nomes no trilho de navegação
Melilotus altissimus o meliloto alto ye una especie botánica bienal lleguminosa del xéneru Melilotus. Distribúise per Asia, Europa, África. A diferencia d'otres especies del xéneru, presenta l'ovariu y el frutu pubescente.
El so hábitat ye'l ruderal, víes de comunicación y cursos d'agua, en suelu húmedu. Nun tien preferencia edáfica. El so rangu altitudinal ye ente 200 y 1200 msnm. Floria de branu a otoño ==Descripción==
De 3 a 15 dm d'altor, bien trupa, con numberoses y pequeños trifolios denticulaos. Los frutos son de lleguminoses, verdes escuros al maurecer.
Son bien visitaos poles abeyes; son amás bon constituyente para abonu verde.
Melilotus altissimus describióse por Jean-Louis Thuillier y espublizóse en Flore des Environs de Paris (ed. 2) 378. 1799.[1]
Melilotus: nome xenéricu que deriva de les pallabres griegues: meli que significa "miel", y lotos, una lleguminosa.[2]
altissimus: epítetu llatín que significa "el más altu".
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Melilotus altissimus o meliloto alto ye una especie botánica bienal lleguminosa del xéneru Melilotus. Distribúise per Asia, Europa, África. A diferencia d'otres especies del xéneru, presenta l'ovariu y el frutu pubescente.
Hündür xəşənbül (lat. Melilotus altissimus)[1] - xəşənbül cinsinə aid bitki növü.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Llysieuyn blodeuol (neu legume) yw Yr wydro dal sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Fabaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Melilotus altissimus a'r enw Saesneg yw Tall melilot.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Meillionen y Ceirw, Godrwth, Gwydro, Mêl y Ceirw, Meillion Melyn y Ceirw, Meillion Tair Dalen Melyn.
Eraill yn yr un teulu yw: ffa soya (Glycine max), y ffa cyffredin (Phaseolus), pys gyffredin (Pisum sativum), chickpea (Cicer arietinum), cnau mwnci (Arachis hypogaea), pys per (Lathyrus odoratus) a licrs (Glycyrrhiza glabra).
Llysieuyn blodeuol (neu legume) yw Yr wydro dal sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Fabaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Melilotus altissimus a'r enw Saesneg yw Tall melilot. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Meillionen y Ceirw, Godrwth, Gwydro, Mêl y Ceirw, Meillion Melyn y Ceirw, Meillion Tair Dalen Melyn.
Eraill yn yr un teulu yw: ffa soya (Glycine max), y ffa cyffredin (Phaseolus), pys gyffredin (Pisum sativum), chickpea (Cicer arietinum), cnau mwnci (Arachis hypogaea), pys per (Lathyrus odoratus) a licrs (Glycyrrhiza glabra).
Komonice nejvyšší (Melilotus altissimus) je statná, až 150 cm vysoká, žlutě kvetoucí bylina vlhkých míst. Přestože patří k původním rostlinám české přírody, v závislosti na úbytku vhodných stanovišť počty jejích kvetoucích jedinců postupně klesají. Je proto v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" zařazena mezi ohrožené druhy (C3).[1][2]
Rozšířena je převážně jen v Evropě. Za nepůvodní je považována na okrajích Evropy, např. na Britských ostrovech, Islandu a ve východní části evropského Rusku. Nevelké arely jsou i ve Střední Asii. Zavlečena byla na jihovýchod Kanady a severovýchod Spojených států amerických.
V České republice rostla v minulosti roztroušeně na velké části území, dnes je mnoho tradičních lokalit zaniklých. Hojně se vyskytuje v Českém Středohoří, Polabí, okolo Horažďovic, na severovýchodní Moravě a v Bílých Karpatech.[3][4]
Roste na vlhkých loukách a pastvinách, okolo pramenišť, v křovinách u vodních nádrží a toků, druhotně také na naplaveninách, podél cest i přímo v obcích na lidmi ovlivňovaných stanovištích. Potřebuje střídavě vlhká místa s půdou bohatou na živiny, která může být i částečně zasolená. Vyskytuje se od nížin po pahorkatiny, ve vyšších polohách se objevuje řídce; upřednostňuje slínovcová podloží, hlavně opuku. Kvete od července do září. Ploidie druhu je 2n = 16.[1][3][5]
Dvouletá rostlina vypouštějící ve druhém roce z listové růžice přímou lodyhu vysokou 50 až 150 cm. Vyrůstá z kůlovitého, až 60 cm (v lehkých půdách i přes 1 metr) dlouhého a 5 cm tlustého kořene, jenž má výrůstky se symbiotickými bakteriemi jímající vzdušný dusík. Lodyha je bohatě větvená, pevná, tupě hranatá, mělce rýhovaná, lysá a často nafialovělá nebo načervenalá. Porostlá je řapíkatými, trojčetnými listy se 7 až 14 páry postranních žilek. Lístky bývají čárkovité, úzce podlouhlí či obkopinaté, dlouhé 20 až 40 mm a široké 5 až 10 mm, po obvodě jemně pilovité až celokrajné, na vrcholu okrouhlé, oboustranně lysé a sytě zelené; prostřední lístek má oproti krajním delší řapíček. Na bázi listu vyrůstá pár šídlovitých palistů 5 až 10 mm dlouhých.
Četná úžlabní hroznovitá květenství vystupují na stopkách v ostrém úhlu od hlavní osy. Květenství je tvořeno 20 až 70 nicími, zlatožlutými, oboupohlavnými, 5 až 7 mm velkým květy, v době kvetení bývá stopka květenství dlouhá 2 až 8 cm a po odkvětu se prodlužuje. Zvonkovitý kalich je 2 mm dlouhý, zelený, lysý a šídlovité zuby má stejně dlouhé jako kališní trubku. Žlutá koruna je 6 mm dlouhá, obvejčitou pavézu má hnědě pruhovanou a stejně dlouhou jako člunek i křídla. Chlupatý semeník obsahuje dvě nebo tři vajíčka. Květy jsou opylovány hmyzem slétajícím se za nektarem.
Plod je široce eliptický lusk asi 5 mm dlouhý a 2,5 mm široký, je tmavě hnědý, chlupatý a na konci má delší špičku. Obsahuje jedno až dvě matná, 2,5 mm velká srdčitá semena barvy zelenožluté až žlutohnědé. Hmotnost tisíce semen činí asi 2 gramy. Rostliny se rozmnožují semeny, z nichž mnohé mají velmi tvrdé osemení a bez umělé skarifikace nemohou nabobtnat a velmi těžko klíčí.
Na prvý pohled je podobná komonici lékařské, která se odlišuje lysými semeníky, menšími a lysými lusky a světlejší barvou květů.[1][3][5][6]
Komonice nejvyšší se někdy sbírá místo léčivé komonici lékařské, přestože se jedná o ohroženou rostlinu, obě totiž obsahují podobné léčivé látky. Její nať má léčivé účinky proti křečovým žilám, hemeroidům, nespavosti i dalším nervovým poruchám. Je také považována za dobrou medonosnou rostlinu. Obsahuje kumarin, který se sušením mění na dikumarin s intenzivní typickou vůni sena a odpuzuje šatní moly.
Navzdory latinskému i českému jménu není nejvyšší, komonice lékařská i bílá mohou být na jednom stanovišti stejně vysoké nebo ji dokonce převýšit.[1][3]
Obrázky, zvuky či videa k tématu komonice nejvyšší ve Wikimedia Commons
Komonice nejvyšší (Melilotus altissimus) je statná, až 150 cm vysoká, žlutě kvetoucí bylina vlhkých míst. Přestože patří k původním rostlinám české přírody, v závislosti na úbytku vhodných stanovišť počty jejích kvetoucích jedinců postupně klesají. Je proto v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" zařazena mezi ohrožené druhy (C3).
Der Hohe Steinklee (Melilotus altissimus) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Steinklee (Melilotus) in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae).
Der Hohe Steinklee ist eine zweijährige krautige Pflanze und erreicht meist Wuchshöhen von 60 bis 125 Zentimetern. Der verzweigte Stängel ist aufrecht oder bogig aufsteigend. Die Laubblättchen sind verkehrt-eiförmig bis länglich-keilförmig und am Rande gezähnt. Die Nebenblätter sind ganzrandig oder – bei den mittleren und unteren – mit einem Zahn versehen.
Die Blütezeit liegt vorwiegend in den Monaten Juli bis September. Die Blüten befinden sich in 2 bis 6 Zentimeter hohen traubigen Blütenständen.
Die zwittrige Blüte ist zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die gelbe Krone weist die Form einer Schmetterlingsblüte auf und ist 5 bis 8 Millimeter lang. Der Flügel und das Schiffchen in etwa so lang sind wie die Fahne.
Die kurz weich behaarte Hülsenfrucht ist eiförmig, kurz zugespitzt, mehr oder weniger netznervig und enthält in der Regel zwei bis drei Samen.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 16.[1][2]
Der Hohe Steinklee ist ein eurasisch-kontinentales Florenelement. Melilotus altissimus ist in gemäßigten Gebieten in Nord-, Mittel-, Ost-, Südost- und Südwesteuropa verbreitet.[3] Es gibt für Melilotus altissimus Fundortangaben aus Norwegen, Schweden, Dänemark, Deutschland, den Niederlanden, Belgien, Polen, der ehemaligen Tschechoslowakei, Österreich, der Schweiz, Italien, Frankreich, Spanien, Ungarn, dem ehemaligen Jugoslawien, Albanien, Rumänien, Moldawien, der Ukraine, dem europäischen Teil der russischen Föderation und Griechenland.[3] Es gibt Angaben, dass Melilotus altissimus auch bis nach Sibirien, den Altai und Japan vorkommt.
Der Hohe Steinklee kommt in Mitteleuropa zerstreut vor. In Deutschland wächst der Hohe Steinklee zerstreut, kommt aber gebietsweise auch verbreitet vor. In Österreich gilt der Hohe Steinklee als „gefährdet“ und ist zerstreut bis sehr selten aufzufinden, während er in der Schweiz recht verbreitet ist. In den Allgäuer Alpen steigt er im Tiroler Teil am Hahnenkamm bis zu einer Höhenlage von 1800 Metern auf.[4]
Der Hohe Steinklee wächst in Schuttunkrautgesellschaften, auf Salzweiden und in Ufergesellschaften. Sie gedeiht am besten auf kalk- und stickstoffhaltigen, oft auch salzhaltigen, wechselfeuchten Böden. Sie ist bestandskennzeichnend im Cuscuto-Convolvuletum aus dem Verband Senecion fluviatilis, kommt aber auch in Pflanzengesellschaften des Verbands Onopordion vor.[2]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3w+ (mäßig feucht aber stark wechselnd), Lichtzahl L = 3 (halbschattig), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 4+ (warm-kollin), Nährstoffzahl N = 3 (mäßig nährstoffarm bis mäßig nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 3 (subozeanisch bis subkontinental).[5]
Die Erstveröffentlichung erfolgte 1799 als "Melilotus altissima" durch Jean-Louis Thuillier in Flore des Environs de Paris, 2. Auflage, S. 378, 1799. Nach den internationalen Regeln muss Melilotus altissimus Thuill. verwendet werden.[6][3]
Der Hohe Steinklee kann leicht mit dem Gewöhnlichen Steinklee (Melilotus officinalis) verwechselt werden. Dieser besitzt jedoch kahle Früchte sowie ein Schiffchen, das in der Regel deutlich kürzer als die Flügel ist.
Der Hohe Steinklee (Melilotus altissimus) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Steinklee (Melilotus) in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae).
Melilotus altissimus, known by the common names tall yellow sweetclover,[1] tall melilot and golden melilot is a plant species of the genus Melilotus.
Melilotus altissimus is a preferred food-plant of Bombus lucorum, B. terrestris and B. lapidarius - all three are short-tongued bumblebees found in the UK.[2]
Wikimedia Commons has media related to Melilotus altissimus. Melilotus altissimus, known by the common names tall yellow sweetclover, tall melilot and golden melilot is a plant species of the genus Melilotus.
Melilotus altissimus o meliloto alto es una especie botánica bienal leguminosa del género Melilotus. Se distribuye por Asia, Europa, África. A diferencia de otras especies del género, presenta el ovario y el fruto pubescente.
Su hábitat es el ruderal, vías de comunicación y cursos de agua, en suelo húmedo. No tiene preferencia edáfica. Su rango altitudinal es entre 200 y 1200 msnm. Florece de verano a otoño
De 3 a 15 dm de altura, muy densa, con numerosas y pequeños trifolios denticulados. Los frutos son de leguminosas, verdes oscuros al madurar.
Son muy visitados por las abejas; son además buen constituyente para abono verde.
Melilotus altissimus fue descrita por Jean-Louis Thuillier y publicado en Flore des Environs de Paris (ed. 2) 378. 1799.[1]
Melilotus: nombre genérico que deriva de las palabras griegas: meli que significa "miel", y lotos, una leguminosa.[2]
altissimus: epíteto latíno que significa "el más alto".
Melilotus altissimus o meliloto alto es una especie botánica bienal leguminosa del género Melilotus. Se distribuye por Asia, Europa, África. A diferencia de otras especies del género, presenta el ovario y el fruto pubescente.
Kõrge mesikas (Melilotus altissimus) on liblikõieliste sugukonda mesika perekonda kuuluv rohttaim.
Kõrge mesikas (Melilotus altissimus) on liblikõieliste sugukonda mesika perekonda kuuluv rohttaim.
Isomesikkä (Melilotus altissimus) on hernekasvien (Fabaceae) heimoon, mesiköiden (Melilotus) sukuun kuuluva kasvilaji. Se on tavallisesti suurikokoinen ruohovartinen kasvi, joka muistuttaa jonkin verran rohtomesikkää (Melilotus officinalis), mutta lajit voi erottaa toisistaan kukkien ja hedelmien ulkonäön perusteella. Isomesikkä muistuttaa hieman myös muita keltakukkaisia mesikkälajeja, kuten intianmesikkää (Melilotus indicus) ja rantamesikkää (Melilotus dentatus), mutta näiden lajien kukat ovat selvästi pienemmät kuin isomesikällä.[1]
Isomesikkä voi kasvaa noin 1,5 metriä korkeaksi. Sen lehdet ovat muodoltaan kolmisormisia ja korvakkeellisia. Isomesikän kukat ovat pitkänomaisissa tertuissa ja kukat ovat väriltään keltaisia. Kukkien teriöt ovat noin 5 mm pitkiä. Isomesikkä kukkii heinäkuusta syyskuulle.[1]
Isomesikkä kasvaa usein kosteilla kasvupaikoilla, kuten rannoilla, mutta sitä tavataan myös tienpientareilta ja joutomailta[1]. Isomesikkää kasvaa laajalti Keski- ja Etelä-Euroopassa Espanjaa ja Portugalia lukuun ottamatta sekä myös paikoitellen Pohjois-Amerikassa ja Aasiassa[2]. Suomessa isomesikkää on tavattu satunnaisesti lähinnä rannikkoseuduilla, mutta myös sisämaassa Pirkanmaalla[3].
Isomesikkä (Melilotus altissimus) on hernekasvien (Fabaceae) heimoon, mesiköiden (Melilotus) sukuun kuuluva kasvilaji. Se on tavallisesti suurikokoinen ruohovartinen kasvi, joka muistuttaa jonkin verran rohtomesikkää (Melilotus officinalis), mutta lajit voi erottaa toisistaan kukkien ja hedelmien ulkonäön perusteella. Isomesikkä muistuttaa hieman myös muita keltakukkaisia mesikkälajeja, kuten intianmesikkää (Melilotus indicus) ja rantamesikkää (Melilotus dentatus), mutta näiden lajien kukat ovat selvästi pienemmät kuin isomesikällä.
Isomesikkä voi kasvaa noin 1,5 metriä korkeaksi. Sen lehdet ovat muodoltaan kolmisormisia ja korvakkeellisia. Isomesikän kukat ovat pitkänomaisissa tertuissa ja kukat ovat väriltään keltaisia. Kukkien teriöt ovat noin 5 mm pitkiä. Isomesikkä kukkii heinäkuusta syyskuulle.
Isomesikkä kasvaa usein kosteilla kasvupaikoilla, kuten rannoilla, mutta sitä tavataan myös tienpientareilta ja joutomailta. Isomesikkää kasvaa laajalti Keski- ja Etelä-Euroopassa Espanjaa ja Portugalia lukuun ottamatta sekä myös paikoitellen Pohjois-Amerikassa ja Aasiassa. Suomessa isomesikkää on tavattu satunnaisesti lähinnä rannikkoseuduilla, mutta myös sisämaassa Pirkanmaalla.
Melilotus altissimus
Le mélilot élevé (Melilotus altissimus Thuill.) est une plante herbacée à fleurs jaunes de la famille des Fabacées (Légumineuses), sous-famille des Faboideae, tribu des Trifolieae. Cette espèce présente un intérêt comme plante mellifère et comme plante fourragère. Elle peut aussi constituer un bon engrais vert.
Étymologie : littéralement « lotus à miel » (du grec meli, miel, lotos, lotus).
Plante bisannuelle, de 30 à 150 cm de haut, à tiges dressées, à nombreuses petites fleurs jaunes disposées en grappes relativement compactes. Les feuilles ont trois folioles denticulées. Les fruits sont des gousses, vert noirâtre à maturité.
Wysoki komonc (Melilotus altissimus) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Jeli sy jedyn z mjenowanych njedostatkow skorigował(a), wotstroń prošu potrjecheny parameter předłohi {{Předźěłuj}}. Podrobnosće namakaš w dokumentaciji.
Wysoki komonc (Melilotus altissimus) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
De goudgele honingklaver (Melilotus altissimus, synoniem: Melilotus altissima) is een twee- tot driejarige plant die behoort tot de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae of Fabaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als algemeen voorkomend en stabiel of iets toegenomen. De plant komt van nature voor in de gematigde streken van Europa en Azië en is vandaaruit verspreid naar onder andere Noord-Amerika.
De plant wordt 60 - 150 cm hoog, heeft een rechtopstaande, kale, vertakte stengel, een penwortel en drietallige bladeren. De blaadjes zijn langwerpig en hebben scherpe tanden. De smalle steunblaadjes zijn niet getand.
De goudgele honingklaver bloeit van juni tot in oktober met goudgele, 4 - 7 mm lange bloemen. De 2 - 6 cm lange bloemtros bestaat uit 25 - 60 bloemen. De zwaarden van de bloem en de vlag zijn evenlang als de kiel. De vlag heeft aan het begin van de bloei een paar bruine lijntjes. Het zittende vruchtbeginsel is behaard.
De 5 - 6 mm lange, eivormige en spitse, netnervige, aangedrukt behaarde vrucht is een peul met meestal twee zaden. In het rijpe stadium is de peul zwart.
De plant komt voor op natte tot vochtige, zeer voedselrijke grond.
De goudgele honingklaver (Melilotus altissimus, synoniem: Melilotus altissima) is een twee- tot driejarige plant die behoort tot de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae of Fabaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als algemeen voorkomend en stabiel of iets toegenomen. De plant komt van nature voor in de gematigde streken van Europa en Azië en is vandaaruit verspreid naar onder andere Noord-Amerika.
De plant wordt 60 - 150 cm hoog, heeft een rechtopstaande, kale, vertakte stengel, een penwortel en drietallige bladeren. De blaadjes zijn langwerpig en hebben scherpe tanden. De smalle steunblaadjes zijn niet getand.
De goudgele honingklaver bloeit van juni tot in oktober met goudgele, 4 - 7 mm lange bloemen. De 2 - 6 cm lange bloemtros bestaat uit 25 - 60 bloemen. De zwaarden van de bloem en de vlag zijn evenlang als de kiel. De vlag heeft aan het begin van de bloei een paar bruine lijntjes. Het zittende vruchtbeginsel is behaard.
De 5 - 6 mm lange, eivormige en spitse, netnervige, aangedrukt behaarde vrucht is een peul met meestal twee zaden. In het rijpe stadium is de peul zwart.
De plant komt voor op natte tot vochtige, zeer voedselrijke grond.
Multimedia w Wikimedia Commons Nostrzyk wyniosły (Melilotus altissimus Thuill.) – gatunek rośliny z rodziny bobowatych. Występuje w Europie, ponadto zawleczony do Ameryki Północnej[2]. W Polsce rośnie głównie w południowej, zachodniej i północnej części kraju[3].
Bylina, hemikryptofit. Kwitnie od lipca do września. Rośnie na wilgotnych łąkach, przydrożach, w siedliskach ruderalnych i nad rzekami. Liczba chromosomów 2n =16[5]. Gatunek charakterystyczny nitrofilnych zbiorowisk bylin z klasy Artemisietea vulgaris[6].
Roślina umieszczona na polskiej czerwonej liście w kategorii DD (stopień zagrożenia nie może być określony)[7].
Nostrzyk wyniosły (Melilotus altissimus Thuill.) – gatunek rośliny z rodziny bobowatych. Występuje w Europie, ponadto zawleczony do Ameryki Północnej. W Polsce rośnie głównie w południowej, zachodniej i północnej części kraju.
Stor sötväppling (Melilotus altissimus) är en växtart i familjen ärtväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Stor sötväppling.
Melilotus altissimus là loài thực vật thuộc chi Nhãn hương Melilotus. Loài nhiều có nhiều nhóm dưới loài, phân bố ở châu Á, châu Âu, Ai Cập và hiện nay là trên toàn thế giới.
.jpg)
Bài viết liên quan đến Tông Cỏ ba lá này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Melilotus altissimus là loài thực vật thuộc chi Nhãn hương Melilotus. Loài nhiều có nhiều nhóm dưới loài, phân bố ở châu Á, châu Âu, Ai Cập và hiện nay là trên toàn thế giới.
