El tinocor menut (Thinocorus rumicivorus) és un ocell de la família dels tinocòrids (Thinocoridae) que habita zones àrides a la llarga de la costa des del sud-oest d'Equador, cap al sud, a través de Perú fins al nord-oest de Xile i zones de l'altiplà andí a l'oest de Bolívia, Xile i nord-oest de l'Argentina fins Terra del Foc i l'Illa de Los Estados.
El tinocor menut (Thinocorus rumicivorus) és un ocell de la família dels tinocòrids (Thinocoridae) que habita zones àrides a la llarga de la costa des del sud-oest d'Equador, cap al sud, a través de Perú fins al nord-oest de Xile i zones de l'altiplà andí a l'oest de Bolívia, Xile i nord-oest de l'Argentina fins Terra del Foc i l'Illa de Los Estados.
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Gïach hadau bach (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: gïachod hadau bach) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Thinocorus rumicivorus; yr enw Saesneg arno yw Least seed-snipe. Mae'n perthyn i deulu'r Gïachod yr Hadau (Lladin: Thinocoridae) sydd yn urdd y Charadriiformes.[1]
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn T. rumicivorus, sef enw'r rhywogaeth.[2]
Mae'r gïach hadau bach yn perthyn i deulu'r Gïachod yr Hadau (Lladin: Thinocoridae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:
Rhestr Wicidata:
rhywogaeth enw tacson delwedd Gïach hadau bach Thinocorus rumicivorus Gïach hadau brongoch Attagis gayi Gïach hadau bronllwyd Thinocorus orbignyianus Gïach hadau bronwyn Attagis malouinusAderyn a rhywogaeth o adar yw Gïach hadau bach (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: gïachod hadau bach) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Thinocorus rumicivorus; yr enw Saesneg arno yw Least seed-snipe. Mae'n perthyn i deulu'r Gïachod yr Hadau (Lladin: Thinocoridae) sydd yn urdd y Charadriiformes.
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn T. rumicivorus, sef enw'r rhywogaeth.
Písečník nejmenší (Thinocorus rumicivorus) je suchomilný druh ptáka z řádu dlouhokřídlých. Hnízdí v Argentině, Chile, Bolívii a Peru, vyskytuje se na území o rozloze 1 300 000 km² v Jižní Americe, na Falklandských ostrovech i v Antarktidě. Obývá písčité pláže, stepi a pastviny, živí se rostlinnou stravou (semena, listy, pupeny).
Má žlutozelené nohy, popelavě zbavený kuželovitý zobák, hlava, hrdlo a prsa jsou šedé, pod krkem se nachází černá kresba v podobě obráceného písmene T.
Ve snůšce bývají průměrně čtyři vejce. Sedí na nich pouze samice, která je při opuštění hnízda zakrývá suchou travou kvůli termoregulaci a ochraně před predátory.
Rodové jméno pochází z řeckých slov θινος (písčité pobřeží) a κορυδος (přílba), druhový název znamená v latině „pojídač šťovíku“.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Least seedsnipe na anglické Wikipedii.
Písečník nejmenší (Thinocorus rumicivorus) je suchomilný druh ptáka z řádu dlouhokřídlých. Hnízdí v Argentině, Chile, Bolívii a Peru, vyskytuje se na území o rozloze 1 300 000 km² v Jižní Americe, na Falklandských ostrovech i v Antarktidě. Obývá písčité pláže, stepi a pastviny, živí se rostlinnou stravou (semena, listy, pupeny).
Má žlutozelené nohy, popelavě zbavený kuželovitý zobák, hlava, hrdlo a prsa jsou šedé, pod krkem se nachází černá kresba v podobě obráceného písmene T.
Ve snůšce bývají průměrně čtyři vejce. Sedí na nich pouze samice, která je při opuštění hnízda zakrývá suchou travou kvůli termoregulaci a ochraně před predátory.
Rodové jméno pochází z řeckých slov θινος (písčité pobřeží) a κορυδος (přílba), druhový název znamená v latině „pojídač šťovíku“.
The least seedsnipe (Thinocorus rumicivorus) is a xerophilic species of bird in the Thinocoridae family.
It breeds in Argentina, Bolivia, Chile, and Peru. They are common across South America and have been recorded in Ecuador, the Falkland Islands, Uruguay, Brazil, and as far away as Antarctica.[2] The range of the least seedsnipe is estimated to be about 1,300,000 km2.
Its natural habitats are temperate grassland, subtropical or tropical high-altitude grassland, and pastureland, but it can be found in habitats ranging from sandy beaches to the open steppe, and even some open deserts in northern Chile.[3][4]
The least seedsnipe was described in 1829 by Eschscholtz. The genus name comes from the Greek thin-, thinos- (θινος) 'sand'or 'desert' and Latin 'corys' (from Greek κορυδος) 'lark'.[5] The species name comes from Latin rumicis “sorrel” and vorā “eater”.[6]
There are three subspecies of the least seedsnipe:[7]
The least seedsnipe is the smallest member of the Thinocoridae family.[8] They have short tails and long pointed wings. Their legs and toes are a dull greenish yellow. The beak of the least seedsnipe is an ashy color and is conical like that of a finch or a sand grouse.[4][9] Adult males have a gray face, neck, and breast, and have black lines at the center of the throat that form an inverted “T” shape.[2] The eyes are a dark gray color.[9]
Male seedsnipe will commonly perch on a prominent bush or fence post to deliver nuptial calls that sound like a series of a “rapid pu-pu-pu-pu-pu”s, very similar to that of the Common Snipe.[10]
Seedsnipes are well-adapted to arid environments and show no increases in water loss between 20 and 36 °C. The thermoneutral zone extends from 33 to 38 °C in this species, but they have the capacity to dissipate heat through evaporative water loss up to 42 °C. Their metabolic rate is 38% lower than other non-passerine birds of similar body mass (~50 g), reducing the contribution to the total heat budget.[4]
Only the female incubates the eggs. The average clutch size of the least seedsnipe is four eggs laid in a simple nest scrape, which the female buries using her feet (rather than her bill, as is seen in some African Charadrii) whenever she leaves the nest. If loose, dry plant material is available, she will use this to cover the hatchlings until her return. This behavior appears to have arisen independently in Thinocoridae. The primary purpose for nest covering in Thinocorus rumicivorus is most likely concealment from predators, but thermoregulation probably also plays a factor.[11]
As the common name suggests, least seedsnipes rely mostly on seeds, but they will also eat leaves and buds and as such are strictly vegetarian in their natural habitat. However, in captivity they have been known to eat mealworms. Unlike most Charadriiformes, least seedsnipes possess a crop, a gizzard and long intestinal caeca. They have been observed foraging from a crouched position, rapidly snapping off plants and swallowing the fragments whole. They also stretch to bite off the top of grasses and tall herbs and are well-suited to browsing.[12] They derive most if not all of their water needs from succulent plants and are only very rarely seen drinking water.[4][8] They visit the beds of Calceolaria uniflora (Scrophularaceae) and feed on the fleshy growths on the lower lips of the flower and in the process transfer pollen across flowers.[13]
This species has an extremely large range and is one of the most common birds of southern Patagonia. According to the IUCN, the population appears stable. It has therefore been labeled as species of Least Concern.[1]
The least seedsnipe (Thinocorus rumicivorus) is a xerophilic species of bird in the Thinocoridae family.
It breeds in Argentina, Bolivia, Chile, and Peru. They are common across South America and have been recorded in Ecuador, the Falkland Islands, Uruguay, Brazil, and as far away as Antarctica. The range of the least seedsnipe is estimated to be about 1,300,000 km2.
Its natural habitats are temperate grassland, subtropical or tropical high-altitude grassland, and pastureland, but it can be found in habitats ranging from sandy beaches to the open steppe, and even some open deserts in northern Chile.
La Malgranda tinokoro (Thinocorus rumicivorus) estas specio de birdo de la familio de Tinokoredoj.
Ĝi troviĝas en Antarkto, Arĝentino, Bolivio, Brazilo, Ĉilio, Ekvadoro, Peruo kaj insuloj Malvinoj, Suda Georgio kaj suda Sandviĉo kaj Urugvajo. La teritorio de la Malgranda tinokoro estas ĉirkaŭ 1,300,000 km2.
Ties natura medio estas mezvarma herbejo, subtropikaj aŭ tropikaj herbejoj de alta altitudo kaj paŝtejoj.
La Malgranda tinokoro (Thinocorus rumicivorus) estas specio de birdo de la familio de Tinokoredoj.
Ĝi troviĝas en Antarkto, Arĝentino, Bolivio, Brazilo, Ĉilio, Ekvadoro, Peruo kaj insuloj Malvinoj, Suda Georgio kaj suda Sandviĉo kaj Urugvajo. La teritorio de la Malgranda tinokoro estas ĉirkaŭ 1,300,000 km2.
Ties natura medio estas mezvarma herbejo, subtropikaj aŭ tropikaj herbejoj de alta altitudo kaj paŝtejoj.
La agachona chica[2] o perdicita (Thinocorus rumicivorus) es una especie de ave perteneciente a la familia Thinocoridae.
Se reproduce en Argentina, Bolivia, Chile, Perú y ha sido registrada en Ecuador, las Islas Malvinas, Uruguay y posiblemente en Brasil. La gama de la Agachona Chica se estima en aproximadamente 1.300.000 km².
Su hábitat natural son las praderas templadas, praderas a gran altitud subtropical o tropical, y tierras de pastoreo.
La agachona chica o perdicita (Thinocorus rumicivorus) es una especie de ave perteneciente a la familia Thinocoridae.
Se reproduce en Argentina, Bolivia, Chile, Perú y ha sido registrada en Ecuador, las Islas Malvinas, Uruguay y posiblemente en Brasil. La gama de la Agachona Chica se estima en aproximadamente 1.300.000 km².
Su hábitat natural son las praderas templadas, praderas a gran altitud subtropical o tropical, y tierras de pastoreo.
Thinocorus rumicivorus Thinocorus generoko animalia da. Hegaztien barruko Thinocoridae familian sailkatua dago.
Thinocorus rumicivorus Thinocorus generoko animalia da. Hegaztien barruko Thinocoridae familian sailkatua dago.
Kääpiöylänköjuoksija (Thinocorus rumicivorus) on eteläamerikkalainen, siemenravintoon erikoistunut kahlaajalintu. Sen esiintymisalue käsittää tasankomaita Ecuadorissa, Perussa, Boliviassa, Chilessä ja Argentiinan Patagoniassa Tulimaahan saakka. Lajin holotyypin kuvaili Johann Friedrich von Eschscholtz Concepciónista Chilestä vuonna 1829.[2]
Kääpiöylänköjuoksija (Thinocorus rumicivorus) on eteläamerikkalainen, siemenravintoon erikoistunut kahlaajalintu. Sen esiintymisalue käsittää tasankomaita Ecuadorissa, Perussa, Boliviassa, Chilessä ja Argentiinan Patagoniassa Tulimaahan saakka. Lajin holotyypin kuvaili Johann Friedrich von Eschscholtz Concepciónista Chilestä vuonna 1829.
Thinocorus rumicivorus
Le Thinocore de Patagonie (Thinocorus rumicivorus) est une espèce d'oiseaux appartenant à la famille des Thinocoridae.
Cet oiseau vit en Patagonie, mais aussi long du littoral ouest du sud de l'Équateur au nord du Chili et dans le nord-ouest de l'Argentine. Des individus égarés peut être vus en Antarctique, au Brésil et dans les Malouines.
D'après Alan P. Peterson, cette espèce est constituée des quatre sous-espèces suivantes :
Thinocorus rumicivorus
Le Thinocore de Patagonie (Thinocorus rumicivorus) est une espèce d'oiseaux appartenant à la famille des Thinocoridae.
Il tinocoride rumicivoro (Thinocorus rumicivorus, Eschscholtz, 1829) è un uccello della famiglia dei Thinocoridae dell'ordine dei Charadriiformes.
Thinocorus rumicivorus ha cinque sottospecie:
Questo uccello vive in Cile, Bolivia, Perù, Ecuador, Uruguay e Argentina. Saltuariamente lo si è avvistato anche in Brasile, Antartide e Isole Falkland.
Il tinocoride rumicivoro (Thinocorus rumicivorus, Eschscholtz, 1829) è un uccello della famiglia dei Thinocoridae dell'ordine dei Charadriiformes.
De Patagonische kwartelsnip (Thinocorus rumicivorus) is vogel uit de familie Thinocoridae (Kwartelsnippen).
Deze soort komt voor van Ecuador tot noordwestelijk Argentinië en de Zuidkegel en telt 4 ondersoorten:
De Patagonische kwartelsnip (Thinocorus rumicivorus) is vogel uit de familie Thinocoridae (Kwartelsnippen).
Agachadeira-mirim (nome científico: Thinocorus rumicivorus) é uma espécie de ave que pertence à família Thinocoridae.
A espécie se reproduz na Argentina, Bolívia, Chile e Peru. Eles são comuns na América do Sul e foram registrados no Equador, Ilhas Malvinas, Uruguai, Brasil e até na Antártida.[2]
Seu nome popular em língua inglesa é "Least seedsnipe".
São reconhecidas quatro subespécies:[3]
Agachadeira-mirim (nome científico: Thinocorus rumicivorus) é uma espécie de ave que pertence à família Thinocoridae.
A espécie se reproduz na Argentina, Bolívia, Chile e Peru. Eles são comuns na América do Sul e foram registrados no Equador, Ilhas Malvinas, Uruguai, Brasil e até na Antártida.
Seu nome popular em língua inglesa é "Least seedsnipe".
Mindre frösnäppa[2] (Thinocorus rumicivorus) är den minsta arten i familjen frösnäppor, sydamerikanska vadarfåglar som anpassat sig till en vegetarisk diet.[3]
Mindre frösnäppa är som namnet avslöjar minst i den lilla familjen frösnäppor. Den har kort stjärt och långa spetsiga vingar, gulgröna ben och en askfärgad konisk näbb, nästan finkartad eller som den hos flyghöns (Pterocliformes).[4][5] Adulta hanar har grått på ansikte, hals och bröst med svarta linjer på strupen som bildar ett upp-och-nervänt T.[6]
Mindre frösnäppa delas här in i fyra underarter med följande utbredning:[3]
Underarten pallidus inkluderas ofta i cuneicauda.[7]
Arten har även påträffats i Brasilien, Falklandsöarna och Antarktis.[6][1]
Mindre frösnäppa påträffas i höglänta gräsmarker och betesmarker, men kan också ses på alltifrån sandstränder till stäpp, till och med ökenområden i norra Chile.[8][4] Honan lägger och ruvar fyra ägg i en uppskrapad grop i marken. Som namnet avslöjar lever fågeln olikt de flesta andra vadare mestadels av frön, men även löv och knoppar.
Arten har ett stort utbredningsområde och en stor population med stabil utveckling.[1] Utifrån dessa kriterier kategoriserar IUCN arten som livskraftig (LC).[1]
Mindre frösnäppa (Thinocorus rumicivorus) är den minsta arten i familjen frösnäppor, sydamerikanska vadarfåglar som anpassat sig till en vegetarisk diet.
Thinocorus rumicivorus là một loài chim trong họ Thinocoridae.[1]
Thinocorus rumicivorus là một loài chim trong họ Thinocoridae.