Sinai.
Europe, southwest Asia, naturalized elsewhere.
Cultivations and waste ground.
Annual.
La manzanilla bastarda o manzanilla de los campos (Anthemis arvensis) ye una yerba añal nativa d'Europa perteneciente a la familia de les asteracees.
Ye una planta yerbácea añal, d'hasta 50 cm d'altor. Los tarmos son glabros, bien numberosos, de color acoloratáu na rexón basal tornándose verdosos más cerca del estremu. Les fueyes son bi- o tripinnatisectas, colos foliolos lineares. Floria escontra finales de primavera, formando un capítulu terminal con flores ligulaes blanques unisexuales, y flosculosas tubulares, marielles, hermafrodites nel discu. Les lígulas estremes de color blancu son regulares, tridentaes y ovaes, d'hasta 1 cm de llargor; cayen escontra baxo laxamente tres el floriamientu, tapando l'arreyo pero ensin llegar a cayese. Les flores esternes ábrense enantes. El receptáculu ente les flores ye escamosu. El frutu ye un aqueniu llisu, de seición cuadrangular o arrondada.
Crez en cunetes y cantos de caminos, y como maleza en terrenes cultivaos.
Indicaciones:: Febrífugo, escuédigu, vermífugo.[1]
Anthemis arvensis describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2: 894. 1753.[2]
Anthemis: nome xenéricu que vien de la pallabra griega: "Anthemon" (= flor) depués tresformóse en "Anthemis" (= pequeña flor) y refierse a " les inflorescencies de les plantes.[3][4] Esti nome foi utilizáu polos antiguos griegos pa indicar una de les munches especies de manzanilla. El nome científicu aceptáu anguaño ( Anthemis ) foi asignáu a esti xéneru por Carlos Linneo (1707-1778), biólogu y escritor suecu, consideráu'l padre de la moderna clasificación científica de los organismos vivos, na publicación de Species Plantarum de 1753.[5] En realidá, foi'l botánicu toscanu Pier Antonio Micheli (1679-1737) quien propunxo orixinalmente el nome d'esti xéneru na so obra Nova plantarum xenera: iuxta Tournefortii methodum disposita (1729).
arvensis: epítetu llatín que significa "de campos cultivaos".[6]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. La manzanilla bastarda o manzanilla de los campos (Anthemis arvensis) ye una yerba añal nativa d'Europa perteneciente a la familia de les asteracees.
Anthemis arvensis o camamilla borda, és una espècie de planta nativa d'Europa, incloent els Països Catalans, que pertany a la família asteràcia.
És una planta herbàcia anual, de fins a 50 cm d'alt. Les tiges són glabres, molt nombroses, de color rogenc en la regió basal tornant-se verdoses mésprop de l'extrem. Les fulles són bi- o tripinnatisectes, amb els folíols linears. Floreix cap a finals de la primavera formant un capítol. El fruit és un aqueni.
Creix a les vores dels camins i com mala herba en terres de conreu.
Com a medicinal les seves indicacions són com a febrífug, resolutiu i vermífug.[1] fgbfrb peter
Anthemis arvensis va ser descrita per Linnaeus i publicat a Species Plantarum 2: 894. 1753.[2]
Anthemis arvensis o camamilla borda, és una espècie de planta nativa d'Europa, incloent els Països Catalans, que pertany a la família asteràcia.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Camri'r ŷd sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Anthemis arvensis a'r enw Saesneg yw Corn chamomile.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Camri'r ŷd sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Anthemis arvensis a'r enw Saesneg yw Corn chamomile.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Rmen rolní (Anthemis arvensis) je nižší, planě rostoucí rostlina, která od počátku jara do zámrazu kvete žlutobílými úbory. Tento zdomácnělý archeofyt, považovaný za plevel, je jedním ze čtyř druhů rmenů, které v české přírodě rostou.
Druh pocházející ze Středozemí je široce rozšířen po celé Evropě, na východě roste až po Bělorusko a Ukrajinu a přes Turecko a Kavkaz až do Íránu; vyskytuje se též ve ke Středozemnímu moři přilehlé části Severní Afriky. Druhotně byl zavlečen do Makaronézie a Jižní Afriky, Japonska, Austrálie, na Nový Zéland i do Severní a Jižní Ameriky.
V České republice se obvykle vyskytuje v polnohospodářských oblastech, od nížin až do hor, obvykle na chudších písčitých až hlinitých půdách. Není náročný na vláhu ani živiny. Roste na polích, úhorech, v zahradách, u cest, na rumištích, převážně na místech svázaných s lidskou činností. Po poškození rostlina dobře regeneruje, například na strništích po posekání velmi rychle obrůstá a kvete až do mrazu.
Jednoletá až dvouletá rostlina s přímou lodyhou 10 až 50 cm vysokou, kořenící kůlovitým kořenem. Lodyha je vystoupavá až vzpřímená, chlupatá, obvykle již od spodu bohatě rozvětvená a porostlá přisedlými, řídce chlupatými listy. Jejich čepele, v obryse podlouhle vejčité, jsou dvojnásobně peřenodílné s nitkovými úkrojky.
Na koncích větví vyrůstají stopkaté květní úbory s prodlouženým, kuželovitým květním lůžkem porostlým špičatými plevkami. Úbor má v průměru 2 až 3 cm, jeho polokulovitý, víceřadý zákrov je složen z podlouhlých, střechovitě uspořádaných, bledých a na špičce hnědě mázdřitě lemovaných listenů. V terči úboru jsou oboupohlavné květy s pěti tyčinkami, pěticípou trubkovitou korunou zlatožluté barvy a dvouplodolistovým pestíkem. Po okraji terče vyrůstá osm až patnáct jazykovitých samičích květů s bílými, opadavými, eliptickými ligulami dlouhými 5 až 17 mm, které mají na hrotu dva až tři zoubky. Rostliny kvetou od konce května do podzimu, květy jsou opylovány drobným hmyzem.
Plody jsou heterokarpické čtyřhranné nažky, samičí květy produkují nažky 1,8 až 2,2 mm dlouhé, silně klínovité a podélně zřetelně žebernaté, oboupohlavné květy mají nažky drobnější, jen 1,4 až 1,8 mm dlouhé, mírně klínovité a podélně jemně žebrované. Nažky jsou žlutohnědé, drsné, matné, v horní části uťaté, mají deset žeber a nemají chmýr.
Rostliny se rozmnožují semeny (nažkami), kterých rostlina vyprodukuje více než tisícovku. Jsou nestejně klíčivá a vzcházejí již při teplotě jen několik stupňů nad nulou. Průběžně klíčí po celý rok, nejvíce na jaře. Rostliny rostoucí od jara přes léto vykvetou, k podzimu vytvoří semena a pak většinou uschnou, některé ale zimu přežijí a kvetou ještě i v dalším roce. Pokud semenáče vyrostou na podzim, obvykle zimu bez újmy přečkají a kvetou již od jara.
Semena si v půdě podržují životnosti po dlouhou dobu, klíčí z hloubky do 4 cm. Jsou rozptylována větrem, vodou nebo lidskou činnosti. Na některých místech se rostliny nečekaně objevují ve velkém počtu, to je přičítáno probuzení semen z velké půdní zásoby, která je u tohoto druhu typická.
V České republice je rmen rolní vnímán jako rostlina omezující pěstované užitkové plodiny, které v mládí zastiňuje a průběžně jim odčerpává vodu a živiny. Jedná se hlavně o ozimé obiloviny a řepku, působí obtíže i v okopaninách a zelenině. Svou přítomnosti znehodnocuje víceleté pícniny, protože zvířata rmen nežerou. Jeho množství lze omezovat správnou péči o půdu, střídáním plodin i použitím herbicidů. Je řazen mezi plevele, které pro zemědělskou činnost nejsou příliš nebezpečné.
Mladá rostlina
Zákrov
Nažky
Odkvétající úbor
Obrázky, zvuky či videa k tématu rmen rolní ve Wikimedia Commons
Rmen rolní (Anthemis arvensis) je nižší, planě rostoucí rostlina, která od počátku jara do zámrazu kvete žlutobílými úbory. Tento zdomácnělý archeofyt, považovaný za plevel, je jedním ze čtyř druhů rmenů, které v české přírodě rostou.
Die Acker-Hundskamille (Anthemis arvensis) ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Die Acker-Hundskamille wächst als ein- bis zweijährige krautige Pflanze, die Wuchshöhen zwischen 10 und 50 Zentimeter erreicht. Sie besitzt verzweigte, ausgebreitete oder aufrechte Stängel. Die wechselständigen Laubblätter sind mehrfach gefiedert und verströmen beim Zerreiben keinen charakteristischen Duft.
Die Blütezeit reicht in Deutschland sowie Österreich von Juni bis September. Der körbchenförmige Blütenstand weist einen Durchmesser von 2 bis 3 Zentimeter auf. Der Körbchenboden ist im Gegensatz zur Echten Kamille (Matricaria recutita) innen markig gefüllt. Die Hüllblätter sind oben ganzrandig oder etwas gezähnt. Der Blütenkorb enthält weiße Zungen- und gelbe Röhrenblüten.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18.[1]
Die Acker-Hundskamille ist ein Ackerwildkraut, ein Archäophyt, ein Kulturbegleiter und ein Versauerungszeiger.[2]
Es liegen Insektenbestäubung und Selbstbestäubung vor.[2]
Die Acker-Hundskamille zeigt Verschiedenfrüchtigkeit, d. h. die Randblüten der Körbchen sind mit etwa 1 mg doppelt so schwer wie die zentralen Früchte. Die Früchte unterliegen als Klebhafter der Tierausbreitung, da ihre Höcker auf der Oberfläche einen Schleim absondern; außerdem erfolgt Menschenausbreitung mit Ackererde.[2]
Als Standorte werden Äcker, Brachflächen und Wegränder, besonders auf kalkfreien, sauren Böden bevorzugt. Die Acker-Hundskamille ist überregional eine Art der Secalietea-Klasse; sie kommt oft in Gesellschaften des Verbands Aperion spicae-venti vor.[1] Diese Pflanzenart ist in ganz Europa häufig.
Man kann folgende Unterarten unterscheiden[3]:
Für diese Art sind oder wurden, zum Teil nur regional, auch folgende weitere Trivialnamen verwendet: Butterblumen, Crotuntille (althochdeutsch), Dickkopp (Altmark), Härnelchen, Heangskrokt (Siebenbürgen), wilder Hermel (Schlesien), Hermeln, Hernlein, Hosennabelo (althochdeutsch), Hundsblume (Eifel Dreis), Hundschamille (Eifel), Hundsdille (mittelniederdeutsch), Hunenblomen (Münsterland), Hundskamellen (Unterweser), Kröttenkraut, Kühaugen, Kühdille (Schlesien), Lauchkolb (mittelhochdeutsch), Ochsinnabe (mittelniederdeutsch), Ochsinsnabel (althochdeutsch), Ochsnals, Rindsauge und Rotonabel.[4]
Die Acker-Hundskamille (Anthemis arvensis) ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Tekst üüb Öömrang At kaatkral (Anthemis arvensis) as en plaant uun det famile faan a kurewbloosen (Asteraceae). Hat liket at kamel an het diaram uk „ünecht kamel“. Bi't echt kamel as di bloosenkurew oober hool an bi't kaatkral ütjfald.
Apskäären bloosenkurew faan't kaatkral
At kaatkral (Anthemis arvensis) as en plaant uun det famile faan a kurewbloosen (Asteraceae). Hat liket at kamel an het diaram uk „ünecht kamel“. Bi't echt kamel as di bloosenkurew oober hool an bi't kaatkral ütjfald.
Anthemis arvensis, also known as corn chamomile, mayweed, scentless chamomile,[5] or field chamomile[6][7] is a species of flowering plant in the genus Anthemis, in the aster family. It is used as an ornamental plant.
Widely naturalized in North and South America, Africa, Australia, New Zealand, and parts of Asia.[8][9][10][11][12][13]
Anthemis arvensis, also known as corn chamomile, mayweed, scentless chamomile, or field chamomile is a species of flowering plant in the genus Anthemis, in the aster family. It is used as an ornamental plant.
La manzanilla bastarda o manzanilla de los campos (Anthemis arvensis) es una hierba anual nativa de Europa perteneciente a la familia de las asteráceas.
Es una planta herbácea anual, de hasta 50 cm de altura. Los tallos son glabros, muy numerosos, de color rojizo en la región basal tornándose verdosos más cerca del extremo. Las hojas son bi- o tripinnatisectas, con los folíolos lineares. Florece hacia finales de primavera, formando un capítulo terminal con flores liguladas blancas unisexuales, y flosculosas tubulares, amarillas, hermafroditas en el disco. Las lígulas extremas de color blanco son regulares, tridentadas y ovadas, de hasta 1 cm de longitud; caen hacia abajo laxamente tras la floración, tapando el involucro pero sin llegar a caerse. Las flores externas se abren antes. El receptáculo entre las flores es escamoso. El fruto es un aquenio liso, de sección cuadrangular o redondeada.
Crece en cunetas y bordes de caminos, y como maleza en terrenos cultivados.
Indicaciones: Febrífugo, resolutivo, vermífugo.[1]
Anthemis arvensis fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 894. 1753.[2]
Anthemis: nombre genérico que viene de la palabra griega: "Anthemon" (= flor) luego se transformó en "Anthemis" (= pequeña flor) y se refiere a " las inflorescencias de las plantas.[3][4] Este nombre fue utilizado por los antiguos griegos para indicar una de las muchas especies de manzanilla. El nombre científico aceptado actualmente ( Anthemis ) fue asignado a este género por Carlos Linneo (1707-1778), biólogo y escritor sueco, considerado el padre de la moderna clasificación científica de los organismos vivos, en la publicación de Species Plantarum de 1753.[5] En realidad, fue el botánico toscano Pier Antonio Micheli (1679-1737) quien propuso originalmente el nombre de este género en su obra Nova plantarum genera: iuxta Tournefortii methodum disposita (1729).
arvensis: epíteto latino que significa "de campos cultivados".[6]
Los nombres que presentan enlaces son sinónimos en otras especies:
Amagarza, amargaza, camomilla borde, clavellinas, gamarza, macierza, magarza, manzanilla, manzanilla bastarda, manzanilla borde, manzanilla borriquera, manzanilla brava, manzanilla de burro, manzanilla de campo, manzanilla del campo, manzanilla de los campos, manzanilla romana, manzanilla silvestre, manzanilla sin olor, margarita, margaza, pajitos, romana, rosaza.[7]
Datos: Q20778
Multimedia:
Especies: Anthemis arvensis
La manzanilla bastarda o manzanilla de los campos (Anthemis arvensis) es una hierba anual nativa de Europa perteneciente a la familia de las asteráceas.
Valge karikakar (Anthemis arvensis) on korvõieliste sugukonda karikakra perekonda kuuluv taimeliik.
Teda leidub Eestis hajusalt. Ta on üheaastane põlluumbrohi.
Valge karikakar sarnaneb õite poolest mitme liigiga. Neid saab eristada lehtede järgi.
Harilikul härjasilmal on saagja servaga äraspidimunajad varrele vahelduvalt kinnituvad lihtlehed.
Harilikul kesalillel ja teekummelil on lehed niitjad; seejuures teekummeli õisikud on palju väiksemad ning kummis (kuhikja) õisikupõhjaga.
Valgel karikakral on sulgjalt lõhestunud, ent mitte niitjad lehed.
Kesalille õisik
Teekummeli õisikud
Härjasilma õisikud
Valge karikakra õisikud
Valge karikakar (Anthemis arvensis) on korvõieliste sugukonda karikakra perekonda kuuluv taimeliik.
Teda leidub Eestis hajusalt. Ta on üheaastane põlluumbrohi.
Peltosauramo (Anthemis arvensis) on lähinnä Euroopasta tavattava, miedosti ryydintuoksuinen mykerökukkainen ruohokasvi. Se kasvaa yleensä 20–50 cm korkeaksi, ja koko kasvi on lyhyt- ja pehmeäkarvainen. Sen tyypillisimpiä kasvupaikkoja ovat pellot, heinänurmet ja kesannot.
Yksivuotinen peltosauramo kasvaa yleensä 20–50 cm korkeaksi. Koko kasvi on lyhyt- ja pehmeäkarvainen sekä tyvestä lähtien haarova. Lehdet ovat varressa kierteisesti. Lehtilapa on kapealiuskainen ja tavallisesti kaksi kertaa pariliuskainen. Liuskat ovat kapeita ja otakärkisiä. Isohkot kukkamykeröt ovat yksittäin haarojen kärjessä, ja ne ovat pitkäperäisiä ja noin 2–4 cm leveitä. Mykerön kehto on puolipallomainen. Useammassa rivissä olevat kehtosuomut ovat kapeita, kalvolaitaisia, pyöreäkärkisiä ja karvaisia. Kekomainen mykeröpohjus on kokonaan suomuinen. Pohjussuomut ovat suikeita, vähitellen odaksi kapenevia ja lähes ehytlaitaisia. Valkoisten, emikukkia olevien laitakukkien kielen leveys on 2,5–5 mm. Keltaiset kehräkukat ovat kaksineuvoisia ja torvimaisia. Suomessa peltosauramo kukkii kesä-syyskuussa. Pähkylä on liereä, ja siinä on tavallisesti 10 sileää harjua. Pähkylä on haiveneton.[1]
Peltosauramo muistuttaa suuresti toista sauramolajia, haisusauramoa (A. cotula). Se on kuitenkin tätä karvaisempi ja lehtien liuskat ovat leveämpiä. Myös lajien kukat eroavat hieman toisistaan.[1]
Peltosauramon levinneisyysalue kattaa koko Euroopan, mutta on satunnainen Irlannissa, Skotlannissa, Islannissa, Fennoskandian keski- ja pohjoisosissa ja Ukrainan itäosissa. Venäjällä lajia tavataan vain maan länsiosissa. Euroopan ulkopuolella peltosauramo on varsin satunnainen laji. Sitä tavataan paikoitellen Turkissa, Lähi-idässä, Koillis-Kiinassa, Pohjois-Afrikassa, Uudessa-Seelannissa ja Australiassa. Pohjois-Amerikassa se on tulokaslaji, jota tavataan mantereen itä- ja länsirannikoilta.[2]
Suomessa peltosauramo on maan etelä- ja keskiosissa muinaistulokas, pohjoisempana uustulokas.[1] Lajia on tavattu erityisesti Pori–Jyväskylä–Lappeenranta-linjan eteläpuolelta. Pohjoisempaa havainnot lajista ovat harvinaisempia, mutta sitä on tavattu aina Keski-Lapista saakka.[3] Peltosauramo on Suomessa suuresti harvinaistunut.[1][4] Suuri osa lajista tehdyistä havainnoista onkin 1900-luvun keskivaiheilta tai vanhempia.[3]
Peltosauramolle tyypillisiä kasvupaikkoja ovat pellot, heinänurmet ja kesannot. Toisinaan sitä saattaa kasvaa myös ratapihoilla ja muilla joutomailla.[1]
Peltosauramo (Anthemis arvensis) on lähinnä Euroopasta tavattava, miedosti ryydintuoksuinen mykerökukkainen ruohokasvi. Se kasvaa yleensä 20–50 cm korkeaksi, ja koko kasvi on lyhyt- ja pehmeäkarvainen. Sen tyypillisimpiä kasvupaikkoja ovat pellot, heinänurmet ja kesannot.
Anthemis arvensis
L'Anthémis des champs est une espèce de plante herbacée annuelle de la famille des Astéracées.
Autres noms communs : Camomille sauvage, fausse camomille.
Selon NCBI (30 avril 2014)[1] :
Selon The Plant List (30 avril 2014)[2] :
Selon Tropicos (30 avril 2014)[3] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Anthemis arvensis
L'Anthémis des champs est une espèce de plante herbacée annuelle de la famille des Astéracées.
Autres noms communs : Camomille sauvage, fausse camomille.
La camomilla bastarda (nome scientifico Anthemis arvensis L., 1753) è una piccola pianta erbacea simile alle “margherite” e appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
L'etimologia del nome generico (Anthemis) deriva dalla parola greca ”Anthemon” (= fiore, abbondante fioritura) poi trasformato in “anthemis” (= piccolo fiore) e fa riferimento all'infiorescenza di queste piante[1][2]. Questo nome era già usato dai greci antichi per indicare una delle tante specie di camomilla. L'epiteto specifico (“arvensis”) deriva dal latino e significa approssimativamente “proviene dai campi”.
Il binomio scientifico attualmente accettato (Anthemis arvensis) è stato proposto da Carl von Linné (1707 – 1778) biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione Species Plantarum del 1753.[3]
(La seguente descrizione è relativa alla specie Anthemis arvensis s.l.; per i dettagli delle varie sottospecie vedere più avanti.)
Sono piante non molto alte, da 1 a 5 dm (massimo 8 dm). La forma biologica della specie è terofita scaposa (T scap); ossia sono piante erbacee che differiscono dalle altre forme biologiche poiché, essendo annuali, superano la stagione avversa sotto forma di seme; sono inoltre munite di asse fiorale eretto, spesso con poche foglie. Sono considerate anche emcriptofita scaposa (H scap)[4]; in questo caso sono piante erbacee, bienni o perenni, con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve. Queste piante sono quasi completamente glabre o in alcuni casi leggermente pubescenti; inoltre non sono profumate.
Le radici sono fascicolate.
Le foglie lungo il caule sono disposte in modo alterno. La lamina è incisa: una o due volte pennatifida ed è senza ghiandole puntiformi. I segmenti sono gracili e lanceolato-lineari, ma allargate rispetto ad altre specie. I segmenti basali sono abbraccianti il fusto. Dimensione delle foglie: larghezza 8 – 16 mm; lunghezza 15 – 35 mm (massimo 50 mm).
Le infiorescenze sono dei capolini terminali peduncolati raccolti in sub-corimbi. I peduncoli, lungamente nudi, s'ingrossano alla fruttificazione. La struttura dei capolini è quella tipica delle Asteraceae: un peduncolo sorregge un involucro peloso composto da più squame (o brattee) oblanceolate e membranose (spesso sfrangiate all'apice e con margini scariosi[5]) a disposizione embricata su molte serie che fanno da protezione al ricettacolo a forma oblunga, conica o emisferica[2], provvisto di pagliette lineari o lanceolate, acute e carenate[6], sul quale s'inseriscono due tipi di fiori: quelli esterni ligulati (da 5 a 20) di colore bianco, disposti in un unico rango e quelli interni tubulosi di colore giallo-arancio. Lunghezza del peduncolo: 4 – 15 cm. Diametro dell'involucro: 6 – 13 mm. Diametro del capolino con ligule: 2 – 4 cm. Lunghezza delle squame: 3 – 4 mm.
I fiori sono simpetali, zigomorfi (quelli ligulati) e attinomorfi (quelli tubulosi); sono inoltre tetra-ciclici (formati cioè da 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (calice e corolla formati da 5 elementi). Sono inoltre ermafroditi, più precisamente i fiori del raggio (quelli ligulati) sono femminili e sterili[7] o in altri individui fertili[8]; mentre quelli del disco centrale (quelli tubulosi) sono bisessuali.
I frutti sono degli acheni poco compressi subcilindrici (o piriformi) e costoluti (non alati); la sezione è rotondeggiante (o ellittica) con angoli appena evidenti; la superficie è liscia. I frutti contengono dei semi angolosi (uno per ogni frutto). Gli acheni sono senza pappo (o sormontati da una corta membrana spugnosa allungata da un lato). Dimensione dei frutti: 1,5 – 2 mm.
La famiglia di appartenenza della Anthemis arvensis (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23000 specie distribuite su 1535 generi[13] (22750 specie e 1530 generi secondo altre fonti[14]). Il genere di appartenenza (Anthemis) è composto da circa un centinaio di specie, delle quali due dozzine circa fanno parte della flora spontanea italiana.
Il numero cromosomico di A. arvensis è: 2n = 18[3][8]
È una pianta abbastanza variabile da un punto di vista morfologico[8]. La tassonomia presenta diverse sottospecie di cui almeno tre sono presenti nella flora spontanea italiana. Qui di seguito sono elencate alcune sottospecie europee; l'elenco è stato redatto in base alle entità riconosciute valide dalla Checklist dei Royal Botanic Garden Edinburgh[15]
In Italia allo stato spontaneo sono presenti tre sottospecie[4][17][18] qui di seguito descritte.
Nell'elenco seguente sono indicati alcuni ibridi interspecifici e intergenerici[20][21]:
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. La tabella seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:
L'infiorescenza è quella tipica delle “margherite”: dei fiori ligulati bianchi circondano dei fiori tubulosi centrali gialli. Sono le foglie che almeno in parte distinguono le specie di questo genere da altri generi. Nell'ambito dello stesso genere le distinzioni sono più difficili da gestire: vi possono essere delle differenze sul frutto achenio (acheni cilindrici o compressi); distinzioni in base al ciclo biologico (annuo, bienne o perenne); differenze più anatomiche come la struttura interna del ricettacolo (forma del ricettacolo, forma delle pagliette); foglie ghiandolose oppure no. E altro ancora. Non per nulla Pignatti nella sua “Flora d'Italia” considera il genere Anthemis un “genere difficile”[10].
Secondo la medicina popolare questa pianta ha la seguente proprietà medicamentose[22]:
La camomilla bastarda (nome scientifico Anthemis arvensis L., 1753) è una piccola pianta erbacea simile alle “margherite” e appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
Dirvinis bobramunis (Anthemis arvensis) – astrinių (Asteraceae) šeimos bobramunių (Anthemis) genties augalas. Natūraliai paplitęs Europoje, Kaukaze, vakarų Azijoje, Šiaurės Afrikoje ir Makaronezijoje. Gana dažnas visoje Lietuvoje, retesnis šiaurinėje dalyje.
Auga laukuose, daržuose, šiukšlynuose, šlaituose, pakelėse, ariamoje žemėje. Šviesomėgis. Mėgsta nekalkingą, rūgštų dirvožemį, sausesnes vietas. Piktžolė.
Tai vienmetis, pilkšvas, apaugęs prigludusiais plaukeliais, 10-50 cm aukščio augalas. Stiebas gana tvirtas, išsišakojęs. Lapai pražanginiai, pailgi, dukart plunksniškai suskaldyti, pagrindinė lapo gysla dantyta, sparnuota.
Graižai 2-3 cm skersmens, ant ilgų žiedynkočių. pavieniai graižai šakų viršūnėse. Skraistė plaukuota, dvieilė. Žiedynsostis kūgiškas, korėtas, apaugęs lancetiškais, dygliškais žvyneliais. Žiedai dvejopi: kraštiniai liežuviški, balti, dažniausiai nevaisingi, viduriniai vamzdiški, geltoni, dvilyčiai, jų gausu. Kuokeliai penki.
Žydi birželio-spalio mėnesiais. Vaisiai – nupjautos piramidės formos, keturbriauniai, šiurkštūs, pilkai geltoni lukštavaisiai; kraštiniai stambesni už vidurinius. Vienas augalas subrandina 4400-30000 sėklų.
Gana reta forma monocephala – stiebas nešakotas, status, prie jo prigludę lapai. Graižas vienas, viršūninis.
Yra išskiriami keturi porūšiai ir du varietetai (Gali būti, kad tai sinonimai):
Antžeminėje dalyje yra gydomųjų medžiagų. Liaudies medicinoje naudojami žiedynai, iš jų gaminami preparatai, skirti geltligės, migrenos ir kepenų ligų gydymui. Arbata tonizuoja virškinamojo trakto darbą.
Dirvinis bobramunis darželiuose auginamas kaip dekoratyvinis augalas.
Žiedo skerspjūvis
Lapai
Sėklos
Dirvinis bobramunis (Anthemis arvensis) – astrinių (Asteraceae) šeimos bobramunių (Anthemis) genties augalas. Natūraliai paplitęs Europoje, Kaukaze, vakarų Azijoje, Šiaurės Afrikoje ir Makaronezijoje. Gana dažnas visoje Lietuvoje, retesnis šiaurinėje dalyje.
De valse kamille (Anthemis arvensis) is een plant uit de composietenfamilie (Asteraceae). De soort komt van oorsprong uit Zuid-Europa. Anthemis is afgeleid van anthemon dat bloem betekent en arvensis betekent "in het veld voorkomend".
De soort is een vrij algemeen voorkomende plant. Het geslacht schubkamille onderscheidt zich van het geslacht kamille (Matricaria), doordat bij schubkamille stroschubjes in het bloemhoofdje voorkomen. Dit zijn de vliesjes die zich tussen de verschillende buisbloempjes bevinden.
De valse kamille heeft een zwakke geur in tegenstelling tot de stinkende kamille (Anthemis cotula). De plant is eenjarig, kan 30-60 cm hoog worden en bloeit van juni tot eind september. De bloem heeft een witte stralenkrans van lintbloemen.
In Nederland komt de valse kamille vrij algemeen voor in de provincies Utrecht, Gelderland en Noord-Brabant en in de Maasvallei. De plant groeit op droge, voedselrijke grond, dus op akkerranden, maar ook in wegbermen. De plant wordt op akkerland als een onkruid gezien.
Bloemhoofdje met zweefvlieg
Bloeiende vijfslippige buisbloempjes
Zaden
(Nederlandstalige) Wikisource (Van Uildriks en Bruinsma spreken van “akkerkamille”).
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Anthemis arvensis op Wikimedia Commons. De valse kamille (Anthemis arvensis) is een plant uit de composietenfamilie (Asteraceae). De soort komt van oorsprong uit Zuid-Europa. Anthemis is afgeleid van anthemon dat bloem betekent en arvensis betekent "in het veld voorkomend".
De soort is een vrij algemeen voorkomende plant. Het geslacht schubkamille onderscheidt zich van het geslacht kamille (Matricaria), doordat bij schubkamille stroschubjes in het bloemhoofdje voorkomen. Dit zijn de vliesjes die zich tussen de verschillende buisbloempjes bevinden.
De valse kamille heeft een zwakke geur in tegenstelling tot de stinkende kamille (Anthemis cotula). De plant is eenjarig, kan 30-60 cm hoog worden en bloeit van juni tot eind september. De bloem heeft een witte stralenkrans van lintbloemen.
Kvit gåseblom, Anthemis arvensis, er ei eittårig urt i korgplantefamilien. Planten blir 10 til 50 cm høg, og er vanleg i heile Europa.
Hvit gåseblom (Anthemis arvensis) er en urt i kurvplantefamilien.
Den er som regel ettårig med en forgrenet stengel og har ingen sterk duft. Bladene er dobbelt fjærflikete med linjeformete, spisse avsnitt; de er ullhårete under. Blomsterkurvene sitter enkeltvis i enden av en lang stilk og er 2–3 cm i diameter. Randkronene er hvite, og skivekronene er gule. Blomsterkurven har lansettformede agner mellom enkeltblomstene. Kurven er flat til å begynne med, men blir kjegleformet når fruktene modnes.
I Norge kan hvit gåseblom forveksles med prestekrage, balderbrå og kamilleblom, men de har annerledes blader og mangler agner i kurven. Den sjeldne tappgåseblom har en ekkel lukt, børstelignende agner og taggete frukter.
Arten er knyttet til områder med menneskelig aktivitet, som dyrket mark, brakkmark og vegkanter. Den hører hjemme i Europa, men har spredt seg som et åkerugras til alle verdensdeler. Hvit gåseblom kom til Norge med korndyrking. Den er vanlig på Østlandet og finnes mer spredt nordover til Finnmark.
Vekstform
Snitt gjennom kurven viser den fylte kurvbunnen og både rør- og tungekroner
Blader
Agnene er lansettformede og tilspissede.
Frukten er rund i tverrsnitt med langsgående ribber.
Hvit gåseblom (Anthemis arvensis) er en urt i kurvplantefamilien.
Den er som regel ettårig med en forgrenet stengel og har ingen sterk duft. Bladene er dobbelt fjærflikete med linjeformete, spisse avsnitt; de er ullhårete under. Blomsterkurvene sitter enkeltvis i enden av en lang stilk og er 2–3 cm i diameter. Randkronene er hvite, og skivekronene er gule. Blomsterkurven har lansettformede agner mellom enkeltblomstene. Kurven er flat til å begynne med, men blir kjegleformet når fruktene modnes.
I Norge kan hvit gåseblom forveksles med prestekrage, balderbrå og kamilleblom, men de har annerledes blader og mangler agner i kurven. Den sjeldne tappgåseblom har en ekkel lukt, børstelignende agner og taggete frukter.
Arten er knyttet til områder med menneskelig aktivitet, som dyrket mark, brakkmark og vegkanter. Den hører hjemme i Europa, men har spredt seg som et åkerugras til alle verdensdeler. Hvit gåseblom kom til Norge med korndyrking. Den er vanlig på Østlandet og finnes mer spredt nordover til Finnmark.
Multimedia w Wikimedia Commons Rumian polny (Anthemis arvensis L.) – gatunek rośliny z rodziny astrowatych.
Rodzimy obszar jego zasięgu obejmuje niemal całą Europę, Afrykę Północną (Algieria, Tunezja), wyspy Kanaryjskie, Azję Zachodnią, Kaukaz i Arabię Saudyjską[2]. Rozprzestrzenił się jako gatunek zawleczony lub uciekinier z upraw również na Azorach, w Australii, Nowej Zelandii i Ameryce Północnej[2]. W Polsce jest pospolitym na całym obszarze archeofitem[3].
Roślina jednoroczna (zarówno ozima, jak i jara). Siedlisko: miejsca ruderalne, przydroża. W uprawach rolnych jest chwastem, licznie występuje na ścierniskach, preferuje uprawy ozimego żyta. Preferuje gleby lekkie, kwaśne i bogate w azot, jest rośliną wskaźnikową gleb ubogich w wapń. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla rzędu Centauretalia cyanii[4]. Liczba chromosomów 2n = 18[5].
Tworzy mieszańce z rumianem psim i rumianem żółtym[3]. Gatunek zróżnicowany na cztery podgatunki[6]:
Anthemis arvensis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 894. 1753.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente os seguintes táxones infraespecíficos:[2]
Anthemis arvensis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 894. 1753.
Anthemis agrestis Wallr.
Anthemis anglica Spreng.
Anthemis granatensis Boiss.
Anthemis kitenesis Thin
Anthemis sallei Sennen & Elias
Sources: E+M,[1] IPNI[2]
Njivska pasja kamilica (znanstveno ime Anthemis arvensis) je rastlina iz družine nebinovk, ki v Sloveniji cveti med junijem in septembrom.[3]
Njivska pasja kamilica (znanstveno ime Anthemis arvensis) je rastlina iz družine nebinovk, ki v Sloveniji cveti med junijem in septembrom.
Åkerkulla (Anthemis arvensis) tillhör kullasläktet i familjen korgblommiga växter. Den är ganska vanlig och påträffas på öppen, torr, kväverik, sandig eller lerig jord, exempelvis åkerkanter, gårdar, utfyllnader, grustag och vägkanter. Dess utbredning är hela södra Sverige från Svealand och neråt, södra Norge, södra Finland och i hela Danmark.
Åkerkullan blir 15 - 50 cm hög och blommar i juni - september med nästan doftlösa blommor som till utseendet liknar prästkrage. Bladen är grågröna, tilltryckt håriga med lansettlika flikar. Korgarna är 2 - 4 cm breda och sitter på långa skaft.
Wikimedia Commons har media som rör Åkerkulla.
Åkerkulla (Anthemis arvensis) tillhör kullasläktet i familjen korgblommiga växter. Den är ganska vanlig och påträffas på öppen, torr, kväverik, sandig eller lerig jord, exempelvis åkerkanter, gårdar, utfyllnader, grustag och vägkanter. Dess utbredning är hela södra Sverige från Svealand och neråt, södra Norge, södra Finland och i hela Danmark.
Åkerkullan blir 15 - 50 cm hög och blommar i juni - september med nästan doftlösa blommor som till utseendet liknar prästkrage. Bladen är grågröna, tilltryckt håriga med lansettlika flikar. Korgarna är 2 - 4 cm breda och sitter på långa skaft.
Одно- чи дворічна трав'яниста рослина, висотою 10–50 сантиметрів, зі стрижневим коренем. Має розгалужені голі стебла, червонуваті біля основи, далі зеленуваті. Листя перисте. Кошикової форми суцвіття має діаметр від 2 до 4 см. Зовнішні квіти білі, внутрішні — трубчасті, жовті. Зовнішні квіти відкриваються раніше. Плоди — гладка сім'янка.
Цвіте в кінці весни. Існує запилення комахами і самозапилення.
Північна Африка: Алжир; Туніс. Кавказ: Грузія; Росія - Передкавказзя. Західна Азія: Єгипет - Синай; Туреччина. Європа: Білорусь; Естонія; Латвія; Литва; Молдова; Україна; Австрія; Бельгія; Чеська Республіка; Німеччина; Угорщина; Нідерланди; Польща; Словаччина; Швейцарія; Данія; Фінляндія; Ісландія; Ірландія; Норвегія; Швеція; Об'єднане Королівство; Албанія; Боснія і Герцеговина; Болгарія; Хорватія; Греція; Італія; Македонія; Чорногорія; Румунія; Сербія; Словенія; Франція; Португалія; Гібралтар; Іспанія [вкл. Канарські острови]. Натуралізований: ПАР, Японія, Австралія, Нова Зеландія, Канада, США, Чилі. Населяє сільгоспугіддя, пустки, канави й узбіччя.
Це незавершена стаття про Айстрові.Anthemis arvensis là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Anthemis arvensis là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Anthemis arvensis L.
Синонимы
Пупа́вка полева́я (лат. Ánthemis arvénsis) — однолетнее травянистое растение, вид рода Пупавка (Anthemis) семейства Астровые (Asteraceae). Типовой вид рода.
Иногда пупавку полевую ошибочно называют ромашкой.
Стебли многочисленные, ветвистые, 15—40 см длиной.
Листья в очертании продолговатые, перисторассечённые на узкие сегменты.
Соцветия — корзинки 2—3 см в диаметре, с удлинёнными ножками. Листочки обёртки продолговато-яйцевидные. Краевые цветки исключительно пестичные, с белыми язычками эллиптической формы. Срединные цветки жёлтые.
Плод — гладкая семянка. Одно растение даёт около 4500 семян.
Цветёт с мая по сентябрь.
Вид Пупавка полевая входит в род Пупавка (Anthemis) семейства Астровые (Asteraceae) порядка Астроцветные (Asterales).
ещё 12 семействПупа́вка полева́я (лат. Ánthemis arvénsis) — однолетнее травянистое растение, вид рода Пупавка (Anthemis) семейства Астровые (Asteraceae). Типовой вид рода.
Иногда пупавку полевую ошибочно называют ромашкой.
田春黄菊（学名：Anthemis arvensis）为菊科春黄菊属的植物。分布在欧洲以及中国大陆的中国等地，多生于铁路边，目前尚未由人工引种栽培。
刺甘菊（拉汉种子植物名称）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
_sl14.jpg)
_sl15.jpg)
_sl16.jpg)
_top.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_sl16.jpg)
_sl15.jpg)
