The snake genus Boiga is widely distributed across much of Asia, with representatives occurring from Iran, Turkmenistan, and Uzbekistan eastward through Tajikstan, Afghanistan, and India east to eastern China (including Taiwan and Hainan Island). The northern boundary of the distribution extends along the southern regions of Central Asia, northern India and Nepal, and southern China. Boiga are found as far south as Sri Lanka, Andaman and Nicobar Islands, and the Indo-Australian Archipelago (including the Philippines). One species is found in Australia (Northern Territory, Queensland, and New South Wales in eastern Australia), and northwestern Melanesia (New Guinea and Solomon Islands). (Orlov & Ryabov 2002)
Orlov & Ryabov (2002) provided an annotated list of the Boiga taxa they recognized at that time:
Boiga andamanensis (Andaman Islands, Bay of Bengal, India)
Boiga angulata (Philippine Islands: Catanduanes, Leyte, Luzon, Mindanao, Negros, Polillo)
Boiga barnesi (Sri Lanka)
Boiga beddomei (Sri Lanka, southern India [Western Ghats])
Boiga ceylonensis (Sri Lanka, India [Western Ghats, Andaman Islands])
Boiga cyanea (Vietnam, Cambodia, Laos, Thailand, mainland Malaysia, Myanmar, eastern India [West Bengal, Sikkim, Assam, Arunachal Pradesh, Meghalaya], Bhutan, Bangladesh, China [Yunnan])
Boiga cynodon (Indonesia [Nias, Mentawai Islands, Sumatra, Riau Archipelago, Bangka, Billiton, Borneo, Java, Bali, Sumbawa, Flores], Malaysia [peninsular and Borneo], Singapore, Penang Island, Myanmar, Cambodia, Thailand, eastern India, Philippine Islands [Basilan, Culion, Leyte, Luzon, Mindanao, Palawan, Polillo])
Boiga dendrophyla dendrophyla (Java)
Boiga dendrophyla annectens (Borneo)
Boiga dendrophyla divergens (Philippine Islands: Luzon, Polillo])
Boiga dendrophyla gemmicincta (Sulawesi, Indonesia)
Boiga dendrophyla latifasciata (Philippine Islands: Mindanao, Samar)
Boiga dendrophyla melanota (Only subspecies of B. dendrophyla not limited to islands; found in Thailand, Peninsular Malaysia, Singapore, Penang Island, Indonesia [eastern Sumatra, Riau Archipelago, Bangka, Billiton], Cambodia, Vietnam [Riau Archipelago, Bangka, Billiton])
Boiga dendrophyla multicincta (Philippine Islands [Balabac, Palawan])
Boiga dendrophyla occidentalis (Indonesia [Nias, Pulau, Babi, Batu Islands, western Sumatra])
Boiga dightoni (southern India [Kerala State])
Boiga drapiezii (Thailand, Malaysia [peninsular Malaysia and Borneo], Singapore, Indonesia [Java, Mentawai Islands, Sumatra, Natuna Islands, Borneo])
Boiga forsteni (Sri Lanka, southern and eastern India, southeastern Nepal)
Boiga fusca fusca (Australia [Northern Territory and Queensland, except for the Victoria River basin valleys, eastward to the western coast of the Cape York Peninsula], New Guinea
Boiga fusca ornata (Western Australia and Victoria River to Northern Territory)
Boiga gokool (India [southern Sikkim, Bengal, Assam], Bangladesh, Bhutan
Boiga guangxiensis (southern China [Guangxi Zhuang Autonomous Region], northern and central Vietnam southward up to Tay-Nguyen Plateau, Gia-Lai Province], central part of eastern Laos
Boiga irregularis (Indonesia [Kai Islands, Goram, Seram, Ambon, Buru, Sula, Sulawesi, Sangihe, Halmahera, Morotai, Ternate, Batjan, Salawati, Aru Islands, Misool, Schouten Islands], New Guinea [Papua New Guinea and Irian Jaya, Indonesia], Solomon Islands, eastern Australia [Queensland, New South Wales])
Boiga jaspidea (Thailand, peninsular Malaysia, Singapore, Penang Island, Indonesia [Nias, Mentawai Islands, Sumatra, Bangka, Borneo, Java])
Boiga kraepelini (China [Taiwan, Hainan, Fujian, Guangxi, Guangdong, Guizhou, Sichuan], northern and central Vietnam and, reportedly, adjoining Laos)
Boiga multifasciata (Himalayan region in northern and eastern India, Nepal, Bhutan)
Boiga multomaculata (southern China [Hainan, Hong Kong, Yunnan, Guangxi], Myanmar, Indochina [Singapore, Malaysia, Thailand, Vietnam, Laos, Cambodia], eastern India, Bangladesh, Indonesia [Sumatra, Java, Sulawesi])
Boiga nigriceps nigriceps (Thailand, Malaysia (Malay Peninsula and Borneo], Indonesia [Simalur, Nias, Sumatra, Borneo, Java])
Boiga nigriceps brevicaudata (Indonesia [Mentawai Islands])
Boiga nuchalis (India, southern Nepal)
Boiga ocellata (northern peninsular Malaysia, Thailand, southern Vietnam, Cambodia, Myanmar, Bangladesh, eastern India
Boiga ochracea ochracea (Bhutan, eastern India, Bangladesh, Myanmar)
Boiga ochracea stoliczkae (Nepal, northern India [Darjeeling (West Bengal) and Sikkim]; Bangladesh)
Boiga ochracea walli (Southern Myanmar, Andaman and Nicobar Islands)
Boiga philippina (Philippine Islands [Luzon])
Boiga quincunciata (Myanmar, eastern India)
Boiga schultzei (Philippine Islands [Palawan])
Boiga saengsomi (southern Thailand [Trang and Krabi provinces])
Boiga trigonata trigonata (Sri Lanka, India, Pakistan, Nepal, Bhutan, Bangladesh)
Boiga trigonata melanocephala (Iran, Afghanistan, Turkmenistan, Tajikistan, Uzbekistan, western Pakistan)
Boiga wallachi (Andaman and Nicobar Islands)
(Orlov & Ryabov 2002 and references therein)
Bojga (Boiga) je početný rod dost jedovatých hadů z čeledi užovkovitých (Colubridae). Jednotlivé druhy bojg jsou endemické pro jihovýchodní Asii, Indii a Austrálii. Díky své nesmírné vytrvalosti a přizpůsobivosti se však bojgy rozšířily do řady dalších příhodných lokalit po celém světě. Dnes je známo 34 druhů bojg.[1]
Bojgy mají dlouhé, tenké tělo (asi 1,5–2,5 m) a v poměru k hlavě velké oči. Jednotlivé druhy se velmi liší vzorem i barvou. Řada druhů je pruhovaných, některé však mají skvrny, jiné jsou jednobarevné. Z barev jsou nejobvyklejší černá a odstíny hnědé či zelené.
Bojgy jsou především noční hadi, kteří žijí převážně na stromech.
Bojgy se živí různými druhy ještěrek, malých hadů a ptáků. V divočině loví i různé menší savce.
Toxicita jejich jedu se druh od druhu různí, obecně se však nepovažuje za životu nebezpečnou pro člověka. Bojgy patří mezi oblíbená exotická domácí zvířata, neboť jejich jed obvykle lidem neškodí.
Bojgy patří mezi vejcorodé živočichy.[2]
Nejběžnějším druhem chovaným v zajetí je bojga stromová či ularburong, často se však chová i bojga zelená či Boiga nigriceps. V poslední době se k nim zejména na trzích s exotickými domácími zvířaty v jihovýchodní Asii přidávají i bojga psí, Boiga philippina a bojga hnědá. Ostatní druhy nebývají běžně k dostání. Díky své značné vytrvalosti a přizpůsobivosti se bojgy po prvotním období stresu způsobeném převozem v zajetí velmi dobře adaptují. Obvykle se pro účely chovu nepěstují, takže většina jedinců, které si lze pořídit, jsou hadi odchycení ve volné přírodě, a mívají tedy mnoho parazitů. Pro nezkušeného herpetologa může být přechod na čistě hlodavčí stravu poněkud problematický.
Zejména pro bojgu hnědou byl vydán federální zákaz dovozu na území USA. Stalo se tak po zkušenostech s invazí tohoto druhu na ostrov Guam.
Krátce po 2. světové válce se totiž několik jedinců (nebo pouze oplodněná samička) dostalo na ostrov Guam, kde nežijí přirození nepřátelé tohoto druhu, tedy predátoři, kteří by se s hady této velikosti a agresivity dokázali vypořádat. Předpokládá se, že jako dopravce posloužila americká válečná loď nebo nějaký materiál, v němž se had(i) skryl(i). Bojgy nalezly na Guamu ideální prostředí a začaly se coby invazní druh nekontrolovatelně množit.
Zhruba v polovině 60. let byla bojga hnědá rozšířena na polovině ostrova, v roce 1968 již prokazatelně žila na celém jeho území. Hustota její populace se v dnešní době odhaduje až na 15 000 jedinců na čtvereční míli. Důsledkem tohoto přemnožení je vyhubení 10 z 12 ptačích druhů žijících na ostrově před invazí (viz Muchálek guamský), zbylé jen taktak přežívají, zpravidla na speciálně vyhrazených územích, kde jsou před hady chráněny. Těžce decimováni jsou též pozemní a stromoví obratlovci, především ještěrky (vyhubení 2 z 11 původních druhů), naopak se přemnožili pavouci.[3][4]
Had škodí i lidským obyvatelům ostrova. Na denním pořádku jsou uštknutí lidí či výpadky proudu – od roku 1978 bylo zaznamenáno nejméně 1600 velkých výpadků elektrického proudu vzniklých vyzkratováním elektrického vedení hady, kteří vyšplhali na stožáry nebo vnikli do transformátorů.[5]
V rámci snah o vyhubení populace bojgy hnědé se z vrtulníků vysypávají mrtvé myši, naplněné vysokými dávkami paracetamolu, který je pro hady vysoce toxický a způsobuje pomalou a bolestivou smrt.[6]
Redukci přemnožených bojg si vzala na starosti i samotná příroda. Větší a starší jedinci už zjevně trpí stresem z přemnožení a nedostatku potravy, což snižuje jejich rozmnožovací schopnost. Hadi z Guamu jsou v horší fyzické kondici než ti z Austrálie. Podle dat z roku 2005 se divoká populace na Guamu samovolně snižuje.[7]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boiga na anglické Wikipedii.
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. 
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bojga ve Wikimedia Commons
Bojga (Boiga) je početný rod dost jedovatých hadů z čeledi užovkovitých (Colubridae). Jednotlivé druhy bojg jsou endemické pro jihovýchodní Asii, Indii a Austrálii. Díky své nesmírné vytrvalosti a přizpůsobivosti se však bojgy rozšířily do řady dalších příhodných lokalit po celém světě. Dnes je známo 34 druhů bojg.
Die Nachtbaumnattern[1] (Boiga) sind eine Schlangengattung aus der Unterfamilie der Eigentlichen Nattern (Colubrinae) innerhalb der Familie der Nattern (Colubridae), deren Vertreter leicht giftig sind.
Nachtbaumnattern sind eine Gattung mittelgroßer (maximale Körperlänge bis etwa 1,6 m) bis großer (maximale Körperlänge bis etwa 2,8 m) Schlangen.[2]
Die großen Augen sind häufig vorstehend und zeigen vertikal elliptische Pupillen. Wegen der Ähnlichkeit mit den Augen von Katzen werden diese Schlangen im englischen Sprachgebrauch auch als „cat snakes“ („Katzenschlangen“) bezeichnet.[2]
Die Bezahnung ist opistoglyph; im hinteren Bereich der Maxilla folgen auf 10–14 annähernd gleich große Zähne 2–3 verlängerte Giftzähne mit einer tiefen Furche an der entlang das Gift in die Bisswunde gelangt.[3]
Sie variieren stark in ihren Mustern und Farben. Viele haben Bänder, andere sind gefleckt und einige haben eine einheitliche Farbe. Hauptsächlich sind sie schwarz, braun oder grün mit weißen und gelben Akzenten.
Das Verbreitungsgebiet der Gattung erstreckt sich im südlichen Asien vom Iran, Turkmenistan und Usbekistan im Westen über Tadschikistan, Afghanistan, Pakistan und Indien bis in den Osten der Volksrepublik China und auf Taiwan. Im Norden erreichen sie Nepal und Sri Lanka sowie die Andamanen und Nikobaren im Süden. Sie sind im gesamten südostasiatischen Raum, inklusive der Philippinen verbreitet und zumindest eine Art (Boiga irregularis) erreicht Neuguinea, den Norden und Osten Australiens, die Salomonen und andere Inseln im Nordwesten Melanesiens.[4]
In einigen Gebieten können drei bis fünf Arten der Gattung sympatrisch vorkommen.[2]
Wie der deutsche Trivialname bereits andeutet sind Vertreter der Gattung Boiga nachtaktive Baumbewohner. Sie halten sich jedoch häufiger am Boden auf als andere typische baumbewohnende Schlangen und eine Art, die Gemeine Nachtbaumnatter (Boiga trigonata), ist überwiegend am Boden anzutreffen. Sie bevorzugen Waldgebiete als Lebensraum; Boiga trigonata ist allerdings auch in den Steppengebieten Zentralasiens beheimatet.[5]
Zu den häufigsten Beutetieren zählen Eidechsen und Kleinsäuger sowie Vögel und deren Gelege. Tagaktive Eidechsen und Vögel werden während deren Ruhephasen aktiv bejagt. Nachtaktive Beutetiere, wie etwa Fledermäuse, werden vermutlich auch als Lauerjäger erbeutet. Mittelgroße Boiga-Arten und Jungtiere großer Arten bevorzugen Eidechsen als Beutetiere. Adulttiere großer Arten verlagern ihr Beutespektrum hingegen zunehmend auf warmblütige Vögel und Kleinsäuger.[2]
Alle Vertreter der Gattung sind ovipar. Über die Fortpflanzung ist nur wenig bekannt. Die meisten Informationen beziehen sich auf Beobachtungen an in Gefangenschaft lebenden Tieren und lassen sich nur bedingt auf deren Verhalten in freier Wildbahn übertragen. Einige Arten (Boiga cynodon, Boiga cyanea, Boiga dendrophila, Boiga nigriceps und eventuell auch Boiga guangxiensis) können vermutlich mehrmals pro Jahr Eier legen. Die Paarungsdauer liegt bei den meisten Arten, für die entsprechende Daten vorliegen, bei 2,5–4 Stunden, kann sich bei einigen Arten (Boiga kraepelini, Boiga ceylonensis und Boiga multomaculata) aber auch über 10–20 Stunden hinziehen, während der Akt bei Boiga guangxiensis bereits nach 10–20 Minuten beendet ist.[6]
Das Gift der Nachtbaumnattern wird von den Duvernoyschen Drüsen gebildet.[7] Die Toxinologie der Gattung Boiga ist bislang nur ansatzweise erforscht. Das liegt unter anderem auch daran, dass Bisse beim Menschen zwar deutliche, aber kaum bedrohliche Folgen haben. Anlass für detailliertere Untersuchungen bot die Braune Nachtbaumnatter (Boiga irregularis), die als invasive Art auf Guam und angrenzenden Inseln fatale Auswirkungen, insbesondere für die lokale Vogelfauna, zur Folge hat.[8]
Bereits 2006 wurde im Drüsensekret der Mangroven-Nachtbaumnatter (Boiga dendrophila) das monomere Drei-Finger-Toxin (3FTx) Denmotoxin nachgewiesen. Das Polypeptid Denmotoxin ist ein Neurotoxin das die Nikotinischen Acetylcholinrezeptoren an der neuromuskulären Endplatte blockiert. Dadurch wird die Signalübertragung von den Nervenzellen auf die Muskelfasern unterbunden was zu Lähmungserscheinungen führt. Die neurotoxische Wirkung von Denmotoxin ist allerdings nicht universell, sondern etwa 100-fach stärker bei Vögeln als bei Säugetieren.[9]
Zwei Jahre später wurde aus dem Gift der Braunen Nachtbaumnatter (Boiga irregularis) Irditoxin nachgewiesen. Irditoxin (nach „(Boiga) IRregularis DImeric TOXIN“) ist ein Heterodimer aus zwei unterschiedlichen 3FTx-Einheiten die über eine Disulfidbrücke miteinander verbunden sind. Die neurotoxische Wirkung von Irditoxin ist bei Reptilien und Vögeln (Diapsida) rund 1000-fach stärker als bei Säugetieren (Synapsida).[10]
2018 wurden die Analysen um drei zusätzliche Arten, die Hundszahn-Nachtbaumnatter (Boiga cynodon), die Rote Nachtbaumnatter (Boiga nigriceps) und die Gemeine Nachtbaumnatter (Boiga trigonata), erweitert. Das Gift aller fünf Arten zeigte ein Überwiegen von Denmotoxin-ähnlichen Drei-Finger-Toxinen. Bei drei Arten (Boiga dendrophila, Boiga irregularis und Boiga nigriceps) wiesen die 3FTx zudem die notwendigen Voraussetzungen für die Bildung Irditoxin-ähnlicher Dimere auf.[8]
The Reptile Database listet aktuell (Stand: März 2020) 35 Arten.[11] Zwei Arten aus Afrika (Boiga blandingii und Boiga pulverulenta) werden heute in der zwar nahe verwandten, aber eigenständigen Gattung Toxicodryas geführt.[12]
Die Nachtbaumnattern (Boiga) sind eine Schlangengattung aus der Unterfamilie der Eigentlichen Nattern (Colubrinae) innerhalb der Familie der Nattern (Colubridae), deren Vertreter leicht giftig sind.
Boygalar (Boiga) — ilonlarning bir urugi, suvilonsimonlar oilasiga kiradi. Uz. 2 m cha. Tropik Afrika, Jan. Osiyo, Avstraliya va Polineziyada tarqalgan. 30 ga yaqin turi bor. Oʻzbekistonning jan.da, Tojikiston va Turkmaniston dashtlarida uz. 1 m keladigan hind boygasi (V. trigonatum) uchraydi. B.ning tanasi ingichka, chiroyli, boshi katta, tanasidan ajralib turadi, koʻzlari yirik. B. tungi hayvon boʻlganligidan koʻz qorachiqlari tikka joylashgan. Aksari daraxt va butaning shoxlarida yashaydi. B. tishlogʻich, uning yuqori jagʻi orqasida zahar tishlarga oʻxshaydigan, yaʼni oldingi tomonida ariqchasi boʻlgan 2—3 katta tishi bor. Chaqishi odam uchun zararsiz. Chaqish oldidan ular xuddi kapcha ilonlar (kobra)ga oʻxshash boshi va koʻkragini yerdan gʻoz koʻtarib, boʻynini shishirgan holda pishqirib, sekin-asta chayqaladi va ogʻzini katta ochib, oʻljaga tashlanadi. B. kaltakesak, mayda umurtqalilar bilan oziqlanadi.
Boygalar (Boiga) — ilonlarning bir urugi, suvilonsimonlar oilasiga kiradi. Uz. 2 m cha. Tropik Afrika, Jan. Osiyo, Avstraliya va Polineziyada tarqalgan. 30 ga yaqin turi bor. Oʻzbekistonning jan.da, Tojikiston va Turkmaniston dashtlarida uz. 1 m keladigan hind boygasi (V. trigonatum) uchraydi. B.ning tanasi ingichka, chiroyli, boshi katta, tanasidan ajralib turadi, koʻzlari yirik. B. tungi hayvon boʻlganligidan koʻz qorachiqlari tikka joylashgan. Aksari daraxt va butaning shoxlarida yashaydi. B. tishlogʻich, uning yuqori jagʻi orqasida zahar tishlarga oʻxshaydigan, yaʼni oldingi tomonida ariqchasi boʻlgan 2—3 katta tishi bor. Chaqishi odam uchun zararsiz. Chaqish oldidan ular xuddi kapcha ilonlar (kobra)ga oʻxshash boshi va koʻkragini yerdan gʻoz koʻtarib, boʻynini shishirgan holda pishqirib, sekin-asta chayqaladi va ogʻzini katta ochib, oʻljaga tashlanadi. B. kaltakesak, mayda umurtqalilar bilan oziqlanadi.
මද විෂ සර්ප ගණයකි.
Boiga is a large genus of rear-fanged, mildly venomous snakes, known commonly as cat-eyed snakes or simply cat snakes, in the family Colubridae. Species of the genus Boiga are native to southeast Asia, India, and Australia, but due to their extremely hardy nature and adaptability, have spread to many other suitable habitats around the world. There are 38 recognized species in the genus. According to the study done by Jiří Smíd regarding Old World cat snakes, the ancestor of the cat snake originated in Africa, from where it diversified and expanded to other countries. Despite this diversity however, the different species have very similar needs in terms of temperature and precipitation.[1]
The following species and subspecies are recognized as being valid.[2]
Nota bene: A binomial authority in parentheses indicates that the species was original described in a genus other than Boiga.
Cat snakes are long-bodied snakes with large heads and large eyes. They vary greatly in pattern and color. Many species have banding, but some are spotted and some are solid-colored. Colors are normally black, brown, or green with white or yellow accents.
Snakes of the genus Boiga are primarily arboreal,[3] nocturnal snakes.
Snakes of the genus Boiga prey on various small species of lizards, snakes, birds, and mammals.
The toxicity of Boiga venom varies from species to species, but is not generally considered to be life-threatening to humans. Since their venom does not usually harm humans, they are popular exotic pets.
Boiga species are oviparous.[4]
Boiga dendrophila is by far the most common species in captivity, but B. cyanea and B. nigriceps are also found. Nowadays, B. cynodon, B. philippina and a “Katherine morph” of B. irregularis are also circulating in the South-East Asian exotic pet trade. Others are not commonly available. They are hardy and adaptable and tend to do well in captivity after the initial period of stress from the importation process is passed. They are not bred commonly in captivity, so most specimens available are wild caught, and thus are prone to heavy internal parasite load. Adjusting them to a rodent only diet can be difficult for the inexperienced reptile keeper.
Boiga irregularis in particular has been federally banned in the United States because of its effect by accidentally being introduced to the island of Guam. Some time during the 1950s, some B. irregularis of both sexes (or possibly a single female with eggs) reached the island, possibly having hidden in imported plant pots. The island of Guam lacks native snakes or predators that can deal with snakes the size and aggressiveness of B. irregularis. As a result, it has bred unchecked as an invasive species, and has begun consuming the island's bird life in extreme numbers. Dozens of bird species have been completely eradicated from the island, many species that were found nowhere else on earth, and the snake has reached astonishing population densities, reported to be as high as 15,000 snakes per square mile. In addition to devouring the native fauna, this species will routinely crawl into power transformers, and this typically results in both an electrocuted snake and substantial blackouts.[5]
Boiga is a large genus of rear-fanged, mildly venomous snakes, known commonly as cat-eyed snakes or simply cat snakes, in the family Colubridae. Species of the genus Boiga are native to southeast Asia, India, and Australia, but due to their extremely hardy nature and adaptability, have spread to many other suitable habitats around the world. There are 38 recognized species in the genus. According to the study done by Jiří Smíd regarding Old World cat snakes, the ancestor of the cat snake originated in Africa, from where it diversified and expanded to other countries. Despite this diversity however, the different species have very similar needs in terms of temperature and precipitation.
Boiga es un género de serpientes levemente venenosas de la familia Colubridae. Agrupa unas 33 especies principalmente distribuidas en el sudeste asiático, India y Australia. Sin embargo, debido a su capacidad de adaptación y su naturaleza extremadamente resistente su área de distribución se ha extendido a muchos otros hábitats adecuados en el mundo.
Se distinguen las siguientes especies:[1]
Boiga es un género de serpientes levemente venenosas de la familia Colubridae. Agrupa unas 33 especies principalmente distribuidas en el sudeste asiático, India y Australia. Sin embargo, debido a su capacidad de adaptación y su naturaleza extremadamente resistente su área de distribución se ha extendido a muchos otros hábitats adecuados en el mundo.
Boigade perekonda klassifitseeritakse roomajate andmebaasis järgmised maoliigid[2]:
Boigad on levinud Aasias ja Austraalias.
Boigadel ei ole peas mürginäärmed vaid Duvernoy näärmed. Osade boigade vaoga tagamürgihammaste (Ophistoglypha) Duvernoy näärmete eritised võivad, hammustuse tagajärjel, inimesel nõrga mürgistusseisundi esile kutsuda.
Pruunide puumadude (Boiga irregularis) tõrjeks Vaikses ookeanis asuval Guami saarel katsetab USA põllumajandusministeerium paratsetamooliga varustatud hiirelaipu. Mao koomasse viimiseks ja surmamiseks piisab 80-milligrammise annuse manustamisest.[3]
Selles artiklis on kasutatud prantsuskeelset artiklit fr:Boiga seisuga 23.12.2013.
Boiga Colubridae familiako narrasti genero bat da. Asian eta Australian bizi dira.
Boiga Colubridae familiako narrasti genero bat da. Asian eta Australian bizi dira.
Boiga est un genre de serpents de la famille des Colubridae[1]. Les 34 espèces regroupées dans ce genre sont communément appelées Boiga.
Ce sont des couleuvres à mode de vie le plus souvent arboricole qui vivent principalement dans les forêts tropicales. Elles sont venimeuses avec une dentition opisthoglyphe[2], mais leur morsure est généralement bénigne. Jusqu'à présent, aucun cas de décès par envenimation de Boiga n'a été enregistrée. Elles sont donc généralement considérées comme peu ou pas dangereuses pour l'homme. Cependant, comme tous les serpents venimeux, elles sont classées comme dangereuses du point de vue de la législation française sur la détention des espèces en captivité[3]
Les espèces de ce genre se rencontrent en Asie et en Australie[1].
Les espèces de ce genre possèdent des glandes de Duvernoy qui produisent un liquide dont la composition se situe entre le venin et la salive. Le stockage des sécrétions dans les glandes est très réduit et aucun muscle n'est directement associé à ces glandes. Leur mode d'injection n'est pas très efficace. Malgré tout, les activités enzymatiques de ces sécrétions sont multiples (immobilisation de la proie, aide à la digestion...)[4].
Certains auteurs considèrent cependant que les espèces du genre Boiga possèdent non pas des glandes de Duvernoy mais de réelles glandes venimeuses, qui toutefois ne présentent pas les caractères évolués observés chez les serpents venimeux au sens strict du terme (absence de tissus de stockage de venin et de muscles aidant à l'« injection » proprement dite)[4].
Le venin des boigas présente une activité phospholipasique importante (les phospholipases sont des enzymes agissant sur les phospholipides, constituants essentiels des membranes) et d'autres activités enzymatiques peu ou moyennement dangereuses. Par ailleurs, pour l'espèce Boiga dendrophila, ce venin a également une activité hémorragique[4].
Selon Reptarium Reptile Database (31 juillet 2013)[5] :
Boiga est un genre de serpents de la famille des Colubridae. Les 34 espèces regroupées dans ce genre sont communément appelées Boiga.
Ce sont des couleuvres à mode de vie le plus souvent arboricole qui vivent principalement dans les forêts tropicales. Elles sont venimeuses avec une dentition opisthoglyphe, mais leur morsure est généralement bénigne. Jusqu'à présent, aucun cas de décès par envenimation de Boiga n'a été enregistrée. Elles sont donc généralement considérées comme peu ou pas dangereuses pour l'homme. Cependant, comme tous les serpents venimeux, elles sont classées comme dangereuses du point de vue de la législation française sur la détention des espèces en captivité
Ular kucing adalah jenis-jenis ular berbisa menengah dengan taring bisa yang terletak di rahang atas bagian belakang, yang semuanya diklasifikasikan dalam genus Boiga. Nama umum ular-ular ini adalah ular kucing atau ular mata kucing (cat snake). Penamaain tersebut berdasarkan ciri-ciri matanya yang besar dan bulat, dengan pupil vertikal menyerupai mata kucing.[1] Ular-ular ini tersebar luas di India, Asia Tenggara, dan Australia. Terdapat sekitar 34 spesies dan sebagian besar adalah ular yang hidup di pohon (arboreal).
Ular kucing adalah jenis-jenis ular berbisa menengah dengan taring bisa yang terletak di rahang atas bagian belakang, yang semuanya diklasifikasikan dalam genus Boiga. Nama umum ular-ular ini adalah ular kucing atau ular mata kucing (cat snake). Penamaain tersebut berdasarkan ciri-ciri matanya yang besar dan bulat, dengan pupil vertikal menyerupai mata kucing. Ular-ular ini tersebar luas di India, Asia Tenggara, dan Australia. Terdapat sekitar 34 spesies dan sebagian besar adalah ular yang hidup di pohon (arboreal).
Boiga è un genere di serpenti della famiglia dei colubridi, comprendente 32 specie conosciute.[1][2]
Comprende le seguenti specie:[1][2]
Boigos (lot. Boiga, angl. Cat Snakes, Tree Snakes, Mangrove Snakes) – žaltinių (Colubridae) šeimos roplių gentis.
Paplitusios Vakrų ir Rytų Afrikoje, Centrinėje Azijoje, Irane, Indijos pusiasalyje, Šri Lankoje, Kinijoje, Naujojoje Gvinėjoje, Australijoje, Okeanijoje.
Gentyje yra 33 rūšys. Gyvatės šiek tiek nuodingos.
Multimedia w Wikimedia Commons Boiga – rodzaj węża z podrodziny Colubrinae w rodzinie połozowatych (Colubridae).
Rodzaj obejmuje gatunki występujące w Iranie, Uzbekistanie, Tadżykistanie, Turkmenistanie, Afganistanie, Pakistanie, Indiach, Bangladeszu, Nepalu, Bhutanie, na Sri Lance, w Mjanmie, Chinach, na Tajwanie, Laosie, Tajlandii, Kambodży, Wietnamie, na Filipinach, w Malezji, Singapurze i Indonezji[10].
Do rodzaju należą następujące gatunki[10]:
Boiga – rodzaj węża z podrodziny Colubrinae w rodzinie połozowatych (Colubridae).
Boiga é um amplo gênero de cobras levemente venenosas e de dentição opistoglifa, tipicamente conhecidas como cobras olho-de-gato ou simplesmente cobras-gato. São encontradas principalmente em toda a região sudeste da Ásia, Índia e Austrália, mas devido à sua natureza extremamente resistente e adaptabilidade, propagou-se em muitos outros habitats adequados ao redor do mundo. Existem 33 espécies reconhecidas neste gênero.
Boiga é um amplo gênero de cobras levemente venenosas e de dentição opistoglifa, tipicamente conhecidas como cobras olho-de-gato ou simplesmente cobras-gato. São encontradas principalmente em toda a região sudeste da Ásia, Índia e Austrália, mas devido à sua natureza extremamente resistente e adaptabilidade, propagou-se em muitos outros habitats adequados ao redor do mundo. Existem 33 espécies reconhecidas neste gênero.
Boiga[1] este un gen de șerpi din familia Colubridae.[1]
_(8387580552).jpg)
.jpg)
.jpg)
|access-date= (ajutor)Mentenanță CS1: Nume multiple: lista autorilor (link)
.png){kind=small}
Acest articol referitor la o reptilă este un ciot. Puteți ajuta Wikipedia prin completarea sa. Boiga este un gen de șerpi din familia Colubridae.
Boiga là một chi lớn của rắn nọc độc, nọc sùi, những con rắn thông thường được biết đến như những con rắn mèo.
Boiga là một chi lớn của rắn nọc độc, nọc sùi, những con rắn thông thường được biết đến như những con rắn mèo.
林蛇屬（Boiga），是蛇亞目游蛇科下的一個有微量毒素的蛇屬，屬下的蛇類有貓眼蛇、貓蛇、林蛇或棕樹蛇等稱呼。主要分布於東南亞、印度及澳洲，但由於牠們擁有堅韌的適應能力及生存能力，因此其分布地正向世界上其他適合的棲息地擴張。目前屬下有33個已知的品種。
林蛇普遍體型較幼瘦，體長較長，頭部及眼睛比例較大，有多種顏色及體紋。大部分林蛇體紋都呈帶狀，也有部分林蛇體紋以斑點為主或無體紋。顏色方面，林蛇有黑色、棕色、綠色、白色及黃色各種。另外，林蛇屬卵生動物。
林蛇一般棲息於樹木上，屬夜行性動物，以獵食蜥蝪、鳥類及鼠類動物為主要食物。牠們的毒性因應品種而異，但一般不認為其毒素是對人類有危險的致命性。
林蛇屬（Boiga），是蛇亞目游蛇科下的一個有微量毒素的蛇屬，屬下的蛇類有貓眼蛇、貓蛇、林蛇或棕樹蛇等稱呼。主要分布於東南亞、印度及澳洲，但由於牠們擁有堅韌的適應能力及生存能力，因此其分布地正向世界上其他適合的棲息地擴張。目前屬下有33個已知的品種。
オオガシラ属（オオガシラぞく、Boiga）は、有鱗目ナミヘビ科に属する属。
アフリカ大陸、オーストラリア大陸北部、ユーラシア大陸南部、インドネシア、フィリピン
体形は細く側偏し、樹上での生活に適している。頭部は大型で幅広い。眼は大型で、瞳孔は縦長。
奥歯に毒牙がある。人間が噛まれると痛みや不快感などの症状があらわれるが、毒性は低く致命的ではない。
森林に生息する。樹上棲。危険を感じると口を大きく開けて威嚇する。
食性は動物食で、小型哺乳類、鳥類、爬虫類、カエルなどを食べる。
繁殖形態は卵生。
毒牙を持つが、噛まれても致命的ではないとされる。
ナンヨウオオガシラは偶然にグアム島に移入された結果、在来種の鳥類や家畜を食害し壊滅的な被害を与えている。このことに伴い2005年に施行された外来生物法では特定外来生物に指定された。ナンヨウオオガシラを除く本属の構成種は未判定外来生物に指定されていたが、2008年に4種が特定外来生物に追加された。
ペットとして飼育されることもあり、日本にも輸入されていた。しかし属単位で未判定外来生物に指定（属内で流通していた種は特定外来生物に指定）されたため、輸入は停止している。
この項目は、動物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（Portal:生き物と自然／プロジェクト:生物）。 
