Holubinka chromová (Russula claroflava Grove) je houba z čeledi holubinkovitých. Někteří autoři ji pro její natrpklou chuť uvádějí jako nejedlou[1], jinde je uváděna jako jedlá, dobrá houba.[2][3] Starší plodnice bývají často červivé.[2]
Klobouk je pevný a tvrdý, v průměru 4-8 cm, v mládí polokulovitý s podvinutým okrajem, později plochý a ve stáří až vmáčklý. Pokožka klobouku je citrónově nebo chromově žlutá, poměrně silná, za vlhka lesklá a slizká, za sucha matná, do poloviny až do 2/3 slupitelná.
Lupeny jsou husté, krátce připojené, vidlené, křehké, zpočátku bělavé, v dospělosti máslově žluté, stářím a poraněním šednou.
Třeň je válcovitý, 4-9 cm dlouhý, 1-2 cm tlustý, v mládí plný a pevný, v dospělosti vatovitě vycpaný, podélně jemně vrásčitý, bělavý (bez fialových či červených tónů), ve stáří s šedavými žilkami. Poraněním a ve stáří šednoucí, dole na třeni někdy až černající.
Dužnina je bělavá, po rozkrojení a ve stáří se zabarvuje do šeda až černošeda. Vůně je nasládlá (medová), chuť je zejména v mládí trpká, slabě palčivá, poté obvykle mírná, nasládlá.
Výtrusy jsou 8-10 x 7-8 µm, oválné, ostnité. Výtrusný prach je máslově žlutý.
Roste v červenci až říjnu pod břízami (zejména bříza pýřitá a bříza nízká) a olšemi, se kterými tvoří mykorhizu, na vlhkých travnatých lesních plochách. Dává přednost kyselým půdám a vyšším, chladnějším polohám.
Podobná je jedlá holubinka odbarvená, která však roste výhradně pod jehličnany a taktéž jedlá, holubinka hlínožlutá, kterou lze odlišit podle široce připojených lupenů a podle toho, že roste převážně pod smrky, dále pak nejedlá, silně hořká, holubinka žlučová a taktéž nejedlá holubinka pružná.
Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka chromová ve Wikimedia Commons
Galerie holubinka chromová ve Wikimedia CommonsRyzec bažinný • Ryzec Bertillonův • Ryzec bledoslizký • Ryzec bledý • Ryzec borový • Ryzec Bresadolův • Ryzec bukový • Ryzec citlivý • Ryzec citronový • Ryzec černohlávek • Ryzec datlí • Ryzec ďubkovaný • Ryzec dubový • Ryzec hedvábný • Ryzec hnědočervený • Ryzec hnědoskvrnitý • Ryzec hnědý • Ryzec honosný • Ryzec oranžově hnědý • Ryzec chlupatý • Ryzec jablečný • Ryzec játrový • Ryzec jedlový • Ryzec kafrový • Ryzec kalichovkovitý • Ryzec klamný • Ryzec kokoska • Ryzec krátkonohý • Ryzec kravský • Ryzec kroužkatý • Ryzec krvomléčný • Ryzec křídlatovýtrusý • Ryzec lemovaný • Ryzec libovonný • Ryzec lilákový • Ryzec liškový • Ryzec lososový • Ryzec Maierův • Ryzec maličký • Ryzec modřínový • Ryzec nahnědlý • Ryzec nasládlý • Ryzec odporný • Ryzec ohrnutý • Ryzec olšový • Ryzec oranžově hnědý • Ryzec oranžový • Ryzec osikový • Ryzec osmahlý • Ryzec osténkatý • Ryzec ostrý • Ryzec palčivý • Ryzec pásovaný • Ryzec peprný • Ryzec Pilátův • Ryzec ploštičný • Ryzec plstnatý • Ryzec pohárkovitý • Ryzec polokrvomléčný • Ryzec pravý • Ryzec přejemný • Ryzec pýřitý • Ryzec Quelétův • Ryzec rašeliníkový • Ryzec Romagnesiho • Ryzec rudohrdlý • Ryzec ryšavý • Ryzec řídkolupenný • Ryzec sazový • Ryzec scvrklý • Ryzec severský • Ryzec skotský • Ryzec smoločerný • Ryzec smrkový • Ryzec strakatý • Ryzec světlý • Ryzec syrovátkový • Ryzec syrovinka • Ryzec šeredný • Ryzec vodnatý • Ryzec vonný • Ryzec zelenající
• Ryzec zlatomléčný • Ryzec zprohýbaný • Ryzec žlutavý • Ryzec žlutomléčnýHolubinka chromová (Russula claroflava Grove) je houba z čeledi holubinkovitých. Někteří autoři ji pro její natrpklou chuť uvádějí jako nejedlou, jinde je uváděna jako jedlá, dobrá houba. Starší plodnice bývají často červivé.
Der Gelbe Graustiel- oder Moor-Täubling (Russula claroflava) ist ein Pilz aus der Familie der Täublingsverwandten. Das Art-Epitheton leitet sich vom lateinischen „clarus“ und „flava“ ab. Ersteres bedeutet so viel wie „hell“ oder „klar“ und „flava“ heißt übersetzt „gelb“.[1]
Dieser mittelgroße Vertreter der Gattung Täublinge hat einen zitronengelben bis leuchtend chromgelben und 4–10 cm breiten Hut. Die Oberfläche ist bei feuchtem Wetter schmierig-klebrig, sodass oft Blätter oder andere Pflanzenreste darauf festgeklebt sind. Bei Trockenheit ist die Huthaut matt und glanzlos. Die Hutmitte von ausgereiften Fruchtkörpern ist gewöhnlich leicht niedergedrückt, der Rand ist im Alter bisweilen gerieft bis gefurcht. Die Huthaut lässt sich bis zur Hälfte abziehen. Der 4–10 cm hohe Stiel ist weiß, gerade und 1–2 cm dick. Bei jungen Pilzen ist der Stiel voll und fest, im Alter wird er schwammig und grau. Die Lamellen sind blass ocker und ausgebuchtet am Stiel angewachsen oder fast frei. Alle Teile des Pilzes werden im Alter oder auf Druck hin grau bis schwärzlich. Das Fleisch ist weiß und im Schnitt schwärzend. Der Geruch ist kaum wahrnehmbar bis fruchtig. Das Sporenpulver ist blass ocker.[2][3]
Die Sporen sind elliptisch 9–12 lang und 7,5–10 µm breit, gewöhnlich 1,5–2 µm länger als breit. Die groben bis zu 1 µm hohen, dichtstehenden, stacheligen Warzen sind durch zahlreiche feine Linien miteinander verbunden und bilden ein ziemlich gut entwickeltes Netzwerk aus. Die Basidien sind 50–53 µm lang und 11 μm breit. Die bauchig oder keuligen Zystiden sind oben stumpf oder spitz, 55–72 μm lang und 7–9 μm breit, mit oder ohne ein 1 µm langes Appendikul. In Sulfovanillin färben sich die Zystiden bis auf ein rosa Stielchen blau.
Die Huthaut enthält zahlreiche lange 3–4 µm breite Primordialhyphen. Primordialhyphen sind mehr oder weniger stark mit kristallinen oder tröpfchenartigen Ausscheidungen überkrustete Hyphen, die sich mit Karbolfuchsin gut anfärben lassen.[4][5]
Der ebenfalls essbare Zitronentäubling kann dem Gelben Graustiel-Täubling sehr ähnlich sehen, so ähnlich, dass der Gelbe Graustiel-Täubling lange Zeit nur als Varietät des Zitronentäublings galt. Er ist aber blasser, die Lamellen sind weißlich und schmecken meist schärflich.[6]
Der Gelbe Graustiel-Täubling erscheint von Juni bis Oktober, in Hoch- und Zwischenmooren, Moorheiden, Schwarzerlen-Bruchwäldern und Torfbrüchen. Der Pilz bevorzugt feuchte oder wechselfeuchte, saure und nährstoffarme Standorte. Er kommt daher gern in der Nähe von Teichen und Seen vor. Oft findet man ihn in Torfmoospolstern. Gelegentlich kommt er auch an trockeneren Orten vor. Die typischen Mykorrhizapartner sind verschiedene Birkenarten. Der Pilz geht aber gelegentlich auch Symbiosen mit Erlen, Eschen, Zitterpappeln und Fichten ein.[2][7]
Der Gelbe Graustiel-Täubling ist eine holarktische, temperat bis boreale Art. Er kommt in Nordasien (Kaukasus und Sibirien), Nordamerika (Kanada, USA, Mexico) und Europa vor. In Südeuropa fehlt er meist, in Osteuropa ist er (Weißrussland) selten, in Großbritannien, Nordwest- und Mitteleuropa kommt er zerstreut vor, in Nordeuropa (Skandinavien, Estland, Nordrussland) ist er weit verbreitet und reicht in Schweden bis weit nach Lappland.
In Deutschland kommt der Gelbe Graustiel-Täubling unregelmäßig zerstreut von der Küste bis zu den Alpen vor. In Norddeutschland gilt er als Charakterart des Birkenbruchs.[2][7] In Deutschland ist die Art durch Entwässerung von Mooren und Schadstoffbelastungen stark gefährdet.[3]
Der Gelbe Graustiel-Täubling wird in die Sektion Decolorantes gestellt.
Der Gelbe Graustiel-Täubling ist essbar und gilt als guter, mild-schmeckender Speisepilz.[2][6]
Der Gelbe Graustiel- oder Moor-Täubling (Russula claroflava) ist ein Pilz aus der Familie der Täublingsverwandten. Das Art-Epitheton leitet sich vom lateinischen „clarus“ und „flava“ ab. Ersteres bedeutet so viel wie „hell“ oder „klar“ und „flava“ heißt übersetzt „gelb“.
Russula claroflava, commonly known as the yellow swamp russula or yellow swamp brittlegill, is a basidiomycete mushroom of the genus Russula. It is found in wet places under birch and aspen woodlands across Europe and North America. It has a yellow cap, white gills and stipe and bruises grey. It is mild-tasting and regarded as good to eat.
It was described in 1888 by William Bywater Grove, based on a specimen from Sutton Park in the English Midlands.[1] Its specific epithet is derived from the Latin clarus 'bright' or 'clear', and flava 'light yellow'.[2]
This medium-sized member of the genus Russula has a cap that is an egg-yolk yellow. Measuring 4–10 cm (1.5 4 in) in diameter, it is slightly sticky when moist,[3] and leaves and other debris often stick to it. There is usually a slight depression in the centre of mature specimens, with the margin becoming furrowed. The cap is half peeling. The 4–10 cm (1.5–4 in) high stem is white, fairly firm, straight and 1–2 cm thick. Its gills are pale ochre, and are adnexed to almost free. All parts turn dark grey on aging or bruising.[3] The smell is fruity and the spore print is pale ochre, and the oval warty spores average 9.5 x 8 μm.[4] The edible but acrid Russula ochroleuca resembles this species, but has a duller yellow cap.[5]
Russula claroflava appears in summer and autumn, usually with birch (Betula), or aspen (Populus), on heaths and moors, preferring damp places near ponds or lakes, often occurring in sphagnum. It is occasionally found in drier places. It occurs in Britain,[4] across northern Europe, and throughout North America.
This mushroom is edible and good, with a mild taste, both in Europe and North America.[4][5]
Russula claroflava, commonly known as the yellow swamp russula or yellow swamp brittlegill, is a basidiomycete mushroom of the genus Russula. It is found in wet places under birch and aspen woodlands across Europe and North America. It has a yellow cap, white gills and stipe and bruises grey. It is mild-tasting and regarded as good to eat.
Russula claroflava es una especie de hongo basidiomiceto de la familia Russulaceae.[1][2][3]
El sombrero (píleo) es convexo aplanado y cuando madura está hundido en el centro, puede medir hasta 10 cm de diámetro, su color es amarillento, el estipe es cilíndrico, firme y recto, de color blanquecino y puede tener un grosor de 2 cm.
Se encuentra en lugares húmedos de los bosques, bajo los abedules y álamos, en toda Europa y América del Norte, en el verano y en el otoño.
Es comestible, su sabor es suave y afrutado, considerado como bueno para comer.
Datos: Q1462183
Multimedia:
Especies: Russula claroflava
Russula claroflava es una especie de hongo basidiomiceto de la familia Russulaceae.
Kollane pilvik (Russula claroflava) on pilvikuliste sugukonda pilviku perekonda kuuluv seeneliik.
Seen kasvab Eestis koos kasega kaasikutes, kase-segametsades ja rabades. Lõuna-Eestis sagedasem. Levinud juulist oktoobrini.
Seen on noorelt erkkollane, vanemana hallikaskollane. Kübara läbimõõt on 5...10 cm. Kübar on alguses kumer, hiljem lame ja nõgus. Jalg on kõva, noorelt valge, mõnikord kollakas.
Viljaliha on valge, seistes muutub kollakaks, seejärel halliks.
Kollast pilvikut võib süüa ilma kupatamata. Seent võib külmutada või kuivatada.
Kollane pilvik (Russula claroflava) on pilvikuliste sugukonda pilviku perekonda kuuluv seeneliik.
Seen kasvab Eestis koos kasega kaasikutes, kase-segametsades ja rabades. Lõuna-Eestis sagedasem. Levinud juulist oktoobrini.
Seen on noorelt erkkollane, vanemana hallikaskollane. Kübara läbimõõt on 5...10 cm. Kübar on alguses kumer, hiljem lame ja nõgus. Jalg on kõva, noorelt valge, mõnikord kollakas.
Viljaliha on valge, seistes muutub kollakaks, seejärel halliks.
Kollast pilvikut võib süüa ilma kupatamata. Seent võib külmutada või kuivatada.
Keltahapero (Russula claroflava) on haperoihin kuuluva ruokasieni.
Keltahaperon lakki on 4–10 cm leveä ja laakeneva. Väriltään se on kirkkaankeltainen, lakin keskeltä joskus hieman oranssinsävyinen. Sienen vanhetessa väri haalistuu. Malto ja jalka ovat valkeat, mutta ne harmaantuvat murtumakohdista ja sienen iän mukana. Heltat ovat vaaleankeltaiset, vanhemmiten nekin muuttuvat harmahtaviksi.[2][3]
Keltahaperoa muistuttavia lajeja on muutamia. Munahapero (Russula lutea) on pieni ja kellertävä laji, jonka heltat ovat tumman keltaiset ja jonka jalka ei harmaannu. Sinappihapero (R. ochroleuca) on puolestaan helppo erottaa keltahaperosta polttavan kirpeän makunsa ja ruskean keltaisen värinsä avulla. Myös kangashapero (R. decolorans) voi toisinaan olla kellertävä, mutta sen kasvupaikat ovat huomattavasti karumpia.[2][3]
Sieni kasvaa koivun seuralaisena ranta- ja korpimetsissä kosteilla paikoilla heinä-syyskuussa. Suomessa sitä tavataan yleisenä koko maassa.[2][3]
Sienen maku on mieto. Sen voi syödä raakana tai paistaa, mutta laji soveltuu myös kuivattavaksi.[2]
Keltahapero (Russula claroflava) on haperoihin kuuluva ruokasieni.
Auksiškoji ūmėdė (lot. Russula claroflava) – ūmėdžių (Russula) genties grybų rūšis.
Vaisiakūniai vidutinio didumo. Kepurėlė 5-8 (10) cm skersmens, jauna pusrutuliška, senų paplokščia, įdubusi, matinė, geltona, žalsvai geltona, luobelė gerai lupasi. Lakšteliai iš pradžių balsvi, vėliau gelsvi, geltoni, net pilkšvi, tankūs. Kotas 5-8 cm ilgio, 1-2 cm storio, baltas, senų pilkšvas, vidus kamštiškas, elastiškas. Trama balta, gelsva, perlaužus įgauna pilkšvą spalvą, malonaus kvapo ir skonio.
Auga rugpjūčio – rugsėjo mėn. beržynuose, kartais didelėmis grupėmis. III kategorijos valgomas grybas. Dažnesnis vakarinėje Lietuvos dalyje.
Dzeltenā bērzlape (Russula claroflava) ir bērzlapju ģints bazīdijsēne. Tā ir sastopama Eiropā un Ziemeļamerikā mitros lapu koku un jauktā tipa mežos, visbiežāk bērzu birzīs. Tā biežāk aug dīķu vai grāvju tuvumā, sfagnu sūnās, tomēr nereti ir sastopama arī sausās vietās. Dzeltenā bērzlape ir ļoti izplatīta ēdamā sēne, to var ēst bez novārīšanas.[1]
Sēnei līdzīgā suga ir okerdzeltenā bērzlape, kas arī ir ēdama sēne, tomēr tai ir sīva garša un to ir nepieciešams novārīt.
Dzeltenā bērzlape (Russula claroflava) ir bērzlapju ģints bazīdijsēne. Tā ir sastopama Eiropā un Ziemeļamerikā mitros lapu koku un jauktā tipa mežos, visbiežāk bērzu birzīs. Tā biežāk aug dīķu vai grāvju tuvumā, sfagnu sūnās, tomēr nereti ir sastopama arī sausās vietās. Dzeltenā bērzlape ir ļoti izplatīta ēdamā sēne, to var ēst bez novārīšanas.
Sēnei līdzīgā suga ir okerdzeltenā bērzlape, kas arī ir ēdama sēne, tomēr tai ir sīva garša un to ir nepieciešams novārīt.
Capel fin a 12 cm, brilant, d'un bel giàun uniform. Lamele avòri peui giàun òcra motobin viv. Gamba àuta fin a 9 cm e larga fin a 3 cm, tuta angrisenta peui an-neirenta. Savor doss.
A chërs ant le mofe e ant le biole, ëdcò sota latifeuje ùmide.
A venta mai mangé un bolè trovà se un a l'é nen un bon conossidor dij bolè!
A ven dàita për comestìbil.
Russula claroflava Grove
Capel fin a 12 cm, brilant, d'un bel giàun uniform. Lamele avòri peui giàun òcra motobin viv. Gamba àuta fin a 9 cm e larga fin a 3 cm, tuta angrisenta peui an-neirenta. Savor doss.
AmbientA chërs ant le mofe e ant le biole, ëdcò sota latifeuje ùmide.
Comestibilità A venta mai mangé un bolè trovà se un a l'é nen un bon conossidor dij bolè!
A ven dàita për comestìbil.
Gołąbek jasnożółty (Russula claroflava Grove) – gatunek grzybów należący do rodziny gołąbkowatych (Russulaceae)[1].
Pozycja w klasyfikacji według Index Fungorum: Russula, Russulaceae, Russulales, Incertae sedis, Agaricomycetes, Agaricomycotina, Basidiomycota, Fungi[1].
Nazwę polską podała Alina Skirgiełło w 1991 r[2]. Niektóre synonimy nazwy naukowej[3]:
Średnicy 5-10 cm, za młodu półkulisty z podwiniętym brzegiem, potem płaski, z wgłębieniem pośrodku, twardy i mięsisty. Powierzchnia lśniąca, jednobarwna, cytrynowożółta do chromowożółtej. Skórkę można zdjąć do połowy kapelusza[4].
Grube i dosyć rzadkie, czasami rozwidlone lub tworzące ananstomozy. Przy brzegu są zaokrąglone, przy trzonie zwężone, wolne, lub nieco zbiegające ząbkiem. Początkowo są białe, później żółtoochrowe[5].
Wysokość 4-7 cm, grubość 1,5-2,5 cm, walcowaty, czasami nieco rozszerzony na środku, najpierw pełny, potem watowaty. Powierzchnia biała, czasami lekko cytrynowa, niemal gładka lub zamszowata. Po dotknięciu szarzeje[5].
Gruby i jędrny, barwy białej. Przecięty zmienia barwę na czarniawosiwą. W smaku początkowo jest cierpki, później łagodny i słodkawy. Zapach słaby[4].
W korze trzonu liczne występują przewody mleczne. Wysyp zarodników ochrowy. Zarodniki szeroko elipsoidalne, o rozmiarach 8,5-12 × 6-9 μm. Powierzchnia brodawkowato-siateczkowata, brodawki stożkowate, średniej wielkości, siateczka bardzo delikatna. Podstawki o rozmiarach 35-50 × 10-12 μm. Cystydy występują licznie, są wrzecionowate, tępo zakończone i mają rozmiar 50-80 × 8-12 μm. Dermatocystyd brak.[5].
Występuje w Ameryce Północnej, Europie i Japonii[6]. W polskim piśmiennictwie mykologicznym opisany na licznych stanowiskach. Prawdopodobnie nie jest rzadki[2].
Rośnie w wilgotnych i ciemnych lasach liściastych z pojedynczymi brzozami lub na podmokłych brzezinach, czasami także na torfowiskach. Owocniki wytwarza od lipca do października[4].
Grzyb mikoryzowy[2]. Grzyb jadalny[4].
Gołąbek jasnożółty (Russula claroflava Grove) – gatunek grzybów należący do rodziny gołąbkowatych (Russulaceae).
Russula claroflava é um fungo que pertence ao gênero de cogumelos Russula na ordem Russulales. Foi descrito cientificamente por Grove em 1888.[1]
Russula claroflava é um fungo que pertence ao gênero de cogumelos Russula na ordem Russulales. Foi descrito cientificamente por Grove em 1888.
Russula claroflava (William Bywater Grove, 1888), sin. Russula flava (Lars Romell, 1895),[1] denumită în popor, ca și Russula risigallina, vinețica ciobanului,[2] este o specie de ciuperci comestibile din încrengătura Basidiomycota în familia Russulaceae și de genul Russula care coabitează, fiind un simbiont micoriza (formează micorize pe rădăcinile arborilor). Ea se dezvoltă în România, Basarabia și Bucovina de Nord, în grupuri de mai multe exemplare, aproape mereu sub mesteceni, rar și sub plopi, numai în zone umede, preferat în turbării. Timpul aparenții este din iulie până în octombrie.[3][4]
R. claroflava, spori
R. claroflava mai tânără
R. claroflava, lamele și picior
R. claroflava bătrâna
Ciuperca ar putea fi confundată între altele cu soiuri al aceleiași gen, de exemplu cu: Russula aeruginea (comestibilă),[6] Russula aurea (comestibilă),[7] Russula fellea (necomestibilă),[8] Russula foetens (necomestibilă),[9] Russula grata sin. Russula laurocerasi (necomestibilă),[10] Russula puellaris (comestibilă),[11] Russula ochroleuca (comestibilă),[12] Russula risigallina sin. Russula lutea sau Russula subfoetens (necomestibilă).[13]
Russula aeruginea
Russula aurea
!Russula fellea!
!Russula foetens!
!Russula grata sin. laurocerasi!
Russula-ochroleuca
Russula puellaris
Russula risigallina
!Russula subfoetens!
Vinețica ciobanului este, din cauza cârnii dense și compacte o ciupercă apreciată în bucătărie Ea poate fi mâncată cel mai bine tânără, tăiată fin și crudă într-o salată cu maioneză, hrean, verdețuri sau cu hrean și frișcă precum pe mod ardelean, friptă, cu cepe, boia ardei, smântână și pătrunjel tocat.[14] Buretele poate fi pregătit de asemenea la grătar (datorită gustului iutișor) cu unt „à la maître d'hôtel”.[15] Uscat, singur nu este de mare valoare, dar el poate fi amestecat cu alți bureți de pădure.
Materiale media legate de Vinețica ciobanului la Wikimedia Commons
Russula claroflava (William Bywater Grove, 1888), sin. Russula flava (Lars Romell, 1895), denumită în popor, ca și Russula risigallina, vinețica ciobanului, este o specie de ciuperci comestibile din încrengătura Basidiomycota în familia Russulaceae și de genul Russula care coabitează, fiind un simbiont micoriza (formează micorize pe rădăcinile arborilor). Ea se dezvoltă în România, Basarabia și Bucovina de Nord, în grupuri de mai multe exemplare, aproape mereu sub mesteceni, rar și sub plopi, numai în zone umede, preferat în turbării. Timpul aparenții este din iulie până în octombrie.
Brezova golobica (znanstveno ime Russula claroflava) je gliva z užitno gobo iz družine golobičarke.
To vrsto je prvi leta 1888 opisal William Bywater Grove. Njeno znanstveno ime izhaja iz latinskih besed clarus 'svetla' ali 'prozorna' ter flava 'svetlo rumena'[1].
Brezova golobica je srednje velika golobica z rumenim klobukom, ki doseže premer od 4 do 10 cm in je sprva izbočen, skoraj polkrogel, nato pa se zravna na temenu. Pri starih gobah postane osredje nekoliko udrto. Kožica na klobuku je gladka, intenzivno rumena, lupljiva, precej trda in debela. Na spodnji strani je trosovnica, sestavljena iz srednje gostih, širokih lističev, ki so pripeti na bet. Sprva je trosovnica bela, kasneje pa porumeni in postane pri starih primerkih siva. V njej je belkasto okrast trosni prah, sestavljen iz široko elipsastih, nizko in povezano bradavičastih trosov, ki imajo dimenzije 7-9 x 6-7 mikronov.
Bet te vrste golobic je poln in sprva bel, star pa posivi. V višino zraste od 4 do 6 cm, premer pa ima od 1 do 2 cm. Običajno je rahlo ukrivljen, v dnišču pa rahlo rumenkast. Meso teh gob je belo in sčasoma posivi ter potemni. Je milega okusa in prijetnega vonja.
Brezova golobica raste skupinsko pod brezami in redkeje tudi pod jelšami od poletja do jeseni. Najdemo jo po Evropi in Severni Ameriki, v Sloveniji pa ni preveč pogosta.
Kulinarično spada med dobre gobe in je primerna za najrazličnejše jedi in za konzerviranje.
Podobna ji je siveča golobica (Russula decolorans), ki pa ima oranžen ali rdečkast klobuk in raste med borovnicami. Bolj pogosta je podobna vrsta okrasta golobica (Russula ochroleuca), ki pa ima bolj pekoč okus. Tudi sončna golobica (Russula solaris) ima rumen klobuk, ki pa je nekoliko manjši in ima bolj nažlebkano obrobje. Tudi meso te vrste je izrazito pekočega okusa.
Brezova golobica (znanstveno ime Russula claroflava) je gliva z užitno gobo iz družine golobičarke.
To vrsto je prvi leta 1888 opisal William Bywater Grove. Njeno znanstveno ime izhaja iz latinskih besed clarus 'svetla' ali 'prozorna' ter flava 'svetlo rumena'.
Den mykologiska karaktären hos gulkremla:
hymenium:
skivor
hatt:
välvd
skivtyp:
fria
ätlighet:
delikat
fot:
bar
sporavtryck:
vit
ekologi:
mykorrhiza
Gulkremla (Russula claroflava) är en hattsvamp som växer på fuktig mark i lövskogar och blandskogar, tillsammans med björk. Den kan också hittas i fjälltrakter, där den växer tillsammans med dvärgbjörk. Gulkremlan är Härjedalens landskapssvamp.
Fruktkroppen uppträder under sensommaren till hösten. Hatten är gulaktig, ofta beskriven som solgul eller smörgul, och 6–12 centimeter bred. Till formen är hatten välv, tydligast hos unga exemplar medan äldre exemplar har en mer utbredd hatt. Vid våt väderlek blir hattens yta lite klibbig.
Svampens skivor är till en början vitaktiga, senare får de en gräddgulaktig färg för att till sist blir närmast gråaktiga. Sporerna är gräddgula. Foten är liksom skivorna till en början vitaktig i färgen för att med tiden bli allt gråare. Fotens höjd är 6–9 centimeter och dess bredd är 1–2 centimeter.
Som matsvamp har gulkremlan en nötliknande smak och kan exempelvis stuvas eller stekas.
Wikimedia Commons har media som rör gulkremla.
Gulkremla (Russula claroflava) är en hattsvamp som växer på fuktig mark i lövskogar och blandskogar, tillsammans med björk. Den kan också hittas i fjälltrakter, där den växer tillsammans med dvärgbjörk. Gulkremlan är Härjedalens landskapssvamp.
Fruktkroppen uppträder under sensommaren till hösten. Hatten är gulaktig, ofta beskriven som solgul eller smörgul, och 6–12 centimeter bred. Till formen är hatten välv, tydligast hos unga exemplar medan äldre exemplar har en mer utbredd hatt. Vid våt väderlek blir hattens yta lite klibbig.
Svampens skivor är till en början vitaktiga, senare får de en gräddgulaktig färg för att till sist blir närmast gråaktiga. Sporerna är gräddgula. Foten är liksom skivorna till en början vitaktig i färgen för att med tiden bli allt gråare. Fotens höjd är 6–9 centimeter och dess bredd är 1–2 centimeter.
Som matsvamp har gulkremlan en nötliknande smak och kan exempelvis stuvas eller stekas.
Шапка 5-8(10) см у діаметрі, тонком'ясиста, опукла, потім плоскорозпростерта, яскраво-жовта, лимонно-жовта, гладенька, шкірка легко знімається. Пластинки білі, потім кремові, жовті, при розриві сіріють. Спорова маса жовта-вохряна. Спори 8-10 Х 7-8 мкм, шипасті. Ніжка 5-9 Х 2-2 см, донизу злегка потовщена, білувата, з віком сіріє, щільна. М'якуш солодкий, білий, при розрізуванні сіріє, з приємним запахом.
Зустрічається по всій Україні в листяних лісах (переважно під березою та вільхою), на вогких місцях; у червні — вересні.
Їстівний гриб. Використовують свіжим.
Russula claroflava Grove, 1888
Сырое́жка све́тло-жёлтая (лат. Rússula clarofláva) — вид грибов, включённый в род Сыроежка (Russula) семейства Сыроежковые (Russulaceae).
Шляпка достигает 3—12 см в диаметре, сначала полушаровидная, затем выпуклая, уплощённая и слабо вдавленная, у старых грибов с бороздчатым краем. Окраска жёлтая или охристая, реже, особенно в центре, зеленовато-жёлтая. Кожица блестящая, клейкая, снимающаяся на протяжении половины шляпки.
Пластинки довольно частые, разветвляющиеся у ножки, почти свободные, светло-охристые, при повреждении сереющие.
Ножка цилиндрическая или сужающаяся книзу, белая или желтоватая, мягкая, но не ломкая.
Мякоть крепкая, белая, на воздухе обычно сереющая, со слабым сладковатым или цветочным запахом и со сладковатым или слабо острым вкусом.
Споровый порошок охристого цвета. Споры 8,5—10×7,5—8 мкм, яйцевидные, шиповатые, с хорошо развитой сеточкой. Пилеоцистиды отсутствуют.
Съедобна, обладает приятным вкусом, однако ценится меньше других сыроежек, в частности, сыроежки охристой.
Сыроежка светло-жёлтая образует микоризу с берёзой, часто встречается на заболоченных местах.
Сырое́жка све́тло-жёлтая (лат. Rússula clarofláva) — вид грибов, включённый в род Сыроежка (Russula) семейства Сыроежковые (Russulaceae).
亮黃紅菇（學名：Russula claroflava），俗稱黃沼澤紅菇（yellow swamp russula）或黃沼澤脆褶（yellow swamp brittlegill）[1]，是一種紅菇屬真菌，廣泛分佈於歐洲和北美的桦樹和杨樹下。這種真菌有着一個黃色的菌蓋，白色的菌褶和菌柄，而當碰傷時菌肉會變成灰色。這種真菌擁有淡淡的味道，並且被視為一種美食。
亮黃紅菇最早是由威廉·拜沃特·格羅夫（William Bywater Grove）於1888年描述的。其學名源自拉丁文詞彙「clarus」和「flava」，「clarus」意思是 「明亮」或「清楚」，而「flava」意思則是「淺黃色」。結合起來就是「明亮的淺黃色」，即「亮黃」。[2]
亮黃紅菇體形中等，其菌蓋呈蛋黃色，直徑為4–10厘米（1.5–4英寸）。其菌蓋亦略帶粘性，且這種真菌經常在樹下生長，因此樹葉等雜物不時會粘在其菌蓋上。在成熟的亮黃紅菇標本中，菌蓋中央都會凹陷，而剩餘部份則會皺起，並且呈半脫皮狀。其菌柄呈白色，高度為4–10厘米（1.5–4英寸），厚1–2厘米，並且相當堅固。[3]其菌褶呈蒼白赭色。這種真菌的所有部份經碰傷或老化後都會變成深灰色。這種真菌的氣味為果香。[4]孢子印呈淺赭色，而橢圓形疣狀孢子的大小則約為9.5 x 8微米。[5]可供食用的，但氣味刺鼻的黄白红菇則類似這種真菌，但有著一個較為暗淡的黃色菌蓋。[6]
亮黃紅菇主要於夏季和秋季在歐洲和北美出現，並且經常在桦樹和杨樹下生長。[7]這種真菌的適居生境為潮濕或附近有池塘及湖泊的地方，且荒地和沼澤也是這種真菌的適居地。有時候，這種真菌的也會在乾燥的地方出現。[4]
亮黃紅菇並沒有毒，因此可供食用。除此以外，來自歐洲及北美的這種真菌均有著淡淡的味道，適合成為食物，並且有時候會被視為一種美食。[4][6]
.jpg)
_Saccardo_228083.jpg)
.JPG)
