avvelenamento ne ha causato l'estinzione in molte zone durante gli anni 1960, con la maggior parte delle popolazioni concentrate in zone disperse come Strandža, la costa della Dalmazia, la Macedonia Egea, e il Peloponneso. Si recuperò in Bulgaria nel 1962 in seguito alla protezione legale e da lì espanse il suo areale in Romania e Serbia. Esemplari isolati penetrarono l'Italia, la Slovenia, l'Austria, l'Ungheria e la Slovacchia durante gli anni 1980.[45] Lo sciacallo viene categorizzato come una specie d'allegato V nella Direttiva Habitat, e perciò è una specie protetta in tutti gli stati dell'Unione europea.
In oriente, il suo areale si estende attraverso Turchia, Siria, Iraq, Iran, l'Asia Centrale, l'intero subcontinente indiano, Sri Lanka, Birmania, Thailandia e varie zone dell'Indocina. In India, la specie viene inclusa in CITES allegato III e in Scheda III dell'atto della protezione della fauna del 1972, fornendole così protezione legale, anche se di bassa priorità. Lo sciacallo è diffuso in tutte le zone protette dell'India, tranne nelle aree elevate delle Himalaya.[3]
La Bulgaria ha la popolazione di sciacalli più grande d'Europa, protagonista di un forte incremento dai primi anni 1960 fino agli anni 1980. I fattori decisivi per questa crescita inclusero la sostituzione di foreste naturali con fitti arbusteti, un incremento di carogne provenienti da riserve di caccia statali, una riduzione nel numero di lupi e l'abbandono della pratica dell'avvelenamento. Nei primi anni novanta, fu calcolato che in Bulgaria vivessero fino a 5 000 esemplari di sciacallo. La popolazione aumentò ancora nel 1994, dopodiché sembra essersi stabilizzata.[28]
In Grecia, lo sciacallo è il canide più raro, essendo estinto nelle zone centrali e occidentali e sopravvivendo solo in popolazioni isolate nel Peloponneso, nella Focide, sull'isola di Samo, nella Penisola Calcidica e nella Grecia nordorientale. Attualmente, la popolazione più grande si trova presso la Mesta. Benché sia classificata come una specie vulnerabile nella lista rossa IUCN greca, la specie non è stata formalmente dichiarata protetta.[46]
Le popolazioni in Serbia sono state in uno stato d'incremento sino dagli anni 1970 e si concentrano soprattutto nella Serbia nordorientale e nella Sirmia inferiore. Sono particolarmente comuni presso Negotin e Bela Palanka, dove negli anni 1990 ne furono abbattuti circa cinquecento esemplari.[28] In Croazia, un'indagine nel 2007 rivelò la presenza di 19 branchi nella parte nordoccidentale di Ravni Kotari e di due esemplari su Puntadura.[47] È una specie protetta in Slovenia, dove fu per la prima volta avvistata nel 1952.[48] Nel 2005, una femmina vagabonda fu incidentalmente abbattuta presso Gornji Grad.[49] Nel 2009, due branchi furono scoperti nelle paludi presso Lubiana.[48] In contrasto a questi incrementi, le popolazioni in Albania sono sull'orlo dell'estinzione, con i pochi esemplari rimasti concentrati in tre zone umide lungo l'Adriatico.[28]
Lo stato delle popolazioni in Turchia, Romania, sulla costa settentrionale del Mar Nero e nel Caucaso è pressoché sconosciuto. Ci sono indizi di un incremento in Romania e sulla costa nordoccidentale del Mar Nero ma anche di un declino in Turchia.[28]
Lo sciacallo dorato scomparve in Ungheria negli anni 1950 a causa degli eccessivi abbattimenti e della distruzione del suo habitat, ma ritornò negli anni 1970, con la prima coppia scoperta presso il confine meridionale del Transdanubio, poi tra il Danubio e il Tibisco. Da quel periodo in poi, la popolazione di sciacallo in Ungheria è cresciuta di anno in anno, con alcune stime indicanti che essa superi quella delle volpi rosse. La colonizzazione dell'intero paese fu confermata nel 2007 con l'avvistamento di un esemplare presso la frontiera con l'Austria.[50][51]
Nella Repubblica Ceca, fu trovato un adulto morto sulla strada presso Podolí nel marzo del 2006.[52]
Nel 2013, una popolazione isolata fu confermata nell'Estonia occidentale,[53] dove lo sciacallo dorato viene classificato come una specie invasiva ed è soggetto di campagne di sterminio. Malgrado ciò, nel 2014 la specie si espanse in Läänemaa.[54]
Nel settembre del 2015, fu scoperto un esemplare morto su una strada presso Karup in Danimarca.[55]
La sua presenza in Polonia fu confermata nel 2015 attraverso la necropsia di un esemplare abbattuto incidentalmente nel nordovest e il fototrappolaggio di due esemplari vivi nella Polonia orientale.[56]
Nel 2016, in Svizzera, nel Canton Svitto, ne è stato ucciso un esemplare perché scambiato per una volpe.[57]
Nel dicembre del 2017, uno sciacallo fu fotografato nei pressi dell'Alta Savoia nella Francia sudorientale.[58]
Nell'aprile del 2020, un esemplare è stato avvistato, fotografato e filmato da un guardiacaccia ticinese, in Val Onsernone (Svizzera).
In Italia, la specie non è mai stata presente - neanche allo stato fossile - fino al XX secolo;[59] attualmente, si trova stabilmente in Friuli Venezia Giulia, Veneto e Trentino-Alto Adige, ma arrivano sempre più spesso segnalazioni da altre regioni.[34] La specie entrò nella Provincia di Belluno nel 1984 e un branco fu avvistato nel 1985 presso Udine. Nel 1992, fu scoperto un esemplare ucciso in un incidente stradale in Veneto e la presenza della specie fu in seguito confermata nella provincia di Gorizia e nell'entroterra del Golfo di Trieste. In tutti questi casi, gli esemplari erano solitamente giovani maschi vagabondi, finché fu rinvenuto un gruppo familiare in Agordino nel 1994.[60] Con la scoperta di una carcassa di un esemplare femmina nel dicembre del 2009 in Carnia, fu confermato che le popolazioni di sciacallo in Italia si stavano espandendo. Fu anche segnalato nello stesso anno in Trentino-Alto Adige, dove è probabile che abbia colonizzato la Val Pusteria.[11] Il 24 maggio 2017 è stato fotografato uno sciacallo dorato in provincia di Bergamo.[61] Il 5 giugno 2017 è stato avvistato un esemplare maschio nelle Valli mirandolesi in provincia di Modena[62] e nel 2022 a Brisighella[63]. Nell'estate del 2019, due esemplari furono forniti di radiocollari per studiare l'espansione territoriale della specie. Il primo, un maschio di 11 mesi nominato "Alberto", fu trovato investito da una macchina presso il casello autostradale di Gemona e poi rilasciato dopo cure veterinarie nel Comune di Osoppo il 9 aprile.[64] Il secondo, "Yama", fu catturato e dotato di tag presso la Riserva Naturale Regionale dei Laghi di Doberdò e Pietrarossa, in provincia di Gorizia.[65] Yama perì il 20 settembre, ucciso da un automezzo lungo l'autostrada di Monfalcone.[66] . Il 18 novembre 2020 la carcassa di un esemplare femmina è stata rinvenuta a Sandrà di Castelnuovo del Garda in provincia di Verona. Il 18 marzo 2021 è stato ritrovato un esemplare vittima di un investimento stradale sulla Provinciale 565 di Castellamonte a Strambinello (TO) in Canavese.[67] Un esemplare è stato avvistato e fotografato il 5 Dicembre 2021 nell'oasi della biodiversità di Cava Volpaie, nel Comune di Montemurlo (PO);tale avvistamento costituisce la punta più avanzata dell'espansione della specie verso l'Italia centrale. L’individuo di questa specie, ripreso dagli operatori Natural Oasis e Fondazione Parsec, potrebbe essere il primo arrivato in Toscana o uno di molti già presenti sul territorio e probabilmente presto questa specie entrerà a far parte dell’ecosistema regionale.[68].
Il ramo italiano del WWF ha dichiarato che è probabile che il numero di esemplari in Italia sia sottovalutato.[60] Lo sciacallo dorato è un animale protetto in Italia.[11]
Risale al 2020 un avvistamento tramite fototrappole all'interno del Parco Nazionale del Circeo, che porta quindi l'areale dello sciacallo dorato fino al basso Lazio.[69].
Al 2022, la consistenza dello sciacallo dorato in Italia era stimata in circa 300 esemplari.[59]
Gli sciacalli dorati possono trasmettere malattie e parassiti dannosi per la salute umana; tra essi vi sono la rabbia e la leishmania di Donovan (che, sebbene sia innocua per gli sciacalli, può causare la leishmaniosi nell'uomo). Negli sciacalli del Tagikistan sud-occidentale è stata riscontrata la presenza di 16 specie di cestodi, nematodi e acantocefali (Sparganum mansoni, Diphyllobothrium mansonoides, Taenia hydatigena, T. pisiformis, T. ovis, Hydatigera taeniaeformis, Diphylidium caninum, Mesocestoides lineatus, Ancylostoma caninum, Uncinaria stenocephala, Dioctophyma renale, Toxocara canis, Toxascaris leonina, Dracunculus medinensis, Filariata e Macracanthorhynchus catulinum). Gli sciacalli infettati da D. medinensis possono infettare le fonti d'acqua con le uova del parassita e causare la dracunculiasi negli uomini che bevono queste acque. Gli sciacalli giocano anche un ruolo importante nella diffusione della cenurosi in ovini e bovini e del cimurro nel cane.[12] Nel luglio del 2006, in uno sciacallo rumeno è stata riscontrata la presenza di Trichinella britovi.[70] Gli sciacalli che si nutrono di pesci e molluschi possono essere affetti da metagominiasi, che è stata recentemente accertata in un esemplare maschio dell'Italia nord-orientale[34] . In Tagikistan sugli sciacalli dorati sono state trovate almeno dodici specie di zecche (tra cui Ixodes, Rhipicephalus turanicus, R. leporis, R. rossicus, R. sanguineus, R. pumilio, R. schulzei, Hyalomma anatolicum, H. scupense e H. asiaticum), quattro specie di pulci (Pulex irritans, Xenopsylla nesokiae, Ctenocephalides canis e C. felis) e una specie di pidocchio (Trichodectes canis).[12] In Italia nord-orientale questa specie è portatrice di una specie di zecca, Ixodes ricinus, e di Dermacentor reticulatus.[34]
La Versione Autorizzata di Re Giacomo della Bibbia non menziona mai gli sciacalli, ma ciò potrebbe essere dovuto a un errore di traduzione. Nei Libri di Isaia, di Michea, di Giobbe e di Malachia vengono menzionate «bestie selvatiche» e «draghi» che gridano nelle case e nei palazzi disabitati. Le parole ebraiche originali sono rispettivamente lyim (urlatore) e tan. Secondo il biologo Michael Bright, tan è un termine che si riferisce più propriamente allo sciacallo che al drago, dato che la parola è utilizzata in tutta la Bibbia per descrivere un animale urlatore associato alla desolazione e alle abitazioni abbandonate; lo sciacallo dorato ha un vasto repertorio vocale e l'abitudine occasionale di vivere in edifici abbandonati. Nel Libro di Geremia si fanno frequenti riferimenti agli sciacalli, usando la parola shu'al, che può significare sia sciacallo che volpe. Sebbene nelle traduzioni della Bibbia tale termine venga sempre tradotto con volpe, il comportamento descritto ricorda molto più quello dello sciacallo: nei Libri delle Lamentazioni e dei Salmi, ad esempio, si fa riferimento all'abitudine degli shu'al di nutrirsi dei morti sui campi di battaglia. Certi studiosi ipotizzano che, a causa della generale rarità ed elusività delle volpi in Israele, l'autore del Libro dei Giudici potrebbe aver descritto i più comuni sciacalli dorati quando racconta di come Sansone legò delle torce alle code di 300 volpi affinché distruggessero i vigneti dei Filistei.[71]
Lo sciacallo dorato è molto frequente nel folklore e i testi sacri indiani, soprattutto nei Jātaka e il Pañcatantra, dove è spesso ritratto in contesti di frode e inganno.[4] Un detto popolare indiano descrive lo sciacallo come «il più furbo tra le bestie, il corvo tra gli uccelli e il barbiere tra gli uomini». Sentire l'ululato di uno sciacallo o vederne uno attraversare una strada a sinistra prima di un viaggio mattinale fu considerato un segno di buona sorte.[72] Nell'induismo, lo sciacallo dorato viene raffigurato come il compagno di vari dei, soprattutto di Chamunda, la dea delle cremazioni. Un'altra divinità associata con gli sciacalli è Kālī, che viene spesso raffigurata circondata da milioni di sciacalli. Secondo il Tantrasāra, se le viene offerta carne umana da un discepolo, Kālī appare a quest'ultimo nella forma di uno sciacallo. La dea Shivatudi viene talvolta raffigurata con la testa di uno sciacallo.[73] Nelle storie di Mowgli di Rudyard Kipling raccolte ne Il libro della giungla, il personaggio Tabaqui viene raffigurato come uno sciacallo detestato dai lupi, a causa della sua cordialità falsa e della sua sottomissione a Shere Khan. È probabile che il suo nome deriva da tabáqi kūtta, cioè "cane leccapiatti".[72]
Alcuni sciacalli dorati parlanti compaiono in Sciacalli e arabi di Franz Kafka; nel racconto questi animali convincono un viaggiatore europeo a porre fine a una faida tra loro e il popolo arabo.
Sebbene presenti in Europa, gli sciacalli compaiono molto raramente nel folklore e nella letteratura di questo continente. Testimonianze raccolte nell'entroterra alto-adriatico indicano che tutte le persone che ebbero a che fare con questi animali (cacciatori, guardiacaccia e abitanti locali) scambiarono regolarmente volpi rosse affette da rogna sarcoptica (o volpi in un particolare periodo della muta) per sciacalli dorati. Quando invece veniva avvistato un vero sciacallo dorato, quest'ultimo era spesso scambiato per un lupo o un lupacchiotto. La presenza di questi animali è stata in seguito accertata sia con trappole fotografiche che con un accurato studio delle impronte, le quali hanno confermato le precedenti osservazioni. Questa erronea e controversa percezione dello sciacallo dorato potrebbe essere dovuta al fatto che questo animale non compare nel folklore italiano o sloveno e nemmeno nelle tradizioni venatorie di tali Paesi[34] .
Gli sciacalli dorati possono essere molto nocivi per le attività umane; essi attaccano animali domestici come tacchini, agnelli, pecore, capre e, in un caso documentato, perfino un piccolo bufalo d'acqua domestico. Distruggono molti vigneti e mangiano cocomeri, meloni e noci[12] . In Grecia, gli sciacalli non tendono ad attaccare il bestiame, come i lupi e le volpi rosse, ma, quando sono in gran numero, possono divenire una seria minaccia per gli ovi-caprini[28] . In Bulgaria meridionale, nel 1982-87 furono registrati 1 053 attacchi a ovi-caprini, soprattutto pecore e agnelli, oltre a varie uccisioni di cerbiatti nelle riserve di caccia[28]. In Israele, circa l'1,5-1,9% dei vitelli che nascono sulle Alture del Golan muore a causa degli attacchi dei predatori, soprattutto sciacalli dorati. In entrambi i casi, si ritiene che l'elevato tasso di predazioni sia dovuto a un incremento della popolazione degli sciacalli causato dalla maggiore disponibilità di cibo fornita dalle discariche abusive[74]. In queste aree sono anche state prese misure di prevenzione. Tuttavia, perfino senza di esse, in Bulgaria i danni provocati dagli sciacalli sono irrilevanti rispetto a quelli causati dai lupi[28]. Gli sciacalli dorati sono estremamente dannosi anche per i roditori da pelliccia, come le nutrie e i topi muschiati. In molte aree dove vivono gli sciacalli le nutrie sono quasi completamente scomparse; durante l'inverno 1948-49, lungo l'Amu Darya, i topi muschiati costituivano il 12,3% dei contenuti fecali degli sciacalli e il 71% delle loro dimore andò distrutto a opera di questi Canidi (il 16% di esse congelò completamente e divenne inutilizzabile per i roditori). Gli sciacalli arrecano molti danni anche all'industria delle pellicce, divorando i topi muschiati presi in trappola e portando via le pelli stese fuori ad asciugare[12] .
«Secondo me, lo sciacallo è più difficile da abbattere con i bracchi della volpe. Non segue le regole come fa la volpe. È ugualmente furbo, intelligente e selvaggio, ma molto meno sofisticato. Una volta mi piaceva pensare che nella caccia allo sciacallo potessimo assistere alla caccia come fu durante una fase più primitiva di quella che ha ormai invaso l'Inghilterra.»
(Thomas Francis Dale[75])Durante l'epoca imperiale Britannica, i cacciatori sportivi in India e Iraq cacciarono gli sciacalli in groppa ai cavalli con l'assistenza di cani da caccia come sostituto alla caccia alla volpe del Regno Unito.[33][75] Benché lo sciacallo non fosse considerato fisicamente bello come la volpe, era comunque stimato per la sua resistenza durante la corsa, con almeno un inseguimento che durò tre ore e mezzo. Il clima e il terreno indiano, inoltre, offrivano sfide ai cacciatori di sciacalli non presenti in Inghilterra; i segugi indiani raramente erano della stessa qualità di quelli inglesi e, malgrado l'odore forte dello sciacallo, il terreno indiano non era favorevole nel ritenere gli odori.[75] Gli sciacalli inoltre, al contrario delle volpi, furono visti sia fingersi la morte, che diventare ferocemente protettivi nei confronti dei loro compagni di branco.[14] Gli sciacalli erano cacciati in tre modi: con i levrieri, con i foxhound e con squadre di bracchi misti. Dato che i levrieri erano troppo veloci per gli sciacalli, però, la caccia allo sciacallo con il loro ausilio non era considerato un vero sport, mentre mute di bracchi misti erano difficili da tenere sotto controllo.[75] I cacciatori britannici categorizzavano gli sciacalli in tre tipi: lo spazzino urbano, ritenuto essere lento e così puzzolente da inorridire i cani, lo sciacallo del villaggio, più veloce e vigile e meno puzzolente, e lo sciacallo di pianura aperta, che ritenuto essere il più veloce e sportivo.[33]
Certe popolazioni indiane, come i koli e i vaghir di Gujarat e Rajasthan e i narikurava di Tamil Nadu, cacciano e mangiano gli sciacalli, ma la maggior parte delle culture asiatiche meridionali li considerano animali impuri. Poiché gli sciacalli hanno cinque unghie, inoltre, dharma ne proibisce la consumazione.[73] Nell'ex Unione Sovietica gli sciacalli non vengono catturati in gran numero e quando capita si tratta solitamente di esemplari rimasti in trappole destinate ad altri animali o abbattuti accidentalmente durante le battute di caccia. In Transcaucasia, gli sciacalli vengono catturati con grandi uncini da pesca collocati in pezzi di carne sospesi a 75-100 cm dal suolo con dei fili. L'unico modo che lo sciacallo ha di raggiungere la carne è quello di saltare: così facendo l'uncino penetra profondamente nel labbro o nella mascella.[12]
In Russia e in altri Paesi dell'ex Unione Sovietica gli sciacalli dorati sono considerati animali da pelliccia, benché di scarsa qualità a causa del mantello rado, ispido e di tinta uniforme.[12] Gli sciacalli asiatici e del Vicino Oriente danno pellicce più ispide ma tale problema può essere risolto durante le fasi di lavorazione. Dal momento che i peli di sciacallo sono molto poveri di fibra, le pelli che se ne ricavano hanno un aspetto appiattito. Le pellicce più soffici provengono dall'Elburz, nell'Iran settentrionale.[76] Gli sciacalli venivano cacciati in gran numero per la pelliccia soprattutto nel XIX secolo: negli anni ottanta del XIX secolo a Mervsk venivano uccisi ogni anno circa 200 sciacalli. Nella regione di Zakatal, in Transcaucasia, nel 1896 vennero catturati 300 sciacalli. Durante questo periodo in Russia vennero uccisi in tutto 10 000 sciacalli, le cui pelli finirono quasi tutte sui mercati di Nizhegorod. All'inizio degli anni trenta, in Unione Sovietica venivano conciate ogni anno 20-25 000 pelli di sciacallo, ma il numero di questi animali era così grande da poter sostenere la cattura di un numero triplo di esemplari. Prima del 1949 e agli inizi della Guerra Fredda, la maggior parte delle pelli veniva esportata negli Stati Uniti d'America. Nonostante esistano variazioni geografiche, le pelli di sciacallo non vengono valutate secondo degli standard e sono utilizzate soprattutto per confezionare colletti, cappotti da donna e pellicce di poco prezzo.[12]
È possibile che lo sciacallo dorato fosse addomesticato già nella Turchia neolitica 11 000 anni fa, come dimostrato da una scultura di un uomo con uno sciacallo tra le braccia rinvenuto in Göbekli Tepe.[77] Gli esploratori francesi del diciannovesimo secolo notarono che molti abitanti del Levante tenevano sciacalli in casa.[78]
Gli sciacalli dorati sono presenti in quasi tutti gli zoo indiani; un'indagine nel 2000 rivelò la presenza di 67 maschi, 72 femmine ed esemplari di sesso indeterminato.[4] Al di fuori dell'India, gli sciacalli dorati sono rari negli zoo occidentali, dove l'esteticamente più spettacolare sciacallo dalla gualdrappa è più comune.[7]
La capacità dello sciacallo dorato di icrociarsi con i cani è stata attestata da lungo tempo dai naturalisti. I calmucchi in particolare spesso incrociavano i loro cani con gli sciacalli,[78] pratica che, un tempo, era comune fra i pastori balcanici.[7] Nel 1975, gli scienziati russi dell'Istituto di Ricerca Scientifica Likhachev per il Patrimonio Culturale e la Protezione Ambientale iniziarono un programma di riproduzione durante il quale vennero fatti incrociare degli sciacalli dorati con alcuni husky allo scopo di creare un ibrido dotato sia dello straordinario olfatto dello sciacallo che della resistenza al freddo dell'husky. In anni recenti, l'Aeroflot ha utilizzato dei particolari ibridi di sciacallo, noti come cani di Sulimov, per localizzare esplosivi difficilmente individuabili con le attrezzature meccaniche.[79][80]
Raffaele Gemmato, Sciacallo dorato - Golden Jackal (Canis aureus), su Vimeo, 5 giugno 2017. Lo sciacallo dorato (Canis aureus Linnaeus, 1758) è un canide lupino di medie dimensioni diffuso in Europa sud-orientale e centrale, Asia Minore, Medio Oriente e Asia sud-orientale. Viene classificato dalla IUCN tra le specie a rischio minimo, dato che ha un vastissimo areale dove trova cibo e ripari in abbondanza. È una specie sociale che vive in famiglie nucleari che consistono di coppie accompagnate dai loro cuccioli. Si tratta di un animale molto adattabile, capace di sfruttare numerose fonti di cibo, dai frutti e gli insetti fino ai piccoli ungulati. Sin dal 2005, la MSW ne riconosce 13 sottospecie, ma alcuni studi genetici condotti nel 2015 hanno dimostrato che sei delle supposte sottospecie in Africa fanno invece parte di una specie a sé stante, il Canis lupaster, riducendo così il numero di sottospecie di sciacallo dorato a sette.
Benché simile a un lupo grigio di taglia ridotta, lo sciacallo dorato è più snello, con un muso più stretto, una coda più corta e un passo più leggero. Il suo mantello invernale differisce da quello del lupo per le sue sfumature più fulve-rossicce. Malgrado il suo nome informale, non è strettamente imparentato con lo sciacallo dalla gualdrappa e con lo sciacallo striato, essendo invece più imparentato con il lupo grigio, il coyote e il caberù. Può produrre ibridi fertili sia con i lupi grigi che con quelli africani.
Lo sciacallo gioca un ruolo importante nel folclore e nella letteratura mediorientale e asiatica, dove viene spesso raffigurato come un ingannatore, analogo della volpe e del coyote nelle fiabe europee e nordamericane.
Paprastasis šakalas (Canis aureus) – plėšriųjų žinduolių (Carnivora) būrio, šuninių (Canidae) šeimos žinduolis.[1]
Natūraliai paplitę šiaurės rytų Afrikoje, pietų ir pietvakarių Azijoje bei pietų Europoje (daugiausia Balkanuose). Šiauriausia jų paplitimo ribą yra Alpių pietrytinės priekalnės, Vengrija ir toliau į pietryčius palei Dunojaus upę iki ištakų į Juodąją jūrą, bei nedidelėje Rumunijos pietryčių ir Ukrainos pietvakarių dalyse abipus Dunojaus deltos.
Dėl jų neišrankios dietos, jie gyvena skirtinguose Žemės gamtiniuose biotopuose, tiek Sahelio tipo pusdykumėse, tiek amžinai žaliuojančiuose Mianmaro, Tailando miškuose, tiek žmogaus sukultūrintoje aplinkoje.
Paprastųjų šakalų statusas Lietuvoje nėra nustatytas, todėl kol kas galima spėlioti, kad tai nauja ir plintanti į Lietuvą žinduolių rūšis, arba į jų plitimą yra įsikišę žmonės ir tai invazinė rūšis.
Šakių rajone, Lekėčiuose, 2015 m. vasario 7 dieną sumedžiotas pirmas paprastasis šakalas[2] . Reaguojant į šį įvykį, šakalą norėta įrašyti į Lietuvos invazinių rūšių sąrašą, tačiau vėliau buvo surinkta medžiaga, kad šakalas plinta toli į šiaurę natūraliai be žmogaus įsikišimo bei nedaro didelės žalos vietinėms rūšis, todėl negali būti laikomas invazine rūšimi [3].
Paprastasis šakalas genetiškai labai artimas pilkajam vilkui ir į jį labai panašus, tik gerokai smulkesnis. Paprastųjų šakalų patinai maždaug 12% stambesni už pateles. Kūno ilgis nematuojant uodegos – 70-85 cm, aukštis iki pečių dažniausiai apie 42–45 cm, bet ne daugiau kaip 50 cm. Uodega 20-30 cm. Svoris apie 7–10 kg, nors šiaurės rytų Italijoje vienas suaugęs europinio paprastojo šakalo patinas svėrė 14,9 kg. Jų kailis dažniausiai geltonai aukso spalvos, nors spalva įvairuoja – priklauso nuo regiono, porūšio ir metų sezono laiko ir gali būti nuo pilkšvai gelsvos iki gelsvai rudos. Gyvenančių kalnų vietovėse, kailis pilkšvas. Rytų Afrikoje gyvenančių paprastųjų šakalų kailis liūčių sezonu būna gelsvai rudas, sausuoju sezonu – auksaspalviškai rudas. Palyginus su kūnu, jų kojos gana ilgos.
Trumpaamžiai. Laisvėje gyvena iki 8-9 metų, nelaisvėje iki 14 metų.
Informaciniame žinyne skirtame pasaulio žinduoliams – Mammal Species of the World, išskiriama 13 paprastųjų šakalų porūšių[4]::
Gyvena pavieniui. Aktyvūs dieną ir naktį. Monogaminiai gyvūnai. Per veisimosi sezoną, pora savo teritoriją pažymi sav kvapais, kurią gina nuo kitų šakalų įsibrovėlių. Veisimosi sezonas paprastai prasideda tada, kada gamtoje gali rasti daugiausiai maisto. Urve, ar apleistame termityne, po maždaug 60-63 nėštumo dienų, patelė pagimdo nuo 1 iki 9, dažniausiai 2-4 jauniklius. Jų svoris 200–250 g. Po dešimties dienų mažyliai atmerkia akis, ir dar keturis mėnesius maitinami tėvų. Per šį laiką jų kailiukas iš juodo apdaro, kaip ir suaugusių tampa šviesiu. Nepaisant kad lytiškai subręsta būdami 11 mėnesių, bet dar iki dvejų metų pasilieka gyventi su tėvais, per kurį laiką jiems padeda maitinti ir saugoti tėvų naują mažylių kartą.
Paprastieji šakalai – visaėdžiai gyvūnai, o dieta priklauso nuo gyvenamo regiono. Medžioja pavieniui, arba kartais kartu pora ar šeimos. Jų aukomis tampa kiškiažvėriai, smulkesni ar jauni porakanopiai, jaunomis tikrosiomis gazelėmis, smulkesni naminiai gyvuliai, pavyzdžiui avys, įvairūs paukščiai iki flamingo dydžio, įskaitant vandens, miško ir žvirblinius paukščius, driežus, varliagyvius, žuvis, vabzdžius, ėda vaisius, uogas, daržoves, lapus, žolę, dvėseliną arba ieškodami maisto rausiasi šiukšlynuose. Susimedžiotą smulkesnį maistą nuryja, o grįžęs iš medžioklės, atrydamas pamaitina patelę arba jauniklius[5].
Pagrindiniai jų priešai yra žmonės, leopardai ir pilkieji vilkai.
Paprastasis šakalas (Canis aureus) – plėšriųjų žinduolių (Carnivora) būrio, šuninių (Canidae) šeimos žinduolis.
Zeltainais šakālis (Canis aureus) jeb zelta šakālis, arī vienkārši šakālis ir suņu dzimtas (Canidae) plēsējs, kas pieder pie suņu ģints (Canis). Zeltainais šakālis apdzīvo Eiropas Vidusjūras reģiona austrumus, Tuvos Austrumus un Dienvidāziju līdz Birmai.[1] Tas ir lielākais starp šakāļiem, un vienīgais, kas dzīvo ārpus Āfrikas. Šakālis mājo galvenokārt tuksnešu un pustuksnešu biomās.[2] Eiropā pēdējās desmitgadēs izplatījies uz ziemeļiem, sasniedzot arī Baltijas valstis.
Saskaņā ar ģenētiskajiem pētījumiem 2015. gadā no zeltainā šakāļa ir nodalīta jauna vilku suga - Āfrikas zeltainais vilks (Canis anthus).[3] Ārēji zeltainais šakālis ir ļoti līdzīgs Āfrikas zeltainajam vilkam, bet ir par to nedaudz mazāks, ar šaurāku galvaskausu un smalkākiem zobiem. DNS pētījumos atklājās, ka Āfrikas zeltainais vilks un zeltainais šakālis ir ļoti attāli radinieki, to attīstības ceļi šķīrās pirms apmēram 2 miljoniem gadu.
Āzijā šakāļu izplatības areāls ietver Arābijas pussalu, Turciju, Libānu, Izraēlu, Sīriju, Irāku, Irānu, Pakistānu, Centrālāziju, Indijas subkontinentu, Šrilanku, Mjanmu, Taizemi un daļu Indoķīnas. Nav sastopams Āfrikā.
Eiropā zeltainie šakāļi pēdējās desmitgadēs izplatās uz ziemeļiem. Tie ir sastopami Balkānos, Ungārijā, Rumānijā, Ukrainā[4] arī Austrijā, Slovākijā, Slovēnijā un ziemeļaustrumu Itālijā.[5] Pieaug novērojumu skaits Vācijā.
Nesen ir atklāta šakāļu populācijā arī Baltijas valstīs Igaunijā un Latvijā, kas ir tālākā vieta uz ziemeļiem, kur sastapti šakāļi. Nebija zināms, vai tie tur ieradušies dabīgas migrācijas ceļā vai arī izbēguši no nebrīves.[6][7] 2013. gada decembrī pirmo reizi zeltainais šakālis ticis nomedīts arī Latvijā, Jelgavas novadā,[8] 2014. gadā DNS rezultāti apstiprināja šīs sugas noteikšanu, kā arī tika konstatēts jauns zeltainā šakāļa sastapšanas gadījums Aizputes apkārtnē. Mūsdienās tiek uzskatīts, ka Latvijā zeltainie šakāļi ieceļojuši dabīgā veidā.[9] Kopš 2015. gada tā ir medījamo dzīvnieku suga Latvijā.[10]
2015. gadā pirmo reizi šakāļi konstatēti arī vairākās vietās Lietuvā[11], kā arī Dānijā un Polijā. 2016. gadā — pirmo reizi Nīderlandē.[12]
Zeltainais šakālis ir vidēji liels suņu dzimtas plēsējs. Tā ķermeņa garums ir 70 - 105 cm, astes garums apmēram 25 cm, augums skaustā ir 38 - 50 cm, svars 7-15 kg. Tēviņi ir lielāki par mātītēm. Āfrikā dzīvojošie šakāļi ir lielāki nekā Āzijā un Eiropā dzīvojošie. Zeltainajam šakālim ir īss, ass matojums. Kažoks parasti ir no dzeltenīga līdz blāvi zeltainam tonim ar brūnu akotspalvu. Apspalvojuma krāsa atkarībā no sezonas un reģiona variē. Mātītēm ir 4-8 piena dziedzeri.[2]
Zeltainais šakālis ir visēdājs un barojas ar visu, ko var atrast. Tā diēta sastāv no apmēram 54% gaļas un 46% dažāda rakstura veģetārās barības. Šakālis medī nelielus dzīvniekus: trušus, grauzējus, putnus, kukaiņus, zivis un mērkaķus. Šim plēsējam ir ļoti laba dzirde, ko tas lieto medījot, saklausot mazo dzīvnieku pārvietošanos zālē. Reizēm šakālis nomedī dzīvniekus, kas ir 4 līdz 5 reizes smagāki par pašu šakāli. Tie parasti ir lielo zālēdāju mazuļi, kā, piemēram, gazeles, antilopes un citi. Šakālis parasti medī viens, bet reizēm tie veido medību grupas.
Ja šakālim būs iespēja, tas nozags medījumu lielajiem plēsējiem kā lauvām un tīģeriem, sagaidot brīdi, kad lielie plēsēji ir paēduši. Šakālis neapēsto barību norok un paslēpj no citiem plēsējiem, lai vēlāk atgrieztos pie krājuma.[2]
Zeltainais šakālis ir izteikti monogāms. Lielākajā daļā šakāļu ģimenēs bez galvenā pāra mēdz būt vēl viens vai divi pieauguši šakāļi, kas palīdz audzināt bērnus. Tie parasti ir jau pieaugušie bērni, kas nav izveidojuši vēl savas ģimenes. Ģimenei ir sava teritorija, kas tiek rūpīgi sargāta no citiem zvēriem, visi ģimenes locekļi, gan tēviņi, gan mātītes teritoriju iezīmē ar urīnu.[2]
Pirms mazuļu dzimšanas vecāki izrok ģimenes alu. Grūsnības periods ilgst 63 dienas, parasti piedzimst 2-4 kucēni, kurus māte baro ar pienu 50-90 dienas. Mazuļi piedzimst 250 g smagi. Piedzimstot tie ir akli un kurli, acis atveras pēc 10 dienām. Dzimumbriedumu šakāļu mātītes sasniedz 11 mēnešu vecumā, tēviņi 2 gadu vecumā.[2]
Lai arī par šakāļiem sauc gan zeltaino šakāli, gan melnmuguras šakāli, gan svītraino šakāli, tomēr ģenētiskie pētījumi liecina, ka zeltainais šakālis nav tuvs radinieks pārējiem šakāļiem. Tas ir tuvāks radinieks koijotam, pelēkajam vilkam un sunim.[13] Ir zinātnieki, piemēram Konrāds Lorencs, kas uzskata, ka mājas suns ir cēlies no šakāļa, nevis no pelēkā vilka, un vilka asinis sunim ir pievienojušās vēlāk, ar to krustojoties. Tomēr šī hipotēze vēlāk tikusi noraidīta, jo zelta šakālis ir mazāk sociāls kā mājas suns, un to gaudošanas veids ir atšķirīgs.[14]
Zeltainajam šakālim ir 7 pasugas:[15]
Ir uzskats, ka sengrieķu dievs Hermejs un briesmonis Cerbers ir veidoti pēc zeltainā šakāļa līdzības.[17] Dažas ciltis Indijā uzskata, ka šakālim uz galvas var izaugt rags (angļu: shiyal shingi), un, ja tādu šakāli sastop, tas nes laimi.[17] Šakālis ir bieži pieminēts arī Bībelē, kur tas attēlots kā ļauns radījums. Psalmā 63:9-11 ir teikts, ka neticīgie kļūs par šakāļu barību.
Zeltainais šakālis (Canis aureus) jeb zelta šakālis, arī vienkārši šakālis ir suņu dzimtas (Canidae) plēsējs, kas pieder pie suņu ģints (Canis). Zeltainais šakālis apdzīvo Eiropas Vidusjūras reģiona austrumus, Tuvos Austrumus un Dienvidāziju līdz Birmai. Tas ir lielākais starp šakāļiem, un vienīgais, kas dzīvo ārpus Āfrikas. Šakālis mājo galvenokārt tuksnešu un pustuksnešu biomās. Eiropā pēdējās desmitgadēs izplatījies uz ziemeļiem, sasniedzot arī Baltijas valstis.
Canis aureus syriacus di Taman Yarkon di Tel-Aviv, Israel Status pemuliharaan Pengelasan saintifik 
Takson tidak dikenali (baiki): Canis aureus Nama binomial Canis aureus12, lihat teks
Wilayah jakal keemasan Jakal keemasan (Canis aureus), juga dikenali sebagai jakal am, atau jakal Asia[3] ialah sejenis canid yang asli di Afrika timur laut, di Eropah tenggara dan tengah, di Asia Kecil, di Timur Tengah, dan di Asia Tenggara. Ia dikelaskan oleh IUCN sebagai Kurang Membimbangkan, oleh sebab wilayah meluasnya di kawasan dengan makanan dan tempat perlindungan optimum.[1] Ia merupakan spesies sosial, yang unit sosial asasnya terdiri daripada satu pasangan pembiakbakaan, diikuti oleh anak. Jakal keemasan sangat boleh suai, mampu mengeksploit banyak bahan makanan, daripada buah-buahan dan serangga hingga ungulat.[3] Setakat 2005[update],[4] 13 subspesies diakui tetapi C. l. lupasater sejak itu telah diakui sebagai subspesies serigala kelabu.
Sungguhpun serupa dengan serigala kelabu kecil, jakal keemasan dibezakan dengan langkah lebih kecil, binaan lebih langsing, muncung lebih tajam dan ekor lebih pendek. Bulu musim sejuknya juga berbeza daripada yang pada serigala dengan warnanya yang lebih fulvus-kemerah-merahan.[5] Sungguhpun namanya, jakal keemasan tidak berkait rapat dengan jakal berbelakang hitam dan jakal tepi berbelang, tetapi lebih berkait rapat dengan serigala kelabu, koyote, dan serigala Habsyah.[6](Fig. 10) Ia mampu menghasilkan kacukan subur dengan serigala, dengan populasi kacukan ditemui di Senegal[7] dan di Bulgaria.[8]
Jakal keemasan ditonjolkan dengan prominen dalam cerita rakyat Afrika, Timur Tengah dan Asia, tempat ia kerap digambarkan sebagai watak licik beranalog dengan rubah dan koyote dalam cerita Eropah dan Amerika Utara, masing-masing.
Jakal keemasan (Canis aureus), juga dikenali sebagai jakal am, atau jakal Asia ialah sejenis canid yang asli di Afrika timur laut, di Eropah tenggara dan tengah, di Asia Kecil, di Timur Tengah, dan di Asia Tenggara. Ia dikelaskan oleh IUCN sebagai Kurang Membimbangkan, oleh sebab wilayah meluasnya di kawasan dengan makanan dan tempat perlindungan optimum. Ia merupakan spesies sosial, yang unit sosial asasnya terdiri daripada satu pasangan pembiakbakaan, diikuti oleh anak. Jakal keemasan sangat boleh suai, mampu mengeksploit banyak bahan makanan, daripada buah-buahan dan serangga hingga ungulat. Setakat 2005[update], 13 subspesies diakui tetapi C. l. lupasater sejak itu telah diakui sebagai subspesies serigala kelabu.
Sungguhpun serupa dengan serigala kelabu kecil, jakal keemasan dibezakan dengan langkah lebih kecil, binaan lebih langsing, muncung lebih tajam dan ekor lebih pendek. Bulu musim sejuknya juga berbeza daripada yang pada serigala dengan warnanya yang lebih fulvus-kemerah-merahan. Sungguhpun namanya, jakal keemasan tidak berkait rapat dengan jakal berbelakang hitam dan jakal tepi berbelang, tetapi lebih berkait rapat dengan serigala kelabu, koyote, dan serigala Habsyah.(Fig. 10) Ia mampu menghasilkan kacukan subur dengan serigala, dengan populasi kacukan ditemui di Senegal dan di Bulgaria.
Jakal keemasan ditonjolkan dengan prominen dalam cerita rakyat Afrika, Timur Tengah dan Asia, tempat ia kerap digambarkan sebagai watak licik beranalog dengan rubah dan koyote dalam cerita Eropah dan Amerika Utara, masing-masing.
De goudjakhals of gewone jakhals (Canis aureus), soms ook goudwolf of rietwolf genoemd, is een middelgrote hondachtige uit het geslacht Canis. Ondanks zijn naam is hij waarschijnlijk niet zeer nauw verwant aan de zadeljakhals (Canis mesomelas) en de gestreepte jakhals (Canis adustus), maar staat hij dichter bij de iets forsere coyote (Canis latrans) en de veel grotere wolf (Canis lupus).
De goudjakhals heeft een kop-romplengte van 65 tot 105 centimeter en een staartlengte van 18 tot 27 centimeter. Het gewicht is 6 tot 15 kg, en de schouderhoogte is ongeveer vijftig centimeter. Vrouwtjes zijn meestal kleiner dan mannetjes.
De goudjakhals heeft een dichtere vacht dan andere jakhalzen. De vachtkleur is meestal zandkleurig tot rossig grijsgeel met een gouden glans en een zwarte staartpunt, maar verschilt per regio, leeftijd en zelfs seizoen. Zo zijn er bijvoorbeeld geheel zwarte dieren bekend. Op de rug groeien onregelmatig zwarte en witte haren. De borst en buik zijn wittig, en de poten en de achterzijde van de oren zijn rossig of gelig van kleur. Hij is kleiner en slanker dan de wolf, met kortere poten en spitsere snuit, en een altijd omlaag hangende staart. De oren van de goudjakhals zijn naar verhouding echter groter dan die van de wolf.
Goudjakhalzen kennen veel variatie in kleur, grootte en gedrag. Daardoor kunnen ze, zelfs door experts, gemakkelijk verward worden met varianten van vossen, zoals de donkere brandvossen, met kleurvarianten van wolven en met schuwe zwerfhonden, zoals verwilderde herdershonden en poolhonden.
De goudjakhals is een allesetende opportunist. Hij jaagt op kleine zoogdieren (vooral knaagdieren, zoals woelmuizen, ratten en konijnen, en kleine hoefdieren, zoals hertenkalfjes en kleine gazellen), kleine vogels, vissen, amfibieën en insecten, maar hij eet ook afval en aas en plantaardig voedsel als druiven, bessen en andere vruchten, evenals bloembollen en kalebassen. Soms achtervolgen ze grote roofdieren als leeuwen, om de resten van de jacht op te eten. De goudjakhals kan langere tijd zonder water.
Zijn hol ligt vaak op open vlakten, verscholen tussen de begroeiing. Het is zelfgegraven of een vergroot verlaten hol. In de schemering en de nacht verlaat hij zijn hol om te gaan jagen.
De goudjakhals leeft in familieverband. Het hart van de familiegroep wordt gevormd door een alfa-paartje dat voor het leven bij elkaar blijft. Soms vormt zich hier een groep omheen, als volwassen jongen (zowel reuen als teefjes) in de groep blijven. Meestal leven er zo'n vijf dieren in een groep, maar hij kan tot dertig dieren groot worden. De dieren jagen samen en zorgen samen voor de jongen. Meestal plant alleen het alfa-paar zich voort.
Het alfa-paar markeert het territorium met urine. Ze laten ook uitwerpselen achter op opvallende plaatsen, als struiken en keien, en langs de grenzen van het territorium. Met meerdere families vormen ze soms grote groepterritoria, als er tenminste ruim voldoende voedsel aanwezig is.
De goudjakhals kent een hele reeks aan geluiden, waaronder blaffen en grommen. Ook huilt de goudjakhals als een wolf. Meestal doet hij dit 's ochtends. Verder kent de soort veel van dezelfde expressies en houdingen als wolven en huishonden.
De paartijd valt in Europa in de lente. Als het teefje zwanger is, brengt de reu voedsel voor haar mee. Na een draagtijd van 63 dagen worden de pups in de zomer geboren. Er worden meestal twee tot vier jongen geboren, maar dat kan variëren van één tot negen dieren. Ze wegen bij de geboorte slechts 200 tot 250 gram.
Na drie weken verlaten de jongen voor het eerst het hol en eten ze hun eerste vaste voedsel. De andere groepsleden nemen dan voedsel in de maag mee, dat ze voor de jongen opbraken. Na acht weken worden ze gespeend. Na vijf tot zes maanden kunnen de jongen voor zichzelf zorgen. De goudjakhals is meestal geslachtsrijp bij een leeftijd van rond de twintig maanden.
De goudjakhals wordt maximaal zestien jaar oud in gevangenschap. In het wild worden ze gemiddeld van zes à zeven jaar tot negen à tien jaar oud.[bron?] In het wild kunnen ze maximaal dertien jaar oud worden.
Hij leeft in vele milieus, maar heeft een voorkeur voor de open drogere streken met wat begroeiing, als steppen en mediterrane moerassen, savannes en halfwoestijnen, van zeeniveau tot 3.000 meter hoogte. Langs dorpen en kleine steden, waar veel afval te vinden is, komt hij veelvuldig voor.
De soort wordt aangetroffen in grote delen van het Arabisch Schiereiland, Klein-Azië, het Indisch subcontinent en Sri Lanka. In Europa is de soort al sinds het vroege Holoceen aanwezig, en zijn historische verspreidingsgebied omvatte respectievelijk Bulgarije, Griekenland en Roemenië. In de loop van de 20e eeuw is de soort bezig aan een opmars in Centraal-Europa en wordt tegenwoordig ook als inheems beschouwd in Albanië, Bosnië-Herzegovina, Hongarije, Kroatië, Macedonië en Servië.[2] Bovendien krijgt de soort nu vaste voet aan de grond in Italië, Slovenië en Oostenrijk, en werden waarnemingen van de goudjakhals onder meer bevestigd in Duitsland, Zwitserland, Polen, Denemarken, de Baltische Staten en in 2016 ook in Nederland.[3][4] Op 19 februari 2016 werden in Nederland opnamen van de gewone jakhals gemaakt door een cameraval op de Veluwe.[5]
De opmars van de soort kan relatief onopvallend plaatsvinden, temeer omdat waarnemers de soort vaak verwarren met de bekendere vos (Vulpes vulpes) of wolf (Canis lupus).[6]
Een genetische studie van Rutkowski et al. (2015) naar jakhalzen in Europa toonde aan dat de dispersie uit zowel de richting van de Kaukasus (via Oekraïne) als Zuidoost-Europa komt. In Oekraïne en de drie Baltische landen hebben de nationale overheden de gewone jakhals bestempeld als exoot en moedigen uitroeiing van de soort aan. Het dier voldoet echter niet aan de definitie, omdat het op eigen kracht de Europese landen binnentrekt, zich niet exponentieel voortplant en niet door mensen werd geïntroduceerd. Omdat de soort op Bijlage V van de Habitatrichtlijn staat is de volledige uitroeiing van de soort in de Baltische landen in strijd met de beheersregels.[3][7][8]
De wetenschappelijke naam van de soort werd in 1758 gepubliceerd door Carl Linnaeus.[9] Lang werd gedacht dat goudjakhalzen uit Afrika, Europa en Azië tot dezelfde soort behoorden. Een publicatie van Koepfli et al. (2015) liet zien dat de in Afrika voorkomende goudjakhalzen genetisch gezien sterk afwijken van de Euraziatische goudjakhalzen. Naar aanleiding daarvan wordt die groep nu als een aparte soort benoemd, die de naam Afrikaanse goudjakhals (Canis anthus) kreeg.[10]
In Mammal Species of the World van Wilson & Reeder (2005) worden twaalf ondersoorten onderscheiden.[11] De Afrikaanse ondersoorten worden sindsdien echter ondergebracht onder de in 2015 beschreven soort Canis anthus. Als gevolg hiervan worden er nog zeven ondersoorten van de gewone of goudjakhals onderscheiden:
De gewone jakhals speelt een prominente rol in Indiase folklore en oude teksten, waaronder in de Pañcatantra en de Jatakaverhalen. Het dier komt ook voor op pagina 5 van het in 1895 verschenen boek The Two Jungle Books van Rudyard Kipling, een compilatie van Het jungleboek en Het tweede jungleboek. De jakhals in dit boek werd Tabaqui genoemd en stond bekend als de opportunistische linkerhand van de tijger Shere Khan.[13][14]
De goudjakhals of gewone jakhals (Canis aureus), soms ook goudwolf of rietwolf genoemd, is een middelgrote hondachtige uit het geslacht Canis. Ondanks zijn naam is hij waarschijnlijk niet zeer nauw verwant aan de zadeljakhals (Canis mesomelas) en de gestreepte jakhals (Canis adustus), maar staat hij dichter bij de iets forsere coyote (Canis latrans) en de veel grotere wolf (Canis lupus).
Gullsjakal (Canis aureus), òg kjent som vanleg sjakal og i Austen òg som asiatisk sjakal. Han ein ein av tre kjende artar av sjakalar og høyrer til hundefamilien. Dette er den vanlegaste av sjakalane, og han finst både i det nordlege og austlege Afrika og i sørlege sentrale strøk i Eurasia .
Gullsjakal minner om ein ulv, men er mindre enn ein setter. Han ergjerne omkring 70-85 cm (60-106 cm er målt) i kroppslengd. Halen er ca. 25 cm lang og skulderhøgda er normalt ca. 38-50 cm. Vekta er normalt kring 8-15 kg. Dei nordlegaste variantane blir som regel størst. I Afrika blir gullsjakal truleg berre unnataksvis meir enn 10 kg.
Pelsen er ganske grov og raudgul med ei kvit markering på halsen. Nokre stadar er han nær søvfarga over ryggen. Buken er lysare, nær kvit eller bleikgul. Haletippen er alltid svart. Pelsen blir gjerne noko mørkare i vinterhalvåret. Det første tilfellet av melanisme (svarte individ) blei dokumentert mot slutten av 2012.[2] Det er òg små skilnader mellom dei ulike variantane.
Gullsjakal (Canis aureus), òg kjent som vanleg sjakal og i Austen òg som asiatisk sjakal. Han ein ein av tre kjende artar av sjakalar og høyrer til hundefamilien. Dette er den vanlegaste av sjakalane, og han finst både i det nordlege og austlege Afrika og i sørlege sentrale strøk i Eurasia .
Gullsjakal minner om ein ulv, men er mindre enn ein setter. Han ergjerne omkring 70-85 cm (60-106 cm er målt) i kroppslengd. Halen er ca. 25 cm lang og skulderhøgda er normalt ca. 38-50 cm. Vekta er normalt kring 8-15 kg. Dei nordlegaste variantane blir som regel størst. I Afrika blir gullsjakal truleg berre unnataksvis meir enn 10 kg.
Pelsen er ganske grov og raudgul med ei kvit markering på halsen. Nokre stadar er han nær søvfarga over ryggen. Buken er lysare, nær kvit eller bleikgul. Haletippen er alltid svart. Pelsen blir gjerne noko mørkare i vinterhalvåret. Det første tilfellet av melanisme (svarte individ) blei dokumentert mot slutten av 2012. Det er òg små skilnader mellom dei ulike variantane.
Gullsjakal (Canis aureus) er et mellomstort rovpattedyr (Carnivora) i hundefamilien (Canidae). Arten er også kjent som vanlig sjakal, europeisk sjakal og asiatisk sjakal. Den er en av tre kjente arter med sjakaler, men gullsjakalen er nærmere beslektet med ulv, prærieulv og tamhund enn de to andre sjakalene.
Gullsjakalen er den vanligste sjakalen. Den minner om ulv (Canis lupus), men er betydelig mindre. Arten er slank og langstrakt. Kroppslengden er typisk 70–85 cm (60–106 cm) og skulderhøyden cirka 38–50 cm. Halen utgjør i tillegg cirka 25 cm. Vekten ligger omkring 8–15 kg. De nordlige variantene blir normalt størst. I Afrika blir den trolig bare unntaksvis mer enn 10 kg tung.
Pelsen er ganske grov og typisk rødgul med en hvit markering på halsen. Noen steder blir den nærmest sølvfarget over ryggen. Lysere i buken (nærmest hvit eller blekgul). Haletippen er alltid sort. Pelsen blir gjerne noe mørkere i vinterhalvåret. Både albinisme og melanisme er kjent. Det første tilfellet av sorte individer ble dokumentert mot slutten av 2012.[2] Det er også forskjeller i utfarging mellom de ulike variantene.
I fangenskap kan den bli opptil 16 år gammel, men i vill tilstand er levealderen normalt maksimum 13 år (typisk 8–9 år).
Gullsjakalen har størst utbredelse av de tre sjakalartene. Paleontologiske data antyder at arten ikke fantes i Europa under pleistocen, og at den mest sannsynlig koloniserte dette kontinentet under tidlig holocen.[3]
Arten finnes i både Afrika og Eurasia, tidligere fra Italia via Balkan og Tyrkia i vest, via Midtøsten til India, Burma og Thailand i øst. I Afrika finner man den fra Marokko i vest, via Sahel og sydøstover til Victoriasjøen og Tanzania i øst.
I senere år har forskerne registrert at gullsjakalen er i ferd med å ekspandere utbredelsesområdet sitt. Først i en bølge på 1950-tallet, deretter i en ny bølge på 1980-tallet. Siden har ekspansjonen fortsatt nordover og vestover i Europa. Arten er blant annet registrert i Sveits, Tyskland, Polen, nord i Ukraina, Hviterussland og i Baltikum (Estland (2011), Latvia (2013), og Litauen (2015)). Genetiske studier av sjakaler på Baltikum avslører en opprinnelse fra både Kaukasus og det sørøstre Europa, noe som styrker teoriene om naturlig spredning.[4] Finske forskere antar, at de bare er et tidsspørsmål før gullsjakalen inntar Finland, trolig via Karelen.[5] Det hevdes dessuten at arten kan ta seg til Sverige via Danmark.[6] Om arten etablerer seg i Finland eller Sverige ligger også veien åpen til Norge.
I september 2015 ble en død gullsjakal også funnet i Jylland i Danmark.[7]
Selv om det er uklart om arten tidligere har hatt så stor utbredelse, er det ikke snakk om en fremmed uønsket art, men en art som sprer seg naturlig.[4] Både EUs habitatdiretiv (Annex V) og Bernkonvensjonen gjelder altså, selv om arten ikke tidligere fantes i disse nye områdene.[3][4]
Hvor tallrike de ulike populasjonene er vet ingen, men totalbestanden er økende. På det indiske subkontinentet har forskere (2004) anslått at arten teller omkring 80 000 dyr.[1]
Arten står oppført på CITES liste III i India.[1] Det er ellers kjent at den er nasjonalt beskyttet i Albania, Tyskland, Italia, Nord-Makedonia, Polen og Sveits.[3]
Gullsjakalen er svært tilpasningsdyktig og trives i en rekke ulike habitat, fra ørken og tørt landskap med spredte trær, savanner og stepper med kort gress, til eviggrønn skog, mangrove, dyrket mark og urbane strøk. Normalt finnes de i høyder under 2 000 moh., men nylig ble det observert gullsjakaler i over 3 800 m høyde i Balefjellene i Etiopia.[8] Lengst øst i Afrika overlapper gullsjakalens utbredelsesområde svartryggsjakalens.
Gullsjakalen danner livslange parforhold (lever i monogami) og hevder revir, som i størrelse er ca. 0,5–2,5 km 2. Både hannen og tispa deltar i forsvaret av territoriet. Arten er døgnaktiv, men i områder med mange mennesker kan den være nærmest totalt nattaktiv. Dyra graver ut ei hule eller søker inn i bergsprekker og lignende for å få ly for andre rovdyr. De overtar også hi etter andre dyr. De kommuniserer med markeringer, kroppsspråk og et bredt utvalg av lyder.
Gullsjakalen har et opportunistisk levesett og jakter både solitært, parvis og i små familiegrupper, bestående av nære familiemedlemmer (typisk fjorårskull). Foreldrene lever normalt ikke sammen med disse. Om det er rikelig tilgang på mat er det kjent at arten kan danne løselige flokker på opp mot 20 dyr. Som predator fyller den ei nisje mellom ulv og rev. Mest suksessfull er den når den jakter parvis eller i gruppe, men den er er også en utpreget snylter og renovatør, som også leter etter mat på søppelplasser og lignende.
Arten jakter sjelden på større dyr, men er ofte å se i nærheten av andre, større rovpattedyr når disse jakter store dyr. Og byr sjansen seg stjeler sjakalen mat fra både løver, leoparder, hyener og andre rovpattedyr.
Gullsjakalen er tilnærmet alteter. En normal diett består av cirka 54% kjøtt og 46% planteføde. På menyen står vanligvis gaseller (spesielt nyfødte kalver), smågnagere, fugler og fugleegg, reptiler, amfibier, fisk, insekter, frukt og bær.
Paringssesongen varierer fra område til område. Tispene går drektige i ca. 9 uker (63 dager) og føder normalt 3–6 valper, som veier cirka 200–250 g når de blir født. Tispen ammer valpene i ca. 8–10 uker, men begge foreldrene bidrar i valpepasset. Om en av dem skulle dø, er det lite sannsynlig at kullet vil leve opp.
Gullsjakalen kan hybridisere med både ulv og tamhund.[3]
En studie fra 2011 (publisert 2012-08-10) bekrefter afrikansk ulv som en unik, urgammel linje med ulv, men reiser samtidig spørsmål om gullsjakalens klassifisering som sjakal på det afrikanske kontinentet.[9] Som fylogenien nedenfor viser, er gullsjakalen nærmere beslektet med tamhund, ulv og prærieulv enn de to andre sjakalene. 30. juli 2015 bekrefter en ny og langt mer omfattende studie at alle gullsjakaler i Afrika tilhører en ny og hittil uoppdaget ulveart, helt separat fra gullsjakaler i Eurasia.[10]
Arten er ifølge IUCNs rødliste livskraftig, selv om den jaktes på av både mennesker, ulver og leoparder.
Inndelingen under følger Rutkowski et al. (2015).[4] Det er igangsatt studier som forhåpentlig vil avdekke om stripsjakal (C. adustus) og svartryggsjakal (C. mesomelas) bør innlemmes i en selvstendig slekt.
En rekke lokale varianter har gjennom årene blitt beskrevet, men det er lite sannsynlig at alle kan kalles underarter.
W. W. Ferguson argumenterte i 1981 for å omklassifisere underarten egyptisk sjakal som en liten ørkenulv, men fikk ikke støtte for sitt syn.[11] Denne underarten er betydelig større enn andre underarter av Canis aureus, men klart mindre enn for eksempel arabisk ulv (Canis lupus arabs). Han grunnga sin argumentasjon på forskjeller i kraniet, kjeven og dentale målinger.[12]
En genetisk studie, gjort ved University of Leeds i England i 2003, sammenlignet innsamlet materiale fra sjakaler i Egypt og Syria, samt materiale fra ulver i Saudi-Arabia og Oman[13]. Studien konkluderte med at klassifiseringen av lupaster som en sjakal trolig var riktig, til tross for at forskningsgrunnlaget var begrenset.
En studie fra 2010 viste imidlertid at C. a. lupaster (egyptisk sjakal) ikke var en sjakal, men trolig en ukjent og urgammel linje av ulv (Canis lupus).[14] Den er derfor reklassifisert under navnet afrikansk ulv (C. lupus lupaster)[14]. Studien førte til nye undersøkelser av sjakalene i Afrika, som støtter en omklassifisering og reiser spørsmål om hvorvidt gullsjakaler i Afrika i det hele tatt er sjakaler.[9]
30. juli 2015 lanserer ei gruppe forskere (Koepfli m. fl., 2015[10]) en større studie av gullsjakalen. Studien viser at afrikanske gullsjakaler og eurasiske gullsjakaler er to distinkte arter, hvorav den afrikanske viser seg å være en hittil ukjent ulveart.[10] Koepfli har foreslått å gi den navnet african golden wolf (på norsk kanskje gullulv eller afrikansk gullulv) og det vitenskapelige navnet Canis anthus. Studien er omfattende og har mottatt støtte fra flere kjente forskere, senest i en studie av marokkanske individer.[15] Gullulven er generelt noe større enn gullsjakalen. Studien viser at linjene som førte fram til gullulv og ulv/prærieulv skilte lag for omkring 1,3 millioner (1,0–1,7 millioner) år siden.[10]
Tidligere trodde man at gullsjakalen også var spredd i et antall underarter på det afrikanske kontinentet, men disse er nå klassifisert som gullulv.
Gullsjakal (Canis aureus) er et mellomstort rovpattedyr (Carnivora) i hundefamilien (Canidae). Arten er også kjent som vanlig sjakal, europeisk sjakal og asiatisk sjakal. Den er en av tre kjente arter med sjakaler, men gullsjakalen er nærmere beslektet med ulv, prærieulv og tamhund enn de to andre sjakalene.
Multimedia w Wikimedia Commons 
Hasło w Wikisłowniku Szakal złocisty (Canis aureus) – gatunek drapieżnego ssaka z rodzaju wilków. Występuje w południowo-wschodniej Europie i południowej Azji do Mjanmy. Jest największym szakalem i jedynym występującym poza obszarem Afryki. W roku 2015 odnotowano jego obecność także w Polsce[3].
Szakal złocisty jest uznawany za gatunek rodzimy w pasie od Bałkanów po Indochiny, obejmując Bliski Wschód. Wędrowne osobniki spotykane są również poza stałym zasięgiem. Dane paleontologiczne sugerują, że szakal nie występował w Europie przed holocenem. Europejska populacja przez długi czas ograniczona była do południowo-wschodnich krańców kontynentu. W czasach historycznych notowana była głównie na Bałkanach w strefie wybrzeży Adriatyku, Morza Czarnego i mórz oblewających Grecję. Od połowy XIX w. jej zasięg rozszerza się wzdłuż Dunaju, sięgając już wówczas Węgier. W XX w. ekspansja szakala objęła początkowo resztę Bałkanów, a od połowy wieku Europę Środkową. Jej kolejna fala nastąpiła w latach 80. XX w. Na początku XXI w. stały zasięg na północnym zachodzie sięga Włoch i Austrii. Przez Węgry, Rumunię (głównie w dolinie Dunaju) i Mołdawię sięga po czarnomorskie wybrzeże Ukrainy i Rosji aż do Morza Kaspijskiego i Kaukazu, gdzie łączy się z populacją azjatycką. Przerwy w stałym zasięgu występują głównie w głębi lądu na Bałkanach. Jednocześnie poza stałym zasięgiem mniej lub bardziej regularnie notowane są pojedyncze osobniki w takich krajach, jak: Szwajcaria, Niemcy, Czechy, Słowacja, Polska, Białoruś, Litwa, Łotwa i Estonia. Wędrowne osobniki są spotykane również w krajach objętych stałym zasięgiem na terenach pomiędzy jego zwartym obszarem[4]. W Polsce pojedyncze osobniki zostały zaobserwowane i sfotografowane wiosną 2015 r.[3] Miało to miejsce w dolinie Biebrzy oraz w pobliżu Białej Podlaskiej.[5] Mimo że nie ma powszechnie przyjętego wyjaśnienia ekspansywności populacji szakala w Europie, przyjmuje się, że wpływ na nią ma zmiana klimatu i zmiana użytkowania terenu[4].
Zgodnie z rozporządzeniem Ministra Środowiska z 31 lipca 2017 r., w Polsce od 1 sierpnia 2019 r. będzie można polować na szakala złocistego[6][7].
Szakal ma złote, krótkie, szorstkie futro. Zakres jego barwy jest pomiędzy złotym a jasnożółtym kolorem, przechodzącym w kolor brązowy na końcach kończyn.
Czaszka szakala złocistego jest podobna w kształcie bardziej do czaszki kojota i wilka szarego niż do czaszek innych szakali. Samice oznaczają swój rejon za pomocą gruczołów zapachowych. Gruczoły te znajdują się na pysku i odbycie w pobliżu narządów płciowych.
Szakal złocisty osiąga przeciętnie 70–105 cm długości, z kolei długość ogona 25 cm. Wysokość mieści się w granicach 38–50 cm w kłębie. Samce ważą 7–15 kg przeciętnie 15% większe od samic[8]. Żyje 7-9 lat na wolności, ale może dożyć nawet 16 lat w niewoli.
Szakale są zwierzętami monogamicznymi. Samice łączą się tylko z jednym partnerem na całe życie. Żyją w grupach rodzinnych, w których obok pary rodzicielskiej i ich młodocianego potomstwa jest kilka dorosłych osobników, starszych synów, córek lub obcych zaadoptowanych osobników, zwanych asystentami.
Ciąża trwa 63 dni. Gniazda lęgowe budują w jaskiniach, gdzie na świat przychodzi od 2 do 4 szczeniaków ważących od 200 do 240 gramów. Po urodzeniu są ślepe, a oczy otwierają się im po dziesięciu dniach. Matka karmi je przez 3 miesiące. Potem młode przyłączają się do stada, gdzie uczą się dorosłego życia.
Wyróżnia się siedem podgatunków szakala złocistego:
Szakal złocisty (Canis aureus) – gatunek drapieżnego ssaka z rodzaju wilków. Występuje w południowo-wschodniej Europie i południowej Azji do Mjanmy. Jest największym szakalem i jedynym występującym poza obszarem Afryki. W roku 2015 odnotowano jego obecność także w Polsce.
O Chacal-dourado (Canis aureus[2]),[3] também conhecido como chacal-asiático, lobo da cana, chacal-euroasiático ou chacal-comum[4] é uma espécie de chacal distribuída pela Ásia e África. A espécie está classificado pela IUCN como pouco preocupante, devido à sua escala generalizada em áreas com alimentos variados e condições de abrigo estáveis.[5] Segundo estudos morfológicos e moleculares, o chacal-dourado é um parente próximo do lobo- cinzento. O chacal-dourado é altamente adaptável, sendo capaz de explorar inúmeros alimentos, como frutas, insetos, até pequenos ungulados.[6]
Variando em cada região, os chacais-dourados são seres normalmente solitários e raramente fazem grupos, são pequenos porém maiores que raposas (gênero Vulpes). Normalmente somente se tornam mais sociáveis em períodos reprodutivos.
O Chacal-dourado (Canis aureus), também conhecido como chacal-asiático, lobo da cana, chacal-euroasiático ou chacal-comum é uma espécie de chacal distribuída pela Ásia e África. A espécie está classificado pela IUCN como pouco preocupante, devido à sua escala generalizada em áreas com alimentos variados e condições de abrigo estáveis. Segundo estudos morfológicos e moleculares, o chacal-dourado é um parente próximo do lobo- cinzento. O chacal-dourado é altamente adaptável, sendo capaz de explorar inúmeros alimentos, como frutas, insetos, até pequenos ungulados.
Șacalul auriu (Canis aureus) este un mamifer carnivor sălbatic, din familia canidelor, asemănător cu vulpea și lupul, de culoare galben-aurie, spre roșcat, cu coada scurtă, ciuntită la vârf, urechi relativ mari, ascuțite, îndreptate în sus și bot ascuțit. Lungimea corpului este de 0,70-1,05 m, iar greutatea poate atinge 15 kg. Trăiește în nordul Africii, sudul Asiei și în sudul Europei, inclusiv în România (subspecia Canis aureus moreoticus în sudul Olteniei, Munteniei și Dobrogei). Este un animal gregar, trăind în haite, fiind activ noapte. În timpul împerecherii sau al căutării congenerilor din haită, scoate un urlet pătrunzător, caracteristic. Se încrucișează cu câinele și se poate îmblânzi relativ ușor. Se hrănește cu animale mici (păsări, șoareci sau alte rozătoare) și hoituri, consumă și multe vegetale. Bârlogul șacalului este ascuns în locuri singuratice, văgăuni cu mărăcinișuri, scobituri de pământ. Se împerechează în februarie-martie. După o gestație de 9 săptămâni, femela fată 4-8 pui, rareori mai mulți, care sunt lipsiți de vedere două săptămâni. Puii sunt alăptați 3 luni. Are o blană excelentă folosită în confecționarea articolelor de îmbrăcăminte.
Acest articol referitor la subiecte din zoologie este un ciot. Puteți ajuta Wikipedia prin completarea sa.
Šakal zlatý alebo staršie šakal obyčajný[2]; (lat. Canis aureus) je druh z čeľade psovitých.
Šakal zlatý dorastá do dĺžky 60 – 110 cm, chvost má dlhý 20 – 30 cm a váži okolo 7 – 15 kg. Srsť ma bledožltú, zlatistú alebo svetlohnedú. Brucho je hnedkasté a chrbát sivší. Niekedy vyzerá ako Nemecký ovčiak.
Šakal zlatý obýva severnú a severovýchodnú Afriku, juhovýchod Európy, Blízky východ a južnú Áziu, konkrétne štáty: Afganistan, Albánsko, Alžírsko, Bahrajn, Bhután, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Stredoafrická republika, Chorvátsko, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Etiópia, Grécko, India, Irán, Irak, Izrael, Jordánsko, Keňa, Kuvajt, Libanon, Líbya, Mali, Mauritánia, Maroko, Mjanmarsko, Nepál, Niger, Nigéria, Omán, Pakistan, Katar, Saudská Arábia, Senegal, Somálsko, Srí Lanka, Sudán, Sýria, Tanzánia, Thajsko, Tunisko, Turecko,Turkmenistan, Spojené Arabské Emiráty, Vietnam, Západná Sahara, Jemen.
V posledných rokoch sa šakal zlatý rozšíril aj do Slovinska, Maďarska, Ukrajiny, Rakúska a tiež na Slovensko. Zo 429 mapovacích kvadrátov DFS sa celkovo vyskytol v 7 (1,6% rozlohy Slovenska).[2]
Tento druh sa zdržuje do párov, hlavne v období rozmnožovania, ale v lokalitách s veľkou ponukou potravy, ako sú napríklad odpadkové skládky, blízko ľudských sídel, vytvárajú svorky zložené až z 20 jedincov.
Obdobie párenie trvá 26 - 28 dní, začína približne od 15. januára a trvá do 15. februára.[2] Gravidita trvá 60[2] – 63 dní, po nich vrhne samica 1 až 9 mláďat (priemerne je ich 5 – 6, v Bulharsku 4,6 - 6,0[2]). Potomkov odchováva v nore, niekedy v húštine krovín či v trstine.[2] Po 8 – 10 týždňoch prechádzajú mláďatá z mliečnej na pevnú stravu. V tomto veku, ale ešte nie sú schopné loviť, preto im rodičia alebo starší súrodenci po návrate z lovu vyvrhujú potravu. Mláďatá žijú s rodičmi najmenej 1 rok.[2]
Rozoznávame 13 poddruhov šakala zlatého.
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Šakal zlatý
Wikidruhy ponúkajú informácie na tému Šakal zlatý
BURNIE, David; KOVÁČ, Vladimír, a kol. Zviera: Obrazová encyklopédia živočíšnej ríše. Bratislava : Ikar, 2002. ISBN 80-551-0375-5.
Guldschakal[2] (Canis aureus), även kallad schakal, är en art i familjen hunddjur som är nära släkt med vargen. Den delas in i ett antal underarter, och senare års studier har antytt att individerna i Afrika kan tillhöra en annan djurart än exemplaren i Eurasien. Den afrikanska varianten, som är än mer lik varg, föreslås få namnet afrikansk guldvarg (Canis anthus).
Guldschakalen har en kropp som är mellan 60 och 130 centimeter lång (huvud och bål),[3] vanligen omkring 75 cm.[4] Svansens längd ligger omkring 20 till 30 centimeter och skulderhöjden är 38 till 50 centimeter. Djuret väger 7 till 15 kilo.[3] Pälsens färg är vanligtvis guldgul men skiljer sig mellan de olika levnadsområdena.[5] Guldschakaler som lever i bergstrakter har en gråaktig päls och individer i östra Afrika byter päls under årets lopp.
Djurets huvudsakliga levnadsområde är norra och östra Afrika, tropiska och subtropiska regioner i Asien samt sydöstra Europa, till exempel norra Grekland, Rumänien, Bulgarien, Kroatien och Ungern.[1] Den uppträder regelbundet i nordöstra Italien, Slovenien, Slovakien[1], Tjeckien, Polen och Österrike[6].
Denna art föredrar öppna landskap som savann och halvöken[5]. I några regioner lever de även i närheten av människans boplatser där de letar i soporna efter föda. I bland annat Burma, Thailand, Indien och Bangladesh förekommer den även i skogar[1].
Det finns tecken på att guldschakalen håller på att utsträcka sitt utbredningsområde till Västeuropa. 2015 hittades en trafikdödad hane i Karups kommun i Jylland. Redan tidigare hade flera individer setts i Nordtyskland. [7] En annan, levande individ observerades i naturområdet Lille Vildmose i Nordjylland i 2016. Enligt biologen Thomas Secher Jensen, seniorforskare vid Naturhistorisk Museum i Århus, är det i båda fallen fråga om en spridning från Balkan och inte djur som rymt från fångenskap.[8] Ytterligare en guldschakal rapporterades ha blivit olagligt skjuten i Västjylland i Danmark februari 2017. Djuret sköts under en rävjakt i tron att det var en räv. Djuret var varken chipmärkt eller örontatuerat, så även denna gång antar man att det var ett vilt djur.[6] Guldschakalerna i Danmark är revirhävdande men det är enstaka manliga individer utan möjlighet till fortplantning.[9]
I Estland finns det en etablerad guldschakalpopulation.[9]
Guldschakalen lever i grupper som omfattar ett par, ofta med ungdjur från tidigare kullar. Flocken har ett fast revir med en yta upp till 3 kvadratkilometer.[5] Revirets gränser markeras med urin.
Kommunikationen sker med ett stort antal olika ljud som skall, ylanden och morranden. Med sina långa och kraftiga extremiteter har guldschakalen lätt att springa över långa distanser. Den är även en skicklig simmare.[10]
I naturen blir djuret upp till 8 år och i fångenskap upp till 14 år gammalt[10].
Guldschakalen är monogam. Litet är känt rörande parningstiden. I Tanzania anges parningstiden till oktober/november, och ibland en tidigare period i juni/juli[5]. I Europa sträcker sig parningstiden mellan januari och februari[11] Efter en dräktighet av omkring 60 dagar letar honan efter ett lämpligt bo och föder där 1 till 9 (vanligtvis 5 till 6) ungar.[5] Dessa är blinda under de första två veckorna[10].
Under de första tre veckorna får ungarna bara modersmjölk som föda. Senare, när regntiden börjar, får de även fast föda som bärs fram av föräldrarna i deras magar och spys upp vid boet[12]. Efter ytterligare fem veckor slutar honan att ge di.[10]
Efter ungefär 5 till 6 månader är ungarna helt självständiga. Ofta stannar några ungar hos föräldrarna och hjälper till vid uppfödandet av de nästa syskonen. Guldschakalen blir könsmogen vid 11 månaders ålder[12].
Guldschakaler har ett typiskt socialt jaktbeteende. De jagar i par eller i grupp och detta huvudsakligen under natten. 80 procent av alla angrepp som görs av ensamma djur misslyckas. Hos par sjunker denna andel till 30 procent. De äter sällan as och fångar den största delen av sin föda med hjälp av sin goda hörsel och sin snabbhet. De sätt som schakalen jagar sitt byte på liknar rödrävens. Liksom den reser de öronen, kröker ryggen, lyfter svansen och gör sedan ett hopp och landar med sina främre tassar på bytet, som dödas efteråt med ett starkt bett.
Till guldschakalens föda räknas bär, inte minst vindruvor, majs, insekter, gnagare, fåglar, amfibier och unga gaseller[10]. När den inte kan äta hela bytet bär schakalen det till en buske eller gräver ner det för att återkomma till det senare. För att lätt komma åt bytet följer schakaler i östra Afrika större kattdjur som lejon. De väntar sedan tålmodigt tills lejonet lämnar sitt byte och tar därefter resten.
Största hotet mot guldschakalen är industrialisering och ett ökande, intensivt jordbruk[1]. Fiender i djurvärlden är bland andra örnar, pyton, leopard och gepard.[10]
Senare års DNA-studier har visat att eurasiska och afrikanska guldschakaler (där de senare är mer lika gråvarg) sannolikt kan delas upp i två olika arter.[13] Ett förslag till namn av den afrikanska varianten är afrikansk guldvarg (Canis anthus).[14]
Guldschakal (Canis aureus), även kallad schakal, är en art i familjen hunddjur som är nära släkt med vargen. Den delas in i ett antal underarter, och senare års studier har antytt att individerna i Afrika kan tillhöra en annan djurart än exemplaren i Eurasien. Den afrikanska varianten, som är än mer lik varg, föreslås få namnet afrikansk guldvarg (Canis anthus).
Altın çakal (Canis aureus), Bayağı çakal olarak da bilinir, köpekgiller (Canidae) familyası içerisinde, coyote ile çok yakın akraba olan bir çakal türü. Sadece "çakal" denildiği zaman neredeyse hep bu tür kast edilir.
Altın çakalın uzunluğu 80–95 cm (+kuyruk 20–30 cm), boyu 35–50 cm ve ağırlığı 8–10 kg varır. Rengi genelde altın sarısı olur ama yöresel olarak farklar da olabilir. Dağlık alanlarda yaşayanlarının rengi daha çok gri gibi olur. Doğu Afrika'nın çakalları mevsime göre renglerini değiştirirler; nemli mevsimde sarımsı kahverengi, kuraklık mevsiminde altın sarısı olurlar.
Altın çakal üç kıta üzerinde geniş bir alana yaygındır. Avrupa'da Yunanistan'ın kuzeyinde, Romanya'da, Bulgaristan'da, Sırbistan'da, Hırvatistan'da ve Bosna-Hersek'te küçük populasyonlara rastlanır. Türkiye'nin de her bölgesinde bulunur. Avrupa'da kurtun neslinin tüketildiği bölgelerde meydan çakallara kalmıştır. Hatta altın çakal yayılımını genişletmeye devam etmektedir. En yeni zamanlarda Macaristan'da, İtalya'da ve hatta Viyana'nın güneyinde görülmüştür.
Altın çakala Kuzey Afrika'da ve Asya'nın güneyinde, Avrupa'da kinden çok daha sık rastlanır.
Altın çakal, açık alanlarda, çalılık alanlarda, yarı çöllerde ve kayalık alanlarda yaşamayı tercih eder. Bazı bölgelerde insanların yerleşim yerlerinden uzak kalmaya çaba göstermezler.
Altın çakal iyi bir koşucudur. Hafif bir vücuda, uzun ve güçlü bacaklara sahiptir, böylece uzun mesafeleri rahatlıkla aşabilir. Altın çakallar küçük aile sürüleri içinde ya da bir çift olarak yaşarlar. Daima kendilerine ait, büyüklüğü 3 km²'ye kadar varan bir bölgeleri vardır. Bu bölgenin sınırları grubun bütün üyeleri tarafından idrar ile işaretlenir. Bu sınır başka çakallar tarafından tehdit edildiğinde bu iki grup arasında genelde dövüşmeye gerek kalmaz ve karşılıklı korkutucu jestler ile anlaşılır. Altın çakalların kendi aralarında anlaşmaları için kullandıkları çok sayıda havlama ve uluma sesleri vardır. Serbest yaşayan çakalların ömrü 8 yıl, hayvanat bahçelerinde yaşayanların ise 14 yıla kadar varır.
Altın çakallar ömür boyu süren bir "evlilik" içerisinde yaşarlar. Üreme zamanları ekim ayındadır. 60 gün süren bir gebelikten sonra, dişinin arayıp içine yerleştiği bir mağaranın içinde 6-9 yavru dünyaya gelir. Bu yavrular ilk üç gün tamamen kör olurlar, ve ilk üç hafta sırf süt ile beslenirler. Anne ve baba çakallar yavrularına götürdükleri gıdaları kendi midelerinde taşır, mağaraya vardıklarında tekrar ağızlarından çıkarırlar. Ancak yavruların süt içmeyi tamamen bırakmaları bundan sonra 5 hafta daha sürer.
Yavrular 5-6 ay sonra anne ve babalarına bağımlıklarını kaybederler. Buna rağmen bazen birkaç yavru yine de annelerinin yanında kalırlar ve bir sene sonra dünyaya gelen kardeşlerini yetiştirmekte yardımcı olurlar. Çakallar 20 aylık olduklarında üreyebilecek olgunluğa varırlar.
Bu şablon nesli tükenmiş türleri içermemektedir.
Altın çakal (Canis aureus), Bayağı çakal olarak da bilinir, köpekgiller (Canidae) familyası içerisinde, coyote ile çok yakın akraba olan bir çakal türü. Sadece "çakal" denildiği zaman neredeyse hep bu tür kast edilir.
Широко розповсюджений (завдяки всеїдності) у Туреччині, на Балканському півострові, на Аравійському півострові й далі по всій південно-західній Азії (в тому числі на Шрі-Ланці) до В'єтнаму. З недавніх пір зареєстрований також в Угорщині та на півдні України. Золоті шакали з Ізраїлю мають вищу генетичну різноманітність, ніж з Європи. Це, як вважають, пов'язано з тим, що ізраїльські шакали гібридизовані з собаками, вовками та Canis anthus[4].
Мешкає в найрізноманітніших місцях проживання, це можуть бути напівпустелі, різного виду луки, савани, ліси, мангрові ліси, узбережжя, сільськогосподарські й приміських місця проживання в Індії та Бангладеш. Має здатність відмовитися від рідин і спостерігається на островах, які не мають прісної води. Шакали уникають безводних пустель, але їх можна знайти на краю пустель або в оазисах. Шакали добре відомі навколо гірської станції на висоті 2000 м в Індії. Вони витримують морози до -25 й більше градусів, але не адаптовані до глибокого снігу[5].
У знаменитому дослідженні Яворницького згадується що за часів Запорізької Січі це був звичайний звір (називався чокалка) на території вольностей низових козаків[7][8]. У XIX ст. найближчими до України територіями, де мешкав шакал, були Кавказ[9] і Греція[10].
Порівняно з більшим видом Canis lupaster, знайдено досить небагато викопних решток C. aureus, але, зокрема, з пізнього плейстоцену на території Італії[11]. Скам'янілості, що належать до голоцену (11 700 років тому) та неоліту (10 200–4000 років тому), свідчать про те, що шакали населяли Далмацію (прибережну Хорватію) та південну Грецію. Розглядаючи період між середньовіччям та першою половиною 20 століття, були знайдені записи Золотого Шакала в Паноанському басейні вздовж Дунаю та Сходу Чорного моря, що передбачало нову експансію з Азії до Європи[12]. На початку XX ст. ареал шакала поширився на всі Балкани, на початку XXI ст. досяг на півночі Італії, Австрії, Угорщини, Румунії, Молдови, України.
Починаючи з 1998—2000 років, цей вид почав розселення територією України. Найбільш стабільні його поселення сформовано в приморських регіонах, зокрема в заплавах Дунаю, Дністра, Бугу і Дніпра. З 2015 року окремі особини фіксуються на теренах Швейцарії, Німеччини, Чехії, Словаччини, Польщі, Білорусі, Литви, Латвії, Естонії.
На початку 2018 року шакала звичайного було внесено до офіційного списку ссавців Білорусі[13].
Морфометрія. Довжина голови й тіла: 600—1060 мм, хвіст: 200—300 мм, висота в плечах: 380—500 мм, вага: 7—15 кг.
Опис. Хутро, як правило, досить грубе й не дуже довге. Спинна область строката чорна й сіра; голова, вуха, боки, і кінцівки руді або червонувато-коричневі; низ блідо імбирного або майже білого кольору, а кінчик хвоста чорний[14].
Він суворо нічний у районах проживання людей, але може бути частково денним у інших місцях. Дуже опортуністичний щодо їжі, поживою є молоді газелі, гризуни, зайці, наземні птахи і їхні яйця, плазуни, жаби, риби, комахи, і фрукти. Не проминає падло за нагоди, але є хорошим мисливцем.
Основною соціальною одиницею є пара і їхнє потомство. Моногамія є правилом, хоча зв'язок у парі, схоже, не такий сильний, як у Canis mesomelas (Шакал чепрачний). Іноді молодь минулого року залишаються в безпосередній близькості від батьків і, навіть, матері та її нового потомства. Однак частіше один або два підлітки залишаються з батьками, утримуючись від розмноження, й допомагають у догляді за наступним поколінням[14].
Пологи відбуваються в основному в січні-лютому в Східній Африці, у квітні-травні в Центральній Азії, але протягом усього року в тропічній Азії. Вагітність триває 63 дні. Приплоди містять від один до дев'яти, як правило, двоє — четверо цуценят. Вага новонароджених 201—214 грам. Очі відкриваються приблизно на 10 день і вони починають приймати тверду їжу в, близько, 3 місяці. Обоє батьків забезпечують їжу та захист. Статева зрілість настає в 11 місяців. У неволі тривалість життя становить до 16 років[14].
Каріотип характеризується диплоїдним числом, 2n=78. Роберт Вейн у 1993 році провів ДНК-аналіз домашніх псів та диких представників роду псів. Аналіз показав, що хоча Canis aureus може представляти деяку частку генотипу собаки, шакал, видається, не дав важливого генетичного вкладу в еволюцію собаки[15].
Урбанізація, індустріалізація та інтенсифікація сільського господарства, місцева політика винищення й отруєння (наприклад, в Ізраїлі) є найбільшими загрозами. Присутній у великому числі природоохоронних зон[5].
Chó rừng hay chó rừng lông vàng (danh pháp khoa học Canis aureus) là một loài chó kích thước trung bình sống ở vùng Bắc và Đông Bắc châu Phi, Đông Nam và Trung Âu (phía trên Áo và Hungary)[4], Tiểu Á, Trung Đông và Đông Nam Á. Được phân loại bởi IUCN là loài ít quan tâm.[1]
.jpg)
.png){kind=small}
Bài viết về các loài trong bộ thú ăn thịt này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Chó rừng hay chó rừng lông vàng (danh pháp khoa học Canis aureus) là một loài chó kích thước trung bình sống ở vùng Bắc và Đông Bắc châu Phi, Đông Nam và Trung Âu (phía trên Áo và Hungary), Tiểu Á, Trung Đông và Đông Nam Á. Được phân loại bởi IUCN là loài ít quan tâm.
Обыкновенный шакал, или азиатский шакал, или чекалка[1] (лат. Canis aureus, дословно — «Золотистый волк») — млекопитающее из семейства псовых. Успешному распространению шакала способствует высокая миграционная активность зверя, а также способность использовать антропогенные ландшафты[2]. К началу XXI века ареал шакалов в Европе продвинулся далеко на север, достигнув Чехии, Словакии, Румынии, Одесской области Украины, охватил Ростовскую и Астраханскую области РФ[3]. В 2010-е годы шакалы освоили территорию республики Беларусь и были официально включены в список млекопитающих Республики Беларусь в 2017 году[4].
Шакал — небольшое животное, размером меньше средней дворняги. По общему облику он очень похож на сильно уменьшенного волка. Длина тела обыкновенного шакала без хвоста достигает 80 см, а высота в плечах не превышает 50 см, чаще 42—45. Весит он 7—10 кг, редко больше. Шакал стройнее и легче волка, ноги его относительно выше, а морда острее, хотя более тупая, чем у лисицы. Хвост мохнатый и кажется очень толстым; он всегда опущен вниз, как у волка. Шерсть на теле не длинная, жёсткая и густая. На передних лапах по 5 пальцев, на задних — по 4, когти тупые. Зубов 42, как у всех представителей рода Canis.
Общая окраска шакала в целом серая с оттенком жёлтого, рыжего, палевого. На спине и на боках окрас переходит в чёрный, а на брюхе и горле в светло-жёлтый. Конец хвоста чёрный. Окрас шакала, впрочем, довольно сильно изменчив в зависимости от региона обитания. Летний мех в общем короче и несколько грубее зимнего и имеет более рыжую окраску, с меньшей примесью чёрного цвета.
Шакал — обычный зверь в Южной Азии. Он распространён по всей Индии и регионах к западу от неё — на Ближнем и Среднем Востоке, в Средней и Малой Азии. В Европе середины XX века он встречался в лишь на Балканах — в Греции, Албании, Болгарии и Югославии. Зверь был настолько редким, что в Албании и Сербии, а с 1962 г. и в Болгарии охота на этот вид была полностью запрещена.
В СССР шакал традиционно встречался в Туркменистане, Закавказье и на юге Дагестана. В 1950-е годы заход балканского шакала был зарегистрирован у города Сороки в МССР. В 1982 году шакал проник в Венгрию, с 1987 года достиг Италии и Австрии, с 1989 года освоил Македонию, Румынию, Словакию и Чехию, а в 1997 году проник и на Украину, став новым для неё видом.
31 декабря 2011 года зафиксирован первый случай нахождения шакала на территории Республики Беларусь (деревня Томашовка, Брестская область). В 2015 году, в Лельчицком районе, были обнаружены ещё две особи. И в декабре 2017 года, в деревне Хабовичи Кобринского района была добыта ещё одна особь. Главное — это первый экземпляр, для которого есть полная научная атрибутика: и этикетка, и череп, и шкура, и генетические образцы. В ноябре 2018 года золотистый шакал был зарегистрирован на севере республики: в охотничьем хозяйстве «Красный Бор» Россонского района Витебской области представитель этого вида был сбит машиной. Было отмечено, что из-за мягких зим этот вид начал экспансию по всей территории страны, включая её северные регионы[5].
На территории современной России шакалы издавна населяли субтропические леса Черноморского и Каспийского побережий Кавказа. Летом и осенью шакалы совершали регулярные миграции вверх по южным и юго-восточным склонам Главного Кавказского хребта, но не выше 700—800 метров над уровнем моря. Северная граница их древнего ареала до 1950-х годов не поднималась выше г. Новороссийска. Поэтому шакал считался довольно редким и периферийным для России видом, охота на который была в диковинку. Лишь изредка отмечались задокументированные случаи забега животных в пределы Ставропольского края, вероятно, из Дагестана. Например, в 1931 году один шакал был добыт у недалеко от Ставрополя. Двигаясь по берегу моря, шакалы сначала достигли Анапы, а затем, обогнув Кавказский хребет с северо-запада, заселили всё Предкавказье. В 1967 году шакалы появились лесах Урупа (Пензиков, 1983). В январе 1968 года здесь был убит первый экземпляр. В 1969 году в Урупском районе было добыто 5 зверей, в 1970 — 6, а в 1971 году уже 9. Появление шакалов привело к сокращению поголовья зайцев, а интродуцированныx енотов в Урупском районе почти не осталось[6].
В XXI веке сильно увеличилась численность шакала в Краснодарском крае: даже в безлесом Красноармейском районе шакалы успешно размножаются в узких камышовых полосах между рисовыми чеками[7][8]. Сюда они начали проникать из Дагестана в 1960-х годах. К 1980-х освоили дельту Кубани, а также были впервые замечены в Ростовской области. В холодные зимы по льду Керченского пролива были зафиксированы заходы шакалов и в Крым, куда с начала 2000-х годов начали попадать также и через Крымский перешеек. В 2002 году достигли Ростова, а уже в 2003 были впервые добыты в Донецкой области. К 2015-му году численность шакалов в Ростовской области достигла критических отметок. Излюбленными местами обитания зверя стали дельта Дона, а также густые заросли камыша по течению р. Западный Маныч. В 2014 году Правительство Ростовской области вынуждено было назначить премии за отстрел шакалов.
Северные шакалы более тяжеловесны, мохнаты и темны, чем южные популяции[3].
В конце XX — начале XXI веков шакал проник на Украину через территорию Гагаузии. Впервые труп погибшего от столкновения с автомобилем шакала 13 марта 1998 года на трассе Одесса — Рени, между с. Маяки Беляевского района и с. Паланка (Молдова) обнаружил и идентифицировал сотрудник кафедры зоологии Одесского национального университета Николай Роженко[2]. При этом целый ряд последующих находок подтолкнул учёных к мысли о том что шакалы освоили Буджак уже давно. Так в 1998 году той же Одесской области были убита беременная самка с 6-ю эмбрионами, а также найден выводок из 4-х щенков. 28 февраля 1999 года в дельте р. Днестр местным охотникам удалось добыть старую самку возрастом не менее 10 лет. Из-за попадания в капкан на правой передней конечности у неё был лишь один палец, что однако не сказалось на её способности найти пропитание. Заходил шакал и в Крым по льду через косу Тузла с Кубани. Ныне шакал появился в Донецкой, Одесской, Николаевской и Херсонской областях Украины. Xотя в этом регионе его ареал пока очаговый и сильно разорван, к середине XXI века шакал, вероятно, освоит всё Северное Причерноморье, Приазовье и Предкавказье. Шакал теплолюбив, поэтому его расселение в данном нетрадиционном для него регионе может служить подтверждением изменения климата[9]. Кроме этого, стимулом к расселению вида в Причерноморье служит и то что за сто лет до появления здесь шакала устойчивые очаговые популяции сформировал интродуцированный здесь дикий кролик, енот-полоскун, a затем и нутрия, которая в начале XXI века заселяет Присивашье. Миграции шакалов, по-видимому, также способствует резкое сокращение числа и людности населённых пунктов во всех транзитных странах с начала 1990-х годов. Так или иначе, к 2003 году в Беляевском, Килийском, Ренийском и Саратском районах проживало, по оценкам, не менее 70 шакалов. Министерство природных ресурсов ПМР официально зарегистрировало появление первых 2-х шакалов на своей территории в 2014-м году, где шакал рассматривается как инвазивный вид[10]. В Румынии начала XXI века шакал активно поднимается вверх по течениям рек Сирет и Прут, поэтому скорее всего он скоро появится и в украинской Буковине. 31 декабря 2011 года охотник добыл золотистого шакала в окрестностях деревни Томашовка Брестского района[4]. В 2017 году шакалы освоили пригодные для обитания территории республики Беларусь и были официально включены в список млекопитающих республики.
На всей протяжённости ареала шакал предпочитает сильно заросшие кустарником места, тростниковые заросли у водоёмов, заброшенные мелиоративные системы со множеством каналов и тростниковыми перелесками. В горы поднимается на высоту до 2 500 м, но в целом в предгорьях встречается реже. Наличие водоёмов для шакала скорее желательно. В Узбекистане, например, он селится почти исключительно в поймах больших рек, густых тугаях и камышах. В качестве убежищ обычно использует различные естественные ниши и углубления, расщелины среди камней, иногда норы барсуков, дикобразов, лисиц, изредка роет их самостоятельно (это особенно относится к щенным самкам). К логовищам его обычно ведут хорошо заметные тропы. Шакал не только не избегает близости человека, но часто, напротив, селится вблизи жилья и тогда промышляет отбросами, ворует при случае домашнюю птицу, выходит на поля.
В Индии и Пакистане по ночам его нередко можно увидеть бродящим по улицам деревень и даже городов. Если в крупных городах Южной Азии есть большие зелёные массивы, то там почти обязательно живут шакалы. Шакалы населяют пригороды Сочи, в голодные годы появляются и в самом городе[8]. Популяция шакалов на территории Кавказского заповедника оценивается в пределах от 1 000 до к 3 200 особей[11][12]. Шакалы в город приходят из леса рядом с Дендрарием в мкр-не Фабрициуса на участке от гостиницы «Старт» до самого Дерева Дружбы, по пути прыгая в мусорные баки. Даже в громадном, 10-миллионном Дели шакалы — частые обитатели заросших пустошей, кладбищ, захламлённых городских лесопарков, полос отчуждения у железных дорог. При такой гибкости и высокой приспособленности к разным условиям обыкновенный шакал как вид, разумеется, находится вне всякой опасности.
Выделяется два основных подвида. Шакалы, живущие в Средиземноморье и Южной Европе, включая Кавказ и Дагестан, относятся к сравнительно тёмно окрашенному подвиду Canis aureus maeoticus. Шакалы восточной части ареала (Индия, Средняя Азия, Иран) принадлежат к типовому подвиду Canis aureus aureus более бледной окраски.
Долгое время считавшийся подвидом европейского шакала африканский волк по результатам проведённого в 2015 году исследования генома был выделен как отдельный вид.[13]
У шакала 78 (2n) хромосом. Из представителей семейства псовых наиболее близки к шакалу домашняя собака и койот, у которых аналогичное число хромосом[14]. В связи с этим актуальна проблема скрещивания между шакалами и собаками (один из гибридов — собака Сулимова) и волками, которая угрожает чистоте вида.
Обыкновенный шакал 
Обыкновенный шакал — зверь почти всеядный. Кормится преимущественно в тёмное время суток. Большое, но не преобладающее значение в питании имеет падаль. Ловит самых разнообразных мелких зверьков и птиц, а также ящериц, змей, лягушек, улиток; поедает много насекомых — жуков, кузнечиков, разных личинок. Шакалы любят бродить у водоёмов, где находят снулую рыбу. В суровые зимы, когда вода в водоёмах замерзает, шакал охотится преимущественно на зимующих водоплавающих птиц. Найдя тушу павшего крупного животного, шакалы часто собираются группами и поедают падаль в компании со слетающимися грифами.
Охотятся шакалы чаще в одиночку или парами, изредка небольшими группами. Они ловко подкрадываются к жертве и моментально схватывают её. Промышляя вдвоём, гонят добычу один на другого. Шакал — высокоразвитое животное, он не только умён и хитёр, но и весьма ловок и проворен. В высоком прыжке он может схватить птицу, уже поднявшуюся в воздух. От шакалов сильно страдают птицы, гнездящиеся на земле — фазаны, турачи. Охотничий поиск шакал ведёт, труся мелкой рысцой, часто останавливаясь, чтобы принюхаться и прислушаться. Там, где имеются крупные хищники, шакалы следуют за ними, чтобы воспользоваться остатками их добычи, выхватывая объедки прямо из-под носа. Шакалы — оседлые звери и не совершают сезонных миграций, но иногда уходят далеко от постоянного места пребывания в поисках поживы и появляются в районах, где был массовый падёж скота или диких копытных, чтобы покормиться падалью.
Шакал ест много плодов и ягод, в том числе виноград, арбузы, дыни, луковицы растений, корни дикого сахарного тростника, ягоды лоха узколистного (джиды). В Таджикистане осенью и зимой он питается преимущественно плодами лоха.
Шакалы, живущие близ человека, питаются в значительной степени отбросами. В деревнях и городах Южной Азии они роются на помойках и мусорных кучах, шныряют в поисках съедобных кусочков среди хижин бедных районов.
Шакал — хитрый и нахальный зверь. По степени дерзости нападений на птичники и крестьянские амбары он, пожалуй, превосходит даже лисиц. Однако шакал слишком труслив, чтобы первым нападать на человека, в связи с чем страдания, которые люди получают от этих животных, слишком малы.
Пары у шакалов образуются на всю жизнь, и самец принимает деятельное участие в устройстве норы и воспитании выводка. Течка у шакалов наблюдается с конца января до февраля, иногда до марта. Гон похож на описанный для волка — шакалы громко воют. Беременность длится 60—63 дня. Щенки рождаются с конца марта до конца мая. Их обычно бывает 4—6, изредка до 8. Самка щенится обычно в норе, представляющей собой простой ход длиной до двух, а глубиной до одного метра. Норы шакалов устроены, таким образом, много проще, чем лисьи. Перед входным отверстием обычно бывает насыпана большая куча земли. В этих норах шакал прячется днём, а в момент опасности — и в другое время. Изредка в непосредственной близости бывает расположено несколько нор, принадлежащих разным особям. Норы устраиваются в самых непролазных местах.
Самка кормит детёнышей молоком 2—3 месяца, но уже в 2—3-недельном возрасте начинает подкармливать, отрыгивая проглоченную добычу. Осенью молодые становятся самостоятельными и охотятся поодиночке или группами, состоящими из 2—4 животных. Половой зрелости самки достигают примерно через год, а самцы — через два. Продолжительность жизни — до 12—14 лет.
Шакал очень криклив и голосист. Перед выходом на охоту зверь издаёт громкий вой, похожий на высокий, скулящий вопль, который тотчас же подхватывают все остальные особи, находящиеся поблизости. Они начинают завывать и по другим поводам, например при звоне колоколов, звуке сирены и т. д. Кроме того, шакалы всё время кричат на бегу. В пасмурную и предгрозовую погоду больше молчат, но много воют в ясные ночи. В настоящее время специальные компьютерные программы позволяют подсчитать количество зверей в воющей стае[15].
Что касается естественных врагов шакала, то для этого небольшого и слабого зверя опасность могут представлять любые средние и крупные хищники. Встреча с волком, где его ареал пересекается с шакальим, не сулит шакалу ничего хорошего — он нередко попадает волку на обед. У деревень шакалов, случается, давят собаки.
Как и койоты, в целях исследования новых кормовых угодий шакалы могут регулярно совершать сезонные миграции на расстояние 50—100 км от мест своего постоянного жительства. Отдельные самцы способны уйти на 1250 км от мест своего постоянного обитания. Обнаружение самки как правило означает что в данной местности есть и самцы[2].
Местами шакал совершенно не боится человека и может стоять у дороги буквально в паре десятков шагов от крестьян. Там, где шакалов много, крестьянские хозяйства сильно страдают от них. Шакалы наносят большой ущерб садам, бахчам и плантациям, поедая сахарный тростник, дыни, арбузы, виноград. Они любят сладкое и обычно выбирают среди плодов самые спелые, портя при этом много недозревших, которые, пробуя на вкус, бросают. Кроме того шакал наносит огромный урон поголовью ценных охотничьих тугайных птиц таких как фазаны[3]. Из-за этого местное население часто преследует шакалов, отлавливая их с помощью самоловов или при случае стреляя. Но охота на шакала редко бывает очень удачной — шакал слишком хитёр, чтобы попасться на глаза охотнику-дилетанту или угодить в кустарный капкан. Шакалы могут быть нетерпимы в интенсивных охотничьих хозяйствах, в частности в нутриевых и ондатровых, а также на зимовках пернатой дичи. Приходится учитывать и то, что шакалы иногда являются источниками опасных заболеваний — бешенства и чумки. В населённых пунктах шакал — типичный «помоечный» зверь, разносчик заразы и паразитов.
Если рассматривать шакала с чисто утилитарной точки зрения, то пользы от него немного — шкура его почти не годится для поделок. В 40—50-е годы в СССР шакалий мех, однако, заготовлялся, хотя и в очень малом количестве. Он, впрочем, подходит для оторочки мужской зимней одежды[3]. Но, почуяв опасность, шакал становится крайне осторожным и добыть его часто труднее чем волка или лисицу. Тем не менее, на манок (крик раненого зайца) шакал идет охотнее других собачьих. Шакал предпочитает регионы где зимой нет снега, а потому заметить этого камуфлированного зверя крайне сложно.
Шакал отлично приручается. Недаром в далёком прошлом он, по-видимому, дал начало некоторым породам домашних собак[источник не указан 564 дня].
Шакалу отведено важное место в фольклоре народов Азии и Африки. Он — популярный персонаж индийских сказок, в которых выступает обычно как трусоватый, но ловкий пройдоха, обжуливающий всех встречных. Во многих местах Северной и Западной Африки шакала также уважают за хитрость и сообразительность.
В Древнем Египте шакал был одним из особо почитаемых животных; бог Анубис изображался с головой шакала.
У многих народов образ шакала скорее негативный, хотя и не столь омерзительный, как образ гиены. Так, на мусульманском Востоке шакал ассоциируется с мелочным заискиванием, лизоблюдством, подхалимством (причиной этому, очевидно, привычка шакала подбирать остатки трапезы крупных хищников, следуя за ними буквально по пятам). Он олицетворяет также трусость и подлость. Поэтому в этих странах слова «шакал», «сын шакала», «дочь шакала» — грубые ругательства. Подобный образ шакала выведен Р. Киплингом в его «Книгах джунглей» — см. Табаки.
Даже в русском языке для шакала нашлось место. Общеизвестно слово «шакалить» в значении — высматривать, вынюхивать, выслеживать, добывать какую-либо информацию[16].
Обыкновенный шакал, или азиатский шакал, или чекалка (лат. Canis aureus, дословно — «Золотистый волк») — млекопитающее из семейства псовых. Успешному распространению шакала способствует высокая миграционная активность зверя, а также способность использовать антропогенные ландшафты. К началу XXI века ареал шакалов в Европе продвинулся далеко на север, достигнув Чехии, Словакии, Румынии, Одесской области Украины, охватил Ростовскую и Астраханскую области РФ. В 2010-е годы шакалы освоили территорию республики Беларусь и были официально включены в список млекопитающих Республики Беларусь в 2017 году.
亞洲胡狼（学名：Canis aureus），又名金豺，是北非及東非、歐洲東南部及南亞至緬甸特有的一種胡狼。牠們最大型的胡狼，唯一生活在非洲以外的地方，其下共有13個已知的亞種。[1]雖然與其他胡狼分類在一起，但牠們其實並非近親，根據基因分析顯示灰狼及郊狼才是其近親。[3]亞洲胡狼的頭顱骨亦與灰狼及郊狼的很相似。[4]
亞洲胡狼曾被認為是家犬的直接祖先，但由於牠們很少與狗接觸，而且有不同的叫聲，故此理論被推翻。[5]
亞洲胡狼的毛很短及粗糙，一般都是黃色至淡金色，毛端褐色，毛色會隨季節及區域而有所不同。例如在坦桑尼亞北部的塞倫蓋提（Serengeti），雨季時亞洲胡狼的毛色就是褐灰黃色，旱季時就是淡金色。[6]生活在山區的亞洲胡狼毛色較為灰色。[4]
亞洲胡狼長70-105厘米，尾巴長25厘米，肩高約38-50厘米。平均重7-15公斤，雄狼較雌狼重15%。[6][7]面上、肛門及生殖部位有臭腺。雌狼有4-8個乳房。[7]上下顎各有3隻門齒、1隻犬齒及4隻前臼齒，上顎有2隻臼齒，而下顎則有3隻。[4]
不同地區的亞洲胡狼外表可以有很大分別。在北非的亞洲胡狼的裂牙較中東的大及長。[8]摩洛哥的較埃及的淡色及吻尖。[9]
亞洲胡狼完全是一夫一妻制的。在很多亞洲胡狼的家庭中，會有一或兩隻成年的幫手。牠們都是已達至性成熟，但仍然留在父母身邊未繁殖的亞洲胡狼，會幫手照顧其弟弟妹妹。[6]
亞洲胡狼的繁殖期會視乎地區而有所不同。在東非，幼狼會於1月-2月間出生；在南歐，繁殖期是在4月-5月；在亞洲熱帶，牠們不會按季節而繁殖。在塞倫蓋提的亞洲胡狼會在旱季末示愛，並於雨季期間產子。[6] 經過63日的妊娠期，幼狼會在巢穴中出生。每胎約有2-4隻幼狼，到了50-90日大就會斷奶。[6]初出生的幼狼重200-250克，約10日就會打開眼睛。幼狼先喝奶，3個月後就會吃固體食物。11個月大就達至性成熟。[6]
亞洲胡狼是雜食性的，且是機會主義者，牠們的食物中有54%是動物及46%植物。[6]牠們很能獵殺小至中等的獵物，如兔、齧齒目、鳥類、昆蟲、魚類及猴子。[4]牠們利用敏銳的聽覺來確認躲在草叢的獵物。[4]牠們曾獵殺比牠們大4-5倍的有蹄類。在塞倫蓋提，牠們是瞪羚的天敵。[6]在印度，牠們經常會獵殺幼黑羚。[4]雖然亞洲胡狼很多時都是獨自行動的，但有時也會以小群（2-5隻）一同獵食。[4]在印度的收割季節，牠們會轉而吃果實。[4]
亞洲胡狼有機會時也會吃腐肉，會從其他食肉目，如獅子及虎中偷走食物。5-18隻一群的亞洲胡狼會吃大型有蹄類的屍體。在印度及孟加拉某些地區的亞洲胡狼主要是吃腐肉及垃圾。[4]
在以色列與亞洲胡狼一樣普遍的掠食者有赤狐，不過牠們的食性可是完全一致的，故此牠們之間存在著直接的競爭。赤狐很多時會避開亞洲胡狼的氣味。在亞洲胡狼非常豐富的地方，赤狐的數大幅下降，原因是牠們之間的競爭。[10]在印度，亞洲胡狼會霸佔孟加拉狐的巢穴。[4]亞洲胡狼曾殺死幼少的黑背胡狼。[11]
相反，亞洲胡狼卻受較大隻的灰狼所驅趕。灰狼在其領域內很難忍受亞洲胡狼的存在，牠們會快速走近及假裝追逐亞洲胡狼。[12]但是也有亞洲胡狼在偷吃灰狼的獵物而沒有受到攻擊。[4]亞洲胡狼的遺骸曾在斑鬣狗的巢穴發現。[13]斑鬣狗其實不喜歡吃亞洲胡狼的，但若飢餓則仍會獵食對方。[14]
以色列於1954年通過法例保護包括亞洲胡狼在內的17種當地的食肉目。牠們受到保護的原因是在毒殺牠們時，同時災難性的殺死了其他食肉目。[15]於1979年，亞洲胡狼殺死了兩個小孩。[6]
在保加利亞南部，於1982年至1987年間，共有1053隻家畜被亞洲胡狼殺死，包括羊及一些鹿。[12]在以色列戈蘭高地，約1.5-1.9%的小牛是死於被掠食，主要掠食者正是亞洲胡狼。這樣大量的食物相信就是亞洲胡狼數量急遽上升的原因。[16]雖然如此，但亞洲胡狼所造成的破壞比狼所造成的只屬少數。[12]
在俄羅斯，為了合併亞洲胡狼敏銳的嗅覺與西伯利亞雪橇犬忍耐低溫的能力，於是出現了牠們的混種。這個混種可以在低至-70℃及高至40℃的環境下工作，牠們體型細小，且可以在侷限的環境中工作。[17]
亞洲胡狼的數量很多，且沒有威脅，故被列為無危。[2]
亞洲胡狼（学名：Canis aureus），又名金豺，是北非及東非、歐洲東南部及南亞至緬甸特有的一種胡狼。牠們最大型的胡狼，唯一生活在非洲以外的地方，其下共有13個已知的亞種。雖然與其他胡狼分類在一起，但牠們其實並非近親，根據基因分析顯示灰狼及郊狼才是其近親。亞洲胡狼的頭顱骨亦與灰狼及郊狼的很相似。
分類 界 : 動物界 Animalia 門 : 脊索動物門 Chordata 亜門 : 脊椎動物亜門 Vertebrata 綱 : 哺乳綱 Mammalia 目 : 食肉目 Carnivora 亜目 : イヌ型亜目 Caniformia 下目 : イヌ下目 Cynoidea 科 : イヌ科 Canidae 属 : イヌ属 Canis 種 : キンイロジャッカル C. aureus 学名 Canis aureus Linnaeus, 1758[1][2][3] 和名 キンイロジャッカル[2] 英名 Common jackal
キンイロジャッカル(Canis aureus) は、食肉目イヌ科イヌ属に分類される食肉類。
ジャッカル類のなかでは最も大型である。またアフリカ以外にも生息する唯一のジャッカルである。
アフガニスタン、アラブ首長国連邦、アルジェリア、アルバニア、イエメン、イスラエル、イラク、イラン、インド、エジプト、エチオピア、エリトリア、オマーン、カタール、ギリシャ、クウェート、クロアチア、ケニア、サウジアラビア、ジブチ、シリア、スーダン、スリランカ、セネガル、ソマリア、タイ王国、タンザニア、中央アフリカ共和国、チュニジア、トルクメニスタン、トルコ、ナイジェリア、ニジェール、ネパール、バーレーン、パキスタン、ブータン、ブルガリア、ベトナム、ボスニア・ヘルツェゴビナ、マリ共和国、南スーダン、ミャンマー、モーリタニア、モロッコ、西サハラ、ヨルダン、リビア、レバノン[1]
体長60 - 106センチメートル[2]。尾長20 - 30センチメートル[2]。肩高38 - 50センチメートル[2]。体重7 - 15キログラム[2]。
体毛は短くごわごわしている。毛衣は黄色や薄金色であることが多いが、季節や地域変異がある。例としてタンザニア北部では乾期は薄金色で、雨季は先端が褐色の黄色[4]。オスはメスより15%ほど体重が重いことが多い[5][6]。生息する地域によってキンイロジャッカルの外見はかなり多様に変化する。北アフリカに生息するものは、比較的大型で裂肉歯が長い[7]。モロッコのものはエジプトのものより体色が比較的薄く、鼻がとがっている[8]。
出産直後の幼獣は体重200 - 250グラム[4]。
ヨコスジジャッカルCanis adustus
セグロジャッカルCanis mesomelas
リカオンLycaon pictus
ドールCuon alpinus
アビシニアジャッカル
Canis simensis
キンイロジャッカル Canis aureus
コヨーテCanis latrans
タイリクオオカミ
Canis lupus
イヌ
セグロジャッカルCanis mesomelas
ヨコスジジャッカルCanis adustus
リカオンLycaon pictus
ドールCuon alpinus
キンイロジャッカルCanis aureus
（アフガニスタン・イスラエル・インド・エジプト・セルビア）
コヨーテCanis latrans
アビシニアジャッカル
Canis simensis
タイリクオオカミCanis lupus
キンイロジャッカルC. aureus
（イスラエル・エジプト・ケニア・セネガル・マリ・モーリタニア）
ヨコスジジャッカルC. adustus
セグロジャッカルC. mesomelas
リカオンL. pictus
ドールC. alpinus
キンイロジャッカル
C. aureus（ユーラシア個体群）
アビシニアジャッカル
C. simensis
キンイロジャッカル
C. aureus（アフリカ個体群）
コヨーテC. latrans
タイリクオオカミ
C. lupus
キンイロジャッカルの頭蓋骨の形は他のジャッカル類よりもコヨーテやオオカミに似ており、この事実は遺伝的な分析と一致する[11]。
アフリカ大陸北部産の亜種C. a. lupasterは、頭骨や歯の形状から独立種とする説もあった[2]。2011年に発表されたミトコンドリアDNAの分子系統解析の結果から、C. a. lupasterをタイリクオオカミの亜種とする説が提唱された[12]。
以下の分類はMSW3(Wozencraft,2005)に従う[3]
2015年に発表されたミトコドリアDNAや核DNAなどの分子系統解析の結果から、アフリカ大陸個体群をC. anthus（英名としてC. anthusにAfrican golden wolf、狭義のC. aureusにEurasian golden jackalを提唱）として分割する説もある[10]
森林・草原・耕作地などの様々な環境に生息する[2]。単独もしくはペアで生活するが、家族群と思われる集団を形成することもある[2]。
キンイロジャッカルは完全な一雄一雌性の種である。基本的には夫婦とその子供たちが群れの単位である。セレンゲティ平原に生息するキンイロジャッカルは社会的で、長期間夫婦のペアを維持し、協力して狩りを行ったり、食物を分け合ったりする[6]。
食性は季節や地域によって変異がある[2][6]。有蹄類の幼獣、齧歯類、鳥類やその卵、爬虫類、両生類、魚類、果実などを食べる[4]。ゴミ捨て場を漁ったり、動物の死骸も食べる[2][4]。狩りでは鋭い聴覚を発揮し、隱れた得物を見つける。セレンゲティ平原では乾季にガゼルの幼獣を狩ることが多い[4]。インドではブラックバックの子供を狩る。狩猟は単独で行うことが多いが、時には2 - 5匹のグループで行うこともある。複数匹で狩りをする場合、体の大きな成獣を襲うことがある。東アフリカでは単独の狩りの成功率が16 %だが、複数頭では成功率が約67 %まで上がる[2]。彼らは獲物を執拗に追いかけ、咬みついて痛めつけるが、最終的には獲物の喉ではなく腹を狙う[6]。機会があれば死肉も食べる。5 - 18匹のジャッカルの集まりが大型有蹄動物の死骸を漁りに行く様子が観察されている。インド、バングラデシュの一部地域に生息するジャッカルは死肉漁りのみで生活している[11]。
キンイロジャッカルは、トラやライオンなどの肉食獣の獲物を奪うことがある。普通は肉食獣が獲物を残して立ち去るときを待ち、獲物を奪う[11]。
イスラエルではキンイロジャッカルと共に、アカギツネが肉食獣として多く生息している。2種の食性は非常に似いるので、互いに競合する立場にある。アカギツネはキンイロジャッカルに接近することを避けるが、縄張りにキンイロジャッカルの足跡や匂いの痕跡があってもこれらを無視する[13]。インドではベンガルギツネの巣穴を奪うことで知られている。
逆に、キンイロジャッカルがオオカミに縄張りをあけ渡す光景も観察されている。オオカミは自分の縄張りにジャッカルがいることを許さない。ゆえに、おそらく競合相手となるジャッカルを追い払うため、ジャッカルの鳴き声に向かって早足で接近していくことが知られている[14]。しかしジャッカルがオオカミの獲物を漁っているときも、他のイヌ属の肉食獣から攻撃的な反応に見舞われないこともある[11]。
キンイロジャッカルがセグロジャッカルの幼獣を殺すところも観察されている[15]。
繁殖期は地域変異があり東アフリカでは1 - 2月、旧ソ連では4 - 5月、東南アジアでは特に時期は決まっていない[2]。妊娠期間は60 - 63日[2][4]。1回に1 - 9匹の幼獣を産む[2][4]。幼獣は10日で開眼する[2][4]。生後50 - 90日で乳離する。生後4か月で成獣と同じ毛色になる[2][4]。生後11か月で性成熟する[2][4]。前年に産まれた幼獣は親元に留まる（ヘルパー）[2]。ヘルパーは授乳中の親に食物を運んだり、巣穴を防衛することで育児を補助する[4]。ヘルパーは成熟期には達しているがまだ自分の家族を作っておらず、その年度の子供に食料をあたえたり、守ったりして子育ての手伝いをする[6]。寿命は8 - 9年で、飼育下では16年の生存例がある[4]。
サトウキビ・スイカ・トウモロコシ類・家畜などを食害する害獣とみなされることもある[4]。
황금자칼 (Canis aureus, 영어: golden jackal), 커먼자칼(영어: common jackal), 아시아자칼(영어: Asiatic jackal),[2] 황금늑대(영어: gold-wolf)[3]는 아프리카 북부와 북동부, 유럽 중부와 남동부(최대 오스트리아-헝가리 지역으로 알려졌으나 최근에는 에스토니아 북쪽까지 밝혀짐), 소아시아, 중동 및 남아시아에 서식하는 개과의 종이다. 자칼중 유일하게 아시아에도 분포한다. IUCN에서는 황금자칼의 광대한 서식 지역, 최적의 먹이 등으로 인해 관심 필요 등급만을 책정했다.[4] 이름에 자칼이 들어가지만 자칼과 황금자칼은 밀접한 관련이 없고 오히려 늑대와 코요테와 더욱 많은 관련이 있다.[2][5] 이 종은 기본적인 사회 단위인 한 번식 가능 쌍으로 이루어지며 자손을 낳는다.[6] 황금자칼은 과일, 곤충서부터 작은 유제류까지 광범위한 먹이를 섭취할 수 있다.[7]
아프리카가 기원인 다른 자칼 종과는 달리, 황금자칼은 아시아에서 등장하였다.[5] 황금자칼의 직접적인 조상은 빌라프란치엔(Villafranchian, 플리오세 말에서 플라이스토세 초기[8]) 시기의 카니스 쿠르쿠센시스(Canis kuruksaensis)로 추측한다. 개과는 타지키스탄에서 원생했다. 선사 시대 자칼의 또 다른 조상일 것이라 추측했던 카니스 아르넨시스(Canis arnensis)는 나중에는 유럽 출신인 코요테와 더욱 밀접한 관계로 알려졌다. 황금자칼은 플라이스토세 후기 동안 유럽 대륙에 번식하게 되었다고 추정한다.[9]
황금자칼은 개속의 가장 일반적인 동물이다.[10] 황금자칼은 상대적으로 짧은 얼굴 영역과 덜 열육성인 치아, 약하게 발달된 두개골 등 늑대보다 덜 전문종이 된 형태이다. 이러한 구조로 인해, 황금자칼은 주로 작은 새, 설치류, 작은 척삭동물, 곤충, 썩은 고기 등을 먹는다.[11] 황금 자칼은 넓은 식단에 적응한 일반종에 가까우며, 다른 서식지와 다양성을 갖추고 많은 먹이를 섭취할 수 있게 해 준다. 유연한 몸과 긴 다리는 먹이를 찾아 먼 거리를 다닐 수 있게 해 준다. 물을 포기하면서 신선한 먹이와 물이 있는 곳을 찾는 능력이 있다.[6] 황금자칼 두개골의 특성과[2] 유전적 구성은 검은등자칼이나 가로줄무늬자칼보다 늑대나 코요테와 비슷하다는 것이 밝혀졌다.[5]
이 종은 서식 지역이 넓기 때문에, 지역 종족의 많은 수가 묘사되고 있다. 19세기 동안, 아프리카 황금자칼은 유라시아 황금자칼와는 다른 종으로 생각해서 "토아스" 또는 "토우 개"라고 불렸다.[12] 동물학에서는 여러 번 동의어로 제안된 시도가 여러 번 있었지만, 서아프리카 자칼의 분류학적 위치는 현재 너무 적은 수집 자료로 인해 몇 가지 가설만 있을 뿐 정확하고 명료한 결론에 다다르기 힘들다. 1840년 이전, 서아프리카 서식 아종 10종 중 6종이 색을 통해 이름이나 명칭을 부여했다. 종간 모습의 높은 차이, 샘플의 부족과 유전자 이동을 막을 수 있는 대륙의 거대한 장애물 전무 등으로 인해 서아프리카 아종의 일부는 이러한 아종을 인정하고 있다.[13]
† 포클랜드늑대
남아메리카여우속개(회색늑대의 아종).jpg)
붉은늑대(코요테와 회색늑대의 혼종?)
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_male.jpg)
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
_(white_background).jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
_into_Poland-_first_records_-_fig._4.gif)
_%E0%B4%95%E0%B5%81%E0%B4%B1%E0%B5%81%E0%B4%A8%E0%B4%B0%E0%B4%BF_2.jpg)
_into_Poland-_first_records_-_fig._4.gif)
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
_into_Poland-_first_records_-_fig._4.gif)
-_white_background.jpg){kind=small}
_male_(16394497338)_white_background.jpg){kind=small}
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
|isbn= 값 확인 필요: invalid character (도움말).황금자칼 (Canis aureus, 영어: golden jackal), 커먼자칼(영어: common jackal), 아시아자칼(영어: Asiatic jackal), 황금늑대(영어: gold-wolf)는 아프리카 북부와 북동부, 유럽 중부와 남동부(최대 오스트리아-헝가리 지역으로 알려졌으나 최근에는 에스토니아 북쪽까지 밝혀짐), 소아시아, 중동 및 남아시아에 서식하는 개과의 종이다. 자칼중 유일하게 아시아에도 분포한다. IUCN에서는 황금자칼의 광대한 서식 지역, 최적의 먹이 등으로 인해 관심 필요 등급만을 책정했다. 이름에 자칼이 들어가지만 자칼과 황금자칼은 밀접한 관련이 없고 오히려 늑대와 코요테와 더욱 많은 관련이 있다. 이 종은 기본적인 사회 단위인 한 번식 가능 쌍으로 이루어지며 자손을 낳는다. 황금자칼은 과일, 곤충서부터 작은 유제류까지 광범위한 먹이를 섭취할 수 있다.
