nomes no trilho de navegação
Dişəvər (lat. Anthriscus)[1] — çətirkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
Dişəvər (lat. Anthriscus) — çətirkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Anthriscus és un gènere dins la família apiàcia. L'única espècie del gènere que es troba als Països Catalans és el cerfull bord (Anthriscus sylvestris).[1] És originari d'Euràsia. Conté unes 12 espècies algunes de les quals són herbes verinoses.
La tija erecta d'aquestes espècies està buida i ramificada coronada amb umbel·les compostes per petites flors blanques o verdoses. Lfulles són bipinnades o tripinnades.
Anthriscus és un gènere dins la família apiàcia. L'única espècie del gènere que es troba als Països Catalans és el cerfull bord (Anthriscus sylvestris). És originari d'Euràsia. Conté unes 12 espècies algunes de les quals són herbes verinoses.
La tija erecta d'aquestes espècies està buida i ramificada coronada amb umbel·les compostes per petites flors blanques o verdoses. Lfulles són bipinnades o tripinnades.
Kerblík (Anthriscus) je rod rostlin, tvořený asi patnácti druhy, ze široké a poměrně uniformní čeledi miříkovitých. Pochází z jižní Evropy a Malé a Jihozápadní Asie, do zbytku Evropy a na sever Afriky se pravděpodobně rozšířil s rozmachem římské říše. Později byl zavezen i do Severní Ameriky.
Jednoleté až vytrvalé, chlupaté nebo lysé byliny s hranatými či rýhovanými, dutými lodyhami vyrůstajícími z tenkého, vřetenovitého kořene. Jemné listy s pochvami jsou v obrysu trojúhelníkovité, bývají dvou až třínásobně zpeřené a jednotlivé úzké segmenty mají obvykle zubaté.
Oboupohlavné květy jsou uspořádány v koncových složených okolících které někdy nemají obal, vyvinuté jsou jen obalíčky. Kališní lístky jsou drobné nebo chybějí. Bělavé nebo žlutozelené, podlouhlé nebo klínovité korunní lístky jsou na vrcholu vykrojené a dovnitř ohnuté. Rozkvétají od dubna do června, opylují se hmyzem nebo samosprašně. Plody jsou štětinaté, vejčité dvounažky obsahující po dvou drobných semenech (merikarpiích) spojených plodonošem.
Některé druhy, např. kerblík třebule, se pěstují (hlavně ve Francii, Velké Británii a Spojených státech) pro kulinářské využití. Čerstvé listy, říká se jim „francouzská petržel“. se přidávají při ochucování nebo zdobení pokrmů obsahující zeleninu, vejce, kuřecí maso, ryby a do mnoha polévek. Ze sušených listů se vaří bylinný čaj, který chutná po anýzu a lékořici. Pro potravinářské účely se listy sklízejí ještě před květem, rostliny je možno i přirychlovat. Jiné druhy, např. kerblík lesní, se jako apofyt šíří v krajině podél cest i vodních toků a stává se významným plevelným druhem, navíc je značně odolný vůči herbicidům.
V české přírodě rostou tyto čtyři druhy rodu kerblík:
V Evropě se dále vyskytují druhy:
Složený okolík
Násobně zpeřený list
Rozkvetlé květy
Dozrávající plody
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anthriscus ve Wikimedia Commons
Kerblík (Anthriscus) je rod rostlin, tvořený asi patnácti druhy, ze široké a poměrně uniformní čeledi miříkovitých. Pochází z jižní Evropy a Malé a Jihozápadní Asie, do zbytku Evropy a na sever Afriky se pravděpodobně rozšířil s rozmachem římské říše. Později byl zavezen i do Severní Ameriky.
Kørvel (Anthriscus) er en slægt med 3-5 arter, der er udbredt i Syd-, Øst- og Nordafrika, Mellemøsten, Kaukasus, Central- og Østasien samt Europa. Det er en-, to- eller flerårige planter med en opret, busket vækst. Stænglerne er hule og ribbede, bladene er spredtstillede og flerdobbelt uligefinnede (bregneagtige). De hvide eller grønlige, let uregelmæssige blomster er samlet i endestillede skærme. Frugterne er skarpt lugtende nødder. Her beskrives de tre, sikre arter.
Beskrevne arter
Kerbel (Anthriscus) ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Doldenblütler (Apiaceae). Die 9 bis 15 Arten sind in Eurasien und Afrika weitverbreitet. Die Kulturform des Echten Kerbels (Anthriscus cerefolium) wird unter anderem als Gewürz verwendet.
Kerbel-Arten wachsen als zweijährige oder ausdauernde krautige Pflanzen. Die Pfahlwurzeln sind dünn oder verdickt. Die aufrechten Stängel sind hohl und verzweigt.[1] Die oberirdischen Pflanzenteile sind kahl oder borstig behaart.[2]
Die meist wechselständig am Stängel angeordneten Laubblätter sind oft ungestielt. Die Basis der Blattspreite ist mehr oder weniger deutlich als Blattscheide ausgebildet. Die im Umriss längliche bis eiförmige Blattspreite ist zwei- bis dreifach gefiedert oder fiederteilig. Die Blattsegmente sind linealisch-länglich bis eiförmig. Die Endabschnitte sind gezähnt oder fiederteilig.[1][2]
Die end- oder seitenständig auf einem Blütenstandsschaft stehenden locker zusammengesetzten doppeldoldigen Blütenstände enthalten viele relativ kleine Blüten. Hüllblätter fehlen. Es sind nur wenige ausgebreitete Doldenstrahlen vorhanden. Die wenigen Hüllchenblätter sind zurückgebogen und ihr glatter Rand ist bewimpert. Die Blütenstiele sind ausgebreitet.[1][2]
Die fünfzähligen Blüten sind meist radiärsymmetrisch, bei einigen Arten sind die Randblüten mehr oder weniger zygomorph und vergrößert. Die Blüten sind meist zwittrig und fruchtbar, bei einigen Arten sind die inneren Blüten steril. Kelchzähne sind kaum erkennbar oder fehlen.[3] Die fünf weißen oder gelblich-grünen Kronblätter sind länglich oder keilförmig mit einem schmalen, nach innen gebogenen oberen Ende. Zwei Fruchtblätter sind zu einem unterständigen, zweikammerigen Fruchtknoten verwachsen. Die zwei Griffel sind kurz.[1][2]
Die längliche bis eiförmige Spaltfrucht, auch Doppelachäne genannt, zerfällt bei Reife in zwei Teilfrüchte. Die glatten oder borstig behaarten Teilfrüchte sind mehr oder weniger zylindrisch, seitlich abgeflacht, tief gerillt und enden in einem Schnabel.[1] Ölkanäle sind kaum oder nicht erkennbar.[2]
Die Gattung Anthriscus wurde 1805 durch Christian Hendrik Persoon in Synopsis Plantarum, Band 1, Seite 320, erstveröffentlicht.[4] Typusart ist Anthriscus vulgaris Pers., heute ein Synonym von Anthriscus caucalis M.Bieb. Synonyme für Anthriscus Pers. sind Chaerefolium Haller und Cerefolium Fabr.[5].[6] Anthriscus Pers. nom. cons. ist nach den Regeln der ICBN (Vienna ICBN Art. 14.10 & App. III) konserviert gegenüber dem 1800 veröffentlichten Homonym Anthriscus Bernh. nom. rej.[7] Der Name Anthriscus wurde bereits in der Antike von den Griechen verwendet.[2] Die letzte Revision der Gattung Anthriscus ist Krzystof Spalik: Revision of Anthriscus (Apiaceae), In: Polish Botanical Studies. Cracow, Band 13, 1997, S. 1–69.
Die Gattung Anthriscus gehört zur Subtribus Scandicinae aus der Tribus Scandiceae in der Unterfamilie Apioideae innerhalb der Familie Apiaceae.[7]
Die Gattung Anthriscus ist natürlich im gemäßigten Eurasien[1] und Afrika weitverbreitet. Verbreitungsschwerpunkte liegen im nordöstlichen Mittelmeerraum und in der Kaukasusregion. Eine Art ist in Nordamerika ein Neophyt.[2]
In der Gattung Anthriscus gibt es 9 (im Jahr 2001)[8] bis 15 (im Jahr 2005)[1][2] Arten:[5][7]
Am häufigsten wird die Kulturform des Echten Kerbels oder Garten-Kerbels (Anthriscus cerefolium; ältere lateinische Bezeichnungen für Kerbel waren chaerefolium, cherefolium und cerefolium[9]) genutzt. Seine rohen, frischen Blätter werden vielseitig als Gewürz verwendet.[10] Auch vom Wiesen-Kerbel (Anthriscus sylvestris) werden die Blätter roh oder gegart gegessen. Auch die Pfahlwurzeln von Anthriscus sylvestris, vielleicht auch von Anthriscus cerefolium, können gegart gegessen werden.[10]
Die medizinischen Wirkungen von Anthriscus cerefolium wurden untersucht.[10]
Aus den grünen Pflanzenteilen von Anthriscus sylvestris lässt sich ein grüner Farbstoff gewinnen, der jedoch nicht sehr haltbar ist.[10]
Kerbel (Anthriscus) ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Doldenblütler (Apiaceae). Die 9 bis 15 Arten sind in Eurasien und Afrika weitverbreitet. Die Kulturform des Echten Kerbels (Anthriscus cerefolium) wird unter anderem als Gewürz verwendet.
Tekst üüb Öömrang Kualewröör (Anthriscus) as en plaantenskööl uun det famile faan a Skiremplaanten (Apiaceae). Diar hiar 11 slacher tu.
A. caucalis – A. cerefolium – A. glacialis – A. kotschyi – A. lamprocarpa – A. nitidus – A. ruprechtii – A. schumalhauenii – A. sylvestris – A. tenerrima – A. velutinus
Kualewröör (Anthriscus) as en plaantenskööl uun det famile faan a Skiremplaanten (Apiaceae). Diar hiar 11 slacher tu.
Anthriscus (chervils) is a common plant genus of the family Apiaceae, growing in Europe and temperate parts of Asia. It comprises 15 species. The genus grows in meadows and verges on slightly wet porous soils. One species, Anthriscus cerefolium is cultivated and used in the kitchen to flavor foods.
Anthriscus species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including the mouse moth (recorded on cow parsley).
The hollow stem is erect and branched, ending in compound umbels of small white or greenish flowers. The leaves are bipinnate or tripinnate.
The name is from the Latin Anthriscus and Greek anthriskos, names for chervil, and may be connected to the Greek athēr, the "beard" of grain.[1]
Anthriscus (chervils) is a common plant genus of the family Apiaceae, growing in Europe and temperate parts of Asia. It comprises 15 species. The genus grows in meadows and verges on slightly wet porous soils. One species, Anthriscus cerefolium is cultivated and used in the kitchen to flavor foods.
Anthriscus species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including the mouse moth (recorded on cow parsley).
The hollow stem is erect and branched, ending in compound umbels of small white or greenish flowers. The leaves are bipinnate or tripinnate.
Garden Chervil Anthriscus es un género de la familia Apiaceae, extendido por toda Europa y las zonas templadas de Asia. Consta de 88 especies descritas y de estas, solo 16 aceptadas, algunas de las cuales se consideran hierbas venenosas.
Los miembros del género vegetan en prados y bordes de caminos sobre suelos húmedos y ligeramente porosos.[1]
Las hojas son 2-3-pinnadas, glabras a pubescentes; con segmentos lanceolados, aserrados a pinnatífidas. Involucro de 1 o 2 brácteas o carecen. Rayos florales 10-15. Involucelo de varios bracteolas. Dientes del cáliz obsoletos. Pétalos blancos. Stylopodium cónica; estilos divaricate. Frutos oblongos, tuberculados e hirsutos, raramente glabros, crestas no prominentes.[2]
Las larvas de algunas especies de lepidoptera, incluida la polilla ratón, se alimentan de estas plantas.
El tallo hueco de estas especies es erecto y ramificado y coronado de umbelas compuestas de pequeñas flores blancas o verdosas. Las hojas son bipinnadas o tripinadas.
El género fue descrito por Christian Hendrik Persoon y publicado en Synopsis Plantarum 1: 320. 1805.[2] La especie tipo es: Anthriscus caucalis Pers.
Anthriscus: el nombre genérico puede provenir del griego anthos (flor) y rischos (setos) por el lugar donde habita, o bien de antherix (caña) por la forma de su pistilo.
A continuación se brinda un listado de las especies del género Anthriscus aceptadas hasta julio de 2013, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos.
Anthriscus es un género de la familia Apiaceae, extendido por toda Europa y las zonas templadas de Asia. Consta de 88 especies descritas y de estas, solo 16 aceptadas, algunas de las cuales se consideran hierbas venenosas.
Los miembros del género vegetan en prados y bordes de caminos sobre suelos húmedos y ligeramente porosos.
Harakputk (Anthriscus) on taimeperekond sarikaliste sugukonnast.
Perekonna levilaks on Euroopa ja Aasia parasvöötmealad.
Harakputkesid leidub üle 20 liigi.
Perekonda kuuluvad ühe-, kahe- ja mitmeaastaste rohttaimed. Kõigile liikidele on omased peterselli meenutavad suured, mitmelisulgjad pealt paljad ja alt kergelt karvased lehed ning väikesed valged, sarikatena kobarduvad õied; varred õõnsad ja pealt karvased.
Harakputk (Anthriscus) on taimeperekond sarikaliste sugukonnast.
Perekonna levilaks on Euroopa ja Aasia parasvöötmealad.
Harakputkesid leidub üle 20 liigi.
Perekonda kuuluvad ühe-, kahe- ja mitmeaastaste rohttaimed. Kõigile liikidele on omased peterselli meenutavad suured, mitmelisulgjad pealt paljad ja alt kergelt karvased lehed ning väikesed valged, sarikatena kobarduvad õied; varred õõnsad ja pealt karvased.
Koiranputket (Anthriscus) on suku sarjakukkaiskasvien heimossa. Siihen kuuluu 15 lajia.[1] Suvun tunnettuja lajeja on esimerkiksi koiranputki, jota tavataan Suomessa erittäin yleisenä kulttuurikasvina. Maustekasvina viljelty maustekirveli kuuluu nimestään huolimatta myös koiranputkiin eikä kirvelien (Chaerophyllum) sukuun.
Pohjoismaissa kasvaa kolme koiranputkilajia, jotka ovat yksi- tai monivuotisia onttovartisia ruohoja. Niiden lehdet ovat kolmiomaiset, 2–3 kertaan parilehdykkäiset. Kukat ovat pieniä sarjakukkia, joiden teriö on valkoinen. Hedelmänä on sileä tai karvainen lohkohedelmä.[2][3]
Koiranputket (Anthriscus) on suku sarjakukkaiskasvien heimossa. Siihen kuuluu 15 lajia. Suvun tunnettuja lajeja on esimerkiksi koiranputki, jota tavataan Suomessa erittäin yleisenä kulttuurikasvina. Maustekasvina viljelty maustekirveli kuuluu nimestään huolimatta myös koiranputkiin eikä kirvelien (Chaerophyllum) sukuun.
Anthriscus
Les anthrisques (genre Anthriscus) comprennent une douzaine d'espèces de plantes herbacées annuelles, bisannuelles ou parfois vivaces de la famille des Apiaceae.
Le nom scientifique anthriscum désignait le cerfeuil sauvage, plante qui porte comme noms vernaculaires « cerfeuil d'âne », « ciguë blanche », en raison de sa ressemblance avec la grande et la petite ciguë[1].
Anthriscus
Les anthrisques (genre Anthriscus) comprennent une douzaine d'espèces de plantes herbacées annuelles, bisannuelles ou parfois vivaces de la famille des Apiaceae.
Builis (Anthriscus) – salierinių (Apiaceae) šeimos augalų gentis, paplitusi Europoje ir vidutinio klimato Azijos dalyse.
Dažnas augalas augantis pievose, kai kurios rūšys laikomos kenksmingomis piktžolėmis, genties augalai yra kai kurių drugių vikšrų (pvz., dvitaškio pelėdgalvio (Amphipyra tragopoginis)) mitybinis augalas.
Gentyje yra šios rūšys:
ir kt.
Anthriscus caucalis
Daržinis builis (Anthriscus cerefolium)
Krūminis builis (Anthriscus sylvestris)
Kervel (Anthriscus) is een geslacht van planten uit de schermbloemenfamilie (Umbelliferae of Apiaceae). De naam Anthriscus is afgeleid van Anthriskos, een Oudgriekse plantennaam waarvan de herkomst niet bekend is.
Planten uit dit geslacht zijn zeer algemeen en worden soms zelfs beschouwd als schadelijk onkruid. Ze groeien in weiden en op iets natte poreuze gronden.
De holle stam is recht en vertakt en eindigt in een scherm van kleine witte of groenachtige bloemen. De bladeren zijn twee- of drievoudig.
In Nederland en België zijn twee soorten inheems:
Fluitenkruid is een vaak geziene plant in wegbermen. Echte kervel (Anthriscus cerefolium) wordt als aromatisch kruid gebruikt in de keuken.
Kervel (Anthriscus) is een geslacht van planten uit de schermbloemenfamilie (Umbelliferae of Apiaceae). De naam Anthriscus is afgeleid van Anthriskos, een Oudgriekse plantennaam waarvan de herkomst niet bekend is.
Planten uit dit geslacht zijn zeer algemeen en worden soms zelfs beschouwd als schadelijk onkruid. Ze groeien in weiden en op iets natte poreuze gronden.
De holle stam is recht en vertakt en eindigt in een scherm van kleine witte of groenachtige bloemen. De bladeren zijn twee- of drievoudig.
In Nederland en België zijn twee soorten inheems:
Fijne kervel (Anthriscus caucalis) Fluitenkruid (Anthriscus sylvestris)Fluitenkruid is een vaak geziene plant in wegbermen. Echte kervel (Anthriscus cerefolium) wordt als aromatisch kruid gebruikt in de keuken.
Kjørvelslekta er ei slekt i skjermplantefamilien. Plantane har to-tre gonger delte blad. Småsveip, men ikkje storsveip. Frukta er smalt avlang og slett eller smalt eggforma og av og til pigga. Tre artar veks i Noreg.
Kjørvelslekta er ei slekt i skjermplantefamilien. Plantane har to-tre gonger delte blad. Småsveip, men ikkje storsveip. Frukta er smalt avlang og slett eller smalt eggforma og av og til pigga. Tre artar veks i Noreg.
Hundekjeksslekta (Anthriscus) er en slekt med skjermplanter som består av cirka femten arter, hvorav tre som vokser naturlig i Norge. Artene er utbredt i Europa og i tempererte deler av Asia. Noen arter regnes som nytteplanter, andre som ugress. De trives i litt fuktig, porøs jord.
Det norske navnet på denne slekten er, ifølge Artsdatabanken, hundekjeksslekta.[1] Noen kaller den også kjørvelslekta.
Artene er blant annet matkilde for larvene til noen sommerfugler. Den hule stammen er opprett og forgrenet. Blomstene er små, hvite eller grønnaktige.
Inndelingen følger The Plant List (2013) og inkluderer kun aksepterte navn.[2] Arter som finnes i Norge har norsk navn. Artene listen i alfabetisk rekkefølge.
Hagekjørvel brukes blant annet som krydderurt. Den er også kjent som kjørvel og gourmetpersille i Norge.[3] Hundekjeks har lange tradisjoner både her og i andre land som en urindrivende, søvndyssende, fordøyelsesfremmende og sårhelende medisinsk urt. Den er også kjent under navn som bikkjekjeks, hundekarve, hundesløkje og bikkjesløk med mer.[4]
Hundekjeksslekta (Anthriscus) er en slekt med skjermplanter som består av cirka femten arter, hvorav tre som vokser naturlig i Norge. Artene er utbredt i Europa og i tempererte deler av Asia. Noen arter regnes som nytteplanter, andre som ugress. De trives i litt fuktig, porøs jord.
Det norske navnet på denne slekten er, ifølge Artsdatabanken, hundekjeksslekta. Noen kaller den også kjørvelslekta.
Artene er blant annet matkilde for larvene til noen sommerfugler. Den hule stammen er opprett og forgrenet. Blomstene er små, hvite eller grønnaktige.
Hasło w Wikisłowniku Trybula (Anthriscus Pers.) – rodzaj roślin należący do rodziny selerowatych. Gatunkiem typowym jest Anthriscus vulgaris Pers.[2].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa dereniowe (Cornidae Frohne & U. Jensen ex Reveal), nadrząd Aralianae Takht., rząd araliowce (Araliales Reveal), rodzina selerowate (Apiaceae Lindl.), syn. Umbelliferae Juss.), podplemię Anthriscinae Caruel in Parl., rodzaj trybula (Anthriscus Pers.)[3]
Trybula (Anthriscus Pers.) – rodzaj roślin należący do rodziny selerowatych. Gatunkiem typowym jest Anthriscus vulgaris Pers..
Anthriscus é um género botânico pertencente à família Apiaceae.
Em Portugal este género está representado por 2 espécies:
A primeira está presente em Portugal Continental (onde é nativa) e na Madeira (onde é invasora). A segunda está presente em Portugal Continental, onde é nativa. [1]
Anthriscus là chi thực vật có hoa trong họ Apiaceae.[1]
Bài viết chủ đề phân họ Cần này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Anthriscus là chi thực vật có hoa trong họ Apiaceae.
Anthriscus Pers., nom. cons.
Купы́рь (лат. Anthríscus) — род однолетних, двулетних и многолетних травянистых растений семейства Зонтичные (Apiaceae). Род насчитывает примерно 20 видов, из них около половины встречается на территории бывшего СССР.
Стебель голый или разным образом опушённый.
Листья сложно рассечённые.
Обёрточки из немногих отогнутых реснитчатых овальных, яйцевидных или ланцетных листочков.[2]
Зубцы чашечки мало заметные; лепестки белые, желтовато- или зеленовато-белые, наружные иногда слегка увеличенные, обратнояйцевидные, на верхушке выемчатые, с коротким и широким, внутрь загнутым язычком, при основании клиновидно суженные или сразу переходящие в короткий и широкий ноготок; подстолбие коническое, столбики прямые или отогнутые вниз.[3]
Плод из яйцевидного основания коротко или длинно продолговатый, иногда почти линейный, сжатый с боков; полуплодики на верхушке стянуты в более-менее длинный носик, на поперечном сечении округлые с незаметными или слабо заметными плосковатыми рёбрами, гладкие и иногда блестящие, часто покрытые шипами и щетинками, разнообразно устроенными; стереомы в рёбрах в поперечном сечении цилиндрические или эллиптические; канальцы по одному в ложбинке, на спайке их два, в зрелых плодах канальцы почти исчезают. Белок на брюшной стороне с неглубокой бороздкой; кристаллы в области спайки многочисленные; столбичек свободный, двурасщёпленный; основание плода и завязи с хорошо или неясно выраженным венцом шипиков, иногда отсутствующим.[3] Плоды тёмно-коричневые или чёрные, блестящие[2].
Ареал рода — Европа и регионы с умеренным климатом Азии.
Некоторые европейские виды занесены в Северную Америку[3].
Предпочитает влажные, хорошо дренированные почвы.
Практическое значение имеют Купырь лесной (Anthriscus sylvestris), корень которого в варёном виде можно употреблять в пищу, и Купырь бутенелистный (Anthriscus cerefolium), листья которого используются как пряность.
Латинское научное название рода происходит от греч. enthriscos — название растения у Теофраста (возможно, Скандикс южный (Scandix australis L.)), по-видимому, от слов греч. ἄνθος — цветок, и θριγκόω — изгородь, так как это растение часто встречается около изгородей.[3]
На Руси растения из родов купырь, дудник и борщевик имели обобщённое наименование «дягиль».[4]
Род Купырь входит в семейство Зонтичные (Apiaceae) порядка Зонтикоцветные (Apiales).
По информации базы данных The Plant List, род включает 15 видов[5]:
Купы́рь (лат. Anthríscus) — род однолетних, двулетних и многолетних травянистых растений семейства Зонтичные (Apiaceae). Род насчитывает примерно 20 видов, из них около половины встречается на территории бывшего СССР.
峨参属（学名：Anthriscus）是伞形科下的一个属，为二年生或多年生草本植物。该属共有约20余种，分布于欧洲、亚洲、非洲和美洲。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
分類 界 : 植物界 Plantae 門 : 被子植物門 Magnoliophyta 綱 : 双子葉植物綱 Magnoliopsida 亜綱 : バラ亜綱 Rosidae 目 : セリ目 Apiales 科 : セリ科 Apiaceae 属 : シャク属 Anthriscus 学名 Anthriscus Hoffm. 種 シャク属（シャクぞく、学名：Anthriscus、和名漢字表記：杓属）はセリ科の属の一つ。
一年草、越年草または多年草。茎は上部で分枝する。葉に柄があり羽状複葉になる。花は複散形花序になり、複散形花序の下の総苞片は無いかあっても2個、小花序の下の小総苞片は下に反曲する。萼筒の先の萼歯片は無い。花弁は5弁で白色、花序の周辺花の外側2花弁が大きい。果実は卵形から線形で、先端は細まり、表面は無毛か刺毛、こぶ状突起がある。分果の隆条はあまり発達せず、油管もない。
旧世界に約20種が知られ、日本では1種が分布する。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。
전호속(前胡屬)은 미나리과에 딸린 속의 하나이다. 12종이 있다. 몇몇 종은 유해 식물로 간주된다. 이 속 식물들은 풀밭이나 약간 습한 땅의 가장자리에서 자란다.
_IMG_5009.jpg)
