La endromis de los sauces, (Endromis versicolora), ye una especie de lepidópteru ditrisio de la familia Endromidae.[1][2] Ye la única representante de la familia n'Europa. [3][4] [5]
Caparina con ales anteriores de 30 a 40 mm de llargor, de coloración bien viva, alternando los tonos pardos y ocres, col dibuxu inconfundible de les sos ales destacando los trés enllordies triangulares blanques, según los gabitos negros del centru. La fema ye abondo más grande que'l machu, siendo ésti más escuru y con antenes bien pectinadas.
El machu
La fema
La so presencia ta amestada a los biotopos onde crecen abedurios. Coloniza principalmente'l norte, cuasi toa Escandinavia y Finlandia. Nel sur queda llindada a los sistemes montascosos. N'España observose nel cordal Cantábricu y los Pirineos occidentales, hasta los 1.000 msnm.
Les pequeñes canesbes son de color negru, más tarde adquieren una viva coloración verde, crisalidan nel suelu nun pequeñu brotu de seda y tierra, onde permanecen de 1 a 3 años.
N'Europa mientres tola primavera, n'España dende mediaos del iviernu a entamos de la primavera. Los machos son d'actividá diurna, a diferencia de les femes que son crepusculares.
La endromis de los sauces, (Endromis versicolora), ye una especie de lepidópteru ditrisio de la familia Endromidae. Ye la única representante de la familia n'Europa.
Gwyfyn sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw tlws y bedw, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy tlysau'r bedw; yr enw Saesneg yw Kentish Glory, a'r enw gwyddonol yw Endromis versicolora.[1][2] Mae i'w ganfod yn y Palearctig.
50–70 mm ydy lled yr adenydd ac mae'n hedfan rhwng Mawrth a Mai, yn ddibynol ar ei union leoliad.
Mae'r fenyw yn fwy na'r gwryw ac mae'n hedfan ar un adeg yn unig: i ddodwy ei hwyau yn y nos. Mae'r gwryw yn hedfan yn y dydd a'r nos. Mae lliw'r fenyw hefyd ychydig yn fwy gwelw. Gall y gwryw glywed ogla'r fenyw hyd at 2 km i ffwrdd.
Prif fwy y siani flewog ydy dail y fedwen.
Gellir dosbarthu'r pryfaid (neu'r Insecta) sy'n perthyn i'r Urdd a elwir yn Lepidoptera yn ddwy ran: y gloynnod byw a'r gwyfynod. Mae'r dosbarthiad hwn yn cynnyws mwy na 180,000 o rywogaethau mewn tua 128 o deuluoedd.
Wedi deor o'i ŵy mae'r tlws y bedw yn lindysyn sy'n bwyta llawer o ddail, ac wedyn mae'n troi i fod yn chwiler. Daw allan o'r chwiler ar ôl rhai wythnosau. Mae pedwar cyfnod yng nghylchred bywyd glöynnod byw a gwyfynod: ŵy, lindysyn, chwiler ac oedolyn.
Gwyfyn sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw tlws y bedw, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy tlysau'r bedw; yr enw Saesneg yw Kentish Glory, a'r enw gwyddonol yw Endromis versicolora. Mae i'w ganfod yn y Palearctig.
_Dos.jpg)
50–70 mm ydy lled yr adenydd ac mae'n hedfan rhwng Mawrth a Mai, yn ddibynol ar ei union leoliad.
Mae'r fenyw yn fwy na'r gwryw ac mae'n hedfan ar un adeg yn unig: i ddodwy ei hwyau yn y nos. Mae'r gwryw yn hedfan yn y dydd a'r nos. Mae lliw'r fenyw hefyd ychydig yn fwy gwelw. Gall y gwryw glywed ogla'r fenyw hyd at 2 km i ffwrdd.
Prif fwy y siani flewog ydy dail y fedwen.
Strakáč březový (Endromis versicolora) je středně velký noční motýl, jediný zástupce čeledi strakáčovitých. Je rozšířen v České i Slovenské republice, jeho housenky se živí listím listnatých stromů[1] (zejména bříz). Patří mezi první motýly, kteří na jaře vyletují,[2] není však hojný a jeho počty se dále snižují, jak mizí přirozený biotop strakáče – souvislé březové porosty, které jsou činností člověka ničeny a nahrazovány kulturními lesy.[3][4] Kvůli své ekologické zranitelnosti byl zařazen do Červeného seznamu bezobratlých ČR jakožto druh zranitelný.[5]
Jedná se v zásadě o palearktický druh.[3] Vyskytuje se na většině evropského kontinentu s výjimkou nejjižnějších oblastí. Na východě zasahuje areál rozšíření až na Sibiř.[6]
Vyhledává jednodruhové i smíšené březové háje a lesy od nížin přes pahorkatiny až k podhůří vysokých hor.[6] Vyskytuje se i na rašeliništích a vřesovištích, rostou-li zde břízy.[4]
Samci a samice dospělců se od sebe liší velikostí a do jisté míry i zbarvením. Přední křídlo je u samců dlouhé 25–30 mm, u samic je to až 40 mm. Základní barvou předních křídel je skořicově hnědá, na jejímž podkladu jsou bělavé skvrny. Přes křídlo se táhnou dvě příčné černobílé pásky, z nichž vnější je dvakrát pravoúhle zalomená. Mezi nimi lze zhruba uprostřed nalézt krátkou, ale výraznou, zalomenou černou skvrnu na diskoidální žilce. V předním rohu jsou vždy tři bílé trojúhelníkové skvrny. Zadní křídla jsou rezavě hnědá se dvěma černými příčkami, někdy neúplnými. Hruď je hnědá a chlupatá, stejně tak i zadeček.
Samička je všeobecně světlejší než sameček, v kresbě má – někdy i výrazně – větší podíl bílé barvy a zadeček má spíše šedohnědý. Dalším rozdílem mezi pohlavími jsou tykadla, která jsou u samic nitkovitá, u samců hřebenitá.[6]
Vajíčka jsou zelená, s blížícím se líhnutím šednou.[4]
Housenky v průběhu svého vývoje třikrát mění vzhled: nejmladší housenky jsou černé, řídce ochlupené. Od druhého instaru ochlupení ztrácejí a mění barvu na zelenou, která jim zůstává po většinu života. Hřbet je bělavý a po stranách těla jsou na jednotlivých článcích bělavé, šikmé pruhy, podobně jako u housenek některých lišajů. Spodina a boky těla jsou jemně černě kropenaté a na posledním článku je hrotitý hrbolek. Před kuklením se barva housenek mění naposledy, a to na rudohnědou. Tou dobou měří housenky 5–6 cm.[6]
Kukla je uložena v pevném podzemním zámotku, má tmavohnědou až černou barvu.[4][6]
Motýli létají v jediné generaci, v teplých letech už koncem února, pravidelně pak v březnu a dubnu, ve vyšších polohách až do května. Samci jsou aktivnější, za slunných dní poletují a vyhledávají samičky, které čekají usazené na kmenech nebo v korunách stromů. V noci jsou aktivní obě pohlaví, často přilétají k umělým zdrojům světla. Dospělci během života nepřijímají potravu.[2] Oplodněné samičky kladou vajíčka po skupinkách (zpravidla v řádcích) na tenké větvičky živných rostlin, kterými jsou listnaté stromy, zejména bříza, ale také lípa, líska, olše a habr.[3][4][6]
Stádium housenky trvá přibližně pět týdnů, v přírodě se housenky vyskytují od května do července. V prvních fázích vývoje žijí pospolitě v "hnízdech", podobně jako např. housenky baboček, později se rozlézají a žijí jednotlivě. Před kuklením mění barvu (viz výše), slézají ze stromu a kuklí se na povrchu či mělce pod povrchem země v pevném zámotku, do kterého zapřádají i předměty z okolí.[3][4][6]
Kukla je přezimujícím stádiem; na jaře před kuklením se vysouvá ze zámotku.[6] Stává se, že kukly přeleží i dva nebo tři roky, než se vylíhnou.[3][4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu strakáč březový ve Wikimedia Commons
Strakáč březový (Endromis versicolora) je středně velký noční motýl, jediný zástupce čeledi strakáčovitých. Je rozšířen v České i Slovenské republice, jeho housenky se živí listím listnatých stromů (zejména bříz). Patří mezi první motýly, kteří na jaře vyletují, není však hojný a jeho počty se dále snižují, jak mizí přirozený biotop strakáče – souvislé březové porosty, které jsou činností člověka ničeny a nahrazovány kulturními lesy. Kvůli své ekologické zranitelnosti byl zařazen do Červeného seznamu bezobratlých ČR jakožto druh zranitelný.
Der Birkenspinner (Endromis versicolora) ist ein Schmetterling aus der Familie der Birkenspinner (Endromidae).
Die Falter erreichen eine Flügelspannweite von 55 bis 92 Millimetern und haben einen sehr plumpen Körper. Die Männchen sind deutlich kleiner als die Weibchen (Sexualdimorphismus). Auch die Färbung ist bei den beiden Geschlechtern unterschiedlich. Die Männchen haben dunkelbraune oder rostbraune Vorderflügel, auf denen zwei schwarz und weiß gefärbte Querbinden erkennbar sind, von denen die weiter hinten gelegene scharf S-förmig geschwungen ist. Zwischen diesen sitzt in der Nähe des Flügelvorderrandes ein schwarzer Fleck in Form eines Hakens bzw. eines L. Darüber hinaus sind auf den Flügeln zahlreiche weiße Striche und weißlich angedeutete Flecken erkennbar. Die Hinterflügel sind orange gefärbt und haben nur eine schwache braune Zeichnung. Die Weibchen sind deutlich heller braun gefärbt und haben auch mehr weiße Partien in dem ansonsten gleichen Muster. Die Hinterflügel sind überwiegend hell mit einigen braunen Flecken gefärbt. Man kann die Verlängerung der hinteren Querbinde der Vorderflügel deutlich erkennen. Diese ist auch dunkelbraun und hat einen kurvigen Verlauf. Der Thorax ist sehr stark, das Abdomen ist stark behaart. Die Färbung entspricht jeweils den angrenzenden Flügelfarben. Beide Geschlechter haben mittellange, doppelt gekämmte Fühler, die der Weibchen sind aber dünner. Die Saugrüssel der Tiere sind verkümmert.
Die Raupen werden ca. 63 Millimeter lang. Sie sind sehr dick und zum kleinen Kopf hin deutlich verschmälert. Die Kopfkapsel weist je nach Alter dunkle oder weißliche Längsstriche auf. Auf dem 11. Segment tragen die Raupen einen spitzen Höcker. Ihre Färbung ist anfangs schwarzgrün, später leuchtend grün mit hellen, gelblich weißen Seitenstreifen, die schräg von oben nach hinten unten verlaufen. Sie weisen seitlich zahlreiche feine schwarze Punkte auf. Der Rücken ist hell. Kurz vor der Verpuppung werden sie etwas dunkler und weisen rötliche Bereiche auf.[1]
Die Tiere kommen fast in der gesamten Paläarktis vor, fehlen in Teilen des Mittelmeerraums und den Britischen Inseln.[2] Sie kommen in Mitteleuropa fast überall vor, sind aber mittlerweile selten geworden. Sie leben vor allem am Rand von Mooren mit lichtem Birkenwuchs, kommen aber auch an trockenen Standorten mit ihren Futterpflanzen, wie beispielsweise in Laubwäldern, vor. Nur selten findet man sie an Orten an denen keine Birken wachsen.[1]
Die weiblichen Falter sind nachtaktiv, die Männchen fliegen am Tag auf der Suche nach Weibchen, sie fliegen aber auch nachts Lichtquellen an. Die Weibchen sitzen tagsüber an Zweigen und Baumstämmen nahe am Boden und senden Lockstoffe aus, die Männchen anlocken. Die Falter leben nur kurz um sich fortzupflanzen, da sie keine Nahrung aufnehmen können.[1][2]
Die Birkenspinner fliegen von Mitte März bis Mitte Mai, die Raupen findet man von Mai bis Juli.[3]
Die Raupen ernähren sich hauptsächlich von den Blättern von Birkengewächsen (Betulaceae), insbesondere von denen der Hänge-Birke (Betula pendula). Man findet sie aber auch an Schwarzerle (Alnus glutinosa), Gemeine Hasel (Corylus avellana), Winter-Linde (Tilia platyphyllos) und Hainbuche (Carpinus betulus).[1]
Die Weibchen legen nach der Paarung in der Nacht ihre zunächst hellgelben, später grünlichen Eier in Gruppen zu 20 bis 40 Stück an Zweigen ab. Kurz vor dem Schlupf verfärben sie sich violettblau. Die daraus schlüpfenden Raupen leben bis zur dritten Häutung gesellig und fressen die Äste von der Spitze nach unten hin ab. Wenn sie Gefahr bemerken, strecken sie den vorderen Teil des Körpers bogenförmig nach oben und bewegen ihre Vorderbeine kreisförmig. Alte Raupen leben solitär und leben auf der Unterseite der Zweige. Die Verpuppung findet im Sommer in einem lockeren Kokon am Boden statt. Die Puppe überwintert, bevor der Falter schlüpft.[1][2]
Der Birkenspinner (Endromis versicolora) ist ein Schmetterling aus der Familie der Birkenspinner (Endromidae).
La endromis de los sauces[1][2] (Endromis versicolora) es un especie de lepidóptero ditrisio de la familia Endromidae, el único miembro del género Endromis y el único representante de la familia en Europa.
Mariposa con alas anteriores de 30 a 40 mm de longitud, de coloración muy viva, alternando los tonos pardos y ocres, con el dibujo inconfundible de sus alas destacando las tres manchas triangulares blancas, así como los ganchos negros del centro. La hembra es bastante más grande que el macho, siendo éste más oscuro y con antenas muy pectinadas.
Macho
Hembra
Su presencia está ligada a los biotopos donde crecen abedules. Coloniza principalmente el norte, casi toda Escandinavia y Finlandia. En el sur queda limitada a los sistemas montañosos. En España se la ha observado en la cordillera Cantábrica y los Pirineos occidentales, hasta los 1000 msnm.
Las pequeñas orugas son de color negro, más tarde adquieren una viva coloración verde, crisalidan en el suelo en un pequeño capullo de seda y tierra, donde permanecen de 1 a 3 años.
En Europa durante toda la primavera, en España desde mediados del invierno a inicios de la primavera. Los machos son de actividad diurna, a diferencia de las hembras que son crepusculares.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
|coautores= (ayuda) 
Datos: Q582500
Multimedia:
La endromis de los sauces (Endromis versicolora) es un especie de lepidóptero ditrisio de la familia Endromidae, el único miembro del género Endromis y el único representante de la familia en Europa.
Kirjokehrääjä (Endromis versicolora) on keskikokoinen perhoslaji ja kirjokehrääjien heimon (Endromidae) ainoa laji. Se lukeutuu kevään ensimmäisiin perhosiin.[1]
Kirjokehrääjä on kookas perhonen, jonka siipiväli on 56–85 mm, ja naaraat ovat huomattavasti koiraita kookkaampia. Aikuiset yksilöt ovat yleisväritykseltään ruskeankirjavia, ja niiden ruumis on harmahtavan (naaras) tai oranssinsävyisen (koiras) karvan peitossa. Etusiivet ovat ruskean ja valkoisen kirjomat, takasiivet naarailla vaaleat ja koirailla voimakkaan ruskeanoranssit.[2][3]
Toukka on vihreä, mustapilkkuinen ja valkeiden vinoviivojen kuvioima. Ennen koteloitumista toukka muuttuu punertavaksi.
Kirjokehrääjä esiintyy lähes koko Euroopassa ja levinneisyysalue jatkuu pitkälle Itä-Aasiaan[4]. Lisäksi laji on levinnyt ihmisen toimimnan välityksellä pienelle alueelle Argentiinaan[5]. Suomessa lajia tavataan Keski-Lappiin asti. Kirjokehrääjän esiintymisessä esiintyy jaksollisuutta siten, että Keski- ja Itä-Suomessa perhonen on yleinen parittomina vuosina kun pohjoisempana kanta on runsain parillisina vuosina. Lajin lentoaika Suomessa alkaa huhtikuun loppupuolelta ja jatkuu toukokuun loppuun.[6] Etelämpänä Euroopassa lentoaika on varhaisempi.
Kirjokehrääjä elää koivua kasvavissa ympäristöissä. Koirasperhoset lentävät heittelehtivästi sekä yöllä että päivällä etsimässä naaraita, jotka ne paikallistavat naarasperhosen erittämien feromonien avulla. Naaraat lepäävät päivisin ja lähtevät lentoon vasta yöllä.[7] Kirjokehrääjät saattavat lentää kirkkaiden valojen luokse, mutta naaraita on valolle tulevista yksilöistä vain 2–5 prosenttia.[5]
Naaras munii noin 250 munaa puiden rungoille muutaman metrin korkeudelle ja kuolee heti saatuaan munimisen päätökseen. Toukat kuoriutuvat säästä riippuen 14–35 vuorokauden kuluttua ja elävät aluksi ryhmissä. Ryhmään kuuluvien toukkien päivärytmi ja liikkuminen on sykronista. Likimain toukkavaiheen puolivälistä lähtien toukat elävät yksin ja ovat täysikasvuisia elokuun alkupuolella. Toukka koteloituu maanpinnalle tai heti pinnan alle kovan, ruskean kotelokopan sisään. Laji talvehtii kotelona ja kotelovaihe voi kestää useamman vuoden. Muutamaa päivää ennen aikuisen perhosen kuoriutumista kotelo tunkeutuu ulos kotelokopasta.[5]
Toukka syö koivujen (Betula) lehtiä, mutta myös lepät (Alnus) ja lehmukset (Tilia) kelpaavat. Aikuinen yksilö ei syö mitään ja sen imukärsäkin on surkastunut.
Kirjokehrääjä (Endromis versicolora) on keskikokoinen perhoslaji ja kirjokehrääjien heimon (Endromidae) ainoa laji. Se lukeutuu kevään ensimmäisiin perhosiin.
Endromis versicolora
Le Bombyx versicolore ou le Versicolore, Endromis versicolora, est une espèce de lépidoptères (papillons) de la famille des Endromidae. Elle est l'unique représentante du genre monotypique Endromis.
Les papillons mâles ont une longueur de l'aile antérieure (LAA) de 25 à 30 mm. Ils sont actifs de jour.
La chenille est vert vif avec des bandes latérales claires et une saillie pointue sur le 8e anneau abdominal.
Imago mâle – coll. MHNT
Imago femelle – coll. MHNT
Chenille.
Des Bombyx versicolores en Estonie. Mai 2020.
L'espèce est univoltine, avec une période de vol allant de mars à mai. L'adulte ne se nourrit pas.
Les plantes hôtes sont des Betula, Corylus, Tilia, Alnus, etc.
L'espèce est répandue sur une aire allant de l’Ouest de l’Europe à l’Est de la Sibérie[1].
Ses habitats sont les forêts de bouleaux.
L'espèce actuellement appelée Endromis versicolora a été décrite par le naturaliste suédois Carl von Linné en 1758, sous le nom initial de Phalaena versicolora[1]. Elle est l'espèce type et unique espèce du genre monotypique Endromis, décrit par l'entomologiste allemand Ferdinand Ochsenheimer en 1810[1].
Il existe une sous-espèce particulière dans le Caucase et en Anatolie : Endromis versicolora eichleri Alberti, 1975[2].
Endromis versicolora
Le Bombyx versicolore ou le Versicolore, Endromis versicolora, est une espèce de lépidoptères (papillons) de la famille des Endromidae. Elle est l'unique représentante du genre monotypique Endromis.
Il bombice variegato (Endromis versicolora (Linnaeus, 1758)) è un lepidottero eurasiatico, unico rappresentante del genere Endromis Ochsenheimer, 1810, appartenente alla famiglia Endromidae.[2]
Si riconosce facilmente per il disegno inconfondibile delle ali anteriori, con linee esterne irregolari e macchie triangolari bianche nella zona apicale. Il colore di fondo è variabile, anche per quanto riguarda le ali posteriori, fenomeno da cui dipende il nome dato da Linneo; di norma gli esemplari della fascia più settentrionale dell'areale tendono ad avere ali anteriori più scure, con geometrie e disegni più marcati (Chinery, 1989).
Il dimorfismo sessuale è accentuato, con le femmine più grandi e più pallide dei maschi.
L'apertura alare va da 50 a 70 mm.
Appena deposte, le uova appaiono giallastre, ma in seguito virano verso il bruno-porpora. Vengono deposte in tre-sei file attorno ai rami più sottili della betulla (Chinery, 1989).
Il bruco di questa specie è rinvenibile da maggio a luglio. Inizialmente nero, esce dall'uovo dopo 10-14 giorni dalla deposizione. In seguito diventa verde, a causa delle essenze alimentari assimilate, con striature più chiare lungo i fianchi. Nelle prime fasi si possono trovare gruppi di 15-20 bruchi che si alimentano vicini sulle foglie, ma in seguito, via via che lo sviluppo larvale procede, i bruchi si disperdono e tendono ad alimentarsi separatamente durante la notte (Chinery, 1989).
La crisalide è lo stadio con cui questa specie trascorre l'inverno. Le pupe sono libere, con un bozzolo spesso e duro, e si rinvengono negli strati superficiali del suolo o nella lettiera del sottobosco (Chinery, 1989).
L'areale di questa specie è di tipo paleartico, comprendendo l'Europa occidentale (Pirenei), la Francia, l'Italia centro-settentrionale, la Germania, la Penisola Balcanica, la Scandinavia, fino alla Russia, alla Siberia, all'Amur, al Caucaso e all'Armenia.
Localmente comune, è considerata rara in Gran Bretagna (ma solo in Scozia) e protetta in Germania e Austria.
L'habitat è costituito da boschi di betulla e brughiere con presenza di betulla; al sud è rinvenibile solo in montagna (Chinery, 1989).
Solo il maschio adulto ha attività diurna, volando al sole dalla mattina fino a metà pomeriggio; nelle fasce più temperate può presentare anche attività notturna. Al contrario la femmina vola esclusivamente di notte, per deporre le uova. Durante l'accoppiamento il maschio viene guidato dai feromoni prodotti dall'addome della femmina, che questi percepisce con chemiorecettori posti sulle antenne, da distanze anche superiori ai 2 km (Chinery, 1989).
La specie è univoltina. Gli adulti volano da marzo a maggio (Chinery, 1989).
I bruchi si alimentano inizialmente su foglie di Betulaceae, tra cui B. verrucosa e B. pubescens per poi passare ad Alnus glutinosa, A. incana, Corylus sp., Carpinus sp. e Tilia cordata (fam. Malvaceae) (Seppänen, 1970; Leraut, 1992).
Non sono state descritte sottospecie.
È stato riportato un unico sinonimo:
Bruco di Endromis versicolora
.JPG)
Illustrazione del "British Entomology - vol. 5" di Curtis (1840)
Il bombice variegato (Endromis versicolora (Linnaeus, 1758)) è un lepidottero eurasiatico, unico rappresentante del genere Endromis Ochsenheimer, 1810, appartenente alla famiglia Endromidae.
De gevlamde vlinder (Endromis versicolora) is een vlinder uit de familie Endromidae, de "gevlamde vlinders", voorheen ook wel "berkenspinners" genoemd, met een spanwijdte van 50-60 millimeter. Deze vlinder heeft een sterk behaard en bij het vrouwtje zeer dik achterlijf.
De waardplant van de gevlamde vlinder is in de eerste plaats de berk, maar ook de els wordt soms gebruikt. De gevlamde vlinder is in Nederland zeldzaam, bijna alleen nog waar te nemen op de Veluwe.
De vliegperiode is van maart tot en met mei. De vrouwtjes rusten op boomstammen. De mannelijke vlinders fladderen vooral overdag bij zonneschijn rond, terwijl de vrouwtjes pas vliegen als het gaat schemeren.
De gevlamde vlinder (Endromis versicolora) is een vlinder uit de familie Endromidae, de "gevlamde vlinders", voorheen ook wel "berkenspinners" genoemd, met een spanwijdte van 50-60 millimeter. Deze vlinder heeft een sterk behaard en bij het vrouwtje zeer dik achterlijf.
Vårspinner (Endromis versicolora) er en stor og fargerik sommerfugl som hører til gruppen spinnere (Bombycoidea). Det ehar vært vanlig å regne den som det eneste medlemmet av familien Endromidae, selv om enkelte klassifikasjoner også regner de tre artene i slekten Mirina til denne familien. Nylig er den sørøstasiatiske slekten Mustilia overført fra Bombycidae til Endromidae. Vårspinneren finnes over hele Europa bortsett fra de sørligste delene, og østover til Sibir. I Norge finnes den nord til Saltdalen, og er stedvis vanlig.
En ganske stor, tettbygd og hårete sommerfugl. Hannens vingespenn er 45 – 65 mm, hunnens 60 – 90 mm. Kroppen er kort og tett, omtrent sylindrisk, hodet er ganske lite. Munndelene er tilbakedannet hos de voksne insektene. Antennene er nokså korte, fjærformede hos hannene og trådformede hos hunnene. Forvingene er forholdsvis lange og smale, og tilspissede. Hos hannene er de rødbrune med siksak-tegninger i svart og hvitt, hos hunnene er grunnfargen skittenhvit. Bakvingene er nokså korte, avrundede og farget som forvingene. Bakkroppen er kort, tykk og tett hårete, beina er ganske korte. Larven er grønn og tilsynelatende hårløs, med lyse skråstriper på sidene. På det bakerste leddet har den en markert "pukkel", og den kan slik minne mye om larvene til familien tussmørkesvermere (Sphingidae).
Larvene lever på bjørk, sjeldnere på or eller andre løvtrær. De er avhengige av unge bjørketrær. Som unge lever de selskapelig, men de utvoksne larvene finnes en og en. Når larven er ferdig utvokst, kryper den ned til bakken og spinner seg inn i en kokong ved jordoverflaten. Den kan ligge over flere år som puppe før den klekkes. De voksne sommerfuglene flyr i april-mai. Som mange andre spinnere har de tilbakedannede munndeler og tar ikke næring til seg. Hannene flyr både dag og natt, hunnene bare om natten. Vårspinneren har gått sterkt tilbake i Storbritannia, der den nå trolig bare finnes i Skottland, men synes ikke å være truet i Norge.
Vårspinner (Endromis versicolora) er en stor og fargerik sommerfugl som hører til gruppen spinnere (Bombycoidea). Det ehar vært vanlig å regne den som det eneste medlemmet av familien Endromidae, selv om enkelte klassifikasjoner også regner de tre artene i slekten Mirina til denne familien. Nylig er den sørøstasiatiske slekten Mustilia overført fra Bombycidae til Endromidae. Vårspinneren finnes over hele Europa bortsett fra de sørligste delene, og østover til Sibir. I Norge finnes den nord til Saltdalen, og er stedvis vanlig.
Le ruve a vivo an dzora a le biole, ij sàles, ij ninsolé.
Costo capìtol a l'é mach në sboss. Da finì.
La farfala a vòla an luj.
Present an Italia setentrional, ma a l'é pa comun-a.
Le ruve a vivo an dzora a le biole, ij sàles, ij ninsolé.
Costo capìtol a l'é mach në sboss. Da finì.
AmbientLa farfala a vòla an luj.
DistribussionPresent an Italia setentrional, ma a l'é pa comun-a.
Nasierszyca brzozówka, nasierszyca różnobarwna (Endromis versicolora) – gatunek motyla z rodziny nasierszycowatych (Endromidae), występujący w Eurazji od Syberii poprzez północną i środkową Europę aż po Pireneje. W Polsce jest jedynym przedstawicielem nasierszycowatych[1].
Jest to gatunek na ogół pospolicie spotykany od marca do maja w całej Polsce, w lasach liściastych i lasach mieszanych, na zrębach i w zagajnikach brzozowych. Widoczny dymorfizm płciowy: u samców tło skrzydeł pomarańczowo-brunatne, u samic biało-brunatne. Rozpiętość skrzydeł u samców 55–62 mm, u samic 70–85. Gąsienice rozwijają się na wielu gatunkach drzew i krzewów liściastych preferując brzozy, olsze, lipy i leszczyny. Samce wykazują aktywność w godzinach popołudniowych przy słonecznej pogodzie.
Nasierszyca brzozówka, nasierszyca różnobarwna (Endromis versicolora) – gatunek motyla z rodziny nasierszycowatych (Endromidae), występujący w Eurazji od Syberii poprzez północną i środkową Europę aż po Pireneje. W Polsce jest jedynym przedstawicielem nasierszycowatych.
Jest to gatunek na ogół pospolicie spotykany od marca do maja w całej Polsce, w lasach liściastych i lasach mieszanych, na zrębach i w zagajnikach brzozowych. Widoczny dymorfizm płciowy: u samców tło skrzydeł pomarańczowo-brunatne, u samic biało-brunatne. Rozpiętość skrzydeł u samców 55–62 mm, u samic 70–85. Gąsienice rozwijają się na wielu gatunkach drzew i krzewów liściastych preferując brzozy, olsze, lipy i leszczyny. Samce wykazują aktywność w godzinach popołudniowych przy słonecznej pogodzie.
Skäckspinnare (Endromis versicolora) är en art i ordningen fjärilar och den enda arten i familjen Endromidae.
Vingspannet hos hanen ligger mellan 45 och 65 millimeter och hos honan mellan 70 och 85 millimeter. Vingarna är brokiga i brunt och vitt, med svart, vinkelformigt böjd diskstreck samt svartbruna och vita tvärlinjer på de främre. Larven är grön med vita snedstreck på sidorna samt en puckelformig upphöjning på ryggsidan av näst sista leden.
Skäckspinnaren finns i större delen av Sverige utom i fjällen. Den finns även i Finland och sydöstra Norge. I Danmark finns bara några mindre förekomster. Arten finns på norra Iberiska halvön, i Skottland och Centraleuropa och vidare österut genom Ryssland till ryska Fjärran östern. Populationen varierarar mycket år från år.
Fjärilen flyger redan i början av april fram till slutet av maj i södra Norden, senare längre norrut. Den är främst nattaktiv, men hanarna flyger ibland även dagtid.[1] Honan lägger cirka 250 ägg. Larverna lever främst på björk men även på al och lind. Larverna förpuppas i slutet av juli eller början av augusti i en kokong på marken. Puppan övervintrar oftast en eller två vintrar, men ibland upp till fem vintrar.
Imago hona
Den här artikeln är helt eller delvis baserad på material från Nordisk familjebok, Skäckspinnare, 1904–1926. Wikimedia Commons har media som rör skäckspinnare.
Skäckspinnare (Endromis versicolora) är en art i ordningen fjärilar och den enda arten i familjen Endromidae.
Розмах крил — 45–75 мм. Статевий диморфізм виразний. Переднє крило світлокоричневе з білуватим напиленням, біля його вершини є 3 чіткі білі плями. Середня частина перед ніх крил відокремлена чорнуватими ламаними лініями, у проміжку котрих є вуглувата чорна пляма. Задні крила у самця охристо-коричневі (у самиці — сіруваторуді) з ламаною смугою та білими плямами вздовж зов нішнього краю крила. Тіло дуже пухнасте.
♂
♀
.jpg)
Лісова, частково лісостепова зони Євразії, Кавказ та Закавказзя (Вірменія).
В Україні — зона мішаних лісів, частково лісостепова зона, Карпати. Локальний.
Зустрічається у мішаних лісах, особливо у молодих березняках. Протягом року розвивається 1 генерація. Літ імаго відбувається з кінця березня до початку травня. Метелики активні удень за сонячної погоди, іноді увечері та вночі. Самиці відкладають яйця увечері та вночі. Гусінь живиться листям берези, іноді — граба, ліщини, липи та інших дерев; розвивається у травні–серпні, зимує у коконах серед лісового опаду, у яких навесні і заляльковується.
Загрози: можливо, хімічна обробка лісів.
Як компонент біоценозу пасивно охороняється у деяких ПЗ, зокрема, Поліському та НПП, зокрема, Сколівські Бескиди. Доцільний пошук популяцій виду та створення ентомологічних заказників у місцях розповсюдження виду з певною регламентацією лісогосподарської діяльності.
Endromis versicolora là một loài bướm đêm thuộc họ Endromidae. Nó được tìm thấy ở miền Cổ bắc.
Sải cánh dài 50–70 mm.
Con bướm bay từ tháng Ba đến tháng Năm. Con cái có thân hình lớn hơn nhiều và nhạt màu hơn so với con đực, chỉ bay vào ban đêm để đẻ trứng. Con đực có thể phát hiện mùi của con cái từ khoảng cách lên đến 2 km và bay cả vào ban đêm và ban ngày.
Màu vàng đầu tiên, sau đó trứng màu nâu tím đẻ trong 2-3 "hàng" xung quanh chi nhánh mỏng của bạch dương. Sau 10-14 ngày nở sâu bướm đen. Con sâu bướm chủ yếu ăn bạch dương (Betula sp.), nhưng còn ăn rất nhiều loại cây khác và cây bụi: Alnus sp, Corylus sp, Tilia sp, Carpinus sp.
Endromis versicolora cho chỉ có một, một lứa vào mùa xuân một năm, nó trải qua mùa đông như chrystalid trong kén mỏng, lỏng lẻo, nhưng mạnh mẽ vùi sâu trong đất.
.jpg){kind=small}
V]]
Bài viết về Bộ Cánh vẩy này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Endromis versicolora là một loài bướm đêm thuộc họ Endromidae. Nó được tìm thấy ở miền Cổ bắc.
Берёзовый шелкопряд[2], или берёзовый шелкорыл[3] (лат. Endromis versicolora), — вид бабочек из семейства берёзовых шелкопрядов.
Длина переднего крыла до 30—40 мм. Размах крыльев самок 65—75 мм, самцов 30—60 мм. Самка значительно крупнее. Основной фон передних и задних крыльев охрово-коричневый с белыми пятнами и светлым напылением. Передние крылья широкие, красновато-жёлтого цвета с многочисленными серыми и бурыми пятнами, а также поперечными извилистыми узкими перевязями. У вершины передних крыльев ярко выражены три белых пятна треугольной формы, расположенные ступенчато. Задние крылья округлые, серовато-жёлтого цвета с бурыми пятнами на вершине и вдоль наружного края. Задние крылья также имеют узкую извилистую темную перевязь в средней части. Верхняя сторона тела бурая с длинными желтовато-серыми или оранжевыми волосками, более густыми на груди. Тело толстое, покрыто длинными густыми волосками.
Яйца размещаются группами. Молодые гусеницы живут группами, взрослые — одиночно. Гусеницы молодого возраста тёмно-бурые, волосатые. Будучи потревоженными, поднимают передний конец тела кверху. Гусеницы последнего возраста голые, зелёного цвета, её тело покрыто многими мелкими точками и светлыми косыми полосами по бокам, с белой полосой на спине. Дыхальца белого цвета. Гусеницы многоядны, хотя основным кормом для них служит берёза. В качестве кормовых растений также отмечены ольха, граб, лещина, липа и некоторые другие древесные породы (Ольха чёрная (Alnus glutinosa)[4] и Липа сердцевидная (Tilia cordata).[5]. Окукливание происходит с конца июля до средины августа. Зимует куколка[6].
Широко распространён в Европе, России, Сибири, Дальний Восток, на Амуре, Кавказе и в Армении. Также ареал включает Китай, Приамурье, Приморье[5]
В течение года имеет 1 поколение. Время лёта с марта по начало мая, до средины июня (в более холодных широтах Западной Сибири). . Самцы активны в дневное время и до сумерек, самки же активны ночью.[4] Суточная активность с 22.40 до 01.40 у самок и с 08.20 до 12.40 и 15.00 до 19.00 у самцов[6]. Распространен в хвойно-широколиственных, пойменных лесах и по «березовым колкам».
Самец
Самка
Гусеница
Берёзовый шелкопряд, или берёзовый шелкорыл (лат. Endromis versicolora), — вид бабочек из семейства берёзовых шелкопрядов.
_Dos.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}
.jpg)
