dcsimg

Strakáč březový ( Czech )

provided by wikipedia CZ

Strakáč březový (Endromis versicolora) je středně velký noční motýl, jediný zástupce čeledi strakáčovitých. Je rozšířen v České i Slovenské republice, jeho housenky se živí listím listnatých stromů[1] (zejména bříz). Patří mezi první motýly, kteří na jaře vyletují,[2] není však hojný a jeho počty se dále snižují, jak mizí přirozený biotop strakáče – souvislé březové porosty, které jsou činností člověka ničeny a nahrazovány kulturními lesy.[3][4] Kvůli své ekologické zranitelnosti byl zařazen do Červeného seznamu bezobratlých ČR jakožto druh zranitelný.[5]

Rozšíření

Jedná se v zásadě o palearktický druh.[3] Vyskytuje se na většině evropského kontinentu s výjimkou nejjižnějších oblastí. Na východě zasahuje areál rozšíření až na Sibiř.[6]
Vyhledává jednodruhové i smíšené březové háje a lesy od nížin přes pahorkatiny až k podhůří vysokých hor.[6] Vyskytuje se i na rašeliništích a vřesovištích, rostou-li zde břízy.[4]

Popis

 src=
Sbírkový exemplář (samec)
(svrchní a spodní pohled)
 src=
Sbírkový exemplář (samice)
(svrchní a spodní pohled)
 src=
Mapa rozšíření strakáče březového v Evropě (2007)

Samci a samice dospělců se od sebe liší velikostí a do jisté míry i zbarvením. Přední křídlo je u samců dlouhé 25–30 mm, u samic je to až 40 mm. Základní barvou předních křídel je skořicově hnědá, na jejímž podkladu jsou bělavé skvrny. Přes křídlo se táhnou dvě příčné černobílé pásky, z nichž vnější je dvakrát pravoúhle zalomená. Mezi nimi lze zhruba uprostřed nalézt krátkou, ale výraznou, zalomenou černou skvrnu na diskoidální žilce. V předním rohu jsou vždy tři bílé trojúhelníkové skvrny. Zadní křídla jsou rezavě hnědá se dvěma černými příčkami, někdy neúplnými. Hruď je hnědá a chlupatá, stejně tak i zadeček.
Samička je všeobecně světlejší než sameček, v kresbě má – někdy i výrazně – větší podíl bílé barvy a zadeček má spíše šedohnědý. Dalším rozdílem mezi pohlavími jsou tykadla, která jsou u samic nitkovitá, u samců hřebenitá.[6]

Vajíčka jsou zelená, s blížícím se líhnutím šednou.[4]

Housenky v průběhu svého vývoje třikrát mění vzhled: nejmladší housenky jsou černé, řídce ochlupené. Od druhého instaru ochlupení ztrácejí a mění barvu na zelenou, která jim zůstává po většinu života. Hřbet je bělavý a po stranách těla jsou na jednotlivých článcích bělavé, šikmé pruhy, podobně jako u housenek některých lišajů. Spodina a boky těla jsou jemně černě kropenaté a na posledním článku je hrotitý hrbolek. Před kuklením se barva housenek mění naposledy, a to na rudohnědou. Tou dobou měří housenky 5–6 cm.[6]

Kukla je uložena v pevném podzemním zámotku, má tmavohnědou až černou barvu.[4][6]

Bionomie

 src=
Housenka strakáče březového

Motýli létají v jediné generaci, v teplých letech už koncem února, pravidelně pak v březnu a dubnu, ve vyšších polohách až do května. Samci jsou aktivnější, za slunných dní poletují a vyhledávají samičky, které čekají usazené na kmenech nebo v korunách stromů. V noci jsou aktivní obě pohlaví, často přilétají k umělým zdrojům světla. Dospělci během života nepřijímají potravu.[2] Oplodněné samičky kladou vajíčka po skupinkách (zpravidla v řádcích) na tenké větvičky živných rostlin, kterými jsou listnaté stromy, zejména bříza, ale také lípa, líska, olše a habr.[3][4][6]

Stádium housenky trvá přibližně pět týdnů, v přírodě se housenky vyskytují od května do července. V prvních fázích vývoje žijí pospolitě v "hnízdech", podobně jako např. housenky baboček, později se rozlézají a žijí jednotlivě. Před kuklením mění barvu (viz výše), slézají ze stromu a kuklí se na povrchu či mělce pod povrchem země v pevném zámotku, do kterého zapřádají i předměty z okolí.[3][4][6]

Kukla je přezimujícím stádiem; na jaře před kuklením se vysouvá ze zámotku.[6] Stává se, že kukly přeleží i dva nebo tři roky, než se vylíhnou.[3][4]

Odkazy

Reference

  1. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-08-28]. Dostupné online. (česky)
  2. a b LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721.
  3. a b c d e PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s.
  4. a b c d e f g ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997.
  5. Endromis versicolora – AOPK ČR. portal.nature.cz [online]. [cit. 2018-10-07]. Dostupné online. (česky)
  6. a b c d e f g h HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. 352 s.

Externí odkazy

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Strakáč březový: Brief Summary ( Czech )

provided by wikipedia CZ

Strakáč březový (Endromis versicolora) je středně velký noční motýl, jediný zástupce čeledi strakáčovitých. Je rozšířen v České i Slovenské republice, jeho housenky se živí listím listnatých stromů (zejména bříz). Patří mezi první motýly, kteří na jaře vyletují, není však hojný a jeho počty se dále snižují, jak mizí přirozený biotop strakáče – souvislé březové porosty, které jsou činností člověka ničeny a nahrazovány kulturními lesy. Kvůli své ekologické zranitelnosti byl zařazen do Červeného seznamu bezobratlých ČR jakožto druh zranitelný.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ