Dracocephalum austriacum és una planta perenne, un oròfit distribuït al sud-est de la regió europea-caucàsica (subestepari). A França es només prolifera als Alps (als estatges muntà i subalpí).[1] És una herba alta que amida entre 20 i 50 cm d'alçària. Els tiges són piloses, erectes i frondoses. Les fulles són també piloses. La inflorescència inclou usualment d'una a sis flors disposades formant una espiga més on menys densa. Les flors són de color violeta fosc.[2] El fruit inclou quatre aquenis llisos.
Dracocephalum austriacum és una planta perenne, un oròfit distribuït al sud-est de la regió europea-caucàsica (subestepari). A França es només prolifera als Alps (als estatges muntà i subalpí). És una herba alta que amida entre 20 i 50 cm d'alçària. Els tiges són piloses, erectes i frondoses. Les fulles són també piloses. La inflorescència inclou usualment d'una a sis flors disposades formant una espiga més on menys densa. Les flors són de color violeta fosc. El fruit inclou quatre aquenis llisos.
Včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) je vzácná vytrvalá rostlina s velkými modrofialovými květy, jediný původní druh rodu včelník, který roste v České republice.
Stepní rostlina vyskytující se ostrůvkovitě v některých státech Evropy. Roste ve Španělsku, Francii, Itálii, Švýcarsku, Rakousku, Maďarsku, Rumunsko, na Slovensku, Ukrajině, v Turecku a Předkavkazsku.
V Čechách v současnosti roste v osmi populacích v chráněné krajinná oblasti Český kras, konkrétně v národní přírodní rezervaci Karlštejn, národní přírodní rezervaci Koda, přírodní rezervaci Karlické údolí a přírodní rezervaci Radotínské údolí. Na Moravě se vyskytuje pouze v několika málo exemplářích v Přírodní rezervaci Zázmoníky poblíž v vesnice Bořetice v okrese Břeclav. České lokality tvoří severní hranici rozšíření tohoto druhu.
Rostlina ke zdárnému růstu potřebuje teplé, suché a nezastíněné biotopy, které se vyskytují ve stepích, po okrajích lesostepí nebo na slunných kamenitých stráních porostlých nízkými bylinami. Je vázána na vápenaté nebo sprašové půdy. V ČR se vyskytuje v pásmu pahorkatin, v Alpách vystupuje až výšky okolo 2000 m.
Rostlina prvým rokem po vyklíčení vytvoří tenkou, nízkou, nekvetoucí lodyhu. Druhým rokem již lodyhy bývají vyšší než 10 cm, může jich být i více a při optimálních podmínkách mohou i kvést. Dospělé rostliny mívají šest i více lodyh, dožívající se až několika desítek let.
Vytrvalá trsnatá bylina, která má vzpřímené nebo vystoupavé, málo větvené lodyhy vysoké až 40 cm. Lodyhy, hustě bíle chlupaté, vyrůstají z uzlovitého a postupně dřevnatějícího oddenku. Jsou porostlé vstřícnými, podlouhlými, krátce řapíkatými dlanitosečnými nebo peřenosečnými listy, které mívají tři až pět kopinatých segmentů se špičkou na konci. Nejhornější listy jsou dělené až ke střednímu žebru na pět až sedm po okraji podvinutých segmentů.
V horních částech lodyh z úžlabí listů vyrůstají dva až čtyři pyskaté stopkaté květ v lichopřeslenech, spodní jsou oddálené a horní nahuštěné; společně vytvářejí hustý válcovitý lichoklas. Jejich listeny jsou kopinaté a na koncích osinkaté, listence čárkovité. Fialový, hustě bíle chlupatý kalich s žilkami je nevýrazně dvoupyský, při kvetení je okolo 8 mm dlouhý a v době plodu dvojnásobně delší, jeho nejdelší střední horní cíp je vejčitý neb vejčitě kopinatý, ostatní jsou šídlovité a dvojnásobně delší. Modrofialová až sytě modrá koruna je 30 až 40 mm dlouhá, má nálevkovitou trubku nahoře vydutou, přímý horní pysk přilbovitě vypouklý a vykrojený, dolní trojlaločný pysk má střední lalok největší. Čtyři tyčinky bývají stejně dlouhé jako koruna, prašníky jsou hustě chlupaté a pestík je fialový.
Rostliny kvetou v druhé polovině května a začátkem června, opylovány jsou hmyzem. Druh je schopen vytvořit plody i při samoopylení, mnohem více jich však produkuje při cizosprášení. V suchých létech rostliny méně kvetou a dochází k zasychání květů i listů. Ploidie druhu je 2n = 14.
Poltivý plod se po dozrání rozpadá se na čtyři asi 3 mm dlouhé tvrdky, které jsou tmavohnědé a mají dvě podélná žebra. V přírodě je úspěšnost při generativním rozmnožování poměrně nízká, velmi závisí na klimatických podmínkách. V zahradnictvích se dají mladé rostlinky vypěstovat ze semen nebo řízkováním, ovšem tyto se na suchých a výhřevných stanovištích po přesazení jen nesnadně ujímají. Na svých stanovištích se rostliny samovolně vegetativně rozmnožují rozrůstáním do trsů.
Téměř ve všech okolních státech je včelník rakouský pro své snižující se početní stavy považován za ohrožený druh různého stupně. V České republice je vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. i Červeným seznamem cévnatých rostlin květeny ČR zařazen mezi kriticky ohrožené rostliny (§1, C1r).
V České republice se stanoviště tohoto druhu nacházejí na chráněných územích, nemělo by proto již docházet k jejich narušování necitlivými lidskými zásahy do krajiny. Pro zachování druhu je ale nutno věnovat plochám, na kterých roste, pozornost a zajistit, aby nezarůstaly náletovými dřevinami.[1][2][3][4][5]
Obrázky, zvuky či videa k tématu včelník rakouský ve Wikimedia Commons
Včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) je vzácná vytrvalá rostlina s velkými modrofialovými květy, jediný původní druh rodu včelník, který roste v České republice.
Der Österreichische Drachenkopf (Dracocephalum austriacum), auch Pontischer Drachenkopf[1] genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Drachenköpfe (Dracocephalum) in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae).
Der Österreichische Drachenkopf ist eine ausdauernde, krautige Pflanze oder ein Zwergstrauch[2]. Er erreicht Wuchshöhen zwischen 20 und 40 Zentimetern, zum Teil bis 60 Zentimeter.[2][3] Der Stängel ist einfach, aufrecht oder aufsteigend und dicht beblättert.[2] Die Blätter sind 1,5 bis 2,5 Zentimeter lang, bis beinahe zur Mitte fiederteilig[2] und kahl oder schwach behaart.[3] Die drei bis fünf (selten bis sieben) Abschnitte der Blätter sind linealisch bis lineal-lanzettlich, ganzrandig und stachelspitzig.[3][2] Ihr Rand ist eingerollt.[2]
Die meist zwei- bis vierblütigen Blütenquirle sind zu einer mehr oder weniger dichten Ähre angeordnet.[2] Die Tragblätter sind dreiteilig.[2] Der Kelch ist zweilippig und 15-nervig.[2] Die Oberlippe ist zweilippig und helmförmig.[2] Die Krone ist 35 bis 50 Millimeter lang.[3] Die Staubbeutel sind behaart.[3] Die Staubblätter sind unter die Oberlippe gekrümmt und fast ebenso lang wie die Krone.[2] Die Griffeläste sind gleich lang.[2] Die Blütezeit reicht von Mai bis August.[3]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 14.[4]
Das Verbreitungsgebiet des Österreichischen Drachenkopfs erstreckt sich im warmgemäßigten Europa von den Pyrenäen über die Alpen bis zur westlichen Ukraine. Er kommt weiters im Kaukasus vor und besiedelt felsige Hänge und Trockenrasen. Im Einzelnen werden Vorkommen in den Ländern Spanien, Frankreich,[5] Schweiz, Italien, Österreich,[6] Tschechien, Slowakei, Ungarn, Rumänien, Ukraine, in der russischen Republik Dagestan und in der Nordost-Türkei genannt.[3][7][4] Insgesamt werden die europäischen Bestände als gefährdet eingestuft[7] und durch die Führung in der FFH-Richtlinie der Europäischen Union und der damit verbundenen Verpflichtung zur Ausweisung von Schutzgebieten geschützt.[8]
Der Österreichische Drachenkopf kommt in Österreich im Bundesland Niederösterreich vor und wird als stark gefährdet betrachtet.[9] Die Bestände im italienischen Südtirol werden in der Roten Liste als vom Aussterben bedroht geführt.[1]
Der Österreichische Drachenkopf wird in der Schweiz in der Roten Liste als gefährdet (VU)[7] angeführt. Er wird als legistische Schutzmaßnahme in Anhang 2 der Verordnung über den Natur- und Heimatschutz geführt.[10]
Dracocephalum austriacum wurde 1753 von Carl von Linné in Species Plantarum erstbeschrieben.[11] Synonyme für Dracocephalum austriacum L. sind Dracontocephalum laciniatum (Mill.) St.-Lag., Ruyschiana austriaca (L.) House, Ruyschiana laciniata Mill. und Zornia partita Moench.
Der Österreichische Drachenkopf wird selten als Zierpflanze für Steingärten genutzt.[3]
Der Österreichische Drachenkopf (Dracocephalum austriacum), auch Pontischer Drachenkopf genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Drachenköpfe (Dracocephalum) in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae).
Le dracocéphale d’Autriche[réf. nécessaire] (Dracocephalum austriacum) est une plante vivace. C'est une orophyte sud-est européenne-caucasienne (substeppique). En France on ne la rencontre que dans les Alpes (étages montagnard et subalpin)[2].
C’est une plante haute de 20 à 50 cm. Les tiges sont velues, dressées et très feuillées. Les feuilles sont découpées en 3 à 7 lanières, elles sont très velues et se terminent par une longue soie.
L’inflorescence est formée de 1 à 6 fleurs qui forment un épi plus ou moins dense. Les fleurs sont violet foncé[3].
Le fruit est formé de 4 akènes lisses.
Le dracocéphale d’Autriche[réf. nécessaire] (Dracocephalum austriacum) est une plante vivace. C'est une orophyte sud-est européenne-caucasienne (substeppique). En France on ne la rencontre que dans les Alpes (étages montagnard et subalpin).
C’est une plante haute de 20 à 50 cm. Les tiges sont velues, dressées et très feuillées. Les feuilles sont découpées en 3 à 7 lanières, elles sont très velues et se terminent par une longue soie.
L’inflorescence est formée de 1 à 6 fleurs qui forment un épi plus ou moins dense. Les fleurs sont violet foncé.
Le fruit est formé de 4 akènes lisses.
La melissa austriaca (nome scientifico Dracocephalum austriacum L., 1753) è una pianta perenne della famiglia delle Lamiaceae.[1]
Il nome generico (Dracocephalum) deriva da due parole greche per "drago" e "testa" ( = testa di drago) e fa riferimento alla particolare forma della corolla di queste piante.[2][3] Il termine specifico (austriacum) significa "dall'Austria".[4][5]
Il nome scientifico della specie è stato definito da Linneo (1707 – 1778), conosciuto anche come Carl von Linné, biologo e scrittore svedese considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum - 2: 595. 1753"[6] del 1753.[7]
Queste piante arrivano ad una altezza di 40 – 60 cm. La forma biologica è camefita suffruticosa (Ch suffr), sono piante perenni e legnose alla base, con gemme svernanti poste ad un'altezza dal suolo tra i 2 ed i 30 cm (le porzioni erbacee seccano annualmente e rimangono in vita soltanto le parti legnose). In alcuni casi la forma biologica può essere considerata anche emicriptofita (piante erbacee, a ciclo biologico perenne, con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve).[3][8][9][10][11][12]
Le radici sono del tipo fascicolato.
La parte aerea del fusto è legnosa, eretta con peli lanosi addensati soprattutto ai nodi. La sezione del fusto è tetragona (quadrangolare) a causa della presenza di fasci di collenchima posti nei quattro vertici.
Le foglie, subsessili, lungo il fusto sono disposte in modo opposto (in genere a 2 a 2) e ogni coppia successiva è disposta ad angolo retto rispetto alla sottostante (disposizione decussata). La forma della lamina delle foglie inferiori è divisa in 3 - 7 lacinie lineari; quelle superiori sono semplici e convolute (alla fine anche queste di aspetto lineare). Le stipole sono assenti. Dimensione delle foglie: larghezza 1 - 1,5 mm; 18 – 25 mm.
Le infiorescenze sono formate da alcuni fiori (2 - 4) raccolti in più verticilli (o verticillastri) sovrapposti formanti nell'insieme una infiorescenza cilindrica e compatta. Le brattee dell'infiorescenza sono simili alle foglie ma più piccole.
I fiori sono ermafroditi, zigomorfi, tetrameri (4-ciclici), ossia con quattro verticilli (calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (5-meri: la corolla e il calice, ossia il perianzio, sono a 5 parti). Lunghezza del fiore: 35 – 45 mm.
Il frutto è uno schizocarpo composto da 4 nucule (tetrachenio) secche, con forme da ovoidi a oblunghe fortemente trigone, con superficie liscia e glabra. L'endosperma è scarso o assente.
Dal punto di vista fitosociologico alpino la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[16]
Questa specie è rara in quanto confinata in zone xerotermiche a clima continentale. Probabilmente è una specie di origine terziaria, ma mentre nel bacino pannonico e sarmatico l'areale si è contratto a causa delle oscillazioni climatiche, nelle Alpi la Dracocephalum austriacum è reimmigrata nel periodo caldo susseguente all'ultima glaciazione.[10]
La famiglia di appartenenza della specie (Lamiaceae), molto numerosa con circa 250 generi e quasi 7000 specie[11], ha il principale centro di differenziazione nel bacino del Mediterraneo e sono piante per lo più xerofile (in Brasile sono presenti anche specie arboree). Per la presenza di sostanze aromatiche, molte specie di questa famiglia sono usate in cucina come condimento, in profumeria, liquoreria e farmacia. La famiglia è suddivisa in 7 sottofamiglie: il genere Dracocephalum è descritto nella tribù Mentheae (sottotribù Nepetinae) appartenente alla sottofamiglia Nepetoideae.[8][18]
Il numero cromosomico di D. austriacum è: 2n = 14.[19]
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[1]
Una specie simile a quella di questa voce è Dracocephalum ruyschiana (l'altra specie del genere Dracocephalum presente in Italia). La specie D. ruyschiana si distingue soprattutto per la forma intera delle foglie e una corolla più piccola.
La testa di drago austriaca in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:
La melissa austriaca (nome scientifico Dracocephalum austriacum L., 1753) è una pianta perenne della famiglia delle Lamiaceae.
Багаторічна рослина. Наукова назва роду походить від грецьких слів, які в перекладі означають «дракон» і «голова». Назва дана за своєрідний вигляд порівняно великих двогубих квіток, які справді чимось нагадують голову змія з розкритою пащею.
Росте на вапнякових скелях, подекуди на крейді серед чагарників та на узліссях. Зрідка трапляється в західному та правобережному лісостепу. В Україні відомо лише шість місцезнаходжень цього виду. Це реліктовий третинний вид з дуже розсіяним ареалом.
Маточник австрійський перебуває на межі знищення, а тому потребує суворої індивідуальної охорони. Заслуговує широкого введення в культуру, як декоративна рослина, тим більше, що дуже легко культивується, потребуючи лише вапнування ґрунту.
Дуже гарні фіолетові квітки приваблюють усякого, хто їх побачить, і тому їх посилено зривають на букети.
Це незавершена стаття про Глухокропивові.Dracocephalum austriacum là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được Carl von Linné mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
.jpg)
Dracocephalum austriacum là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được Carl von Linné mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
.jpg)
.jpg)
