Peterovka dalmatská[2][3] (Petteria ramentacea) je jediný druh rodu peterovka z čeledi bobovité (Fabaceae). Je známa též pod názvem peterovka drobnošupinatá[4] nebo peterie dalmatská.[3] Je to opadavý keř s trojčetnými listy a vzpřímenými hrozny světle žlutých květů. Vyskytuje se pouze na Balkáně, v ČR je zřídka pěstována jako sbírková a okrasná dřevina.
Peterovka je opadavý strnule vzpřímený keř dorůstající výšky 1 až 2 metry. Letorosty jsou šedozelené, lysé, s přitiskle bělavě chlupatými pupeny krytými hnědavými vytrvalými palisty. Listy jsou střídavé, trojčetné, dlouze řapíkaté, lysé, složené z 2 až 5 cm dlouhých eliptických, úzce obvejčitých až okrouhlých lístků. Listy jsou na líci tmavě zelené, na rubu světlejší. Květy jsou žluté, motýlovité, vonné, asi 18 mm dlouhé, uspořádavé ve vzpřímených koncových hroznech. Kalich je trubkovitý, dvoupyský, s horním pyskem hluboce rozeklaným a spodním trojzubým. Kvete v květnu a červnu. Lusky jsou ploché, podlouhlé, 4 až 5 cm dlouhé, pukavé. Obsahují 5 až 7 lesklých červenohnědých semen.[3][5]
Peterie se vyskytuje pouze na Balkáně v Dalmácii, Černé Hoře, Istrii a Albánii. Roste na výslunných horských skalnatých svazích.[3][6][7]
Druh byl popsán v roce 1822 Sieberem pod názvem Cytisus ramentaceus a v roce 1845 přeřazen Preslem do samostatného monotypického rodu Petteria.[8]
Peterovka se v České republice celkem zřídka pěstuje jako okrasná a sbírková dřevina. Je vysazena např. v Průhonickém parku a v Botanické zahradě UK Na Slupi.[9]
Rostlina vyžaduje suché a teplé stanoviště. Daří se jí v každé dobré propustné půdě. V tužších zimách omrzá, na jaře však opět vyraší. Množí se výsevem předem namočených semen nebo roubováním na podnož štědřence odvislého nebo čimišníku stromovitého.[10]
Obrázky, zvuky či videa k tématu peterie dalmatská ve Wikimedia Commons
Peterovka dalmatská (Petteria ramentacea) je jediný druh rodu peterovka z čeledi bobovité (Fabaceae). Je známa též pod názvem peterovka drobnošupinatá nebo peterie dalmatská. Je to opadavý keř s trojčetnými listy a vzpřímenými hrozny světle žlutých květů. Vyskytuje se pouze na Balkáně, v ČR je zřídka pěstována jako sbírková a okrasná dřevina.
Petteria ramentacea er en løvfældende busk med en opret og halvkugleformet, tæt vækst. Blomsterne dufter kraftigt, men bælge og frø er giftige som Guldregns.
Barken er først lysegrøn og glat. Senere bliver den grågrøn og let stribet. Knopperne sidder skjult under de omdannede akselblade. Bladene er trekoblede med ovale og helrandede småblade. Over- og underside er lyst græsgrønne, undersiden dog med svag behåring.
I maj måned dannes de korte, endestillede toppe af gule blomster. Hver enkelt blomst er ca. 2 cm lang. Frugterne er korte bælge. Frøene modnes vist nok ikke her i landet.
Busken danner et dybtgående og vidt udbredt rodnet.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 2 x 2 m (25 x 24 cm/år).
Petteria ramentacea er en endemisk art, som kun findes langs Kroatiens, Montenegros og Albaniens kyster. Her vokser den på tør kalkbund sammen med bl.a. Almindelig Liguster, Bjerg-Stenfrø, Daphne blagayana, Farve-Visse, Juniperus oxycedrus, Karryplante, Kirsebær-Kornel, Klit-Rose, Læge-Salvie, Navr, Sambucus ebulis, Slåen, Småbladet Elm, Sort-Fyr, Tyrkisk Hassel og Vitis sylvestris og løgvækster som: Almindelig Perlehyacint, Pinselilje og Tobladet Skilla.
Petteria ramentacea er en løvfældende busk med en opret og halvkugleformet, tæt vækst. Blomsterne dufter kraftigt, men bælge og frø er giftige som Guldregns.
Die Petterie (Petteria ramentacea) ist ein bis zu 2 Meter hoher Kleinstrauch aus der Unterfamilie der Hülsenfrüchtler (Faboideae) mit duftenden gelben Blüten, der auf der Balkanhalbinsel vorkommt.
Die Petterie ist ein sommergrüner etwa 2 Meter hoher, aufrecht stehender Strauch. Die stielrunden[1] Zweige sind durch die erhöhten Blattbasen und durch die bleibenden, hornartig bespitzten Nebenblätter stark knotig. Die Triebe sind anfangs angedrückt behaart und werden von den Nebenblättern verdeckt. Endknospen fehlen. Die Blätter sind wechselständig angeordnet und dreizählig. Die abgerundeten, länglich-elliptischen bis verkehrt-länglich-eiförmigen Blättchen sind fast sitzend und 2 bis 6 Zentimeter lang. Die Blattoberseite ist dunkelgrün und zuletzt kahl, die Blattunterseite ist heller als die Oberseite. Der Mittelnerv ist behaart, der Blattstiel wird 2 bis 4 Zentimeter lang.
Die gelben Schmetterlingsblüten stehen zu 10 bis 20 in aufrechten, 4 bis 7 Zentimeter langen Trauben. Die Einzelblüten werden etwa 2 Zentimeter lang und haben einen kurzen, zweilippigen Kelch. Die obere Lippe ist bis zur Basis geteilt, die Unterlippe ist dreizählig und seidig behaart. Die Fahne ist ausgerandet. Es wird ein Fruchtblatt mit oberständigem Fruchtknoten gebildet. Die Blütezeit reicht von Mai bis Juni. Als Früchte werden 3 bis 5 Zentimeter lange, gerade, stark abgeflachte und kahle Hülsen gebildet, die mehrere Samen enthalten. Die glänzend hellbraunen Samen werden 5 Millimeter groß.[2]
Das natürliche Verbreitungsgebiet der Petterie befindet sich auf der Balkanhalbinsel und erstreckt sich über Kroatien, Bosnien und Serbien bis Albanien. Man findet sie in Steppengehölzen und Trockenwäldern, auf trockenen bis frischen, nährstoffreichen Böden, die schwach sauer bis alkalisch sein können. Sie wächst auf sandigem, sandig-kiesigem und sandig-lehmigem Untergrund. Die Petterie ist frostempfindlich und bevorzugt ein sonnig-heißes Klima.[2]
Petteria ramentacea ist die einzige Art der Gattung Petteria. Diese wird in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler zur Tribus Genistae gezählt[3], zu der auch die Ginster (Genista) und Lupinen (Lupinus) gerechnet werden.[4]
Der Gattungsname Petteria verweist auf den altösterreichischen Geographen und Botaniker Franz Petter (1789–1858).[2] Das Artepitheton ramentacea ist vom lateinischen Wort „ramentum“ abgeleitet und bedeutet „Span“ oder „Splitter“. Es verweist auf die dornartig verwachsenen Nebenblätter.[5]
Die Petterie wird aufgrund ihrer dekorativen und duftenden Blüten manchmal als Zierstrauch verwendet.[2]
Die Petterie (Petteria ramentacea) ist ein bis zu 2 Meter hoher Kleinstrauch aus der Unterfamilie der Hülsenfrüchtler (Faboideae) mit duftenden gelben Blüten, der auf der Balkanhalbinsel vorkommt.
Petteria ramentacea est une espèce de plantes dicotylédones de la famille des Fabaceae, sous-famille des Faboideae, originaire de la région balkanique. C'est l'unique espèce acceptée du genre Petteria (genre monotypique).
Le nom générique, « Petteria », est un hommage à Franz Petter (1798-1853), botaniste autrichien[3]
Selon GRIN (25 novembre 2018)[4] :
Petteria ramentacea est une espèce de plantes dicotylédones de la famille des Fabaceae, sous-famille des Faboideae, originaire de la région balkanique. C'est l'unique espèce acceptée du genre Petteria (genre monotypique).
Petteria ramentacea là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được (Sieber) C.Presl miêu tả khoa học đầu tiên.[2]
.jpg){kind=small}
Bài viết liên quan đến tông đậu Genisteae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Petteria ramentacea là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được (Sieber) C.Presl miêu tả khoa học đầu tiên.
