Perila křovitá (Perilla frutescens) je jednoletá léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých, která pochází z jihovýchodní Asie a z indických pohoří. Tradičně se pěstuje na Korejském poloostrově, v jižní Číně, v Japonsku a v Indii.[1]
Listy různých odrůd této jedlé byliny se silnou mátovou vůní používají místní obyvatelé jako zeleninu a jejich semena poskytují výživný olej pro vaření. V Japonsku se hojně pěstuje odrůda Perilla frutescens var. crispa, která jako shiso tvoří nejoblíbenější oblohu tamějších pokrmů. Používá se také jako protijed při alergii na krabí a rybí maso a k přibarvování pokrmů.
Perila je velmi atraktivní, a proto se hodí jako okrasná rostlina na zahradu. Láká totiž spoustu motýlů. Svou stavbou připomíná kopřivu.[2] Tato jednoletka s chlupatými stonky čtvercového průřezu vyrůstá do výše 60–90 cm.[3] Její listy jsou sytě zelené, srdčité, 7–12 cm dlouhé a 5–8 cm široké, řapíkaté a pilově zubaté. V pozdním létě se na konci stonku vytváří hroznovité květenství.
V listech je éterický olej, jehož složení silně kolísá podle původu (obsahuje např. perillový aldehyd, myristicin a dillapiol, příjemně voňavý růžový furan, ve fialových varietách anthokyany, monoterpemglykosoidy a další perillosidy), deriváty kyseliny kávové, flavonoidy, v semenech mastný olej s kyselinou alfa-linolenovou (až 65%), linolovou (13 – 20%) a olejovou (4 – 22%). Z perillového aldehydu v éterickém oleji se získává perillartin, jenž je 2000x sladší než cukr a v Japonsku je povolen jako sladidlo pro určité výrobky. [4]
V Evropě je tato rostlina známá především v homeopatických přípravcích. Podává se při dně vyvolané poruchou látkové výměny kyseliny močové. V čínské medicíně se používají listy perily k léčení nachlazení a bolestí hlavy, ale také jako koření, jež má zamaskovat zkaženou potravinu.
Výtažky z listů (z nichž je třeba odstranit perillový aldehyd) mají údajně antioxidační, protizánětlivé a antialergické účinky, také prý snižují krevní tlak. Ještě je ale třeba vše vědecky prozkoumat, než bude tento druh přijat do pokladnice evropských léčivých prostředků.
Používá se i perillový olej, získaný lisováním semen za studena. Má neobyčejně vysoký obsah kyseliny alfa-linolenové, což je omega3 mastná kyselina, kterou lidské tělo nedokáže samo vyrobit, ale musí ji přijímat v potravě. [4]
Mnohem větší zdroj informací o této rostlině poskytují čínské herbáře, kde ji najdeme pod názvem Zisu nebo zhouzisu a nejčastěji používanou částí drogy jsou listy fialové barvy. Sbírají se za jasného dne od června do srpna v době před rozvinutím květů. Suší se na slunci, nebo se ještě čerstvé nakrájejí na 1 cm dlouhé kousky a ty se suší ve stínu na dobře větraném místě. Sběr se může provádět i na podzim, v období kolem „bílé rosy“. Tehdy se sbírají i s lodyhou a po usušení ve stínu se z ní odeberou.
Ve starých zdrojích najdeme, že se listy upravovaly pražením nasucho v kotlíku nebo se pomalu opékaly a míchaly s medem.[5]
Popis byliny dle tradiční čínské medicíny
Účinky
Nejvíce využívaná je právě pro kombinaci účinků - rozptyluje chlad a rozhýbává čchi, pro ji lze použít při zahleněném kašli, tísni na hrudi, dušnosti a nevolnosti, způsobené stagnací čchi plic a sleziny. My bychom tyto příznaky dnes nazvali alergií, astmatem či chronickou bronchitidou. Klinické výzkumy toto potvrzují a podporují tvrzení použít perilu na tlumení příznaků senné rýmy, zvláště pak slzení, svědění oči a vodnaté rýmy. Dobré výsledky přináší použití masti s obsahem perily na různé alergické ekzémy. Mast si můžete vyrobit i doma. Jako základ doporučuji použít vepřové sádlo nebo nerafinované bambucké máslo. [6]
Postup
Perila prospívá ve vlhké, ale propustné půdě obohacené kompostem. Semena se vysévají z jara, jakmile se půda prohřeje. První květenství se doporučuje vyštipovat, aby se podpořil hustší růst. Tato rostlina netrpí téměř žádnými škůdci.[7]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perilla frutescens na anglické Wikipedii.
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Perila křovitá (Perilla frutescens) je jednoletá léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých, která pochází z jihovýchodní Asie a z indických pohoří. Tradičně se pěstuje na Korejském poloostrově, v jižní Číně, v Japonsku a v Indii.
Listy různých odrůd této jedlé byliny se silnou mátovou vůní používají místní obyvatelé jako zeleninu a jejich semena poskytují výživný olej pro vaření. V Japonsku se hojně pěstuje odrůda Perilla frutescens var. crispa, která jako shiso tvoří nejoblíbenější oblohu tamějších pokrmů. Používá se také jako protijed při alergii na krabí a rybí maso a k přibarvování pokrmů.
