Saxegothaea conspicua és l'única espècie vivent acceptada del gènere monotípic Saxegothaea,[1] gènere de la família de les podocarpàcies. És una conífera nativa del sud-oest de Sud-amèrica. És localment coneguda com a mañío femella a Xile o Maniú femella a l'Argentina.
És un arbre de mida mitjana, de copa piramidal i frondosa i creixement lent i longeu (pot assolir els 700 anys d'edat). Té una particular escorça de tocs castanys i violacis, i forma plaques que es desprenen amb facilitat. Les seves fulles són linears, rectes, mucronades i alternes d'uns 1-3 cm. de longitud per uns 3 mm. d'amplada. Presenten una coloració verda fosca a l'anvers.
Els aments són cilíndrics, de 1-3 cm de longitud i axilars els cons femenins per contra són terminals, globoses, formades per fulles fèrtils triangulars. Floreix a la primavera (de novembre a desembre), la maduració dels cons femenins es du a terme de finals d'estiu a principis de tardor. El con femení quan madura és carnós, d'uns 7-15 mm de longitud i presenta vàries llavors a l'interior.
La fusta del Maniú és relativament lleugera, de color groc i de bona qualitat. S'ha utilitzat per a la construcció i mobles. A l'hemisferi nord s'ha cultivat com a planta ornamental.[2]
Present als Andes argentins en zones humides i anegades de les províncies argentines de Neuquén, Río Negro i Chubut. A Xile és més abundant, es fa des de Talca fins a Aysén i de nivell del mar fins als 1000 msnm. És molt tolerant a l'ombra, gràcies a això pot habitar el sotabosc de la selva valdiviana. No forma masses boscoses pures; sol aparèixer de forma aïllada.[2]
Saxegothaea conspicua és l'única espècie vivent acceptada del gènere monotípic Saxegothaea, gènere de la família de les podocarpàcies. És una conífera nativa del sud-oest de Sud-amèrica. És localment coneguda com a mañío femella a Xile o Maniú femella a l'Argentina.
Saxegothaea conspicua je jehličnatý strom z čeledě nohoplodovitých rostoucí v Jižní Americe, jediný druh monotypického rodu Saxegothaea.
Ve volné přírodě vyrůstá pouze v Patagonii, hlavně v chilských regionech Maule, Bío-Bío, Araucanía, Los Lagos a Aysén, přibližně od 35° po 46° jižní zeměpisné šířky s přesahy za hranici do Argentiny. Vyskytuje se v Andách v nadmořské výšce od 700 do 2000 m. n. m. ve vlhkých oblastech s častými dešťovými srážkami kde netrvá období sucha déle než měsíc. Dospělý strom toleruje občasné nízké teploty (-20 °C) i pár týdnů trvající sněhovou pokrývku.[2][3]
Tato jednodomá pomalu rostoucí dřevina je strom dorůstající do výše 25 m s kmenem o výčetní loušťce až 1 m. Šedě hnědá až purpurově hnědá, tlustá, podélně rýhovaná kůra je velmi drsná a její zkorkovatělé části se odlupují, objevuje se pak světlý podklad. V přeslenech po 3 nebo 4 vyrůstají široce rozložité větve s převislými špičkami. Čárkovité až čárkovitě kopinaté, u báze zúžené v krátký řapík a na konci ostře špičaté listy vyrůstají na dlouhých výhonech ve šroubovici a na postranních ve dvou řadách. Jsou dlouhé od 15 po 25 mm a široké 2 až 3 mm, kožovité a tvrdé. Svrchu mají barvu tmavozelenou a zespod jsou dva modravě bílé pruhy oddělené výrazně zeleným středním žebrem.
Válcovité hnědé samčí šištice asi 5 mm dlouhé, vyrůstající na špičkách krátkých výhonků v úžlabí listů, produkují četná pylová zrna s dvěma vzduchovými vaky. Téměř kulovité samičí šištice mají v průměru 1 až 1,5 cm a objevují se koncích větviček na stopkách dlouhých 1 cm, jejich střechovitě uspořádané listeny jsou se širokou bází a špičatými konci. V šišce po opylení dozrává 6 až 12 mírně vejčitých, hnědých semen o průměru 3 mm s tvrdým osemením.[2][3][4]
Dřevo těchto jihoamerických endemitů je velice kvalitní a v minulosti se často využívalo v truhlářství, převážně pro výrobu nábytku. V poslední době se jeho těžba snižuje, neboť početní stavy Saxegothea conspicua rapidně klesají a dřevo se stává vzácné. Podle IUCN je tato dřevina řazena mezi téměř ohrožené druhy (NT).[2][3][5]
Galerie Saxegothaea conspicua ve Wikimedia CommonsSaxegothaea conspicua je jehličnatý strom z čeledě nohoplodovitých rostoucí v Jižní Americe, jediný druh monotypického rodu Saxegothaea.
Die Patagonische Eibe (Saxegothaea conspicua) ist die einzige Art der Pflanzengattung Saxegothaea in der Familie der Steineibengewächse (Podocarpaceae) innerhalb der Nadelholzgewächs (Pinophyta).[1]
Die Patagonische Eibe ist ein langsam wachsender, immergrüner Baum, der Wuchshöhen von 15 bis 25 Metern erreicht. Sie bildet eine schlanke kegelförmige Baumkrone aus, wächst oft aber auch breit und buschig. Die Äste sind übergeneigt und die Zweige hängen herab. Die Borke ist glatt und rötlich bis purpurbraun; im Alter blättert sie in großen dünnen Schuppen ab, wobei am Stamm rosarote Flecken verbleiben. Die hängenden jungen Zweige stehen gehäuft an den Enden der Äste; ihre Rinde ist in den ersten 3 bis 4 Jahren grün.
Die Blätter sind 1,5 bis 2,5 Zentimeter lang und 2 Millimeter breit. Die Blätter am frischen Austrieb sind etwas purpurn getönt. Später sind die Blätter dunkelgrün, hart und gekrümmt. Sie sind scharf zugespitzt und stehen ziemlich dicht. Auf der Unterseite hat jedes Blatt zwei weiße Bänder; Mittelrippe und Rand sind apfelgrün. Die zerriebenen Blätter duften nach Gras.
Saxegothaea conspicua ist einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch). Die männlichen Blüten sind 1 Millimeter klein, eiförmig und dunkelpurpurfarben; sie stehen zu 10 bis 20 seitenständig an den Zweigen. Die weiblichen Zapfen stehen endständig an Kurztrieben und ähneln zunächst einem kleinen Zapfen; später bildet sich eine kleine Rosette nach außen gebogener fleischiger Zapfen-Schuppen, die blaugrau bemehlt aussehen; der gesamte Zapfen ist etwa 0,5 mal 1 Zentimeter groß.
Die Patagonische Eibe ist im südlichen Südamerika (im südlichen Chile im Küstengebirge und Argentinien) heimisch. Sie gedeiht in mittleren Höhenlagen bis zu der oberen Waldgrenze zwischen 500 und 2000 Metern.
Die Gattung Saxegothaea wurde 1851 mit der Erstbeschreibung von Saxegothaea conspicua durch John Lindley in Journal of the Horticultural Society of London., Band 6, Seite 258 aufgestellt.[3] Ein Synonym für Saxegothaea Lindl. ist Squamataxus J.Nelson.[3] Ein Synonym für Saxegothaea conspicua Lindl. ist Squamataxus albertiana J.Nelson.[3] Sowohl der botanische Gattungsname Saxegothaea als auch der englischsprachige Trivialname „Prince Albert's Yew“ ehrt Prinz Franz August Carl Albert Emanuel von Sachsen-Coburg und Gotha (1819–1861), den Prinzgemahl der Königin Victoria des Vereinigten Königreichs von Großbritannien und Irland.[4]
Saxegothaea conspicua ist die einzige Art der Gattung Saxegothaea innerhalb der Familie Podocarpaceae.
In Mitteleuropa ist sie nicht winterhart, deshalb ist sie hier wohl nur in botanischen Gärten anzutreffen. Auf den britischen Inseln ist sie jedoch genügend winterhart und wird dort bisweilen in Parks und Gärten verwendet.
Die Patagonische Eibe (Saxegothaea conspicua) ist die einzige Art der Pflanzengattung Saxegothaea in der Familie der Steineibengewächse (Podocarpaceae) innerhalb der Nadelholzgewächs (Pinophyta).
Saxegothaea is a genus comprising a single species, Saxegothaea conspicua. It is a conifer in the podocarp family Podocarpaceae, native to southern South America. It grows in Chile and Argentina from 35° to 46° South latitude; in its northernmost natural distribution it grows between 800 and 1000 (2600–3300 ft) m above sea level and in the south it lives at sea level. The species is most often known by its genus name, or sometimes as female maniu (a translation of its name in Spanish) and Prince Albert's yew; in South America it is known as mañío hembra or maniú hembra.
The genus name of Saxegothaea is in honour of Franz August Carl Albert Emanuel von Sachsen-Coburg und Gotha (1819–1861), who was the consort of Queen Victoria from their marriage on 10 February 1840 until his death in 1861.[2] Lindley wrote "This remarkable plant, to which His Royal Highness Prince Albert has been pleased to permit one of his titles to be given, and which will probably rank among the most highly valued of our hardy evergreen trees, is a native of the mountains of Patagonia, where it was found by Mr. William Lobb, forming a beautiful tree 30 feet high." When he published the plant in J. Hort. Soc. London vol.6 on page 258 in 1851.[3]
It is a slow-growing, long-lived evergreen tree growing to 15–25 m (50–80 ft) tall, with a trunk up to 1 m in diameter. The bark is thin and flaky to scaly, dark purple-brown. The leaves are arranged in an irregular spiral; they are lanceolate, 1.5–3 cm long, 2 mm broad, fairly hard with a prickly spine tip, dark green above, and with two glaucous blue-white stomatal bands below. The cones are 1 cm long, with 15-20 soft scales; usually only 2-4 scales on each cone are fertile, bearing a single seed 3 mm in diameter.
Saxegothaea is endemic to the Valdivian temperate rain forests of southern Chile and adjacent parts of Argentina, where it is generally found in association with Pilgerodendron uviferum and Fitzroya cupressoides.
The wood has a good quality and is used in furniture and barrels.
Saxegothaea is a genus comprising a single species, Saxegothaea conspicua. It is a conifer in the podocarp family Podocarpaceae, native to southern South America. It grows in Chile and Argentina from 35° to 46° South latitude; in its northernmost natural distribution it grows between 800 and 1000 (2600–3300 ft) m above sea level and in the south it lives at sea level. The species is most often known by its genus name, or sometimes as female maniu (a translation of its name in Spanish) and Prince Albert's yew; in South America it is known as mañío hembra or maniú hembra.
The genus name of Saxegothaea is in honour of Franz August Carl Albert Emanuel von Sachsen-Coburg und Gotha (1819–1861), who was the consort of Queen Victoria from their marriage on 10 February 1840 until his death in 1861. Lindley wrote "This remarkable plant, to which His Royal Highness Prince Albert has been pleased to permit one of his titles to be given, and which will probably rank among the most highly valued of our hardy evergreen trees, is a native of the mountains of Patagonia, where it was found by Mr. William Lobb, forming a beautiful tree 30 feet high." When he published the plant in J. Hort. Soc. London vol.6 on page 258 in 1851.
It is a slow-growing, long-lived evergreen tree growing to 15–25 m (50–80 ft) tall, with a trunk up to 1 m in diameter. The bark is thin and flaky to scaly, dark purple-brown. The leaves are arranged in an irregular spiral; they are lanceolate, 1.5–3 cm long, 2 mm broad, fairly hard with a prickly spine tip, dark green above, and with two glaucous blue-white stomatal bands below. The cones are 1 cm long, with 15-20 soft scales; usually only 2-4 scales on each cone are fertile, bearing a single seed 3 mm in diameter.
Saxegothaea is endemic to the Valdivian temperate rain forests of southern Chile and adjacent parts of Argentina, where it is generally found in association with Pilgerodendron uviferum and Fitzroya cupressoides.
The wood has a good quality and is used in furniture and barrels.
Saxegothaea es un género de plantas con una sola especie, Saxegothaea conspicua, cuyo nombre común en la mayor parte de Chile es mañío hembra.[3] Se trata de una conífera de la familia de las Podocarpaceae, nativa del sudoeste de Sudamérica. Fuera de su lugar de origen, Chile y Argentina, la especie es más conocida por su nombre de género, o a veces como "ciprés Príncipe Alberto", aunque no está relacionada de cerca con los cipreses comunes del género Taxus. En Argentina además se conoce como maniú hembra y en el sur de Chile como lleuque o mañío macho.
Es de lento crecimiento, árbol siempreverde de larga vida, alcanza 15-25 m de altura, con un tronco de 1 m de diámetro. La corteza es fina y escamosa, pardo púrpura oscura. Hojas arregladas en una espita irregular; lanceoladas, 1,5-3 cm de largo, 2 mm de ancho, medianamente duras con una espínula final, verde oscuras en el haz, dos bandas glauco azul blanquecinas de estomas en el envés. Los conos tienen 1 cm de largo, con 15-20 escamas suaves; usualmente solo 2-4 escamas en cada cono son fértiles, con una sola semilla de 3 mm de diámetro.
Saxegothaea es endémica de los bosques templados del sur de Chile y zonas adyacentes de Argentina, donde generalmente se halla asociada con Pilgerodendron uviferum y Fitzroya cupressoides.
Saxegothaea conspicua fue descrita por John Lindley y publicado en Journal of the Horticultural Society of London 6: 258. 1851.[4]
|fechaacceso= requiere |url= (ayuda) Saxegothaea es un género de plantas con una sola especie, Saxegothaea conspicua, cuyo nombre común en la mayor parte de Chile es mañío hembra. Se trata de una conífera de la familia de las Podocarpaceae, nativa del sudoeste de Sudamérica. Fuera de su lugar de origen, Chile y Argentina, la especie es más conocida por su nombre de género, o a veces como "ciprés Príncipe Alberto", aunque no está relacionada de cerca con los cipreses comunes del género Taxus. En Argentina además se conoce como maniú hembra y en el sur de Chile como lleuque o mañío macho.
Prinssinkuusi (Saxegothaea conspicua) on podokarpuskasvien heimoon kuuluva havupuulaji, joka kasvaa luonnonvaraisena Patagonian eteläosassa. Suku Saxegothaea, jossa ainoana lajina prinssinkuusi, on nimetty kuningatar Victorian puolison prinssi Albert von Sachsen-Coburg und Gothan mukaan.[1] IUCN:n punaisella listalla prinssinkuusi on silmälläpidettävä laji.[2]
Prinssinkuusi muistuttaa ulkonäöltään jonkin verran marjakuusia. Sen kuori halkeilee isoina levyinä kuten plataaneilla.[1]
Prinssinkuusi (Saxegothaea conspicua) on podokarpuskasvien heimoon kuuluva havupuulaji, joka kasvaa luonnonvaraisena Patagonian eteläosassa. Suku Saxegothaea, jossa ainoana lajina prinssinkuusi, on nimetty kuningatar Victorian puolison prinssi Albert von Sachsen-Coburg und Gothan mukaan. IUCN:n punaisella listalla prinssinkuusi on silmälläpidettävä laji.
Saxegothaea conspicua est une espèce botanique, la seule du genre Saxegothaea. C'est un conifère de la famille des Podocarpaceae, natif du sud-ouest de l'Amérique du Sud. L'espèce est aussi connue en tant que If du Prince Albert, bien qu'elle ne soit pas un If (Taxus). En Amérique du Sud, on l'appelle mañío hembra ou maniú hembra ('mañío femelle ou maniú femelle). Certains taxonomistes le classe parmi les Cupressacées.
Saxegothaea dérive du patronyme du prince Albert, époux et consort de la reine Victoria : Saxe-Cobourg-Gotha, que l'on a contracté en Saxegothaea. La branche britannique de la maison de Saxe-Cobourg-Gotha, dont est issue Élisabeth II, règne toujours (mais a changé de nom en 1917, devenant la maison de Windsor). À noter, qu'est, elle-aussi, règnante la branche belge de la maison de Saxe-Cobourg et Gotha, dont est issu Philippe, l'actuel roi des Belges (mais, préféré après de la Première Guerre mondiale, l'usage officieux du terme de maison de Belgique est depuis privilégié).
C'est un arbre de croissance lente et de longue durée de vie. Il atteint 30 mètres de hauteur, avec un tronc d'un mètre de diamètre.
Cette espèce est endémique des forêts tempérées pluvieuses valdiviennes au sud du Chili et des régions adjacentes de l'Argentine, où généralement il est associé avec Pilgerodendron uviferum et Fitzroya cupressoides[réf. nécessaire].
Saxegothaea conspicua est une espèce botanique, la seule du genre Saxegothaea. C'est un conifère de la famille des Podocarpaceae, natif du sud-ouest de l'Amérique du Sud. L'espèce est aussi connue en tant que If du Prince Albert, bien qu'elle ne soit pas un If (Taxus). En Amérique du Sud, on l'appelle mañío hembra ou maniú hembra ('mañío femelle ou maniú femelle). Certains taxonomistes le classe parmi les Cupressacées.
Saxegothea eller Prins Albert-barlind (latin: Saxegothea) er en slekt av bartrær innenfor gultrefamilien. Det er bare én eneste art – Saxegothaea conspicua, også kalt Prins Albert-barlind eller «Prince Albert's Yew» – som riktignok ikke er noen barlindart, og den vokser i det sørlige Sør-Amerika (Chile og litt innover i Argentina).
Arten blir 10-27 meter høy, på omkring 1 000 moh. barken er tynn og purpur-brun. Konglene er 1 cm lange og har 10-25 skjell.
Saxegothea eller Prins Albert-barlind (latin: Saxegothea) er en slekt av bartrær innenfor gultrefamilien. Det er bare én eneste art – Saxegothaea conspicua, også kalt Prins Albert-barlind eller «Prince Albert's Yew» – som riktignok ikke er noen barlindart, og den vokser i det sørlige Sør-Amerika (Chile og litt innover i Argentina).
Arten blir 10-27 meter høy, på omkring 1 000 moh. barken er tynn og purpur-brun. Konglene er 1 cm lange og har 10-25 skjell.
Multimedia w Wikimedia Commons Saxegothaea conspicua (Lindl.) – gatunek niewielkiego, wolno rosnącego wiecznie zielonego drzewa lub krzewu należącego do rodziny zastrzalinowatych. Jedyny przedstawiciel monotypowego rodzaju Saxegothaea. Występuje u podnóża zachodnich Andów w Chile i Argentynie.
Występuje często razem z Nothofagus dombeyi, Drimys winteri i Podocarpus nubigena.
Gromada nagonasienne (Pinophyta Cronquist, Takht. & Zimmerm. ex Reveal), podgromada nagonasienne drobnolistne (Pinophytina Cronquist, Takht. & Zimmerm. ex Reveal), klasa iglaste (Pinopsida Burnett), podklasy Pinidae Cronquist Takht. & Zimmerm., rzędu zastrzalinowce Podocarpales Pulle ex Reveal, rodzina zastrzalinowate Podocarpaceae Endl., rodzaj Saxegothaea Lindl.
Saxegothaea conspicua (Lindl.) – gatunek niewielkiego, wolno rosnącego wiecznie zielonego drzewa lub krzewu należącego do rodziny zastrzalinowatych. Jedyny przedstawiciel monotypowego rodzaju Saxegothaea. Występuje u podnóża zachodnich Andów w Chile i Argentynie.
Saxegothaea é um género de conífera pertencente à família Podocarpaceae.[1]
Saxegothaea é um género de conífera pertencente à família Podocarpaceae.
Саксеготея (Saxegothaea conspicua, ісп. mañío hembra або maniú hembra) — вид хвойних дерев родини подокарпових, єдиний вид свого роду.
Ендемік Чилі, де росте між 35° і 46° південної широти, на півночі ареалу між висотами 800 і 1000 м над рівнем моря та на узбережжі на півдні.
Саксеготея (Saxegothaea conspicua, ісп. mañío hembra або maniú hembra) — вид хвойних дерев родини подокарпових, єдиний вид свого роду.
Ендемік Чилі, де росте між 35° і 46° південної широти, на півночі ареалу між висотами 800 і 1000 м над рівнем моря та на узбережжі на півдні.
Saxegothaea conspicua là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông tre. Loài này được Lindl. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1851.[1]
Saxegothaea conspicua là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông tre. Loài này được Lindl. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1851.
