Suříkovec černouzdičkový (Pericrocotus cantonensis) je housečníkovitý pták patřící do rodu (generis) Pericrocotus, někdy zařazen společně se suříkovcem růžovým (Pericrocotus roseus) do jednoho druhu.[2] Druh je monotypický a nevytváří tedy žádné poddruhy.[3] Suříkovce černouzdičkového popsal Robert Swinhoe a Philip Sclater v roce 1861.[2] Obývá území o rozloze 2 270 000 km². Není stálým ptákem, přes léto se vyskytuje v provinciích S’-čchuan (Sečuán) a Kan-su (v Číně se zdá být hojný) a zimu přečkává v jihovýchodní Asii, jako je Tanintharyi v Myanmaru či Malajský poloostrov, někdy se dostane až na Tchaj-wan. Extrémními daty, ve kterých druh migruje, je 10. prosinec a 23. březen. K životu pak dává přednost například nížinným lesům. Žije až do nadmořské výšky 1 200 metrů.[4][5]
Suříkovec černouzdičkový měří mezi 18 až 19 cm,[6] křídlo přičemž měří dosahuje velikosti 8,7 až 9,3 cm, dlouhý ocas 8,71 až 9,57 cm a zobák je dlouhý mezi 1,35 až 1,66 cm.[4] Samci mají částečně bílý obličej, bradu, hrdlo i břicho. Prsa a boky jsou vínově hnědá až do vínově šeda. Horní část těla má odstíny šedé, okolo očí se táhne tmavá maska. Samice se v některých ohledech zbarvení mírně liší, ale jinak se podobají samcům. Druh může být zaměněn se suříkovcem šedým (Pericrocotus divaricatus), má však méně nápadné zbarvení.[3][4] Nebyly zjištěny žádné informace o komunikaci, rozmnožování délce dožití ani skladbě potravy, ale nejspíše se živí podobně jako suříkovec růžový (Pericrocotus roseus).[6]
Rozsah, velikost populace a její stabilita (přestože má klesající tendenci) nesplňují předpoklady pro zařazení mezi zranitelné druhy (areál menší než 20 000 km², jenž je nějakým způsobem ohrožen, a populace pod 10 000 jedinců s klesající tendencí 30 % za tři generace), proto je suříkovec černouzdičkový Mezinárodním svazem ochrany přírody zařazen mezi druhy málo dotčené.[5]
Obrázky, zvuky či videa k tématu suříkovec černouzdičkový ve Wikimedia Commons
Suříkovec černouzdičkový (Pericrocotus cantonensis) je housečníkovitý pták patřící do rodu (generis) Pericrocotus, někdy zařazen společně se suříkovcem růžovým (Pericrocotus roseus) do jednoho druhu. Druh je monotypický a nevytváří tedy žádné poddruhy. Suříkovce černouzdičkového popsal Robert Swinhoe a Philip Sclater v roce 1861. Obývá území o rozloze 2 270 000 km². Není stálým ptákem, přes léto se vyskytuje v provinciích S’-čchuan (Sečuán) a Kan-su (v Číně se zdá být hojný) a zimu přečkává v jihovýchodní Asii, jako je Tanintharyi v Myanmaru či Malajský poloostrov, někdy se dostane až na Tchaj-wan. Extrémními daty, ve kterých druh migruje, je 10. prosinec a 23. březen. K životu pak dává přednost například nížinným lesům. Žije až do nadmořské výšky 1 200 metrů.
Suříkovec černouzdičkový měří mezi 18 až 19 cm, křídlo přičemž měří dosahuje velikosti 8,7 až 9,3 cm, dlouhý ocas 8,71 až 9,57 cm a zobák je dlouhý mezi 1,35 až 1,66 cm. Samci mají částečně bílý obličej, bradu, hrdlo i břicho. Prsa a boky jsou vínově hnědá až do vínově šeda. Horní část těla má odstíny šedé, okolo očí se táhne tmavá maska. Samice se v některých ohledech zbarvení mírně liší, ale jinak se podobají samcům. Druh může být zaměněn se suříkovcem šedým (Pericrocotus divaricatus), má však méně nápadné zbarvení. Nebyly zjištěny žádné informace o komunikaci, rozmnožování délce dožití ani skladbě potravy, ale nejspíše se živí podobně jako suříkovec růžový (Pericrocotus roseus).
Rozsah, velikost populace a její stabilita (přestože má klesající tendenci) nesplňují předpoklady pro zařazení mezi zranitelné druhy (areál menší než 20 000 km², jenž je nějakým způsobem ohrožen, a populace pod 10 000 jedinců s klesající tendencí 30 % za tři generace), proto je suříkovec černouzdičkový Mezinárodním svazem ochrany přírody zařazen mezi druhy málo dotčené.
