Dorycnium és un gènere de plantes de la família Fabaceae que inclou espècies de mates i arbustos, alguns dels quals són coneguts com a botges, guixoles o socarrells, tot i que amb aquests noms es coneixen també d'altres mates d'altres famílies.
Diverses espècies es consideren autòctones als Països Catalans:
Dorycnium és un gènere de plantes de la família Fabaceae que inclou espècies de mates i arbustos, alguns dels quals són coneguts com a botges, guixoles o socarrells, tot i que amb aquests noms es coneixen també d'altres mates d'altres famílies.
Diverses espècies es consideren autòctones als Països Catalans:
Bílojetel (Dorycnium) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Zahrnuje asi 12 druhů a je rozšířen v Evropě, jz. Asii a na Kanárských ostrovech. V české květeně se vyskytují 2 druhy. Bílojetele jsou jeteli podobné byliny až keře se složenými listy a hlávkami bílých, růžových nebo nažloutlých květů. V některých zdrojích je rod Dorycnium vřazován do široce pojatého rodu Lotus (štírovník).
Bílojetele jsou vytrvalé byliny, polokeře až nevelké keře. Listy jsou dlanitě 5-7četné nebo lichozpeřené. Jednotlivé lístky složených listů jsou celokrajné a jednožilné. Květy jsou uspořádány v hlávkách a jsou stopkaté. Kalich je pěticípý, zvonkovitý. Koruna je bílá až světle růžová nebo nažloutlá, člunek bývá tmavě zakončen. Tyčinek je 10, dvoubratrých (9 srostlých a 1 horní volná). Semeník je přisedlý a nese tenkou čnělku zakončenou hlavičkovitou bliznou. Plodem je vejcovitý až protáhlý lusk obsahující 1 až 10 semen.[1]
Rod bílojetel zahrnuje asi 12 druhů.[1][2] Je rozšířen ve Středomoří až po východní Turecko s přesahy do chladnějších oblastí Evropy a na Kanárských ostrovech. Na území České republiky se vyskytují 2 druhy: bílojetel německý (Dorycnium germanicum) a bílojetel bylinný (D. herbaceum). Oba druhy mají u nás přirozené rozšíření pouze na jižní a jihovýchodní Moravě.[1]
V taxonomickém pojetí obou českých taxonů panuje nejednotnost. V české literatuře bývají rozlišovány na úrovni dvou samostatných druhů. Protože však zejména v oblastech společného výskytu tvoří četné přechodové formy, které není možno jednoznačně zařadit, jsou oba tyto taxony v díle Flora Europaea společně s několika dalšími podobnými taxony chápány jako poddruhy široce pojatého druhu Dorycnium pentaphyllum.[1][3]
Bílojetel může v určitých ohledech připomínat jetel (Trifolium), oba rody však nejsou blízce příbuzné. Bílojetel je řazen v rámci členění čeledi bobovité do tribu Loteae, zatímco jetel do tribu Trifolieae.[4] V některých zdrojích je rod Dorycnium vřazován do široce pojatého rodu Lotus (štírovník).[5]
Mezi charakteristické obsahové látky bílojetelů náležejí kyanogenní glykosidy.[1]
Na kanárském ostrově Tenerife se jako vzácný endemit vyskytuje druh Dorycnium spectabile. Je nápadný poměrně velkými jasně růžovými květy a vzhledově se od evropských bílojetelů velmi odlišuje. Mimo tohoto nejvzácnějšího druhu se na Kanárských ostrovech vyskytují ještě dva druhy se světle žlutými květy: Dorycnium broussonetii a D. eriophthalmum.[6][7]
Bílojetel (Dorycnium) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Zahrnuje asi 12 druhů a je rozšířen v Evropě, jz. Asii a na Kanárských ostrovech. V české květeně se vyskytují 2 druhy. Bílojetele jsou jeteli podobné byliny až keře se složenými listy a hlávkami bílých, růžových nebo nažloutlých květů. V některých zdrojích je rod Dorycnium vřazován do široce pojatého rodu Lotus (štírovník).
Backenklee[1] (Dorycnium) ist eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae). Die etwa zehn Arten kommen vom Mittelmeerraum bis zu den Kanarischen Inseln und nach Westasien vor.
Dorycnium-Arten sind sommer- oder wintergrüne krautige Pflanzen, Halbsträucher oder Kleinsträucher mit dünnen, gerieften, fein behaarten, grünen Zweigen. Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind sitzend. Die unpaarig gefiederten Blattspreiten bestehen aus fünf oder sieben ganzrandigen Fiederblättchen oder aus drei endständigen und zwei ähnlich Nebenblättern am Grund angeordneten Blättchen. Die eigentlichen Nebenblätter sind vollständig verkümmert.[2]
Die Blüten sind in achselständigen, köpfchenförmigen Blütenständen an den Enden der Sprossachsen angeordnet. Die zwittrigen Blüten sind zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind glockenförmig verwachsen und der Kelch endet regelmäßig fünfzähnig oder schwach zweilippig. Die fünf weißen bis hell-rosafarbenen Kronblätter bilden eine für Schmetterlingsblütler typische Blütenkrone mit einer meist schwarzvioletten Schiffchenspitze. Die Flügel besitzen eine Aufwölbung („Backe“, die zum deutschen Trivialnamen der Gattung geführt hat).[3] Von den zehn Staubblättern sind neun verwachsen und eines frei. Das einzelne Fruchtblatt ist oberständig. Die Hülsenfrüchte sind bei einer Länge von 3 bis 12 Millimeter rundlich bis eiförmig und enthalten ein bis viele Samen.[2]
Das Verbreitungsgebiet der Gattung Dorycnium umfasst den Mittelmeerraum, den Nordwesten Afrikas und die Kanarischen Inseln.[2]
Die Gattung Dorycnium gehört zur Tribus Loteae in der Unterfamilie Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Sie wurde 1754 durch Philip Miller in The Gardeners Dictionary ... Abridged ..., 4. Auflage aufgestellt.[4] Der von Miller gewählte Gattungsname Dorycnium wurde vor der Einführung der binären Nomenklatur durch Carl von Linné für zwei völlig verschiedene Pflanzensippen verwendet, nämlich für die Ölbaumblättrige Winde (Convolvulus oleifolius) und für nicht mehr genau bestimmbare giftige Pflanzen eventuell aus der Gattung der Nachtschatten (Solanum).[5]
Zeitweise wurden die etwa zehn Arten von einigen Autoren[6] in die Gattung Hornklee (Lotus), in Lotus sect. Dorycnium (Mill.) D.D.Sokoloff und Lotus sect. Bonjeanea (Reichenb.) D.D.Sokoloff[7] eingeordnet[4].
Es gibt etwa zehn Dorycnium-Arten:[8][9][10]
Vertreter der Gattung werden nur selten kultiviert.[2]
Backenklee (Dorycnium) ist eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae). Die etwa zehn Arten kommen vom Mittelmeerraum bis zu den Kanarischen Inseln und nach Westasien vor.
Lotus, a latinization of Greek lōtos (λωτός),[2] is a genus of flowering plants that includes most bird's-foot trefoils (also known as bacon-and-eggs[3]) and deervetches[4] and contains many dozens of species distributed worldwide. Depending on the taxonomic authority, roughly between 70 and 150 are accepted. Lotus is a genus of legumes and its members are adapted to a wide range of habitats, from coastal environments to high altitudes.
The genus Lotus is currently undergoing extensive taxonomic revision. Species native to the Americas have been moved into other genera, such as Acmispon and Hosackia, as in the second edition of The Jepson Manual.
The aquatic plant commonly known as the Indian or sacred lotus is Nelumbo nucifera, a species not closely related to Lotus.
Most species have leaves with five leaflets; two of these are at the extreme base of the leaf, with the other three at the tip of a naked midrib. This gives the appearance of a pair of large stipules below a "petiole" bearing a trefoil of three leaflets – in fact, the true stipules are minute, soon falling or withering.[5] Some species have pinnate leaves with up to 15 leaflets. The flowers are in clusters of three to ten together at the apex of a stem with some basal leafy bracts; they are pea-flower shaped, usually vivid yellow, but occasionally orange or red. The seeds develop in three or four straight, strongly diverging pods, which together make a shape reminiscent of the diverging toes of a small bird, leading to the common name "bird's-foot".
The genus Lotus is taxonomically complex. It has at times been divided into subgenera and split into segregate genera, but with no consistent consensus. P.H. Raven in 1971 is said to have been the first to suggest that the "New World" (American) and "Old World" (African and Eurasian) species did not belong in the same genus. A molecular phylogenetic study in 2000 based on nuclear ribosomal ITS sequences confirmed this view.[6] The New World species have been divided between the genera Hosackia s.str., Ottleya, Acmispon and Syrmatium. A 2006 study, primarily concerned with Old World Lotus species and hence with limited sampling of the American genera, found that they were all monophyletic. The study also supported the view that Dorycnium and Tetragonolobus are not distinct from Lotus at the generic level.[7] More species were added to the 2006 results in 2008, but did not alter the broad conclusions reached before. Clades were identified within Lotus s.str., some of which were significantly different from the sections into which the genus had been divided. However, resolution was incomplete. The results of the analysis were presented in terms of clades and complexes.[8]
The following species are recognised in the genus Lotus:[1]
Lotus species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species. Several species are cultivated for forage, including L. corniculatus, L. glaber, and L. pedunculatus. They can produce toxic cyanogenic glycosides which can be potentially toxic to livestock, but also produce tannins, which are a beneficial anti-bloating compound.
Species in this genus can fix nitrogen from the air courtesy of their root nodules, making them useful as a cover crop. The nodulating symbionts are Bradyrhizobium and Mesorhizobium bacteria. Scientific research for crop improvement and understanding the general biology of the genus is focused on L. japonicus, which is currently the subject of a full genome sequencing project, and is considered a model organism.
Some species, such as L. berthelotii from the Canary Islands, are grown as ornamental plants. L. corniculatus is an invasive species in some regions of North America and Australia.
Lotus, a latinization of Greek lōtos (λωτός), is a genus of flowering plants that includes most bird's-foot trefoils (also known as bacon-and-eggs) and deervetches and contains many dozens of species distributed worldwide. Depending on the taxonomic authority, roughly between 70 and 150 are accepted. Lotus is a genus of legumes and its members are adapted to a wide range of habitats, from coastal environments to high altitudes.
The genus Lotus is currently undergoing extensive taxonomic revision. Species native to the Americas have been moved into other genera, such as Acmispon and Hosackia, as in the second edition of The Jepson Manual.
The aquatic plant commonly known as the Indian or sacred lotus is Nelumbo nucifera, a species not closely related to Lotus.
Dorycnium es un género de plantas compuesto por arbustos densos de la familia Fabaceae. Comprende 73 especies descritas y de estas, solo 12 aceptadas.[1]
Las flores con corola papilonácea. Los tallos ligados a la base. Las hojas están divididas en tres foliolos con sendas estípulas. Las flores están agrupadas en cabezuelas redondeadas y son de color blanco o rosa pálido. La fruta es una vaina.
El género fue descrito por (L.) Ser. y publicado en Prodromus Systematis Naturalis Regni Vegetabilis 2: 208. 1825.[2]
Dorycnium: nombre genérico que procede del griego doryknion, que significa "lanza".[3]
A continuación se brinda un listado de las especies del género Dorycnium aceptadas hasta enero de 2014, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos.
Dorycnium es un género de plantas compuesto por arbustos densos de la familia Fabaceae. Comprende 73 especies descritas y de estas, solo 12 aceptadas.
Mäkimaitteet (Dorycnium) on suku hernekasvien heimossa. Siihen kuuluu 12 lajia.[1]
Mäkimaitteet (Dorycnium) on suku hernekasvien heimossa. Siihen kuuluu 12 lajia.
Le genre botanique Dorycnium est composé de quelques plantes herbacées de la famille des Fabacées, dont le nom est parfois francisé en dorycnie. Leurs fleurs ont une corolle papilionacée (un étendard, deux ailes et une carène). Les tiges sont ligneuses à la base. Les feuilles sont composées de trois folioles auxquelles s'ajoutent deux stipules identiques aux folioles. Les fleurs, qui ne sont jamais entièrement épanouies, ont des couleurs allant du blanc au rose pâle et au bleuâtre, parfois avec une carène noirâtre (elles ne sont jamais jaunes, contrairement au genre voisin Lotus). Le fruit est une gousse plus longue que le calice, dont le tube n'est pas renflé.
Ce genre regroupe les anciens genres Bonjeania (carène sans bec pourpre noirâtre, ailes rapprochées mais non soudées) et Dorycnium (carène à court bec, bleutée ou bleu noirâtre, ailes soudées).
Le genre botanique Dorycnium est composé de quelques plantes herbacées de la famille des Fabacées, dont le nom est parfois francisé en dorycnie. Leurs fleurs ont une corolle papilionacée (un étendard, deux ailes et une carène). Les tiges sont ligneuses à la base. Les feuilles sont composées de trois folioles auxquelles s'ajoutent deux stipules identiques aux folioles. Les fleurs, qui ne sont jamais entièrement épanouies, ont des couleurs allant du blanc au rose pâle et au bleuâtre, parfois avec une carène noirâtre (elles ne sont jamais jaunes, contrairement au genre voisin Lotus). Le fruit est une gousse plus longue que le calice, dont le tube n'est pas renflé.
Ce genre regroupe les anciens genres Bonjeania (carène sans bec pourpre noirâtre, ailes rapprochées mais non soudées) et Dorycnium (carène à court bec, bleutée ou bleu noirâtre, ailes soudées).
Szyplin (Dorycnium Mill.) – rodzaj roślin należący do rodziny bobowatych. Gatunkiem typowym jest Dorycnium pentaphyllum Scop.[2].
Uwagi: Przez niektórych botaników rodzaj Dorycnium nie jest wyróżniany, należące do niego gatunki zaliczane są do rodzaju komonica (Lotus L.).
Jeden z rodzajów podrodziny bobowatych właściwych Faboideae w rzędzie bobowatych Fabaceae s.l.[1]. W obrębie podrodziny należy do plemienia Loteae[3].
Rodzaj nie jest wyróżniany, jest uważany za synonim rodzaju Lotus
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa różowe (Rosidae Takht.), nadrząd Fabanae R. Dahlgren ex Reveal, rząd bobowce (Fabales Bromhead), rodzina bobowate (Fabaceae Lindl.), rodzaj Dorycnium L.[4].
Szyplin (Dorycnium Mill.) – rodzaj roślin należący do rodziny bobowatych. Gatunkiem typowym jest Dorycnium pentaphyllum Scop..
Dorycnium é um género botânico pertencente à família Fabaceae[1].
Dorycnium é um género botânico pertencente à família Fabaceae.
«Dorycnium — World Flora Online». www.worldfloraonline.org. Consultado em 19 de agosto de 2020Dorycnium là chi chứa mười loài[1] thuộc pea họ, phân bố từ Địa Trung Hải đến quần đảo Canaria. Chi này có quan hệ gần với các chi Lotus và Tetragonolobus.[1] Both Tetragonolobus and Dorycnium have sometimes been classified as part of Lotus.[1]
Bài viết liên quan đến tông đậu Loteae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Dorycnium là chi chứa mười loài thuộc pea họ, phân bố từ Địa Trung Hải đến quần đảo Canaria. Chi này có quan hệ gần với các chi Lotus và Tetragonolobus. Both Tetragonolobus and Dorycnium have sometimes been classified as part of Lotus.
.jpg)
.jpg)
