Yarğanotu və ya Quş tərəsi (lat. Thláspi) — xaççiçəklilər (və ya kələmçiçəyikimilər) fəsiləsindən bitki cinsi. Bir və ya çoxillik otlardır. Yarpaqları oval formalı, çiçəkləri ağ, bəzən çəhrayı olur. Meyvəsi buynuzcuqdur, Avropa, Asiya və Şimali Amerikada 70, Azərbaycanda isə 8 növü yayılmışdır. Bunlardan üçü (Th. armenum, Th. szovitsianum, Th. rostratum) Azərbaycan florası üçün endemdir. Bəzi növlərinin (Th. arvense) yarpağında C vitamini olduğu üçün yeyilir.
Yarğanotu və ya Quş tərəsi (lat. Thláspi) — xaççiçəklilər (və ya kələmçiçəyikimilər) fəsiləsindən bitki cinsi. Bir və ya çoxillik otlardır. Yarpaqları oval formalı, çiçəkləri ağ, bəzən çəhrayı olur. Meyvəsi buynuzcuqdur, Avropa, Asiya və Şimali Amerikada 70, Azərbaycanda isə 8 növü yayılmışdır. Bunlardan üçü (Th. armenum, Th. szovitsianum, Th. rostratum) Azərbaycan florası üçün endemdir. Bəzi növlərinin (Th. arvense) yarpağında C vitamini olduğu üçün yeyilir.
Thlaspi (traspics) és un gènere de plantes amb flors dins la família brassicàcia. Conté unes 60 espècies. És originari de les regions de clima temperat del continent eurasiàtic. N'hi ha a Europa central i del Sud, sud-oest d'Àsia i dues espècies són endèmiques de la Xina.
En la vegetació dels Països Catalans són autòctones les espècies següents:[1]
Thlaspi (traspics) és un gènere de plantes amb flors dins la família brassicàcia. Conté unes 60 espècies. És originari de les regions de clima temperat del continent eurasiàtic. N'hi ha a Europa central i del Sud, sud-oest d'Àsia i dues espècies són endèmiques de la Xina.
Penízek (Thlaspi) je rod s více než 50 druhy rostlin z čeledi brukvovitých které se vyskytují v Eurasii, Africe i Severní a Jižní Americe. Rostou nejčastěji na slunných, vysýchavých a na živiny bohatých půdách.[1][2]
Rostliny rodu penízek mohou být jednoleté, dvouleté i vytrvalé s lodyhami vzpřímenými nebo vystoupavými které bývají jednoduché nebo větvené. Listy vyrůstající v přízemních růžicích jsou někdy kožovité a řapíkaté; střídavé lodyžní jsou obvykle poloobjímavé. Všechny listy jsou obvykle lysé a po obvodě celistvé nebo plytce zoubkované.
Květy na stopkách jsou seskupeny do vrcholových hroznů bez listenů. Kališní lístky mají okraje s bílým lemem. Větší korunní lístky se zúženým nehtem jsou bílé, ojediněle narůžovělé nebo nafialovělé.Tyčinek vyrůstajících ve dvou kruzích je šest a bývají kratší nebo delší než korunní plátky, prašníky jsou bílé neb žluté a po dozrání pylu žluté či tmavofialové, po bocích vnějších tyčinek jsou nektaria. Tenká čnělka je většinou trvalá, blizna slabě dvoulaločná.
Plody jsou pukavé, křídlaté, obvejčité, srdčité nebo kruhovité šešulky které jsou kolmo na přihrádku zploštělé, v jednom pouzdru mívají 2 až 8 semen.[1][2][3][4]
V nedávném období se začal prověřovat polyfyletismus širokého rodu Thlaspi a některé jeho druhy jsou přeřazovány do jiných rodů.[5]
V případě druhů rozšířených ve floře ČR se tyto změny dotýkají vědeckých jmen těchto druhů:
Obrázky, zvuky či videa k tématu penízek ve Wikimedia Commons
Penízek (Thlaspi) je rod s více než 50 druhy rostlin z čeledi brukvovitých které se vyskytují v Eurasii, Africe i Severní a Jižní Americe. Rostou nejčastěji na slunných, vysýchavých a na živiny bohatých půdách.
Die Hellerkräuter (Thlaspi), auch als Täschelkräuter bezeichnet, sind eine Pflanzengattung in der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae). Die wenigen Arten sind in Eurasien und Ostafrika beheimatet. Die beiden in Mitteleuropa heimischen Arten sind in vielen Teilen der Welt Neophyten, beispielsweise in Nordamerika.
Die Thlaspi-Arten wachsen als krautige Pflanzen. Zerdrückte Pflanzen riechen oft unangenehm. Die Pflanzenteile können je nach Art Trichome (Pflanzenhaare) besitzen. Die aufrechten Stängel sind unverzweigt oder zur Spitze hin verzweigt.
Die Laubblätter stehen sowohl in grundständigen Rosetten als auch am Stängel verteilt (Phyllotaxis). Die Blattspreiten sind einfach mit gewellten, gezähnten oder glatten Blatträndern. Die zur Fruchtreife oft schon verwelkten, grundständigen Blätter sind mehr oder weniger lang gestielt und die wechselständigen Stängelblätter sind sitzend. Nebenblätter sind keine vorhanden.
Die traubigen Teilblütenstände enthalten nur einige Blüten. Bis zur Fruchtreife verlängern sich die Blütenstandsachsen. Die schlanken Blütenstiele sind bei der Fruchtreife sparrig, gerade oder leicht gebogen.
Die zwittrigen Blüten sind vierzählig mit doppelten Perianth. Die vier aufrechten oder aufsteigenden Kelchblätter sind eiförmig oder länglich. Die vier Kronblätter sind meist spatelförmig und sie können genagelt sein. Die Staubfäden sind an der Basis leicht verbreitert. Es sind zwei oder vier Nektardrüsen vorhanden, wobei die mittleren Drüsen immer fehlen. Der oberständige Fruchtknoten enthält 6 bis 16 Samenanlagen. Ein Griffel ist manchmal kaum erkennbar und die Narbe ist kopfig.
Es werden gestielte, längliche, verkehrt-eiförmige, verkehrt-herzförmige oder fast kugelige Schötchen gebildet, d. h., sie sind höchstens dreimal so lang wie breit. Die zwei kahlen Klappen sind geflügelt. Das Replum ist rundlich und das Septum ist vollständig ausgebildet. Die Samen sind flügellos, dicklich und eiförmig. Die Samenschale ist grob netzartig, wabenförmig oder konzentrisch gestreift und wird im nassen Zustand nicht klebrig-schleimig.
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 7.
Aus der ehemals sehr weit gefassten, heterogenen Gattung Thlaspi wurden neuerdings einige eigenständige Gattungen abgetrennt. So die Gattungen Microthlaspi und Noccaea, letztere beinhaltet die meisten ehemaligen Thlaspi-Arten der mitteleuropäischen Flora. Die Gattung Thlaspi gehört zur Tribus Thlaspideae in der Familie der Brassicaceae.[1]
Der Gattungsname Thlaspi wurde 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum[2] erstveröffentlicht. Thlaspi (griechisch ϑλάσπι; die in der griechischen und lateinischen Antike verwendete Bezeichnung für das Gewöhnliche Hirtentäschel,[3] später auch für andere weißblühende Kreuzblütler[4]) leitet sich vom griechischen Wort thalo für „ich presse zusammen“ bzw. ϑλάω „ich presse“ ab und bezieht sich auf die (ähnlich wie bei Hirtentäschel-Arten) abgeflachten Schötchen.
Heute enthält die Gattung Thlaspi nur noch sechs einjährige Arten:
Nicht mehr zur Gattung Thlaspi im engeren Sinne gehören beispielsweise:
Die Hellerkräuter (Thlaspi), auch als Täschelkräuter bezeichnet, sind eine Pflanzengattung in der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae). Die wenigen Arten sind in Eurasien und Ostafrika beheimatet. Die beiden in Mitteleuropa heimischen Arten sind in vielen Teilen der Welt Neophyten, beispielsweise in Nordamerika.
Рутка[1] (лат. Thláspi, руз. Ярутка) — тикшень буе Капстансетнень раськесь (лат. Brassicaceae).
Thlaspi, or pennycress,[1] is a genus of herbs of temperate regions of the Eurasian continent. They occur in Central and South Europe, South-West Asia and two species are endemic to China. The Thlaspi has been proven to be a hyperaccumulator of heavy metals such as zinc and cadmium and therefore may be used in phytoremediation initiatives.[2]
Thlaspi, or pennycress, is a genus of herbs of temperate regions of the Eurasian continent. They occur in Central and South Europe, South-West Asia and two species are endemic to China. The Thlaspi has been proven to be a hyperaccumulator of heavy metals such as zinc and cadmium and therefore may be used in phytoremediation initiatives.
Thlaspi (tlaspio) estas genro de herboj de moderklimataj regionoj de la eŭrazia kontinento. Tlaspio kreskas en Centra, Suda Eŭropo kaj Suda-Okcidenta Azio. 2 specioj estas endemiaj el Ĉinio. Tlaspio estas hiperakumulilo de pezaj metaloj kiel ekzemple zinko kaj kadmio kaj tial povas esti uzita en projektoj de fitomaltoksigo.
Thlaspi (tlaspio) estas genro de herboj de moderklimataj regionoj de la eŭrazia kontinento. Tlaspio kreskas en Centra, Suda Eŭropo kaj Suda-Okcidenta Azio. 2 specioj estas endemiaj el Ĉinio. Tlaspio estas hiperakumulilo de pezaj metaloj kiel ekzemple zinko kaj kadmio kaj tial povas esti uzita en projektoj de fitomaltoksigo.
Thlaspi es un género de plantas con flores con 322 especies descritas y de estas solo 65 aceptadas, perteneciente a la familia Brassicaceae.[2]
Son hierbas anuales, bienales o perennes, glabras, con frecuencia glaucas, raramente peludas con pelos simples, erectos o suberectos. Hojas simples, por lo general obovadas, oblongas, las hojas caulinas ovadas o lanceoladas sobre todo, cordadas, (aurículas rara vez suprimida o ausente), amplexicaules, enteras o dentadas. Racimos corimbosos. Flores pequeñas, blancas, rosadas o amarillentas; con pedúnculo filiforme. El fruto es una silicua generalmente obovada-oblonga o sub-orbicular, aplanada lateralmente, ligeramente alada (rara vez con las alas suprimidas), con frecuencia ± dentado en el ápice (raramente entero), dehiscente, glabros; septum angostamente elípticos, membranosa, sin pasta, semillas elipsoide, de color marrón.[3]
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 645. 1753.[3] La especie tipo es: Thlaspi arvense
Thlaspi: nombre genérico que deriva del griego thláspis; latinizado thlaspi = en Dioscórides y Plinio, nombre de dos plantas; según parece, de la familia de las crucíferas; una de ellas quizá la bolsa de pastor o pan y quesiIlo –Capsella bursa-pastoris (L.) Medik.; Thlaspi bursa-pastoris L.–. Dice Dioscórides, según la traducción de Laguna, que tiene “una simiente pequeña... y de figura de un plato, que parece ser machucada, de donde le vino el nombre” (gr. thláō = romper, machucar)[4]
Thlaspi es un género de plantas con flores con 322 especies descritas y de estas solo 65 aceptadas, perteneciente a la familia Brassicaceae.
Litterhein (Thlaspi L.) on mitmeaastaste taimede perekond ristõieliste sugukonnast.
Õied on 4 õielehega. Viljaks on kõdrake.
Eestis on sage umbrohuna põldudel levinud põld-litterhein (Thlaspi arvense). Väga harv on alpi litterhein (Thlaspi caerulescens), mida on seni teada Hiiumaalt ja Harjumaalt.[1]
Perekonda kuulub 7 liiki Kesk- ja Lõuna-Euroopas ning Ees-Aasias. 2 endeemset liiki on Hiinas.
Litterhein (Thlaspi L.) on mitmeaastaste taimede perekond ristõieliste sugukonnast.
Õied on 4 õielehega. Viljaks on kõdrake.
Eestis on sage umbrohuna põldudel levinud põld-litterhein (Thlaspi arvense). Väga harv on alpi litterhein (Thlaspi caerulescens), mida on seni teada Hiiumaalt ja Harjumaalt.
Taskuruohot (Thlaspi) on suku ristikukkaiskasvien heimossa. Siihen kuuluu 79 lajia.[1] Suomessa kasvaa peltotaskuruohoa ja kevättaskuruohoa lähes koko maassa muinais- tai uustulokkaina.[2]
Taskuruohot (Thlaspi) on suku ristikukkaiskasvien heimossa. Siihen kuuluu 79 lajia. Suomessa kasvaa peltotaskuruohoa ja kevättaskuruohoa lähes koko maassa muinais- tai uustulokkaina.
Thlaspi (les tabourets), est un genre de plantes herbacées de la famille des Brassicacées.
La taxinomie du genre diffère selon les auteurs[1].
Des espèces autrefois classées comme Thlaspi se retrouvent actuellement dans les genres Noccaea, Kandis et Iberis. La limite entre ces genres n'est pas clairement établie[2].
Les graines de la plante nommée thlaspi étaient un des multiples constituants de la thériaque de la pharmacopée maritime occidentale au XVIIIe siècle[3].
Selon ITIS :
Dans le calendrier républicain, le Thlaspi était le nom attribué au 21e jour du mois de pluviôse[4].
Thlaspi (les tabourets), est un genre de plantes herbacées de la famille des Brassicacées.
La taxinomie du genre diffère selon les auteurs.
Des espèces autrefois classées comme Thlaspi se retrouvent actuellement dans les genres Noccaea, Kandis et Iberis. La limite entre ces genres n'est pas clairement établie.
Les graines de la plante nommée thlaspi étaient un des multiples constituants de la thériaque de la pharmacopée maritime occidentale au XVIIIe siècle.
Jětrowka[1][2][3] (Thlaspi) je ród ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Jětrowka (Thlaspi) je ród ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
fijałkowa jětrowka (Thlaspi cepaeifolium) hórska jětrowka (Thlaspi caerulescens) kobołkata jětrowka (Thlaspi alliaceum) rólna jětrowka (Thlaspi arvense) skalna jětrowka (Thlaspi montanum) wuškata jětrowka (Thlaspi perfoliatum)Thlaspi L. 1753 è un genere di piante Spermatofite Dicotiledoni appartenenti alla famiglia delle Brassicaceae, dall'aspetto di piccole erbacee annuali o perenni dai caratteristici fiori a quattro petali disposti a croce.
La famiglia delle Brassicaceae (assieme alle Asteraceae) è una delle più numerose delle Angiosperme con circa 350 generi e 3000 specie[1], diffusa principalmente nella fascia temperata e fredda del nostro globo. Il genere Thlaspi comprende oltre un centinaio di specie, una quindicina delle quali sono presenti spontaneamente sul territorio italiano.
Il Sistema Cronquist assegna la famiglia delle Brassicaceae all'ordine Capparales mentre la moderna classificazione APG la colloca nell'ordine delle Brassicales. Sempre in base alla classificazione APG sono cambiati anche i livelli superiori (vedi tabella a destra).
Nelle classificazioni più vecchie la famiglia del genere Thlaspi era chiamata anche Crociferae e a volte Cruciferae.
Il genere Thlaspi è diviso in varie sezioni. Qui elenchiamo le tre sezioni attribuite dal botanico toscano Adriano Fiori (1865 – 1950) a questo genere (valide solamente per le specie spontanee del territorio italiano)[2]:
Qui di seguito sono elencate altre sezioni del genere[3]:
Uno degli elementi morfologici più importanti per suddividere le varie specie del genere è il frutto. La tabella qui sotto mette in evidenza le varie forme del frutto di alcune specie spontanee italiane.
Qui di seguito è indicata la classificazione scientifica di questo genere[4]:
Per meglio comprendere ed individuare le varie specie del genere (solamente per le specie spontanee della flora italiana) l'elenco che segue utilizza in parte il sistema delle chiavi analitiche[5].
Lo stesso argomento in dettaglio: Specie di Thlaspi. Il nome generico (Thlaspi), secondo Dioscoride Anazarbeo, deriva dal verbo greco thlaò ('io schiaccio', 'comprimo') e allude probabilmente alle forme discoidali appiattite del frutto, molto più evidente del fiore stesso[2].
Le piante di questo genere normalmente non superano i 50 cm di altezza (almeno per le specie europee). Sono glabre e glauche (raramente pubescenti). Le forme biologiche prevalenti sono terofite scapose (T scap) oppure emicriptofite scapose (H scap).
Nella maggioranza delle specie le radici sono del tipo a fittone.
Il fusto in genere è eretto, semplice o ramoso. In qualche specie il fusto è rossiccio.
Può essere presente una rosetta basale di foglie. Mentre le foglie cauline sono disposte in modo alterno ed eretto (a volte sono quasi parallele al fusto); sono inoltre amplessicauli e in qualche caso sono anche sagittate e auricolate. In tutti i casi la lamina delle foglie è intera; eventualmente i bordi sono dentati. La forma può essere lanceolata oppure spatolata.
L'infiorescenza, priva di brattee ma anche di foglie normali, è un racemo ombrelliforme con piccoli fiori bianchi o rosei. In questa infiorescenza non esiste un fiore apicale. I fiori sono dotati di peduncoli eretti o patenti. Durante la fruttificazione l'infiorescenza si allunga.
I fiori sono ermafroditi, attinomorfi (in realtà sono fiori dissimmetrici – a due piani di simmetria) e tetrameri (calice e corolla composti da 4 parti).
Il frutto consiste in una siliquetta deiscente non articolata (suddivisa in segmenti) peduncolata e generalmente glabra. La siliquetta può essere più o meno alata. Rispetto al fusto è in posizione patente e sporge in fuori (a volte le siliquette sono orientate tangenzialmente al fusto). La forma è discoide appiattita (generalmente obcordata o oblunga o obcuneata), divisa in due porzioni o logge (derivate da due carpelli iniziali) con carenatura centrale e incavata alla sommità. L'apertura avviene tramite due valve lasciando visibile al centro il ”replum” con i rispettivi semi. I semi (non alati ma rugosi) sono fissati lateralmente e sono da 2 a 16 per ogni loggia (il numero varia secondo la specie); non hanno endosperma e l'embrione contenuto è oleifero con due cotiledoni (= tegumenti - tessuti protettivi).
Il portamento (Thlaspi alpestre)
Le foglie (Thlaspi alliaceum)
Infiorescenza (Thlaspi arvense)
Il fiore (Thlaspi praecox)
I frutti (Thlaspi alliaceum)
Le specie di questo genere sono diffuse soprattutto in Eurasia, Africa del Nord e la parte settentrionale del continente americano. Le specie spontanee della penisola italiana prediligono i luoghi erbosi, parzialmente coltivati (pascoli), oppure i luoghi sassosi e rupestri a substrato calcareo; le quote che frequentano possono arrivare fino (e oltre) a 2000 m s.l.m..
Delle 15 specie spontanee della flora italiana 10 (senza contare le sottospecie) vivono sull'arco alpino. La tabella seguente mette in evidenza alcuni dati relativi all'habitat, al substrato e alla diffusione delle specie alpine[7].
Legenda e note alla tabella.
Per il “substrato” con “Ca/Si” si intendono rocce di carattere intermedio (calcari silicei e simili); vengono prese in considerazione solo le zone alpine del territorio italiano (sono indicate le sigle delle province).
Le specie di questo genere hanno un minimo impiego nel giardinaggio: giardini rocciosi e alpini (Thlaspi arvense, Thlaspi alpinum e Thlaspi rotundifoliumn). Anticamente alcune erano anche usate nella medicina popolare (Thlaspi arvense).
Thlaspi L. 1753 è un genere di piante Spermatofite Dicotiledoni appartenenti alla famiglia delle Brassicaceae, dall'aspetto di piccole erbacee annuali o perenni dai caratteristici fiori a quattro petali disposti a croce.
Čiužutė (lot. Thlaspi, vok. Hellerkräuter) – bastutinių (Brassicaceae) šeimos augalų gentis.
Lietuvoje auga dvi čiužutės rūšys:
Šis straipsnis apie augalus yra nebaigtas. Jūs galite prisidėti prie Vikipedijos papildydami šį straipsnį. Čiužutė (lot. Thlaspi, vok. Hellerkräuter) – bastutinių (Brassicaceae) šeimos augalų gentis.
Boerenkers (Thlaspi) is een geslacht van eenjarige, tweejarige en overblijvende[1] meest kruidachtige planten in de Kruisbloemenfamilie (Brassicaceae).
Het geslacht kent ongeveer 75 soorten in de gematigde streken van het euraziatisch continent. Veel soorten komen voor in zuidwest Azië en in west en midden Europa. Twee soorten zijn endemisch in China.[1]
In België en Nederland[2] komen voor:
Thlaspi alpestre komt voor in de Europese midden- en hooggebergten in onder andere Groot-Brittannië, België, Duitsland en Frankrijk [3][4]
Thlapsi montanum heeft een iets zuidelijker verspreidingsgebied, en komt voor van Midden-Frankrijk tot ten oosten van de Alpen.[3]
In de Alpen treffen we hiernaast Thlaspi brachypetalum, Thlaspi virens, Thlaspi sylvium, Thlaspi cepaeifolium, Thlaspia minimum en Thlaspi iereschianum.
Boerenkers (Thlaspi) is een geslacht van eenjarige, tweejarige en overblijvende meest kruidachtige planten in de Kruisbloemenfamilie (Brassicaceae).
Het geslacht kent ongeveer 75 soorten in de gematigde streken van het euraziatisch continent. Veel soorten komen voor in zuidwest Azië en in west en midden Europa. Twee soorten zijn endemisch in China.
In België en Nederland komen voor:
Witte krodde (Thlaspi arvense) Zinkboerenkers (Thlaspi caerulescens) Doorgroeide boerenkers (Thlaspi perfoliatum)Thlaspi alpestre komt voor in de Europese midden- en hooggebergten in onder andere Groot-Brittannië, België, Duitsland en Frankrijk
Thlapsi montanum heeft een iets zuidelijker verspreidingsgebied, en komt voor van Midden-Frankrijk tot ten oosten van de Alpen.
In de Alpen treffen we hiernaast Thlaspi brachypetalum, Thlaspi virens, Thlaspi sylvium, Thlaspi cepaeifolium, Thlaspia minimum en Thlaspi iereschianum.
Pengeurtslekta eller thlaspi er ei planteslekt i krossblomfamilien. Medlemane er snaue ugras med heile blad som går noko eller heilt kring stengelen. Kvite kronblad og flat vengkanta skulpe med mange frø. To artar veks i Noreg.
Pengeurtslekta eller thlaspi er ei planteslekt i krossblomfamilien. Medlemane er snaue ugras med heile blad som går noko eller heilt kring stengelen. Kvite kronblad og flat vengkanta skulpe med mange frø. To artar veks i Noreg.
Norske artar Pengeurt (T. arvense) Vårpengeurt (T. alpestre)Tobołki (Thlaspi) – rodzaj roślin należący do rodziny kapustowatych. Rodzaj obejmuje ok. 75[3]–79[4] gatunków, występujących w Eurazji, w strefie klimatu umiarkowanego. Centrum zróżnicowania rodzaju jest południowo-zachodnia Azja, południowa i środkowa Europa[3].
Thlaspidium Bubani
Należy do rodziny kapustowatych (Brassicaceae), rzędu kapustowców (Brassicales), kladu różowych (rosids) w obrębie okrytonasiennych (Magnoliophyta)[1][5].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa ukęślowe (Dilleniidae Takht. ex Reveal & Tahkt.), nadrząd Capparanae Reveal, rząd kaparowce (Capparales Hutch.), podrząd Capparineae Engl., rodzina kapustowate (Brassicaceae Burnett), podrodzina tobołkowate (Thlaspoideae Leurss.), plemię Thlaspieae DC., rodzaj tobołki (Thlaspi L.)[6].
Tobołki (Thlaspi) – rodzaj roślin należący do rodziny kapustowatych. Rodzaj obejmuje ok. 75–79 gatunków, występujących w Eurazji, w strefie klimatu umiarkowanego. Centrum zróżnicowania rodzaju jest południowo-zachodnia Azja, południowa i środkowa Europa.
Thlaspi L. é um género botânico pertencente à família Brassicaceae.[1]
Thlaspi L. é um género botânico pertencente à família Brassicaceae.
Талабан має цілісні стрілоподібні сидячі листки, за якими досить легко визначити рід. Чашолистки відлеглі. Пелюстки суцільні, білі. Зав'язь сидяча, стовпчик видовжений, з неглибокою дволопатевою приймочкою. Стручечки здавлені з боків, внаслідок чого їхні стулки мають човникоподібну форму, по краю мають плівчасті вирости. Стручечок сплюснутий з боку швів, округлий, довгастий, еліптичний або клиноподібний. Гнізда дво- або багатонасінні.
Thlaspi là chi thực vật có hoa trong họ Cải.[1]
Thlaspi là chi thực vật có hoa trong họ Cải.
Thlaspi L.
Типовой вид Дочерние таксоны
Яру́тка (лат. Thláspi) — род растений семейства Капустные (Brassicaceae).
Однолетние или многолетние травы.
Нижние листья черешковые, цельнокрайние или зубчатые; стеблевые — полустеблеобъемлющие.
Чашелистики отстоящие. Лепестки ноготковые, всегда цельные, белые или розовые. Тычинки свободные, без зубцов; завязь сидячая.
Плоды — эллиптические, округлые, продолговатые, обратноовальные, обратносердцевидные или почти треугольные стручочки. Створки плода ладьевидные, почти всегда крылатые. Гнёзда двусемянные. Семена бороздчатые, точечные или гладкие.
Виды рода Ярутка произрастают преимущественно в умеренной зоне Северного полушария, а также в Южной Америке.
В России встречается в европейской части, в Западной и Восточной Сибири, Средней Азии, на Дальнем Востоке, на Кавказе. Как сорное растение произрастает на возделанных полях, а также на лугах, по склонам дорог, в огородах, в лесных и лесостепных зонах.
Род Ярутка входит в семейство Капустные (Brassicaceae) порядка Капустоцветные (Brassicales).
ещё 14 семейств (согласно Системе APG II) ≈80 видов порядок Капустоцветные род Ярутка отдел Цветковые, или Покрытосеменные семейство Капустные ещё 44 порядка цветковых растений (согласно Системе APG II) ещё множество родов, в том числе Сурепка, КапустаРод насчитывает около 80 видов [3], некоторые из них:[4]
菥蓂属（学名：Thlaspi），又名遏(è)蓝菜属[1]，是十字花科下的一个属，为一年生、二年生或多年生草本植物，生長於歐亞大陸的溫帶地區[2]。该属共有约60种，多产于欧洲及亚洲。
本屬物種已被證實是一種重金屬的超積累物（英语：hyperaccumulator），能有效吸收諸如鋅和鎘等金屬，因此可用於植物修復舉措，清除環境中的重金屬[3]。
以下為本屬的部分物種：
以下物種原屬本屬，今已劃歸其他屬：
.jpg)
|access-date=中的日期值 (帮助) 