nomes no trilho de navegação
Planhigyn blodeuol ydy Ffenigl yr hwch sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Apiaceae sef teulu'r foronen. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Silaum silaus a'r enw Saesneg yw Pepper-saxifrage. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Ffenigl y moch a Phyglys. Mae'n frodorol o Ewrop - ar wahan i'r gogledd; fe'i ceir fodd bynnag ym Mhrydain.
mae'n tyfu mewn gwlyptiroedd a phorfa lle mae'r pridd yn eitha niwtral o ran asid.
Mae'r dail gyferbyn a'i gilydd ac mae gan y blodyn 5 petal.
Planhigyn blodeuol ydy Ffenigl yr hwch sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Apiaceae sef teulu'r foronen. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Silaum silaus a'r enw Saesneg yw Pepper-saxifrage. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Ffenigl y moch a Phyglys. Mae'n frodorol o Ewrop - ar wahan i'r gogledd; fe'i ceir fodd bynnag ym Mhrydain.
mae'n tyfu mewn gwlyptiroedd a phorfa lle mae'r pridd yn eitha niwtral o ran asid.
Mae'r dail gyferbyn a'i gilydd ac mae gan y blodyn 5 petal.
Koromáč olešníkový (Silaum silaus) je vlhkomilná, středně vysoká bylina z čeledi miříkovitých, kvetoucí drobnými bílými až nazelenalými květy uspořádanými do okolíků. Tato původní rostlina české květeny je jediný druh rodu koromáč, který se v České republice vyskytuje. Místa, kde pravidelně roste, postupně mizí, a je tedy považován za rostlinu ohroženou vyhynutím (C3).[1][2]
Je to eurosibiřský druh s těžištěm výskytu v Evropě, kde jeho severní hranice rozšíření sahá po Skandinávii a na jihu vede kolem severních oblastí Balkánu. Dále roste na Ukrajině, v evropské části Ruska a ostrůvkovitě okolo Kavkazu, na západní Sibiři a ojediněle ve Střední Asii.
V České republice se vyskytuje hlavně v Polabí, ve východních Čechách a na jižní Moravě. Vzácnější je v Českém středohoří a na střední Moravě. V jiných oblastech roste jen ojediněle.[1][3]
Vyskytuje se na vlhkých rašelinných a slatinných loukách nebo v lužních lesích a na travnatých březích potoků a jezírek, většinou v nížinách nebo pahorkatinách. Obvykle jej lze nalézt na písčitých až jílovitých, převážně vápnitých půdách dobře zásobených živinami.[1][4]
Vytrvalá bylina se žlutým nádechem a s přímou, 40 až 100 cm vysokou lodyhou vyrůstající z hrubého, rozvětveného, vícehlavého kořene. Lodyha je lysá, mělce rýhovaná, ve spodní části oblá a v horní hranatá, rozvětvená a málo olistěná. Spodní listy s úzkými pochvami jsou lesklé, v obrysu trojúhelníkovité, dvou až čtyřnásobně zpeřené se segmenty 1 až 3 mm širokými, kopinatými, po obvodě jemně pilovitými a na vrcholu s červenou špičkou. Lodyžní listy jsou jednoduše zpeřené nebo redukované jen na pochvu. Ve tvaru listů je druh velmi variabilní.
Oboupohlavné květy jsou seskupeny do okoličnatých květenství. Okolík se obvykle skládá z 5 až 16 okolíčků po 16 až 26 květech. Okolík je plochý, řídký, paprsky má nestejně dlouhé, 3 až 6 cm, obaly chybí a obalíčky jsou protáhle kopinaté. Kališní lístky jsou nezřetelné, pět žlutozelených korunních lístků, asi 1 mm velkých, je na rubu načervenalých. Květy rozkvétají od června do srpna a bývají opylovány hmyzem. Ploidie druhu je 2n = 22.
Plody jsou hnědé, podlouhlé, eliptické nebo široce vejčité, 4 až 5 mm dlouhé dvounažky s kuželovitým stylopodiem. Obsahují dva jednosemenné plůdky (merikarpia) s pěti oblými žebry po stranách. Tato semena (plůdky) bývají rozptylována větrem nebo i povrchovou vodou.[1][4][5][6]
Koromáč olešníkový je živnou rostlinou housenek otakárka fenyklového.[7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu koromáč olešníkový ve Wikimedia Commons
Koromáč olešníkový (Silaum silaus) je vlhkomilná, středně vysoká bylina z čeledi miříkovitých, kvetoucí drobnými bílými až nazelenalými květy uspořádanými do okolíků. Tato původní rostlina české květeny je jediný druh rodu koromáč, který se v České republice vyskytuje. Místa, kde pravidelně roste, postupně mizí, a je tedy považován za rostlinu ohroženou vyhynutím (C3).
Die Gewöhnliche Wiesensilge (Silaum silaus), auch einfach als Wiesensilge oder Silau bezeichnet, ist ein in Mitteleuropa zerstreut vorkommender Doldenblütler. Er blüht von Juni bis August. Die Gattung ist nur mit dieser Art in Europa vertreten.
Die mehrjährige krautige Pflanze erreicht eine Wuchshöhe von etwa 30 bis 100 cm und ist ein Hemikryptophyt. Der Stängel ist zumindest im oberen Teil kantig und gefurcht und oft leicht violettbraun überlaufen. Die unteren Blätter sind drei- bis siebenzählig gefiedert, die Zipfel länglich bis lineal-lanzettlich geformt, etwa 1 mm breit und spitz. Sie sind sehr fein gesägt. Die obersten Blätter sind einfach gefiedert.
Die Dolden sind fünf- bis zehnstrahlig. Die Hülle fehlt oder ist ein- bis dreiblättrig vorhanden. Die lineal-lanzettlichen Hüllchenblätter sind zahlreich vorhanden und schmal häutig berandet. Die Stiele der Döldchen sind verschieden lang. Die Kronblätter sind blass- bis grünlich-gelb, außen rot berandet und besitzen eingeschlagene Zipfel. Die Frucht ist breit eiförmig-länglich geformt, bis 5 mm lang und ca. 2,5 mm dick.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 22.[1]
Von der im sterilen Zustand ähnlichen Kümmelblättrigen Silge (Selinum carvifolia) unterscheidet sich die Wiesensilge unter anderem durch den kaum gefurchten Blattstiel, der bei der Kümmelblättrigen Silge deutlich gefurcht ist. Der Blattstiel vom ebenfalls ähnlichen Sumpf-Haarstrang (Peucedanum palustre) ist im Gegensatz zu demjenigen der Wiesensilge hohl.
Die Wiesensilge kommt im gemäßigten und südlichen Europa bis nach Sibirien vor. Sie ist ein eurasisch-submediterranes Florenelement. In Europa kommt sie vor in Spanien, Frankreich, Belgien, Luxamburg, den Niederlanden, Großbritannien, Deutschland, in der Schweiz, Österreich, Liechtenstein, Tschechien, Polen, in der Slowakei, Schweden, Russland, Ukraine, Moldawien, Rumänien, Ungarn, Kroatien, Bulgarien und Albanien.[2] In Dänemark ist sie ein Neophyt.[2]
Silaum silaus ist in Norddeutschland selten, im mittleren Gebiet zerstreut und nach Süden hin verbreitet vorkommend. In Österreich kommt sie zerstreut bis selten vor und ist gefährdet, in der Schweiz kommt sie allgemein zerstreut vor. Sie kommt in Baden-Württemberg in der Baar in bis zu etwa 900 Meter über Meereshöhe vor.[3]
Silaum silaus wächst vor allem in basenreichem Extensivgrünland, in Feuchtwiesengesellschaften und in Säumen. Sie bevorzugt mehr oder weniger wechselfeuchte bis wechseltrockene, nährstoffreiche, mild bis mäßig saure, humose, tiefgründige lehmige oder tonige Böden. Die Wiesensilge ist eine Charakterart des Sanguisorbo-Silaëtum (Verband Calthion). Sie kommt aber auch in Gesellschaften des Molinion-, Mesobromion-, Arrhenatherion- oder Carpinion-Verbands vor.[1]
Die Gewöhnliche Wiesensilge (Silaum silaus), auch einfach als Wiesensilge oder Silau bezeichnet, ist ein in Mitteleuropa zerstreut vorkommender Doldenblütler. Er blüht von Juni bis August. Die Gattung ist nur mit dieser Art in Europa vertreten.
Silaum silaus, commonly known as pepper-saxifrage,[4] is a perennial plant in the family Apiaceae (Umbelliferae) (the carrot family) found across south-eastern, central, and western Europe, including the British Isles. It grows in damp grasslands on neutral soils.
Silaum silaus is an erect, glabrous umbellifer[5] with woody, stout and cylindrical tap roots, which are hot and aromatic.[3] S. silaus has dark grey or black petioles at the top; petiole remains are found at the bottom of the stem, which is solid[6] and striate.[3] Its umbels are 2–6 cm in diameter, are terminal or axillary, and compound, with 4 to 15 angled rays of 1–3 cm; the peduncle is larger than the rays, and both are papillose. The flowers are mostly hermaphroditic.[3]
Silaum silaus has 2–4-pinnate leaves, which have a triangular[6] and lanceolate outline, a long petiole and the primary divisions are long-stalked.[3] Segments are 10–15 mm long, shaped from lanceolate to linear, the ends are acuminate or obtuse and mucronate, the leaves are finely serrulate, with a prominent midrib; the apex is often reddish in colour.[3][6] There are 1-pinnate upper cauline leaves present, which are either simple or reduced to a sheath; there is no petiole and the cotyledons are tapered at the base.[3] There are 0–3 bracts and 5–11 bracteoles; the pedicels are linear-lanceolate with scarious margins.[3]
The flowers are yellowish and 1.5 mm across,[6] with absent sepals, and the styles form a stylopodium.[3] The fruits are 4–5 mm in size, oblong-ovoid, and are rarely compressed.[3] The commissure is broad, the mericarps are prominent with slender ridges and lateral forming narrow wings; a carpophore is present.[3] There are numerous vittae, with stout pedicels of 2–3 mm in size, and the stigmas are capitate.[3]
Silaum silaus was one of the many species described by Carl Linnaeus in volume 1 of the 1753 edition of his Species Plantarum as Peucedanum silaus.[7] It was given its current binomial name in 1915 by Swiss botanists Hans Schinz and Albert Thellung in 1915.
The etymology of the genus name Silaum is uncertain, although it may refer to the mountainous plateau La Sila in southern Italy.[8] Another possible explanation is that Silaum may be derived from the yellow ochre, related to the colour of the plant's flowers.[3] Silaus is an old generic name[8] used by Pliny.[3]
Silaum silaus bears the common name pepper-saxifrage (with or without hyphenation) despite being neither a saxifrage nor peppery in taste.[9]
Silaum silaus is found in western, central and south-eastern Europe[10] (including Great Britain),[3] north to the Netherlands and Sweden but is absent from Portugal.[3] In Great Britain, it is found mainly south of the far south of Scotland.[11] The species is listed as an invasive species in Denmark.[12]
Silaum silaus grows in a wide variety of habitats, generally preferring those with damper soils.[5] Specifically, S. silaus can be found in unimproved neutral grassland, railway and road verges[6] and meadows (hay,[5] water[13] and lowland meadows[14]); it is also occasionally found on chalk downs and vegetated shingle.[13]
.jpg)
Silaum silaus is an indicator of agriculturally unimproved meadows,[5] and is part of a group (in the United Kingdom) of flowering plants specially associated with neutral grassland associated with low-nutrient regimes.[14] This group is declining in the UK due to agricultural improvement, diffuse pollution and habitat fragmentation[5] and hence S. silaus is on the United Kingdom Biodiversity Action Plan.[14] At least three species of moth larvae in the UK use the plant as a food source – Sitochroa palealis, Agonopterix ciliella and Agonopterix yeatiana.[15]
Silaum silaus fruit has been identified from substage III of the Hoxnian interglacial period (a stage in the middle Pleistocene) in the British Isles.[16]
Silaum silaus is listed in John Parkinson's 1640 work Theatrum Botanicum as being able to soothe "frets" in infants.[17]
Silaum silaus, commonly known as pepper-saxifrage, is a perennial plant in the family Apiaceae (Umbelliferae) (the carrot family) found across south-eastern, central, and western Europe, including the British Isles. It grows in damp grasslands on neutral soils.
Silaum silaus, [2] es una especie de planta perenne en la familia Apiaceae (Umbelliferae) (familia de las zanahorias) propia del sureste, centro y oeste de Europa, incluidas las islas Británicas. Crece en praderas húmedas con suelos neutrales.
Silaum silaus es una umbelifera erecta[3] con raíces de gránulos leñosas, gruesas y cilíndricas, que son picantes y aromáticas.[4] S. silaus tiene pecíolos grises oscuros o negros en la parte superior; restos de peciolo se encuentran en la parte inferior del tallo, que es sólido[5] y estriado.[4] Sus umbelas tienen 2-6 cm de diámetro, son terminales o axilares, y compuestas, con 4 a 15 rayos en ángulo de 1-3 cm; el pedúnculo es más grande que los rayos, y ambos son papilosos. Las flores son en su mayoría hermafroditas.[4]
Silaum silaus tiene hojas pinnadas 2-4, que tienen un contorno triangular[5] y lanceolado, un pecíolo largo y las divisiones primarias tienen un largo pedúnculo.[4] Los segmentos miden 10-15 mm de largo, y tienen una forma de lanceolada a lineal, los extremos son acuminados u obtusos y mucronatos, las hojas son finamente serruladas, con una nervadura central prominente; el ápice es a menudo de color rojizo.[4][5] Posee hojas caulinas superiores pinadas -1 , que son simples o de una vaina; no tienen peciolo y los cotiledones se estrechan en la base.[4]
Se menciona a Silaum silaus en la obra Theatrum Botanicum que John Parkinson publicara en 1640, se destaca su propiedad de aliviar la paspadura de piel en los niños.[6]
Sus hojas se pueden consumir cocidas. [7]
Silaum silaus, es una especie de planta perenne en la familia Apiaceae (Umbelliferae) (familia de las zanahorias) propia del sureste, centro y oeste de Europa, incluidas las islas Británicas. Crece en praderas húmedas con suelos neutrales.
Silaum silaus, le Cumin des prés, est une plante herbacée de la famille des Apiaceae.
Cette plante est protégée dans le Nord-Pas-de-Calais[2] et inscrite dans la liste rouge de cette région comme taxon quasi menacé (Toussaint 2011).
Silaum silaus, le Cumin des prés, est une plante herbacée de la famille des Apiaceae.
De weidekervel (Silaum silaus) is een plant die behoort tot de schermbloemenfamilie (Umbelliferae of Apiaceae). Het is een plant van natte, voedselrijke grond in uiterwaarden, bermen en op dijken. De plant komt van nature voor in Eurazië. In Nederland komt de plant voor in het westen van Limburg en op Texel. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en matig afgenomen.
Weidekervel onderscheidt zich in het vegetatieve stadium van karwijselie (Selinum carvifolia) door de nauwelijks gegroefde bladsteel, die bij karwijselie duidelijk gegroefd is. Tevens is de weidekervel te onderscheiden van de melkeppe (Peucedanum palustre) door de niet holle stengel, die bij de melkeppel wel hol is.
De plant wordt 30-90 cm hoog. De vaak licht violetbruine stengel is ten minste bovenaan kantig en gegroefd. De lang gesteelde wortelbladen zijn drie- tot viervoudig geveerd. De blaadjes van de eerste orde zijn lang gesteeld, die van de laatste orde lancetvormig en fijn gezaagd. De vlezige wortel heeft een peperachtige smaak, vandaar de Engelse naam Pepper-saxifrage.
Weidekervel bloeit van juni tot september met bleekgele bloemen, waarvan de kelkbladen ontbreken. De bloeiwijze is een samengesteld scherm van de eerste orde. Het scherm bestaat uit vier tot vijftien met papillen bezette stralen, nul tot drie omwindselbladen en vijf tot elf omwindselblaadjes. De omwindselbladen zijn evenals de omwindselblaadjes vliezig gerand.
De vrucht is een 4-5 mm lange, tweedelige splitvrucht, die in vooraanzicht langwerpig is met slanke, uitspringende ribben. De deelvruchtjes zijn op doorsnede halfrond.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Silaum silaus op Wikimedia Commons. De weidekervel (Silaum silaus) is een plant die behoort tot de schermbloemenfamilie (Umbelliferae of Apiaceae). Het is een plant van natte, voedselrijke grond in uiterwaarden, bermen en op dijken. De plant komt van nature voor in Eurazië. In Nederland komt de plant voor in het westen van Limburg en op Texel. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en matig afgenomen.
Weidekervel onderscheidt zich in het vegetatieve stadium van karwijselie (Selinum carvifolia) door de nauwelijks gegroefde bladsteel, die bij karwijselie duidelijk gegroefd is. Tevens is de weidekervel te onderscheiden van de melkeppe (Peucedanum palustre) door de niet holle stengel, die bij de melkeppel wel hol is.
De plant wordt 30-90 cm hoog. De vaak licht violetbruine stengel is ten minste bovenaan kantig en gegroefd. De lang gesteelde wortelbladen zijn drie- tot viervoudig geveerd. De blaadjes van de eerste orde zijn lang gesteeld, die van de laatste orde lancetvormig en fijn gezaagd. De vlezige wortel heeft een peperachtige smaak, vandaar de Engelse naam Pepper-saxifrage.
Weidekervel bloeit van juni tot september met bleekgele bloemen, waarvan de kelkbladen ontbreken. De bloeiwijze is een samengesteld scherm van de eerste orde. Het scherm bestaat uit vier tot vijftien met papillen bezette stralen, nul tot drie omwindselbladen en vijf tot elf omwindselblaadjes. De omwindselbladen zijn evenals de omwindselblaadjes vliezig gerand.
De vrucht is een 4-5 mm lange, tweedelige splitvrucht, die in vooraanzicht langwerpig is met slanke, uitspringende ribben. De deelvruchtjes zijn op doorsnede halfrond.
Koniopłoch łąkowy (Silaum silaus) – gatunek rośliny należący do rodziny selerowatych. W Polsce występuje głównie na niżu i jest dość rzadki[2]. Brak go w północno-wschodniej części kraju (przez Polskę przebiega wschodnia granica jego zasięgu), rzadki jest na południu[3]).
Bylina, hemikryptofit. Kwitnie od czerwca do września, Przedprątne kwiaty zapylane są przez motyle[4]. Rośnie na wilgotnych łąkach. Gatunek charakterystyczny dla związku (All.) Molinion caeruleae i Ass. Sanguisorbo-Silaetum (wymaga dalszych badań)[5]. Liczba chromosomów 2n = 22[2].
Umieszczony na polskiej czerwonej liście w kategorii NT (bliski zagrożenia)[6].
Koniopłoch łąkowy (Silaum silaus) – gatunek rośliny należący do rodziny selerowatych. W Polsce występuje głównie na niżu i jest dość rzadki. Brak go w północno-wschodniej części kraju (przez Polskę przebiega wschodnia granica jego zasięgu), rzadki jest na południu).
Ängssilja (Silaum silaus) är en växtart i familjen flockblommiga växter.
Wikimedia Commons har media som rör Ängssilja.
Ängssilja (Silaum silaus) är en växtart i familjen flockblommiga växter.
Silaum silaus là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tán. Loài này được (L.) Schinz & Thell. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1915.[2]
Silaum silaus là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tán. Loài này được (L.) Schinz & Thell. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1915.
Silaum silaus (L.) Schinz & Thell.
Синонимы
Морко́вник обыкнове́нный (лат. Silaum silaus) — многолетнее травянистое растение семейства Зонтичные. В диком виде встречается в степных и лесостепных районах южной полосы Восточной Европы, на Кавказе, в Германии, Франции, Великобритании и некоторых других странах Западной Европы[2][3].
Листья трижды и четырежды перисторассечённые, в очертании яйцевидные; прикорневые и нижние стеблевые — на длинных черешках, крупные; верхние стеблевые листья более мелкие и менее рассечённые. Прикорневые листья составляют значительную часть веса всего растения. Корневища толстые, ветвистые.
При посеве семенами в первый год жизни морковник образует розетку листьев, а на второй (иногда на третий) — цветоносные стебли высотой 140—160 см. На 5—6 году жизни растения имеют от 10 до 22 стеблей, несущих по 20—24 соцветия каждый.
Цветы мелкие бледно-жёлтого цвета. Цветёт в июне—июле; массовое цветение — в первой и второй декаде июля. Плодоносит в августе. Плоды 4—5 мм длины, плоские, шириной 2,0—2,5 мм.
Морковник обыкновенный не требователен к почвам и влаге. Хорошо растет даже на солонцеватых почвах и солончаках в условиях сухих степей. Растения устойчивы к низким температурам и суховеям. Семена, однако, лучше прорастают и дают дружные всходы в условиях достаточной влажности почвы и при относительно высокой температуре. Хорошо переносят весенние заморозки, а корневища взрослых растений хорошо зимуют в почве.
Корни содержат терпеноиды, фталиды. В стеблях, листьях, соцветиях и плодах обнаружены эфирные масла, кверцетин, кемпферол. В цветках — кверцетин, кемпферол, в плодах — кумарины, жирное масло, в составе которого содержится петрозелиновая кислота.
Для получения эфирного масла морковник убирают в фазе цветения растений или в фазе молочно-восковой спелости семян в центральном зонтике соцветий. При уборке сырья в фазе цветения растения после укоса хорошо отрастают и в 3 декаде сентября дают второй урожай. При сплошной обработке на большую глубину растения хорошо возобновляются из оставшихся в почве корневищ.
Масло, полученное из надземной части растений, обладает травянисто-пряным запахом с хвойно-морковными и цветочными тонами. Его рекомендуется применять в парфюмерно-косметической промышленности.
Травяную массу цветущих растений и эфирное масло можно использовать в производстве овощных консервов и колбасных изделий, а также в других отраслях пищевой промышленности. В кулинарии пряностью сдабривают морковные, свекольные и картофельные салаты, овощные и мясные супы.
Экспериментально установлено, что экстракт проявляет противоопухолевую активность.
Морко́вник обыкнове́нный (лат. Silaum silaus) — многолетнее травянистое растение семейства Зонтичные. В диком виде встречается в степных и лесостепных районах южной полосы Восточной Европы, на Кавказе, в Германии, Франции, Великобритании и некоторых других странах Западной Европы.
