nomes no trilho de navegação
Planhigyn blodeuol lluosflwydd a monocotyledon sy'n edrych yn debyg i wair yw Coedfrwynen wen sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Juncaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Luzula luzuloides a'r enw Saesneg yw White wood-rush.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Coedfrwynen Wen.
Mae'n tyfu'n araf iawn - a hynny ar bridd da, cyfoethog, mewn bob math o amrywiaeth o ran gwlybaniaeth eu cynefin; mae i'w ganfod yn aml mewn gwlyptiroedd. Mae'r planhigyn yn ddeurywiol ac mae'r dail yn fytholwyrdd.
Planhigyn blodeuol lluosflwydd a monocotyledon sy'n edrych yn debyg i wair yw Coedfrwynen wen sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Juncaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Luzula luzuloides a'r enw Saesneg yw White wood-rush. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Coedfrwynen Wen.
Mae'n tyfu'n araf iawn - a hynny ar bridd da, cyfoethog, mewn bob math o amrywiaeth o ran gwlybaniaeth eu cynefin; mae i'w ganfod yn aml mewn gwlyptiroedd. Mae'r planhigyn yn ddeurywiol ac mae'r dail yn fytholwyrdd.
Bika bělavá (někdy též bika hajní, Luzula luzuloides) je vytrvalá rostlina z čeledi sítinovité (Juncaceae), která roste převážně ve střední a severní Evropě.
Bika bělavá je 30-70 cm vysoká rostlina, rostoucí převážně v listnatých lesích, na pasekách nebo podél lesních cest. Listy jsou čárkovité a na konci ostře špičaté, porostlé dlouhými bělavými brvami; lodyha je přímá, oblá a olistěná.[1]
Má bělavé nebo nažloutlé květy s šesti okvětními plátky, které jsou 2-4 mm dlouhé; u poddruhu bika bělavá měděná (Luzula luzuloides subsp. rubella) jsou hnědočervené. Tyčinek je šest, blizna je trojklaná. Květy rostou po skupinách po 2-6 ve volně složeném kruželu. Kvete od května do června.[2] Plodem je tobolka obsahující drobná semena s krátkým masíčkem.[1]
V české přírodě je hojná.[1]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bika bělavá ve Wikimedia Commons
Bika bělavá (někdy též bika hajní, Luzula luzuloides) je vytrvalá rostlina z čeledi sítinovité (Juncaceae), která roste převážně ve střední a severní Evropě.
Die Weißliche oder Weiße Hainsimse (Luzula luzuloides, Syn.: Luzula albida) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Binsengewächse (Juncaceae).
Diese zu den Süßgrasartigen zählende Pflanze fällt durch ihre weißlichen oder rötlichen Blüten auf, die aber nicht schneeweiß sind wie bei der Schneeweißen Hainsimse (Luzula nivea). Die Pflanze wird 30 bis 70 Zentimeter hoch. Die Blätter sind drei bis vier, ausnahmsweise bis zu sechs Millimeter breit und stark anliegend bewimpert. Die ausgebreiteten, zwei bis vier Millimeter langen Blüten stehen in zwei- bis achtblütigen, locker zusammengesetzten Büscheln mit weißlichen, gelblichen oder rötlichen Spelzen.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 12, auch für Luzula luzuloides subsp. rubella.[1]
Man kann die folgenden Unterarten unterscheiden:
Die Weißliche Hainsimse ist eine Halbschatten- bis Schattenpflanze vor allem in Bergwäldern. Sie erreicht in den Alpen 1850 Meter Meereshöhe. Die Weißliche Hainsimse verträgt große Schwankungen der Temperatur und der Luftfeuchtigkeit im Tages- und Jahreswechsel. Der Hemikryptophyt überwintert mit Knospen auf oder direkt unter der Erdoberfläche. Blütezeit ist von Juni bis Juli, die Verbreitung erfolgt durch Myrmekochorie.
Die Weißliche Hainsimse bewohnt weite Teile Europas, besonders Mitteleuropas sowie des südlichen Nordeuropas, dazu die Karpaten und den Balkan. In Nordamerika ist sie ein Neophyt. In Deutschland ist sie weit verbreitet, in der Oberrheinebene und im Norddeutschen Tiefland allerdings selten oder fehlend.
Luzula luzuloides subsp. luzuloides kommt gesellig in artenarmen Buchenwäldern oder Buchen-Eichenwäldern vor. Sie bewohnt kalkfreie, mäßig frische, relativ nährstoffarme, saure bis mäßig saure, modrig humose und mittelgründige, steinig-sandige Lehmböden. Sie ist namensgebend für den Hainsimsen-Buchenwald. Sie kommt aber auch in Gesellschaften der Verbände Carpinion, Quercion roboris oder im Luzulo-Abietetum vor.[1]
Die Weißliche oder Weiße Hainsimse (Luzula luzuloides, Syn.: Luzula albida) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Binsengewächse (Juncaceae).
Luzula luzuloides, the white wood-rush or oakforest wood-rush is a species of flowering plant in the family Juncaceae (rush family). It is native to Central Europe,[1] from the Balkans to Fennoscandia,[2] but it has also been introduced to the British Isles and other parts of Europe,[1] and to the north-eastern United States and eastern Canada.[3]
Luzula luzuloides, the white wood-rush or oakforest wood-rush is a species of flowering plant in the family Juncaceae (rush family). It is native to Central Europe, from the Balkans to Fennoscandia, but it has also been introduced to the British Isles and other parts of Europe, and to the north-eastern United States and eastern Canada.
Salu-piiphein (Luzula luzuloides) on loaliste sugukonda arvatud taimeliik.
Taim kasvab vanades parkides, salumetsades. Taim on Eestis haruldane.[1]
Salu-piiphein (Luzula luzuloides) on loaliste sugukonda arvatud taimeliik.
Taim kasvab vanades parkides, salumetsades. Taim on Eestis haruldane.
Valkopiippo (Luzula luzuloides) on monivuotinen vihviläkasvi piippojen suvussa. Se kasvaa alkuperäisenä Keski- ja Etelä-Euroopan vuoristoissa, Pohjoismaissa vakiintuneena uustulokaskasvina.
Valkopiippo kasvaa mätästävästi 30–70 senttimetriä korkeaksi. Kasvin tyvilehdet ovat 3–6 millimetriä leveät, teräväkärkiset ja harmaanvihreät. Valkopiipon kukintona on perällisiä sykeröitä. Kukkien kehälehdet ovat väriltään vaaleat tai hieman punertavat. Hedelmänä on 3 mm pitkä kota, joka on kastanjanruskea. [1]
Suomessa valkopiippo on harvinainen, mutta vakinainen uustulokaskasvi, joka kasvaa puistoissa ja satamissa. [2] Sitä on tavattu Etelä-Suomesta Tornion ja Kuusamon korkeudelle. [3]
Valkopiippo (Luzula luzuloides) on monivuotinen vihviläkasvi piippojen suvussa. Se kasvaa alkuperäisenä Keski- ja Etelä-Euroopan vuoristoissa, Pohjoismaissa vakiintuneena uustulokaskasvina.
Luzula luzuloides
La Luzule blanchâtre (Luzula luzuloides), également appelée Luzule blanche ou Luzule des bosquets, est une plante herbacée vivace du genre Luzula et de la famille des Juncaceae.
La Luzule blanchâtre doit son nom à la couleur de son inflorescence. La luzule blanchâtre a des poils blancs sur la marge de ses feuilles.
Elle est présente dans le quart nord-est de la France.
Luzula luzuloides
La Luzule blanchâtre (Luzula luzuloides), également appelée Luzule blanche ou Luzule des bosquets, est une plante herbacée vivace du genre Luzula et de la famille des Juncaceae.
Slěborna syćel (Luzula luzuloides, prjedy: Luzula albida) je rostlina ze swójby syćinowych rostlinow (Juncaceae).
Slěborna syćel (Luzula luzuloides, prjedy: Luzula albida) je rostlina ze swójby syćinowych rostlinow (Juncaceae).
De witte veldbies (Luzula luzuloides, synoniem: Luzula nemorosa) is een overblijvend kruid dat behoort tot de russenfamilie (Juncaceae). De plant komt van nature voor in Midden- en Zuidoost-Europa en is vandaar uit verder over Europa verspreid.
De plant wordt 30-75 cm hoog en vormt kruipende wortelstokken. De lichtgroene, glimmende wortelbladeren zijn 3-6 mm breed en evenlang als de stengelbladeren.
De witte veldbies bloeit in mei en juni met witachtige bloemen, die met twee tot acht bij elkaar zitten aan de tuilvormige bloeiwijze. Het schutblad is langer dan de bloeiwijze.
De vrucht is een doosvrucht met een korte snavel. De zaden zijn 1 mm lang en hebben een zeer klein mierenbroodje, waardoor deze door mieren verspreid worden.
De plant komt voor in loofbossen op vochtige, zure, lemige grond.
De witte veldbies is een kensoort voor het veldbies-beukenbos (Luzulo luzuloides-Fagetum).
De witte veldbies (Luzula luzuloides, synoniem: Luzula nemorosa) is een overblijvend kruid dat behoort tot de russenfamilie (Juncaceae). De plant komt van nature voor in Midden- en Zuidoost-Europa en is vandaar uit verder over Europa verspreid.
De plant wordt 30-75 cm hoog en vormt kruipende wortelstokken. De lichtgroene, glimmende wortelbladeren zijn 3-6 mm breed en evenlang als de stengelbladeren.
De witte veldbies bloeit in mei en juni met witachtige bloemen, die met twee tot acht bij elkaar zitten aan de tuilvormige bloeiwijze. Het schutblad is langer dan de bloeiwijze.
De vrucht is een doosvrucht met een korte snavel. De zaden zijn 1 mm lang en hebben een zeer klein mierenbroodje, waardoor deze door mieren verspreid worden.
De plant komt voor in loofbossen op vochtige, zure, lemige grond.
Kosmatka gajowa (Luzula luzuloides) – gatunek rośliny należący do rodziny sitowatych (Juncaceae). Występuje jako gatunek rodzimy w Europie środkowej na południe od Morza Północnego i Bałtyku. Zawleczony na Półwysep Skandynawski, do Wielkiej Brytanii i Ameryki Północnej[3]. W Polsce spotykany na całym obszarze, w górach aż po piętro halne, gdzie jest rośliną dość pospolitą, na niżu rzadko w kwaśnych buczynach.
Stosowana jako roślina okrywowa na stanowiskach słonecznych lub półcienistych. Wymaga gleb wilgotnych lub umiarkowanie suchych. Zalecana do uprawy do 4 strefy mrozoodporności[7].
Kosmatka gajowa (Luzula luzuloides) – gatunek rośliny należący do rodziny sitowatych (Juncaceae). Występuje jako gatunek rodzimy w Europie środkowej na południe od Morza Północnego i Bałtyku. Zawleczony na Półwysep Skandynawski, do Wielkiej Brytanii i Ameryki Północnej. W Polsce spotykany na całym obszarze, w górach aż po piętro halne, gdzie jest rośliną dość pospolitą, na niżu rzadko w kwaśnych buczynach.
Vitfryle (Luzula luzuloides) är en gräslik växtart i familjen Tågväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Vitfryle.
Luzula luzuloides là một loài thực vật có hoa trong họ Juncaceae. Loài này được (Lam.) Dandy & Wilmott mô tả khoa học đầu tiên năm 1938.[1]
Luzula luzuloides là một loài thực vật có hoa trong họ Juncaceae. Loài này được (Lam.) Dandy & Wilmott mô tả khoa học đầu tiên năm 1938.
.jpg)
