Vrba velkolistá (Salix appendiculata) je jedním z několika v České republice vzácných druhů rodu vrba, ve kterém je zařazen do podrodu Vetrix.
Původem je tato rostlina z Evropy, těžiště svého rozšíření má v Alpách. Roste na východě Francie, na severu Itálie a ve Střední Evropě ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, České republice, Slovensku a Slovinsku. Vyrůstá na různých geologických podložích, především na vápencích a silikátech. Typická stanoviště jsou většinou severně orientované vlhké podhorské a horské roviny, okraje smrkových lesů a místa podél menších vodních toků, strže a soutěsky s horskými bystřinami. Snáší i přetržitě suchou půdu vykompenzovanou vysokou vzdušnou vlhkostí. Vyskytuje se od podhorských údolí až do nadmořské výšky okolo 2000 m.
V ČR se drobné lokality s vrbou velkolistou nacházejí až za obvodem souvislého areálu, vyrůstá pouze na několika malých plochách na Šumavě (kary nad Černým, Plešným a Prášilským jezerem) a na jedné v Novohradských horách.[3][4]
Dvoudomý keř dorůstající v našich podmínkách do cca 2,5 m má hladkou, šedohnědou kůru se sotva znatelnými lištami. Letorosty jsou nažloutlé až červenohnědé, zpočátku pýřité později olysalé. Svrchu mírně svraskané listy mají nápadně velké srdčité palisty a řapíky, obé okolo 1 cm délky. Listové čepele, dlouhé i 12 cm a široké i 4 cm, jsou velice variabilního tvaru, kopinaté až obvejčité, nad středem nejširší, celokrajné nebo hrubě zubaté a obvykle zvlněné. Na lícní straně jsou lysé, živě zelené až tmavozelené, na rubu jsou téměř plstnaté, šedě zelené až namodrale zelené, s velkým počtem párů žilek (více než 10).
Vzpřímená květenství jsou válcovité jehnědy, do kterých jsou uspořádány jednopohlavné květy. Samčí jehnědy, dlouhé až 2,5 cm, mají květy s dvěma dlouhými tyčinkami s nitkami, jen na bázi mírně chlupatými, které jsou zakončené žlutými prašníky. Samičí květy jsou s hustě světle chlupatým semeníkem na stopce, ten je zakončen delší čnělkou s dvoulaločnou bliznou. Samčí jehnědy dozrávají před rozvitím listů, samičí současně s listy (v květnu až červnu).
Podpůrné listeny jsou u báze světlejší, na špičce tmavší, nektarová žláza je vejčitá. Květy jsou opylovány převážně hmyzem, jen málo větrem. Plodem je tobolka s chlopněmi srpovitě se ohýbajícími, uvnitř jsou drobná semena s chmýrem.[3][4][5][6]
Vrba velkolistá se často kříží, jako ostatně mnoho dalších druhů vrb, s příbuznými druhy, např. s vrbou jívou a vrbou ušatou. V místech jejího výskytu v naší republice byli nalezeni jedinci s přechodnými znaky k vrbě ušaté, s kterou tam pravděpodobně vytváří hybridní roj.[3]
V České republice se vrba velkolistá vyskytuje pouze na několika málo místech a vyrůstá ve stále menším a menším počtu jedinců. Její úbytek je přičítán nevhodným přírodním podmínkám, častým sesuvům půdy, lavinám i okusu zvěře. Proto byla zařazena v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2000 mezi druhy kriticky ohrožené a "Vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb." mezi druhy silně ohrožené.[3][7][8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrba velkolistá ve Wikimedia Commons
Vrba velkolistá (Salix appendiculata) je jedním z několika v České republice vzácných druhů rodu vrba, ve kterém je zařazen do podrodu Vetrix.
Die Großblättrige Weide (Salix appendiculata), auch Gebirgs-Weide oder Schlucht-Weide genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Weiden (Salix). Man findet sie in Frankreich, Italien, Mittel- und Osteuropa und auf der Balkanhalbinsel.
Die Großblättrige Weide ist ein 2 bis 6 Meter hoher Strauch oder Baum mit rundlicher Krone. Die Zweige sind graugrün, dunkelbraun oder rotbraun und zeigen undeutliche Streifen. Die Rinde junger dünner Zweige ist flaumig behaart und wird später jedoch mehr oder weniger kahl.
Die Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist etwa 1 Zentimeter lang. Die einfache Blattspreite ist bei einer Länge von 4 bis 18 Zentimetern sowie einer Breite von 3 bis 5 Zentimetern[1] verkehrt-eiförmig bis verkehrt-eiförmig-lanzettlich, zugespitzt und zur Basis hin allmählich verschmälert. Der Blattrand ist gekerbt bis gesägt. Die Blattoberseite ist sattgrün, runzelig und bis auf die Blattadern kahl, die Blattunterseite ist zerstreut behaart mit stark hervortretenden Blattadern. Es sind 12 bis 15 Nervenpaare vorhanden. Die Nebenblätter sind herz- oder nierenförmig.
Die Blüten sind in sitzenden oder bis zu 5 Millimeter lang gestielten, 2 bis 3 Zentimeter langen Kätzchen angeordnet. Je Einzelblüte werden zwei an der Basis behaarte Staubblätter gebildet. Der Fruchtknoten ist gestielt und dicht behaart mit einem deutlichen Griffel und geteilter Narbe. Die Tragblätter sind klein, weiß behaart, am Grund hell und zur Spitze hin dunkelbraun bis schwarz und lang gebärtet. Die Blütenkätzchen erscheinen von April und Mai kurz vor oder mit den Laubblättern[2].[3]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 38.[4]
Das natürliche Verbreitungsgebiet der Großblättrigen Weide sind die Gebirge Mittel- und Osteuropas. Man findet sie auch in Frankreich, Italien und auf der Balkanhalbinsel. Dort wächst sie in Bergwäldern und alpinen Strauchregionen in Höhen bis zu 1900 Metern[2] auf frischen bis feuchten, sauren bis neutralen, sandig-humosen, kiesigen oder felsigen, flachgründigen Böden an sonnigen bis absonnigen, sommerkühlen und winterkalten Standorten.[3] Sie ist eine Charakterart des Salicetum appendiculatae aus dem Verband Adenostylion.[4] In den Allgäuer Alpen steigt sie in Vorarlberg beim Pellingerköpfle und zwischen Ifenhütte und Hahnenköpfle beim Hohen Ifen bis zu 2000 Metern Meereshöhe auf.[5]
Die Großblättrige Weide (Salix appendiculata) ist eine Art aus der Gattung der Weiden (Salix) innerhalb der Familie der Weidengewächse (Salicaceae). Die Erstbeschreibung erfolgte 1789 durch Dominique Villars in seinem Werk Histoire Des Plantes de Dauphine.[6] Ein Synonym für Salix appendiculata Vill. ist Salix grandifolia Ser.[1]
Die Großblättrige Weide wird sehr selten genutzt.[3]
Die Großblättrige Weide (Salix appendiculata), auch Gebirgs-Weide oder Schlucht-Weide genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Weiden (Salix). Man findet sie in Frankreich, Italien, Mittel- und Osteuropa und auf der Balkanhalbinsel.
Salix appendiculata is a plant from the willow genus (Salix). They can be found in France, Italy, Central and Eastern Europe, and on the Balkan Peninsula.
The large-leaved willow is a 2 to 6 meter high shrub or tree with a rounded crown. The branches are gray-green, dark brown or red-brown and show indistinct stripes. The bark of young thin twigs is downy hairy and later becomes more or less bare.
The leaves are divided into a petiole and a leaf blade. The petiole is about 1 inch long. The simple leaf blade is 4 to 18 centimeters long and 3 to 5 centimeters wide[1] obovate to obovate-lanceolate, pointed and gradually narrowed towards the base. The leaf margin is notched or serrated. The upper side of the leaf is deep green, wrinkled and bare except for the leaf veins, the underside of the leaf is scattered hairy with strongly protruding leaf veins. There are 12 to 15 pairs of nerves. The stipules are heart- or kidney-shaped.
The flowers are arranged in sitting or up to 5 millimeters long stalked, 2 to 3 centimeters long catkins. Two hairy stamens are formed at the base of each individual flower. The ovary is stalked and densely hairy with a distinct stylus and divided stigma. The bracts are small, hairy white, light at the base, and dark brown to black and long bearded towards the tip. The catkins appear from April and May just before or with the leaves.[2][3]
The number of chromosomes is 2n = 38.[4]
The natural range of the large-leaved willow are the mountains of Central and Eastern Europe. They are also found in France, Italy and the Balkan Peninsula. There it grows in mountain forests and alpine shrub regions at heights of up to 1900 meters[2] on fresh to moist, acidic to neutral, sandy-humic, gravelly or rocky, shallow soils in sunny to sunny, summer-cool and winter-cold locations.[3] It is a characteristic species of Salicetum appendiculatae from the Association Adenostylion.[4] In the Allgäu Alps, it rises in Vorarlberg near Pellingerköpfleand between Ifenhütte and Hahnenköpfle at Hohen Ifen up to 2000 meters above sea level.[5]
The large-leaved willow (Salix appendiculata) is a species from the genus of willow (Salix) within the willow family (Salicaceae). The first description was in 1789 by Dominique Villars in his work Histoire Des Plantes de Dauphine.[6] A synonym for Salix appendiculata Vill. is Salix grandifolia Ser.[1]
Salix appendiculata is a plant from the willow genus (Salix). They can be found in France, Italy, Central and Eastern Europe, and on the Balkan Peninsula.
Salix appendiculata, le saule appendiculé ou encore le saule à grandes feuilles, est une espèce de saule que l'on trouve en France, Italie, Europe de l'Est, Europe centrale et dans les Balkans.
L'arbre mesure de 2 à 6 m de haut et présente une couronne arrondie. Les branches sont gris vert, brun foncé ou brun rouge,
Le pétiole fait 1 cm de long pour un limbe allant de 4 à 18 cm en longueur et de 3 à 5 cm de large[1].
Les fleurs sont des chatons de 2 à 3 cm de long qui fleurissent d'avril à mai, en même temps que la pousse des feuilles[2].
Chromosomes : 2n = 38[3].
L'espèce pousse jusqu'à 1 900 m d'altitude[4],[2].
Salix appendiculata, le saule appendiculé ou encore le saule à grandes feuilles, est une espèce de saule que l'on trouve en France, Italie, Europe de l'Est, Europe centrale et dans les Balkans.
Wulkołopješkata wjerba (Salix appendiculata) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae).
Wulkołopješkata wjerba je w lěću zeleny wulki kerk abo małki štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 2 hač do 6 m. Jeje róst je šěroki. Skora je šěra a hładka. Jeje drjewo je hładke a nima pruskele.
Łopjena su wopak jejkojte, hładkokromne abo hrubje zubate a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 18 cm a šěrokosć wot hač do 5 cm. Často kroma je žołmata. Wone su na hornim boku nahe, ale na delnim boku su rozpjeršene kosmate. Pódlanske łopješka su wutrobojte hač jěrchenkojte.
Kćěje wot apryla hač do meje. Kćenja su dwudomnje rozdźělene a so bjezposrědnje před abo z łopjenami jewja. Micki su sedźace a docpěwaja dołhosć wot něhdźe 3 cm.
Kćenja so wot pčołkow a druhich, wopróšowacych překasanc wopytaja.
Symjenja njesu włosy a tohodla so móžeja wot wětra jara daloko rozšěrjuja.
Rosće w kerčinach z wysokich trajnych zelow, w alpinskich lěsach a na lawinowych smuhach. Ma radšo włóžne, čumpate hač kamjentne, zwjetša wapnite pódy na chódnych, powětrowłóžnych stejnišćach.
Rostlina je w Alpach, w Alpskim předkraju, w Jura, w balkanskich horinach rozšěrjena, při čimž we wysokosćach wot hač do 2100 m wustupuje. Ale tež je reliktowe jewjenje w Čornym lěsu a w Šumawje.
Wulkołopješkata wjerba často bastarduje z druhimi wjerbami, předewšěm z wšědnej wjerbu (Salix caprea).
Wulkołopješkata wjerba (Salix appendiculata) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae).
_IMG_3768.JPG)
_IMG_3768.JPG)
