Lamium purpureum (lat. Lamium purpureum) - dalamazkimilər fəsiləsinin dalamaz cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin.
Lamium purpureum (lat. Lamium purpureum) - dalamazkimilər fəsiləsinin dalamaz cinsinə aid bitki növü.
Lamium purpureum,[1][2] és una planta herbàcia nativa d'Europa i Àsia.
Fa 5–20 cm d'alt [3](rarament 30 cm). Les seves fulles tenen pèls fins i són verdes per la part de baix i porpres per la part de dalt; fan 2–4 cm de llargada amb un pecíol d'1–2 cm i marges serrats. Les seves flors són de simetria zigomòrfica de color vermell-porpra brillant.[3] Produeixen nèctar fins i tot a l'hivern. Sovint es troba junt amb Lamium amplexicaule, amb el qual fàcilment es confon.[3] Malgrat semblar una ortiga no n'està estretament emparentada ni pica. Les plantes joves són comestibles.
El seu oli essencial està caracteritzat per contenir grans quantitats de germacrene D.[4] Aquesta planta conté glucòsids feniletanoide.[5]
Lamium purpureum, Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz 1885
L. purpureum
Essex, England,
United Kingdom
L. purpureum
Vancouver Island,
British Columbia, Canadà
Fulla
Lamium purpureum, és una planta herbàcia nativa d'Europa i Àsia.
Fa 5–20 cm d'alt (rarament 30 cm). Les seves fulles tenen pèls fins i són verdes per la part de baix i porpres per la part de dalt; fan 2–4 cm de llargada amb un pecíol d'1–2 cm i marges serrats. Les seves flors són de simetria zigomòrfica de color vermell-porpra brillant. Produeixen nèctar fins i tot a l'hivern. Sovint es troba junt amb Lamium amplexicaule, amb el qual fàcilment es confon. Malgrat semblar una ortiga no n'està estretament emparentada ni pica. Les plantes joves són comestibles.
El seu oli essencial està caracteritzat per contenir grans quantitats de germacrene D. Aquesta planta conté glucòsids feniletanoide.
Planhigyn blodeuol dyfrol yw Marddanhadlen goch sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Lamiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lamium purpureum a'r enw Saesneg yw Red dead-nettle.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Marddanhadlen Goch, Danhadlen Farw Goch, Danadlen Goch, Danadlen Farw Goch, Dryned Marw Coch, Dynad, Dynad Coch, Dynad Cwsg, Dynaid Cochion, Dynal Coch, Dyned, Dynent, Marddanadl Cyffredin, Marddanhadlen.
Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn tyfu mewn cynefinoedd oer a thymherus (neu gynnes) yn hemisffer y Gogledd a'r De fel y'i gilydd.
Planhigyn blodeuol dyfrol yw Marddanhadlen goch sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Lamiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lamium purpureum a'r enw Saesneg yw Red dead-nettle. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Marddanhadlen Goch, Danhadlen Farw Goch, Danadlen Goch, Danadlen Farw Goch, Dryned Marw Coch, Dynad, Dynad Coch, Dynad Cwsg, Dynaid Cochion, Dynal Coch, Dyned, Dynent, Marddanadl Cyffredin, Marddanhadlen.
Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn tyfu mewn cynefinoedd oer a thymherus (neu gynnes) yn hemisffer y Gogledd a'r De fel y'i gilydd.
Hluchavka nachová (Lamium purpureum L.) je rostlina z čeledi hluchavkovitých. Podobá se pálivým kopřivám, ale na rozdíl od nich nepálí, je jalová, hluchá.[1]
Název pochází z řeckého slova laimos nebo lámos tj. jícen, podle stavby květu připomínající rozšklebený jícen. Purpureum latinsky fialový - podle růžově purpurové barvy květů. Carl von Linné zvolil pro rostlinu jméno Lamium. O její české jméno se postarali bratři Preslové kolem roku 1819.[1] Lidové názvy hluchá kopřiva, mrtvá kopřiva dokládají jistou podobnost s kopřivou. Další užívané zdrobněliny jsou: medulka, cumláň, medůvka.
Jednoletá nebo dvouletá bylina s charakteristickým zápachem.
Čtyřhranná načervenalá lodyha je vysoká 10 až 30 cm, je vystoupavá až přímá, větvená od báze a téměř lysá. Listy jsou nahloučeny v horní části lodyhy, mají vejčitě srdčitý tvar, na okraji jsou vroubkované, měkce chlupaté a mírně svrasklé. Všechny listy jsou řapíkaté a uspořádané křižmostojně. Čepel dolních listů je na bázi srdčitá, směrem k vrcholu přechází v tupou, řapík je 1,5-3,5 cm dlouhý. Čepel horních listů je na vrcholu špičatá a má kratičký řapík 2–5 mm dlouhý.
Květy jsou v 6–10 květých lichopřeslenech. Květy dlouhé asi 1 cm vyrůstají v úžlabí horních listů, přesněji listenů, které jsou místy nafialovělé. Neopadavý kalich je zvonkovitý, 5–7 mm dlouhý, purpurově naběhlý, chlupatý nebo častěji lysý. Kalich je zhruba do dvou třetin rozeklaný v rozevřené kopinaté zuby. Dvoupyská koruna s trubkou dlouhou asi 1 cm má zřetelně odlišné pysky. Dolní pysk má tři laloky, horní je přilbovitě vyklenutý. Koruna je zbarvená do růžovočervena výjimečně do bíla. Plody jsou šedé tvrdky. Hluchavka kvete od března do října.[2][3]
Hluchavka nachová je v ČR hojná a velice dobře se rozšiřuje, proto je občas považována za plevelovou rostlinu. Vyskytuje se v půdách, které jsou vlhké až vysýchavé, minerálně dosti bohaté. Rostlinu najdeme na kompostech, polních a zahradních kulturách, skládkách, rumištích. Zapleveluje půdy bohatší na dusík, které jsou kypré a s příznivou formou humusu.
V České republice je rozšířená po celém území od nížin až po vyšší podhorské oblasti. Z vyšších poloh se vyskytuje v blízkosti hospodářských a rekreačních usedlostí. Celkově v Evropě na severu až po Skotsko, střední Skandinávii, jih Finska, Rusko, Malá Asie, Írán, Irák, na severu Afriky. Zavlečena byla do Severní i Jižní Ameriky. Pochází ze západní Asie, odkud k nám byla dovlečena jako plevel.[2]
Hluchavka je léčivá rostlina s významnými léčivými účinky. Obsahuje velké množství tříslovin, kyselé saponiny, flavonové glykosidy, silice, cholin, antioxidanty, vitamíny a minerální látky.
Sbíráme květ nebo celou nať. Sběr vyžaduje značnou trpělivost, neboť její sesychací poměr je velký. Květy se sbírají do nádob, kde nemůže dojít k zapaření případně pomačkání. Při sušení s květy je potřeba příliš nemanipulovat, aby nedošlo k znehodnocení. Jedlé jsou mladé výhonky, listy a květy. Stonky a listy jsou dobré do salátů a polévek, ale jen v malém množství.[3] Její sladce vonné květy lze použít jako jedlou ozdobu dezertů. V minulosti se prý používala k zahánění molů.
Hluchavka nachová obsahuje stejné látky jako hluchavka bílá. Některé zdroje dokonce uvádějí, že je účinnější. Rostlina má blahodárné protizánětlivé účinky, které se využívají při léčbě zánětu močových cest, ledvin a onemocnění prostaty. Usušený květ se přidává do směsí spolu s květem divizny, černého bezu a podbělu pro léčbu respiračních onemocnění (kašel, bronchitida, rýma, chřipka, angína).[4] Čaj z květů má uklidňující účinky, doporučuje se pít při nervozitě a nespavosti, nebo při neklidu. Pomáhá při nepravidelné menstruaci a v době menopauzy. Hluchavka se někdy užívá pro léčbu akné a ekzému, obkládáme nebo omýváme postiženou oblast. Sedací koupele léčí hemoroidy a mykotické potíže. Na sedací koupele použijeme nať, kterou dáme do vlažné vody přes noc, ráno necháme přejít varem a 3 minuty necháme odstát.[4]
Přestože nejsou známy případy nepříznivých účinků, pro obsah saponinů nelze doporučit dlouhodobé nebo nadměrné užívání.
Hluchavka nachová často roste ve větším počtu a je proto dobrým zdrojem jarní snůšky včel. Nektar je tvořen především sacharózou. Nektarium hluchavky nachové vyprodukuje za 24 hodin 0,38 mg nektaru s cukernatostí 45 %.[5] Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,17 mg.[5] Hluchavka nachová poskytuje včelám také pyl, který je sbírán v nachových nebo načervenalých rouskách. Druhové medy hluchavky nachové nejsou známy.
Tento druh hluchavky má bílé květy a používá se stejně jako hluchavka nachová.
Podobá se hluchavce nachové, která je celkově menší, s přímou korunní trubkou a bez kresby na dolním pysku.
Díky typicky žlutým květům je pravděpodobnost záměny s jinými hluchavkami minimální.
Záměna hrozí s hluchavkou nachovou, od které se liší objímavými, ledvinitými listeny či absencí listenců.
Detail listu
Detail květu
Květenství
Hluchavka nachová – typický habitus
Květenství, opylení
Obrázky, zvuky či videa k tématu hluchavka nachová ve Wikimedia Commons
Galerie hluchavka nachová ve Wikimedia CommonsHluchavka nachová (Lamium purpureum L.) je rostlina z čeledi hluchavkovitých. Podobá se pálivým kopřivám, ale na rozdíl od nich nepálí, je jalová, hluchá.
Rød tvetand (Lamium purpureum) er en 5-40 cm høj urt, der vokser på agerjord og i vejkanter. Arten er hurtigt voksende og bruger kun få uger fra spiring til frugtsætning. Derfor kan den have 3-4 generationer pr. år.
Rød tvetand er en enårig, urteagtig plante med en opstigende vækst. Stænglerne er firkantede og hårede. Bladene er modsatte og hjerteformede (af og til nyre- eller ægformede) med rundtakket rand. Oversiden er først violet, men bliver snart mærkegrøn med forsænkede bladribber og spredte hår. Undersiden er lysegrøn og håret.
Blomstringen sker over en lang periode fra marts til oktober. Blomsterne sidder i kranse ved de modsatte bladhjørner. Hver krans består af ca. 10 uregelmæssige, violetrøde blomster. Frugterne er 4-delte spaltefrugter.
Rodnettet består af trævlede, seje rødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,25 x 0,25 m (25 x 25 cm/år).
Arten er udbredt fra de Kanariske øer og Madeira over Nordafrika og Mellemøsten til Europa. I Danmark er den almindelig i alle dele af landet, hvor den optræder i lysåbne ukrudssamfund på dyrket jord, i grøftekanter og på ruderater.
I grå og grønne klitter på hjemmeværnsskolens område, Nymindegablejren, findes den sammen med bl.a. alm. engelsød, alm. gedeblad, alm. hyld, alm. mangeløv, alm. røn, havtorn og gederams[1].
Rød tvetand (Lamium purpureum) er en 5-40 cm høj urt, der vokser på agerjord og i vejkanter. Arten er hurtigt voksende og bruger kun få uger fra spiring til frugtsætning. Derfor kan den have 3-4 generationer pr. år.
Die Purpurrote Taubnessel (Lamium purpureum) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Taubnesseln (Lamium) innerhalb der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae).
Für die Varietät Lamium purpureum var. purpureum gilt:
Die Purpurrote Taubnessel ist eine einjährige krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 15 bis 45 Zentimetern.
Junge Blätter sind purpurfarben überhaucht, sie werden mit zunehmender Reife dunkelgrün. Die gegenständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die einfache Blattspreite ist bei einer Länge von 1 bis 5 Zentimetern sowie einer Breite von 1 bis 3 Zentimetern eiförmig oder rundlich-eiförmig, mit gekerbtem oder gekerbt-gesägtem Rand.
Die Blütezeit reicht von März bis Oktober. Die zwittrigen Blüten sind zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Der Kelch ist 5 bis 7 Millimeter lang, seine Zähne sind etwa so lang wie die Röhre. Die purpurfarbene Blütenkrone ist 10 bis 23 Millimeter lang, sie hat eine 7 bis 12 Millimeter lange, gerade Röhre, die den Kelch überragt. Die Oberlippe ist 4 bis 6 Millimeter lang, die Unterlippe ist etwa 2 Millimeter lang und verkehrt-herzförmig. Die Staubbeutel sind behaart.
Die Rote Taubnessel ist ein Archäophyt und ein Kulturbegleiter. Sie ist schnellwüchsig und benötigt oft nur wenige Wochen von der Keimung bis zur Samenreife. Daher sind pro Jahr 3–4 Generationen möglich. Die Blüten sind homogame, nektarführende Lippenblumen; sie werden durch Apoidea bestäubt; der Nektar wird durch einen Haarring (Saftdecke) geschützt; Fremdbestäubung wird dadurch begünstigt, dass der Griffel die Staubblätter überragt; bleibt diese aus, tritt spontane Selbstbestäubung ein; neben den chasmogamen Blüten kommen nicht selten kleistogame Blüten vor. Die Art hat eine lange Blütezeit (März bis Oktober),[1] teils bis in den Winter. Der sehr frühe Blütebeginn macht sie zu einer sehr wichtigen Pflanze für nahrungssuchende Hummelköniginnen.[2]
Die Teilfrüchte tragen ein Elaiosom, daher ist auch Ausbreitung durch Ameisen möglich.
Für die Varietät Lamium purpureum var. purpureum gilt:
Man findet die Purpurrote Taubnessel verbreitet in lückigen Unkrautgesellschaften der Äcker, Gärten und Weinberge, auch an Schuttplätzen und Wegen. Sie gedeiht am besten auf frischen, nährstoffreichen, lockeren Böden. Nach Ellenberg ist sie eine Halblichtpflanze, ein Mäßigwärmezeiger, ein Frischezeiger, stickstoffreiche Standorte anzeigend und eine Ordnungscharakterart nährstoffreicher Acker- und Garten-Beikrautfluren (Polygono-Chenopodietalia).
In den Allgäuer Alpen steigt sie im Vorarlberger Lechtal am Eingang zum Hochalptal zwischen Schröcken und Warth bis zu einer Höhenlage von 1250 Metern auf.[3] Noch höher gelegene Vorkommen sind aus anderen Teilen Vorarlbergs (über 1400 m) und Tirols (bis über 1600 m) bekannt.[4]
Manche Autoren unterschieden folgende Varietäten (Stand 2003):[5]
Die Eingeschnittene Taubnessel (Lamium purpureum var. incisum (Willd.) Pers., Syn. Lamium incisum Willd.), auch als Schlitzblatt-, oder Bastard-Taubnessel bezeichnet, ist ein in Mitteleuropa nur stellenweise verbreitet vorkommender Angehöriger der Lippenblütengewächse (Lamiaceae).
Die Eingeschnittene Taubnessel ist eine einjährige krautige Pflanze, die neuerdings als Varietät der Roten Taubnessel (Lamium purpureum) angesehen wird. Früher wurde sie als eigenständige Art betrachtet, von der man vermutete, sie sei als fruchtbare Hybride aus der nicht in Mitteleuropa heimischen Lamium bifidum und der Stängelumfassenden Taubnessel (Lamium amplexicaule) hervorgegangen. Von der ähnlichen Mittleren Taubnessel (Lamium confertum) unterscheidet sie sich unter anderem durch die tiefer eingeschnittenen Laubblätter und die deutlich gestielten obersten Tragblätter.
Die Eingeschnittene Taubnessel, die im Habitus der Roten Taubnessel ähnelt, erreicht eine Wuchshöhe von etwa 10 bis 40 cm. Der vierkantige Stängel ist vom Grund an sehr ästig verzweigt. Er ist spärlich behaart bis fast kahl und oft mehr oder weniger rot überlaufen. Die oberen Laubblätter sind von ei-rautenförmiger Gestalt, oft rötlich überlaufen und deutlich gestielt. Alle Laubblätter sind grob eingeschnitten gekerbt bis nahezu fiederspaltig und in einen Stiel verschmälert. Sie besitzen eine Länge von 1 bis 2, manchmal auch bis 4 cm.
Die hell karminroten Blüten sind etwa 1 cm lang und befinden sich in dichten, einander meist stark genäherten Scheinquirlen. Der Haarring innerhalb der Blütenkrone kann sowohl fehlen als auch vorhanden sein. Der Blütenkelch ist meist stärker behaart als bei Lamium purpureum var. purpureum, aber schwächer als bei Lamium amplexicaule.
Die Eingeschnittene Taubnessel blüht vorwiegend in den Monaten März bis Juni, kann aber auch noch einmal im Herbst bis in den Winter hinein erneut blühen.
Die Chromosomenzahl beträgt im Gegensatz zu der der Varietät Lamium purpureum var. purpureum 2n = 36.[6]
Lamium purpureum var. incisum wächst auf feuchten Äckern, in Gärten, Weinbergen und an Wegrändern. Sie bevorzugt frische, nährstoffreiche und meist sandige Böden.
Die Varietät scheint im größten Teil Europas zerstreut vorzukommen.
In Deutschland kommt die Eingeschnittene Taubnessel fast ausschließlich im norddeutschen Raum vor (Schleswig-Holstein, Mecklenburg-Vorpommern, Nordrhein-Westfalen, Niedersachsen). Dort ist sie zum Teil recht verbreitet. Wenige Funde sind auch aus den nördlichen Teilen von Bayern und Baden-Württemberg bekannt.[7] In Thüringen ist sie aktuell nicht nachgewiesen.[8] In Österreich ist die Varietät sehr selten in Tirol und Vorarlberg zu finden.[9] In der Schweiz tritt sie in kollinen bis montanen Höhenlagen selten vor allem im südwestlichen Gebiet auf.
Die Eingeschnittene Taubnessel ist sehr formenreich. Früher wurde sie zusammen mit der Mittleren Taubnessel (Lamium confertum), die eine artgewordene Hybride von Lamium purpureum var. purpureum und Lamium amplexicaule darstellt, als eine selbstständige Art behandelt. Da offenbar auch Übergangsformen zwischen der Eingeschnittenen und der Mittleren Taubnessel auftreten, ist eine genaue Zuordnung zum Teil recht schwierig. Dies ist insbesondere auch bei älteren Verbreitungsangaben zu berücksichtigen.
Die Purpurrote Taubnessel (Lamium purpureum) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Taubnesseln (Lamium) innerhalb der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae).
She lus 'sy chynney Lamiaceae eh ard-firryn jiarg (Lamium purpureum). T'eh gaase er feie yn Europey as 'syn Aishey, ayns banjee ny keyljyn, er thalloo tash.
She lus lussagh t'ayn. T'eh gaase dys 20 kentimeadar er yrjid. Ta ny duillagyn echey oochrooagh dys cree-chrooagh as ta oirr tonnagh dys saue-eeacklagh oc. T'ad jiargaghey faggys da kione y lus. T'ad gollrish duillagyn undaagee, agh cha nel ad cur gah. T'eh cur magh blaaghyn jiargey-gorrym, cosoylagh rish blaaghyn slaanee.
Ta ny duillagyn aegey yn-ee, as t'ad jannoo glassan assdaue. T'eh scanshoil da shellanyn, er y fa dy nod eh cur magh blaaghyn car ny bleeaney ny keayrtyn.
.svg)
She lus 'sy chynney Lamiaceae eh ard-firryn jiarg (Lamium purpureum). T'eh gaase er feie yn Europey as 'syn Aishey, ayns banjee ny keyljyn, er thalloo tash.
Lamium purpureum, known as red dead-nettle,[1] purple dead-nettle, or purple archangel,[2] is an annual herbaceous flowering plant native to Europe and Asia.
Varieties:
Lamium purpureum grows with square stems to 5–20 cm [4](rarely 30 cm) in height. The leaves have fine hairs, are green at the bottom and shade to purplish at the top; they are 2–4 cm long and broad, with a 1–2 cm petiole (leaf stalk), and wavy to serrated margins.
The zygomorphic flowers are bright red-purple, with a top hood-like petal, two lower lip petal lobes and minute fang-like lobes between. The corolla shows a line of hairs near the base of the tube.[4] They may be produced throughout the year, including mild weather in winter. This allows bees to gather its nectar for food when few other nectar sources are available. It is also a prominent source of pollen for bees in March/April (in UK), when bees need the pollen as protein to build up their nest.
It is often found alongside Henbit Dead-nettle (Lamium amplexicaule), which is easily mistaken for it since they both have similar looking leaves and similar bright purple flowers; they can be distinguished by the stalked leaves of Red Dead-nettle on the flower stem, compared to the unstalked leaves of Henbit Dead-nettle.[4]
Though superficially similar to species of Urtica (true nettles) in appearance, it is not related and does not sting, hence the name "dead-nettle".
Young plants have edible tops and leaves, used in salads or in stir-fry as a spring vegetable. If finely chopped it can also be used in sauces.[5]
Undyed, the pollen itself is a red colour and is very noticeable on the heads of bees that frequent its flowers.
Folk herbalists use purple dead nettle in many herbal remedies. One of these is purple dead nettle salve that can be used on irritated, itchy, or sore skin.[6]
Frequent in meadows, forest edges, roadsides and gardens.[4]
Lamium purpureum is a common weed in the western and eastern United States,[7] Canada, Ireland, and the British Isles.[8]
The essential oil is characterized by its high contents of germacrene D.[9] The seed oil contains 16% of an acid characterized as (−)-octadeca-5,6-trans-16-trienoic acid (trivial name `lamenallenic acid'). Other unsaturated esters identified by their cleavage products are oleate, linoleate and linolenate.[10]
The plant contains phenylethanoid glycosides named lamiusides A, B, C, D and E.[11] It possesses a flavonol 3-O-glucoside-6″-O-malonyltransferase.[12]
Lamium purpureum, Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz 1885
L. purpureum
Essex, England,
United Kingdom
L. purpureum
Vancouver Island,
British Columbia, Canada
_in_Ohio,_United_States.jpg)
L. purpureum in Valley View, Ohio, United States.
.svg)
Leaf
L. purpureum
March 26, 2018
Calhoun, Georgia
.jpg)
Field of L. purpureum in Ohio, United States.
Lamium purpureum, known as red dead-nettle, purple dead-nettle, or purple archangel, is an annual herbaceous flowering plant native to Europe and Asia.
Varieties:
Lamium purpureum var. hybridum (Vill.) Vill. (synonym: Lamium hybridum Vill.)La ortiga muerta purpúrea,[1] lamio púrpura u ortiga roja (Lamium purpureum) es una planta cosmopolita de la familia de las labiadas.
Planta anual. Sobre su tallo cuadrangular casi desnudo desde la base se apelotonan en ordenada pirámide terminal las hojas y las flores; aquellas ovales, acorazonadas, brevemente pecioladas y crenuladas en el borde; éstas en verticilos casi escondidos, con cáliz acampanado y corola de algo más de un centímetro mostrando claramente sus dos labios. el inferior bífido.[2]
Lamium purpureum Macaronesia, Mediterráneo y Eurasia.
var. ehrenbergii (Boiss. & Reut.) Mennema, Leiden Bot. Ser. 11: 120 (1989). Turquía a Líbano.
var. hybridum (Vill.) Vill., Hist. Pl. Dauphiné 2: 385 (1787). Macaronesia, Mediterráneo hasta Suiza.
var. incisum (Willd.) Pers., Syn. Pl. 2: 122 (1806). Europa y Mediterráneo.
var. moluccellifolium Schumach., Enum. Pl. 1: 178 (1801). Oeste de Europa hasta Suiza.
var. purpureum. Macaronesia, Mediterráneo y Europa hasta Siberia.
.svg)
.jpg)
|isbn= incorrecto (ayuda). La ortiga muerta purpúrea, lamio púrpura u ortiga roja (Lamium purpureum) es una planta cosmopolita de la familia de las labiadas.
Verev iminõges (Lamium purpureum) on üheaastane rohttaim huulõieliste sugukonnast iminõgese perekonnast.
Verev iminõges kasvab peaaegu kõikjal Euroopas, vähem levinud Lääne- ja Ida-Siberis, Ida-Aasias, Põhja-Aafrikas ja Põhja-Ameerikas. Eestis on sage.
Põhja-Ameerikas on teda kohati peetud invasiivseks liigiks.
Verev iminõges kasvab aedades ja põldudel umbrohuna; teeäärtes ja jäätmaadel. Ta eelistab viljakat pinnast.
Taim kasvab 15...40 cm kõrguseks. Vars on tavaliselt püstine, neljakandilise ristlõikega. Munajad või südamekujulised sakilise servaga 1...2,5 cm pikkused lehed on kaetud pehmete karvakestega ning paiknevad varrel vastakuti. Päikeselises kasvukohas on eriti ülemised lehed punaka tooniga.
Verev iminõges õitseb tavaliselt märtsist oktoobrini, kuid soodsates tingimustes võib õitseda lausa talvel. Õied on roosakad-lillakad, kuni 1,7 cm läbimõõduga. Putkjad kahesugulised õied paiknevad männastena ülemiste lehtede kaenlas. Õie ülahuul on kiivrikujuline, alahuul koosneb kahest hõlmast. Taim on putuktolmleja.
Verev iminõges on üheaastane, harvem kaheaastane taim. Ta paljuneb ainult seemnetega. Seeme on hallikas kuni 2,5 mm pikkune pähklike.
Loomade jaoks on verev iminõges üldjuhul ebameeldiva lõhna ja maitsega, seetõttu nad teda meelsasti ei söö. Iminõges on aga hinnatud meetaim.
Noorte taimede tipmisi lehti ja õisi võib kasutada salati valmistamiseks.
Verev iminõges (Lamium purpureum) on üheaastane rohttaim huulõieliste sugukonnast iminõgese perekonnast.
Punapeippi (Lamium purpureum) on huulikukkaisiin kuuluva yksivuotinen, 10–30 senttimetrin korkuinen kasvi. Se on Suomessa muinaistulokaskasvi. Sillä on punertavat kukat. Englanniksi kasvin nimi on purple dead nettle, eli kuollut purppuranokkonen, koska sillä ei ole poltinkarvoja – eli se ei voi pistää. Kasvi on epämiellyttävän hajuinen. Punapeippi muistuttaa hyvin paljon liuskapeippiä (Lamium hybridum) ja jossain määrin myös välipeippiä (Lamium confertum) ja sepiväpeippiä (Lamium amplexicaule).
Sitä tavataan koko Euroopassa Pohjois-Suomea ja Pohjois-Ruotsia lukuun ottamatta.[2]
Punapeippi (Lamium purpureum) on huulikukkaisiin kuuluva yksivuotinen, 10–30 senttimetrin korkuinen kasvi. Se on Suomessa muinaistulokaskasvi. Sillä on punertavat kukat. Englanniksi kasvin nimi on purple dead nettle, eli kuollut purppuranokkonen, koska sillä ei ole poltinkarvoja – eli se ei voi pistää. Kasvi on epämiellyttävän hajuinen. Punapeippi muistuttaa hyvin paljon liuskapeippiä (Lamium hybridum) ja jossain määrin myös välipeippiä (Lamium confertum) ja sepiväpeippiä (Lamium amplexicaule).
Sitä tavataan koko Euroopassa Pohjois-Suomea ja Pohjois-Ruotsia lukuun ottamatta.
Lamium purpureum, le lamier pourpre, est une espèce de plantes de la famille des Lamiaceae. On accepte dans cette espèce diverses variétés.
Lamium purpureum, le lamier pourpre, est une espèce de plantes de la famille des Lamiaceae. On accepte dans cette espèce diverses variétés.
Čerwjena cycawka (Lamium purpureum) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
Čerwjena cycawka je jednolětne trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 cm (wot 15 hač do 45 cm). Rostlina často je wioletnje přeběžana.
Stołpik je často wot deleka rozhałuzowany a štyrihranity.
Łopjena sedźa přez křiž přećiwostejne na stołpiku, su na spódku wutrobojte a tupje zubate a docpěwaja dołhosć wot 1 hač do 1,5 cm.
Wona kćěje wot apryla hač do oktobra. Kćenja su róžojte a docpěwaja wulkosć wot 1 hač do 1,5 cm. Hornja hubka ma formu helma. Kćenja sedźa po šesćoch hač po šěsnaćoch w rozporach hornich łopjenow.
Rostlina rosće jara spěšnje a móže na lěto hač do štyri generacijow wupłodźować. Při přihódnych wuměnjenjach kćěje samo w zymje.
Wona rosće na rolach, w zahrodach, we winicach, na smjećišćach, na pućach a w hlinjanych jamach. Preferuje čerstwe, wutkate pódy.
Čerwjena cycawka je w Europje a Aziji rozšěrjena.
« Čerwjena cycawka » w druhich wikimediskich projektach :
Čerwjena cycawka (Lamium purpureum) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
La falsa ortica purpurea (nome scientifico Lamium purpureum L., 1753) è una piccola pianta erbacea annuale dai delicati fiori labiati color rosa-porpora appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.[1]
Uno dei primi studiosi dell'antichità ad usare il nome generico di questo fiore (Lamium) è stato Plinio (Como, 23 – Stabia, dopo l'8 settembre 79), scrittore e naturalista latino, il quale ci indica anche una possibile etimologia: questo termine discenderebbe da un vocabolo greco ”laimos” il cui significato è “fauci – gola”. Ma potrebbe discendere anche da altre parole greche: ”lamos” (= larga cavità), oppure dal nome di una regina libica ”Làmia”. In quest'ultimo caso il collegamento esiste in quanto le mamme greche, per far star buoni i loro bambini, descrivevano questa regina come un mostro capace di ingoiarli (come del resto fa il fiore di questa pianta quando un bombo entra nel tubo corollino in cerca del nettare)[2]. L'epiteto specifico "purpureum" ( = dal colore purpureo) è stato dato per il particolare colore dell'infiorescenza.[3][4]
Il binomio scientifico attualmente accettato (Lamium purpureum) è stato proposto da Carl von Linné (Rashult, 23 maggio 1707 –Uppsala, 10 gennaio 1778), biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum - 2: 579. 1753"[5] del 1753.[6]
L'altezza oscilla fra i 10 e i 20 cm. L'aspetto è erbaceo quasi cespitoso. Il ciclo biologico è annuo (eventualmente bienne). La forma biologica è terofita scaposa (T scap), ossia sono piante erbacee che differiscono dalle altre forme biologiche poiché, essendo annuali, superano la stagione avversa sotto forma di seme, sono inoltre munite di asse fiorale eretto con poche foglie. Possono essere comunque considerate anche emicriptofite scapose (H scap). Queste piante hanno in genere un odore sgradevole.[2][7][8][9][10][11][12]
Le radici sono del tipo a fittone a consistenza fibrosa e possiedono striature di colore grigio .
La parte sotterranea del fusto (essendo una pianta annua) è assente; la parte aerea del fusto invece è eretta (o prostrato-ascendente), ramosa alla base e sub-glabra. Il fusto ha una sezione quadrangolare (è acutamente tetragono) a causa della presenza di fasci di collenchima posti nei quattro vertici, mentre le quattro facce sono concave. Ai nodi inferiori il fusto può radicare (emettere delle radici). Può inoltre presentarsi arrossato.
Il portamento cespuglioso
Foglia (pagina superiore)
Foglia (pagina inferiore)
Le foglie, tutte lungamente picciolate, sono cuoriformi (o ovato-triangolari), mentre l'apice è arrotondato. Lungo il fusto sono disposte in modo lasso (per lo più il fusto nella parte basale è nudo) e opposto a due a due e sono prive di stipole. La superficie è pubescente quasi tomentosa; il bordo è grossolanamente dentato (quasi crenato) e sulla pagina inferiore sono presenti delle evidenti nervature. Il colore delle foglie è verde scuro sulla pagina superiore e tendente al rossastro in quella inferiore. Lunghezza del picciolo: 1 – 4 cm. Dimensione della lamina: larghezza 1 – 3 cm; lunghezza 1 – 4 cm.
L'infiorescenza è portata in vari verticilli ascellari sovrapposti lungo il fusto. Ogni verticillo è composto da pochi fiori sessili disposti circolarmente a corona poggianti su due brattee fogliose (o semplicemente foglie più piccole rispetto a quelle lungo il fusto). Il portamento della spiga è tozzo in quanto i verticilli sono densamente ravvicinati specialmente verso l'apice del fusto. La forma di queste brattee è ovale-cuoriforme con picciolo ben definito, di colore rosso-vinoso e pubescenti o lanose sulla pagina superiore. Le brattee del verticillo seguente sono disposte in modo alterno e sono sempre più piccole di quelle inferiori.
I fiori sono ermafroditi, zigomorfi (il calice è attinomorfo), tetraciclici (con i quattro verticilli fondamentali delle Angiosperme: calice– corolla – androceo – gineceo) e pentameri (calice e corolla formati da cinque elementi). Sono inoltre omogami (autofecondanti) e sono ricchi di nettare. Dimensioni medie del fiore completo: 7 – 12 mm.
Il frutto è una nucula acheniforme (schizocarpo) troncato all'apice; più precisamente è una drupa (ossia una noce) con quattro semi (uno per ovulo derivato dai due carpelli divisi a metà). Questo frutto nel caso delle Lamiaceae viene chiamato “clausa”. Le quattro parti in cui si divide il frutto principale, sono ancora dei frutti (parziali) ma monospermici (un solo seme) e privi di endosperma. I frutti si trovano all'interno del calice persistente.
La famiglia di appartenenza della specie (Lamiaceae), molto numerosa con circa 250 generi e quasi 7000 specie, ha il principale centro di differenziazione nel bacino del Mediterraneo e sono piante per lo più xerofile (in Brasile sono presenti anche specie arboree). Per la presenza di sostanze aromatiche, molte specie di questa famiglia sono usate in cucina come condimento, in profumeria, liquoreria e farmacia. Il genere Lamium si compone di circa 20 - 30 specie gravitanti nella maggioranza dei casi attorno al bacino del Mediterraneo, una decina delle quali vivono spontaneamente in Italia. Nelle classificazioni meno recenti la famiglia Lamiaceae viene chiamata Labiatae.[7][8]
Il numero cromosomico di L. purpureum è: 2n = 18.[14]
La pianta di questa voce fa parte della sezione Lamiopsis; sezione caratterizzata dall'avere il tubo corollino cilindrico e diritto, un anello di peli nelle fauci della corolla e delle antere irsute.[2]
Come altre specie dello stesso genere, questa pianta è molto variabile nella forma (più bassa e prostrata e con brattee più colorate in zone di aperta luce, oppure alta e slanciata e più verde per catturare più luce in zone ombrose) ma soprattutto nella colorazione dei fiori e delle brattee apicali che a volte possono essere estremamente arrossate.
Nell'elenco seguente sono indicate alcune varietà di questa specie:[1][9][15][16][17]
La specie di questa voce ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[1]
Sinonimo della varietà ehrenbergii
Sinonimo della varietà hybridum
Sinonimo della varietà incisum
Snonimo della varietà moluccellifolium
Questa pianta può facilmente essere scambiata per un'ortica (anche se le due specie appartengono a famiglie diverse: Urticaceae è la famiglia per le “ortiche” vere). La specie di questa voce si distingue soprattutto per la sezione del fusto: quadrata nelle piante del genere Lamium, circolare nelle “ortiche” vere e proprie. Mentre le foglie sono molto simili: da qui il nome comune (“Falsa ortica”) derivato da credenze antiche anche se naturalmente queste piante sono totalmente prive di peli urticanti e quindi non pungono. Molto simili tra di loro sono invece alcune specie dello stesso genere che vivono nella fascia alpina. L'elenco seguente mette in risalto le differenze morfologiche di queste specie:[9][16]
Se si prende un fiore, e staccato dalla piantina si succhia alla base, si apprezza un gradevole dolce sapore. Le foglie di questa pianta possono essere usate crude come insalata o lessate e condite come altre verdure simili[18]. La falsa ortica purpurea viene utilizzata in cucina anche come ingrediente per l'impasto di gnocchi di patata[19]. Questa pietanza comunque va usata con prudenza in quanto contiene delle tossine che in quantità rilevanti sono dannose all'uomo (vedi paragrafo “Sostanze presenti”).
L'utilizzo di questa specie da parte dell'uomo è circoscritto principalmente al giardinaggio grazie anche alla sua elegante spiga di fiori.
Il lamio purpureo in altre lingue è chiamato nei seguenti modi:
urlarchivio (aiuto) (archiviato dall'url originale il 4 marzo 2016). La falsa ortica purpurea (nome scientifico Lamium purpureum L., 1753) è una piccola pianta erbacea annuale dai delicati fiori labiati color rosa-porpora appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.
De paarse dovenetel (Lamium purpureum) is een kleine, in West-Europa algemeen voorkomende dovenetel die behoort tot de lipbloemenfamilie (Lamiaceae).
De paarse dovenetel is een 10-30 cm hoge, een- of tweejarige plant die opvalt door de kleine, 1-2 cm grote roze tot paarse bloempjes. Ook de bovenste delen van de duidelijk vierkantige stengel kan paars kleuren. De plant kan bloeien van februari tot eind november.
De hogere stengelbladeren zijn langer dan breed, eirond of ruitvormig en staan in paren kruisgewijs tegenover elkaar. De bladeren zijn behaard. In tegenstelling tot de brandnetel veroorzaakt de dovenetel bij aanraking geen branderig gevoel.
Sommige bloemen blijven gesloten, er is dan sprake van zelfbestuiving.
De soort groeit op voedselrijke grond van wegbermen, dijken, akkers, tuinen en stortplaatsen met een voorkeur voor enigszins beschaduwde plaatsen en een vochtige grond.
De plant vormt vaak dicht opeengedrongen groepen waar elke ander vegetatie wordt uitgesloten.
De nectar is in trek bij de honingbij en bij hommels, zeker begin maart, wanneer de eerste hommel-koninginnen naar buiten komen en zelf een nest gaan zoeken. De zaden worden onder andere door mieren verspreid. Hiernaast is ze de waardplant voor de rupsen van Coleophora lineolea, de hennepnetelspanner (Perizoma alchemillata) en Prochoreutis myllerana.
(Nederlandstalige) Wikisource.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Lamium purpureum op Wikimedia Commons. De paarse dovenetel (Lamium purpureum) is een kleine, in West-Europa algemeen voorkomende dovenetel die behoort tot de lipbloemenfamilie (Lamiaceae).
De paarse dovenetel is een 10-30 cm hoge, een- of tweejarige plant die opvalt door de kleine, 1-2 cm grote roze tot paarse bloempjes. Ook de bovenste delen van de duidelijk vierkantige stengel kan paars kleuren. De plant kan bloeien van februari tot eind november.
De hogere stengelbladeren zijn langer dan breed, eirond of ruitvormig en staan in paren kruisgewijs tegenover elkaar. De bladeren zijn behaard. In tegenstelling tot de brandnetel veroorzaakt de dovenetel bij aanraking geen branderig gevoel.
Sommige bloemen blijven gesloten, er is dan sprake van zelfbestuiving.
Jasnota purpurowa (Lamium purpureum L.) – gatunek rośliny jednorocznej lub rośliny dwuletniej, należący do rodziny jasnotowatych (dawniej nazywanej rodziną wargowych).
Zwarty obszar jej zasięgu obejmuje Afrykę Północną (Algieria, Maroko, Madera, Wyspy Kanaryjskie), niemal całą Europę oraz część Azji Zachodniej (Liban, Syria, Turcja). Rozprzestrzenia się też gdzieniegdzie poza tym obszarem[2]. Jest rośliną pospolitą na całym terenie Polski, zarówno na niżu, jak i w niższych partiach gór. W Polsce jest prawdopodobnie archeofitem.
Bylina, hemikryptofit. Kwitnie cały rok i jest rośliną miododajną. Pręciki i słupek dojrzewają równocześnie. Zapylana jest przez błonkówki. W klejstogamicznie zamkniętych kwiatach następuje samozapylenie[3]. Nasiona posiadające elajosom roznoszone są przez mrówki (zoochoria).
Rośnie na przydrożach, rumowiskach, przy ogrodzeniach, w zaroślach, w rowach, najchętniej na żyznych, gliniastych glebach. Roślina azotolubna. Zwykle tworzy skupienia. Jest rośliną ruderalną i jednym z chwastów w uprawach rolniczych, szczególnie w uprawach warzyw[4]. Hemikryptofit. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla All. Polygono-Chenopodion[5].
Tworzy mieszańce z jasnotą białą[6].
Jasnota purpurowa (Lamium purpureum L.) – gatunek rośliny jednorocznej lub rośliny dwuletniej, należący do rodziny jasnotowatych (dawniej nazywanej rodziną wargowych).
Lamium purpureum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Lamiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 579. 1753.[1]
O seu nome comum é lâmio-roxo.[2]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é nativa de Portugal Continental e Arquipélago da Madeira e introduzida no arquipélago dos Açores.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Lamium purpureum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Lamiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 579. 1753.
O seu nome comum é lâmio-roxo.
Lamium purpureum, denumită și sugel sau pizda țigăncii,[1] aparține familiei labiate, familie din care fac parte și urzica, urzica moartă, etc.
Are o înălțime de 5 până la 20 cm. Înflorește primăvara devreme, la sfârșitul lunii martie. Florile sunt de culoare violetă.
L. purpureum
Essex, England,
United Kingdom
L. purpureum
Vancouver Island,
British Columbia, Canada
Frunză
Lamium purpureum, denumită și sugel sau pizda țigăncii, aparține familiei labiate, familie din care fac parte și urzica, urzica moartă, etc.
Are o înălțime de 5 până la 20 cm. Înflorește primăvara devreme, la sfârșitul lunii martie. Florile sunt de culoare violetă.
L. purpureum
Essex, England,
United Kingdom
L. purpureum
Vancouver Island,
British Columbia, Canada
Frunză
Wikimedia Commons conține materiale multimedia legate de Lamium purpureum
Hluchavka nachová (Lamium purpureum L.) je rastlina z čeľade hluchavkovitých.
Hluchavka nachová je jednoročná rastlina, ktorej stonkou je byľ. Listy má stopkaté. Kvety sú v 6-10 okvetných protistojných praslenach.
Detail listu
Detail kvetu
Súkvetie, opelenie
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Hluchavka nachová
Wikidruhy ponúkajú informácie na tému Hluchavka nachová
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Hluchavka nachová na českej Wikipédii.
Hluchavka nachová (Lamium purpureum L.) je rastlina z čeľade hluchavkovitých.
Rödplister (Lamium purpureum) är en ettårig, cirka 30 centimeter hög ört med purpurröda blommor. Unga blad är också purpurfärgade, men blir gröna med tiden. Den röda färgen dröjer kvar längst i spetsarna av bladen. Rödplister förekommer över större delen av Europa och i Asien. Den förekommer även tidvis, som ogräs vid odlad mark, i Nordamerika.
Wikimedia Commons har media som rör Rödplister.
Rödplister (Lamium purpureum) är en ettårig, cirka 30 centimeter hög ört med purpurröda blommor. Unga blad är också purpurfärgade, men blir gröna med tiden. Den röda färgen dröjer kvar längst i spetsarna av bladen. Rödplister förekommer över större delen av Europa och i Asien. Den förekommer även tidvis, som ogräs vid odlad mark, i Nordamerika.
Eflatun çiçekli ballıbaba (Lamium purpureum), ballıbabagiller (Lamiaceae) familyasından nemli ve verimli topraklarda yetişen kırmızı-eflatun çiçekli bir yıllık bir ballıbaba türü. Halk ağzında kırmızı ısırgan olarak da adlandırılır.
Yılın büyük bölümünde çiçek açar ve evcil hayvanlarca sevilerek yenilir.
Yakma yöntemi de denilen alevlemenin gelişme dönemlerine göre başarılı sonuç verdiği yabancı ot türleri arasında yer alır[1].
İki çenekliler ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. Eflatun çiçekli ballıbaba (Lamium purpureum), ballıbabagiller (Lamiaceae) familyasından nemli ve verimli topraklarda yetişen kırmızı-eflatun çiçekli bir yıllık bir ballıbaba türü. Halk ağzında kırmızı ısırgan olarak da adlandırılır.
Yılın büyük bölümünde çiçek açar ve evcil hayvanlarca sevilerek yenilir.
Трав'яниста рослина заввишки 10-45 см з розсіяно-опушеними вегетативними частинами. Корінь стрижневий. Стебла розгалужені, висхідні, чотиригранні, паросткам властивий специфічний запах. Листки черешкові, яйцеподібні, зарубчасті, зморшкуваті, в молодому віці з пурпуровим відтінком; покривні листки з короткими черешками, трикутно-яйцеподібні.
Квітки білі або рожеві, сидячі, зібрані в кільця. Чашечка завдовжки 5-7 мм, її зубці після цвітіння відгинаються. Віночок трубчастий, з двогубим відгином, завдовжки 10-23 мм. Верхня губа завдовжки 4-6 мм, довжина нижньої складає близько 2 мм. Пилок червоний.
Плід — оберненояйцеподібний сірий або зеленкувато-бурий горішок, вкритий дрібними білими горбочками. Вага 1000 насінин складає 0,75-1 г.
Число хромосом 2n = 18.
Вегетативний розвиток починається в квітні. Глухій кропиві пурпуровій притаманний швидкий ріст — від проростання насіння до плодоношення минає лише кілька тижнів, тому за один рік вона здатна дати 3-4 покоління. Сіянці другого і наступного поколінь можуть з'являтися до липня включно, а завершується вегетація у жовтні-грудні. Цвітіння спостерігається з травня по жовтень, а в найпівденніших регіонах навіть до грудня. Запилюється перехресно, також можливе самозапилення. Плодоношення відбувається у липні-грудні. Насінини мають соковиті придатки — елайосоми, які приваблюють мурах. Саме ці комахи відіграють головну роль в поширенні виду. Свіже насіння має низьку схожість, яка підвищується після природної стратифікації — зимівлі під снігом. Окрім насіння під снігом можуть зимувати і сіянці.
Природними місцезростаннями цієї рослини є листяні ліси, чагарники. Крім того, вона звичайно трапляється біля осель, у садах, на городах, де інколи поводить себе як бур'ян.
Рослина поширена в Євразії — від Португалії на заході до Кореї та Тайваню на сході. В Україні найщільніші популяції розташовані у північно-західних областях, на достатньо зволожених ґрунтах. У Степу і Лісостепу цей вид малопоширений.
Верхівки пагонів і молоді листки цієї рослини інколи використовують в салатах у свіжому вигляді або додають в соуси, проте глуха кропива пурпурова не належить до загальновідомих харчових рослин. Дещо більше значення вона має у бджільництві: бджоли збирають з неї нектар (за відсутності кращих медоносів) та, особливо, пилок. В країнах Північної Америки її вважають інвазійним видом.
Це незавершена стаття про Глухокропивові.Lamium purpureum là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Lamium purpureum là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Lamium purpureum L., 1753
Подвиды
Ясно́тка пурпу́рная (лат. Lámium purpúreum) — вид однолетних или двулетних травянистых растений рода Яснотка (Lamium) семейства Яснотковые (Lamiaceae). Типовой вид этого рода.
Народные названия: красная крапива, шандра
Однолетнее или двулетнее растение с короткими, восходящими или прямостоячими четырёхгранными стеблями до 30 см высотой.
Листья супротивные, нижние листья мелкие, на длинных черешках, округлые, верхние — сердцевидные, на коротких черешках.
Цветки сидячие, собраны по 6—8 в пазухах листьев. Чашечка трубчато-колокольчатая, венчик некрупный, двугубый, с прямой трубочкой, фиолетового оттенка.
Плод — ценобий: дробный плод, состоящий из четырёх орешковидных трёхгранных частей (эремов).
Цветёт растение с весны по осень.
Распространена в европейской части России, в Западной и Восточной Сибири, на Кавказе.
Используется как лекарственное растение в народной медицине.
Вид Яснотка пурпуровая входит в род Яснотка (Lamium) подсемейства Lamioideae семейства Яснотковые (Lamiaceae) порядка Ясноткоцветные (Lamiales).
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. Ясно́тка пурпу́рная (лат. Lámium purpúreum) — вид однолетних или двулетних травянистых растений рода Яснотка (Lamium) семейства Яснотковые (Lamiaceae). Типовой вид этого рода.
Народные названия: красная крапива, шандра
分類 界 : 植物界 Plantae 門 : 被子植物門 Magnoliophyta 綱 : 双子葉植物綱 Magnoliopsida 目 : シソ目 Lamiales 科 : シソ科 Lamiaceae 属 : オドリコソウ属 Lamium 種 : ヒメオドリコソウ L. purpureum 学名 Lamium purpureum L. 和名 ヒメオドリコソウ 英名 Red Deadnettleヒメオドリコソウ（姫踊り子草、学名Lamium purpureum）はヨーロッパ原産の越年草。道端や庭などによく生えている。また、北アメリカや東アジアにも帰化している。
ヨーロッパを原産地とする。
原生地以外でも道端や空地、畑などのありふれた雑草として知られ、北アメリカでは地域によっては侵入植物種として扱われる。日本では明治時代中期に帰化した外来種で、主に本州を中心に分布する。
茎は短い毛を持つ。根元で枝分かれし、草丈は10cm～25cmまれに30cm程度に達する。
葉は対生し、長さ1、2cmの葉柄をもつ。葉身は長さ2から4cm程度の卵円形で縁は鈍い鋸歯を持つ。葉脈は網目状で窪み、全体に皺があるように見える。上部では暗紫色を帯びる。葉をもむと悪臭がある。
花は日本の関東地方では3月から5月にかけて開花する。明るい赤紫色の唇形花で、上唇片は兜の形で、下唇片先が２裂し赤い斑点があり、上部の葉の脇から外側に向かって開き、上から見ると放射状に並ぶ。
温暖な地域では年間を通じて開花し、他の花が少ない時期にはミツバチにとっては重要な蜜の供給源となる。 しばしばホトケノザ（L. amplexicaule）とともに生えており、葉と花の色が似ているが、上部の葉の色づくこと、葉の先端が尖るほか上部の葉も葉柄を持つことで容易に見分けはつく。
花がないときには、外観的にイラクサ類 (nettle) と似ているが、分類上はかけ離れており（イラクサはイラクサ科）、刺もない。このため英語では "deadnettle" と呼ばれる。
中国・朝鮮半島から日本に分布するオドリコソウ（踊り子草、L. album var. barbatum）の同属であるが、背丈・葉や花の大きさとも半分以下で小さいため「姫」の名を冠して呼ばれる。花序が環状に並ぶ様子を、踊り子が並んで踊るさまに例えて名づけられたものとされるが、オドリコソウでは花の段の間が広いのに対して、ヒメオドリコソウは互いに接近してつくため、見かけの印象はかなり異なる。 また、近縁にキレハヒメオドリコソウ（モミジバヒメオドリコソウ、L. hybridum）があり、日本でも1990年代以降に帰化が確認されている。
ちなみに突然変異などで、花の色が白くなったヒメオドリコソウをシロバナヒメオドリコソウと呼び、ヒメオドリコソウと区別することもある。
群生するヒメオドリコソウ
.svg)
