In 2012, Picea neoveitchii was included among the world's 100 most threatened species in a report by the IUCN Species Survival Commission and the Zoological Society of London.
Smrk chupejský[2] (Picea neoveitchii) je druh jehličnatého stromu původem z Číny.
Jedná se o strom, který dorůstá až 15 m výšky a průměru kmene až 50 cm.[3][4] Borka je šedavá, v dospělosti rozpraskaná do šupin. Větvičky mají bledě žlutou barvu, někdy jsou trochu nahnědlé, později šedavé až žlutošedé, lysé.[3] Jehlice jsou na průřezu široce kosočtverečné, asi 1,5−2,5 cm dlouhé a asi 2 mm široké, na vrcholu špičaté.[3][4] Samičí šišky jsou jako nezralé zelené, za zralosti bledě hnědé až hnědé, vzácně žlutozelené, podlouhle až vejčitě válcovité, za zralosti asi 8–14 cm dlouhé a asi 5–6,5 cm široké. Šupiny samičích šišek jsou za zralosti kosočtverečně vejčité, asi 27 mm dlouhé a asi 27–30 mm široké, horní okraj je zoubkatý až skoro celokrajný, široce zaokrouhlený až tupý. Semena mají křídla asi 10 mm dlouhá.[3][4]
Smrk chupejský je přirozeně rozšířen v Číně, a to na jihu provincie Kan-su, na jihozápadě provincie Che-nan (okresy Nej-siang), na západě Chu-pej, na jihu Šen-si, na severovýchodě Šan-si (Wu-tchaj-šan) a v S’-čchuanu.[3][4]
Roste v horských lesích v nadmořských výškách 1300-2000 m n. m. I ve své domovině se vyskytuje jen roztroušeně a je to vzácný druh, veden jako ohrožený.[4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu smrk chupejský ve Wikimedia Commons
Smrk chupejský (Picea neoveitchii) je druh jehličnatého stromu původem z Číny.
Picea neoveitchii ist eine Art aus der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Sie ist in China heimisch.
Picea neoveitchii wächst als immergrüner Baum, der Wuchshöhen von bis zu 15 Metern und Brusthöhendurchmesser von bis zu 50 Zentimeter erreichen kann. Die Krone ist breit-kegelförmig. Die graue Schuppenborke blättert ab. Die unbehaarte Rinde der kräftigen Zweige ist anfangs hellgelb und kann eine leicht braune Färbung aufweisen. Zum zweiten Jahr hin verfärbt sie sich grau bis gelbgrau und bis zum dritten Jahr grau bis dunkelgrau.[1][2]
Die leicht harzigen, violett-braunen Winterknospen sind kugelförmig. Die gebogenen Nadeln sind bei einer Länge von 1,5 bis 2,5 Zentimeter und einer Breite von rund 0,2 Zentimeter linear-viereckig geformt und haben einen rautenförmigen Querschnitt. Ihre Spitze ist spitz zulaufend. Man findet auf allen Nadelseiten vier bis sieben Stomatalinien.[1][2]
Picea neoveitchii ist einhäusig-getrenntgeschlechtig (monözisch) und die Blütezeit liegt im Mai. Die Zapfen sind bei einer Länge von 8 bis 14 Zentimetern und einer Dicke von 5 bis 6,5 Zentimetern länglich bis eiförmig-zylindrisch geformt. Sie sind anfangs grün und verfärben sich zur Reife von September bis Oktober hin hellbraun bis braun, selten auch gelbgrün. Die Samenschuppen sind rauten- bis eiförmig und werden etwa 2,7 Zentimeter lang sowie 2,7 bis 3 Zentimeter breit. Ihre Ränder sind gezähnt oder fast ganzrandig. Die verkehrt-eiförmigen Samen werden 5 bis 6 Millimeter lang und rund 3,5 Millimeter breit. Sie haben einen Flügel, welcher bei einer Länge von etwa 10 Millimetern verkehrt-eiförmig geformt ist.[1][2]
Das natürliche Verbreitungsgebiet von Picea neoveitchii liegt im China und besteht aus mehreren, geographisch voneinander getrennten Vorkommen. Es umfasst den im nordöstlichen Shanxi gelegenen Wutai Shan, das südliche Gansu, den im südwestlichen Henan gelegenen Kreis Neixiang, das westliche Hubei und das südliche Shaanxi sowie Sichuan.[1][2]
Picea neoveitchii gedeiht in Höhenlagen von 1300 bis 2000 Metern. An den südlichen Hängen des Qin Ling wächst sie vor allem in montanen Nadelwäldern. Außerdem wächst sie auch in Flusstälern oder auf Schutthalden.[1][2]
Picea neoveitchii wird in der Roten Liste der IUCN als „gefährdet“ eingestuft. Es wird jedoch darauf hingewiesen, dass eine erneute Überprüfung der Gefährdung notwendig ist. Als Hauptgefährdungsgrund wird die durch Holzschlägerungen verursachte Lebensraumzerstörung genannt.[3]
Das Holz von Picea neoveitchii wird als Konstruktionsholz, im Möbelbau sowie zur Herstellung von Masten und Zellstoff genutzt.[2]
Picea neoveitchii wird innerhalb der Gattung der Fichten (Picea) der Untergattung Picea, der Sektion Picea, der Untersektion Picea und der Serie Asperatae zugeordnet.
Die Erstbeschreibung als Picea neoveitchii erfolgte 1903 durch Maxwell Tylden Masters in The Gardeners’ Chronicle, Serie 3, Band 33, Seiten 116–117.[4]
Picea neoveitchii ist eine Art aus der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Sie ist in China heimisch.
Picea neoveitchii (лат. Picea neoveitchii) – быдмассэзлӧн пожум котырись кӧз увтырын торья вид. Кӧзыс быдмӧ 15 метра вылына да овлӧ 50 см кыза диаметрын. Кӧз пантасьӧ ойвыв-рытвыв Китайын.
大果青杄（学名英文是：Picea neoveitchii）是松科云杉属个植物，也是中国特有个一种植物。分布于中国大陆个陕西、甘肃、湖北等省，生长勒海拔1,300米到2,000米个地方，一般是长勒山坡上[1]。
青扦杉（中国裸子植物志），紫树（陕西佛坪），爪松（陕西户县）
大果青杄（学名英文是：Picea neoveitchii）是松科云杉属个植物，也是中国特有个一种植物。分布于中国大陆个陕西、甘肃、湖北等省，生长勒海拔1,300米到2,000米个地方，一般是长勒山坡上。
Picea neoveitchii (Chinese: 大果青扦) is a species of conifer in the family Pinaceae. It is found only in China. It is threatened by habitat loss.
Picea neoveitchii is an endemic spruce species of central China. Several scattered communities and individuals can be found growing on the southern slopes of Qinling Mountains in Baotian Man Nature Preserve, Henan province between 1240 and 2020 meters elevation. This spruce species is especially vulnerable to extinction due to the high fragmentation of its natural habitat from human disturbance. Current conservation efforts are focused on preserving natural habitats, managing invasive species to reduce competition, and prohibiting timber harvest. Conservation researchers emphasize the urgent need for a restoration project which reintroduces seedlings across the tree's original range (within protected forest areas), and protects wild communities and individuals. (Zhang et al. 2006).
Picea neoveitchii (Chinese: 大果青扦) is a species of conifer in the family Pinaceae. It is found only in China. It is threatened by habitat loss.
Picea neoveitchii is an endemic spruce species of central China. Several scattered communities and individuals can be found growing on the southern slopes of Qinling Mountains in Baotian Man Nature Preserve, Henan province between 1240 and 2020 meters elevation. This spruce species is especially vulnerable to extinction due to the high fragmentation of its natural habitat from human disturbance. Current conservation efforts are focused on preserving natural habitats, managing invasive species to reduce competition, and prohibiting timber harvest. Conservation researchers emphasize the urgent need for a restoration project which reintroduces seedlings across the tree's original range (within protected forest areas), and protects wild communities and individuals. (Zhang et al. 2006).
Picea neoveitchii es una especie de conífera perteneciente a la familia Pinaceae. Es endémica de China donde es tratada como especie en peligro de extinción.
Es un árbol que alcanza los 15 metros de altura y su tronco 50 cm de diámetro. Las hojas son lineales y cuadrangulares de 1.5-2.5 cm de longitud y 2 mm de ancho. Las semillas se encuentran en piñas cilíndricas de 8–14 cm de longitud y 5-6.5 cm de ancho que al madurar son de color marrón.
Picea neoveitchii fue descrita por Maxwell Tylden Masters y publicado en The Gardeners' Chronicle: a weekly illustrated journal of horticulture and allied subjects. ser. 3 33: 116–117, f. 50–51. 1903.[2][3]
Picea; nombre genérico que es tomado directamente del Latín pix = "brea", nombre clásico dado a un pino que producía esta sustancia[4]
neoveitchii: epíteto
Picea neoveitchii es una especie de conífera perteneciente a la familia Pinaceae. Es endémica de China donde es tratada como especie en peligro de extinción.
Veitchi kuusk (Picea neoveitchii) on igihaljas okaspuuliik kuuse perekonnast.
Puu kasvab 15 m kõrguseks, tüve läbimõõt on kuni 50 cm. Võra on koonilise kujuga. Tüve koor on hall, plaatjas, kestendav. Pungad on ümarad, veidi vaigused, purpurjaspruunide soomustega. Võrsed on karvadeta, jämedad, esimesel aastal pruunikaskollased, kahe-kolme aasta jooksul muutuvad kollakashalliks kuni halliks, hiljem tumehalliks.[2]
Okkad on 1,5–2,5 cm pikkused, teravad, neljatahulised, õhulõheread kõikidel külgedel. Käbid on 8–14 cm pikkused, 5–6,5 cm läbimõõduga, noorelt rohelised, valminult pruunid või harva ka kollakasrohelised. Seemnete kestad on 5–6 mm pikkused, kuni 10 mm pikkuse tiivakesega.[2]
Veitchi kuuse levila asub Hiinas Qinlingi mäestiku lõunaosas 1240–2020 m kõrgusel üle merepinna, kus ta kasvab mäenõlvadel, kivistel rusukalletel ja jõemadalikel. Viimastel andmetel elab looduslikus levilas veel vaid 11 täiskasvanud ja 2 noort puud. Veitchi kuusk on praegu väljasuremisohus levila metsade intensiivsete lageraiete tõttu, mis toimusid 1950–1990. aastatel. Allesjäänud ja kaitset vajavad puud kasvavad neljas hajutatud metsasalus, mille kogupindala on alla 4 ha.[3]
Veitchi kuuse kasvukoha metsatukkades esineb veel järgmisi puuliike: Davidi vaher (Acer davidii), hiina araalia (Aralia chinensis), nokjalehine saar ehk mägisaar (Fraxinus chinensis var. rhynchophylla), kare kuusk (Picea asperata), Populus cathayana, Quercus aliena var. acuteserrata, raagremmelga teisend (Salix caprea var. sinica), sitšhuani pärn (Tilia tuan), sitšhuani tsuuga (Tsuga chinensis), südajas valgepöök (Carpinus cordata), Wilsoni kuusk (Picea wilsonii) jt.[3]
Veitchi kuusk (Picea neoveitchii) on igihaljas okaspuuliik kuuse perekonnast.
Picea neoveitchii (大果青扦, en chinois) ou Épicéa d’Orient, est une espèce de conifères du genre Picea, de la famille des Pinaceae. Menacée d'extinction, l'espèce est endémique des monts Qinling dans la province chinoise du Henan en République populaire de Chine. Elle fait partie de la liste des 100 espèces les plus menacées au monde établie par l'UICN en 2012.
On trouve l'espèce de 1240 à 2 200 mètres d'altitude dans les collines méridionales des monts Qinling dans la réserve naturelle de Baotian Man dans la province du Henan.
L'espère est menacée d'extinction en raison de la destruction progressive et la fragmentation de son habitat naturel. Sa préservation est mise en œuvre par la protection de son habitat, la gestion des espèces invasives et l'interdiction de l'abattage de ses spécimens.
Picea neoveitchii (大果青扦, en chinois) ou Épicéa d’Orient, est une espèce de conifères du genre Picea, de la famille des Pinaceae. Menacée d'extinction, l'espèce est endémique des monts Qinling dans la province chinoise du Henan en République populaire de Chine. Elle fait partie de la liste des 100 espèces les plus menacées au monde établie par l'UICN en 2012.
Picea neoveitchii (á kínversku 大果青扦 ) er tegund af greni í Kína. Því stendur ógn af tapi búsvæða. Náttúruleg útbreiðsla Picea neoveitchii er í Kína og það má finna í mörgum dreifðum stofnum í Mið-Kína. Það er í norðausturhluta Shanxi Wutai Shan, syðri Gansu, í suðurhluta Henan-sýslu Neixiang, Vestur-Hubei og Suður-Shaanxi og Sichuan. [2][3]
Picea neoveitchii vex í 1300 til 2000 metra hæð yfir sjó. Í suðurhlíðum Qin Ling-fjalla, á náttúruverndarsvæðinu Baotian Man í Henan, vex það aðallega í fjallaskógum en einnig vex það í árdölum eða í skriðum, í 1240 til 2020 metra hæð. Þessari tegund af greni er sérstaklega hætt við útrýmingu vegna þess hve stofnar og einstaklingar eru dreifðir (langt á milli).(Zhang et al. 2006).
Picea neoveitchii (á kínversku 大果青扦 ) er tegund af greni í Kína. Því stendur ógn af tapi búsvæða. Náttúruleg útbreiðsla Picea neoveitchii er í Kína og það má finna í mörgum dreifðum stofnum í Mið-Kína. Það er í norðausturhluta Shanxi Wutai Shan, syðri Gansu, í suðurhluta Henan-sýslu Neixiang, Vestur-Hubei og Suður-Shaanxi og Sichuan.
Picea neoveitchii vex í 1300 til 2000 metra hæð yfir sjó. Í suðurhlíðum Qin Ling-fjalla, á náttúruverndarsvæðinu Baotian Man í Henan, vex það aðallega í fjallaskógum en einnig vex það í árdölum eða í skriðum, í 1240 til 2020 metra hæð. Þessari tegund af greni er sérstaklega hætt við útrýmingu vegna þess hve stofnar og einstaklingar eru dreifðir (langt á milli).(Zhang et al. 2006).
Il peccio di Veitch (Picea neoveitchii Mast., 1903) è una rarissima specie di peccio, appartenente alla famiglia delle Pinaceae, originaria di alcune località montane ubicate nella Cina centrale.[1]
Il nome generico Picea, utilizzato già dai latini, potrebbe, secondo un'interpretazione etimologica, derivare da Pix picis = pece, in riferimento all'abbondante produzione di resina.[2] Il nome specifico neoveitchii fu assegnato da Masters in onore di John Gould Veitch, egregio orticoltore ed esploratore dell'Asia.[3]
Albero alto fino a 15 m, con tronco che può raggiungere 50 cm di diametro. I virgulti sono robusti, glabri o raramente con pubescenze sparse, di colore inizialmente giallo pallido, poi grigio o grigio-giallo nel secondo o terzo anno di età; i pulvini sono piccoli, rivolti in avanti o quasi eretti. La vasta chioma è conica.[4][5]
Le foglie sono aghiformi, lunghe 1,5-2 cm, lineari, di norma ricurve, di sezione trasversalmente rombica, con punte acute e pungenti, di colore verde scuro con bande stomatiche biancastre; hanno stomi su entrambe le pagine, disposti su 4-7 linee. Le gemme sono ovoidali-coniche o coniche, lunghe 5-6 mm, non resinose; le perule sono triangolari, ottuse, di colore marrone, lievemente pubescenti alla base.[4]
Gli strobili maschili sono ascellari, lunghi 2 cm, giallastri.[4]
I coni femminili sono inizialmente eretti, poi pendenti, terminali, oblunghi-ovoidali, sessili, lunghi 8-14 cm e larghi 4,6-6,5 cm, con punte ottuse, verdi da immaturi, poi marroni-giallastri. I macrosporofilli sono pochi, larghi, convessi, largamente obovati o spatolati vicino all'apice, lunghi 2,5-3,2 cm, con superficie abassiale finemente striata e apofisi ben definita; il margine superiore è intero, arrotondato o leggermente ottuso, curvo e spesso ondulato. Le brattee sono ligulate, rudimentali, purpuree, lunghe 4-5 mm e interamente incluse. I semi, ovoidali-oblunghi, sono marroni scuri, lunghi 5-7 mm, con parte alata obovata, lunga 15-18 mm, di colore marrone chiaro.[4]
La corteccia, di colore grigio, è divisa in placche.[5]
La sub-popolazione ubicata nel nord-ovest dell'Hubei è quella principale con circa 150 individui maturi, mentre sono solo sei gli esemplari nel sud del Gansu. Altri 3 pecci di Veitch si ritrovano isolati nella Contea di Neixiang (Henan), mentre due esemplari maturi si conoscono nello Shaanxi meridionale. Vegeta in media montagna dai 1200 ai 2250 m di quota, su pendii rocciosi, in associazione con altre conifere come Pinus armandii, Picea asperata, Tsuga chinensis, Abies chensiensis e caducifoglie come Rhus vernaciflua, Betula luminifera, Betula insignis e Sorbus folgneri.[1]
Il suo legno veniva utilizzato localmente. La rarità della specie non ha permesso la sua introduzione in altri continenti e si conoscono solo una decina di esemplari coltivati in due giardini botanici cinesi.[1]
L'unica subpopolazione in grado di rigenerarsi è quella principale ubicata nell'Hubei (oltretutto non protetta), mentre le altre, di pochi individui e sparpagliate, non mostrano segni di riproduzione. L'areale primario è stimato in circa 9 km². Per salvare la specie è in corso un programma che prevede l'impianto ex situ di esemplari coltivati. Viene classificata come specie in pericolo critico nella Lista rossa IUCN.[1]
Il peccio di Veitch (Picea neoveitchii Mast., 1903) è una rarissima specie di peccio, appartenente alla famiglia delle Pinaceae, originaria di alcune località montane ubicate nella Cina centrale.
Picea neoveitchii é uma espécie de conífera da família Pinaceae.
Apenas pode ser encontrada na China.
Está ameaçada por perda de habitat.
Picea neoveitchii é uma espécie de conífera da família Pinaceae.
Apenas pode ser encontrada na China.
Está ameaçada por perda de habitat.
Країни проживання: Китай (Ганьсу, Хубей). Зустрічається на середніх та низьких гірських схилах, а також у долинах річок і осипах на висотах від 1300 до 2000 метрів. Опади у діапазоні від 700-900 мм на рік.
Росте як вічнозелене дерево до 15 м заввишки і 50 см діаметром на рівні грудей, з широкою конічною кроною. Кора сіра, лущиться. Невеликі смолисті фіолетово-коричневий зимові бруньки є сферичними. Голки зігнуті, ромбічні у перетині, розміром 15-25 × 2 мм, на вершині гострі. Насіннєві шишки спочатку зелені, коли зрілі коричневі, овально-циліндричні, розміром 8-14 × 5-6,5 см. Насіння оберненояйцевидне, розміром 5-6 × 3,5 мм, з 10 мм крилами. Запилення відбувається травня, насіння дозріва у вересні-жовтні.
Деревина цього дерева використовується локально. Дерева не були введені в європейські чи американські сади і дендрарії і тільки вирощують у Сіаньському Ботанічному саду і Шанхайському ботанічному саду.
Зайнята видом площа значно знизилася в період між 1950 і 1990 через вирубку для деревини. Охороняється в рамках національного законодавства. Вид був у центрі уваги кількох проектів щодо збереження протягом останнього десятиліття (2013).
Це незавершена стаття про родину Соснові.Picea neoveitchii là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Mast. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1903.[1]
Picea neoveitchii là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Mast. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1903.
Picea neoveitchii Mast., 1903
Охранный статус
Picea neoveitchii (лат.) — вид хвойных деревьев из рода елей (Picea), эндемик Китая, редкий вид находится под угрозой исчезновения.
Произрастает в центральных районах Китая — юг Ганьсу, юго-запад Хэнань (Нэйсян), запад Хубэй, юг Шэньси, северо-восток Шаньси (Утайшань), Сычуань. Вид очень редкий, фрагментарно встречается в пределах ареала в горных хвойных лесах на южных склонах хребта Циньлин на высотах 1300—2000 метров над уровнем моря. Произошло значительное сокращение площади расселения и численность всей популяции, особенно в Нэйсян. Вымирающий вид, нуждающийся в охране.
Вечнозелёные деревья до 15 м высотой, с диаметром ствола до 50 см. Ствол покрыт серой корой, чешуйчато и отслаивающейся. Корона широко-конической формы. Молодые веточки бледно-жёлтые или коричневатые, на 2-й и 3-й год становятся серыми или жёлто-серыми, позже — серые или тёмно-серые. Зимние почки шаровидные, слабо смолистые, чешуйки пурпурно-коричневые, прижаты к основанию. Хвоя ориентирована радиально, иглы изогнутые направлены вперёд, в сечении ромбические, длиной 1,5—2,5 см и около 2 мм шириной, с 4—7 устьевыми линиями вдоль каждой поверхности, с острыми концами. Семенные шишки зелёные, спелые бледно-коричневые или коричневые, редко желто-зелёные, продолговатые яйцевидно-цилиндрической формы, длиной 8—14 и диаметром 5—6,5 см. Семенные чешуйки ромбовидные, примерно 2,7 см длиной и 2,7-3 см шириной, с верхушками широко-закруглёнными или притупленными. Семена яйцевидные, 5—6 на 3,5 мм с крылом около 1 см. Опыление идёт в мае, созревание семян наступает в сентябре-октябре.
Picea neoveitchii Mast. The Gardeners' Chronicle: a weekly illustrated journal of horticulture and allied subjectsruen. ser. 3 33: 116–117, f. 50–51. 1903.
Picea neoveitchii (лат.) — вид хвойных деревьев из рода елей (Picea), эндемик Китая, редкий вид находится под угрозой исчезновения.
大果青杄（学名：Picea neoveitchii）为松科云杉属的植物，是中国的特有植物。分布于中国大陆的陕西、甘肃、湖北等地，生长于海拔1,300米至2,000米的地区，多生在山坡。
青扦杉（中国裸子植物志），紫树（陕西佛坪），爪松（陕西户县）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
