Els dipodins (Dipodinae) són una subfamília de rosegadors miomorfs de la família Dipodidae coneguts vulgarment com a jerbus (de l'àrab يربوع yarbū' o hebreu ירבוע yarbōa'). Són rosegadors saltadors que viuen a la zona septentrional d'Àfrica i Àsia. No s'han de confondre amb els gerbil·lins (com ara Meriones unguiculatus), que pertanyen a la família Muridae.
Existeixen nou espècies diferents de jerbus distribuïdes en cinc gèneres,[2] el més comú i utilitzat com a animal de companyia a diversos països és el jerbu egipci (Jaculus jaculus). Els gerbil·lins, en canvi, inclouen 16 gèneres i més de 110 espècies diferents.
Els dipodins (Dipodinae) són una subfamília de rosegadors miomorfs de la família Dipodidae coneguts vulgarment com a jerbus (de l'àrab يربوع yarbū' o hebreu ירבוע yarbōa'). Són rosegadors saltadors que viuen a la zona septentrional d'Àfrica i Àsia. No s'han de confondre amb els gerbil·lins (com ara Meriones unguiculatus), que pertanyen a la família Muridae.
Existeixen nou espècies diferents de jerbus distribuïdes en cinc gèneres, el més comú i utilitzat com a animal de companyia a diversos països és el jerbu egipci (Jaculus jaculus). Els gerbil·lins, en canvi, inclouen 16 gèneres i més de 110 espècies diferents.
Tarbík je české jméno pro všechny rody podčeledi Dipodinae z čeledi tarbíkovitých. Jsou to malí hlodavci, jejichž charakteristickým poznávacím znamením jsou výrazně prodloužené zadní nohy. Devět druhů této podčeledi se vyskytuje v pruhu od Ukrajiny přes Kavkaz a severní Írán až po severovýchodní Čínu; v Africe pak od Senegalu přes Maroko až po Somálsko na jihu.
Pro jednotlivé rody nemáme jedinečný český název, a proto je všechny označujeme jako tarbíky.[1]
Tarbíci jsou malí až středně velcí hlodavci. Mají dlouhý ocas (zpravidla ukončený výraznou štětičkou delších chlupů) a prodloužené zadní nohy, pomocí nichž se většinou pohybují. Při nebezpečí jsou schopni skočit až 3 m.[2] Přední nohy slouží k uchopování a zpracování potravy. Hladká až sametová srst je zbarvena obvykle do béžova až světle hněda.
Tarbíci jsou aktivní především v noci a za soumraku.[2] Živí se především různými semeny trav, hlízami a šťavnatými částmi místních rostlin. Někdy loví i hmyz. Pijí jen minimálně.
Jako tarbíci se označují celkem 4 rody s 9 druhy[3]
Podčeleď Dipodinae – tarbíci:
rod Dipus – tarbík
rod Eremodipus – tarbík
rod Jaculus – tarbík
rod Stylodipus – tarbík
Někteří autoři neuznávají podčeleď Paradipodinae a jediného jejího příslušníka zařazují do této podčeledi Dipodinae.[6] V tom případě by sem tedy patřil i
rod Paradipus – frčík
Tarbíci nejsou podle posledních pozorování ohroženi a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceni jako málo dotčený druh.[7]
Tarbík je české jméno pro všechny rody podčeledi Dipodinae z čeledi tarbíkovitých. Jsou to malí hlodavci, jejichž charakteristickým poznávacím znamením jsou výrazně prodloužené zadní nohy. Devět druhů této podčeledi se vyskytuje v pruhu od Ukrajiny přes Kavkaz a severní Írán až po severovýchodní Čínu; v Africe pak od Senegalu přes Maroko až po Somálsko na jihu.
Pro jednotlivé rody nemáme jedinečný český název, a proto je všechny označujeme jako tarbíky.
Multimedia w Wikimedia Commons Skoczki[2] (Dipodinae) – podrodzina ssaków z rzędu gryzoni. Występują na stepach i półpustyniach Afryki i Eurazji[3].
Do podrodziny skoczków zalicza się następujące rodzaje[3][2]:
Skoczki (Dipodinae) – podrodzina ssaków z rzędu gryzoni. Występują na stepach i półpustyniach Afryki i Eurazji.
