Dzëkô róża (Rosa canina L.) – to je czerz z rodzëznë różowatëch (Rosaceae). Òna rosce m. jin. na Kaszëbach, a Kaszëbi zbiérają brzôd dzëczi różë.
Dzëkô róża (Rosa canina L.) – to je czerz z rodzëznë różowatëch (Rosaceae). Òna rosce m. jin. na Kaszëbach, a Kaszëbi zbiérają brzôd dzëczi różë.
At hünjruus, haagruus of wil ruus (Rosa canina) as en ruusenplaant uun det famile Rosaceae.
At hünjruus, haagruus of wil ruus (Rosa canina) as en ruusenplaant uun det famile Rosaceae.
Itburun (Rosa canina L) — raʼnodoshlar oilasiga mansub oʻsimlik (qarang Naʼmatak).
De kantroas, kantsjeroas, kantsjebeam (Rosa canina; Nederlânsk: Hondsroos) is in yn de Benelux yn de natoer foarkommende roas út de famylje Rosa caninae. De strûk komt foar yn Jeropa, Noardwest-Afrika en Súdwest-Aazje. Yn Noard-Amerika is de plant ynbrocht. De plant is foar it earst wittenskiplik beskreaun troch Linaeus yn 1753.
De strûk wurdt 1 oant 3 meter heech. De blêden en tûken binne grien of kinne somtiden út in readens skine en hawwe gjin klieren oan de ûnderkant. De stikels binne meast heakfoarmich bûgd. Rosa canina 'Assisiensis' is in kultivar sûnder toarnen.
De kantroas bloeit yn juny en july mei 4-6 cm grutte, wite of rôze blommen. De kroanblêden binne folle langer as de tsjelkblêden. De frucht is in ovale, read-oranje, 1,5-2 cm grut kantsjes. De sieden kinne har sûnder befruchting (apomiksy) ûntjaan.
Dizze roas komt foar op grûn dêr't wat yn sit, net al te soere, net al te tsjustere plakken. Mei syn stikels beskermet er him tsjin fretterij. De kantroas komt benammen oan boskrânen, yn hagen en yn strewiel foar. De blommen wurde fan bijen bestowd, de kantsjes wurde graach iten yn de moannen desimber, jannewaris en febrewaris, troch allerhanne fûgels, sa as de readwjuk en de fjildlyster.
Op de kantroas komt de bedeguaargal foar, in woekering feroarsake troch de galbrims Diplolepis rosae.
It elemint honds- (hûn) dat yn in protte talen oan de namme fan dizze roas hinget, stammet út de antike genêskunde: de plant waard brûkt tsjin hûnsdûmens (rabiës).
Nammen yn oare talen
Fan de kantsjes wurdt ûnder oaren jam en sjerp makke. Dizze jam befettet in soad fitamine C. Fierders sit der ek karoteen, fitamine B1 en fitamine B2 yn. De plant is teffens ryk oan beskate anti-oksidanten. en is wol tylt foar boppeneamde produkten, fral yn tiden fan tekoarten of yn oarlochstiid.
Yn de Fietnamkriich, waard Rosa canina wol drûge troch soldaten en yn tabak dien. It smoken joech in myld hallúsinogeen effekt en abnormale dreamen.[1]
De kantroas, kantsjeroas, kantsjebeam (Rosa canina; Nederlânsk: Hondsroos) is in yn de Benelux yn de natoer foarkommende roas út de famylje Rosa caninae. De strûk komt foar yn Jeropa, Noardwest-Afrika en Súdwest-Aazje. Yn Noard-Amerika is de plant ynbrocht. De plant is foar it earst wittenskiplik beskreaun troch Linaeus yn 1753.
De strûk wurdt 1 oant 3 meter heech. De blêden en tûken binne grien of kinne somtiden út in readens skine en hawwe gjin klieren oan de ûnderkant. De stikels binne meast heakfoarmich bûgd. Rosa canina 'Assisiensis' is in kultivar sûnder toarnen.
De kantroas bloeit yn juny en july mei 4-6 cm grutte, wite of rôze blommen. De kroanblêden binne folle langer as de tsjelkblêden. De frucht is in ovale, read-oranje, 1,5-2 cm grut kantsjes. De sieden kinne har sûnder befruchting (apomiksy) ûntjaan.
Dizze roas komt foar op grûn dêr't wat yn sit, net al te soere, net al te tsjustere plakken. Mei syn stikels beskermet er him tsjin fretterij. De kantroas komt benammen oan boskrânen, yn hagen en yn strewiel foar. De blommen wurde fan bijen bestowd, de kantsjes wurde graach iten yn de moannen desimber, jannewaris en febrewaris, troch allerhanne fûgels, sa as de readwjuk en de fjildlyster.
Op de kantroas komt de bedeguaargal foar, in woekering feroarsake troch de galbrims Diplolepis rosae.
Krickata roža[3] (Rosa canina) je rostlina ze swójźby rožowych rostlinow (Rosaceae). Jeje płod jo głogowe jabłuško[4][5].
Krickata roža jo kerk, kótaryž dośěgnjo wusokosć wót 1 až do 3 m.
Gałuzy su wobłukaśe pśewisujuce abo łazece.
Łopjena su nage a 5-7-ličbnje pjerinate. Jich wogonk jo njekósmaty, ale cesto njaso wogonkate załzy a serpikojte štapce.
Kwiśo w juniju. Kwiśonki su swětłorožojte, sejźe zwětšego pó wšakich na nagich wogonkach a dośěgnu šyrokosć wót 4 až do 5 cm. Keluškowe łopjeńka su pó casu kwiśenja wótpókšyte a pśed zdrjałosću wótpadaju. Zwenkowne keluškowe łopjeńka su pśez sćažne pśiwiski pjerinate. Pěstki su lichotne, krotke a jano małko z kwiśonkowego bjacharika segaju.
Głogowe jabłuško jo cerwjene, nage a sćažnje jajojta.
Rosćo w žywych płotach, na lěsnych a drogowych kšomach a pustych płoninach. Ma lubjej śopłe, zwětšego do dłymi duce glinjane zemje.
Rostlina jo w Europje rozšyrjona.
Krickata roža (Rosa canina) je rostlina ze swójźby rožowych rostlinow (Rosaceae). Jeje płod jo głogowe jabłuško.
Ilustracija krickateje rožePłodyKukoinkarang (latin.: Rosa canina) om levitadud penzaz lehtesenlähtendanke sügüzel. Mülüb Rozanvuiččed-sugukundha.
Penzaz kazvab Evropas, Afrikan pohjoižes, Azijan päivlaskmas i keskuses.
Kukoinkarang navedib harvoid mecoid, pallištoid, pilitišid, mecatomid pautkid, jogiden i ojiden randoid, teverid, pustolänid.
Kazmuz sase 1..5 metrad kortte. Kukoinkarangon lehtesed kazdas 7..9 sm pitte. Harvad ogahad oma penzhan seikhil, ned oma tihedamb no penemb noril vezoil. Kor' ruskneb päiväižen polespäi. Vauktad vai ruskedvauvhad hajutomad änikod oleldas 4..6 santimetrhasai diametral, kazdas üksin vai 3..5 tophas.
Änikoičend oleskeleb semendkus-heinkus. Plodud küpsnedas elokus, ned oma siledad rusttad vai ruskedpakuižed 15..26 mm pitte. Kukoinkarang äikerdoičese vegetativižikš i semnil.
Kävutadas ploduid zell'čajuks kül'mehtust vaste. Plodud mülütadas C-vitaminad (0,24..0,85% kuivatud ploduiš). Tehtas sadroziden juritandad kukoinkarangho. Ištutadas lidnantagažil teveril dekorativižikš jonoikš.
Kukoinkarang (latin.: Rosa canina) om levitadud penzaz lehtesenlähtendanke sügüzel. Mülüb Rozanvuiččed-sugukundha.
A gabardera u garrabera (Rosa canina (L., 1758)) ye un arbusto silvestre natural d'Europa, norte d'Africa y la parte mediterrania d'Asia occidental. Perteneix en a familia Rosaceae y ye una d'as especies de roseras més comuns en as nuestras latitutz. Se ye considerato que podés estar l'antipasau d'as roseras ornamentals domesticas, anque no b'ha guaire certeza scientifica sobre ixo.
Os suyos lulos prenen o nombre propio de gabardas u garrabons, y anque son muit nutritivos y abundants en ibierno, cal parar cuenta perque lo suyo contenito frimbroso y las numerosas simients de l'interior los fa d'estar restrinchents, y per ixo no ne se pueden consumir pas guaires. D'ixa carateristica suya ne demana lo suyo nombre més popular u informal en Aragón que gosa estar «tapaculs/os» u «petaculs/os».
Fruitos, as gabardas u garrabons.
El Gratacül (Rosa canina L.; en Bresà: brüzacül o stopacül) l'è 'na pianta che la nas in di séz o arént ai busch.
La pianta l'èra cunusìda cun el num latìn Canina bèle dai témp de Plinio el Vèc che'l dizèva che un suldà rumàn l'èra stai guarìd da la ràbia cun un decòt di so radìz.
El gratacül l'è l'antenàd dé la nosta rosa.
A gabardera u garrabera (Rosa canina (L., 1758)) ye un arbusto silvestre natural d'Europa, norte d'Africa y la parte mediterrania d'Asia occidental. Perteneix en a familia Rosaceae y ye una d'as especies de roseras més comuns en as nuestras latitutz. Se ye considerato que podés estar l'antipasau d'as roseras ornamentals domesticas, anque no b'ha guaire certeza scientifica sobre ixo.
Os suyos lulos prenen o nombre propio de gabardas u garrabons, y anque son muit nutritivos y abundants en ibierno, cal parar cuenta perque lo suyo contenito frimbroso y las numerosas simients de l'interior los fa d'estar restrinchents, y per ixo no ne se pueden consumir pas guaires. D'ixa carateristica suya ne demana lo suyo nombre més popular u informal en Aragón que gosa estar «tapaculs/os» u «petaculs/os».
ImachensFlor
Fruitos, as gabardas u garrabons.
Una gabardera plena de gabardas. Esto se vei muito en hibierno en os monts d'Aragón
El Gratacül (Rosa canina L.; en Bresà: brüzacül o stopacül) l'è 'na pianta che la nas in di séz o arént ai busch.
Tiɛfaṛt (Isem usnan: Rosa canina) d talmest n yemɣi seg twacult n tnejjikt. Carl Von Linné d amdan amezwaru i yuran fell-as deg useggas n 1753.
Tiɛfaṛt (Isem usnan: Rosa canina) d talmest n yemɣi seg twacult n tnejjikt. Carl Von Linné d amdan amezwaru i yuran fell-as deg useggas n 1753.
Tëndafii i egër është një bimë, që rritet në shkurre.
De wilde roze of hondsroze (Nederlaans: hondsroos, Latien: Rosa canina) is een in de Benelux inheemse roze. De struke kump van neture veur in Europa, Noord-West Afrika en West-Azië. In Noord-Amerika is de plaante in-evoerd.
De struke kan 1 tot 3 meter hoge wonnen. De blaojen en takken bin greun of soms roodachtig an-eleupen en hem an de onderkaante gien klieren. De stekels bin grotendeels haakvormig ebeugen.
De wilde roze bleuit in juni en juli mit 4 tot 6 centimeter grote, witte of roze bloemen. De kroonblaojen bin veul langer as de kelkblaojen. De vruch is een ovaalvormige, rood-oranje, 1,5 tot 2 centimeter grote bottel. De zaojen kunnen zich zonder bevruchting ontwikkelen.
Disse roze kump veur op voedselrieke, neet te zure, neet te duustere plekken, zoas in de Maasheggen. Deur zien stekels bescharmp e zichzelf tegen vraot.
Van de rozebottels wonnen onder aandere jam emaak. De rozebotteljam is riek an vitamine C. Veerder bevat een rozebottel oek vitamine A, B1 en B2.
De wilde roze kump mit name veur langse bosranen, in heggen en in struukgewassen. De bloemen wonnen deur biejen besteuven, de bottels wonnen grege egeten deur verschillende soorten voegels, zoas de keuperwiek en de kramsvoegel in de maonden december, jannewaori en febrewaori.
De wilde roze of hondsroze (Nederlaans: hondsroos, Latien: Rosa canina) is een in de Benelux inheemse roze. De struke kump van neture veur in Europa, Noord-West Afrika en West-Azië. In Noord-Amerika is de plaante in-evoerd.
De struke kan 1 tot 3 meter hoge wonnen. De blaojen en takken bin greun of soms roodachtig an-eleupen en hem an de onderkaante gien klieren. De stekels bin grotendeels haakvormig ebeugen.
De wilde roze bleuit in juni en juli mit 4 tot 6 centimeter grote, witte of roze bloemen. De kroonblaojen bin veul langer as de kelkblaojen. De vruch is een ovaalvormige, rood-oranje, 1,5 tot 2 centimeter grote bottel. De zaojen kunnen zich zonder bevruchting ontwikkelen.
Disse roze kump veur op voedselrieke, neet te zure, neet te duustere plekken, zoas in de Maasheggen. Deur zien stekels bescharmp e zichzelf tegen vraot.
Şîlan (bi latînî: Rosa canina), cureyek e gulan e ku li Ewropayê, başurêrojavayê Afrîka, Asyaya û bi taybetî li Kurditanê hêşîn dibe ye.
Şîlan, di bijîşknasî û dermannasî de ji hêla hewandina vîtamîna C yê di dunyayê de riweka herî zengîn e.
Wateya Rosa canina bi latînî: gula kûçîkê ye.
Şîlan (bi latînî: Rosa canina), cureyek e gulan e ku li Ewropayê, başurêrojavayê Afrîka, Asyaya û bi taybetî li Kurditanê hêşîn dibe ye.
Η αγριοτριανταφυλλιά (επιστ. ονομ. Rosa canina) είναι θάμνος που ανήκει στο γένος των Ρόδων (Rosa).
Ο θάμνος είναι φυλλοβόλος και φτάνει σε ύψος τα 5 μέτρα. Μπορεί να φτάσει και σε μεγαλύτερα ύψη αναρριχώμενο στους κορμούς ψηλών δέντρων. Τα κλωνάρια της είναι γεμάτα αγκάθια που τη βοηθούν στην αναρρίχηση. Τα άνθη της είναι συνήθως ανοιχτά ροζ, αλλά περιλαμβάνουν μια ποικιλία από σκούρο ροζ έως λευκό. Κατά την ωρίμανση δημιουργείται ο καρπός, το κυνόροδο (ή μαλλιαρόκωλο) με κόκκινο-πορτοκαλί χρώμα. Οι καρποί, αν και δεν είναι τοξικοί, είναι προτιμότερο να μην τρώγονται ωμοί.[1][2]
Έχει μεγάλες εφαρμογές στην πρακτική ιατρική και τη φαρμακευτική.[3]
Στη λαϊκή παράδοση έχει καταγραφεί η παροιμία "ηύρε τα μαλλιαρόκωλα" που σημαίνει ότι αυτός που είναι ιδιαίτερα σκληρός και δυνατός κάποια στιγμή θα πέσει στα ισχυρά αγκάθια της αγριοτριανταφυλλιάς (παρεμφερής: βρήκε το δάσκαλό του).[4]
Η αγριοτριανταφυλλιά (επιστ. ονομ. Rosa canina) είναι θάμνος που ανήκει στο γένος των Ρόδων (Rosa).
ένας ψηλός αναρριχώμενος θάμνος αγριοτριανταφυλλιάς κυνόροδα (ή μαλλιαρόκωλα)Ο θάμνος είναι φυλλοβόλος και φτάνει σε ύψος τα 5 μέτρα. Μπορεί να φτάσει και σε μεγαλύτερα ύψη αναρριχώμενο στους κορμούς ψηλών δέντρων. Τα κλωνάρια της είναι γεμάτα αγκάθια που τη βοηθούν στην αναρρίχηση. Τα άνθη της είναι συνήθως ανοιχτά ροζ, αλλά περιλαμβάνουν μια ποικιλία από σκούρο ροζ έως λευκό. Κατά την ωρίμανση δημιουργείται ο καρπός, το κυνόροδο (ή μαλλιαρόκωλο) με κόκκινο-πορτοκαλί χρώμα. Οι καρποί, αν και δεν είναι τοξικοί, είναι προτιμότερο να μην τρώγονται ωμοί.
Έχει μεγάλες εφαρμογές στην πρακτική ιατρική και τη φαρμακευτική.
Шипка или шип (науч. Rosa canina) — вид роза која е широко распространета низ целиот свет. Уште се нарекува „кучешка роза“ што е директен превод од научното латинско име (Rosa Canina).
Шипката е повеќегодишна листопадна грмушка, која може да достигне висина од 1 до 5 метри. Расте во секакви предели со умерена контитнентална клима, но забележливо е тоа што грмушките кои растат на поголема надморска висина даваат поголеми плодови, наречени шипинки[1]. Младите гранки се покриени со боцки, како и кај другите рози. Цветот е бел или розев, кој дава мали црвени овални плодови по кои шипката е најмногу позната.
Плодот од шипка се користи за правење чај, џем и мармалад. Широко е распространет во народната медицина и се користи како универзалeн лек против настинки и вируси. Исклучително е богат со витамин Ц и сите продукти од шипка се меѓу најдобрите извори за овој витамин.
Плодот може да се конзумира и сиров откако ќе се отстранат боцките и семките од внатрешноста. Боцките може да предизвикаат чешање, или иритација на дигестивниот систем доколку се козумираат во поголеми количини.
Семето од шипката може да се користи за правње масло кое се употребува за козметиката и дерматологијата.
Плодовите остануваат на дрвото за време на зимата, откако ќе отпаднат лисјата. Може да се бере од есен, па се до крајот на зимата додека плодот не се исуши. На есен плодовите се уште тврди и содржат повеќе витамин Ц. Понатаму во текот на зимата, после првиот мраз, плодот омекнува.
Шипката може да се најде на сите планини во Македонија. Обично расте на места изложени на сонце, најчесто на јужните падини, надвор од шума, на шумска чистина или покрај пат.
Шипка или шип (науч. Rosa canina) — вид роза која е широко распространета низ целиот свет. Уште се нарекува „кучешка роза“ што е директен превод од научното латинско име (Rosa Canina).
Гранче со шипинкиШипката е повеќегодишна листопадна грмушка, која може да достигне висина од 1 до 5 метри. Расте во секакви предели со умерена контитнентална клима, но забележливо е тоа што грмушките кои растат на поголема надморска висина даваат поголеми плодови, наречени шипинки. Младите гранки се покриени со боцки, како и кај другите рози. Цветот е бел или розев, кој дава мали црвени овални плодови по кои шипката е најмногу позната.
Эт борыны (лат. Rósa canína) — Розачалар (Rosaceae) семьялыгының Гөлҗимеш (Rosa) ыругына кергән үсемлекләр төре.
Эт борыны (лат. Rósa canína) — Розачалар (Rosaceae) семьялыгының Гөлҗимеш (Rosa) ыругына кергән үсемлекләр төре.
↑ Linnaeus C. Species Plantarum: Exhibentes plantas rite cognitas ad genera relatas — 1753. FloraWeb Nederlands Soortenregister АКШ авыл хуҗалыгы министрлыгының үсемлекләр базасы ↑ Vascular Plants of Canada ↑ Belgian Species List Finnish Biodiversity Information Facility GRIN үсемлекләр таксономиясеეშმაკიშ ვარდი, ტყარი ვარდი (Rosa) — ჩანარიშ გვარი ვარდიშობურეფიშ ფანიაშე. იროწვანე ვარდა ფურცელმაცჷმე, კანკალეშა მაკარკატე, ძიგირამი ბართვი რე. ჩანარს ცანდსუაშნერი ფურცელეფი უღუ. სქვამი დო შურამი პიორეფი (ვარდიშფერი, ჭითა, ჩე, ოშა-გოშათ ჸვინთელი) ცანდო ვარდა ქორგაშნერ-ფენჯგირე ბიბილს რე აკოშაყარელი. გუმნაღელი ართთასამი კაკალი რე. მონდინაფაშ ბორჯის ძელამო გჷნმირთუ დო ღებულენს ნარინჯიშ, ჭითა, კანკალეშა უჩა ფერსჷთ.
ეშმაკიშ ვარდიშ ორთაშობური არეალი ოორუე გვერდოსფერო რე. ჩინებული რე 400-შახ გვარობა, საქორთუოს - 25, თინეფშე 5 ენდემური რე. ეშმაკიში ვარდი ტყაშ პიჯის ჩანს, ოშა-გოშათ ტყაშ გიმენ ზონას, ბართონას, ქუამ დო კირდეამ კართეფს, სუბალპურ დოლოეფს დო შხვა. გუმნაღელი იკათუანს B2, P, K ვიტამინეფს, A პროვიტამინს, დიდი მუდანობათ C ვიტამინს. ლადირი გუმნაღელი - შანქარს, ცაცლაბის დო აზოტოვან ნიფთიარობეფსჷთ. შილებე გუმნაღელიშ ლადირო დო დოკონსერვებულო ჭკომუა.
შმაკიში ვარდიშ დჷნადგინა გჷმირინუაფუ ჩხონჩხიშ ლახარაშ ბორჯის. ჯინჯეფი დიდარი რე ოშაშალი დო ოღაფალი ნიფთიარობეფით. ეშმაკიშ ვარდის გჷმირინუანა ბაღიშ ვარდიშ ოჯინჯოთ, ცორცხალ ღობერო დო დეკორატიულ მებაღობას. ეშმაკიშ ვარდიშ ვარა ფორმეფშე ჯვეშითჯვეშიშე გჷმოჸონაფილი რე ბაღიშ ვარდიშ მიარე ანდაღებული ჯიში. სამანგ., ჩინებული ყაზანლიყური ვარდი (Rosa damascena), ნამუშ გურგინიშ ფურცლეფშე შურამ ვარდიშ ზეთის გჷთმიჸონანა, ჩაიშ ვარდი (Rosa chinensis), მაკარკატე ვარდი (Rosa multiflora) დო შხვა.
კათა უშვენი ბორჯიშე გჷმირინუანს ეშმაკიშ ვარდიშ გუმნაღელს შხვადოშხვა ლახარეფიშ ოსქილადარო დო გჷმამანგარაფალ საშუალებათ, თაშნეშე ეშმაკიშ ვარდი გჷმირინუაფუ მუჭოთ ვიტამინური დო წალამანტინე ჩანარი, თიშ გუმნაღელშე აკეთენა ექსტრაქტეფს, პოლივიტამინურ ჩაის დო დჷნადგინეფს.
ეშმაკიშ ვარდი, ტყარი ვარდი (Rosa) — ჩანარიშ გვარი ვარდიშობურეფიშ ფანიაშე. იროწვანე ვარდა ფურცელმაცჷმე, კანკალეშა მაკარკატე, ძიგირამი ბართვი რე. ჩანარს ცანდსუაშნერი ფურცელეფი უღუ. სქვამი დო შურამი პიორეფი (ვარდიშფერი, ჭითა, ჩე, ოშა-გოშათ ჸვინთელი) ცანდო ვარდა ქორგაშნერ-ფენჯგირე ბიბილს რე აკოშაყარელი. გუმნაღელი ართთასამი კაკალი რე. მონდინაფაშ ბორჯის ძელამო გჷნმირთუ დო ღებულენს ნარინჯიშ, ჭითა, კანკალეშა უჩა ფერსჷთ.
ეშმაკიშ ვარდიშ ორთაშობური არეალი ოორუე გვერდოსფერო რე. ჩინებული რე 400-შახ გვარობა, საქორთუოს - 25, თინეფშე 5 ენდემური რე. ეშმაკიში ვარდი ტყაშ პიჯის ჩანს, ოშა-გოშათ ტყაშ გიმენ ზონას, ბართონას, ქუამ დო კირდეამ კართეფს, სუბალპურ დოლოეფს დო შხვა. გუმნაღელი იკათუანს B2, P, K ვიტამინეფს, A პროვიტამინს, დიდი მუდანობათ C ვიტამინს. ლადირი გუმნაღელი - შანქარს, ცაცლაბის დო აზოტოვან ნიფთიარობეფსჷთ. შილებე გუმნაღელიშ ლადირო დო დოკონსერვებულო ჭკომუა.
შმაკიში ვარდიშ დჷნადგინა გჷმირინუაფუ ჩხონჩხიშ ლახარაშ ბორჯის. ჯინჯეფი დიდარი რე ოშაშალი დო ოღაფალი ნიფთიარობეფით. ეშმაკიშ ვარდის გჷმირინუანა ბაღიშ ვარდიშ ოჯინჯოთ, ცორცხალ ღობერო დო დეკორატიულ მებაღობას. ეშმაკიშ ვარდიშ ვარა ფორმეფშე ჯვეშითჯვეშიშე გჷმოჸონაფილი რე ბაღიშ ვარდიშ მიარე ანდაღებული ჯიში. სამანგ., ჩინებული ყაზანლიყური ვარდი (Rosa damascena), ნამუშ გურგინიშ ფურცლეფშე შურამ ვარდიშ ზეთის გჷთმიჸონანა, ჩაიშ ვარდი (Rosa chinensis), მაკარკატე ვარდი (Rosa multiflora) დო შხვა.