nomes no trilho de navegação
Štírovník tenkolistý (Lotus tenuis) je nevysoká, vytrvalá, v české krajině ne příliš rozšířená bylina se schopnosti růst na vlhkých, zasolených půdách. Mnohá stanoviště bývají odvodňována za účelem získání "kvalitnější půdy" a stávají se nevhodná pro jeho setrvání. To je hlavním důvodem úbytku kvetoucích rostlin a následným zařazením štírovníku tenkolistého v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky, třetí vydání" mezi ohrožené druhy (C3).[1][2]
Je euroasijskou rostlinou vyskytující se téměř v celé Evropě vyjma Skandinávie, Běloruska a Pobaltí. Východním směrem je štírovník tenkolistý dále rozšířen přes evropské Rusko a Sibiř až do Střední Asie i Mongolska a přes Malou Asií do oblasti Kavkazu, na Blízký východ i sever indického subkontinentu. Je původní rostlinou i na západních územích severní Afriky. Naopak zavlečený druh je v Severní a Jižní Americe.
V přírodě ČR se vyskytuje pouze v některých oblastech, v Čechách obvykle u dolních toků Vltavy a Orlice a v podkrkonošské pánvi, na Moravě okolo řeky Dyje a roztroušeně od hranice s Rakouskem až po Olomouc. V nížinném termofytiku je hojnějším druhem než v pahorkatinách mezofytika.[3][4][5]
Je rostlinou slabě halofilní (mezohalofilní), která sice obvykle roste na zasolených stanovištích, ale dokáže růst i mimo ně, pokud jsou dostatečně vlhká. Na místech se zvýšenou slaností roste hlavně proto, že tam neroste mnoho vysokých, konkurenčně silnějších rostlin bránící přístupu světla.
Vyskytuje se na slaných mokřadech (slaniskách), na pravidelně zaplavovaných loukách a pastvinách v údolních nivách řek nebo v okolích minerálních pramenů. Nachází tam nejčastěji půdu zásaditou, těžkou, jílovitou, s vysokou hladinou podzemní vody a chudou na živiny, dusík si dokáže získat za pomoci symbiotických kořenových bakterií.[3][4][6]
Vytrvalá rostlina s poléhavými až vystoupavými, od báze větvenými lodyhami dlouhými 10 až 50 cm, která vyrůstá z dlouhého, kůlovitého kořene. Lodyhy jsou plné, hranaté, podélně rýhované a porostlé lichozpeřenými listy se dvěma páry lístků. Lístky jsou zelené nebo šedozelené, 3 až 11 mm dlouhé a 1 až 2 mm široké, kopinaté až čárkovité, v horním páru krátce řapíčkaté a špičaté.
Květenství jsou hlávky s asi 5 mm dlouhou stopkou vyrůstající z úžlabí listů. Na lodyze může být i šest. květenství tvořených až čtyřmi krátce stopkatými, oboupohlavnými, nevonnými květy žluté barvy. Květy mají zelený, zvonkovitý, 3 až 8 mm dlouhý kalich se shodnými, trojúhelníkovitými cípy kratšími než je kališní trubka. Koruna, o různém odstínu žluté barvy, bývá dlouhá 10 až 16 mm a pavézu a křídla mívá někdy načervenalé.V květu je deset dvoubratrých tyčinek (9 + 1), devět je srostlých nitkami do různé výšky a jedna horní je volná. Lysý semeník nese čnělku zužující se směrem k blizně. Květy opyluje létající hmyz a to cizím pylem i samosprašně.
Z opylených květů vzniknou plody, válcovité, pískovitě hnědé lusky, velké 10 až 20 × 2 až 3 mm, na průřezu okrouhlé a otvírající se ve dvou švech. Lusk obsahuje 8 až 18 kulovitých nebo nepravidelných drobných semen asi 1 mm velkých, která jsou nahnědlá, hladká a slabě lesklá.[1][3][4][6][7]
Štírovník tenkolistý svou přítomnosti zvyšuje nutriční hodnotu zelené píce i sena. V České republice přirozeně vyrůstá poměrně vzácně a vědomě se ke krmivářským účelům nepěstuje. Jako zavlečený druh se dobře uplatňuje na jihoamerických pampách, které bývají zaplavované a jejich částečně slaná půda je málo výživná pro mnohé kulturní traviny.
Mladé semenáčky a zralá semena obsahují pro lidi toxické kyanogenní glykosidy (lotaustralin) a neproteinové kyseliny (kanavanin). Zelená píce je však pro zvířata nezávadná.[1][8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu štírovník tenkolistý ve Wikimedia Commons
Štírovník tenkolistý (Lotus tenuis) je nevysoká, vytrvalá, v české krajině ne příliš rozšířená bylina se schopnosti růst na vlhkých, zasolených půdách. Mnohá stanoviště bývají odvodňována za účelem získání "kvalitnější půdy" a stávají se nevhodná pro jeho setrvání. To je hlavním důvodem úbytku kvetoucích rostlin a následným zařazením štírovníku tenkolistého v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky, třetí vydání" mezi ohrožené druhy (C3).
Der Salz-Hornklee (Lotus tenuis), auch Schmalblatt-Hornklee genannt, ist eine stellenweise selten gewordene Pflanzenart aus der Gattung Hornklee (Lotus) innerhalb der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae).
Der meist stark verzweigte Salz-Hornklee wird etwa 20 bis 40 cm groß und besitzt einen markigen, engröhrigen und nicht behaarten Stängel. Seine gefingerten Blätter sind fünfzählig. Die Blättchen der mittleren und der oberen Stängelblätter sind lineal lanzettlich geformt und laufen spitz zu. Sie sind etwa 5- bis 8-mal so lang wie breit. Meist formen 1 bis 6 wohl duftende Einzelblüten den Blütenstand. Die Kronblätter sind 7 bis 12 mm lang. Der Kelch ist durch kleine Zähnchen an der Knospe zusammenneigend. Zwischen den beiden oberen befindet sich eine stumpfliche Bucht, welche kürzer als die Kelchröhre ist.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 12.[1]
Der salztolerante Salz-Hornklee kommt auf nassen, oft zeitweilig überschwemmten Wiesen und an feuchten Ruderalstellen vor. Sein Hauptvorkommen besitzt er in Salzpflanzenfluren, Kriech- und Trittrasen und auf Feuchtwiesen. Pflanzensoziologisch ist sein Schwerpunktvorkommen in der Ordnung Agrostietalia stoloniferae und dem Verband Molinion caeruleae. Er ist zudem im Verband Armerion maritimae zusammen mit der Strand-Grasnelke zu finden.
An den deutschen Küsten ist er stellenweise verbreitet, während er im Binnenland eher selten vorkommt. Seine Verbreitung ist nicht auf Europa beschränkt. Er kommt zudem bis nach West-Asien vor. In vielen Bundesländern sind seine Bestände derzeit bedroht durch das Zerstören seiner Lebensräume, durch das Brachfallen extensiv genutzter Wiesen und durch die ausbleibende Überflutung von Salzwiesen und Marschen. Deshalb steht er in einigen Bundesländern auch auf der Roten Liste der gefährdeten Gefäßpflanzen.
Die Blüten werden durch Insekten bestäubt. Die Früchte sind selbstausbreitend (autochor).
Der Salz-Hornklee (Lotus tenuis), auch Schmalblatt-Hornklee genannt, ist eine stellenweise selten gewordene Pflanzenart aus der Gattung Hornklee (Lotus) innerhalb der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae).
Lotus tenuis is a flowering plant of the pea family Fabaceae, native to western and southern Europe and southwest Asia. Some botanists treat it as a subspecies of Lotus corniculatus, as L. corniculatus subsp. tenuifolius.
Its tolerance of salt and poor soil make this plant useful for marginal conditions. It has become naturalised in many other locations, including the Pampas of Argentina, and parts of the United States.
Common names include narrowleaf trefoil,[2] narrow-leaved bird's-foot-trefoil,[3] slender trefoil, creeping trefoil, or prostrate trefoil.
Lotus tenuis is a flowering plant of the pea family Fabaceae, native to western and southern Europe and southwest Asia. Some botanists treat it as a subspecies of Lotus corniculatus, as L. corniculatus subsp. tenuifolius.
Its tolerance of salt and poor soil make this plant useful for marginal conditions. It has become naturalised in many other locations, including the Pampas of Argentina, and parts of the United States.
Common names include narrowleaf trefoil, narrow-leaved bird's-foot-trefoil, slender trefoil, creeping trefoil, or prostrate trefoil.
Hentomaite (Lotus tenuis, syn. L. glaber) on monivuotinen ruohovartinen hernekasvi.[1] Se on 20–40 cm korkea keltainen kukka. Hentomaitteen levinneisyys kattaa suuren osan Eurooppaa, mutta sitä esiintyy myös Euroopan ulkopuolella. Se kasvaa rantaniityillä. Suomessa hentomaite on satunnainen uustulokas, jota on tavattu lähinnä satamakaupungeista.
Hentomaite kasvaa 20–40 cm korkeaksi. Varret ovat täyteisiä tai harvoin pienionteloisia, ohuita, pystyjä tai kohenevia ja lähes kaljuja. Lehdet ovat päättöparisia ja kaksiparisia. Lehdykät ovat 0,5–1,5 cm pitkiä, suikeita–tasasoukkia ja suippoja. Alemman parin lehdykät ovat korvakemaisia, muiden lehdyköitten korvakkeet ovat surkastuneita. Kukinto on lehtihankainen, pitkäperäinen ja 1–4-kukkainen mykerömäinen sarja. Kukan verhiönliuskat ovat torvea lyhyempiä ja nupussa sisäänkaartuvia. Keltainen teriö on 6–12 mm pitkä. Suomessa hentomaite kukkii heinä-elokuussa. Palko on suora, liereä, monisiemeninen ja avautuva.[1]
Laji muistuttaa jossain määrin Suomessa kotoperäistä keltamaitetta (L. corniculatus).[1]
Hentomaitteen päälevinneisyysalue keskittyy Eurooppaan, jossa se ulottuu Britteinsaarten eteläosista Ranskaan, Italiaan, Alppien alueelle, Unkariin, Romaniaan, Bulgariaan, Balkanin alueelle ja Kreikkaan. Satunnaisemmin lajia tavataan Pyreneiden niemimaalla, Saksassa, Puolassa, Fennoskandian etelä- ja keskiosissa, Ukrainassa ja Etelä-Venäjällä. Aasian puolella lajia kasvaa Etelä-Kaukasuksella, monin paikoin Turkissa, Lähi-idässä sekä Iranissa. Lajia on tavattu myös Egyptissä ja tulokkaana Australiassa.[2] Suomessa hentomaite on satunnainen uustulokas, joka on paikoin myös vakiintunut lajistoon. Sitä on tavattu lähinnä satamakaupungeista.[1] Vuoden 2014 kasviatlaksessa siitä on kuusi havaintoa vuosilta 1900-2005.[3]
Hentomaite on rantaniittyjen kasvi.[2] Suomessa sitä on tavattu satamissa, painolastipaikoilla ja varastoalueilla.[1]
Hentomaite (Lotus tenuis, syn. L. glaber) on monivuotinen ruohovartinen hernekasvi. Se on 20–40 cm korkea keltainen kukka. Hentomaitteen levinneisyys kattaa suuren osan Eurooppaa, mutta sitä esiintyy myös Euroopan ulkopuolella. Se kasvaa rantaniityillä. Suomessa hentomaite on satunnainen uustulokas, jota on tavattu lähinnä satamakaupungeista.
Lotus tenuis, le Lotier à feuilles étroites, Lotier à feuilles ténues ou Lotier glabre, est une espèce végétale de la famille des Fabaceae.
Lotus tenuis, le Lotier à feuilles étroites, Lotier à feuilles ténues ou Lotier glabre, est une espèce végétale de la famille des Fabaceae.
Wuski ledźbjenc (Lotus tenuis) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Wuski ledźbjenc. W: FloraWeb.de. (němsce)
Jeli eksistuje w druhej rěči hižo bóle wuwity nastawk ze samsnej temu, potom přełožuj a dodawaj z njeho.
Jeli nastawk ma wjace hač jedyn njedostatk, wužiwaj prošu předłohu {{Předźěłuj}}. Nimo toho so awtomatisce kategorija Kategorija:Zarodk wo botanice doda.
Wuski ledźbjenc (Lotus tenuis) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Siauralapis garždenis (lot. Lotus tenuis) – pupinių (Fabaceae) šeimos, garždenių (Lotus) genties daugiametis augalas.
Lietuvoje retas. Auga pakelėse, ant pylimų, apysausėse pievose. Mėgstamas gyvulių[1]
Siauralapis garždenis (lot. Lotus tenuis) – pupinių (Fabaceae) šeimos, garždenių (Lotus) genties daugiametis augalas.
Lietuvoje retas. Auga pakelėse, ant pylimų, apysausėse pievose. Mėgstamas gyvulių
De smalle rolklaver (Lotus glaber, synoniemen: Lotus tenuis en Lotus corniculatus subsp. tenuifolius ) is een vaste plant die behoort tot de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae). De plant dankt haar naam aan de smalle bladeren en haar rolronde peultjes. De soort komt van nature voor in west-, Midden- en Zuid-Europa, Noord-Afrika en Zuidwest-Azië. De smalle rolklaver lijkt veel op de gewone rolklaver (Lotus corniculatus var. corniculatus), maar verschilt van deze door de kleinere deelblaadjes en de langere kroonbladeren.
De plant wordt 10-60 cm lang, heeft sterk vertakte, gladde, liggende of opstijgende stengels en vijftallig samengestelde bladeren met grijsachtig groene blaadjes. De blaadjes van de middelste en bovenste stengelbladeren zijn vijf tot acht maal zo lang als breed en lopen spits toe. Op de wortels komt een blaasvormige mycorrhiza voor.
Smalle rolklaver bloeit van juni tot de eerste vorst met gele, geurende bloemen. Het kroonblad is 7-12 mm lang. De kelktanden zijn meestal korter dan de kelkbuis. De bloemen staan met één tot zes bloemen in een hoofdje.
De vrucht is een ronde, 15-25 mm lange peul.
In Nederland is ze vrij algemeen in het deltagebied en meer naar het oosten aan de benedenloop van de grote rivieren. Ze is zeldzaam in de noordelijke kleigebieden en op de Waddeneilanden. In België is ze vrij zeldzaam in het kustgebied en in de zuidelijke Ardennen. Smalle rolklaver groeit in graslanden op klei en af en toe zand. Je vindt haar vooral in brakke gebieden, op zilte graslanden, op hoge schorren, aan zeedijken en soms in de uiterwaarden en op rivierdijken.
De smalle rolklaver (Lotus glaber, synoniemen: Lotus tenuis en Lotus corniculatus subsp. tenuifolius ) is een vaste plant die behoort tot de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae). De plant dankt haar naam aan de smalle bladeren en haar rolronde peultjes. De soort komt van nature voor in west-, Midden- en Zuid-Europa, Noord-Afrika en Zuidwest-Azië. De smalle rolklaver lijkt veel op de gewone rolklaver (Lotus corniculatus var. corniculatus), maar verschilt van deze door de kleinere deelblaadjes en de langere kroonbladeren.
De plant wordt 10-60 cm lang, heeft sterk vertakte, gladde, liggende of opstijgende stengels en vijftallig samengestelde bladeren met grijsachtig groene blaadjes. De blaadjes van de middelste en bovenste stengelbladeren zijn vijf tot acht maal zo lang als breed en lopen spits toe. Op de wortels komt een blaasvormige mycorrhiza voor.
Smalle rolklaver bloeit van juni tot de eerste vorst met gele, geurende bloemen. Het kroonblad is 7-12 mm lang. De kelktanden zijn meestal korter dan de kelkbuis. De bloemen staan met één tot zes bloemen in een hoofdje.
De vrucht is een ronde, 15-25 mm lange peul.
In Nederland is ze vrij algemeen in het deltagebied en meer naar het oosten aan de benedenloop van de grote rivieren. Ze is zeldzaam in de noordelijke kleigebieden en op de Waddeneilanden. In België is ze vrij zeldzaam in het kustgebied en in de zuidelijke Ardennen. Smalle rolklaver groeit in graslanden op klei en af en toe zand. Je vindt haar vooral in brakke gebieden, op zilte graslanden, op hoge schorren, aan zeedijken en soms in de uiterwaarden en op rivierdijken.
Multimedia w Wikimedia Commons Komonica wąskolistna (Lotus tenuis Waldst. & Kit. ex Willd.) – gatunek rośliny zielnej należący do rodziny bobowatych. Pochodzi z Azji, Europy i Afryki Północnej, rozprzestrzenia się też w innych rejonach świata[2]. W Polsce gatunek dość rzadki. Występuje głównie na wybrzeżu i w środkowej części kraju[3].
Bylina, hemikryptofit. Rośnie na murawach. Dobrze adaptuje się na terenach nieurodzajnych, podmokłych i zasolonych. Wyższą niż u innych komonic tolerancję na zasolenie i nadmiar wody przypisuje się wydajniejszemu eliminowaniu z ksylemu jonów chloru i sodu: Cl– i Na+[5].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006) w grupie gatunków narażonych na wyginięcie, jeśli nadal będą działać czynniki zagrożenia może zostać przesunięta do grupy gatunków wymierających (kategoria zagrożenia: V)[6]. W wydaniu z 2016 roku otrzymała kategorię NT (bliski zagrożenia)[7].
Komonica wąskolistna jest jedną z roślin cyjanogennych, przy czym wykazuje pod tym względem polimorfizm – obok osobników cyjanogennych występują także osobniki acyjanogenne. Podobne zjawisko obserwuje się u komonicy zwyczajnej i koniczyny białej (Trifolium repens)[8].
Komonica wąskolistna (Lotus tenuis Waldst. & Kit. ex Willd.) – gatunek rośliny zielnej należący do rodziny bobowatych. Pochodzi z Azji, Europy i Afryki Północnej, rozprzestrzenia się też w innych rejonach świata. W Polsce gatunek dość rzadki. Występuje głównie na wybrzeżu i w środkowej części kraju.
Smal käringtand (Lotus tenuis) är en ört med gula blommor tillhörande familjen ärtväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Smal käringtand.
Lotus glaber là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được Waldst. & Kit. miêu tả khoa học đầu tiên.[1]
Bài viết liên quan đến tông đậu Loteae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Lotus glaber là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được Waldst. & Kit. miêu tả khoa học đầu tiên.
细叶百脉根（学名：Lotus tenuis）为豆科百脉根属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 