dcsimg

Trògids ( Catalão; Valenciano )

fornecido por wikipedia CA

Els trògids (Trogidae) són una família de coleòpters polífags amb unes 300 espècies descrites. La seva grandària oscil·la entre 2,5 i 20 mm.

Tant les larves com els adults viuen a costa de cadàvers secs d'animals, o en nius de mamífers o aus, on aprofiten el pèl i les plomes.

Taxonomia

La família del trògids inclou tres subfamílies, una d'elles extingida:[1]

Referències

 src= A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Trògids Modifica l'enllaç a Wikidata
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autors i editors de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CA

Trògids: Brief Summary ( Catalão; Valenciano )

fornecido por wikipedia CA

Els trògids (Trogidae) són una família de coleòpters polífags amb unes 300 espècies descrites. La seva grandària oscil·la entre 2,5 i 20 mm.

Tant les larves com els adults viuen a costa de cadàvers secs d'animals, o en nius de mamífers o aus, on aprofiten el pèl i les plomes.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autors i editors de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CA

Trogidae ( Checo )

fornecido por wikipedia CZ

Trogidae je čeleď brouků z nadčeledi Scarabaeoidea. Vyskytují se celosvětově a jsou nápadní svým bradavičnatým nebo vrásčitým povrchem. Čeleď obsahuje asi 300 druhů ve třech rodech .

Taxonomie

Omorgus

Omorgus acinus Scholtz, 1980 (Tanzanie)
Omorgus alternans (MacLeay, 1827) (Austrálie)
Omorgus amitinus Kolbe, 1904 (Keňa)
Omorgus asper LeConte, 1854 (Jih USA, Mexiko)
Omorgus asperulatus Harold, 1872 (Jižní Afrika)
Omorgus australasiae (Erichson, 1842) (Austrálie)
Omorgus baccatus Gerstaecker, 1867 (Keňa, Tanzanie)
Omorgus badeni (Harold, 1872) (Brazílie, Kolumbie)
Omorgus batesi (Harold, 1872) (Argentina, Brazílie)
Omorgus birmanicus Arrow, 1927 (Jihovýchodní Asie)
Omorgus borgognoi Marchand, 1902 (Mauritánie, Mali, Čad)
Omorgus borrei (Harold, 1872) (Uruguay, Argentina)
Omorgus brucki Harold, 1872 (Austrálie)
Omorgus candezei Harold, 1872 (Argentina)
Omorgus capillaceus Scholtz, 1990 (Kolumbie)
Omorgus carinatus Loomis, 1922 (Jih USA až Mexiko)
Omorgus ciliatus (Blanchard, 1846)
Omorgus consanguineus Peringuey, 1901 (Demokratická republika Kongo, Zimbabwe, Namibie)
Omorgus costatus (Wiedemann, 1823) (Austrálie až Indie a Čína)
Omorgus crotchi Harold, 1871 (Austrálie)
Omorgus denticulatus (Olivier, 1789) (Afrika)
Omorgus desertorum Harold, 1872 (Madagaskar, Egypt, Arábie)
Omorgus discedens Haaf, 1954 (Somálsko, Tanzanie)
Omorgus elevatus Harold, 1872 (Angola, Namibie)
Omorgus endroedyi Scholtz, 1979 (Namibie, Angola)
Omorgus expansus Arrow, 1900 (Somálsko)
Omorgus eyrensis Blackburn, 1904 (Austrálie)
Omorgus foveolatus Boheman, 1860 (Madagaskar, Namibie)
Omorgus freyi Haaf, 1954 (Jižní Afrika)
Omorgus fuliginosus Robinson, 1941 (Kostarika až Texas)
Omorgus funestus Lansberge, 1886 (Angola)
Omorgus gemmatus (Olivier, 1789) (Afrika, Arábie)
Omorgus glaber Scholtz, 1980 (Tanzanie) (= Afromorgus lindemannae)
Omorgus granulatus (Herbst, 1783) (Indie, Srí Lanka)
Omorgus guttalis Haaf, 1954 (Afrika)
Omorgus inclusus Walker, 1858 (Srí Lanka až Čína)
Omorgus indicus Harold, 1872 (Indie, Thajsko, Čína)
Omorgus indigenus Scholtz, 1990 (Galapágy)
Omorgus inflatus Loomis, 1922 (Arizona, Texas, Mexiko)
Omorgus insignicollis Blackburn, 1896 (Austrálie)
Omorgus insignis Haaf, 1954 (Namibie, Angola)
Omorgus italicus Reiche, 1853 (Itálie, Indie, Čína)
Omorgus litigiosus
Omorgus lobicollis Arrow, 1927 (jižní Barma)
Omorgus loxus Vaurie, 1955 (Brazílie až Mexiko)
Omorgus lugubris Haaf, 1954 (Keňa, Tanzanie)
Omorgus melancholicus (Fahraeus, 1857) (Madagaskar, Afrika)
Omorgus mentitor Blackburn, 1896 (Austrálie)
Omorgus mictlensis Deloya, 1995 (Mexiko)
Omorgus mollis Arrow, 1927 (Indonesia, Malaysia)
Omorgus monachus (Herbst, 1790) (Mexiko, Jih USA)
Omorgus mutabilis Haaf, 1954 (Afrika)
Omorgus nanningensis Pittino, 2005 (Čína)
Omorgus niloticus Harold, 1872 (Afrika)
Omorgus nocheles Scholtz, 1990 (Argentina)
Omorgus nodicollis Macleay, 1888 (Západní Austrálie)
Omorgus nodosus (Robinson, 1940) (Texas)
Omorgus nomadicus Scholtz, 1980 (Saúdská Arábie)
Omorgus obesus Scholtz, 1980 (Afrika)
Omorgus omacanthus Harold, 1872 (Indie)
Omorgus pauliani Haaf, 1954 (Laos, Vietnam)
Omorgus persuberosus Vaurie, 1962 (Jižní Amerika)
Omorgus peruanus Erichson, 1847 (Jižní Amerika) (=Polynoncus peruanus)
Omorgus ponderosus Peringuey, 1901 (Afrika)
Omorgus principalis Haaf, 1954 (Afrika)
Omorgus procerus Harold, 1872 (Afrika, Arábie)
Omorgus punctatus (Germar, 1824) (Mexiko až jih USA)
Omorgus quadridens
Omorgus radula (Erichson, 1843) (Afrika)
Omorgus rodriguezae Deloya, 2005 (Mexiko)
Omorgus rubricans (Robinson, 1946) (Texas, Mexiko)
Omorgus rusticus Fahraeus, 1857 (Afrika)
Omorgus scabrosus (Palisot de Beauvois, 1818) (Kanada až jih USA)
Omorgus scutellaris (Say, 1823) (Jih USA až Mexiko)
Omorgus senegalensis Scholtz, 1983 (Senegal)
Omorgus spatulatus Vaurie, 1962 (Argentina)
Omorgus squalidus (Afrika, Madagaskar, Saúdská Arábie)
Omorgus squamosus
Omorgus stellatus
Omorgus subcarinatus (MacLeay, 1864) (Austrálie, Nová Guinea)
Omorgus suberosus (Fabricius, 1775) (Španělsko, jih USA až Jižní Amerika, Austrálie)
Omorgus tessellatus LeConte, 1854 (Mexiko)
Omorgus testudo Arrow, 1927 (Barma)
Omorgus texanus LeConte, 1854 (Texas)
Omorgus tomentosus (Robinson, 1941) (Mexiko)
Omorgus tuberosus Klug, 1855 (Afrika)
Omorgus tytus (Robinson, 1941) (USA)
Omorgus umbonatus LeConte, 1854 (Texas)
Omorgus unguicularis Haaf, 1954 (Afrika)
Omorgus varicosus (Erichson, 1843) (Angola)
Omorgus villosus
Omorgus wittei Haaf, 1955 (Afrika)
Omorgus zumpti Haaf, 1957 (Afrika)

Phoberus

Phoberus capensis (Scholtz)

Polynoncus

Polynoncus aeger (Guerin-Meneville, 1844) (Jižní Amerika)
Polynoncus aricensis (Gutierrez, 1950) (Jižní Amerika)
Polynoncus bifurcatus (Vaurie, 1962) (Jižní Amerika)
Polynoncus brasiliensis (Vaurie, 1962) (Jižní Amerika)
Polynoncus brevicollis (Eschscholtz, 1822) (Jižní Amerika)
Polynoncus bullatus (Curtis, 1845) (Chile, Argentina)
Polynoncus burmeisteri Pittino, 1987 (Argentina)
Polynoncus chilensis (Harold, 1872) (Chile, Argentina)
Polynoncus diffluens (Vaurie, 1962) (Chile)
Polynoncus ecuadorensis Vaurie, 1962 (Ekvádor)
Polynoncus erugatus Scholtz, 1990 (Argentina)
Polynoncus galapagoensis (Van Dyke, 1953) (Galapagos Islands)
Polynoncus gemmifer (Blanchard, 1846) (Jižní Amerika)
Polynoncus gemmingeri (Harold, 1872) (Panama až Argentina)
Polynoncus gibberosus Scholtz, 1990 (Chile)
Polynoncus gordoni (Steiner, 1981) (Peru)
Polynoncus guttifer (Harold, 1868) (Jižní Amerika)
Polynoncus haafi Vaurie, 1962 (Argentina)
Polynoncus hemisphaericus (Burmeister, 1876) (Argentina, Chile)
Polynoncus juglans (Ratcliffe, 1978) (Brazílie, Guyana)
Polynoncus longitarsis (Harold, 1872) (Argentina, Chile)
Polynoncus mirabilis Pittino, 1987 (Chile, Argentina)
Polynoncus neuquen (Vaurie, 1962) (Chile, Argentina)
Polynoncus parafurcatus (Pittino, 1987) (Argentina, Brazílie)
Polynoncus patagonicus (Blanchard, 1846) (Argentina)
Polynoncus patriciae Pittino, 1987 (Argentina, Uruguay)
Polynoncus pedestris (Harold, 1872) (Argentina)
Polynoncus peruanus (Erichson, 1847) (Jižní Amerika)
Polynoncus pilularius (Germar, 1824) (Jižní Amerika)
Polynoncus sallei (Harold, 1872) (Madagaskar?, Ekvádor, Peru)
Polynoncus seymourensis (Mutchler, 1925) (Galapágy)
Polynoncus tenebrosus (Harold, 1872) (Ekvádor)

Trox

Trox acanthinus Harold, 1872 (Mexiko)
Trox aculeatus Harold, 1872 (Jižní Afrika)
Trox aequalis Say, 1831 (Kanada až Mexiko)
Trox affinis Robinson, 1940 (USA)
Trox alatus Macleay, 1888 (Austrálie)
Trox alius Scholtz, 1986 (Západní Austrálie)
Trox amictus Haaf, 1954 (Austrálie)
Trox antiquus Wickham, 1909 (fosilie:oligocen Florissant Fossil Beds National Monument, USA)
Trox aphanocephalus Scholtz, 1986 (Austrálie)
Trox arcuatus Haaf, 1953 (Jižní Afrika)
Trox atrox LeConte, 1854 (USA)
Trox augustae Blackburn, 1892 (Austrálie)
Trox boucomonti Paulian, 1933 (Čína, Vietnam)
Trox braacki Scholtz, 1980 (Jižní Afrika)
Trox brahminus Pittino, 1985 (Indie až Vietnam)
Trox brincki Haaf, 1958 (Lesotho)
Trox cadaverinus Illiger, 1801 (Evropa až Čína)
Trox caffer Harold, 1872 (Jižní Afrika)
Trox cambeforti Pittino, 1985 (Čína)
Trox cambodjanus Pittino, 1985 (Kambodža, Laos)
Trox candidus Harold, 1872 (Austrálie)
Trox capensis Scholtz, 1979 (Jižní Afrika)
Trox capillaris Say, 1823 (Kanada až jih USA)
Trox carinicollis Scholtz, 1986 (Západní Austrálie)
Trox ciliatus Blanchard, 1846 (Argentina, Bolívie)
Trox clathratus (Reiche, 1861) (Korsika)
Trox conjunctus Petrovitz, 1975 (Čína)
Trox consimilis Haaf, 1953 (Jižní Afrika)
Trox contractus Robinson, 1940 (Texas)
Trox coracinus Gmelin, 1788
Trox cotodognanensis Compte, 1986 (Španělsko)
Trox cribrum Gené, 1836 (Francie, Sardinie)
Trox cricetulus Ádám, 1994 (Chorvatsko, Španělsko)
Trox curvipes Harold, 1872 (Austrálie)
Trox cyrtus Haaf, 1953 (Jižní Afrika)
Trox demarzi Haaf, 1958 (Austrálie)
Trox dhaulagiri Paulus, 1972 (Nepal)
Trox dilaticollis Macleay, 1888 (Austrálie)
Trox dohrni Harold, 1871 (Západní Austrálie)
Trox doiinthanonensis Masumoto, 1996 (Thajsko)
Trox elderi Blackburn, 1892 (Jižní Austrálie)
Trox elongatus Haaf, 1954 (Severní Austrálie)
Trox erinaceus LeConte, 1854 (Jižní Karolína)
Trox euclensis Blackburn, 1892 (Austrálie)
Trox eversmanni Krynicky, 1832 (Střední Evropa až Sibiř)
Trox fabricii Reiche, 1853 (Španělsko, Sicílie až Severní Afrika)
Trox fascicularis Wiedemann, 1821 (Jižní Afrika)
Trox fascifer LeConte, 1854 (Kalifornie)
Trox floridanus Howden & Vaurie, 1957 (Florida)
Trox formosanus Nomura, 1973 (Tchaj-wan)
Trox foveicollis Harold, 1857 (USA)
Trox frontera Vaurie, 1955 (Texas)
Trox gansuensis Ren, 2003 (Čína)
Trox gemmulatus Horn, 1874 (Kalifornie)
Trox gigas Harold, 1872 (Austrálie)
Trox gonoderus Fairmaire, 1901 (Madagaskar)
Trox granuliceps Haaf, 1954 (Austrálie)
Trox granulipennis Fairmaire, 1852 (Severní Afrika až Španělsko a Střední Východní)
Trox gunki Scholtz, 1980 (Jižní Afrika)
Trox hamatus Robinson, 1940 (USA)
Trox hispidus (Pontoppidan, 1763) (Evropa)
Trox horridus Fabricius, 1775 (Jižní Afrika)
Trox howdenorum Scholtz, 1986 (Západní Austrálie)
Trox howelli Howden & Vaurie, 1957 (Florida, Texas)
Trox ineptus Balthasar, 1931 (Bajkal)
Trox insularis Chevrolat, 1864 (Jih USA, Cuba)
Trox kerleyi Masumoto, 1996 (Thajsko)
Trox kiuchii Masumoto, 1996 (Thajsko)
Trox klapperichi Pittino, 1983 (Turecko až Saúdská Arábie, Střední Východ)
Trox kyotensis Ochi & Kawahara, 2000 (Japonsko)
Trox lama Pittino, 1985 (Tibet)
Trox laticollis LeConte, 1854 (New York)
Trox leonardii Pittino, 1983 (Španělsko až Severní Afrika, Izrael)
Trox levis Haaf, 1953 (Jižní Afrika)
Trox litoralis Pittino, 1991 (Jižní Evropa: Itálie až Řecko)
Trox luridus Fabricius, 1781 (Jižní Afrika)
Trox lutosus Marsham, 1802 (Velká Británie)
Trox mandli Balthasar, 1931 (Bajkal)
Trox mariae Scholtz, 1986 (Západní Austrálie)
Trox mariettae Scholtz, 1986 (Severní Austrálie)
Trox marshalli Haaf, 1957 (Austrálie)
Trox martini (Reitter, 1892) (Severní Afrika)
Trox matsudai Ochi & Hori, 1999 (Japonsko)
Trox maurus Herbst, 1790
Trox montanus Kolbe, 1891 (Afrika)
Trox monteithi Scholtz, 1986 (Austrálie)
Trox morticinii Pallas, 1781 (Střední Asie)
Trox mutsuensis Nomura, 1937 (Japonsko)
Trox nama Kolbe, 1908 (Jižní Afrika)
Trox nanniscus Peringuey, 1901 (Jižní Afrika)
Trox nasutus Harold, 1872 (Jižní Afrika)
Trox natalensis Haaf, 1954 (Jižní Afrika)
Trox necopinus Scholtz, 1986 (Zambie)
Trox niger Rossi, 1792
Trox nigrociliatus Kolbe, 1904 (Etiopie)
Trox nigroscobinus Scholtz, 1986 (Západní Austrálie)
Trox niponensis Lewis, 1895 (Japonsko)
Trox nodulosus Harold, 1872 (Sardinie, Korsika)
Trox nohirai Nakane, 1954 (Japonsko)
Trox novaecaledoniae Balthasar, 1966 (Nová Kaledonie)
Trox opacotuberculatus Motschulsky, 1860 (Japonsko, Tchaj-wan)
Trox oustaleti Scudder, 1879 (fossilie: eocene; Nine-mile Creek, Britská Kolumbie)
Trox ovalis Haaf, 1957 (Severní Austrálie)
Trox pampeanus Burmeister, 1876 (Argentina)
Trox parvicollis Scholtz, 1986 (Severní Austrálie)
Trox pastillarius Blanchard, 1846 (Jižní Amerika)
Trox pellosomus Scholtz, 1986 (Austrálie)
Trox penicillatus Fahraeus, 1857 (Jižní Afrika)
Trox perhispidus Blackburn, 1904 (Austrálie)
Trox perlatus Geoffroy, 1762 (Velká Británie až Španělsko a Itálie)
Trox perrieri Fairmaire, 1899 (Madagaskar)
Trox perrisii Fairmaire, 1868 (Evropa, Severní Afrika)
Trox placosalinus Ren, 2003 (Čína)
Trox planicollis Haaf, 1953 (Jižní Afrika)
Trox plicatus Robinson, 1940 (Jih USA)
Trox poringensis Ochi, Kon & Kawahara, 2005 (Borneo, Java)
Trox puncticollis Haaf, 1953 (Saúdská Arábie)
Trox pusillus Peringuey, 1908 (Afrika)
Trox quadridens Blackburn, 1892 (Austrálie)
Trox quadrimaculatus Ballion, 1870 (Turkestan)
Trox quadrinodosus Haaf, 1954 (Austrálie)
Trox regalis Haaf, 1954 (Austrálie)
Trox rhyparoides (Harold, 1872) (Afrika)
Trox rimulosus Haaf, 1957 (Indie)
Trox robinsoni Vaurie, 1955 (Kanada až Texas)
Trox rotundulus Haaf, 1957 (Austrálie)
Trox rudebecki Haaf, 1958 (Jižní Afrika)
Trox sabulosus (Linnaeus, 1758) (Velká Británie až Sibiř)
Trox salebrosus Macleay, 1872 (Austrálie)
Trox scaber (Linnaeus, 1767) (Severní Afrika, Jižní Amerika, Austrálie)
Trox semicostatus Macleay, 1872 (Austrálie)
Trox setifer Waterhouse, 1875 (Japonsko)
Trox setosipennis Blackburn, 1904 (Austrálie)
Trox sonorae LeConte, 1854 (Kanada až Nové Mexiko)
Trox sordidatus Balthasar, 1936 (Jihovýchodní Evropa)
Trox sordidus LeConte, 1854 (Kanada až Texas)
Trox spinulosus Robinson, 1940 (USA)
Trox squamiger Roth, 1851 (Afrika, Arábie)
Trox squamosus Macleay, 1872 (Austrálie, Nová Guinea)
Trox stellatus Harold, 1872 (Západní Austrálie)
Trox strandi Balthasar, 1936 (Alžírsko)
Trox striatus Melsheimer, 1846 (USA)
Trox strigosus Haaf, 1953 (Jižní Afrika)
Trox strzeleckensis Blackburn, 1895 (Austrálie)
Trox sugayai Masumoto & Kiuchi, 1995 (Japonsko)
Trox sulcatus Thunberg, 1787 (Jižní Afrika)
Trox taiwanus Masumoto, Ochi & Li, 2005 (Tchaj-wan)
Trox talpa Fahraeus, 1857 (Jižní Afrika)
Trox tasmanicus Blackburn, 1904 (Tasmánie)
Trox tatei Blackburn, 1892 (Austrálie)
Trox terrestris Say, 1825 (USA)
Trox tibialis Masumoto, Ochi & Li, 2005 (Tchaj-wan)
Trox torpidus Harold, 1872 (Střední Amerika)
Trox transversus Reiche, 1856 (Řecko, Sýrie, Turecko)
Trox trilobus Haaf, 1954 (Austrálie, Nová Guinea)
Trox tuberculatus (De Geer, 1774) (USA)
Trox uenoi Nomura, 1961 (Japonsko)
Trox unistriatus Palisot de Beauvois, 1818 (Kanada až Texas)
Trox variolatus Melsheimer, 1846 (Kanada až Mexiko)
Trox villosus Haaf, 1954 (Austrálie)
Trox yamayai Nakane, 1983 (Japonsko)
Trox yangi Masumoto, Ochi & Li, 2005 (Tchaj-wan)
Trox zoufali Balthasar, 1931 (Tchaj-wan)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trogidae na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Seznam čeledí brouků (Coleoptera) Říše: živočichové • Kmen: členovci • Třída: hmyz • Podtřída: Pterygota Adephaga (masožraví) Archostemata (prvožraví) Myxophaga (řasožraví) Polyphaga (všežraví)
Bostrichiformia Cucujiformia

nadčeleď Chrysomeloidea: CerambycidaeChrysomelidaeMegalopodidaeOrsodacnidae
nadčeleď Cleroidea: AcanthocnemidaeChaetosomatidaeCleridaeMelyridaePhloiophilidaePhycosecidaePrionoceridaeTrogossitidae
nadčeleď Cucujoidea: AlexiidaeBiphyllidaeBoganiidaeBothrideridaeCavognathidaeCerylonidaeCoccinellidaeCorylophidaeCryptophagidaeCucujidaeDiscolomatidaeEndomychidaeErotylidaeHelotidaeHobartiidaeKateretidaeLaemophloeidaeLamingtoniidaeLanguriidaeMonotomidaeNitidulidaePassandridaePhalacridaePhloeostichidaePropalticidaeProtocucujidaeSilvanidaeSmicripidaeSphindidae
nadčeleď Curculionoidea: AnthribidaeAttelabidaeBelidaeBrentidaeCaridaeCurculionidaeIthyceridaeNemonychidae
nadčeleď Lymexyloidea: Lymexylidae

nadčeleď Tenebrionoidea: AderidaeAnthicidaeArcheocrypticidaeBoridaeChalcodryidaeCiidaeMelandryidaeMeloidaeMordellidaeMycetophagidaeMycteridaeOedemeridaePerimylopidaeProstomidaePterogeniidaePyrochroidaePythidaeSalpingidaeScraptiidaeStenotrachelidaeSynchroidaeTenebrionidaeTetratomidaeTrachelostenidaeTrictenotomidaeUlodidaeZopheridae
Elateriformia Scarabaeiformia Staphyliniformia
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia autoři a editory
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CZ

Trogidae: Brief Summary ( Checo )

fornecido por wikipedia CZ

Trogidae je čeleď brouků z nadčeledi Scarabaeoidea. Vyskytují se celosvětově a jsou nápadní svým bradavičnatým nebo vrásčitým povrchem. Čeleď obsahuje asi 300 druhů ve třech rodech .

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia autoři a editory
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CZ

Erdkäfer ( Alemão )

fornecido por wikipedia DE
 src=
Trox perlatus hispanicus

Die Erdkäfer (Trogidae) sind eine Familie der Käfer innerhalb der Überfamilie Scarabaeoidea. Die weltweit verbreitete Familie besteht aus drei Gattungen und etwa 300 Arten.[1] In Europa wurden 23 Arten aus zwei Gattungen nachgewiesen.[2] In Mitteleuropa ist nur die Gattung Trox mit sieben Arten vertreten.[3] Die afrikanische Fauna umfasst etwa 70 Arten der Familie, etwa zur Hälfte jeweils von den Gattungen Trox und Omorgus, in Südamerika stellt letztere Gattung etwa zwei Drittel der Arten, der Rest fällt auf die Gattung Polynoncus. In Australien sind 51 Arten der Gattung Omorgus sowie der eingeschleppte Trox scaber nachgewiesen, in Nordamerika sind 16 Arten der Gattung Omorgus und 25 Arten der Gattung Trox heimisch.[1]

Merkmale

Käfer

Die Käfer sind 5 bis 25 Millimeter lang. Sie haben einen langgestreckten ovalen, konvexen Körper. Dieser ist braun oder grau bis schwarz gefärbt und häufig mit grauen, gelben oder braunen Härchen bedeckt. dorsal sind die Tiere häufig verdreckt. Die Frontoclypealnaht ist bei der Gattung Omorgus deutlich, bei Trox nur schlecht erkennbar. Die Facettenaugen haben keinen Canthus (ein in die Augenkontur einspringender Vorsprung der Kopfkapsel, der das Auge partiell, oder sogar vollständig, in einen oberen und einen unteren Abschnitt teilt). Der Aufbau der Ommatidien ist unterschiedlich. Der Epipharynx ist symmetrisch oder asymmetrisch und hat seitliche Tormae (ein Paar kleiner, meist dunkel gefärbter Sklerite seitlich der Unterlippe). Die Fühler sind zehngliedrig und haben eine dreigliedrige Keule. Die Mandibeln haben eine gut entwickelte Bürste und Prostheca (ein beweglicher, fingerförmiger Fortsatz). Die Maxillarpalpen sind viergliedrig. Das Mentum und Prementum der Unterlippe sind in der Regel verwachsen. Die Einbuchtungen der Hüften (Coxen) der mittleren Beine sind geschlossen. Ein Empodium (Haftlappen an den Füßen zur Anheftung an glatte Oberflächen) fehlt. Das subalare Tendon der Flügelader 2Ax ist kurz, schmal und an der Spitze abgerundet, 2BP hat schräg verlaufende Wellen an der Medialader, mesial von der medialen Brücke und distal von 2BP und RP34 fehlt. Es sind fünf sichtbare Ventrite (sichtbare bauchseitige Sklerite) am Hinterleib ausgebildet. Die in den Pleuralmembranen liegenden Stigmen am Hinterleib haben bei Trox eine Doppelöffnung, bei den anderen Gattungen sind sie siebförmig (cribriform). Bei Trox ist das erste bis siebte funktional, bei Omorgus ist auch das achte funktional. Der Aedeagus ist stark sklerotisiert und besteht aus einem deutlichen symmetrischen dreifachen Lobus. Bei den Weibchen sind die Tergite, Pleurite und Sternite des neunten Hinterleibssegments als deutlich sklerotisierte Bereiche erkennbar. Hemisternite mit Styli sind vorhanden.[1]

Larven

Der Körper der Larven ist breit C-förmig. Sie haben einen nahezu schwarzen Kopf. Die Segmente des Thorax und die ersten sechs Hinterleibssegmente sind dorsal in drei Falten unterteilt. Das Cranium ist symmetrisch. Zumindest ein Punktauge (Ocellus) ist immer ausgebildet. Die Fühler sind dreigliedrig und haben keinen großen Sinnesfleck. Die Mandibeln sind asymmetrisch, haben ventral einen Fortsatz und ventral keinen Bereich zum Stridulieren. Galea und Lacinia sind deutlich voneinander getrennt. Ein Organ zur Geräuscherzeugung fehlt an den Schenkelringen (Trochanter) der mittleren Beine und den Hinterbeinen. Die Stigmen sind wie bei den Imagines entweder siebförmig oder haben eine Doppelöffnung.[1]

Lebensweise

Die Erdkäfer sind innerhalb der Überfamilie Scarabaeoidea einzigartig in der Hinsicht, dass sich sowohl die Larven als auch die Imagines aller Arten hauptsächlich von Keratin ernähren. Die Tiere zählen zu den letzten Insekten, die Kadaver besuchen. Sie fressen aber auch an alten Fellen, Federn und verschiedenen anderen tierischen Überresten. Erdkäfer wurden auch beim Fressen an Fledermaus-Guano in Höhlen oder hohlen Bäumen nachgewiesen. Die Imagines können anders als die Larven durch Stridulation hörbar Geräusche erzeugen. Die Weibchen legen ihre Eier in der Regel unter Kadavern ab. Die Larven transportieren Hautstücke und Haare in ihre vertikal unterhalb des Kadavers ins Erdreich reichenden Tunnel.[1]

Taxonomie und Systematik

Die verwandtschaftliche Stellung der primitivsten Familien innerhalb der Überfamilie Scarabaeoidea wurde im Laufe der Forschungsgeschichte unterschiedlich interpretiert und ist noch nicht vollständig geklärt. Crowson stellte sie in die Überfamilie Scarabaeoidea. Howden vermutete in einer Arbeit aus dem Jahr 1982 eine verwandtschaftliche Nähe zu den Hybosoridae. Anhand von Flügelmerkmalen wurde später eine verwandtschaftliche Stellung zwischen den Glaphyridae und Bolboceratidae + Pleocomidae vermutet. Die Familie könnte eine Schwestergruppe der passaliden Untergruppe der Überfamilie darstellen.[1]

Die Familie der Erdkäfer ist eine gut begründete Gruppe, die zahlreiche abgeleitete Merkmale besitzt. Folgende Autapomorphien stützen die Monophylie: Bei den Imagines ist die Befestigung des subalaren Tendons der Flügelader 2Ax kurz, schmal und apikal abgerundet, 2BP hat schräg verlaufende Wellen an der Medialader, mesial von der medialen Brücke und distal von 2BP und RP34 fehlt. Außerdem ist die Ernährung von Keratin charakteristisch. Bei den Larven sind die langen Borsten am Körper spiralförmig, das Cranium und das Tergum des Prothorax sind deutlich dunkler als der übrige Körper und nahezu schwarz, die Galea hat membranöse Unterteilungen und das basale Glied der Labialpalpen hat dorsal borstenähnliche Strukturen. Außerdem ist die Lebensweise an Kadavern typisch.[1]

Die folgende Liste umfasst alle Gattungen, sowie die europäischen Arten:[1][2]

Belege

Einzelnachweise

  1. a b c d e f g h Rolf G. Beutel, Richard A. B. Leschen (Hrsg.): Coleoptera, Beetles (= Handbuch der Zoologie. Band 4: Arthropoda: Insecta). 1. Auflage. Volume 1: Morphology and Systematics (Archostemata, Adephaga, Myxophaga, Polyphaga partim). de Gruyter, 2005, ISBN 3-11-017130-9, ISSN 1861-4388, S. 371 f. (englisch).
  2. a b Trogidae. Fauna Europaea, abgerufen am 20. August 2012.
  3. Karl Wilhelm Harde, František Severa: Der Kosmos-Käferführer. Die mitteleuropäischen Käfer. Franckh-Kosmos, Stuttgart 2000, ISBN 3-440-06959-1, S. 246 f.

Literatur

  • Rolf G. Beutel, Richard A. B. Leschen (Hrsg.): Coleoptera, Beetles (= Handbuch der Zoologie. Band 4: Arthropoda: Insecta). 1. Auflage. Volume 1: Morphology and Systematics (Archostemata, Adephaga, Myxophaga, Polyphaga partim). de Gruyter, 2005, ISBN 3-11-017130-9, ISSN 1861-4388 (englisch).

Weblinks

 src=
– Sammlung von Bildern, Videos und Audiodateien
 title=
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia DE

Erdkäfer: Brief Summary ( Alemão )

fornecido por wikipedia DE
 src= Trox perlatus hispanicus  src= Trox sabulosus

Die Erdkäfer (Trogidae) sind eine Familie der Käfer innerhalb der Überfamilie Scarabaeoidea. Die weltweit verbreitete Familie besteht aus drei Gattungen und etwa 300 Arten. In Europa wurden 23 Arten aus zwei Gattungen nachgewiesen. In Mitteleuropa ist nur die Gattung Trox mit sieben Arten vertreten. Die afrikanische Fauna umfasst etwa 70 Arten der Familie, etwa zur Hälfte jeweils von den Gattungen Trox und Omorgus, in Südamerika stellt letztere Gattung etwa zwei Drittel der Arten, der Rest fällt auf die Gattung Polynoncus. In Australien sind 51 Arten der Gattung Omorgus sowie der eingeschleppte Trox scaber nachgewiesen, in Nordamerika sind 16 Arten der Gattung Omorgus und 25 Arten der Gattung Trox heimisch.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia DE

Trogidae ( Inglês )

fornecido por wikipedia EN

Trogidae, sometimes called hide beetles, is a family of beetles with a distinctive warty or bumpy appearance. Found worldwide, the family includes about 300 species contained in four or five genera.[1]

Trogids range in length from 2 to 20 mm. Their shape is oblong to oval, with a generally flat abdomen. Their color ranges from brown to gray or black, and they often encrust their bodies with soil. They resemble scarab beetles with heavy limbs and spurs.

They are scavengers and are among the last species to visit and feed on carrion. They are most often found on the dry remains of dead animals. Both adults and larvae eat feathers and skin. Some species are found in bird and mammal nests. Details of the life histories of many species are poorly known, since many are specialized to particular types of nests. They are often overlooked by predators and collectors due to their behaviors of covering their bodies with soil and becoming motionless when disturbed.

This group may also be considered Troginae, a subfamily of the Scarabaeidae. The common name "skin beetle" is sometimes used in reference to these beetles, but more often refers to species of the Dermestidae.

Origins

Hide beetles are found worldwide. More species of Trogidae are found in dry environments instead of moist environments, typically temperate plains areas. Each genus is more diverse in different regions of the world. Trox is found in the Holarctic/Ethiopian area, Omorgus within the southern continents, and Polynoncus is found in South America.[2]

Controversy exists over whether Trogidae is a family of its own or a subfamily of Scarabaeidae.[2] One major reason for the dispute between classifications is the possible evolution of the ommatidium in the eyes.[3] Different environmental pressures and predators may have led to the adaptation of ommatidium structures within this family. For example, the more advanced and numerous the ommatidium, the more present the larger the ability of the insect to escape and elude predators. The Trogidae may have evolved in Australia.[4]

The oldest known fossils are from the Early Cretaceous (Aptian) Zaza Formation of Russia and the Shar-Tolgoy and Dzun-Bain Formations of Mongolia, assignable to the extant genus Trox as well as the extinct genera Cretomorgus and Paratrox. Other known fossils include Kresnikus beynoni found in mid-Cretaceous aged Burmese amber.[5]

Anatomy

Closeup of head of Trox sabulosus

Trogidae are characterized by their distinct soil-encrusted, warty, or bumpy appearance. They are usually brown, gray, or black in color and are covered with short, dense setae. Their body shape is oblong to oval with a flat abdomen and their length varies from 2 to 20 mm. The antenna of hide beetles are usually short and clubbed.[6] The hardened elytra of Trogidae, which are generally covered with small knobs giving the beetle their rough appearance, meet along the midline of the body and cover the entire abdomen and well-developed wings. Their heads are bent down and covered by the pronotum.[7] They also have heavy limbs and spurs resembling those of scarab beetles. Trogidae larvae are a creamy yellow/white in color, except at their caudal end which darkens as it accumulates feces. Their heads are dark and heavily sclerotized. The abdominal segments of hide beetles have at least one or more transverse rows of setae.[8]

Diet and habitat

Predators rarely attack species of Trogidae. They avoid detection and predation due to their soil covering and motionless behavior. Birds prey upon hide beetles that have invaded the bird nests.[8]

Species of Trogidae often feed on decomposing carcasses. Along with carrion, hide beetles are found within the pellet of many animal species, on other decaying dry matter, and around birds’ and mammals’ nests and feathers, as well as aging bones.[9]

Mating habits and life cycle

Little is known about the specifics of the Trogid life cycle. Female Trogids of several species produce chirping noises in order to attract males to their burrows for mating.[10] After impregnation of the female by the male, the female lays the eggs and the larvae hatch after an unknown amount of time. During decomposition of a carcass, the beetles leave their nests to feed on the carrion. As the last succession of insects to appear on the carcass, both larvae and adults can be found feeding on the dry remains. At the site of the carcass, an impregnated female digs small, vertical columns underneath the carcass to lay her eggs, allowing the larvae to locate food after hatching. Trogidae usually have three to five instars.[8]

Forensic importance

The use of Trogidae in forensic entomology is unknown at this time. Though they typically arrive last in the order of succession, they can be the first in succession on burned and charred bodies. After the burned skin is eaten away by the trogids, the corpse (with now-exposed, "fresher" surfaces) allows for viable colonization by other forensically important insects that help determine accurate post mortem interval estimates.[11]

Various species of Trogidae have been used by museums to clean up skeletons by eating any remaining dried material left on the skeletons, leaving them clean for display. This method of bone-stripping has been used by some museums for many years, as it is the most effective method.[12]

Research

The Chinese Academy of Sciences funded a study on the classification of this family of beetles.[13] The forensic importance of African Trogidae and other carrion-associated beetles is being studied at the University of Pretoria. This project is investigating how the presence of beetles on carrion affects the infestation of other arthropods in carrion in Africa.[14]

Taxonomy

The family Trogidae contains the following subfamily and genera:[15]

References

  1. ^ Jameson, Mary Liz (2002): "Trogidae", in Ross H. Arnett, Jr. and Michael C. Thomas, American Beetles (CRC Press, 2002), vol. 2
  2. ^ a b Deloya, C. (2005): Omorgus rodriguezae especie nueva de México y clave para separar las especies del género para centro y norteamérica (Coleoptera: Trogidae) Archived 28 September 2007 at the Wayback Machine. Folia Entomol. Mex 44: 121-129. PDF
  3. ^ Caveney, Stanley (September 1986). "The phylogenetic significance of ommatidium structure in the compound eyes of polyphagan beetles". Canadian Journal of Zoology. 64 (9): abstract. doi:10.1139/z86-270.
  4. ^ Lawrence, J. F.; Britton, E. B. (1991). Coleoptera. The Insects of Australia. Vol. 1 (2nd ed.). Carlton: Melbourne University Press. pp. 543–683.
  5. ^ Tihelka, Erik; Huang, Diying; Cai, Chenyang (15 July 2019). "A new subfamily of hide beetles from the Cretaceous of northern Myanmar (Coleoptera: Scarabaeoidea: Trogidae)". Historical Biology. 33 (4): 506–513. doi:10.1080/08912963.2019.1641705. ISSN 0891-2963. S2CID 202865768.
  6. ^ Watson, L. and Dallwitz, M. J.. 2003 onwards. British Insects: the Families of Coleoptera: Trogidae Version: 9 April 2007. http://delta-intkey.com
  7. ^ Carcass Beetles CSIRO Entomology
  8. ^ a b c Jameson, Mary Liz. Guide to New World Scarab Beetles - Trogidae UNL State Museum - Division of Entomology
  9. ^ Murawski, Darlyne (2013). Ultimate Bug-opedia. Washington, DC: National Geographic Society. p. 153. ISBN 9781426313776.
  10. ^ Alexander, Richard D., Thomas E. Moore, and Robert E. Woodruff. "The evolutionary differentiation of stridulatory signals in beetles (Insecta: Coleoptera)." (1963).
  11. ^ Trogidae Australian Biological Resources Study, Department of the Environment and Heritage
  12. ^ Reid, Craig. Bones Stripped Bare. Australian Geographic; Jan-March2005 Issue 77, p15, 1/4p
  13. ^ GuoDong, Ren and Hou Lin. Advance in taxonomic research of the Trogidae. Entomological Knowledge, 2003 (Vol. 40) (No. 6) 505-508
  14. ^ Williams, K.A. and M.H. Villet. A history of South African research relevant to Forensic Entomology. South African Journal of Science 102, January/February 2006. p4.
  15. ^ "Hide Beetles MacLeay, 1819". BioLib.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia EN

Trogidae: Brief Summary ( Inglês )

fornecido por wikipedia EN

Trogidae, sometimes called hide beetles, is a family of beetles with a distinctive warty or bumpy appearance. Found worldwide, the family includes about 300 species contained in four or five genera.

Trogids range in length from 2 to 20 mm. Their shape is oblong to oval, with a generally flat abdomen. Their color ranges from brown to gray or black, and they often encrust their bodies with soil. They resemble scarab beetles with heavy limbs and spurs.

They are scavengers and are among the last species to visit and feed on carrion. They are most often found on the dry remains of dead animals. Both adults and larvae eat feathers and skin. Some species are found in bird and mammal nests. Details of the life histories of many species are poorly known, since many are specialized to particular types of nests. They are often overlooked by predators and collectors due to their behaviors of covering their bodies with soil and becoming motionless when disturbed.

This group may also be considered Troginae, a subfamily of the Scarabaeidae. The common name "skin beetle" is sometimes used in reference to these beetles, but more often refers to species of the Dermestidae.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia EN

Trogidae ( Espanhol; Castelhano )

fornecido por wikipedia ES

Los trógidos (Trogidae) son una familia de coleópteros polífagos de la superfamilia Scarabaeoidea con unas 300 especies descritas.[2][3]​ Su tamaño oscila entre 2,5 y 20 mm.

Tanto las larvas como los adultos viven a expensas de cadáveres secos de animales, o en nidos de mamíferos o aves, donde aprovechan el pelo y las plumas.

Géneros

Troginae
Avitortorinae
Prototroginae

Referencias

  1. Lawrence, J. F. & Newton, A. F., Jr. 1995. Families and subfamilies of Coleoptera (with selectes genera, notes, references and data on family-group names). In: Pakaluk y Slipinski (Eds.). Biology, phylogeny and classification of Coleoptera: Papers celebrating the 80th birthday of Roy A. Crowson. Muzeum i Instytut Zoologii PAN, Warszawa. Pp. 779-1006. ISBN 83-85192-34-4.
  2. «Generic Guide to the New World Scarab Beetles, Trogidae». Archivado desde el original el 18 de octubre de 2007. Consultado el 15 de octubre de 2007.
  3. Hallan, Joel Kenneth (6 de junio de 2010). «Synopsis of the described Coleoptera of the World». Biology Catalog de la Universidad de Texas A&M (en inglés). Archivado desde el original el 2016.

 title=
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autores y editores de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia ES

Trogidae: Brief Summary ( Espanhol; Castelhano )

fornecido por wikipedia ES

Los trógidos (Trogidae) son una familia de coleópteros polífagos de la superfamilia Scarabaeoidea con unas 300 especies descritas.​​ Su tamaño oscila entre 2,5 y 20 mm.

Tanto las larvas como los adultos viven a expensas de cadáveres secos de animales, o en nidos de mamíferos o aves, donde aprovechan el pelo y las plumas.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autores y editores de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia ES

Trogidae ( Francês )

fornecido por wikipedia FR

Les Trogidae sont une famille d'insectes coléoptères de la super-famille des Scarabaeoidea (scarabées).

Liste des sous-familles et genres

Selon BioLib (21 septembre 2021)[1] :

  • Sous-famille Omorginae Nikolajev, 2005
  • Sous-famille Troginae MacLeay, 1819

Selon Catalogue of Life (21 septembre 2021)[2] :

Références

Voir aussi

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia FR

Trogidae: Brief Summary ( Francês )

fornecido por wikipedia FR

Les Trogidae sont une famille d'insectes coléoptères de la super-famille des Scarabaeoidea (scarabées).

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia FR

Smiltvabaliai ( Lituano )

fornecido por wikipedia LT

Smiltvabaliai (lot. Trogidae, angl. Hide beetles, vok. Erdkäfer) – vabalų (Coleoptera) šeima. Kūnas juodas, ovalinis, išgaubtas. Antenos 10-narės, su trinare buožele. Antsparniai su gumburėlių eilėmis. Ant gumburėlių auga plaukeliai. Trindami pilvelį į antsparnius išgauna į svirpimą panašų garsą.

Gyvena sausose smėlėtose vietose. Minta gyvūnų lavonais. Lervos vystosi dirvoje urveliuose po dvėsena.

Pasaulyje yra apie 300 rūšių, priklausančių 3 gentims. Lietuvoje 3 rūšys.

Gentis: Trox Trox hispidus Raudonūsis smiltvabalis (Trox sabulosus) Raudonūsis smiltvabalis (Trox sabulosus) Trox scaber Trox scaber


Nuorodos

Vikiteka

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia LT

Beenderknagers ( Neerlandês; Flamengo )

fornecido por wikipedia NL

Insecten

Beenderknagers (Trogidae) zijn een familie uit de orde van de kevers (Coleoptera).

Taxonomie

De volgende geslachten en ondergeslachtem zijn bij de familie ingedeeld:[1]

Zie ook

Bronnen, noten en/of referenties
  1. Checklist and bibliography of the Trogidae (Coleoptera: Scarabaeoidea)
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia NL

Beenderknagers: Brief Summary ( Neerlandês; Flamengo )

fornecido por wikipedia NL

Beenderknagers (Trogidae) zijn een familie uit de orde van de kevers (Coleoptera).

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia NL

Knokkelbiller ( Norueguês )

fornecido por wikipedia NO

Knokkelbiller (Trogidae) er en familie av biller som hører til gruppen skarabider (Scarabaeoidea). De lever på kadavere og utgjør et sent ledd i nedbrytingsprosessen – både de voksne og larvene lever av tørre bein, fjær og hudrester. To arter er funnet i Norge.

Utseende

Små til middelsstore (2,5 – 20 mm), ovale til avlange biller, kroppen hvelvet og påfallende knudrete. På farge er de brune til grå/svarte. I naturen er hele oversiden ofte dekket av et lag av jord eller mudder, noe som gjør billene vanskelige å se. Hodet er kort og bredt, antennene 10-leddete med en tre-leddet kølle. Brystskjoldet (pronotum) er kort og bredt, med påfallende opphøyde lister eller knøler. Dekkvingene er ganske brede, med tydelige punktrekker og opphøyde lengdelister mellom dem. Beina er forholdsvis slanke (sammenlignet med andre skarabider), leggene (tibiae) uten pigger på utsiden, føttene fem-leddete. Larvene er hvite eller gule, C-formede liksom de fleste andre skarabider.

Levevis

Knokkelbillene er noen av de siste nedbryterne som kommer til et kadaver. De lever av bein, fjær, hudrester, pels og andre tørre, tungt fordøyelige levninger. De har spesielle fordøyelsesenzymer som gjør dem i stand til å fordøye keratin (hornstoff). Larvene lever i loddrette sjakter under kadaveret. Mange arter er knyttet til reir eller bol av forskjellige slags pattedyr og fugler, der de trolig lever av avkastede hår, fjær og lignende. Billene flyr om natten og kan fanges i lysfeller, eller i feller med bein, fjær eller lignende som åte. Ellers ser man dem sjelden.


Systematisk inndeling

 src=
Trox scaber
Treliste

Kilder

Silfverberg, H. 1992. Enumeratio Coleopterorum Fennoscandiae, Daniae et Baltiae (Liste over Nordens biller). Helsinki.

Beskrivelse på engelsk og bilde: Generic Guide to New World Scarab Beetles.

Eksterne lenker

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia forfattere og redaktører
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia NO

Knokkelbiller: Brief Summary ( Norueguês )

fornecido por wikipedia NO

Knokkelbiller (Trogidae) er en familie av biller som hører til gruppen skarabider (Scarabaeoidea). De lever på kadavere og utgjør et sent ledd i nedbrytingsprosessen – både de voksne og larvene lever av tørre bein, fjær og hudrester. To arter er funnet i Norge.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia forfattere og redaktører
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia NO

Modzelatkowate ( Polonês )

fornecido por wikipedia POL
Commons Multimedia w Wikimedia Commons

Modzelatkowate (Trogidae) – rodzina chrząszczy z podrzędu wielożernych i nadrodziny żukokształtnych (Scarabaeoidea). Obejmuje około 250 gatunków[2].

Opis

Owady dorosłe

Ciało długości od 3 do 13 mm, wypukłe, okrągławe, z wierzchu guzowate i pokryte zwykle krótkimi szczecinkami. Ubarwienie żółtobrunatne do czarnego, ukryte jest pod skorupką złożoną z ziaren piasku, gliny i lepkiej wydzieliny wytwarzanej przez chrząszcza. Głowa mała, o dużych oczach i 10-członowych czułkach, zwieńczonych 3-członową buławką. Przedplecze pofałdowane, na krawędziach bocznych i tylnej oszczecinione. Pokrywy z 10 rzędami i międzyrzędami, na których występują guzki, zagłębienia i kępki szczecin charakterystyczne dla gatunku. Epipleury pokryw szerokie. Odwłok o pięciu widocznych sternitach, opatrzonych guzkami aparatu strydulacyjnego. Stopy krótkie, pięcioczłonowe[2].

Larwy

Larwy pędrakowate. Charakteryzują się gęstym, pokrywającym również głowę, owłosieniem ciała i Y-kształtnym otworem odbytowym[2].

Biologia i ekologia

Chrząszcze nekrofagiczne i saprofagiczne. Bytują na glebach piaszczystych, bogatych w substancje gnijące, na wyschniętej padlinie, w norach i gniazdach drapieżników, a rzadziej na ssaczych odchodach[2].

Rozprzestrzenienie

Rodzina kosmopolityczna[2]. W Europie występuje 25 gatunków[3], z czego w Polsce 5 z rodzaju Trox[4].

Systematyka

Rodzina ta dzieli się na trzy podrodziny[5]:

Przypisy

  1. Trogidae, w: Integrated Taxonomic Information System (ang.).
  2. a b c d e Zdzisława Stebnicka: Klucze do oznaczania owadów Polski Część XIX Chrząszcze – Coleoptera z. 26-27 Jelonkowate – Lucanidae, Modzelatkowate – Trogidae. Warszawa, Wrocław: Polskie Towarzystwo Entomologiczne, PWN, 1983, s. 17-18.
  3. Trogidae na Fauna Europaea. [dostęp 2014-05-27].
  4. entomo.pl: Wykaz chrząszczy Polski On-Line: Trogidae. 2005-2014. [dostęp 2014-05-27].
  5. PatriceP. Bouchard PatriceP. i inni, Family-group names in Coleoptera (Insecta), „ZooKeys”, 88, 2011, s. 1-972, DOI: 10.3897/zookeys.88.807 .
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia POL

Modzelatkowate: Brief Summary ( Polonês )

fornecido por wikipedia POL
 src= Trox sabulosus

Modzelatkowate (Trogidae) – rodzina chrząszczy z podrzędu wielożernych i nadrodziny żukokształtnych (Scarabaeoidea). Obejmuje około 250 gatunków.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia POL

Trogidae ( Português )

fornecido por wikipedia PT

Trogidae é uma família de coleópteros da superfamília Scarabaeoidea.[1] São besouros com tamanho de 2,5 mm a 20 mm, reconhecidos por possuírem coloração marrom, preta ou cinza, superfície granulosa e abdômen achatado. São encontrados em carcaças secas ou ninhos de mamíferos e aves, onde larvas e adultos alimentam-se de penas, pelos e fezes presentes no local.[2]

Subfamílias

Referências

  1. Bouchard, Patrice et al. (4 abr. 2011). Family-group in Coleoptera (Insecta). ZooKeys. Sófia: Pensoft Publishers. 88: 38, 231. Consultado em 28 de dezembro de 2015.
  2. Jameson, Mary Liz. (19 out. 2005). Trogidae Generic Guide to New World Scarab Beetles. Lincoln: University of Nebraska State Museum. Consultado em 8 de setembro de 2018. Cópia arquivada no Wayback Machine
 title=
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autores e editores de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia PT

Trogidae: Brief Summary ( Português )

fornecido por wikipedia PT

Trogidae é uma família de coleópteros da superfamília Scarabaeoidea. São besouros com tamanho de 2,5 mm a 20 mm, reconhecidos por possuírem coloração marrom, preta ou cinza, superfície granulosa e abdômen achatado. São encontrados em carcaças secas ou ninhos de mamíferos e aves, onde larvas e adultos alimentam-se de penas, pelos e fezes presentes no local.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autores e editores de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia PT

Knotbaggar ( Sueco )

fornecido por wikipedia SV

Knotbaggar (Trogidae) är en familj i ordningen skalbaggar med omkring 300 arter över hela världen.

Kännetecken

Dessa skalbaggar är 2,5 till 20 millimeter lång, Kroppen är långsträckt och oval med en stark böjd ovansida. Färgen är brun, grå eller svart och det finns små knölar på vingtäcken. Ofta är de gömda under ett pansar av lera och sekret. Huvudet är litet och antennerna består av tio segment.

Levnadssätt

Larver och vuxna individer livnär sig av as och äter ofta dessa ämnen som andra insekter inte kan omsätta. De äter inte bara mjuka delar av döda djur utan även fjädrar, päls, hud och uttorkade rester.

Knotbaggar vistas ofta på exkrementer och kadaver men även i bon av fåglar och däggdjur. De är sällan hotad av naturliga fiender på grund av deras vistelse i illa luktande områden. Dessutom spelar de död när de känner sig hotade.

Systematik

Familjen knotbaggar består av cirka 300 arter fördelade på tre släkten. I Europa förekommer två släkten med 28 arter eller underarter.[1] Djurgruppen taxonomi är inte helt klarlagd. Ibland räknas knotbaggar som underfamilj i familjen bladhorningar.[2]

Följande lista förtecknar alla europeiska arter:

Släkte Omorgus

  • Omorgus subcarinatus (MacLeay, 1864)
  • Omorgus suberosus (Fabricius, 1775)

Släkte Trox

  • Trox cadaverinus cadaverinus Illiger, 1801
  • Trox cadaverinus Illiger, 1801
  • Trox cotodognanensis Compte, 1986
  • Trox cribrum clathratus Reiche, 1861
  • Trox cribrum cribrum Gené, 1836
  • Trox cribrum Gené, 1836
  • Trox cricetulus Ádám, 1994
  • Trox eversmanni Krynicky, 1832
  • Trox fabricii Reiche, 1853
  • Trox granulipennis Fairmaire, 1852
  • Trox hispidus Pontoppidan, 1763
  • Trox klapperichi Pittino, 1983
  • Trox leonardii Pittino, 1983
  • Trox litoralis Pittino, 1991
  • Trox martini Reitter, 1892
  • Trox morticinii Pallas, 1781
  • Trox niger Rossi, 1792
  • Trox nodulosus Harold, 1872
  • Trox perlatus hispanicus Harold, 1872
  • Trox perlatus perlatus Goeze, 1777
  • Trox perlatus Goeze, 1777
  • Trox perrisii Fairmaire, 1868
  • Trox sabulosus (Linnaeus, 1758)
  • Trox scaber (Linnaeus, 1767)
  • Trox sordidatus Balthasar, 1936
  • Trox transversus Reiche, 1856

Källor

Den här artikeln är helt eller delvis baserad på material från tyskspråkiga Wikipedia
  • Edmund Reitter: Die Käfer des Deutschen Reiches. Band 2. Fauna Germanica. K. G. Lutz Verlag, Stuttgart 1908
  1. ^ Trogidae Fauna Europaea, version 1.3, 19 april 2007. Besökt 16 juli 2007.
  2. ^ Jiři Zahradník, Irmgard Jung, Dieter Jung et al.: Käfer Mittel- und Nordwesteuropas, Parey Berlin 1985, ISBN 3-490-27118-1

Externa länkar

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia författare och redaktörer
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia SV

Knotbaggar: Brief Summary ( Sueco )

fornecido por wikipedia SV

Knotbaggar (Trogidae) är en familj i ordningen skalbaggar med omkring 300 arter över hela världen.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia författare och redaktörer
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia SV

Падальники ( Russo )

fornecido por wikipedia русскую Википедию
Латинское название Trogidae MacLeay, 1819 Подсемейства

wikispecies:
Систематика
на Викивидах

commons:
Изображения
на Викискладе

ITIS 678318 NCBI 110048

Падальники, троксы, или троги́ды (лат. Trogidae) — семейство жуков из надсемейства Scarabaeoidea.

Описание

Жуки мелких, реже средних размеров. Длина 2,5—20 мм. Окраска блеклая: черная, серая, коричневая или желтовато-коричневая. Усики 10-члениковые с 3-члениковой булавой;

Средние тазики соприкасающиеся, очень короткие — меньше половины длины средней голеней. Брюшко с 5 видимыми стернитами. Надкрылья полностью прикрывают пигидий, с бороздками и бугорками[1].

Экология

Живут эти жуки на костях, сухих трупах и экскрементах[1].

Систематика

Всего около 300 видов. На территории бывшего СССР обитает около 12 видов, относящихся к одному роду.

К семейству относятся следующие роды:

Ссылки

Примечания

  1. 1 2 Мамаев Б. М., Медведев Л. Н. и Правдин Ф. Н. Определитель насекомых европейской части СССР. — Москва: «Просвещение», 1976. — С. 103—187. — 304 с.
 title=
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Авторы и редакторы Википедии

Падальники: Brief Summary ( Russo )

fornecido por wikipedia русскую Википедию

Падальники, троксы, или троги́ды (лат. Trogidae) — семейство жуков из надсемейства Scarabaeoidea.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Авторы и редакторы Википедии