Les tifacees en sentíu ampliu (nome científicu Typhaceae sensu llato) formen una familia de plantes distribuyíes más o menos por tol mundu, carauterístiques de hábitats acuáticos y güelgues. Les fueyes son lliniales y munches vegaes esponxoses. Tienen inflorescencies determinaes, terminales, altamente modificaes con numberoses flores pequeñes densamente arrexuntaes, les inflorescencies como resultancia tienen aspeutu d'espigues elongaes o aglomeraciones globoses, les flores masculines asitiaes enriba de les femenines. Son polinizadas pol vientu. Na so circunscripción según el sistema de clasificación APG III (2009[2]), Judd et al. (2007) y na de Kubitzki (1998[3]) y tamién según el APWeb (2001 d'equí p'arriba),[4] la familia inclúi a los xéneros Typha y Sparganium. Según el más antiguu sistema de clasificación APG II del 2003[5] la familia incluyía namái al xéneru Typha, y Sparganium, que ye'l cláu hermanu, pertenecía a la so propia familia Sparganiaceae.
Yerbes rizomatosas, acuátiques o de tierres húmedes, con fueyes y tarmos flotantes nel so parte distal o emerxentes. Pelos simples.
Fueyes de disposición alterna, dísticas, simples, lliniales, de marxe enteru, con venación paralela, munches vegaes esponxoses, con canales d'aire y particiones que contienen célules estrellaes, envainadoras na base, ensin estípules.
Inflorescencies determinaes, terminales, altamente modificaes con numberoses flores densamente arrexuntaes y que tienen aspeutu d'espigues elongaes o aglomeraciones globoses, les flores masculines asitiaes enriba de les femenines, munches vegaes con una bráctea llinial subxacente.
Les flores son unisexuales, les plantes monoicas, flores radiales.
Los tépalos son 1 a 6 y amenorgaos, con forma de bráctea, o con forma de gocha y numberosos, o con forma d'escama, separaos.
Los estames son 1 a 8, los filamentos separaos o connaos na base, les anteres col texíu conectivu dacuando espandíu.
El polen ye uniporáu, en mónaes o en tétraes.
3 carpelos, connaos, usualmente namái 1 d'ellos ye funcional, ovariu súperu, con placentación apical (y usualmente 1 lóculo), munches vegaes sobre un pie, un estigma, estendíu a lo llargo d'un llau del estilu. 1 óvulu.
Nun hai nectarios.
El frutu ye una drupa carnosa seca-esponxosa, o un folículo con aspeutu d'aqueniu.
La grana con un poru, al traviés del cual remanez l'embrión.
Llargamente distribuyíes, especialmente nel Hemisferiu Norte, son carauterístiques de hábitats acuáticos y de tierres húmedes, especialmente güelgaes.
Les tifacees sensu llato son polinizadas por vientu.
Les goches del periantu persistente de Typha ayuden a la dispersión de los frutos tipu aqueniu (que dempués de la dispersión ábrense, lliberando la única grana). Les drupes seques-esponxoses de Sparganium pueden ser esvalixaes por páxaros, mamíferos, o agua (llexen por cuenta de la capa esterior esponxosa del frutu).
Los analises cladísticos con calteres morfolóxicos (Dahlgren et al. 1985,[6] Linder y Kellogg 1995,[7] Stevenson y Loconte 1995,[8] Stevenson et al. 2000[9]) sostienen fuertemente la monofilia d'esta familia, constituyida polos dos xéneros mentaos. Los analises basaos en secuencies d'ADN son más equívocos, dalgunos sofiten (Chase et al. 1993,[10] Duvall et al. 1993,[11] Davis et al. 2004[12]) y otros non (Chase et al. 2000[13]) la monofilia del grupu. Un analís de secuencies de rbcL y morfoloxía (Chase et al. 1995b,[14] Michelangeli et al. 2003[15]) tamién sostuvo la monofilia d'esta familia.
La familia foi reconocida pol APG III (2009[2]), el Linear APG III (2009[1]) asignó-y el númberu de familia 91. La familia yá fuera reconocida pol APG II (2003[5]).
2 xéneros, según Royal Botanic Gardens, Kew[16] (visitáu en xineru del 2009):
Los dos xéneros son dacuando utilizaos como ornamentales.
Les fueyes de Typha son usaes como material de texíu.
Los rizomas llenos d'almidón, les inflorescencies masculines nueves, y el polen de los dos xéneros pueden ser consumíos como alimentu.
Les tifacees en sentíu ampliu (nome científicu Typhaceae sensu llato) formen una familia de plantes distribuyíes más o menos por tol mundu, carauterístiques de hábitats acuáticos y güelgues. Les fueyes son lliniales y munches vegaes esponxoses. Tienen inflorescencies determinaes, terminales, altamente modificaes con numberoses flores pequeñes densamente arrexuntaes, les inflorescencies como resultancia tienen aspeutu d'espigues elongaes o aglomeraciones globoses, les flores masculines asitiaes enriba de les femenines. Son polinizadas pol vientu. Na so circunscripción según el sistema de clasificación APG III (2009), Judd et al. (2007) y na de Kubitzki (1998) y tamién según el APWeb (2001 d'equí p'arriba), la familia inclúi a los xéneros Typha y Sparganium. Según el más antiguu sistema de clasificación APG II del 2003 la familia incluyía namái al xéneru Typha, y Sparganium, que ye'l cláu hermanu, pertenecía a la so propia familia Sparganiaceae.
Tifàcia, Tifàcies o Typhaceae és una família de plantes amb flors.
La família constava d'un únic gènere (Typha) amb unes 12 espècies però recentment s'hi ha inclòs el gènere Sparganium.
Les espècies es reconeixen per tenir una espiga de flors unisexuals.
Tifàcia, Tifàcies o Typhaceae és una família de plantes amb flors.
La família constava d'un únic gènere (Typha) amb unes 12 espècies però recentment s'hi ha inclòs el gènere Sparganium.
Les espècies es reconeixen per tenir una espiga de flors unisexuals.
Orobincovité (Typhaceae Juss.) je čeleď jednoděložných rostlin z řádu lipnicotvaré (Poales). Ve starších taxonomických systémech byla čeleď řazena do řádu pandánotvaré (Pandanales) nebo do samostatného řádu orobincotvaré (Typhales) a obsahovala pouze jediný rod orobinec (Typha)[1]. Podle nejmodernějšího systému APG III sem byl přiřazen ještě rod zevar (Sparganium), který byl dříve řazen do samostatné čeledi zevarovité, která obsahovala také jen rod zevar.
Jsou to vytrvalé byliny s oddenky, většinou vodní nebo bažinné kořenící ve dně, zřídka i plovoucí. Listy jsou jednoduché, střídavé, přisedlé, dvouřadě uspořádané, vzpřímené nebo někdy plovoucí na hladině. Čepele jsou čárkovité, celokrajné, se souběžnou žilnatinou. Jsou to jednodomé rostliny s jednopohlavnými květy. Květy jsou uspořádány v květenstvích, někdy složených, palicích nebo hlávkách, které jsou pohlavně rozlišené, nahoře jsou samčí palice či hlávky, dole samičí. Okvětí je velmi redukované, na šupiny nebo chlupy, nejčastěji obsahuje 1-6 členů. Tyčinky v samčích květech jsou nejčastěji 3, řidčeji 1-6, volné nebo srostlé. Gyneceum je srostlé z 1-2 plodolistů, je monomerické, pseudomonomerické nebo synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je drobný měchýřek před puknutím připomínající nažku, oříšek až peckovice.[1],[2]
Jsou známy 2 rody orobinec (Typha) a zevar (Sparganium) a asi 25 druhů, které jsou rozšířeny na vhodných stanovištích většiny světa.[2] V ČR roste 7 druhů, 2 další už z České republiky vymizely.
Orobincovité (Typhaceae Juss.) je čeleď jednoděložných rostlin z řádu lipnicotvaré (Poales). Ve starších taxonomických systémech byla čeleď řazena do řádu pandánotvaré (Pandanales) nebo do samostatného řádu orobincotvaré (Typhales) a obsahovala pouze jediný rod orobinec (Typha). Podle nejmodernějšího systému APG III sem byl přiřazen ještě rod zevar (Sparganium), který byl dříve řazen do samostatné čeledi zevarovité, která obsahovala také jen rod zevar.
Dunhammer-familien (Typhaceae) er udbredt over hele kloden (undtagen Antarktis). De ca. 14 arter er samlet i to slægter, og det er stauder med kraftige jordstængler, som foretrækker fugtige voksesteder, og som har oprettet, linjeformede blade. Blomsterne er samlet i kompakte, cylindriske eller runde stande, som senere bliver til frugtstande.
Slægter
Die Rohrkolbengewächse (Typhaceae) sind eine Pflanzenfamilie in der Ordnung der Süßgrasartigen (Poales). Diese Sumpf- oder Wasserpflanzen sind praktisch weltweit verbreitet.
Die Arten der Familie der Rohrkolbengewächse gedeihen als Sumpf- oder Wasserpflanzen. Sie wachsen als ausdauernde krautige Pflanzen und bilden kriechende Rhizome als Überdauerungsorgane. Die kräftigen bis schlanken Stängel sind einfach oder verzweigt.[1] Die wechselständig und zweizeilig am Stängel angeordneten Laubblätter stehen aufrecht und befinden sich über oder unter Wasser. Es ist eine Blattscheide vorhanden.[1] Die Blattspreite ist einfach und ganzrandig.
Die Arten sind einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch). Die Hochblätter sind laubblattähnlich.[1] Die Blütenstände sind bei den beiden Gattungen sehr unterschiedlich aufgebaut.[1] Bei den Rohrkolben-Arten steht ein einfacher „Kolben“[2] auf dem Stängel; dies ist ein zylindrischer ähriger Blütenstand mit im unteren weiblichen und oberen Bereich männlichen Blüten.[1] Beim Igelkolben stehen in einem verzweigten, rispigen, traubigen oder ährigen Gesamtblütenstand einige rein männliche oder rein weibliche kugelige Teilblütenstände, wobei die männlichen oberhalb der weiblichen angeordnet sind.[1]
Die vielen, sehr kleinen Blüten sind eingeschlechtig und meist dreizählig.[1][3] Die Blütenhülle fehlt oder ist reduziert und besteht dann aus drei oder sechs länglichen, schuppenförmigen Blütenhüllblättern.[1] Die männlichen Blüten enthalten (ein bis) drei oder sechs (bis acht) Staubblätter.[2] Die Staubbeutel öffnen sich mit einem Längsschlitz.[1] Nektarien fehlen. Die weiblichen Blüten stehen über einem Vorblatt oder feinen Haaren. Der Fruchtknoten ist pseudomonomer oder selten zweikammerig und enthält eine hängende, apotrope Samenanlage pro Fruchtblatt.[3] Der einfache oder gabelige Griffel endet in ein bis zwei langen, unilateral, verbreiterten oder spatelförmigen Narben.[1][3]
Die winzigen nussartigen Schließfrüchte fallen, falls ein Fruchtstiel vorhanden ist, mit ihm zusammen ab. Die Samenschale (Testa) ist dünn.[1]
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 15.[3]
Die Familie der Rohrkolbengewächse (Typhaceae) gehört zur Ordnung der Süßgrasartigen (Poales). Die Typhaceae kommen in tropischen bis gemäßigten Gebieten der Welt vor. Die Familie enthält nur zwei Gattungen mit etwa (25 bis) 35[1] Arten:
Die Gattung Sparganium bildete früher alleine die Familie der Sparganiaceae Hanin und die Gattung Typha bildete alleine die Familie Typhaceae Juss. s. str. Molekulargenetische Untersuchungen zeigen, dass die beiden Gattungen nah verwandt sind und in eine Familie gehören, die Familie Typhaceae s. l.[4] Diese Familie ist etwa 109 Millionen Jahre alt und die beiden Gattungen trennten sich vor etwa 89 Millionen Jahren. Es sind viele Fossilienbelege auch aus der Kreidezeit vorhanden.[3] (Zur systematischen Stellung von Sparganium siehe auch Igelkolbengewächse#Systematik und Verbreitung.)
Die Rohrkolbengewächse (Typhaceae) sind eine Pflanzenfamilie in der Ordnung der Süßgrasartigen (Poales). Diese Sumpf- oder Wasserpflanzen sind praktisch weltweit verbreitet.
Boberrosken (Typhaceae an Sparganiaceae) san en plaantenfamile uun't kategorii Poales.
Qoʻgʻadoshlar — koʻp yillik oʻtlar. 1 turkum (qoʻgʻa) va 15 turdan iborat. Yevropa va Shim. Amerikada keng tarqalgan. Oʻzbekistonda 6 turi daryo, kanal, ariq boʻylarida, koʻllar atrofida oʻsadi. Poyalari 30— 200 sm atrofida; silliq, boʻgʻimlarga ajralmagan. Barglari qalami, 2 qator boʻlib oʻrnashgan. Gullari 1 jinsli, gulqoʻrgʻonsiz. Changchi gullari toʻpgullarning yuqori qismida, urugʻchi gullari esa pastki qismida joylashgan. Iyun—avg .da gullab, meva beradi.
Rogožowe rostliny (Typhaceae) su swójźba znutśika pórěda (Poales). Bagnowe a wódne rostliny su swětodaloko rozšyrjone.
Swójźba rogožowych rostlinow (Typhaceae) słuša k pórědoju de:Süßgrasartige (Poales). Rod Sparganium jo stwórił něga sam swójźbu Sparganiaceae Hanin a rod Typha jo stwórił sam swójźbu Typhaceae Juss. s. str. Molekulargeniske pśepytowanje pokazuju, až wobej roda stej blisko pśiswójźbnej a do jadneje swójźby słušatej, swójźby Typhaceae s. l...[1] Toś ta swójźba jo něźi 109 milionow lět stara a wobej roda se jo rozdźělowałej pśed něźi 89 milionami lět. Eksistěrujo wjele fosilowych dopokazow teke z kridoweje doby.[2]
Typhaceae wustupuju w tropiskich až měrnych stronach swěta. W Chinskej wustupujotej wobej roda z něźi 23 družynami, šesć z tych janož tam.[3]
Swójźba Typhaceae wopśimjejo jano dwa roda z něźi (25 až) 35[3] družynami:
Rogožowe rostliny (Typhaceae) su swójźba znutśika pórěda (Poales). Bagnowe a wódne rostliny su swětodaloko rozšyrjone.
De Tuorreboutfamylje (Typhaceae) is in famylje fan iensiedlobbige planten. De famylje wurdt troch de measte systemen fan plantesystematyk erkend, en ek troch APG (1998) en APG II (2003).
It giet om in lytse famylje, fan sa'n dozyn soarten yn ien genus. De famylje bestiet út ien skaai: tuorrebout (Typha) mei yn Fryslân en Nederlân twa fertsjintwurdigers :
Fan rêstige wâlkanten ôf kinne dizze oerbliuwende sompeplanten oant 1,5 meter djipte groeie. Mei harren krêftige woartelstokken kinne se in tichte ouwerbegroeiing foarmje. De blommen steane ticht opinoar yn silinderfoarmige ieren, de boppeste ier mei manlike en de ûnderste mei froulike blommen.
Wrâldwiid bestiet de famylje út tolve soarten, dy't tige wiid ferspraat binne, fan tuskenbeiden klimaten oant en mei de tropen.
De tuorrebout wurdt ek wol bollepyst, dodde, doer, doer(e)bol, doerebout, dûzebout, dule, duorre(bout), hembol, lampepûster, moddersnyl, poddeduorre, poepekul, pompeduorre, (reid)sigaar, sigge, smooksigaar, stjonksigaar, stjonkstôk, stûzebol en stûzebout, such, sugge of tuollebout neamd.
De Tuorreboutfamylje (Typhaceae) is in famylje fan iensiedlobbige planten. De famylje wurdt troch de measte systemen fan plantesystematyk erkend, en ek troch APG (1998) en APG II (2003).
It giet om in lytse famylje, fan sa'n dozyn soarten yn ien genus. De famylje bestiet út ien skaai: tuorrebout (Typha) mei yn Fryslân en Nederlân twa fertsjintwurdigers :
grutte tuorrebout (Typha latifolia) lytse tuorrebout (Typha angustifolia).Fan rêstige wâlkanten ôf kinne dizze oerbliuwende sompeplanten oant 1,5 meter djipte groeie. Mei harren krêftige woartelstokken kinne se in tichte ouwerbegroeiing foarmje. De blommen steane ticht opinoar yn silinderfoarmige ieren, de boppeste ier mei manlike en de ûnderste mei froulike blommen.
Wrâldwiid bestiet de famylje út tolve soarten, dy't tige wiid ferspraat binne, fan tuskenbeiden klimaten oant en mei de tropen.
Fryske nammenDe tuorrebout wurdt ek wol bollepyst, dodde, doer, doer(e)bol, doerebout, dûzebout, dule, duorre(bout), hembol, lampepûster, moddersnyl, poddeduorre, poepekul, pompeduorre, (reid)sigaar, sigge, smooksigaar, stjonksigaar, stjonkstôk, stûzebol en stûzebout, such, sugge of tuollebout neamd.
Патанпаш йышĕ (Typhaceae) - пĕр чĕреклĕ чечеклĕ ӳсентăрансен йышĕ.
[[Категори:Ӳсентăран йышĕсем]
Рогози (науч. Typhaceae) — семејство цветни растенија од редот на тревите (Poales).
Согласно системот APG III од 2009 г. семејството има два рода: шаварот (Sparganium) и рогозот (Typha) со вкупно 51 вид.[2]
Кронквистовиот систем од 1981 г. го сместил семејството во редот рогозовидни Typhales, поткласа комелиниди во класата еднолисните (Liliopsida).
Членовите на семејството се мочуришни зелјести растенија with дворедни листови и густи кафеникави шилци на еднополовите цветови.
Најраните фосили (полен и цветови) се најдени во наоди од кредата.[3]
Рогози (науч. Typhaceae) — семејство цветни растенија од редот на тревите (Poales).
Согласно системот APG III од 2009 г. семејството има два рода: шаварот (Sparganium) и рогозот (Typha) со вкупно 51 вид.
Кронквистовиот систем од 1981 г. го сместил семејството во редот рогозовидни Typhales, поткласа комелиниди во класата еднолисните (Liliopsida).
Членовите на семејството се мочуришни зелјести растенија with дворедни листови и густи кафеникави шилци на еднополовите цветови.
Најраните фосили (полен и цветови) се најдени во наоди од кредата.
టైఫేసి (Typhaceae) పుష్పించే మొక్కలలో ఒక కుటుంబం.
The APG II system, (1998, 2003) ప్రకారం ఈ కుటుంబాన్ని ఏకదళబీజాలు తరగతిలో పోయేలిస్ క్రమంలో వర్గీకరించారు, ఈ కుటుంబంలో ఒకే ప్రజాతి టైఫా (Typha) ఉండేది. ఆ తర్వాత స్పార్గానియం (Sparganium) ప్రజాతిని దీనీలో చేర్చారు.
క్రాన్ క్విస్ట్ విధానము (Cronquist system) కూడా దీనిని గుర్తించింది.
The Typhaceae (/taɪˈfeɪsii/) are a family of flowering plants, sometimes called the cattail family.[2] The botanical name for the family has been recognized by most taxonomists.
Members can be recognized as large marsh herbs with alternate two-ranked leaves and a brownish compact spike of unisexual flowers. The plants have creeping rhizomes. [3]
The male flowers either lack a perianth or have six scales. They may also have club shaped threads or wedge or spatula shaped scales that are intermingled wit the flowers. They have between two and seven stamens.[3]
The female flowers have a perianth of fine hairs or scales. These may be accompanied by slender bracteoles. The ovary is one chambered and contains a single pendulous ovule. The style is simple and the stigma simple and long.[3]
The fruit may or may not be stalked and the pericarp may be thick or thin. The seeds are endospermous with a cylindric embryo.[3]
The earliest fossils, including pollen and flowers, have been recovered from late Cretaceous deposits.[4]
The APG II system, of 2003 (unchanged from the APG system, 1998), also recognizes this family, and assigns it to the order Poales in the clade commelinids, in the monocots. The family then consisted of one genus (Typha), totalling a dozen species of perennial plants of wet habitats. More recently, the APG III system of 2009 included a second genus, Sparganium, in this family. The two genera together have a total of 51 known species.[5]
The Cronquist system, of 1981, also recognized such a family and placed it in the order Typhales, in the subclass Commelinidae in class Liliopsida in division Magnoliophyta.
The Wettstein system, last updated in 1935, placed the family in order Pandanales.
The Typhaceae (/taɪˈfeɪsii/) are a family of flowering plants, sometimes called the cattail family. The botanical name for the family has been recognized by most taxonomists.
La tifeacoj (latine Typhaceae) estas familio de plantoj en la ordo Poaloj. Ĝi konsistas el nur du genroj: tifeo kaj sparganio. La tipa genro, laŭ kiu la familio nomiĝas, estas la tifeo.
Ĝis la dua eldono de la taksonomio de la Angiosperma Filogeneza Grupo, la familio tifeacoj konsistis nur el la genro tifeo. Ekde la tria eldono, la genro sparganio ankaŭ apartenas al la tifeacoj.
La tifeacoj (latine Typhaceae) estas familio de plantoj en la ordo Poaloj. Ĝi konsistas el nur du genroj: tifeo kaj sparganio. La tipa genro, laŭ kiu la familio nomiĝas, estas la tifeo.
Las tifáceas en sentido amplio (nombre científico Typhaceae sensu lato) forman una familia de plantas distribuidas más o menos por todo el mundo, características de hábitats acuáticos y humedales. Las hojas son lineales y muchas veces esponjosas. Poseen inflorescencias determinadas, terminales, altamente modificadas con numerosas flores pequeñas densamente agrupadas, las inflorescencias como resultado tienen aspecto de espigas elongadas o aglomeraciones globosas, las flores masculinas posicionadas arriba de las femeninas. Son polinizadas por el viento. En su circunscripción según el sistema de clasificación APG III (2009[2]), Judd et al. (2007) y en la de Kubitzki (1998[3]) y también según el APWeb (2001 en adelante),[4] la familia incluye a los géneros Typha y Sparganium. Según el más antiguo sistema de clasificación APG II del 2003[5] la familia incluía sólo al género Typha, y Sparganium, que es el clado hermano, pertenecía a su propia familia Sparganiaceae.
En el sistema de clasificación propuesto por Judd et al. (1999) que dividía a Poales en órdenes más pequeños, y en el de Cronquist (1981, 1988) estos dos grupos pertenecían al orden Typhales, con esta misma circunscripción.
Hierbas rizomatosas, acuáticas o de tierras húmedas, con hojas y tallos flotantes en su parte distal o emergentes. Pelos simples.
Hojas de disposición alterna, dísticas, simples, lineales, de margen entero, con venación paralela, muchas veces esponjosas, con canales de aire y particiones que contienen células estrelladas, envainadoras en la base, sin estípulas.
Inflorescencias determinadas, terminales, altamente modificadas con numerosas flores densamente agrupadas y que tienen aspecto de espigas elongadas o aglomeraciones globosas, las flores masculinas posicionadas arriba de las femeninas, muchas veces con una bráctea lineal subyacente.
Las flores son unisexuales, las plantas monoicas, flores radiales.
Los tépalos son 1 a 6 y reducidos, con forma de bráctea, o con forma de cerda y numerosos, o con forma de escama, separados.
Los estambres son 1 a 8, los filamentos separados o connados en la base, las anteras con el tejido conectivo a veces expandido.
El polen es uniporado, en mónadas o en tétradas.
3 carpelos, connados, usualmente sólo 1 de ellos es funcional, ovario súpero, con placentación apical (y usualmente 1 lóculo), muchas veces sobre un pie, un estigma, extendido a lo largo de un lado del estilo. 1 óvulo.
No hay nectarios.
El fruto es una drupa carnosa seca-esponjosa, o un folículo con aspecto de aquenio.
La semilla con un poro, a través del cual emerge el embrión.
Ampliamente distribuidas, especialmente en el Hemisferio Norte, son características de hábitats acuáticos y de tierras húmedas, especialmente humedales.
Las tifáceas sensu lato son polinizadas por viento.
Las cerdas del perianto persistente de Typha ayudan a la dispersión de los frutos tipo aquenio (que después de la dispersión se abren, liberando la única semilla). Las drupas secas-esponjosas de Sparganium pueden ser dispersadas por pájaros, mamíferos, o agua (flotan debido a la capa exterior esponjosa del fruto).
Los análisis cladísticos con caracteres morfológicos (Dahlgren et al. 1985,[6] Linder y Kellogg 1995,[7] Stevenson y Loconte 1995,[8] Stevenson et al. 2000[9]) sostienen fuertemente la monofilia de esta familia, constituida por los dos géneros mencionados. Los análisis basados en secuencias de ADN son más equívocos, algunos apoyan (Chase et al. 1993,[10] Duvall et al. 1993,[11] Davis et al. 2004[12]) y otros no (Chase et al. 2000[13]) la monofilia del grupo. Un análisis de secuencias de rbcL y morfología (Chase et al. 1995b,[14] Michelangeli et al. 2003[15]) también sostuvo la monofilia de esta familia.
La familia fue reconocida por el APG III (2009[2]), el Linear APG III (2009[1]) le asignó el número de familia 91. La familia ya había sido reconocida por el APG II (2003[5]).
2 géneros, según Royal Botanic Gardens, Kew[16] (visitado en enero del 2009):
Los dos géneros son ocasionalmente utilizados como ornamentales.
Las hojas de Typha son usadas como material de tejido.
Los rizomas llenos de almidón, las inflorescencias masculinas jóvenes, y el polen de los dos géneros pueden ser consumidos como alimento.
|coautores=
(ayuda)
|coautores=
(ayuda) |coautores=
(ayuda) |coautores=
(ayuda); |fechaacceso=
requiere |url=
(ayuda) |coautores=
(ayuda); |fechaacceso=
requiere |url=
(ayuda) |coautores=
(ayuda) |coautores=
(ayuda) |coautores=
(ayuda); |fechaacceso=
requiere |url=
(ayuda) Las tifáceas en sentido amplio (nombre científico Typhaceae sensu lato) forman una familia de plantas distribuidas más o menos por todo el mundo, características de hábitats acuáticos y humedales. Las hojas son lineales y muchas veces esponjosas. Poseen inflorescencias determinadas, terminales, altamente modificadas con numerosas flores pequeñas densamente agrupadas, las inflorescencias como resultado tienen aspecto de espigas elongadas o aglomeraciones globosas, las flores masculinas posicionadas arriba de las femeninas. Son polinizadas por el viento. En su circunscripción según el sistema de clasificación APG III (2009), Judd et al. (2007) y en la de Kubitzki (1998) y también según el APWeb (2001 en adelante), la familia incluye a los géneros Typha y Sparganium. Según el más antiguo sistema de clasificación APG II del 2003 la familia incluía sólo al género Typha, y Sparganium, que es el clado hermano, pertenecía a su propia familia Sparganiaceae.
En el sistema de clasificación propuesto por Judd et al. (1999) que dividía a Poales en órdenes más pequeños, y en el de Cronquist (1981, 1988) estos dos grupos pertenecían al orden Typhales, con esta misma circunscripción.
Hundinuialised (Typhaceae) on üheiduleheliste õistaimede sugukond.
Koguteoses "Eesti NSV floora" kasutatud süsteemi järgi kuulub sugukonda ainult üks perekond – hundinui (Typha). Mõnede teiste süsteemide järgi haarab see sugukond ka jõgitakjalisi.
Eestis kasvab pärismaisena kaks liiki hundinuie:
Hundinuialised (Typhaceae) on üheiduleheliste õistaimede sugukond.
Koguteoses "Eesti NSV floora" kasutatud süsteemi järgi kuulub sugukonda ainult üks perekond – hundinui (Typha). Mõnede teiste süsteemide järgi haarab see sugukond ka jõgitakjalisi.
Typhaceae familiako antzeko zurtoina duen landarea loredunen da, hosto osatzen dute.
Typhaceae familiako antzeko zurtoina duen landarea loredunen da, hosto osatzen dute.
(RLQ=window.RLQ||[]).push(function(){mw.log.warn("Gadget "ErrefAurrebista" was not loaded. Please migrate it to use ResourceLoader. See u003Chttps://eu.wikipedia.org/wiki/Berezi:Gadgetaku003E.");});Osmankäämikasvit (Typhaceae) on Poales-lahkoon kuuluva yksisirkkaisten kasvien heimo, jonka kasvit ovat kosteikkojen juurakollisia ruohoja. Uusimmissa kasvien luokitteluissa osmankäämikasvien heimoon sisällytetään myös palpakot (Sparganium), jotka muodostivat aikaisemmin oman palpakkokasvien (Sparganiaceae) heimonsa.
Osmankäämikasvien lehdet ovat tasasoukkia ja pystyjä. Lehtitupet ovat selväpiirteiset toisin kuin sukulaisillaan palpakkokasveilla. Kukinto on luonteenomainen: lieriömäinen, tiheä ja tähkämäinen ja siinä on runsaasti vähäpätöisiä kukkia. Emikukkia käsittävä osa on siitä erillisen hedekukkia käsittävän osan alapuolella. Kukat ovat kehättömiä. Hedekukissa on yhteen kasvaneet heteet. Emikukkien kukkaperä on pitkäkarvainen. Hedelmä on pähkylä.
Heimon muodostaa ainoastaan osmankäämien (Typha) suku, jossa on 8–13 lajia luokitustavasta riippuen. Lajit kasvavat monissa ilmastovyöhykkeissä tropiikista viileään eri puolilla maapalloa, mutta puuttuvat Madagaskarilta, Malesiasta ja Amerikoiden lämpimistä osista.[1]
Osmankäämikasvit (Typhaceae) on Poales-lahkoon kuuluva yksisirkkaisten kasvien heimo, jonka kasvit ovat kosteikkojen juurakollisia ruohoja. Uusimmissa kasvien luokitteluissa osmankäämikasvien heimoon sisällytetään myös palpakot (Sparganium), jotka muodostivat aikaisemmin oman palpakkokasvien (Sparganiaceae) heimonsa.
Osmankäämikasvien lehdet ovat tasasoukkia ja pystyjä. Lehtitupet ovat selväpiirteiset toisin kuin sukulaisillaan palpakkokasveilla. Kukinto on luonteenomainen: lieriömäinen, tiheä ja tähkämäinen ja siinä on runsaasti vähäpätöisiä kukkia. Emikukkia käsittävä osa on siitä erillisen hedekukkia käsittävän osan alapuolella. Kukat ovat kehättömiä. Hedekukissa on yhteen kasvaneet heteet. Emikukkien kukkaperä on pitkäkarvainen. Hedelmä on pähkylä.
Heimon muodostaa ainoastaan osmankäämien (Typha) suku, jossa on 8–13 lajia luokitustavasta riippuen. Lajit kasvavat monissa ilmastovyöhykkeissä tropiikista viileään eri puolilla maapalloa, mutta puuttuvat Madagaskarilta, Malesiasta ja Amerikoiden lämpimistä osista.
La classification phylogénétique APG III (2009), qui a évité toute option, place systématiquement le genre Sparganium, rendant la famille Sparganiaceae invalide.
Le nom vient du genre Typha qui vient du grec τυφά / tyfá, nom utilisé par Théophraste pour cette plante[1].
La classification phylogénétique APG III (2009) inclut dans cette famille les genres précédemment placés dans la famille Sparganiaceae. Le genre Sparganium pour être précis.
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (22 avr. 2010)[2] et Angiosperm Phylogeny Website (21 mai 2010)[3] :
Selon NCBI (22 avr. 2010)[4] :
Selon ITIS (22 avr. 2010)[5] :
Selon DELTA Angio (22 avr. 2010)[6] :
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (22 avr. 2010)[2] :
Selon NCBI (22 avr. 2010)[4] :
La classification phylogénétique APG III (2009), qui a évité toute option, place systématiquement le genre Sparganium, rendant la famille Sparganiaceae invalide.
Rogozovke (lat. Typhaceae), biljna porodica iz reda travolike. Sastoji se od dva roda, ježinca (Sparganium) i rogoza (Typha), sa ukupno šezdesetak vrsta[1] listopadnih ili poluzimzelenih vodenih trajnica.
Porodica rogozovki rasprostranjena je po svim kontinentima. U Hrvatskoj raste nekoliko vrsti rogozi, među njima uskolisni rogoz (T. angustifolia) i širokolisni rogoz (T. latifolia), laxmannov rogoz (T. laxmannii), patuljasti rogoz (T. minima) i još neki
Na Zajedničkom poslužitelju postoje datoteke na temu: Rogozovke. Wikivrste imaju podatke o: RogozovkeRohodźowe rostliny (Typhaceae) su swójba znutřka porjada (Poales). Bahnowe a wódne rostliny su swětodaloko rozšěrjene.
Swójba rohodźowych rostlinow (Typhaceae) słuša k porjadej de:Süßgrasartige (Poales). Ród Sparganium tworješe něhdy sam swójbu Sparganiaceae Hanin a ród Typha tworješe sam swójbu Typhaceae Juss. s. str. Molekulargeniske přepytowanje pokazuja, zo wobaj rodaj stej blisko přiwuznej a do jednej swójby słušatej, swójby Typhaceae s. l...[1] Tuta swójba je něhdźe 109 milionow lět stara a wobaj rodaj so rozdźělowaštej před něhdźe 89 milionami lět. Eksistuje wjele fosilowych dopokazow tež z krydoweje doby.[2]
Typhaceae wustupuja w tropiskich hač měrnych kónčinach swěta. W Chinskej wustupujetej wobaj rodaj z něhdźe 23 družinami, šěsć z tych jenož tam.[3]
Swójba Typhaceae wobsahuje jenož dwaj rodaj z něhdźe (25 hač) 35[3] družinami:
Rohodźowe rostliny (Typhaceae) su swójba znutřka porjada (Poales). Bahnowe a wódne rostliny su swětodaloko rozšěrjene.
Typhaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut sistem klasifikasi APG II suku ini termasuk ke dalam bangsa Poales, klad commelinids (euMonokotil).
Typhaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut sistem klasifikasi APG II suku ini termasuk ke dalam bangsa Poales, klad commelinids (euMonokotil).
Typhaceae Juss. è una famiglia di angiosperme monocotiledoni dell'ordine Poales.[1][2]
Le specie di questa famiglia sono erbe palustri con foglie nastriformi e rizoma strisciante nel fango;presentano fiori unisessuali, monoici, senza perianzio (o con perianzio ridotto al minimo); infiorescenza di forma cilindrica o globosa, con fiori maschili nella parte superiore e femminili in quella inferiore.[3]
La famiglia, assegnata dalla classificazione APG IV all'ordine Poales, comprende i seguenti generi:[1][2]
Il Sistema Cronquist collocava i due generi in due famiglie distinte, Sparganiaceae e Typhaceae, entrambe assegnate all'ordine Typhales.[4]
Typhaceae Juss. è una famiglia di angiosperme monocotiledoni dell'ordine Poales.
Vilkvālīšu dzimta (Typhaceae) ir graudzāļu rindas dzimta, kurai pieder divas ģintis.[1][2]
2003. gadā APG II sistēma (segsēkļu klasifikācijas taksonomiskā sistēma) izdalīja vilkvālīšu dzimtu, kurā izdalīja vienu ģinti Typha. Vēlāk 2009. gadā APG III sistēma iekļāva dzimtā otru ģinti — Sparganium.
Ūdens un mitru vietu lakstaugi ar gariem, ložņājošiem sakneņiem. Stublājs stāvs vai peldošs.
Lapas lineāras vai lentveida, ar gludu malu, sēdošas un makstainas. Novietotas uz stublāja pamīšus vai blīvi pie stublāja pamata.
Ziedi viendzimuma, vilkvālīšu ģintī — blīvā vālītē stublāja galā, ežgalvītēm — blīvās galviņās, veidojot zarainu ziedkopu. Putekšņlapas 3—6, augļlapa 1, sēklotne apakšēja. Auglis — kauleņveida vai riekstiņš. Vējapputes augi.[3][4]
Raksturīgā izskata dēļ dabā nekļūdīgi atpazīstami augi.
Ežgalvītes sastopamas Ziemeļu puslodē mērenā un subarktiskā klimata joslā, kā arī Austrālijas — Okeānijas reģionā. Vilkvālīšu ģints izplatīta visā pasaulē, izņemot tuksnešainos apgabalus, galējos ziemeļu reģionus un subantarktiku.
Latvijā sastopamas 8 vai 9 ežgalvīšu sugas[5] un 2 vilkvālīšu ģints sugas.[3]
Veido dažāda lieluma audzes ūdeņu piekrastēs un mitrājos. Noteicoša augāja daļa ūdeņu un mitrāju veģetācijā. Dabā diezgan viegli atrodami augi, it sevišķi ziemeļu puslodes mērenā klimata joslā.
Vilkvālīšu dzimtu veido divas ģintis:
Vilkvālīšu dzimta (Typhaceae) ir graudzāļu rindas dzimta, kurai pieder divas ģintis.
De Lisdoddefamilie[1] (Typhaceae) is een familie van eenzaadlobbige planten. Deze familie wordt algemeen erkend door de systemen van plantensystematiek, en ook door het APG (1998) en het APG II-systeem (2003).
Het gaat om een kleine familie; meestal wordt aangenomen dat het uit één geslacht bestaat. Dit is ook het geval bij Cronquist, en in APG I en II, alwaar de familie alleen bestaat uit het geslacht Lisdodde (Typha), met twee vertegenwoordigers in Nederland en België, de grote lisdodde (Typha latifolia) en de kleine lisdodde (Typha angustifolia). Wereldwijd kent de familie dan zo'n dozijn soorten, die zeer wijd verspreid zijn, van gematigde streken tot aan de tropen.
Vanaf kalme oevers kunnen deze overblijvende moerasplanten tot 1,5 meter diepte in het water doordringen. Met hun krachtige wortelstokken kunnen ze een dichte oeverbegroeiing vormen. De bloemen staan dicht opeen in cilindervormige aren, de bovenste aar met mannelijke en de onderste met vrouwelijke bloemen.
Daarentegen wordt ook het geslacht Egelskop (Sparganium) hier wel ingevoegd. Dit is ook de beslissing die op de APWebsite [23 juli 2009] genomen is, iets dat eerdere systemen ook wel deden.
Bij Cronquist (1981) wordt deze familie geplaatst in diens orde Typhales die dan bestaat uit de twee families Typhaceae en Sparganiaceae, oftewel dezelfde planten als bij de familie in de brede zin van het woord.
De Lisdoddefamilie (Typhaceae) is een familie van eenzaadlobbige planten. Deze familie wordt algemeen erkend door de systemen van plantensystematiek, en ook door het APG (1998) en het APG II-systeem (2003).
Het gaat om een kleine familie; meestal wordt aangenomen dat het uit één geslacht bestaat. Dit is ook het geval bij Cronquist, en in APG I en II, alwaar de familie alleen bestaat uit het geslacht Lisdodde (Typha), met twee vertegenwoordigers in Nederland en België, de grote lisdodde (Typha latifolia) en de kleine lisdodde (Typha angustifolia). Wereldwijd kent de familie dan zo'n dozijn soorten, die zeer wijd verspreid zijn, van gematigde streken tot aan de tropen.
Vanaf kalme oevers kunnen deze overblijvende moerasplanten tot 1,5 meter diepte in het water doordringen. Met hun krachtige wortelstokken kunnen ze een dichte oeverbegroeiing vormen. De bloemen staan dicht opeen in cilindervormige aren, de bovenste aar met mannelijke en de onderste met vrouwelijke bloemen.
Daarentegen wordt ook het geslacht Egelskop (Sparganium) hier wel ingevoegd. Dit is ook de beslissing die op de APWebsite [23 juli 2009] genomen is, iets dat eerdere systemen ook wel deden.
Bij Cronquist (1981) wordt deze familie geplaatst in diens orde Typhales die dan bestaat uit de twee families Typhaceae en Sparganiaceae, oftewel dezelfde planten als bij de familie in de brede zin van het woord.
Dunkjevlefamilien (Typhaceae) er høge fleirårige vassplantar med smale blad. Familien inneheld berre ei slekt, Typha. Av desse veks to artar i Noreg; breitt dunkjevle og smalt dunkjevle. Det finst om lag ti artar på verdsbasis, flest på den nordlege halvkula.
Dunkjevlefamilien (Typhaceae) er høge fleirårige vassplantar med smale blad. Familien inneheld berre ei slekt, Typha. Av desse veks to artar i Noreg; breitt dunkjevle og smalt dunkjevle. Det finst om lag ti artar på verdsbasis, flest på den nordlege halvkula.
Dunkjevlefamilien (Typhaceae) er en plantefamilie i ordenen Poales. Den omfatter 12 arter i bare én planteslekt – dunkjevleslekten (Typha).
Dunkjevlefamilien (Typhaceae) er en plantefamilie i ordenen Poales. Den omfatter 12 arter i bare én planteslekt – dunkjevleslekten (Typha).
Pałkowate (Typhaceae Juss.) – rodzina roślin jednoliściennych. Należą tu helo- i hydrofity prawie wszystkich stref klimatycznych[2], przy czym w zależności od ujęcia systematycznego takson ten obejmuje dwa rodzaje (pałka Typha i jeżogłówka Sparganium) lub jeden (jeżogłówka wyłączana jest jako osobna rodzina jeżogłowkowatych Sparganiaceae). Niezależnie od ujęcia zaliczane tu rośliny mają kłącza, z których wyrastają wzniesione lub unoszące się w wodzie łodygi. Liście są równowąskie, z nerwacją równoległą. Kwiaty drobne, wiatropylne, zebrane w gęste kwiatostany. Oba zaliczane tu rodzaje spotykane są na całym świecie, głównie na półkuli północnej i nie mają istotnego znaczenia ekonomicznego. Tylko lokalnie rośliny z rodzaju pałka wykorzystuje się jako jadalne, liście używane są do wyrobu mat i plecionek, niektóre kultywary są uprawiane[3].
Klad okrytonasienne, klad jednoliścienne (monocots), rząd wiechlinowce (Poales), rodzina pałkowate (Typhaceae). Rodzina stanowi grupę siostrzaną dla rodziny bromeliowatych Bromeliaceae, wraz z którymi tworzy klad bazalny rzędu wiechlinowców[1].
Do rodziny zaliczane są dwa rodzaje:
Pozycja rodziny w kladogramie przedstawiającym powiązania filogenetyczne w obrębie rzędu wiechlinowców:
wiechlinowcepałkowate Typhaceae
bromeliowate Bromeliaceae
łuczydłowate Xyridaceae
niedotrawowate Eriocaulaceae
majakowate Mayacaceae
turniowate Thurniaceae
sitowate Juncaceae
ciborowate Cyperaceae
rześciowate Restionaceae
biczycowate Flagellariaceae
wiechlinowate Poaceae
żuanwiliowate Joinvilleaceae
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa jednoliścienne (Liliopsida Brongn.), podklasa komelinowe (Commelinidae Takht.), nadrząd Typhanae Thorne ex Reveal, rząd pałkowce (Typhales Dumort.), rodzina pałkowate (Typhaceae Juss.), podrodzina Typhoideae Link, plemię Typheae Dumort., rodzaj pałka (Typha L.)[5].
Do rodziny należy tylko jeden rodzaj (taksonem obejmującym zarówno rodzaj pałka, jak i jeżogłówka jest w systemie Reveala rząd pałkowców Typhales):
Pałkowate (Typhaceae Juss.) – rodzina roślin jednoliściennych. Należą tu helo- i hydrofity prawie wszystkich stref klimatycznych, przy czym w zależności od ujęcia systematycznego takson ten obejmuje dwa rodzaje (pałka Typha i jeżogłówka Sparganium) lub jeden (jeżogłówka wyłączana jest jako osobna rodzina jeżogłowkowatych Sparganiaceae). Niezależnie od ujęcia zaliczane tu rośliny mają kłącza, z których wyrastają wzniesione lub unoszące się w wodzie łodygi. Liście są równowąskie, z nerwacją równoległą. Kwiaty drobne, wiatropylne, zebrane w gęste kwiatostany. Oba zaliczane tu rodzaje spotykane są na całym świecie, głównie na półkuli północnej i nie mają istotnego znaczenia ekonomicznego. Tylko lokalnie rośliny z rodzaju pałka wykorzystuje się jako jadalne, liście używane są do wyrobu mat i plecionek, niektóre kultywary są uprawiane.
Typhaceae (Juss. 1789) é uma família de plantas angiospérmicas pertencente à ordem Poales, com distribuição natural subcosmopolita nas regiões temperadas, subtropicais e tropicais, características de habitats aquáticos e zonas húmidas permanentes. As folhas são lineares e muitas vezes esponjosas, os caules apresentam aerênquimas bem desenvolvidos, florescendo em inflorescências determinadas, terminais, altamente modificadas com numerosas flores pequenas densamente agrupadas, que lhes conferem o aspecto de grandes espigas alongadas ou aglomerações globosas. Adaptadas à polinização pelo vento, as flores masculinas aparecem posicionadas acima das femininas, por vezes separadas destas por um intervalo. As sementes são pequenas e revestidas por uma estrutura felpuda que permite a dispersão pelo vento (anemocoria) e pela água (hidrocoria). O sistema APG III, de 2009, inclui nesta família[2] os géneros Typha e Sparganium, os quais agrupam algumas dezenas de espécies perenes típicas de habitats húmidos.[3]
Os membros da família Typhaceae são facilmente reconhecíveis como grandes plantas herbáceas junciformes típicas dos pântanos, marismas e outras zonas húmidas permanentes, com longas folhas opostas e espigos racemosos muito compactos, de coloração acastanhada constituídos por duas estruturas sobrepostas, a inferior, mais escura, composta por flores unissexuais femininas, a superior, amarelada quando jovem, por flores masculinas.
As tifáceas são ervas perenes rizomatosas, aquáticas ou de terrenos permanentemente inundados, com folhas e caules flutuantes na sua parte distal ou emergentes. Apresentam tricomas simples nas folhas e caules.
As folhas são de disposição alterna, dísticas, simples, lineares, de margem inteira, com venação paralela, muitas vezes esponjosas, com aerênquima bem desenvolvido apresentando canais de ar e partições que contêm células em forma de estrela. As folhas forma uma bainha na base, sem estípulas.
A floração ocorre em inflorescências determinadas, terminais, altamente modificadas, com numerosas flores densamente agrupadas que lhe conferem o aspecto de espigas elongadas ou aglomerações globosas, com as flores masculinas posicionadas acima das femininas, muitas vezes com uma bráctea linear subjacente.
As plantas monoicas, com flores radiais, unissexuais, com 1 a 6 tépalas reduzidas em forma de bráctea ou com numerosas brácteas separadas em forma de cerda ou de escama.
Os estames são 1 a 8, com os filamentos separados ou conatos na base, as anteras com o tecido conectivo por vezes expandido. O pólen é uniporado, em mónadas ou em tétradas.
Os carpelos são três, conatos, sendo usualmente apenas um de entre eles funcional, com ovário súpero, com placentação apical (e usualmente unilocular), muitas vezes assente sobre um pedúnculo, com o estigma alongado de um lado do estilete. Apenas um óvulo. A flor não apresenta nectários.
O fruto é uma drupa carnosa, por vezes seca ou esponjosa, ou um folículo com aspecto de aquénio. A semente apresenta um poro através do qual emerge o embrião.
O mais antigo registo fóssil conhecido deste grupo, incluindo pólen e flores, foi encontrado em depósitos do Cretáceo tardio.[4]
A família encontra-se amplamente distribuída, especialmente no Hemisfério Norte, incluindo espécies que são características de habitats aquáticos e de zonas húmidas, especialmente de pântanos e marismas.
As tifáceas sensu lato são polinizadas pelo vento, razão pela qual estão ausentes os nectários e a inflorescência está adaptada para maximizar a dispersão do pólen por via aérea.
As cerdas persistentes do perianto do género Typha formam um invólucro felpudo que ajuda na dispersão dos frutos tipo aquénio, os quais depois da dispersão se abrem, libertando a única semente presente no seu interior. As drupas esponjosas e secas de Sparganium podem ser dispersadas por aves, mamíferos ou pela água (flutuam devido à camada exterior esponjosa do fruto).
Os dois géneros incluídos na família são ocasionalmente utilizados como plantas ornamentais em arranjos marginais ou em tanques. As folhas de Typha são usadas como material para confecção de tecidos.
Os rizomas ricos em amido foram utilizados como alimento na Europa central e do norte desde o Paleolítico até à Idade Média. As inflorescências masculinas jovens e o pólen dos dois géneros podem ser consumidos como alimento.
As análises cladísticas feitas tendo em conta as características morfológicas (Dahlgren et al. 1985,[5] Linder & Kellogg 1995,[6] Stevenson & Loconte 1995,[7] Stevenson et al. 2000[8]) sustentam de forma segura a monofilia desta família, constituída pelos dois géneros nela presentemente incluídos. As análises baseados em sequências de ADN são mais equívocas, sendo que alguns resultados apoiam a tese de monofilia (Chase et al. 1993,[9] Duvall et al. 1993,[10] Davis et al. 2004[11]) mas outros não (Chase et al. 2000[12]) suportam a monofilia do grupo. Uma análise de sequências de rbcL e de morfologia (Chase et al. 1995b,[13] Michelangeli et al. 2003[14]) também sustenta a monofilia desta família.
Apesar de Typhaceae ser de há muito reconhecido pela generalidade dos taxonomistas como um nome botânico válido, tradicionalmente a família era considerada como um táxon monotípico, contendo apenas o género Typha, com cerca de uma dúzia de espécies. Na classificação taxonómica de Jussieu (1789), o género botânico Typha é colocado na ordem Typhae, classe Monocotyledones com estames hipogínicos.
O sistema de classificação de Wettstein, de 1935, colocava esta família na ordem Pandanales, tendo o sistema de classificação de Cronquist, de 1981, também reconhecia esta família, colocando-a contudo na ordem Typhales, subclasse Commelinidae da classe Liliopsida da divisão Magnoliophyta.
O sistema APG II, de 2003 (mantendo-se nesta matéria sem alteração em relação ao sistema APG de 1998), também reconhecia esta família, considerando-a integrada na ordem Poales do clade das Commelinids, um dos agrupamentos das Monocots. A família era então também considerada como contendo apenas um género (Typha), integrando uma dezenas de espécies deplantas perenes dos habitats húmidos.
Mais recentemente, o sistema APG III, de 2009 incluiu um segundo género, Sparganium, nesta família, tornando assim taxonomicamente obsoleta a família Sparganiaceae.
Na sua circunscrição conforme proposta pelo sistema de classificação APG III (2009[15]), por Judd et al. (2007) e pela classificação de Kubitzki (1998[16]), e também segundo o APWeb (2001 e seguintes),[17] a família inclui os géneros Typha e Sparganium. Segundo a versão mais antiga daquele sistema, o sistema de classificação APG II de 2003[18] a família incluía apenas o género Typha, sendo que Sparganium, que filogeneticamente é o grupo irmão, pertencia à sua própria família, as Sparganiaceae.
A família foi reconhecida pelo sistema APG III (2009[15]), tendo o Linear APG III (2009[3]) atribuído o número de família 91. A família já tinha sido reconhecida pelo APG II (2003[18]). Segundo o sistema de classificação filogenético Angiosperm Phylogeny Website, esta família é composta por dois géneros:[19][20]:
Entre outras, a família inclui as seguintes espécies:
|coautor=
(ajuda) |coautor=
(ajuda) !CS1 manut: Nomes múltiplos: lista de editores (link) |coautor=
(ajuda) !CS1 manut: Nomes múltiplos: lista de editores (link) |coautor=
(ajuda); |acessodata=
requer |url=
(ajuda) |coautor=
(ajuda); |acessodata=
requer |url=
(ajuda) |coautor=
(ajuda) |coautor=
(ajuda) !CS1 manut: Nomes múltiplos: lista de editores (link) |coautor=
(ajuda) !CS1 manut: Nomes múltiplos: lista de editores (link) |coautor=
(ajuda) |coautor=
(ajuda)
Typhaceae (Juss. 1789) é uma família de plantas angiospérmicas pertencente à ordem Poales, com distribuição natural subcosmopolita nas regiões temperadas, subtropicais e tropicais, características de habitats aquáticos e zonas húmidas permanentes. As folhas são lineares e muitas vezes esponjosas, os caules apresentam aerênquimas bem desenvolvidos, florescendo em inflorescências determinadas, terminais, altamente modificadas com numerosas flores pequenas densamente agrupadas, que lhes conferem o aspecto de grandes espigas alongadas ou aglomerações globosas. Adaptadas à polinização pelo vento, as flores masculinas aparecem posicionadas acima das femininas, por vezes separadas destas por um intervalo. As sementes são pequenas e revestidas por uma estrutura felpuda que permite a dispersão pelo vento (anemocoria) e pela água (hidrocoria). O sistema APG III, de 2009, inclui nesta família os géneros Typha e Sparganium, os quais agrupam algumas dezenas de espécies perenes típicas de habitats húmidos.
Familia Typhaceae (în latină) sau familia tifaceelor (în română) cuprinde plante erbacee perene răspândite în bălțile și mlaștinile din zona tropicală și temperată. Aparține ordinului Poales. În nămol au rizom repent (târâtor), gros, noduros, de pe care se ridică emers o tulpină simplă neramificată, cilindrică, erectă, plină cu măduvă, de obicei prevăzută cu frunze lungi, liniare, cărnoase, vaginate, dispuse biseriat.
La vârful tulpinii se află florile unisexuate, grupate într-un spic mascul și spic femel, spicul este gros, cilindric și compact, prevăzut la bază cu o bractee caducă. În vârful inflorescenței se găsesc florile mascule, iar la bază florile femele. Toate florile, atât cele mascule cât și cele femele, sunt lipsite de învelișuri florale, sau dacă se află sunt numai sub formă de perișori. Floarea masculă posedă 5—2 stamine libere, sau unite prin filamente, la bază cu numeroși perișori. Floarea femelă este redusă la un ovar fertil superior, pedicelat (ginofor, respectiv carpofor), unilocular și uniovulat, cu stil lung, persistent și stigmat filiform, sau îngroșat la vârf, alături de câteva ovare sterile. Floarea femelă este de asemenea înconjurată de perișori lungi, care ajung aproximativ până la nivelul stigmatului. Formula florală: ♂P0A5-2; ♀P0G1. Polenizarea anemofilă. Fructele sunt achene mici, monosperme, cu perișori la bază care-i asigură răspândirea prin vânt.
Cuprinde un singur gen - Typha, papura - cu câteva specii erbacee răspândite în mlaștinile din zona tropicală și temperată. Recent în această familie a fost inclus genul Sparganium.
În România vegetează 6 specii de papură dintre care mai frecvent întâlnite sunt Typha latifolia și Typha angustifolia vegetând prin ape stagnante și lin curgătoare - locuri băltoase, mlăștinoase, brațele moarte ale râurilor, în Delta Dunării etc.
Typha latifolia, papura lată, plantă înaltă de aproximativ 2 m, cu frunzele late până la 2 cm. Spicul din vârful tulpinii este de 2—2,5 cm grosime, cilindric, mai târziu de culoare brună, deasupra se află spicul mascul.
Typha angustifolia, papura îngustă, se deosebește de Typha latifolia numai prin frunzele mai înguste și spicele mascule îndepărtate de cele femele cu câțiva cm.
Frunzele se întrebuințează ca material de împachetat, împletit coșuri, rogojini, dogărit etc., precum și la obținerea celulozei, la fabricarea hârtiei și ca furaj însilozat. Rizomii bogați în amidon, grăsimi și proteine pot fi industrializați.
Familia Typhaceae (în latină) sau familia tifaceelor (în română) cuprinde plante erbacee perene răspândite în bălțile și mlaștinile din zona tropicală și temperată. Aparține ordinului Poales. În nămol au rizom repent (târâtor), gros, noduros, de pe care se ridică emers o tulpină simplă neramificată, cilindrică, erectă, plină cu măduvă, de obicei prevăzută cu frunze lungi, liniare, cărnoase, vaginate, dispuse biseriat.
La vârful tulpinii se află florile unisexuate, grupate într-un spic mascul și spic femel, spicul este gros, cilindric și compact, prevăzut la bază cu o bractee caducă. În vârful inflorescenței se găsesc florile mascule, iar la bază florile femele. Toate florile, atât cele mascule cât și cele femele, sunt lipsite de învelișuri florale, sau dacă se află sunt numai sub formă de perișori. Floarea masculă posedă 5—2 stamine libere, sau unite prin filamente, la bază cu numeroși perișori. Floarea femelă este redusă la un ovar fertil superior, pedicelat (ginofor, respectiv carpofor), unilocular și uniovulat, cu stil lung, persistent și stigmat filiform, sau îngroșat la vârf, alături de câteva ovare sterile. Floarea femelă este de asemenea înconjurată de perișori lungi, care ajung aproximativ până la nivelul stigmatului. Formula florală: ♂P0A5-2; ♀P0G1. Polenizarea anemofilă. Fructele sunt achene mici, monosperme, cu perișori la bază care-i asigură răspândirea prin vânt.
Cuprinde un singur gen - Typha, papura - cu câteva specii erbacee răspândite în mlaștinile din zona tropicală și temperată. Recent în această familie a fost inclus genul Sparganium.
În România vegetează 6 specii de papură dintre care mai frecvent întâlnite sunt Typha latifolia și Typha angustifolia vegetând prin ape stagnante și lin curgătoare - locuri băltoase, mlăștinoase, brațele moarte ale râurilor, în Delta Dunării etc.
Typha latifolia, papura lată, plantă înaltă de aproximativ 2 m, cu frunzele late până la 2 cm. Spicul din vârful tulpinii este de 2—2,5 cm grosime, cilindric, mai târziu de culoare brună, deasupra se află spicul mascul.
Typha angustifolia, papura îngustă, se deosebește de Typha latifolia numai prin frunzele mai înguste și spicele mascule îndepărtate de cele femele cu câțiva cm.
Frunzele se întrebuințează ca material de împachetat, împletit coșuri, rogojini, dogărit etc., precum și la obținerea celulozei, la fabricarea hârtiei și ca furaj însilozat. Rizomii bogați în amidon, grăsimi și proteine pot fi industrializați.
Kaveldunsväxter (Typhaceae) är en familj ibland de enhjärtbladiga växterna med två släkten och cirka 25 arter. Igelknoppssläktet (Sparganium) utgjorde tidigare det enda släktet i familjen igelknoppsväxter (Sparganiaceae) men räknas numera till kaveldunsväxterna.
Kaveldun är ätbar och man bakar ibland bröd av dess frön. Detta används bara i nödfall och svält.[1].
Kaveldunsväxter (Typhaceae) är en familj ibland de enhjärtbladiga växterna med två släkten och cirka 25 arter. Igelknoppssläktet (Sparganium) utgjorde tidigare det enda släktet i familjen igelknoppsväxter (Sparganiaceae) men räknas numera till kaveldunsväxterna.
Не опушені, водні або напівводні, кореневищні, трав'янисті великі багаторічники, які ростуть у грязюці. Стебла прості або розгалужені. Листки чергові, прості, лінійні, цільні, сидячі. Рогіз має циліндричне суцвіття, їжача голівка — кулясте. Квіти одностатеві. Плоди — невеликі капсули. Основне число хромосом х = 15.
Більш-менш поширені в усьому світі. Рослини іноді використовуються як декоративні.
Họ Hương bồ (danh pháp khoa học: Typhaceae) là một họ thực vật có hoa thuộc bộ Hòa thảo. Họ này được phần lớn các nhà phân loại học công nhận. Các tên gọi của các loài là hương bồ, cỏ nến, cỏ lác, bồn bồn. PlantSystematics.org liệt kê 93 danh pháp, nhưng nhiều danh pháp là tên đồng nghĩa trong cùng chi hoặc là của chi/họ khác.
Hệ thống APG II năm 2003 (không thay đổi từ hệ thống APG năm 1998) cũng công nhận họ này và vẫn giữ nó trong bộ Hòa thảo, thuộc nhánh commelinids (nhánh Thài lài) của nhóm monocots (thực vật một lá mầm). Theo APG II, họ này chỉ có một chi là chi Typha, với khoảng 8-13 loài thực vật thường xanh của các môi trường sinh sống ẩm ướt. Tuy nhiên, trên website của APG, cập nhật ngày 12-6-2009, thì chi Sparganium với khoảng 14 loài, trước đây coi là họ Sparganiaceae, cũng được coi là thuộc họ này[1].
Hệ thống Cronquist năm 1981 cũng công nhận họ này và đặt nó trong bộ Hương bồ (Typhales), thuộc phân lớp Commelinidae của lớp Liliopsida [=thực vật một lá mầm] trong ngành Magnoliophyta [=thực vật hạt kín].
Hệ thống Wettstein, cập nhật lần cuối năm 1935 đã đặt họ này trong bộ Pandanales.
Phấn hoa của các loài này cũng được sử dụng trong y học cổ truyền phương Đông với tên gọi bồ hoàng. Tại một số khu vực ở miền nam Việt Nam, người ta còn thu hái phần gốc non để làm một dạng dưa muối, gọi là dưa bồn bồn.
Cây phát sinh chủng loài dưới đây lấy theo APG III.
Poales
Typhaceae s. l.
Typhaceae s. s.
Sparganiaceae (Sparganium)
Họ Hương bồ (danh pháp khoa học: Typhaceae) là một họ thực vật có hoa thuộc bộ Hòa thảo. Họ này được phần lớn các nhà phân loại học công nhận. Các tên gọi của các loài là hương bồ, cỏ nến, cỏ lác, bồn bồn. PlantSystematics.org liệt kê 93 danh pháp, nhưng nhiều danh pháp là tên đồng nghĩa trong cùng chi hoặc là của chi/họ khác.
Typhaceae Juss.
Рого́зовые[2] (лат. Typhāceae) — семейство однодольных растений порядка Злакоцветные (Poales)[3]. Впервые выделено французским ботаником Антуаном Лораном де Жюссьё[4].
В состав семейства включают два рода растений[3][5][6]:
Иногда семейство Рогозовые считают монотипным с единственным родом Рогоз[9][10], а род Ежеголовник выделяют в отдельное семейство Ежеголовниковые (Sparganiaceae)[8][11]. К настоящему времени Sparganiaceae обычно считается синонимом Typhaceae[12].
Представители распространены от умеренных до тропических широт[10].
Разделение обоих родов произошло 89 млн лет назад. Однодомные растения, растущие в водном окружении. Цветки очень мелкие, собранные в плотные соцветия. Плоды нераскрывающиеся, семена пылевидные[13].
Рого́зовые (лат. Typhāceae) — семейство однодольных растений порядка Злакоцветные (Poales). Впервые выделено французским ботаником Антуаном Лораном де Жюссьё.
香蒲科(学名:Typhaceae)只有2属约48种,分布在除南非、马达加斯加岛和中美洲以外的世界各地,中国有约16种,其中香蒲属主要分布在北方,黑三棱属则分布在东北到西南一带。
香蒲属植物为水生草本,有地下茎;叶2列,线形,直立;花小,单性,雌雄同株,无花被,雄花居上部,雌花在下部;果实为坚果。有些种类的花粉、甚至全草都可以作为药物,有的叶可供织席。
黑三棱属植物为水生植物,生长在沼泽地带和湖泊边缘浅水处,有根茎和茎;叶狭长,无柄,直立或浮水;花单性,雌雄同株,每一花序上,雄花束生于雌花束之上,花被由延长的鳞片组成;果实的外果皮为海绵质。
1981年的克朗奎斯特分类法单独设立一个香蒲目收香蒲科和黑三棱科,1998年根据基因亲缘关系分类的APG 分类法将其合并入新设立的禾本目。
最初香蒲科仅有香蒲属一属,由于香蒲属与黑三棱科黑三棱属可形成单系群,2003年APG II便建议将这两个单型科合并,2009年APG III遂将黑三棱科并于本科[1]。
在禾本目中,与香蒲科最亲近的科是凤梨科,两者互为旁系群。香蒲科与其它禾本目亲属的关系如下(节点有“†”标志的分支表示其自助法支持率介于60-80%之间,无标志者为80%以上)[2]:
禾本目 Poales二柱草科 Ecdeiocoleaceae
拟苇科 Joinvilleaceae
禾本科 Poaceae
须叶藤科 Flagellariaceae
帚灯草科 Restionaceae
刺鳞草科 Centrolepidaceae
苞穗草科 Anarthriaceae
† †莎草科 Cyperaceae
灯心草科 Juncaceae
梭子草科 Thurniaceae
苔草科 Mayacaceae
黄眼草科 Xyridaceae
谷精草科 Eriocaulaceae
偏穗草科 Rapateaceae
香蒲科 Typhaceae香蒲属 Typha
黑三棱属 Sparganium
凤梨科 Bromeliaceae
ガマ科(Typhaceae)は単子葉植物の科で、ガマ属 Typhaとミクリ属Sparganiumからなる。古いクロンキスト体系ではガマ目に入れている。
多年生の抽水性水草で、地下には太い根茎を走らせ、鱗片葉をつける。葉は細長く、基部は筒状に偽茎を包む。
花は単性、茎の上に雄花、下に雌花が集まって、花は互いに密集し、それぞれ棒状になる。花序は穂状に見えるが、実際には短い側枝の上に花が付く。花序の基部に苞があるが、早くに脱落する。花はごく単純で、雄花では柄の先に2-3個の雄蘂が、雌花では同じく柄の先に1個の雌蘂があるのみ。いずれもその柄には毛が生えている。雌花では果実が熟すると個の毛によって風に乗り散布される。果実は堅果で、ごく小さい。
부들과(--科, 학명: Typhaceae 티파케아이[*])는 벼목의 과이다.[1]
2003년의 APG II 분류 체계(1998년의 APG 분류 체계에서 변하지 않음) 또한 이 과를 인정하였고, 속씨식물의 닭의장풀군의 벼목에 할당되었다. 이 과는 모두 습지의 다년생 식물들인 12종의 부들속(Typha)만으로 이루어져 있었다. 그러나 최근에는 흑삼릉속(Sparganium) 또한 이 과에 포함되고 있다. 1981년의 크론퀴스트 분류 체계 또한 이 과를 인정하고 있으나, 쌍떡잎식물문 백합강의 닭의장풀아강에 부들목으로 따로 분류하였다. 1935년에 최종 수정되었던 베트슈타인 분류 체계는 판다누스목에 분류하였다.
온대·열대의 습지에 널리 분포하고 있는 초본으로서, 1속의 약 15종 정도가 알려져 있는데, 우리나라에는 부들·애기부들·좀부들의 3종만 이 분포하고 있다. 땅 속의 굵은 뿌리줄기로부터 비늘조각잎이 나오며, 그 겨드랑이에서 주경이 나온다. 잎은 실 모양인데 밑부분이 통 모양으로 붙어 있으며, 그 속에 여러 개의 점액선이 있다. 꽃차례는 꼭대기에 원기둥 모양으로 달리는데, 여러 개의 짧은 곁가지가 있고, 하나의 곁가지에 몇 개의 꽃이 달리는 것도 있다. 꽃차례의 아래쪽에는 암꽃, 위쪽에는 수꽃이 달린다. 한편, 꽃차례의 아래에 길쭉한 포엽이 있는데 일찍 떨어져버린다. 암꽃은 긴 꽃자루가 있고, 꽃자루에는 여러 개의 긴 털이 있어서 씨를 바람에 날리도록 한다. 암꽃은 단지 1개의 심피를 가지며, 암술대는 꽃이 필 때에 길게 뻗는다. 열매는 견과로 안에는 1개의 씨가 들어 있다. 수꽃은 2-3개의 수술로만 이루어져 있으며, 꽃자루에는 긴털이 나 있다. 꽃가루는 바람에 의해 운반되어 암술머리에 닿게 된다.
부들과(--科, 학명: Typhaceae 티파케아이[*])는 벼목의 과이다.
2003년의 APG II 분류 체계(1998년의 APG 분류 체계에서 변하지 않음) 또한 이 과를 인정하였고, 속씨식물의 닭의장풀군의 벼목에 할당되었다. 이 과는 모두 습지의 다년생 식물들인 12종의 부들속(Typha)만으로 이루어져 있었다. 그러나 최근에는 흑삼릉속(Sparganium) 또한 이 과에 포함되고 있다. 1981년의 크론퀴스트 분류 체계 또한 이 과를 인정하고 있으나, 쌍떡잎식물문 백합강의 닭의장풀아강에 부들목으로 따로 분류하였다. 1935년에 최종 수정되었던 베트슈타인 분류 체계는 판다누스목에 분류하였다.
온대·열대의 습지에 널리 분포하고 있는 초본으로서, 1속의 약 15종 정도가 알려져 있는데, 우리나라에는 부들·애기부들·좀부들의 3종만 이 분포하고 있다. 땅 속의 굵은 뿌리줄기로부터 비늘조각잎이 나오며, 그 겨드랑이에서 주경이 나온다. 잎은 실 모양인데 밑부분이 통 모양으로 붙어 있으며, 그 속에 여러 개의 점액선이 있다. 꽃차례는 꼭대기에 원기둥 모양으로 달리는데, 여러 개의 짧은 곁가지가 있고, 하나의 곁가지에 몇 개의 꽃이 달리는 것도 있다. 꽃차례의 아래쪽에는 암꽃, 위쪽에는 수꽃이 달린다. 한편, 꽃차례의 아래에 길쭉한 포엽이 있는데 일찍 떨어져버린다. 암꽃은 긴 꽃자루가 있고, 꽃자루에는 여러 개의 긴 털이 있어서 씨를 바람에 날리도록 한다. 암꽃은 단지 1개의 심피를 가지며, 암술대는 꽃이 필 때에 길게 뻗는다. 열매는 견과로 안에는 1개의 씨가 들어 있다. 수꽃은 2-3개의 수술로만 이루어져 있으며, 꽃자루에는 긴털이 나 있다. 꽃가루는 바람에 의해 운반되어 암술머리에 닿게 된다.