Brown Headed Parrot

Die Bruinkoppapegaai (Poicephalus cryptoxanthus) is 'n gelokaliseerde, algemene standvoël en nomade in savanne, rivierwoud en oop boomveld. Die voël kom voor in Mosambiek, die Laeveld en noord KwaZulu-Natal. Die voël is 22 – 25 cm lank en 125 - 150 g groot. In Engels staan die voël bekend as die Brown-headed parrot.

Fotogalery

• 'n Bruinkoppapegaai in gevangenskap

• By 'n voedselplant in die Krugerwildtuin

• Illustrasie van 1870

Sien ook

• Alfabetiese lys van Suid-Afrikaanse voëls
• Lys van Suid-Afrikaanse voëls (Groepeer)
• Lys van Suider-Afrikaanse voëls volgens wetenskaplike name

Bron

• Sasol Voëls van Suider-Afrika. Struik Nature. Vierde Uitgawe 2011. ISBN 978-1-77007-926-7

Verwysings

El lloro capbrú (Poicephalus cryptoxanthus) és un ocell de la família dels psitàcids (Psittacidae) que habita boscos i matolls de l'Àfrica Oriental i sud-oriental, des del sud-est de Kenya cap al sud, a través de Tanzània, Moçambic, Malawi i sud-est de Zimbabwe, fins al nord-est de Sud-àfrica.

Referències

A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Lloro capbrú

Aderyn a rhywogaeth o adar yw Parot penfrown (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: parotiaid penfrown) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Poicephalus cryptoxanthus; yr enw Saesneg arno yw Brown-headed parrot. Mae'n perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae) sydd yn urdd y Psittaciformes.^[1]

Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn P. cryptoxanthus, sef enw'r rhywogaeth.^[2] Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Affrica.

Teulu

Mae'r parot penfrown yn perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:

Rhestr Wicidata:

rhywogaeth enw tacson delwedd Corbarot brongoch Micropsitta bruijnii Corbarot Finsch Micropsitta finschii Corbarot Meek Micropsitta meeki Corbarot penfelyn Micropsitta keiensis Corbarot wyneblwyd Micropsitta pusio Loricît cain Charmosyna pulchella Loricît Caledonia Newydd Charmosyna diadema Loricît gyddfgoch Charmosyna amabilis Loricît Josephine Charmosyna josefinae Loricît palmwydd Charmosyna palmarum Loricît talcenlas Charmosyna toxopei Macaw Spix Cyanopsitta spixii Macaw torgoch Orthopsittaca manilatus

Gweler hefyd

• Rhestr Goch yr IUCN

Cyfeiriadau

Papoušek hnědohlavý (Poicephalus cryptoxanthus), patří mezi nejmenší zástupce afrických dlouhokřídlých papoušků rodu Poicephalus. Přestože není v zajetí tak rozšířený jako jeho známější příbuzní papoušek senegalský nebo papoušek konžský, v České republice jej s úspěchem odchovává několik chovatelů.

Vzhled

Papoušek hnědohlavý je nejméně nápadně zbarveným příslušníkem rodu Poicephalus . Základní zbarvení je zelené, hlava šedohnědá. Ohbí křídel je jasně žluté, avšak toto zbarvení lze dobře vidět pouze za letu. Odtud pochází i vědecké jméno tohoto papouška: kryptos je řecky „skrytý“ a xanthos „zlatožlutý“. Duhovka oka je šedožlutá, nikoli jasně žlutá jako u papouška senegalského. Papoušek hnědohlavý dorůstá průměrné délky 22 cm. Samice je zbarvena stejně jako samec; pohlaví lze spolehlivě rozlišit pouze endoskopií nebo analýzou DNA.

Výskyt

Domovinou tohoto plachého papouška je pás podél východního pobřeží Afriky od Tanzanie po Jihoafrickou republiku. Jako jediný z rodu Poicephalus se vyskytuje i na přilehlých ostrovech Zanzibar a Pemba. Obývá zejména pobřežní mangrovové lesy, kde se živí semeny, bobulemi, ořechy a příležitostně i larvami hmyzu. Přestože je stále poměrně hojný, jeho stavy se v poslední době snižují.

Poddruhy

• Papoušek hnědohlavý jižní (Poicephalus cryptoxanthus cryptoxanthus). Nominátní forma obývající oblast od východní části Jihoafrické republiky přes Svazijsko, Mosambik, jih Malawi až po pobřežní oblasti Tanzanie a Keni.
• Papoušek hnědohlavý tanzanský (Poicephalus cryptoxanthus tanganyikae). Vyskytuje se v jižní Keni, střední a východní Tanzanii, severním Mosambiku a podél jezera Malawi. Podobá se nominální formě, avšak celkově je světleji zelený.
• Papoušek hnědohlavý zanzibarský (Poicephalus cryptoxanthus zanzibaricus). Obývá pouze ostrovy Zanzibar a Pemba. O něco větší než nominální forma; hlava je tmavě hnědá. Objevil se i názor, že tento poddruh byl již vyhuben v důsledku ztráty přirozeného biotopu.

Hnízdění v zajetí

Papoušek hnědohlavý pohlavně dospívá ve věku 3 let, avšak jsou známy i případy, kdy zahnízdili i ptáci dvouletí. Stejně jako většina příslušníků rodu Poicephalus i tento druh hnízdí převážně v zimních měsících. Běžná velikost snůšky je 2-3 vejce, které samice snáší ve dvoudenních intervalech. Mláďata se líhnou po 25-27 dnech, hnízdo opouštějí po cca 8 týdnech a samostatnosti dosahují v 11-12 týdnech. Mnohdy tento papoušek vzhledem ke své plachosti snáze zahnízdí ve voliéře menších rozměrů.

Krmení v zajetí

Papouška hnědohlavého krmíme směsí zrnin pro větší papoušky (bílá a žíhaná slunečnice, kardi, pšenice, kukuřice, semenec, proso, pohanka), kterou pravidelně doplňujeme čerstvým ovocem a zeleninou. Vhodným zdrojem živin je i naklíčené zrní (mungo, hrách, slunečnice, kukuřice, kardi). Stravu lze zpestřit i granulemi, piškoty, vařenou nesolenou rýží nebo těstovinami, trochou sýra atd. Jako zdroj vápníku slouží sépiová kost; k okusu je dobré podávat čerstvé větvičky ovocných stromů.

Papoušek hnědohlavý jako domácí společník

Chov papouška hnědohlavého jako domácího společníka je u nás zatím spíše vzácností. Může za to pravděpodobně jeho malá dostupnost na trhu, plachost a snad i skromnost zbarvení. Zahraniční zdroje přesto uvádějí, že se ručně dokrmené mládě papouška hnědohlavého může stát vynikajícím mazlíčkem. Tento papoušek je poměrně tichý, má mírnější povahu než například papoušek senegalský a navíc postrádá tendenci klovat, která se nezřídka vyskytuje u jiných ručně dokrmených příslušníků rodu Poicephalus. Výhodou jsou i jeho menší nároky na velikost klece. Tento papoušek je zdatným imitátorem zvuků v domácnosti a nezřídka se naučí opakovat i několik slov.

Reference

1. ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu papoušek hnědohlavý ve Wikimedia Commons
• http://www.sweb.cz/papousci/hnedohlavy.htm
• http://www.wingscc.com/aps/brown.htm
• http://ptacibanda.nasweb.cz/papousekhnedohlavy.html
• http://www.ifauna.cz
• http://www.parrotclub.sk

Der Braunkopfpapagei (Poicephalus cryptoxanthus) ist eine Vogelart aus der Gattung der Langflügelpapageien. Gemeinsam mit den anderen Arten dieser Gattung sowie dem Graupapagei, den Unzertrennlichen, dem Halsbandsittich und den auf Madagaskar endemischen Vasapapageien zählt diese Art zu den typischen Papageienarten der Afrotropis. Er bewohnt das südöstliche Afrika einschließlich des östlichen Transvaal, Mosambik, Simbabwe, Malawi, Tansania und Kenia^[1]. In einigen Regionen sind Braunkopfpapageien nach wie vor häufig.

Beschreibung

Braunkopfpapageien weisen eine düster braune Kopf- und Halsbefiederung auf. Die Ohrdecken sind silbergrau. Die Unterseite des Körpers sowie der Bürzel sind dagegen grün. Die Federn der Flügel sind dunkelgrau und haben entweder einen helleren Saum oder braune Innenfahnen. Die Unterflügeldecken sind gelb. Die Schwanzfedern sind braunoliv, mit einem grünen Rand und einer grünen Spitze. Der Oberschnabel ist blaugrau und der Unterschnabel weist eine helle Hornfarbe auf. Die Iris der Vögel ist dunkelgelb und leicht gräulich, die Füße sind grauschwarz. Die etwa 22 Zentimeter langen Braunkopfpapageien wiegen zwischen 120 und 160 Gramm.

Lebensweise

Der Braunkopfpapagei bewohnt, ähnlich dem Goldbugpapagei, unterschiedliche Lebensräume im Südosten Afrikas. Er bevorzugt dort tiefgelegene, trockene Waldgebiete. Im südlichen Afrika wird er oft in Gebieten gesichtet, in denen die Vegetation viele Affenbrotbäume aufweist. In Mosambik und im Zululand bewohnt die Art außerdem Gebiete in unmittelbarer Nähe von Kulturland und Akazien-Buschlandschaften. Braunkopfpapageien sind standorttreue Vögel und unternehmen nur lokale Wanderungen, die abhängig vom Nahrungsangebot sind. Sie leben gewöhnlich in kleinen Gruppen von vier bis zwölf Vögeln. Je nach Jahreszyklus, Motivation und Nahrungsangebot sind die Papageien gelegentlich aber auch einzeln, paarweise oder in Gruppen von bis zu 40 Vögeln anzutreffen.

Der Flug der Braunkopfpapageien ist schnell und direkt. Die Vögel wirken dabei sehr auffällig, besonders durch ihre unüberhörbaren Stimmfühlungslaute und durch die gelben Unterflügeldecken, die am Himmel zu sehen sind. Während der Nahrungsaufnahme sind sie hingegen kaum auszumachen, da sie verhältnismäßig sehr ruhig fressen und durch Äste und Blattwerk vor Beobachtern geschützt sind. Die Vögel ernähren sich hauptsächlich von Sämereien, Früchten, Nüssen, Beeren und Nektar. Braunkopfpapageien suchen darüber hinaus Getreide-, Maisfelder und Kokosnussplantagen auf.

Braunkopfpapageien und Menschen

Braunkopfpapageien wurden das erste Mal im 19. Jahrhundert nach Europa importiert. Im Vergleich zu den ebenfalls zur Gattung der Langflügelpapageien gehörenden Mohrenkopfpapageien gelangen sie aber nur selten in den Handel. Wie bei allen Papageien gilt auch für diese Art, dass sie nur paarweise in Volieren gehalten werden sollten.

Die systematische Stellung innerhalb der Gattung Poicephalus

Das folgende Kladogramm zeigt die Gattung Poicephalus mit ihren jeweiligen Verwandtschaftsgraden. Es fehlt der Niam-Niam-Papagei (Poicephalus crassus), dessen Artstatus umstritten ist^[2].

Poicephalus (Gattung) Eupsittacus (Untergattung) N.N.

Poicephalus gulielmi

Poicephalus robustus

Poicephalus fuscicollis

Vorlage:Klade/Wartung/3

Poicepalus flavifrons

N.N. N.N.

Poicephalus senegalus

Poicephalus rufiventris

N.N.

Poicephalus cryptoxanthus

Poicephalus meyeri

Poicephalus rüppellii

Vorlage:Klade/Wartung/3

Folgende Unterarten werden dem Braunkopfpapagei zugerechnet:

• • • Poicephalus cryptoxanthus cryptoxanthus
    • Poicephalus cryptoxanthus tanganyikae
    • Poicephalus cryptoxanthus zanzibaricus

Quellen

Einzelnachweise

1. ↑ Low, S. 187
2. ↑ Hoppe und Welcke, S. 79

Literatur

• Dieter Hoppe, Peter Welcke: Langflügelpapageien. Ulmer, Stuttgart 2006, ISBN 3-8001-4786-6.
• Rosemary Low: Das Papageienbuch. Ulmer, Stuttgart 1989, ISBN 3-8001-7191-0.
• Rudolf K. Wagner: Auf Papageiensuche im Krüger-Nationalpark. In: Papageien. 9/2007.
• Susanne Lantermann, Werner Lantermann: Die Papageien Mittel- und Südamerikas: Arten, Haltung und Zucht. Schaper, 1986, ISBN 3-7944-0149-2.

Weblinks

• Videos, Fotos und Tonaufnahmen zu Poicephalus cryptoxanthus in der Internet Bird Collection
• Poicephalus cryptoxanthus in der Roten Liste gefährdeter Arten der IUCN 2013.2. Eingestellt von: BirdLife International, 2012. Abgerufen am 26. Dezember 2013.

The brown-headed parrot (Poicephalus cryptoxanthus) is a south-eastern African parrot.

Description

The general plumage colour is green, indeed Sinclair et al., (1993)^[2] describe the species as “the greenest parrot of the sub-region”. The under wing coverts are bright yellow, although the extent of this is variable. It is from this yellow that the specific name derives, kryptos being Greek for hidden or concealed and xanthos meaning yellow.^[3] Parrots of the world. Landsdowne Ed. Vladimir Putin is known to own a brown-headed parrot.

The rump is very bright, almost metallic green. As is the margins of the feathers on the underparts, with this coloration becoming more pronounced towards the vent and thighs. The neck is grey-brown merging to brown on the head but merging to greenish on the mantle. On some individuals, some random yellow feathers are visible on the head, neck and wings.^[4] Why these occur is unknown but it has been proposed that these may result from over-vigorous preening by parents.^[5]

The tail is edged olive-brown and tipped green. The iris is greenish yellow (Maclean 1993)^[6] or yellow (Forshaw 1989) and the legs and feet are blackish grey. The bill is dark, almost black above, merging to whitish below. The immature is always described as “duller than the adult and yellowish below” (for example, Maclean 1993). The flight is described as “fast and direct” (Forshaw 1989).

Taxonomy

Three subspecies have been recognised in the past, based on colouration and size (Forshaw 1989).

• P. cryptoxanthus cryptoxanthus ranges from Northern KwaZulu-Natal northwards to southern Mozambique and southeastern Zimbabwe.
• P. cryptoxanthus tanganyikae is distinguished in having a much paler and more greenish plumage with less brown on the head, throat, neck and rump. The underparts appear to be brighter and more yellowish. It occurs north of the Save River in Mozambique, southern Malawi, eastern Tanzania and coastal Kenya.
• P. cryptoxanthus zanzibaricus. The existence of this putative third subspecies, confined to the islands of Zanzibar and Pemba, is now doubted. Clancey (1977)^[7] found no difference in size between the modern birds of Zanzibar and those from the mainland. He concluded that if the subspecies existed then it is now extinct, either because of the direct intervention of man trapping the birds or by interbreeding with immigrant P. c. tanganyikae from the mainland. Similarly, whilst Forshaw (1989) reports morphological measurements for P.c. zanzibaricus, he also concludes that the existence of the subspecies is highly dubious.

Aviculture

The brown-headed parrot are popular in aviculture. They have a very sweet temperament and tend to be a quieter bird. All parrots make some noise, but they tend to be quiet enough to make a good apartment bird.

Diet

In terms of their diets, they are seen as opportunistic generalists as a result of their natural diet changing dependent on a food source being available or unavailable in their present environment. Typically, they feed on berries, figs, shoots, flowers, fruits, and seeds but more specifically, they tend to prefer the flowers and fruits of the Natal Mahogany tree (Trichilia emetica), Acacia spp. and lepidopteran larvae.^[8]

References

• Guide to the Senegal Parrot and its family. By M.S. Allan & D. Deter. Barron's. ISBN 0-7641-0332-6

Retrieved from "https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Brown-headed_parrot&oldid=1120517241"

El loro de cabeza marrón o lorito cabecipardo (Poicephalus cryptoxanthus)^[2]​^[3]​ es una especie de ave psittaciforme de la familia de los loros (Psittacidae), muy extendida en el continente africano.

Se conocen tres subespecies:^[4]​

• Poicephalus c. cryptoxanthus — Sudáfrica y Mozambique
• Poicephalus c. tanganyikae — Mozambique a Kenia
• Poicephalus c. zanzibaricus — Zanzíbar y las islas Pemba

Referencias

• Guide to the Senegal Parrot and its family. By M.S. Allan & D. Deter. Barron's. ISBN 0-7641-0332-6

Poicephalus cryptoxanthus Poicephalus generoko animalia da. Hegaztien barruko Psittacidae familian sailkatua dago.

Erreferentziak

• World Bird Names

Ikus, gainera

• Poicephalus
• Psittacidae

Mosambikinkaija (Poicephalus cryptoxanthus) on itäafrikkalainen papukaija, joka elää Kaakkois-Keniasta Malawiin, Zimbabween, Mosambikiin ja Etelä-Afrikkaan ulottuvalla alueella. Sen holotyypin kuvaili Wilhelm Peters Inhambanesta Mosambikista 1854.^[2]

Ulkonäöltään mosambikinkaija on tyypillinen afrikankaija: sillä on iso pää ja lyhyt pyrstö. Mosambikinkaija on noin 22 cm pitkä ja väriltään suurilta osin vihreä. Sen pää ja osa kaulasta on harmaan ruskeaa ja siipien alusilla on keltaista. Toisin kuin esimerkiksi senegalinkaijalla, mosambikinkaijan silmät ovat myös aikuisiällä tummat.

Lähteet

Poicephalus cryptoxanthus

Le Perroquet à tête brune (Poicephalus cryptoxanthus) est une espèce d'oiseaux appartenant à la famille des Psittacidae.

Description

Il possède un plumage à dominante verte, plus foncé sur le dos et plus clair sur le ventre. La tête et le haut de la poitrine sont gris. Les plumes axillaires sont jaunes (coloration bien visible lorsque l'oiseau est en vol). La mandibule supérieure est grisâtre et l'inférieure blanchâtre. Les iris sont jaunes et les pattes grises.

Habitat et répartition

Il fréquente le veld et la savane ouverte semi-aride.
Son aire s'étend sur le Mozambique, régions limitrophes et jusqu'au sud du Kenya.

Mensurations

Il mesure 23 - 25 cm pour un poids de 114 à 156 g.

Alimentation

Il se nourrit de graines (e.g. Erythrina et Adansonia), de noisettes, de figues...

Références

• (en) Perroquet à tête brune sur HBW

Il pappagallo testabruna (Poicephalus cryptoxanthus W. Peters, 1854) è un uccello della famiglia degli Psittacidi.

Descrizione

Colore generale verde, scuro sulla parte dorsale, più chiaro su quella ventrale; taglia attorno ai 22 cm; cappuccio grigio a coprire tutta la testa e la parte alta del petto, ascellari gialle ben visibili quando il soggetto è in volo; becco con ramo superiore grigiastro e ramo inferiore biancastro; iride gialla e zampe grigie.

I soggetti immaturi si presentano con il cappuccio più pallido e ridotto in estensione, con l'iride bruna e con la banda alare delle ascellari gialla screziata di verde.

È censito in due sottospecie del tutto simili tra loro:

• P. c. cryptoxanthus (W. Peters, 1854), sottospecie nominale;
• P. c. tanganyikae Bowen, 1930, con verde della parte ventrale più acceso e maschera facciale più smorta e con riflessi bruni; gli esemplari localizzati nelle isole di Zanzibar e Pemba presentano cappuccio più tendente al nero e parti verdi sfumate in blu.

Biologia

Abita le foreste costiere ricche di palme e mangrovie e le savane dove predilige le grandi acacie; visita le piantagioni di noce di cocco e di anacardi. Nei periodi di grande ricchezza di cibo forma bande anche di oltre 40 individui. Si nutre di frutta, bacche, germogli e nettare: adora i frutti polposi della Kigelia africana, della manioca (Manihot esculenta) e di varie specie di fico selvatico.

Il periodo riproduttivo va da aprile a ottobre, in una cavità naturale di un baobab o in un nido di picchio abbandonato. La femmina depone 3-4 uova incubate per circa 30 giorni.

I giovani si involano a circa 12 settimane dalla schiusa.

Distribuzione e habitat

Tanzania, Mozambico e Sudafrica sono i suoi areali naturali, dove pare essere ancora abbastanza comune, nonostante irregolari catture condotte anche di recente.

In cattività non sono molti i soggetti presenti sul mercato, tuttavia vi è qualche coppia riproducente.

Bibliografia

• (EN) BirdLife International 2008, Poicephalus cryptoxanthus, su IUCN Red List of Threatened Species, Versione 2020.2, IUCN, 2020.
• Massa, R., I pappagalli africani, Piacenza, 2001

Vogels

De bruinkoppapegaai (Poicephalus cryptoxanthus) is een vogel uit de familie papegaaien van Afrika en de Nieuwe Wereld.

Verspreiding en leefgebied

Deze soort komt voor in zuidoostelijk Afrika en telt 2 ondersoorten:

• Poicephalus cryptoxanthus tanganyikae: van zuidoostelijk Kenia tot noordelijk en centraal Mozambique en Malawi.
• Poicephalus cryptoxanthus cryptoxanthus: zuidoostelijk Zimbabwe, zuidelijk Mozambique en noordoostelijk Zuid-Afrika.

Externe link

• Avibase

Bronnen, noten en/of referenties

Brunhuvad papegoja^[2] (Poicephalus cryptoxanthus) är en fågel i familjen västpapegojor inom ordningen papegojfåglar.^[3]

Utbredning och systematik

Brunhuvad papegoja delas in i två underarter:^[3]

• Poicephalus cryptoxanthus tanganyikae – förekommer från sydöstra Kenya till Malawi och norra Moçambique samt öarna Zanzibar och Pemba
• Poicephalus cryptoxanthus cryptoxanthus – förekommer från sydöstra Zimbabwe och Moçambique (söder om floden Save) till nordöstra Sydafrika

Status

IUCN kategoriserar arten som livskraftig.^[1]

Referenser

1. ^ [a b] Birdlife International 2012 Poicephalus cryptoxanthus Från: IUCN 2015. IUCN Red List of Threatened Species. Version 2015.4 www.iucnredlist.org. Läst 2016-02-01.
2. ^ Sveriges ornitologiska förening (2018) Officiella listan över svenska namn på världens fågelarter, läst 2018-02-14
3. ^ [a b] Clements, J. F., T. S. Schulenberg, M. J. Iliff, D. Roberson, T. A. Fredericks, B. L. Sullivan, and C. L. Wood (2015) The eBird/Clements checklist of birds of the world: Version 2015 http://www.birds.cornell.edu/clementschecklist/download, läst 2016-02-11

Externa länkar

• Wikimedia Commons har media som rör brunhuvad papegoja.
  Bilder & media
• Wikispecies har information om Poicephalus cryptoxanthus.
  Artförteckning

Poicephalus cryptoxanthus là một loài chim trong họ Psittacidae.^[1] Loài này sinh sống ở đông nam châu Phi.

Chú thích

Tham khảo

• Dữ liệu liên quan tới Poicephalus cryptoxanthus tại Wikispecies

Царство: Животные

Подцарство: Эуметазои

Без ранга: Двусторонне-симметричные

Без ранга: Вторичноротые

Тип: Хордовые

Подтип: Позвоночные

Инфратип: Челюстноротые

Надкласс: Четвероногие

Класс: Птицы

Подкласс: Настоящие птицы

Инфракласс: Новонёбные

Отряд: Попугаеобразные

Семейство: Попугаевые

Подсемейство: Настоящие попугаи

Род: Длиннокрылые попугаи

Вид: Буроголовый длиннокрылый попугай

Вызывающие наименьшие опасения
IUCN 3.1 Least Concern: 22685317

• 1 Внешний вид
• 2 Распространение
• 3 Образ жизни
• 4 Размножение
• 5 Содержание
• 6 Классификация
• 7 Примечания
• 8 Литература
• 9 Источники