nomes no trilho de navegação
Vavilovia formosa je drobná, vytrvalá, vysokohorská bylina, jediný druh monotypického rodu Vavilovia z čeledi bobovitých. Rostlinu objevil již v 19. století ruský biolog Christian Steven. Popsal a správně ji zařadil až roku 1957 vědec Andrey Fedorov, který ji pojmenoval po genetikovi Nikolaji Vavilovi, utrápeném v gulagu.
Po provedeném průzkumu, maturase K, trnL-F a trnS-G spacer chloroplastové DNA a interní transkripce spacer (ITS) oblasti jaderné DNA, bylo na základě zjištění maximální shody a bayesovské analýzy kombinovaných sekvenčních dat DNA potvrzeno, že rostliny rodu Vavilovia tvoří samostatnou skupinu umístěnou mezi rody hrách a hrachor, s nimiž je geneticky příbuzná.[1][2][3]
Vyskytuje se izolovaně v horských oblastech východního Kavkazu v Arménii, Ázerbájdžánu, Gruzii a na území Ruska (Čečensko, Dagestán, Severní Osetie). Z jižní strany Kavkazu je známa v přiléhajících horstvech na severovýchodě Sýrie a Iráku, na severozápadě Íránu a dále v horách Antilibanonu v Libanonu. Zcela izolovaná arela je v pohoří Taurus v Turecku.[3][4][5]
Byliny jsou známe z alpínského a subalpínského pásma z oblastí morén a mělkých půd vzniklých rozpadem převážně vápencovitého a břidlicovitého podloží. Rostou přímo ve vlhčí kamenité suti nebo v řídce zapojeném, nízkém bylinném porostu v nadmořské výšce 1300 až 2800 m n. m. Převážně jsou vidět jen jednotlivé rostliny či malé shluky, ale za ideálních podmínek se vytvoří větší skupinky. Jsou sice adaptované na suché a studené vysokohorskému klima, nečekané letní mrazíky však poškozují již rozvité květy a ty pak nevytvoří semena, obdobně jako když jsou květy i listy spaseny horskými býložravci.
Důležitým rostlinným orgánem je kořenový oddenek přežívající zimní období, který ukotvuje rostlinu v často pohyblivé suti a schraňuje živiny pro růst nových listů. Po jeho rozlámání většinou dává vyrůst novým rostlinám. Bývá infikován půdními nitrogenními bakteriemi rodu Rhizobium (méně často i Bosea a Phyllobacterium) a vyrůstají na něm speciální útvary – hlízky. Zde dochází k symbióze, při které bakterie metabolizují atmosférický dusík na amonné ionty využívané hostitelskou rostlinou, jež oplátkou poskytuje bakteriím jednoduché cukry a peptidy. Ploidie druhu je 2n = 14.[1][3][6]
Vytrvalá rostlina s poléhavou, lysou lodyhou, dlouhou 5 až 15 cm, vyrůstající z podzemního oddenku. Lodyha, často zasypaná v podkladu, je porostlá řapíkatými, složenými listy, tvořenými párem přisedlých, 1 až 2 cm velkých, kulatých až obvejčitých lístků zakončených zřetelnou špičkou. List má drobný, šípovitý palist.
Květy jsou jasně růžové i nafialovělé, až 2 cm velké, motýlovité a vyrůstají jednotlivě z úžlabí listů na stopkách delších než listy. Jsou oboupohlavné, pětičetné, kalich je srostlý s pěti lístků a korunní lístky jsou volné. Kvetou v závislosti na stanovišti v červenci a srpnu. Plod je čárkovitě podlouhlý, bočně stlačený lusk 2 až 2,5 cm dlouhý, Obsahuje tři až pět kulovitých, hladkých semeny olivové nebo tmavohnědé barvy s černými skvrnami. Dozrávají koncem srpna. Po okolí se byliny pomalu šíří rozrůstáním oddenku, na větší vzdálenosti semeny.[1][3][6]
Jsou to rostliny s nízkou konkurenceschopností, malým potenciálem šíření a jsou trvale ohrožovány spásáním. Rostou velmi roztroušeně a převážně na těžce dostupných místech, jejich početní stavy jsou nízké, špatně sledovatelné a vlastně jen odhadované. Navíc se vyskytují na území více států v oblastech, které jsou z politických důvodů nepřístupné. Uváděné údaje jsou proto jen z území bývalého Sovětského svazu.
Vavilovia formosa roste ve vysokohorské botanické zahradě (asi 1700 m n. m.) v gruzínském lyžařském středisku Bakuriani. Pokusy o pěstování v nižších zónách nebyly úspěšné.[3][5][6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vavilovia formosa ve Wikimedia Commons
Vavilovia formosa je drobná, vytrvalá, vysokohorská bylina, jediný druh monotypického rodu Vavilovia z čeledi bobovitých. Rostlinu objevil již v 19. století ruský biolog Christian Steven. Popsal a správně ji zařadil až roku 1957 vědec Andrey Fedorov, který ji pojmenoval po genetikovi Nikolaji Vavilovi, utrápeném v gulagu.
Po provedeném průzkumu, maturase K, trnL-F a trnS-G spacer chloroplastové DNA a interní transkripce spacer (ITS) oblasti jaderné DNA, bylo na základě zjištění maximální shody a bayesovské analýzy kombinovaných sekvenčních dat DNA potvrzeno, že rostliny rodu Vavilovia tvoří samostatnou skupinu umístěnou mezi rody hrách a hrachor, s nimiž je geneticky příbuzná.
Vavilovia formosa ist die einzige Pflanzenart der Gattung Vavilovia, die zur Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae oder Leguminosae) gehört. Sie ist in Vorderasien beheimatet.
Vavilovia formosa ist eine ausdauernde, krautige Pflanze. Sie bildet lange unterirdische Rhizome als Überdauerungsorgane und lange Wurzeln. Die sich 5 bis 15 cm über den Grund erhebenden, ausgebreiteten oder kriechenden Stängel sind dünn, nicht kantig und kahl.
Die wechselständigen, gestielten Laubblätter sind paarig gefiedert mit nur einem Fiederblattpaar. Die zwei breiten Fiederblättchen sind keil- bis fast kreisförmig, dick, mit einer kahlen Oberfläche und einem glatten Rand. Bei einigen Populationen besitzen die Fiederblättchen eine kielförmige Basis – dies wurde einige Zeit zum Abgrenzen einer zweiten Art (Vavilovia aucheri (Jaub. & Spach) Fed.) genutzt. Das Laubblatt endet nicht mit einer Ranke, im Gegensatz zu vielen verwandten Arten der Tribus Fabeae. Die kleinen, fast pfeilförmigen Nebenblätter sind nicht mit dem Blattstiel verwachsen.
Die Blüten stehen meist einzeln in den Blattachseln auf einem Blütenstandsschaft. Es sind kleine, unauffällige Tragblätter, aber keine Deckblätter vorhanden.
Die großen, attraktiven, zwittrigen Blüten sind zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind glockenförmig verwachsen mit fast gleichen schmal dreieckigen Kelchzähnen. Die Blütenkrone besitzt den typischen Aufbau einer Schmetterlingsblüte. Die fünf Kronblätter sind rosa- bis purpurfarben. Die kurz und breit genagelte Fahne ist meist länglich. Die Flügel sind sichelförmig oder länglich. Das Schiffchen ist kürzer als die Flügel, nicht kammförmig und manchmal weiß. Die zehn Staubblätter sind alle oder nur neun untereinander verwachsen. Die Staubbeutel sind kahl und glatt. Es wird eine Bestäubung durch Insekten vermutet, dazu fehlen aber Daten.
Die mit einer Länge von 2 bis 3,5 cm lineal-längliche Hülsenfrucht öffnet sich und enthält drei bis fünf Samen. Die kugeligen bis eiförmigen Samen sind glatt, meist mit dunklen Flecken auf der Oberfläche.
Vavilovia formosa besitzt einen diploiden Chromosomensatz mit 2n = 14.[1]
Sie kommt in Vorderasien nördlich bis zum Kaukasus vor. Fundortangaben für Vavilovia formosa gibt es für Iran, Irak, Russland (Checheno-Inguschetien, Dagestan, Severo-Ossetien), Aserbaidschan, Libanon, Armenien und den asiatischen Teil der Türkei. Sie gedeiht als Schuttpflanze in Bergregionen in Höhenlagen zwischen 1500 und 3500 Meter.
Vavilovia formosa ist die einzige Art der Gattung Vavilovia aus der Tribus Fabeae in der Unterfamilie Faboideae innerhalb der Familie der Fabaceae oder Leguminosae. Diese Art wurde unter dem Namen Orobus formosus durch Christian von Steven in Mémoires de la Société Impériale des Naturalistes de Moscou, 4, 1812–13, S. 50 erstbeschrieben. Sie wurde 1939 durch Andrei Alexandrowitsch Fjodorow in Trudy Botanicheskogo Instituta, Akademii Nauk Armyanskoi S.S.R, 1, S. 52 in die Gattung Vavilovia gestellt.[2] Weitere Synonyme für Vavilovia formosa (Steven) Fed. sind: Alophotropis aucheri (Jaub. & Spach) Grossh., Alophotropis formosa (Steven) Grossh., Pisum aucheri Jaub. & Spach, Pisum formosum (Steven) Alef., Vavilovia aucheri (Jaub. & Spach) Fed., Vicia aucheri Boiss. [3] Der Gattungsname Vavilovia ehrt den russischen Botaniker, Genetiker und Forschungsreisenden Nikolai Iwanowitsch Wawilow.[4] Das Artepitheton formosa bedeutet schön.
Vavilovia formosa ist die einzige Pflanzenart der Gattung Vavilovia, die zur Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae oder Leguminosae) gehört. Sie ist in Vorderasien beheimatet.
Vavilovia formosa est une espèce de plantes dicotylédones de la famille des Fabaceae, sous-famille des Faboideae, originaire du Moyen-Orient. C'est l'unique espèce acceptée du genre Vavilovia (genre monotypique).
Le nom générique « Vavilovia » est un hommage au naturaliste russe Nikolaï Ivanovitch Vavilov (1887-1943).
Selon Catalogue of Life (30 décembre 2018)[2]
Vavilovia formosa est une espèce de plantes dicotylédones de la famille des Fabaceae, sous-famille des Faboideae, originaire du Moyen-Orient. C'est l'unique espèce acceptée du genre Vavilovia (genre monotypique).
Vavilovia formosa[1][2][3][4][5] är en ärtväxtart som först beskrevs av Christian von Steven, och fick sitt nu gällande namn av Aleksandr Aleksandrovitj Fjodorov. Vavilovia formosa ingår i släktet Vavilovia och familjen ärtväxter.[6][7] Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.[6]
Wikispecies har information om Vavilovia formosa.
Denna artikel om ärtväxter saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
Vavilovia formosa är en ärtväxtart som först beskrevs av Christian von Steven, och fick sitt nu gällande namn av Aleksandr Aleksandrovitj Fjodorov. Vavilovia formosa ingår i släktet Vavilovia och familjen ärtväxter. Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.
Vavilovia formosa là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được (Steven) Al.Fed. miêu tả khoa học đầu tiên.[1]
Bài viết liên quan đến tông Đậu này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Vavilovia formosa là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được (Steven) Al.Fed. miêu tả khoa học đầu tiên.
