Rosaceae

Rosaceae is die roos-familie wat hoort tot die orde Rosales. Hierdie familie sluit die genus Rosa in, een van die bekendste plante op aarde. Ander lede van die familie is die: appel, perske, pruim, nektarien, appelkoos, amandel, kersie, kweper en aarbei. Al die plante is afkomstig vanaf die Noordelike halfrond. Daar hoort 3000 spesies tot die familie waarvan 120 in Suider-Afrika voorkom en slegs sewe is bome.

Spesies

Van die Suider-Afrikaanse spesies is:

• Ouhout Leucosidea sericea
• Rooistinkhout Prunus africana
• Sterretjierysbos Cliffortia nitidula

Uitheemse spesies

• Amandel Prunus dulcis

Sien ook

• Alfabetiese lys van Suid-Afrikaanse bome

Bronne

• Algemene gids tot BOME. Keith, Paul & Meg Coates Palgrave. 2000. ISBN 1-86872-527-8
• Watter Boom is dit? Eugene Moll 2013 ISBN 978 1 77007 832 1

Hierdie artikel is ’n saadjie. Voel vry om Wikipedia te help deur dit uit te brei.

Les arrosaes (Rosaceae) son una familia de plantes dicotiledónees pertenecientes al orde Rosales. La familia Rosaceae inclúi la mayor parte de les especies de frutes de consumu masivu: mazana, pera, marmiellu, piescu (durazno), ciruela, cereza, fresa (frutuca), almendra, albaricoque, zarzamora, artimora, etc. Tamién inclúi munches especies ornamentales, principalmente, les roses, flores por excelencia, con importancia pa la xardinería y l'industria de la perfumería.^[1]

La familia de les rosácees ye bien amplia, con unos 90-130 xéneros, nos que se parten alredor de 2000-2500 especies aceptaes,^[2][3] que la so distribución ye casi mundial, orixinaries sobremanera de les rexones templar y subtropical del hemisferiu boreal.

Descripción

Inclúi xéneros con carauterístiques bien heteroxénees, sicasí, la carauterística común más importante ye la presencia d'un receptáculu floral - o tálamu - bien desenvueltu, que varia dende una forma plana (en Quillaja, Kageneckia), pasando por convexa (en Rubus, Fragaria), hasta de forma cóncava (en Rosa).

Tarmos maderizos o semileñosos. Vezu: árboles, parrotales o yerbes perennes por rizomas, o añales.

Fueyes simples o compuestes, (paripinnaes o imparipinnaes), casi siempres alternes y axustaes, escasamente opuestes, con cantu serrucháu o dentáu carauterísticu. Presencia frecuente de cambeos: escayos, estípules y aguiyones, escasamente ausentes (Spiraea).

Flores de normal hermafrodites, actinomorfes (dacuando zigomorfes, por diferenciación de los sépalu los nes plantes europees, o tamién de los pétalos nes tropicales); periginas, epiginas o hipoginas; de cutiu con un hipanto bien desenvueltu; mota con 5 sépalos los, dacuando con epicáliz; corola xeneralmente con 5 pétalos llibres; tetrámeres en Sanguisorba; androcéu variable, con 4-5 estames, y más frecuentemente diplostémono o polistémono; xinecéu variable, con 1 a munchos carpelos, llibres o soldaos y estilos xeneralmente llibres. Flores solitaries o n'inflorescencies variaes (recímanos, espigues y corimbos).

Frutos bien variables (aqueniu, poliaquenio con receptáculu abombáu (eterio) o cóncavu (cinorrodón), drupa, polidrupa (sorosis), folículo, pomo); granes pequeñes, ensin endosperma (les sustances de reserva nos cotiledones).

Taxonomía

Familia problemática tocantes a delimitación xenérica.

Considérense calteres importantes na sistemática de la familia, la forma del receptáculu, el tipu de concrescencia de los carpelos y la so posición, el númberu y disposición de los rudimentos seminales nel carpelu, el tipu de dehiscencia y la histoloxía de los frutos, el númberu básicu de cromosomes y la distribución de los metabolitos secundarios.^[4]

Rosaceae Adans., Fam. Pl. 2: 286. Jul-Aug 1763; nome calteníu pal taxón. Tamién citáu darréu por Antoine L. de Jussieu, Xenera Plantarum: 334. 1789. [2]

Taxones subfamiliares

La clasificación de la familia Rosaceae ye bien variada y diversa en taxones subfamiliares, y camudó enforma col tiempu y según los distintos criterios de los autores. Este ye un esquema posible nel que se listan en primer llugar les subfamilies, en segundu llugar les tribus y en tercer llugar los xéneros en dos talos grupos;^[5] amás de la referencia bibliográfica de cada taxón según el IPNI.^[6]

Subfamilia Rosoideae

1. Xéneru Rosa L.: Sp.Pl.1:491, 1753
2. Xéneru Hulthemia Dum.: Not.Hulth.13, 1824. (= Rosa)
3. Xéneru Arxentina Lam.: Fl. Franç. 3: 118, 1779

Subfamilia Spiraeoideae

1. Tribu Neillieae
   1. Xéneru Physocarpus (Cambess.) Maxim.: Act.Hort.Petrop.vi.219, 1879; nom. cons.
   2. Xéneru Neillia D.Don: Prodr. Fl.Nepal.228, 1825
   3. Xéneru Stephanandra Siebold & Zucc.: Abh. Akad. Muench. iii.739.t.4, 1843
2. Tribu Spiraeeae
   1. Xéneru Spiraea L.: Sp. Pl.1:489, 1753
   2. Xéneru Pentactina Nakai: Bot. Mag. (Tokiu),xxxi.17, 1917
   3. Xéneru Sibiraea Maxim.: Act. Hort. Petrop. vi. 116.213, 1879
   4. Xéneru Petrophytum Rydb.: N.Amer.Fl.xxii.253, 1908
   5. Xéneru Kelseya Rydb.: Mem. N.York Bot.Gard.i.207, 1900
   6. Xéneru Luetkea Bong.: Mem. Acad. Petersb. Ser. VI. ii. 130.t.2, 1833
   7. Xéneru Aruncus L.: Op. Var.259m 1758.
3. Tribu Gillenieae
   1. Xéneru Gillenia Moench: Suppl. Meth.286, 1802
   2. Xéneru Spiraeanthus (Fisch. & C.A.Mey.) Maxim.: Act. Hort.Petrop.vi.226, 1879
4. Tribu Holodisceae
   1. Xéneru Holodiscus (C.Koch) Maxim.: T.Imp.S.-Peterburgsk. Bot. Sada 6:253, 1879; nom.cons.
5. Tribu Sorbarieae
   1. Xéneru Sorbaria (Ser. ex DC.) A.Braun: Fl. Brandenburg 1:177, 1860; nom.cons.
   2. Xéneru Chamaebatiaria (Porter) Maxim.: Act.Hort.Petrop.vi.225, 1879
6. Tribu Adenostomateae
   1. Xéneru Adenostoma Hook.& Arn.: Bot.Beechey Voi.139 & 338.t.30, 1832

Subfamilia Potentilloideae

1. Tribu Dryadeae
   1. Xéneru Dryas L.: Sp.Pl.501, 1753.
   2. Xéneru Fallugia Endl.: Xen.1246, 1840.
2. Tribu Purshieae
   1. Xéneru Chamaebatia Benth.: Pl.Hartw.308, 1849.
   2. Xéneru Cowania D.Don.:, 1825.
   3. Xéneru Purshia DC. ex Poir.: Encycl. (Lamarck) Suppl.4.623. 1816.
3. Tribu Geeae
   1. Xéneru Geum L.: Sp.Pl.1:500. 1753.
   2. Xéneru Orthurus Juz.: Fl.URSS, ed.Komarov, x.262,616. 1941.
   3. Xéneru Taihangia T.T.Yu & C.L.Li: Acta Phytotax.Ensin.18(4):471. 1980; como Taiahngia.
   4. Xéneru Novosieversia Bolle: Repert.Spec.Nov.Regni Veg.Beih.72:23. 1933.
   5. Xéneru Sieversia Willd.: Gues.Naturf.Fr.Berl.Mag.v.397. 1811.
   6. Xéneru Waldsteinia Willd.: 1799
   7. Xéneru Coluria R.Br.: Parry, Voi.App.276. 1823.
4. Tribu Cercocarpeae
   1. Xéneru Cercocarpus H.B. & K.: Nov. Xen. Sp. vi. 232. t.559. 1823.
5. Tribu Potentilleae
   1. Xéneru Potentilla L.: Sp.Pl.1:495. 1753.
   2. Xéneru Comarum L.: Sp.Pl.1:502. 1753.
   3. Xéneru Chamaerhodos Bunge: Ledeb.Fl.Alt.i.429. 1829.
   4. Xéneru Duchesnea Sm.: Trans.Linn.Soc.x.372. 811. 1811.
   5. Xéneru Fragaria L.: Sp.Pl.1:494. 1753.
   6. Xéneru Horkelia Cham.& Schltdl.: Linnaea 2:26. 1827.
   7. Xéneru Horkeliella Rydb.: N.Amer.Fl.xxii.282. 1908.
   8. Xéneru Ivesia Torr.& A.Gray: Pacific Railr.Rep.6,Pt.3,#2 (Williamson & Abbot) 72. 1858.
   9. Xéneru Sibbaldia L.: Sp.Pl.1:284. 1753.
6. Tribu Alchemilleae
   1. Xéneru Alchemilla L.: Sp.Pl.123. 1753.
   2. Xéneru Aphanes L.: Sp.Pl.2. 1753.
7. Tribu Sanguisorbeae
   1. Xéneru Agrimonia L.: Sp.Pl.2. 1753.
   2. Xéneru Aremonia Neck. ex Nestl.: Monogr.Potentilla(Nestler)iv,17. 1816; nom.cons.
   3. Xéneru Spenceria Trimen: Journ.Bot.xvii.97. 1879.
   4. Xéneru Hagenia J.F. Gmelin: Syst.613. 1791.
   5. Xéneru Leucosidea Ecklon & Zeyher: Enum.265. 1836.
   6. Xéneru Sanguisorba L.: Sp.Pl.2. 1753.
   7. Xéneru Sarcopoterium Spach: Ann.Sc.Nat.Ser. III.v.43. 1846.
   8. Xéneru Margyricarpus Ruiz & Pavon: Prod.7.t.33. 1794.
   9. Xéneru Tetraglochin Poeppig: Poepp.Fragm.Syn.Pl. Chile,26. 1833.
   10. Xéneru Acaena Mutis ex L.: Mant.Plant.ii. 1771.
   11. Xéneru Polylepis Ruiz & Pavon: Prod.80.t.15. 1794.
   12. Xéneru Cliffortia L.: Sp.Pl.1038. 1753.
   13. Xéneru Bencomia Webb & Berthelot: Phyt.Canar.ii.10.t.39. 1846.
8. Tribu Potaninieae
   1. Xéneru Potaninia Maximowicz: Bull.Acad.Petersb.xxvii.465. 1881.

Subfamilia Pyroideae

1. Tribu Kageneckieae
   1. Xéneru Kageneckia Ruiz & Pavon, 1794
2. Tribu Lindleyieae
   1. Xéneru Vauquelinia Correa ex Humboldt & Bonpland, 1807
   2. Xéneru Lindleya Kunth, 1824, nom. cons.
3. Tribu Maleae
   1. Xéneru Photinia Lindley, 1821
   2. Xéneru Heteromeles
   3. Xéneru Eriobotrya J. Lindley, 1821
   4. Xéneru Rhaphiolepis Lindley, 1820, nom. cons., orth. cons.
   5. Xéneru Sorbus L.:, 1753
   6. Xéneru Chamaemespilus
   7. Xéneru Cormus
   8. Xéneru Torminalis
   9. Xéneru Aronia Medikus, 1789, nom. cons.
   10. Xéneru Amelanchier Medikus, 1789
   11. Xéneru Pyrus L.:, 1753
   12. Xéneru Malus Miller, 1754
   13. Xéneru Docyniopsis
   14. Xéneru Eriolobus
   15. Xéneru Peraphyllum Nuttall, 1840
   16. Xéneru Docynia Decaisne, 1874
   17. Xéneru Cydonia P. Miller, 1754
   18. Xéneru Pseudocydonia (C.K. Schneider) C.K. Schneider, 1906
   19. Xéneru Chaenomeles J. Lindley, 1821
4. Tribu Crataegeae
   1. Xéneru Cotoneaster Ehrh.
   2. Xéneru Malacomeles (Decaisne) G.N. Jones, 1945
   3. Xéneru Chamaemeles J. Lindley, 1821
   4. Xéneru Pyracantha M.J. Roemer, 1847
   5. Xéneru Crataegus L.: 1753
   6. Xéneru Mespilus L.: 1753
   7. Xéneru Hesperomeles J. Lindley, 1837
   8. Xéneru Osteomeles Lindley, 1821

Subfamilia Amygdaloideae

1. Tribu Osmaronieae
   1. Xéneru Oemleria H.G.L. Reichenbach, 1841
2. Tribu Exochordeae
   1. Xéneru Exochorda J. Lindley, 1858
3. Tribu Amygdaleae
   1. Xéneru Maddenia J.D. Hooker & T. Thomson, 1854
   2. Xéneru Pygeum
   3. Xéneru Laurocerasus
   4. Xéneru Padus Mill.
   5. Xéneru Cerasus Mill.
   6. Xéneru Prunus L.: 1753
   7. Xéneru Armeniaca
   8. Xéneru Amygdalus
4. Tribu Prinsepieae
   1. Xéneru Prinsepia Royle, 1835

Otres subfamilies

Subfamilia Kerrioideae

1. Tribu Rhodotypeae
   1. Xéneru Rhodotypos Siebold & Zuccarini: Fl.Jap.187.t.99. 1835. (1841?)
2. Tribu Kerrieae
   1. Xéneru Kerria DC.: Trans.Linn.Soc.xii.156. 1817.
   2. Xéneru Neviusia A. Gray: Mem.Am.Acad.N.S.vi.374. 1858.

Subfamilia Ruboideae

Xéneru Rubus L.: Sp.Pl.1:492. 1753; nom.cons. (Vienna Bot.Cong. 2005)

Subfamilia Lyonothamnoideae

Xéneru Lyonothamnus A. Gray: Proc.Am.Acad.xx.291. 1885.

Subfamilia Dichotomanthoideae

Xéneru Dichotomanthes S. Kurz: Journ.Bot.xi.194.t.133. 1873.

Subfamilia Quillajoideae

Xéneru Quillaja Molina: Sagg. Chile, 354. 1782.

Subfamilia Filipenduloideae

Xéneru Filipendula Mill.: Gard.Dict.Abr.,ed.4. 1754.

Subfamilia Coleogynoideae Golubkova, 1991

Xéneru Coleogyne J.Torrey: Proc.Amer.Assoc.Advancem.Sci.4:192. 1851.

Xéneros en Rosaceae

Los xéneros de les rosácees se listan nel anexu de los xéneros de Rosaceae.

Clasificación botánica

Una clasificación práctico y tradicional— pa la familia de les rosácees ta dada pola división en cuatro subfamilies en función de les carauterístiques de floriamientu y fructificación de cada xéneru. De la mesma, ye posible arrexuntar dellos xéneros en tribus y subtribus. Los cuatro subfamilies clásiques son:

1. Rosoideae, taxón nominotípico de la familia qu'inclúi al xéneru Rosa.
2. Maloideae o Pyroideae, :#

Prunoideae o Amygdaloideae, :# Spiroideae.

Monocarpelares

Xinecéu con un solu carpelu:

Subfamilia Prunoideae

Tamién conocida como Amygdaloideae, inclúi especies maderices y arbóreas, que tienen estípules xeneralmente pequeñes y caduques. Les flores son periginas: el periantu (cáliz + corola) y l'androcéu enserten sobre un receptáculu (o tálamu) amotáu arrodiando al xinecéu; Xinecéu con ovariu súperu unicarpelar y uniovuláu (monómero) que xenera un frutu drupáceo.

Xéneros en Prunoideae

Prunus - Maddenia - Oemleria - Prinsepia - Exochorda.

Policarpelares

Xinecéu compuestu por más d'un carpelu (policarpo):

Subfamilia Rosoideae

+ n carpelos llibres (policarpo apocárpicu): Flores periginas, con xinecéu apocárpicu y ovariu súperu a semi-ínfero. Frutu, frecuentemente múltiple: poliaquenio, polidrupa, eterio (drupes múltiples sobre receptáculu enchíu), cinorrodón (aquenios zarraos nuna urna) o frutos complexos secos, indehiscente, asemeyaos a un aqueniu. numberosos carpelos uniovulaos que producen drupelas o aquenios. Estípules bien desenvueltes y persistentes.

Tribus

Colurieae - Crataegeae - Dryadeae - Exochordeae - Gillenieae - Kerrieae - Neillieae - Potentilleae - Roseae - Rubeae - Sanguisorbeae - Ulmarieae - Incertae sedis (llugar inciertu)

Xéneros en Rosoideae

Acaena Acomastylis Agrimonia Alchemilla Aphanes Aremonia Bencomia Chamaebatia Cliffortia Coluria Comarum Cowania Dalibarda Dendriopoterium Dryas Duchesnea Erythrocoma Fallugia Filipendula Fragaria Geum Hagenia Horkelia Ivesia Kerria Leucosidea Marcetella Margyricarpus Novosieversia Oncostylus Polylepis Potentilla Rosa Rubus Sanguisorba Sarcopoterium Sibbaldia Sieversia Spenceria Taihangia Tetraglochin Waldsteinia .-

Subfamilia Maloideae

+ 5 carpelos xuníos al hipanto: Especies maderices y arbóreas, d'estípules caduques. Flores epiginas con xinecéu apocárpicu (2-5 carpelos) que se funden y ovariu ínfero; receptáculu floral bien desenvueltu. Frutu de tipu complexu conocíu como pomo.

Malus domestica Borkh.: pumar;

Malus sylvestris Miller: pumar montés, maguillo.

Pyrus communis L., peral;

Pyrus bourgaeana Decne;...: piruétano, guadapero;

Sorbus aria (L.) Crantz: mostajo de viesu blancu aterciopeláu;

Sorbus domestica L.: alcafresnu común;

Sorbus aucuparia L.:... serval montés

Sorbus terminalis: mostajo de viesu subglabro o pubescente :

Sorbus latifolia: mostajo de viesu ablancazáu-tomentoso

Amelanchier ovalis Medicus, guillomo.

Crataegus azarolus L., acerolo;

Crataegus monogyna Jacq., espín albar.

Pyracantha coccinea M. J. Roemer, piracanto, espín de fueu.

Mespilus germanica L., cadápanu.

Cotoneaster integerrimus: durillo

Cotoneaster heryanus:

Cotoneaster horizontalis:

Cotoneaster pannosa:

Chaenomeles, marmellal del Xapón.

Crataegus azerolus: acerolo;

Crataegus monogina, subespecie brevispina: espín álbar, majuelo;

Cydonia oblonga: marmellal asiática;

Eriobotrya japonica: cadápanu, cadápanu xaponés.

Xéneros en Maloideae

Mespilus _ Pyracantha - Amelanchier

Aria - Aronia - Chamaemeles - Chamaemespilus - Cotoneaster - Cormus - Crataegus - Cydonia - Dichotomanthes - Docynia - Docyniopsis - Eriobotrya - Eriolobus - Heteromeles - Kageneckia - Lindleya - Malacomeles - Malus - Osteomeles - Peraphyllum -Photinia - Pseudocydonia - Pyrus - Rhaphiolepis - Sorbus - Stranvaesia - Torminalis - Vauquelinia - x Crataemespilus.

Subfamilia Spiraeoideae

Propónse como la subfamilia qu'axunta a los xéneros más primitivos de rosácees. Especies principalmente maderices. Estípules ausentes o presentes, caduques o persistentes. Flores periginas con receptáculu planu; ovariu súperu. Flor epigina, xinecéu formáu por dellos (5) carpelos apocárpicos pluriovulaos (cada ovariu con dellos primordios seminales) con placentación marxinal (dacuando soldaos) qu'anicien folículos o polifolículos, escepcionalmente un frutu capsular o poliaquenio. Ref.: [3]

Xéneros

Aruncus - Holodiscus - Kelseya - Luetkea - Petrophytum - Sibiraea - Spiraea - Xerospiraea

Referencies

Ver tamién

• Clasificación de los organismos vexetales
• Códigu Internacional de Nomenclatura Botánica y Nome botánicu
• Sistema Integráu d'Información Taxonómica

Enllaces esternos

• Wikimedia Commons acueye conteníu multimedia sobre Rosaceae .

• http://www.dipbot.unict.it/sistematica_ye/Rosa_fam.html
• http://www.secretariat.gbif.net/portal/ecat_browser.jsp?taxonKey=998995&countryKey=0&resourceKey=0
• http://www.itis.usda.gov/servlet/SingleRpt/SingleRpt?search_topic=TSN&search_value=24538
• http://www.ncbi.nlm.nih.gov/Taxonomy/Browser/wwwtax.cgi?lin=s&p=has_linkout&id=3745
• http://www.life.uiuc.edu/ib/335/Rosaceae/Rosehome.html

Gülçiçəklilər (lat. Rosáceae) — İkiləpəlilərin gülçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.

Fəsilə 100-120 cinsə aid olan 3000-4000 növü özündə birləşdirir. Azərbaycanın nadir bitki növüdür

Azerbaycan

Aquest article tracta sobre la família botànica Rosaceae. Vegeu-ne altres significats a «Rosàcia (malaltia)».

Les rosàcies (Rosaceae) són una família de plantes amb flor de l'ordre Rosales. En total comprenen de tres a quatre milers d'espècies agrupades en cent o cent vint gèneres. Tradicionalment se subdivideix en 5 subfamílies i dues tribus basant-se en l'estructura del seu fruit:

• Subfamília Rosoideae: Conté gèneres amb petits fruits com, entre d'altres, Rosa, Rubus, Fragaria, Potentilla, Geum i Sibbaldia.
• Subfamília Maloideae o Pomoideae: Inclou el gènere de la pomera Malus i els d'altres fruits en pom.
• Subfamília Amygdaloideae (o Prunoideae): Inclou fruits en drupa simple com el Prunus i altres.
• Subfamília Spiraeoideae: Inclou gèneres de fruits no carnosos com Spiraea i Sorbaria.
• Subfamília Dryadoideae: Fruits en aqueni amb estil pilós (Dryas, Cercocarpus, Chamaebatia, Cowania i Purshia).
  • Tribu Neillieae: Inclou els gèneres de Stephanandra i Physocarpus.
    • Aruncus: Gènere amb un representant als Països Catalans Aruncus dioicus.

Gèneres

Segons Angiosperm Phylogeny Website:^[1]

Segons NCBI:^[2]

Segons ITIS:^[3]

Referències

Enllaços externs

• Rosaceae - Flora de la Xina
• Catalogue of the Vascular Plants of Madagascar

Růžovité (Rosaceae) je čeleď dvouděložných rostlin z řádu růžotvaré (Rosales). Zástupci čeledi se vyskytují po celém světě, největší druhové bohatství je v severním mírném pásu. Jsou to byliny i dřeviny s jednoduchými nebo složenými, nejčastěji střídavými listy. Květy jsou nejčastěji pětičetné s větším počtem tyčinek. Semeníky jsou velmi mnohotvárné, svrchní až spodní, srostlé, volné nebo z jediného plodolistu. Také plody jsou různých typů.

Růžovité jsou hojně zastoupeny i v české květeně, na našem území se vyskytuje asi 200 původních druhů z 19 rodů. Do této čeledi náleží většina důležitých ovocných dřevin mírného pásu a také mnoho okrasných dřevin. Další využití mají jako léčivé rostliny, z některých jsou získávány silice. Dřevo ovocných stromů má využití v řezbářství.

Růžovité jsou v současné taxonomii členěny na tři podčeledi: Dryadoideae, Rosoideae a Spiraeoideae. Původní členění na 4 podčeledi podle typu plodů se ukázalo jako umělé.

Popis

Růžovité jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny, keře a stromy. Rostliny jsou jednodomé nebo zřídka dvoudomé. Odění je nejčastěji z jednoduchých nebo i žlaznatých chlupů, někdy jsou přítomny chlupy hvězdovité. Rostliny mohou mít trny. Listy jsou obvykle střídavé (výjimečně vstřícné, např. u rodu růžovec - Rhodotypos), jednoduché nebo peřeně či dlanitě složené, s opadavými nebo vytrvalými palisty. Žilnatina (botanika) je dlanitá nebo zpeřená, čepel listů je na okraji nejčastěji zubatá, zuby jsou často zakončeny žlázkou. Květy jsou pravidelné, různého habitu od drobných bezkorunných zelenavých kvítků po nápadné velké květy, obvykle, v úžlabních nebo vrcholových květenstvích různých typů nebo jednotlivé. V květu je přítomna češule (hypanthium), obvykle s nektáriovým diskem, volná nebo srůstající s plodolisty. Kalich i koruna jsou pětičetné, koruna u některých rodů chybí (Acaena, Lachemilla, Aphanes, Polylepis). Tyčinky jsou volné, nejčastěji je jich 15 až mnoho, řidčeji je jejich počet redukován na 10, 5 nebo dokonce na jedinou tyčinku (rod Aphanes). Gyneceum je velmi mnohotvárné, svrchní až spodní, složeno z jednoho až mnoha volných nebo do různého stupně srostlých plodolistů. V každém plodolistu je 1 až mnoho (nejčastěji 2) vajíček. Počet čnělek odpovídá počtu plodolistů. Plodem je peckovice, malvice, tobolka nebo souplodí měchýřků, nažek nebo peckoviček.^[1][2][3]

• Hloh břekolistý (Crataegus pedicellata)

• Růže rolní (Rosa arvensis)

Rozšíření

Čeleď zahrnuje přes 2500 druhů v asi 90 rodech. Je kosmopolitně rozšířena s největší druhovou pestrostí v mírném pásu severní polokoule. Některé rody, např. Acaena a Polylepis, mají centra druhové diversity na jižní polokouli. V tropech je jejich výskyt omezen především na vyšší polohy, v nížinných deštných lesích jsou zastoupeny jen velmi málo.^[2] Rozsáhlý areál má např. ostružiník (Rubus), jehož původní oblast rozšíření zahrnuje 6 kontinentů.^[1]

Česká květena

V původní české květeně je zastoupeno 19 rodů a asi 200 druhů růžovitých. Téměř polovinu z tohoto počtu (asi 96 druhů) tvoří ostružiníky (Rubus), které náleží k taxonomicky nejobtížnějším skupinám středoevropské květeny. Dalším hojně zastoupeným rodem je mochna (Potentilla, 24 druhů), kontryhel (Alchemilla, 21 druhů) a růže (Rosa, asi 14 druhů). Z dřevin se na našem území jako původní dále vyskytuje jabloň lesní (Malus sylvestris), hrušeň polnička (Pyrus pyraster), rod slivoň (Prunus, střemcha, mandloň, trnka, třešeň, 6 původních druhů), jeřáb (Sorbus, 14 druhů, většina z nich hybridogenního původu), skalníky (Cotoneaster, 2 druhy), hlohy (Crataegus, 4 druhy) a tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia). Z bylin se mimo výše zmíněné mochny a kontryhelu u nás vyskytují řepík (Agrimonia, 2 druhy), nepatrnec (Aphanes, 2 druhy), řepíček řepíkovitý (Aremonia agrimonoides), udatna lesní (Aruncus vulgaris), tužebník (Filipendula, 2 druhy), jahodník (Fragaria, 3 druhy), kuklík (Geum, 3 druhy včetně rodu Sieversia, kuklice) a krvavec (Sanguisorba, 2 druhy),

Z pěstovaných okrasných dřevin občas zplaňují některé tavolníky (Spiraea), tavola kalinolistá (Physocarpus opulifolius), růže (např. růže svraskalá, Rosa rugosa), kdouloň obecná (Cydonia oblonga), jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), muchovník oválný (Amelanchier ovalis), mišpule obecná (Mespilus germanica), z bylin jahodka indická (Duchesnea indica). Vzácně jsou k nám zavlékány kuklík alepský (Geum aleppicum) a mochna prostřední (Potentilla intermedia).

Mezi kriticky ohrožené druhy na území ČR náleží kontryhel rozeklaný (Alchemilla fissa, jen v karových jámách Krkonoš), mandloň nízká (Prunus nana, jižní Morava), nepatrnec pískomilný (Aphanes australis), mochna drobnokvětá (Potentilla micrantha, Bílé Karpaty), mochna rozkladitá (Potentilla patula, jižní Morava), mochna jahodovitá (Potentilla sterilis, střední Morava), ostružiník moruška (Rubus chamaemorus, Krkonoše) a jeřáb sudetský (Sorbus sudetica, Krkonoše). Mezi v ČR vyhynulé taxony náleží růže rolní (Rosa arvensis) a kontryhel krkonošský (Alchemilla corcontica). ^[4]

Evropská květena

V evropské květeně jsou mimo rodů obsažených i v naší původní květeně zastoupeny ještě rody dryádka (Dryas, 2 druhy), muchovník oválný (Amelanchier ovalis), mišpule obecná (Mespilus germanica), hlohyně ohnivá (Pyracantha coccinea), mochnička (Waldsteinia, 2 druhy), zubatka (Sibbaldia, 2 druhy), sibiřanka hladká (Sibiraea altaiensis na Balkáně) a středomořský keř astivida trnitá (Sarcopoterium spinosum). ^[5]

Ekologické interakce

Většina zástupců čeledi je opylována hmyzem, přičemž nejsou známy specializované vazby na konkrétní opylovače. Některé rody (Acaena, Lachemilla, Polylepis) jsou větrosprašné.^[2] Semena mnohých růžovitých s dužnatými plody jsou šířena trusem zvířat. Jiné druhy, např. acéna (Acaena) a řepík (Agrimonia), mají plody se štětinami nebo háčky, které se zachytávají na zvířecí srsti.^[2]

Zástupci podčeledi Dryadoideae fixují vzdušný dusík prostřednictvím symbiosy s bakteriemi Frankia ze skupiny aktinobakterií.^[1]

Taxonomie

Navzdory velké různorodosti v morfologii květních orgánů jsou růžovité dobře vyhraněnou a monofyletickou skupinou, což potvrzují i molekulární výzkumy. Klasické dělení na 4 podčeledi na základě typu plodů (Maloideae, Prunoideae, Rosoideae a Spiraeoideae) se ukázalo jako nepřirozené a nekoresponduje s výsledky molekulárních studií, přičemž jako nesourodá skupina se ukázala především podčeleď Spiraeoideae (tak jak byla chápána dříve).^[1]

Systém APG dělí růžovité na 3 podčeledi:

• Dryadoideae - bazální skupina růžovitých, charakteristická je asociace s dusík fixujícími bakteriemi rodu Frankia, vajíčka jsou přímá, plodem jsou nažky, obsahují sorbitol a kyanogenní glykosidy. Obsahuje jen 4 rody (Dryas, Cercocarpus aj.)
• Rosoideae - na základě molekulárních studií definovány úžeji než v dřívějším pojetí. Byliny a keře, gyneceum je obvykle složeno z mnoha plodolistů, obsahují kyselinu ellagovou, až na výjimky nejsou přítomny kyanogenní glykosidy, sorbitol a flavony. Náleží sem např. rody Acaena, Agrimonia, Alchemilla, Filipendula, Fragaria, Potentilla, Rosa, Rubus, Sanguisorba aj.
• Spiraeoideae - dřeviny, gyneceum je obvykle složeno z méně než 5 plodolistů, obsahují sorbitol, kyanogenní glykosidy a flavony, chybí kyselina ellagová. Náleží sem mj. rody s malvicemi a peckovicemi, dále Exochorda, Kerria, Sorbaria, Spiraea, Holodiscus, Neillia aj.

Mezirodové vztahy uvnitř těchto 3 větví jsou stále z větší části nedořešené.^[1][6] Rod Quillaja (mydlokor) byl na základě výsledků molekulárních analýz přeřazen do samostatné čeledi Quillajaceae v rámci řádu Fabales.^[1] Ke změnám došlo ve vymezení některých rodů. Rody Comarum (zábělník) a Dasiphora (mochnovec) byly vřazeny do rodu Potentilla (mochna) a potom z něj opět vyjmuty, rod Sieversia (kuklice) byl vřazen do rodu Geum (kuklík). Velké změny se týkají rodu Prunus (slivoň). Tento rod je dnes chápán široce a zahrnuje dřívější rody Cerasus (třešeň, višeň), Laurocerasus (bobkovišeň), Amygdalus (mandloň), Persica (broskvoň), Armeniaca (meruňka), Padus (střemcha) a Padellus (mahalebka).

Obsahové látky

Mezi obsahové látky vyskytující se u čeledi růžovité náleží kyanogenní glykosidy (amygdalin v semenech, prunasin a další), kyselina ellagová, sorbitol, flavony, třísloviny (ellagotaniny), triterpeny a triterpenové saponiny. Alkaloidy jsou přítomny jen velmi zřídka, výjimkou jsou diterpenoidní alkaloidy (tzv. spiradiny) u tavolníku (Spiraea). Hojné jsou ovocné kyseliny (kyselina sorbová, vinná, citronová, askorbová, jablečná a další).^[7][8] Růžová silice obsahuje především triterpenové alkoholy: geraniol, citronellol a nerol.^[8]

• Amygdalin

• Geraniol

• Sorbitol

• Kyselina sorbová

Zástupci

Význam

Většina ovocných dřevin mírného pásu náleží do čeledi růžovité, ceněné je také jejich dřevo. Náleží sem i mnoho okrasných dřevin, především keřů. Některé druhy z této čeledi jsou používány v lékařství a léčitelství.

Potraviny

Ve střední Evropě je z hlavních ovocných dřevin původní jen třešeň ptačí (Prunus avium, syn. Cerasus avium). Višeň obecná (Prunus cerasus, syn. Cerasus vulgaris) pochází z oblasti od jihovýchodní Evropy po Indii, slivoň švestka (slivoň domácí, Prunus domestica) z oblasti Kavkazu, slivoň obecná (Prunus insititia) z jihozápadní Asie, slivoň třešňová (myrobalán, Prunus cerasifera) od Balkánu po Střední Asii, meruňka obecná (Prunus armeniaca, syn. Armeniaca vulgaris) a broskvoň obecná (Prunus persica, syn. Persica vulgaris) z Číny. Hrušeň obecná (Pyrus communis) a jabloň domácí (Malus domestica) jsou staré kulturní rostliny, vzniklé mnohonásobným křížením.^[7] Jedlé peckovice většinou místního významu poskytují i různé druhy subtropických slivoní: americké druhy Prunus angustifolia, P. americana a P. subcordata a asijské druhy Prunus caspica, P. iranica, P. ursina, P. involucrata a P. salicina.^[11]

Jako drobné ovoce jsou u nás pěstovány jahodník obecný (Fragaria vesca), maliník obecný (Rubus idaeus), ostružiníky (Rubus spp.), jedlé kultivary jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia), méně často jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), různé druhy muchovníku (Amelanchier) a temnoplodec (Aronia). Sbírány jsou i plody trnky (Prunus spinosa) a třešně křovité (Prunus fruticosa).^[7] Jedlé jsou také malvice různých subtropických druhů hlohu (středomořské a asijské Crataegus azarolus, C. orientalis, C. pontica a americké C. flava, C. mexicana a C. stipulosa).^[11]

Lokvát japonský neboli japonská mišpule (Eryobotrya japonica) pochází z východní Asie a pěstuje se i ve Středomoří. Strom kvete na podzim, příjemně chutnající plody dozrávají na jaře, v době kdy jiné ovoce ještě není k dispozici.^[11] Mandloň obecná (Prunus dulcis, syn. Amygdalus communis) pochází z Přední a Střední Asie. Mimo těchto míst je dnes nejvíce pěstována ve Středomoří. Ze severovýchodních oblastí Jižní Ameriky pochází vysoký strom Acioa guianensis, poskytující peckovice s chutnými jádry.^[11]

• Broskvoň (Prunus persica)

• Mandloň obecná (Prunus dulcis)

• Muchovník (Amelanchier lamarckii)

• Lokvát japonský (Eriobotrya japonica)

• Slivoň (Prunus subcordata)

• Višeň obecná (Prunus cerasus)

• Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica)

• Temnoplodec černoplodý (Aronia melanocarpa)

Technické rostliny

Růžová silice je získávána především z růže damašské (Rosa damascena) a růže galské (Rosa gallica).^[11]

Severoamerická střemcha pozdní (Prunus serotina) poskytuje dřevo ceněné na nábytek a v řezbářství. Využíváno je i dřevo ovocných stromů – jabloně, hrušně, třešně, švestky, dále různé jeřáby - jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jeřáb břek (Sorbus torminalis), jeřáb muk (Sorbus aria). Dřevo ovocných stromů je dobře opracovatelné a po napaření často získává načervenalou barvu. Je využíváno v nábytkářství, na rukojeti, řezbářské práce a drobné předměty.^[12]

Okrasné rostliny

Okrasné růže, jedny z nejoblíbenějších zahradních rostlin na světě, jsou komplexní hybridy asi 9 původních divokých druhů.^[1] Růže svraskalá (Rosa rugosa), pocházející z východní Asie, je v současnosti pro svoji odolnost hojně vysazována kolem dálnic a na zpevňování svahů.^[13]

Jako okrasné stromy jsou nejčastěji pěstovány jeřáby (Sorbus), různé druhy a kultivary ozdobných třešní, višní, střemch a sakur (rod Prunus) a ozdobné jabloně (Malus). Z víceméně keřovitých okrasných dřevin je pěstován nejčastěji Skalník (Cotoneaster), tavolník (Spiraea), bobkovišeň (Prunus, syn. Laurocerasus), tavola (Physocarpus), kdoulovec (Chaenomeles), mochnovec (Potentilla, syn. Dasiphora), hlohyně (Pyracantha), zákula japonská (Kerria japonica), jeřábovec (Sorbaria), hloh (Crataegus), hroznovec (Exochorda), muchovník (Amelanchier), temnoplodec (Aronia) a ostružiník (Rubus). Spíše ojediněle se pěstuje celá řada dalších druhů keřů: kdouloň obecná (Cydonia oblonga), celoterčník různobarvý (Holodiscus discolor), aflatunie (Louiseania), madenie bělavá (Maddenia hypoleuca), mišpule obecná (Mespilus germanica), neilie (Neillia), neviusie alabamská (Neviusia alabamensis), vonivka třešňovitá (Omleria cerasiformis), lístkovec větevnatý (Peraphyllum ramosissimum), blýskalka (Photinia), prinsepie (Prinsepia), pakdoule čínská (Pseudocydonia sinensis), korunatka (Stephanandra), stranvésie Davidova (Stranvaesia davidiana), růžovec zákulovitý (Rhodotypos scandens), mandloň nízká (Prunus nana, syn. Amygdalus nana). Vzácně se pěstují různé mezirodové křížence, např. kříženec jeřábu s temnoplodcem (jeřáboplodec, x Sorbaronia) a jeřábu s hrušní (hruškojeřáb, x Sorbopyrus auricularis).

Mezi zahradní trvalky náleží různé druhy rodu kuklík (Geum), mochna (Potentilla), kontryhel (Alchemilla) a tužebník (Filipendula), jako půdopokryvná je pěstována jahodka indická (Duchesnea indica) a mochnička (Waldsteinia). Jako skalničky jsou pěstovány drobné poléhavé keříky rodu dryádka (Dryas) a půdopokryvné plazivé byliny až polokeře rodu acéna (Acaena), pocházející z Nového Zélandu a z And.^[14]

• Kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica)

• Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus)

• Růžovec zákulovitý (Rhodotypos scandens)

• Plody hroznovce (Exochorda x macrantha)

• Celoterčník různobarvý (Holodiscus discolor)

• Sakura (Prunus serrulata)

• Plnokvětý kultivar zákuly japonské (Kerria japonica)

• Acéna (Acaena magellanica)

Lékařství a léčitelství

Slivoň mume (Prunus mume)

Kontryhel (Alchemilla) je používán zevně i vnitřně jako účinný prostředek při tlumení menstruačního krvácení i při dalších gynekologických obtížích. Plody kdouloně obecné (Cydonia oblonga) se již od časů Hildegardy z Bingenu používají při revmatismu. Účinným antirevmatikem je také květ a plod jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia). Hloh obecný (Crataegus laevigata) má příznivý vliv na srdeční činnost, rozšiřuje věnčité tepny a je využíván v geriatrii. Plody střemchy obecné jsou používány proti průjmům a na vypocení. Nať řepíku lékařského stimuluje činnost žlučníku a jater, zlepšuje trávení a zevně je používána při kožních chorobách. List jahodníku obecného (Kokotis Posiflis) je používán jako součást různých bylinných směsí.^[15][16] Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) obsahuje stejně jako vrbová kůra salicin, látku která dala vzniknout kyselině acetylsalicylové neboli aspirinu.^[17]

V čínské medicíně jsou využívány plody hlohu klínovitého (Crataegus cuneata), podávané především při různých poruchách trávení. Odvar z listů lokvátu japonského (Eriobotrya japonica) je používán jako prostředek posilující žaludek, uvolňující hleny při chronické bronchitidě, při vykašlávání krve a dalších obtížích. Nakládané plody slivoně mume (Prunus mume) pikantní chuti se používají při střevních potížích, chronickém kašli, krvi v moči či stolici.^[18] Jsou pod jménem švestičky umeboshi dováženy i do České republiky.

Kůra slivoně africké (Prunus africana) obsahuje fytosteroly a je součástí průmyslově vyráběných antiprostatik.^[8]

Seznam rodů

Acaena, Adenostoma, Agrimonia, Alchemilla, Amelanchier, Aphanes, Aremonia, Argentina, Aronia, Aruncus, Bencomia, Cercocarpus, Chaenomeles, Chamaebatia, Chamaebatiaria, Chamaecallis, Chamaemeles, Chamaerhodos, Cliffortia, Coleogyne, Comarum, Cotoneaster, Crataegus, Cydonia, Dalibarda, Dasiphora, Dendriopoterium, Dichotomanthes, Docynia, Dryas, Drymocallis, Eriobotrya, Eriolobus, Exochorda, Fallugia, Filipendula, Fragaria, Geum, Gillenia, Hagenia, Hesperomeles, Heteromeles, Holodiscus, Horkelia, Horkeliella, Ivesia, Kageneckia, Kelseya, Kerria, Lachemilla, Leucosidea, Lindleya, Luetkea, Lyonothamnus, Macromeles, Malacomeles, Malus, Marcetella, Margyricarpus, Mespilus, Neillia, Neviusia, Oemleria, Osteomeles, Peraphyllum, Petrophytum, Photinia, Physocarpus, Polylepis, Potaninia, Potentilla, Poteridium, Poterium, Prinsepia, Prunus, Pseudocydonia, Purshia, Pygeum, Pyracantha, Pyrus, Rhaphiolepis, Rhodotypos, Rosa, Rubus, Sanguisorba, Sarcopoterium, Sibbaldia, Sibbaldianthe, Sibiraea, Sorbaria, Sorbus, Spenceria, Spiraea, Spiraeanthus, Stranvaesia, Vauquelinia, Xerospiraea^[19]

Mezirodoví kříženci: × Crataemespilus, × Margyracaena, × Pyronia, × Sorbaronia, × Sorbopyrus

Chiméry: + Crataegomespilus

Odkazy

Reference

1. ↑ ^{a b c d e f g} JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.
2. ↑ ^{a b c d} SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.
3. ↑ Flora of China: Rosaceae [online]. Dostupné online.
4. ↑ ČEŘOVSKÝ, J. et al. Červená kniha 5: Vyšší rostliny. Bratislava: Príroda a. s., 1999. ISBN 80-07-01085-8.
5. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
6. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online.
7. ↑ ^{a b c} SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4.
8. ↑ ^{a b c} JAHODÁŘ, Luděk. Farmakobotanika. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1225-9.
9. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)
10. ↑ KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. (česky)
11. ↑ ^{a b c d e} VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
12. ↑ WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.
13. ↑ KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.
14. ↑ KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
15. ↑ JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin 2. díl. Praha: Eminent, 1995. ISBN 978-80-7281-368-1.
16. ↑ JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin 4. díl. Praha: Eminent, 1996. ISBN 978-80-7281-378-0.
17. ↑ CASTLEMAN, Michael. Velká kniha léčivých rostlin. Praha: Columbus, 2004. ISBN 80-7249-177-6.
18. ↑ VALÍČEK, Pavel et al. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové: Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4.
19. ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

• Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
• Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
• Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
• Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
• Hejný S. et al. Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4
• Hejný S. et al. Květena České republiky 4. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3
• Mártonfi P. Systematika cievnatých rastlín. Košice: Univ. P. J. Šafárika, 2003. ISBN 80-7097-508-3.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu růžovité ve Wikimedia Commons
• Angiosperm Phylogeny
• Flora of China: Rosaceae
• The Families of Flowering Plants: Rosaceae

Rosen-familien (Rosaceae) er en stor plantefamilie, som er udbredt i arktiske og tempererede egne over hele verden med ca. 100 slægter og ca. 2500 arter. Nyere forskning opdeler familien i fire underfamilier: Rosoideae, Spiraeoideae, Maloideae, og Prunoideae. Der er dog betydelig usikkerhed med hensyn til placeringen af flere slægter, og først det igangværende arbejde med sammenligning af DNA-serier kan afgøre disse forhold.

Systematik

Den traditionelle opdeling i fire underfamilier er blevet opgivet, og i stedet har man indført en systematik, der bedre viser slægtskabsforholdene. De her viste grupper er de fortiden kendte slægtskabsgrupper (monofyletisk), men de mere præcise forbindelser mellem underfamilierne og særligt mellem stammerne i Spiraeoideae er ikke tilstrækkeligt kendt.^[1]

Man er for nylig blevet klar over, at rønnearterne med hele blade danner en monofyletisk gruppe, og at arten tarmvridrøn bør anbringes i underslægten ’’Aria’’.

Helt nye undersøgelser (fra 2018) viser et meget tæt slægtskabsforhold mellem rose, jordbær og brombær, som ser ud til at være udspaltet fra den oprindelige underfamilie (rosoideae) inden for et kort tidsforløb^[2].

• Underfamilie Rosoideae
  • Mjødurt (Filipendula)
  • Overstamme Rosodae
    • Rosen-slægten (Rosa)
    • Jordbær (Fragaria)
    • Brombær (Rubus)
    • Stamme Sanguisorbeae
      • Understamme Agrimoniinae
        • Agermåne (Agrimonia)
        • Aremonia
        • Kosotræ (Hagenia)
        • Leucosidea
        • Spenceria
      • Understamme Sanguisorbinae
        • Tornnød (Acaena)
        • Cliffortia
        • Margyricarpus (inkl. Tetraglochin)
        • Polylepis
        • Kvæsurt (Sanguisorba)
        • Poteridium
        • Poterium (inkl. Bencomia, Marcetella, Dendriopoterium og Sarcopoterium)
    • Stamme Potentilleae
      • Potentil (Potentilla) (inkl. Argentina, Comarella, Duchesnea, Horkelia, Horkeliella, Ivesia, Purpusia og Stellariopsis)
      • Understamme Fragariinae
        • Løvefod (Alchemilla) (inkl. Dværgløvefod (Aphanes), Lachemilla og Zygalchemilla)
        • Chamaerhodos
        • Kragefod-slægten (Comarum) (inkl. Farinopsis)
        • Buskpotentil (Dasiphora)
        • Drymocallis
        • Potaninia
        • Trefingerurt (Sibbaldia)
        • Sibbaldianthe (inkl. Schistophyllidium)
        • Sibbaldiopsis
    • Stamme Colurieae
      • Fallugia
      • Nellikerod (Geum) (inkl. Acomastylis, Novosieversia, Oncostylus, Orthurus, Taihangia, Coluria og Waldsteinia)
      • Sieversia
• Underfamilie Dryadoideae
  • Fjerhalebusk (Cercocarpus)
  • Chamaebatia
  • Rypelyng (Dryas)
  • Purshia (inkl. Cowania)
• Underfamilie Spiraeoideae
  • Lyonothamnus
  • Stamme Amygdaleae (Stenfrugtplanter, førhen underfamilie Amygdaloideae)
    • Kirsebær (Prunus) (inkl. Armeniaca, Cerasus, Amygdalus, Padus, Laurocerasus, Pygeum og Maddenia)
  • Stamme Sorbarieae
    • Adenostoma
    • Chamaebatiaria
    • Tusindtop (Sorbaria)
    • Spiraeanthus
  • Stamme Spiraeeae
    • Fjerbusk (Aruncus)
    • Skumspiræa ( Holodiscus)
    • Kelseya
    • Luetkea
    • Petrophyton
    • Sibiræa (Sibiraea)
    • Spiræa (Spiraea)
    • Xerospiraea
  • Stamme Neillieae
    • Neillia (inkl. Stephandra)
    • Blærespiræa (Physocarpus)
  • Overstamme Kerriodae
    • Stamme Kerriae
      • Coleogyne
      • Kerria
      • Neviusia
      • Rhodotypos
    • Stamme Osmaronieae
      • Perlebusk (Exochorda)
      • Oemleria
      • Prinsepia (inkl. Plagiospermum)
  • Overstamme Pyrodae
    • Gillenia
    • Stamme Pyreae
      • Kageneckia
      • Lindleya
      • Vauquelinia
      • Understamme Pyrinae (Kernefrugtplanter, førhen Maloideae)
        • Bærmispel (Amelanchier)
        • Aria
        • Surbær (Aronia)
        • Japankvæde (Chaenomeles)
        • Chamaemeles
        • Chamaemespilus
        • Cormus
        • Dværgmispel (Cotoneaster)
        • Hvidtjørn (Crataegus)
        • Kvæde (Cydonia)
        • Dichotomanthes
        • Docynia
        • Docyniopsis
        • Japanmispel-slægten (Eriobotrya)
        • Eriolobus
        • Hesperomeles
        • Heteromeles
        • Æble (Malus)
        • Melacomenes
        • Mispel (Mespilus)
        • Osteomeles
        • Peraphyllum
        • Glansmispel (Photinia)
        • Pseudocydonia
        • Ildtorn (Pyracantha)
        • Pære (Pyrus)
        • Rhaphiolepis
        • Røn (Sorbus)
        • Vinterlue-slægten (Stranvaesia)
        • Torminalis

Noter

Eksterne henvisninger

• Rosaceae på Curlie (som bygger videre på Open Directory Project)

Die Rosengewächse (Rosaceae) sind eine Pflanzenfamilie in der Ordnung der Rosenartigen (Rosales) innerhalb der Kerneudikotyledonen. Die etwa 3000 Arten sind fast weltweit verbreitet, mit Schwerpunkt auf der Nordhalbkugel. Zur Familie gehören neben den namensgebenden, als Zierpflanzen genutzten Rosen (Rosa) auch viele bekannte Obstarten wie Apfel, Birne, Brombeeren, Erdbeeren und Himbeere sowie das Steinobst mit Kirschen, Zwetschge, Pflaume, Mandel und anderen.

Beschreibung

Vegetative Merkmale

Die Vertreter der Rosengewächse sind Bäume, Sträucher oder krautige Pflanzen, wobei die strauchförmige Wuchsform als die ursprüngliche innerhalb der Familie angesehen wird. Große Bäume mit Wuchshöhen von 25 bis 30 Meter sind selten und treten nur in wenigen Gattungen (wie Eriobotrya, Sorbus, Prunus) auf. Holzige Pflanzen können immergrün oder laubwerfend sein. Manche Sippen besitzen Sprossdornen. Stacheln sind in manchen Gattungen häufig, besonders bei Rosa und Rubus. Krautige Vertreter sind meist ausdauernd und bilden unterirdische, vertikale Rhizome oder horizontale Wurzelstöcke als Überdauerungsorgane.

Die Laubblätter sind meist wechselständig. Bei der Blattform gilt die einfache Blattspreite als die in der Familie ursprüngliche Form, zusammengesetzte Blattspreiten gelten als abgeleitet. Zusammengesetzte Blattspreiten sind meist paarig oder unpaarig gefiederte Blätter und kommen in rund 30 Gattungen vor. Gegenständige Blätter kommen nur in den Gattungen Coleogyne, Rhodotypos und Lyonothamnus vor. Das Vorhandensein von Nebenblättern gilt als ursprüngliches Merkmal. Bei den Spiraeoideae kam es in mehreren Entwicklungslinien unabhängig voneinander zum Verlust der Nebenblätter. Die Nebenblätter sind häufig am Grund mit dem Blattstiel verwachsen. Am apikalen Ende des Blattstiels sitzen meist zwei Drüsen. Der Blattrand ist häufig gesägt, selten ganzrandig. Bei einigen Gattungen wurden Wasserspalten beziehungsweise Guttation beobachtet. Im Holz besteht das Grundgewebe vorwiegend aus Fasertracheiden, seltener auch aus Libriformfasern.

Blütenstände und Blüten

Sibirische Fiederspiere (Sorbaria sorbifolia), Tribus Sorbarieae

Längsschnitt durch den Blütenbecher einer Rose

Die Blüten stehen vorwiegend in traubigen oder rispigen Blütenständen, Ähren, Köpfchen, einzeln stehende Blüten sind selten.

Die Blüten sind radiärsymmetrisch und meist zwittrig, nur selten durch Reduktion eingeschlechtig. Ein Blütenbecher (Hypanthium) ist stets vorhanden und unterschiedlich stark ausgeprägt. In der Regel ist eine doppelte Blütenhülle vorhanden, Kelch und Krone sind meist fünfzählig. Die Kelchblätter sitzen am Rand des Blütenbechers und sind eher klein. Manchmal wird auch ein Außenkelch gebildet. Die Kronblätter sind meist auffällig, die vorwiegende Farbe ist weiß, in einigen Gruppen auch gelb. Das Fehlen der Kronblätter wie beispielsweise bei der Gattung Sanguisorba ist ein abgeleitetes Merkmal und tritt meist bei windbestäubten Gruppen auf.

Bei den Staubblättern gilt eine Zahl von über 10 bis viele als ursprünglich (sekundäre Polyandrie), sekundär gibt es auch weniger. Häufig sind es rund 20. Sie sind stets frei und nicht miteinander verwachsen. Von den Fruchtblättern sind sie meist durch einen Nektar absondernden Diskus getrennt. Die Pollenkörner sind bei der Freisetzung zweizellig und treten einzeln als Monaden aus. Sie sind eher kugelig, im Allgemeinen tricolporat (weisen drei Keimfurchen/-poren auf) und mit langen Furchen.

Bei den Fruchtblättern gilt die Zahl von eins bis fünf als ursprünglich, es können auch viele sein. Die Fruchtblätter sind frei (apokarp) oder unecht verwachsen. Sie sitzen dem Blütenboden auf (etwa Erdbeeren) oder sie sind vom vertieften Blütenbecher umgeben (etwa Rosen) oder mit diesem verwachsen (etwa Äpfel). Es gibt alle Übergänge von oberständigem zu unterständigem Fruchtknoten. Pro Fruchtblatt gibt es meist zwei anatrope Samenanlagen, die ein oder zwei Integumente besitzen, seltener – bei ursprünglichen Sippen – auch mehrere Samenanlagen. Der Embryosack entwickelt sich nach dem Polygonum-Typ, der Embryo nach dem Asterad-Typ. Die Griffel sind mit Ausnahme einiger Vertreter der Tribus Pyreae frei.

Die für die meisten Arten zutreffende Blütenformel lautet somit: ⋆ K 5 C 5 A ∞ G ∞ − 5 − 1 {displaystyle star K_{5} ;C_{5};A_{infty };G_{{infty }-{5}-{1}}}

• Blütendiagramm von Rosa tomentosa

• Blütendiagramm von Prunus padus

• Blütendiagramm von Sanguisorba officinalis

• Blütendiagramm von Spiraea hypericifolia

Früchte und Samen

Apfelfrucht Kultur-Birne (Pyrus communis), hier Sorte Williams Christ

Reife Konstantinopeler Quitten (Cydonia oblonga)

Die Früchte der Rosengewächse sind sehr vielgestaltig. In der Vergangenheit wurden die Früchte und die mit ihnen zusammenhängende Blütenmorphologie als Hauptmerkmal zur systematischen Gliederung der Familie verwendet, während neuere molekulargenetischen Untersuchungen die Gruppenbildung anhand der genetischen Übereinstimmungen zwischen den Arten vornehmen.

In der Bestimmungsliteratur finden sich dementsprechend die vier Unterfamilien Spiraeoideae, Rosoideae, Maloideae und Prunoideae, während neue Fachliteraturen zur Genetik oder zum Sekundärstoffwechsel der Rosaceae parallel zu dieser klassischen Systematik die aktualisierten Zuordnungen verwenden.

Nach der klassischen Sichtweise können die Rosaceae anhand ihrer Früchte in die vier folgenden Unterfamilien bzw. morphologischen Gruppen eingeteilt werden:

1. Spiraeoideae (Spierstrauchartige), deren typische Frucht die Balgfrucht ist. Zu den Spierstrauchartigen gehören bspw. die als ursprünglich geltende Art Aruncus dioicus (Geißbart) und Agrimonia eupatoria (Odermennig).
2. Rosoideae (Rosenartige), deren Fruchtblätter wie bei Filipendula ulmaria (Mädesüß) einzelne Nussfrüchtchen oder verschiedene Sammelfrüchte wie bei der Erdbeere Fragaria bilden.
   1. Die trockenen Früchte der Rosoideae besitzen häufig einen verlängerten Griffel mit Borsten oder Widerhaken, die wie beim Bachnelkenwurz (Geum rivale) der Fruchtverbreitung durch Tiere (Zoochorie) dienen.
   2. Bei den saftig-fleischigen Früchten wie der Erdbeere sitzen die zahlreichen Fruchtblätter oft einzeln (apokarp) auf dem keulig aufgewölbten Blütenboden und bilden ebenfalls Nüsschen. Bei der Reifung dehnt sich der Blütenboden dann ballonartig aus und färbt sich durch sekundär eingelagerte Farbstoffe signalrot. Die Erdbeere stellt deshalb eine Scheinfrucht dar, weil ihr essbares Gewebe nicht aus dem Fruchtblatt gebildet wird.
   3. Das Fruchtfleisch der Hagebutte (Rosa canina) wird ebenfalls vom Blütenboden gebildet. Es umschließt viele kleine Nüsschen, die die eigentliche Frucht darstellen.
3. Maloideae (Apfelartige), die auf dem phylogenetisch ursprünglicheren Sammelbalg beruhen. Bei den Apfel­früchten ist das Gynoeceum nicht oberständig (epigyn), sondern in die Blütenachse eingesenkt und bildet dort aus den fünf Fruchtblättern das sog. Kerngehäuse, welches alltagssprachlich auch (der) „Butzen“ genannt wird. Bei der Reifung der Frucht wird dieses Gynoeceum vom umgebenden Achsgewebe überwachsen, sodass bei der Apfelfrucht nicht das Fruchtblatt verzehrt wird, sondern parenchymatisches Sprossachsengewebe. Die Apfelfrucht gehört deshalb zu den Scheinfrüchten.
4. Prunoideae (Steinobstgewächse) bilden einen Samen, der von der inneren, verholzten Schicht der Fruchtwand (Kern oder Stein) umgeben ist, während der äußere Bereich der Frucht anschwillt und durch Einlagerung von Sekundärstoffen wie Anthocyanen farblich betont wird. Für die Steinobstgewächse ist ein Hypanthium typisch, bei dem das Gynoeceum im becherförmig eingezogenen Blütenboden (Receptaculum) sitzt. Eine solche Stellung des Gynoeceums bezeichnet man als perigyn.

Die Samen besitzen häufig eine feste, teilweise dickwandige Samenschale. Sie wird aus den sog. Integumenten der Samenanlage gebildet. Die Samenschale schützt den Embryo, der hauptsächlich aus den beiden flachen bis dicken Keimblättern besteht. In den reifen Samen der Rosaceae ist nur manchmal ein zusätzliches Nährgewebe (Endosperm) erhalten bzw. nur mehr eine dünne Schicht.

Chromosomensätze

Die Chromosomengrundzahlen der Rosaceae betragen x = 7, 8, 9, 15 und 17; als ursprünglich werden 7 oder 9 angesehen. Die Grundzahl 8 hat sich bei den Rosoideae einmal und bei den Spiraeoideae mehrfach entwickelt, die Grundzahl 17 einmal bei den Pyreae.

Amygdalin

Sorbitol

Inhaltsstoffe

Die Rosaceae sind reich an Gerbstoffen, die diffus im Gewebe verteilt sind oder in Gerbstoff-Idioblasten vorkommen. Es sind überwiegend kondensierte Gerbstoffe (Proanthocyanidine), in der Unterfamilie Rosoideae kommen auch in größerem Ausmaß Gallo- und Ellagitannine vor. Die monomeren Vorstufen der Gerbstoffe wie Catechine und Flavonolglykoside des Kaempferols und Quercetins kommen ebenfalls vor. Ellagsäure kommt nur bei den Rosoideae vor.

In den Cuticularwachsen sind pentazyklische Triterpene wie Oleanolsäure und Ursolsäure weit verbreitet. In der Rinde finden sich häufig Triterpenalkohole (wie Lupeol, Betulin). Als Pseudosaponine werden Triterpensäuren, die über die Carboxygruppe mit Zuckern verestert sind, bezeichnet. Ein Beispiel ist Tormentol. Echte Saponine kommen ebenfalls vor. Die Samen sind meist stärkefrei und speichern dafür Proteine und fettes Öl.

Weit verbreitet innerhalb der Familie sind cyanogene Glykoside wie Amygdalin oder Prunasin.

Sorbitol wird in den Blättern und Früchten vieler Vertreter als Kohlenhydrat-Reservestoff gespeichert, fehlt allerdings bei vielen Vertretern der Rosoideae. Sorbitol ist auch vielfach das im Phloem transportierte Kohlenhydrat.

Bei den Kernobstgewächsen sind die Wände der Samenschalen-Epidermis häufig stark verschleimt, besonders bei der Quitte (Cydonia oblonga). In den Früchten sind Fruchtsäuren in teils hohen Konzentrationen vertreten, besonders Äpfel- und Zitronensäure, teils auch Bernsteinsäure, sowie auch Ascorbinsäure (Vitamin C).

Ökologie

Bestäubung

Der Großteil der Rosengewächse besitzt Scheiben- und Schalenblumen, bei denen die einzelne Blüte relativ groß ist und als Bestäubungseinheit fungiert. Seltener sind Pinselblumen vertreten, hier sind die Einzelblüten relativ klein und stehen in köpfchen- oder ährenartigen Blütenständen zusammen. Dieser Blumentyp kommt vor allem bei den Sanguisorbeae vor. Als Bestäuber fungieren vor allem Fliegen und kurzzungige Bienen. Weniger Bedeutung als Bestäuber haben langzungige Bienen, Käfer und Schmetterlinge. Einige Gattungen der Sanguisorbeae sind windbestäubt.

Fremdbestäubung wird in vielen Arten durch eine mehr oder weniger ausgeprägte Vorweiblichkeit (Protogynie) erreicht, die meisten sexuell reproduzierenden Arten sind zudem selbstinkompatibel.

Polyploidie und Fortpflanzungsökologie

In rund einem Drittel der Gattungen gibt es Polyploidie. Häufig kommt Polyploidie in den artenreichen Gattungen vor. Beispiele sind Alchemilla (1000 Arten, bis 28-ploid), Potentilla (bis 16-ploid), Rosa und Rubus.

In einigen Gattungen hat sich Apomixis entwickelt, sie ist meist mit Polyploidie gekoppelt. Die häufigste Form der Apomixis ist die Aposporie, bei der sich der Embryosack aus einer unreduzierten vegetativen Zelle entwickelt. Selten tritt auch Diplosporie auf, bei der sich der Embryosack aus einer unreduzierten generativen Zelle, die von der Embryosackmutterzelle abstammt, entwickelt. Für den Samenansatz sind dennoch meist eine Bestäubung und eine Befruchtung des Endosperms nötig. Von daher ist es im Prinzip auch möglich, dass die unreduzierte Eizelle befruchtet wird und so eine Erhöhung der Chromosomenzahl stattfindet.

Ein großer Teil der polyploiden Rosengewächse ist im Gegensatz zu den übrigen Vertretern der Familie selbstkompatibel, eine Pflanze kann sich also selbst bestäuben.

Hybridisierung tritt bei den Rosengewächsen häufig auf, bei den Pyreae sogar über Gattungsgrenzen hinweg. Die mit der Hybridbildung häufig einhergehende Apomixis führte dazu, dass sich in manchen Gattungen diploid-triploid-tetraploide Netzwerke von Arten bildeten. Hybride wurden durch Polyploidisierung fruchtbar, bzw. triploide Sippen können sich apomiktisch fortpflanzen.

Ausbreitungsökologie

Es gibt bei den Rosengewächsen vier Hauptarten der Ausbreitung der Diasporen, die in engem Zusammenhang mit den Fruchttypen stehen: Fleischige Früchte werden von Tieren gefressen, die Samen wieder ausgeschieden (Endozoochorie). Bei Bäumen sind dies meist Vögel, Fledermäuse oder andere Säugetiere, bei Erdbeeren dürften es Schnecken sein, bei Aremonia wird aufgrund des Vorhandenseins von Elaiosomen Ameisenausbreitung (Myrmekochorie) vermutet. Epizoochorie kommt bei Arten vor, die an Hypanthium oder Griffel Haken ausgebildet haben. Es gibt auch Samenausschleuderer und selten Anemochorie (etwa Dryas und Geum).

Symbiosen

Vesikulär-arbuskuläre Mykorrhiza kommt bei den Rosengewächsen etwa gleich häufig vor wie bei allen Rosopsida, während Ektomykorrhiza nur bei wenigen verholzten Arten der Dryadoideae, Pyreae, bei Prunus und Rosa nachgewiesen wurde. Die Dryadoideae gehen mit den stickstofffixierenden Bakterien der Gattung Frankia eine Symbiose ein.

Verbreitung und Standorte

Verbreitungskarte der Rosaceae

Die Vertreter der Rosaceae sind fast weltweit verbreitet. Von den Gattungen sind lediglich drei kosmopolitisch, nämlich Prunus, Alchemilla und Rubus, wobei allerdings nur bei Prunus gesichert ist, dass sie natürlicherweise, ohne menschlichen Einfluss auf allen Kontinenten vorkommt. 16 Gattungen sind über die ganze temperate Zone der nördlichen Hemisphäre verbreitet, wovon die meisten auch in die mediterranen oder sogar tropischen Klimate, hier meist in der montanen Höhenstufe weiter südlich reichen. Geum und Agrimonia reichen auch auf die Südhalbkugel. Lediglich zwei Gattungen kommen nur auf der Südhalbkugel vor, Acaena und Oncostylis. Die meisten endemischen Gattungen gibt es mit 20 in Asien und 17 in Nordamerika, nur wenige in Südamerika (3), Afrika (5) und Europa (1).

Rosengewächse wachsen an einer Vielzahl von Standorten, von Halbwüsten bis zu Tiefland-Regenwäldern und offener, alpiner Vegetation. Eine große Anzahl von Arten ist auf bewaldeten Berghängen mittlerer Seehöhe und gemäßigter Breite zu finden.

Die Moltebeere (Rubus chamaemorus) wird in Nordeuropa als Wildobst gesammelt

Bedeutung

Die Familie der Rosengewächse beherbergt viele Zier- und Nutzpflanzen.

Als Obst genutzte Arten sind besonders: Quitte (Cydonia oblonga), Japanische Wollmispel (Eriobotrya japonica), Garten-Erdbeere (Fragaria ×ananassa), Wald-Erdbeere (Fragaria vesca), Kultur-Apfel (Malus domestica), Mispel (Mespilus germanicus), Aprikose bzw. Marille (Prunus armeniaca), Süß-Kirsche (Prunus avium), Sauer-Kirsche (Prunus cerasus), Zwetschge, Pflaume und Mirabelle (Unterarten von Prunus domestica), Schlehdorn (Prunus spinosa), Birne (Pyrus communis), Moltebeere (Rubus chamaemorus), Brombeeren (Rubus fruticosus agg.), Himbeere (Rubus idaeus) und Süße Eberesche (Sorbus aucuparia var. edulis).^[1]

Etliche Arten werden auch zu Heilzwecken verwendet. Hier herrschen Gerbstoffdrogen vor: Rhizom von Potentilla erecta, Blätter von Brombeere, Frauenmantel und Odermennig.^[1]

Systematik

Die Rosaceae sind innerhalb der Ordnung der Rosenartigen (Rosales) die Schwestergruppe aller anderen Familien der Rosales.^[2]

In die Familie Rosaceae werden rund 90 Gattungen mit insgesamt etwa 3000 Arten gestellt. In der Vergangenheit dienten vor allem die Früchte als Hauptmerkmal zur systematischen Gliederung der Familie, während man heute versucht, auch molekulargenetische Übereinstimmungen zwischen den Gattungen in der Systematik zu berücksichtigen. Als Folge der Neuerung wurden die alten Unterfamilien-Bezeichnungen Prunoideae und Maloideae in der entsprechenden Fachliteratur teilweise ausrangiert; die zugeordneten Pflanzen wurden in die Triben Pyrinae (Kernobstgewächse, Spiraeoideae) und Prunus (Steinobstgewächse, Spiraeoideae) verschoben. Damit bilden die Stein- und Kernobstgewächse nach der neueren Sichtweise keine eigenen Unterfamilien mehr.

Auf Laien kann diese Gleichzeitigkeit zwei verschiedener Systematiken verwirrend wirken; sie verfolgen jedoch eine jeweils eigene Zielsetzung und können daher nicht als richtig oder falsch bewertet werden, sondern nur nach ihrem praktischen Nutzen im Hinblick auf eine Aufgabenstellung: Die morphologische Systematik dient vorrangig der Orientierung über die Anatomie der Pflanzen und der Pflanzenbestimmung, während man sich von der molekularen Sichtweise validere Erkenntnisse über die phylogenetischen Verwandtschaftsverhältnisse der Rosaceae erhofft.^[3]

Die hier aufgeführten Gruppen folgen den molekulargenetischen Verwandtschaftsverhältnissen und sind jeweils natürliche Verwandtschaftsgruppen (monophyletisch). Trotzdem sind die genaueren Verwandtschaftsbeziehungen zwischen den Unterfamilien und besonders zwischen den Triben der Spiraeoideae noch nicht ausreichend bekannt.^[4]

Die traditionelle Untergliederung in die vier Unterfamilien Prunoideae, Pyrinae, Spiraeoideae und Rosoideae geht auf Wilhelm Olbers Focke 1888 zurück. Die Gliederung in Triben stammt in weiten Teilen von Karl Johann Maximowicz für Spiraeoideae (1879), Focke für Rosoideae (1888) und Bernhard Adalbert Emil Koehne für Maloideae (heute: Pyrinae) (1890), die Prunoideae wurden nie in Triben unterteilt. Eine Gliederung der Familie von John Hutchinson (1964) in 20 Triben ohne Unterfamilien konnte sich nicht durchsetzen. Die Revision der Familie 2007 mit der Eingliederung der bisherigen Unterfamilien Prunoideae und Pyrinae in die Spiraeoideae, sowie der Aufstellung einer neuen Unterfamilie Dryadoideae hatte die Bildung monophyletischer Taxa zum Ziel.

Fossilgeschichte

Fossiles (rechts) und rezentes (links) Blatt von Lyonothamnus

Die Rosaceae sind seit dem Eozän durch zahlreiche Fossilien aus Nordamerika und Europa gut belegt. Ab dem Neogen gibt es auch Funde aus Asien, der Arktis, Nordafrika und einigen Gondwana-Gebieten. Gut untersuchte Funde stammen aus den Okanagan Highlands (Rocky Mountains) aus dem frühen bis mittleren Eozän. Hier gibt es rezente Gattungen, die bereits im Eozän voll entwickelt sind, Arten, die rezenten Gattungen ähneln und ausgestorbene Gattungen, die in ihren Merkmalen höheren Taxa ähneln. Beispiele für letztere sind Paleorosa und Stonebergia. Auch die Gattung Prunus ist reichlich vertreten mit Fossilien, die heutigen Vertretern bereits sehr ähneln.

Von Paleorosa ist der älteste in situ Rosaceen-Pollen bekannt. Die morphologischen Merkmale der Gattung stehen zwischen den klassischen Unterfamilien Pyrinae und Spiraeoideae. Die Früchte von Quintacava ähneln den Kernobstgewächsen. Heute weitverbreitete Gattungen, die ebenfalls seit dem Eozän belegt sind, sind beispielsweise Rubus, Crataegus und Sorbus.

Im Neogen sind die Rosengewächse in Europa ein wichtiges Florenelement. Weit verbreitete Gattungen sind hier Rosa, Crataegus, Rubus, Mespilus, Sorbus und Prunus.

Quellen

• Die Familie der Rosaceae bei der APWebsite. (engl.)
• Die Familie der Rosaceae bei DELTA. (Abschnitt Beschreibung)

Literatur

• Daniel Potter, Torsten Eriksson, Rodger C. Evans, S. H. Oh, Jenny E. E. Smedmark, David R. Morgan, M. Kerr, Kenneth R. Robertson, Matthew P. Arsenault, Timothy A. Dickinson, Christopher S. Campbell: Phylogeny and classification of Rosaceae. In: Plant Systematics and Evolution. Band 266, 2007, Nr. 1–2, S. 5–43. doi:10.1007/s00606-007-0539-9 (Abschnitt Systematik)
• C. Kalkman: Rosaceae., S. 343ff. In: Klaus Kubitzki (Hrsg.): The Families and Genera of Vascular Plants - Volume VI - Flowering Plants - Dicotyledons - Celastrales, Oxalidales, Rosales, Cornales, Ericales. Springer, Berlin 2004, ISBN 978-3-540-06512-8. (Abschnitte Merkmale, Ökologie, Verbreitung und Standorte)
• Cuizhi Gu, Chaoluan Li, Lingdi Lu, Shunyuan Jiang, Crinan Alexander, Bruce Bartholomew, Anthony R. Brach, David E. Boufford, Hiroshi Ikeda, Hideaki Ohba, Kenneth R. Robertson, Steven A. Spongberg: Rosaceae.: S. 46–434 - textgleich online wie gedrucktes Werk, PDF 4,6 MB, In: Wu Zheng-yi, Peter H. Raven (Hrsg.): Flora of China, Volume 9 - Pittosporaceae through Connaraceae, Science Press und Missouri Botanical Garden Press, Beijing und St. Louis, 2003, ISBN 1-930723-14-8. (Abschnitte Merkmale und Systematik)
• Dietrich Frohne, Uwe Jensen: Systematik des Pflanzenreichs unter besonderer Berücksichtigung chemischer Merkmale und pflanzlicher Drogen. 4. neubearbeitete Auflage. Gustav Fischer, Stuttgart/Jena/New York 1992, ISBN 3-437-20486-6 (Abschnitt Inhaltsstoffe).
• M. L. de Vore, K. B. Pigg: A brief review of the fossil history of the family Rosaceae with a focus on the Eocene Okanogan Highlands of eastern Washington State, USA, and British Columbia, Canada. In: Plant Systematics and Evolution, Band 266, 2007, S. 45–57. doi:10.1007/s00606-007-0540-3 (Abschnitt Fossilgeschichte)
• Daniel Potter, Barbara Ertter: Rosaceae. bei Jepson eFlora, 2012, Beschreibung und Schlüssel. (Abschnitt Systematik)

Einzelnachweise

1. ↑ ^{a b} D. Frohne, U. Jensen: Systematik des Pflanzenreichs unter besonderer Berücksichtigung chemischer Merkmale und pflanzlicher Drogen. 4. Auflage, G. Fischer, Stuttgart, Jena, New York 1992, ISBN 3-437-20486-6, S. 147ff.
2. ↑ Khidir W. Hilu, Thomas Borsch, Kai Müller, Douglas E. Soltis, Pamela S. Soltis, Vincent Savolainen, Mark W. Chase, Martyn P. Powell, Lawrence A. Alice, Rodger Evans, Hervé Sauquet, Christoph Neinhuis, Tracey A. B. Slotta, Jens G. Rohwer, Christopher S. Campbell, Lars W. Chatrou: Angiosperm phylogeny based on matK sequence information. In: American Journal of Botany, Band 90, 2003, S. 1758–1776. (online).
3. ↑ M. A. Fischer: Was ist das natürliche System? Überlegungen zum Begriff des biologischen Systems im Zeitalter der Molekularphysik. In: Verh. Zool.-Bot. Gesellschaft Österreich, Ausgabe Nr. 148/149, 2012, S. 323–362.
4. ↑ Daniel Potter, T. Eriksson, Rodger C. Evans, S. Oh, J. E. E. Smedmark, D. R. Morgan, M. Kerr, K. R. Robertson, M. Arsenault, T. A. Dickinson, C. S. Campbell: Phylogeny and classification of Rosaceae. In: Plant Systematics and Evolution, Band 266, 2007, S. 5–43. doi:10.1007/s00606-007-0539-9
5. ↑ Daniel Potter, Barbara Ertter: Rosaceae bei Jepson eFlora, 2012, Beschreibung und Schlüssel.
6. ↑ Cuizhi Gu, Chaoluan Li, Lingdi Lu, Shunyuan Jiang, Crinan Alexander, Bruce Bartholomew, Anthony R. Brach, David E. Boufford, Hiroshi Ikeda, Hideaki Ohba, Kenneth R. Robertson, Steven A. Spongberg: Rosaceae.: S. 46–434 - textgleich online wie gedrucktes Werk, PDF 4,6 MB, In: Wu Zheng-yi, Peter H. Raven (Hrsg.): Flora of China, Volume 9 - Pittosporaceae through Connaraceae, Science Press und Missouri Botanical Garden Press, Beijing und St. Louis, 2003, ISBN 1-930723-14-8.
7. ↑ David John Mabberley: The Plant Book. A portable dictionary of the higher plants. Cambridge University Press 1987, ISBN 0-521-34060-8. Seite 469.
8. ↑ Rosaceae im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland. Abgerufen am 11. April 2017.

Weiterführende Literatur

• Jana C. Vamosi, Timothy A. Dickinson: Polyploidy and diversification: A phylogenetic investigation in rosaceae. In: International Journal of Plant Sciences Volume 167, Issue 2, 2006, S. 349–358. online.
• Kim E. Hummer, Jules Janick: Rosaceae: taxonomy, economic importance, genomics. S. 1–17. In: Kevin M. Folta, Susan E. Gardiner (Hrsg.): Genetics and Genomics of Rosaceae. Springer. New York, USA, 2009.
• J. B. Phipps: Flora of North America North of Mexico, Volume 9: Magnoliophyta: Picramniaceae to Rosaceae. New York and Oxford, Oxford University Press, 2014.
• Yezi Xiang, Chien-Hsun Huang, Yi Hu, Jun Wen, Shisheng Li, Tingshuang Yi, Hongyi Chen, Jun Xiang, Hong Ma: Evolution of Rosaceae fruit types based on nuclear phylogeny in the context of geological times and genome duplication. In: Molecular Biology and Evolution Volume 34, Issue 2, 2017, S. 262–281. doi:10.1093/molbev/msw242

Weblinks

– Sammlung von Bildern, Videos und Audiodateien

Wiktionary: Rosengewächs – Bedeutungserklärungen, Wortherkunft, Synonyme, Übersetzungen

Dieser Artikel wurde am 9. Oktober 2008 in dieser Version in die Liste der lesenswerten Artikel aufgenommen.

Chhiûⁿ-bî-kho, Latin hō-miâ Rosaceae, sī khui-hoe si̍t-bu̍t chi̍t khoán, lóng-chóng hun 91 sio̍k, ē-té ū tāi-khài 2950 chéng. Kúi--a khoán tiōng-iàu ê chúi-kó lông-sán-phín sī pún kho ê kóe-chí, pau-koat phōng-kó, lâi-á, thô-á téng-téng.

Pún kho ê bô-sek sio̍k (type genus) sī Rosa (chhiûⁿ-bî), siāng chē chéng ê kúi sio̍k ū Alchemilla, Sorbus, Crataegus, Cotoneaster, Rubus, kap Prunus téng-téng; in lóng hâm tāi-iok 200 chéng í-siōng.

Rûgul, rozagul, an jî gul (Rosaceae), famîleyekî riwekan e. Di koma rozagulan (Rosales) de cih digire.

Li ser navê famîleyê

Rozagul ji du peyvan pêk tê, roza û gul. Roza cureyê almasteke pembe ye, ji xişrê vê almastê re bi kurdî roza tê gotin. Roza ji bo gulên rengên wan dişibin xişrê almastê jî tê bikaranîn. Di zimanên ewropayî de bêjeya roza herwiha di wateya gul de ye.

Taksonomî

Endamên famîleya rozagulan dar, devî yan giha ne. Bi qasî 90 cins û 3.000 cureyên riwekan hene di vê famîleyê te. Lêkolînên nû yên molekûlarbiyolojiyê daye nîşandan ku tasnîfkirinên berê yên li ser vê famîleyê têr nakin, hin cins bi şaşî hatine dabeşandin, di rastiyê de endamê famîleyên din in. Gotûbêjên riweknasan bidawî nebûne.

Dabeşandin

Rûgul di koma rozagulan (Rosales) de cih digire.

Sîstematîka rozagulan (Rosaceae)

Rînêrîya belavbûyî, rihana giskê (Filipendula ulmaria)

Tûrika bejî (Agrimonia eupatoria), ji Sanguisorbeae.

Zîvnixum (Alchemilla anisiaca), ji Potentilleae.

Waldsteinia ternata, ji Colurieae.

Gihaberûya spî (Dryas octopetala), ji Dryadoideae.

Gîjok an rîxok (Prunus spinosa), ji Amygdaleae.

Babadek an qurçimoka bayê

ya belgiyayî (Spiraea × vanhouttei), ji Spiraeeae.]]

Neillia ribesioides, ji Neillieae.

Neviusia alabamensis, ji Kerrieae.

Exochorda racemosa, ji Osmaronieae.

• Jêrefamîleya Rosoideae
  • Rînêrî (Filipendula)
  • Joreşaxa Rosodae
    • Gul (Rosa)
    • Rubus
    • Şaxa Sanguisorbeae
      • Jêreşaxa Agrimoniinae
        • Tûrik (Agrimonia)
        • Aremonia
        • Hagenia
        • Leucosidea
        • Spenceria
      • Jêreşaxa Sanguisorbinae
        • Acaena
        • Cliffortia
        • Margyricarpus (tevlî Tetraglochin)
        • Polylepis
        • Bişkojka mêrgê (Sanguisorba)
        • Poteridium
        • Poterium (tevlî Bencomia, Marcetella, Dendriopoterium, Sarcopoterium)
    • Şaxa Potentilleae
      • Pêçîka pitikan (Potentilla) (tevlî Argentina, Comarella, Duchesnea, Horkelia, Horkeliella, Ivesia, Purpusia, Stellariopsis)
      • Jêreşaxa Fragariinae
        • Pençeşêr (Alchemilla) (tevlî pençeşêra mêrgê (Aphanes), Lachemilla, Zygalchemilla)
        • Chamaerhodos
        • Comarum (tevlî Farinopsis)
        • Dasiphora
        • Drymocallis
        • Tûfrengî, çîlek (Fragaria)
        • Potaninia
        • Sibbaldia
        • Sibbaldianthe (tevlî Schistophyllidium)
        • Sibbaldiopsis
    • Şaxa Colurieae
      • Fallugia
      • Kûklîk, koklîk (?) (Geum) (tevlî Acomastylis, Novosieversia, Oncostylus, Orthurus, Taihangia, Coluria, maçnîk an gihamaçnîk (Waldsteinia))
      • Sieversia
• Jêrefamîleya Dryadoideae
  • Cercocarpus
  • Chamaebatia
  • Gihaberû (Dryas)
  • Purshia (tevlî Cowania)
• Jêrefamîleya Spiraeoideae
  • Lyonothamnus
  • Şaxa Amygdaleae (famîleya berfêkiyan, berê li ser jêrefamîleya Amygdaloideae dihat hejmartin)
    • Mamox an hilûya slîvî (? silîvî, Sîlvanî) Prunus (tevlî Armeniaca, Cerasus, Amygdalus, Padus, Laurocerasus, Pygeum, Maddenia)
  • Şaxa Sorbarieae
    • Adenostoma
    • Chamaebatiaria
    • Çayîra şîrîn a goristanan (Sorbaria)
    • Spiraeanthus
  • Şaxa Spiraeeae
    • Rîbizin an deviya bipirtik (Aruncus)
    • Holodiscus
    • Kelseya
    • Luetkea
    • Petrophytum
    • Sibiraea
    • Spiersträucher (Spiraea)
    • Xerospiraea
  • Şaxa Neillieae
    • Neillia (tevlî Stephandra)
    • Physocarpus
  • Joreşaxa Kerriodae
    • Şaxa Kerriae
      • Coleogyne
      • Ajzêr (Kerria)
      • Neviusia
      • Rhodotypos
    • Şaxa Osmaronieae
      • Exochorda
      • Oemleria
      • Prinsepia (tevlî Plagiospermum)
  • Joreşaxa Pyrodae
    • Gillenia
    • Şaxa Pyreae
      • Kageneckia
      • Lindleya
      • Vauquelinia
      • Jêreşaxa Pyrinae (famîleya dendikfêkiyan, berê Maloideae)
        • Maral, hirmiya kendalan (Amelanchier)
        • Aria
        • Guhîja baxçeyan (Aronia)
        • Chaenomeles
        • Chamaemeles
        • Chamaemespilus
        • Cormus
        • Sêvika kêrguhê (Cotoneaster)
        • Guhîj (Crataegus)
        • Bihok, biyok (Cydonia)
        • Dichotomanthes
        • Docynia
        • Docyniopsis
        • Eriobotrya
        • Eriolobus
        • Hesperomeles
        • Heteromeles
        • Sêv (Malus)
        • Melacomenes
        • Ezgul (Mespilus)
        • Osteomeles
        • Peraphyllum
        • Photinia
        • Pseudocydonia
        • Feuerdorn (Pyracantha)
        • Hirmî (Pyrus)
        • Rhaphiolepis
        • Hirmiya çivîkê (Sorbus)
        • Stranvaesia
        • Torminalis

Çavkanî

Raʼnodoshlar, atirguldoshlar (Rosaceae) — ikki urugʻ pallali usimliklar oilasi. Daraxt, buta va utlardan iborat. Barglari ketmaket joylashgan. Gullari toʻgʻri, asosan, ikki jinsli, yakka yoki koʻpincha toʻpgulda oʻrnashgan. Changchisi koʻp; meva barglari bitta va koʻp boʻladi. Mevasi — poʻstli, koʻsakcha, olma, danak va boshqa koʻrinishda boʻladi. Baʼzi madaniy R.da mevalar partenokarp va urugsiz tuzilgan. 100 ga yaqin turkumi (3000 dan ortiq turi) bor. Butun yer sharida Tapkalgan. Asosan, Shim. yarim sharning moʻʼtadil va subtropik hududlarida tarqalgan. Oʻzbekistonda 38 turkumga mansub 266 turi usadi. R. oilasi koʻpincha quyidagi kenja oilalar: tobulgidoshcha lar (mevasi — koʻp poʻstli); olmadoshchalar (mevasi— olma); atirguldoshchalar (mevasi — koʻp koʻsakcha); ol xoʻridosh ch alar (mevasi — danakcha)ga boʻlinadi.

R.ga mevali (olma, nok, behi, olcha, olvoli gilos, olxoʻri, oʻrik, shaftoli va boshqalar), rezavor mevali (malina, qulupnay, maymunjon va boshqalar), manzarali (atirgul, tobulgʻi va boshqalar) oʻsimliklar kiradi.^[1]

Manbalar

Ang Rosaceae ay isang namumulaklak na palumpong sa pamilya saring 2830 species sa 95 genera at ang bulaklak ng palumpong na ito. Mayroong mga higit sa isang daang mga uri ang mga ligaw na mansanas, peras, milokoton, siruela, seresa, almendras, aprikot sa rosas matatagpuan lahat sila sa hilagang at kadalasan sa mga rehiyong may katamtamang pruta.

Suku mawar-mawaran utawa Rosaceae iku siji kulawarga tetuwuhan kang gedhé, dumadi saka 3.000—4.000 spésies sajeroning 100—120 marga. Mawar kalebu sajeroning suku iki, semono uga apel, pir, arbei, prem, persik, cèri, lokat, lan sapanunggalané. Godhong ing suku iki tansah kasusun sesilangan lan racaké nganggo godhong penumpu, kaya déné kuncup ing pangkal godhong. Kembangé tansah duwé kelamin gandha, lan risi akèh benang sari sarta putik. Sethithk banget anggota suku iki kang mawa racun. Nanging grumbul mawar kang ngembang bisa mbebayani, amarga ing wit-é ana eri-eri landhep kang dadi pelindhungé.

Marga/genera

Pirsani Pratélan marga anggota Rosaceae.

Suku iki bisa dipérang dadi patang anaksuku, loro tribus, lan saklompok marga kang ora bisa dilebokaké menyang golongan-golongan sadurungé:

• Anaksuku Rosoideae: Lumrahé awoh cilik lan kerep pérangan kang mawa daging yakuwi hypantium (tangkai pendukung godhong woh). Lima nganti enenm tribus lan 20-an genera. Conto: stroberi, mawar, blackberry.
• Anaksuku Spiraeoideae: Lumrahé awoh ora mawa daging kanthi lima kapsula. Conto: Spiraea, Sorbaria lan kerabaté.
• Anaksuku Maloideae (utawa Pomoideae): Nyakup golongan kanthi woh tipe apel (pomus), kanthi lima kapsula kabungkus endokarpium. Conto: apel, pir, quince, lan lokuat.
• Anaksuku Amygdaloideae (utawa Prunoideae): Lumrahé awoh drupa. Dumadi saka patang genera: Maddenia, Oemleria, Prinsepia lan Prunus. Conto: prem, persik, amandel, ceri, lan aprikot.
• Tribus Dryadeae: Woh kothak (achenium) kanthi putik mawa ambut. Anggotané limang genera: Dryas, Cercocarpus, Chamaebatia, Cowania, lan Purshia. Akèh jinisé kang simbiosis karo bakteri bintil oyot pengikat nitrogen Frankia.
• Tribus Neillieae: Neillia (kalebu Stephanandra) lan Physocarpus.

Sawetara genera, kaya Kerria, ora bisa dilebokaké sajeroning salah siji golongan ing dhuwur.

D'Mandel (Prunus dulcis)

D'Rosaceae sinn eng grouss Planzefamill mat ronn 2.800 Aarte vu Kraider, Traisch a Beem.

Hir besonnesch Kennzeeche sinn hir Bléie mat 4-5 Sepalen, 4-5 Petalen an hir Somanlagen déi uewen um Kielech stinn.

Verbreedung

D'Rosaceae fënnt een op all Kontinent ausser der Antarktik, mä déi meescht Aarte sinn endemesch op der nërdlecher Hemispher.

Um Spaweck

Rosaceae (the rose faimily) are a medium-sized faimily o flouerin plants, includin aboot 2830 speshies in 95 genera.^[3] The name is derived frae the teep genus Rosa. Among the lairgest genera are Alchemilla (270), Sorbus (260), Crataegus (260), Cotoneaster (260), and Rubus (250).^[3] The lairgest genus bi far is Prunus (plums, cherries, peaches, apricots an awmonds) wi aboot 430 speshies. However, aw o these numbers should be seen as unnerestimates - much taxonomic wirk is left tae be done here.

References

Rosaceae

Las Rosaceae (Rosacèas) son una familha botanica qu'acampa environ 3 370 espècias repartidas en mai d'un centenat de genres.

Aquesta familha cosmopolita compren tant de plantas erbacèas vivaças coma d'arbusts o d'arbres. Es representada per nombrosas espècias salvatges e cultivadas, entre las mai importantas podèm citar: lo sorbièr, l'albespin, l'agrenièr, l'agalancièr, lo romèc, los fraguièrs, la reina dels prats, etc.

Lista dels genres de Rosacèas

Acaena, Adenostoma, Agrimonia, Alchemilla, Amelanchier, Aphanes, Aremonia, Aria, Aruncus, Bencomia, Brachycaulos, Cercocarpus, Chaenomeles, Chamaebatia, Chamaebatiaria, Chamaemeles, Chamaemespilus, Chamaerhodos, Cliffortia, Coleogyne, Coluria, Cormus, Cotoneaster, Cowania, Crataegus, Cydonia, Dalibarda, Dichotomanthes, Docynia, Docyniopsis, Dryas, Duchesnea, Eriobotrya, Eriolobus, Exochorda, Fallugia, Filipendula, Fragaria, Geum, Gillenia, Guamatela, Hagenia, Hesperomeles, Heteromeles, Holodiscus, Horkelia, Horkeliella, Ivesia, Kageneckia, Kelseya, Kerria, Leucosidea, Lindleya, Luetkea, Lyonothamnus, Maddenia, Malacomeles, Malus, Margyricarpus, Mespilus, Neillia, Neviusia, Nuttalia , Oemleria, Orthurus, Osteomeles, Pentactina, Peraphyllum, Petrophytum, Photinia, Physocarpus, Polylepis, Potanina, Potentilla, Poterium, Prinsepia, Prunus, Pseudocydonia, Purshia, Pyracantha, Pyrus, Quillaja, Rhaphiolepis, Rhodotypos, Rosa, Rubus, Sanguisorba, Sarcopoterium, Sibbaldia, Sibiraea, Sorbaria, Sorbus, Spenceria, Spiraea, Spiraeanthus, Stephanandra, Taihangia, Tetraglochin, Torminalis, Vauquelinia, Waldsteinia, Xerospiraea.

Le Rosaceae Juss., 1789 l'è giöna de le famìe botàniche piö 'mportànte per la gricültüra.

Gh'è dét de piö de 2000 spéci de èrbe, boscài e piànte, tàcc de chèsti i è de 'mportànsa pimària endel'economìa de l'òm. Tra le ótre se pöl lüminà la röza stèsa, doperàda pcome ornamentàl per i giardì de töt el mónt, e la piö part de le piànte de fröta piö cunusìde, compàgn del póm, el pér, la saréza, el pèrsec, la brògna, l'ambrognàga, la màndola, le nèspole, el marözen, e la maöla.

Descrisiù

Les Rosaceae i è piànte erbàcee o lignùze, che g'ha le fòie alternàde, sèmpie o cumpunìde, con prezènsa de stìpole.

I fiùr i g'ha 'na simetrìa a ràgi e ale ólte i è tacàcc ensèma a furmà dèle 'nfiurescènse. Le g'ha 'n resetàcol a fùrma de cópa e 'na quac vólta, sóta 'l càles, ghe n'è amò giü piö pesèn. El càles, de spès l'è furmàt de 5 sépali saldàcc ensèma a l'ovàre. La coròla de sòlit l'è furmàda de 5 pétali lìber e 'ntréc. I stam i è nömerùs, de rar però i è 'n nömer determinàt.

Zèner

I zèner inserìcc endela famìa Rosaceae al stat dei stüde 'ndèl 2006 i è chèlòe elencàde ché sóta^[1]:

1. Acaena Mutis ex L.
2. Adenostoma Hook. & Arn.
3. Agrimonia L.
4. Alchemilla L. = Zygalchemilla Rydb. = Lachemilla (Focke) Rydb.
5. Amelanchier Medik.
6. Aphanes L.
7. Aremonia Neck. ex Nestl.
8. Aruncus L.
9. Atomostigma Kuntze
10. Bencomia Webb & Berthel. = Marcetella Svent.
11. Cercocarpus Kunth
12. Chaenomeles Lindl.
13. Chamaebatia Benth.
14. Chamaebatiaria (Porter) Maxim.
15. Chamaemeles Lindl.
16. Chamaerhodos Bunge = Brachycaulos Dikshit & Panigrahi
17. Cliffortia L.
18. Coleogyne Torr.
19. Coluria R.Br.
20. Cotoneaster Medik.
21. Cowania D.Don
22. Crataegus L.
23. Cydonia Mill.
24. Dichotomanthes Kurz
25. Docynia Decne.
26. Dryas L.
27. Drymocallis Fourr. ex Rydb.
28. Duchesnea Sm.
29. Eriobotrya Lindl.
30. Exochorda Lindl.
31. Fallugia Endl.
32. Filipendula Mill.
33. Fragaria L.
34. Geum L. = Acomastylis Greene = Taihangia T.T.Yu & C.L.Li = Erythrocoma Greene = Parageum Nakai & H.Hara = Oncostylus (Schltdl.) Bolle = Oreogeum (Ser.) E.I.Golubk.
35. Gillenia Moench = Porteranthus Britton
36. Guamatela Donn.Sm.
37. Hagenia J.F.Gmel. = Brayera Kunth
38. Hesperomeles Lindl.
39. Holodiscus (K.Koch) Maxim. = Sericotheca Raf.
40. Horkelia Cham. & Schltdl.
41. Horkeliella (Rydb.) Rydb.
42. Ivesia Torr. & A.Gray
43. Kageneckia Ruiz & Pav.
44. Kelseya Rydb.
45. Kerria DC.
46. Leucosidea Eckl. & Zeyh.
47. Lindleya Kunth = Lindleyella Rydb. = Neolindleyella Fedde
48. Luetkea Bong. = Eriogynia Hook.
49. Lyonothamnus A.Gray
50. Maddenia Hook.f. & Thomson
51. Malacomeles (Decne.) Engl. = Nagelia Lindl.
52. Malus Mill. = Eriolobus (DC.) M.Roem.
53. Margyricarpus Ruiz & Pav.
54. Mespilus L.
55. Neillia D.Don
56. Neviusia A.Gray
57. Novosieversia F.Bolle = Neosieversia Bolle
58. Oemleria Rchb. = Osmaronia Greene = Nuttallia Torr. & A.Gray
59. Orthurus Juz.
60. Osteomeles Lindl.
61. Pentactina Nakai
62. Peraphyllum Nutt.
63. Petrophytum (Nutt.) Rydb.
64. Photinia Lindl. = Pourthiaea Decne. = Aronia Medik. = Stranvaesia Lindl. = Heteromeles M.Roem.
65. Physocarpus (Cambess.) Maxim.
66. Pleiosepalum Hand.-Mazz.
67. Polylepis Ruiz & Pav.
68. Potaninia Maxim.
69. Potentilla L. = Argentina Hill = Schistophyllidium (Juz. ex Fed.) Ikonn. = Trichothalamus Spreng. = Tylosperma Botsch. = Comarella Rydb. = Comarum L. = Commarum Schrank = Pentaphylloides Duhamel = Dasiphora Raf. = Farinopsis Chrtek & Sojak
70. Prinsepia Royle = Sinoplagiospermum Rauschert = Plagiospermum Oliv.(SUH)
71. Prunus L. = Amygdalopersica Daniel = Amygdalophora M.Roem. = Amygdalopsis M.Roem.(SUH) = Amygdalus L. = Pygeum Gaertn. = Persica Mill. = Cerapadus Buia = Ceraseidos Siebold & Zucc. = Cerasus Mill. = Padellus Vassilcz. = Padus Mill. = ''Lauro-Cerasus Duhamel = Emplectocladus Torr.
72. Pseudocydonia (C.K.Schneid.) C.K.Schneid.
73. Purpusia Brandegee
74. Purshia DC. ex Poir.
75. Pyracantha M.Roem.
76. Pyrus L.
77. Rhaphiolepis Lindl.
78. Rhodotypos Siebold & Zucc.
79. Rosa L. = Hulthemia Dumort. = Hulthemosa Juz.
80. Rubus L. = Batidaea (Dumort.) Greene = Comarobatia Greene
81. Sanguisorba L. = Poteridium Spach = Poterium L. = Dendriopoterium Svent.
82. Sarcopoterium Spach
83. Sibbaldia L. = Sibbaldianthe Juz. = Dryadanthe Endl.
84. Sibbaldiopsis Rydb.
85. Sibiraea Maxim.
86. Sieversia Willd.
87. Sorbaria (Ser. ex DC.) A.Braun
88. Sorbus L. = Aria (Pers.) Host = Ariosorbus Koidz. = Cormus Spach = Micromeles Decne.
89. Spenceria Trimen
90. Spiraea L. = Eleiosina Raf.
91. Spiraeanthus (Fisch. & C.A.Mey.) Maxim.
92. Stellariopsis (Baill.) Rydb.
93. Stephanandra Siebold & Zucc.
94. Tetraglochin Poepp.
95. Vauquelinia Correa ex Humb. & Bonpl.
96. Waldsteinia Willd. = Comaropsis Rich.
97. Xerospiraea Henr.

Riferimèncc

1. ↑ «Vascular Plant Families and Genera — List of Genera in ROSACEAE».

Globalno rasprostranjenje predstavnika porodice Rosaceae

Rosaceae je porodica ruža, srednje veličine među cvjetnicama, koja obuhvata oko 2.830 vrsta u 95 rodova.^[1] Porodica je imenovana po tipskom rodu Rosa (=ruže). Među mnogim, vrstama bogatim rodovima su Alchemilla (270), Sorbus (260), Crataegus (260), Cotoneaster (260), Rubus (250),^[1] and Prunus (plums, cherries, peaches, apricots, and almonds) with about 200 species.^[2] . Svi navedeni mrojevi vrsta su samo procjene, bez krajnjih obrisa širine biodiverziteta rodova i porodice. U porudici Rosaceae su predstavnici zeljastih biljki, žbunova i drveća. Većina vrsta su listopadne, ali ima i zimzelenih.^[3] Rasprostranjene su širom svijeta, ali su najrannolikije na Sjevernoj hemisferi].

Porodica ruža obuhnata nekoliko ekonomski veoma važnih vrsta, uključujući i mnogo jestivo voće, kao što su jabuke, kruške, dunje, marelice, šljive , višnje, breskve, maline, i jagode), bademi, i ukrasno drveće i grmlje.^[3]

Glavna obilježja

Uzdužni presjek cvijeta jdne ruže

Rosaceae u suvremenoj filogenetskoj klasifikaciji angiospermi
Klasifikacija APG III (2009) ili filogenetske klasifikacije je treća verzija botaničke klasifikacije cvjetnica koju utvrđuje međunarodna Angiosperm Phyilogeny Group. To je najvažnija botanička klasifikacija danas, koja počiva na promjenjenom APG II sistemu klasifikacije (2003.) i dopunama filogenetske klasifikacije APG IV (2016.).

U porodicu ruža se svrstavaju veoma raznolike biljke po mnoštvu svojstava, od jednogodišnjih zeljastih biljaka, preko grmova i šiblja do visokog drveća.

• Listovi su im raspoređeni naizmjenično; jednostavni su, razdijeljeni ili sastavljeni, goli ili dlakavi, većinom s zapercima (palistićima).
• Cvjetovi su najčešće u različitim cvastima, kao što su grozdovi, štitasti, metličasti, rjeđe pojedinačni. Većinom su dvospolni, rjeđe jednospolni, uglavnom sa dvostrukim ocvijećem, tj. sa čašicom i krunicom (vjenčićem), rjeđe jednostavni, bez ocvijeća. Čašica i kunica imaju najčešće po 5 lapova (rjeđe 4 do 8) čašičnih (lapovi) i kruničnih (lastice) listića. Nerijetko se između lapova čašice nalazi jednak broj listića u vanjskoj čašici. Broj latica i lapova je redovno jednak. Kod mnogih vrsta, krunica je bijela, žuta, ružičasta ili crvena, a rijetko je nemaju, kao npr. u rodovima Sanguisorba i Alchemilla. Najčešće imaju mnogobrojne prašnike (10 do 50), a rijetko ih je 4 ili samo 1 (Alchemilla). Mogu imati jednu, više ili mnogo plodnica, koje su slobodne ili srasle sa cvjetištem.

• Dijagram cvijeta Rosa tomentosa

• Dijagram cvijeta Prunus padus

• Dijagram cvijeta Sanguisorba officinalis

• Dijegam cvijeta Spiraea hypericifolia

Najčešća a cvijetna formula petozračnih ruža ruža je:

• ⋆ K 5 C 5 A ∞ G ∞ − 5 − 1 {displaystyle star K_{5} ;C_{5};A_{infty };G_{{infty }-{5}-{1}}} .
• Plodovi mogu biti različiti, kao što su sočna koštunica, jezgraste podrasle bobe, zbirni plodovi (jagodasti , koštuničasti kod kupina, šipak) te suhi pucavci.

Glavne karakteristike potporodica

Mnoge vrste porodice ruža se uzgajaju u gortikulturi (kao ukrasne biljke, a najpoznatije su ruže) ili kao ekonomski značajno voće va ogromnim brojem kultivirtanih sorata, kao što ih imaju, npr. jabuka, šljiva, kruška, trešnja, breskva, malina, jagoda i druge vrste.^[4][5]

Rasprostranjenje

Predstavnici ove raznolike porodica biljaka, sa oko 3000 vrsta drveća, grmova i zeljastih biljaka, rasprostranjeni su u svim klimatima i vegetacijskim zonama, od tropskih do arktičkih, od nizijskih do visokoplaninskih područja, s najvećim brojem vrsta u Istočnoj Aziji i Zapadnoj Americi (cirkumpacifički dio areala).

Rosaceae su, dakle, kosmopolitski rasprostranjene i ađene su gotovo svuda osim Antarktika, ali su prvenstveno koncentrirane na Sjevernoj hemisferi, u regijama koje nisu pustinje ili tropske prašume.

Taksonomija – Rodovi

Fragaria vesca, potporodica Rosoideae

Spirea salicifolia, potprodisa Spiroidae

Prunus spinosa potporodica Amygdaloideae

Malus domestica, potporodica Maloideae

Aremonia agrimonoides, tribus Sanguisorbeae