nomes no trilho de navegação
Bolboschoenus és un gènere de plantes herbàcies amb 23 espècies pertanyent a la família Cyperaceae.
Kamyšník (Bolboschoenus) je rod vytrvalých vlhkomilných rostlin z čeledi šáchorovitých.
Je to rostlina převážně mokřadních biotopů s globálním rozšíření, roste v mírném, subtropickém i tropickém pásmu. Vyskytuje se ve sladkovodních zaplavovaných prostorách na březích řek a vodních nádrží stejně jako na zamokřených slaniskách a pobřežích klidných mořských zátok, vyhovuje ji málo se pohybující voda.[1]
Má trojhrannou lodyhu vyrůstající z hlízek podzemních oddenků, u základny je zesílená a dosahuje výše až 1 až 1,5 m. Nekvetoucí lodyhy jsou olistěné po celé délce, u kvetoucích rostlin je třetina až polovina lodyhy pod květenstvím bez listů. Lodyha může být hladká nebo drsná, obvykle je ukončena třemi vztyčenými listy. Je článkovaná a ve spirále z ní vyrůstají bazální nebo řapíkaté listy s trubkovitými neroztřepenými pochvami, dlouhými až 17 cm, bez jazýčků. Listové čepele jsou ploché nebo žlábkovité, široké 3 až 12 mm, na hřbetě nesouměrně kýlovité, po okrajích drsné, se souběžnou žilnatinou.
Je to rostlina s bohatě rozvětveným nehlubokým systémem oddenků vytvářející hustou síť. Tyto oddenky jsou poměrně tenké a nesou drobné rozmnožovací kulovité hlízky veliké 1 až 3 cm uložené v hloubce do 10 cm. Rostlina za vegetační období vytvoří až 80 nových škrobovitých hlízek které postupně dřevnatí. V dalších létech původní oddenky většinou funkčně odumírají, jednotlivé rostliny zůstávají jimi propojeny jen mechanicky.
Klásky jsou sestaveny do vrcholičnatých květenství kružele nebo strboulu. Kružel je rozkladitý, tvoří ho kromě svazku přisedlých klásků i 3 až 12 stopek s jednotlivými klásky nebo jejími svazky, délka stopek přesahuje dvojnásobek délky přisedlých klásků a jejich počet bývá větší nebo je roven počtu přisedlých. Strboul je semknutý, je tvořen pouze svazkem přisedlých klásků nebo ještě maximálně 1 až 4 stopkami s jednotlivými klásky nebo jejími svazky, délka stopek nepřesahuje dvojnásobek délky přisedlých klásků a jejich počet je menší než přisedlých.
Klásky se skládají z mnoha šroubovitě uspořádaných plev, v jejíchž paždích vyrůstají květy buď zcela bez okvětí nebo s okvětí nahrazujícími drsnými štětinkami kratšími než plevy, bývá jich tři až šest. V květu s gyneceem složeném ze dvou nebo tři plodolistů jsou zpravidla tři tyčinky, dvě až tři blizny a dvou nebo třídílný svrchní semeník. Některé druhy kamyšníku mají květy jednopohlavné, ale vždy se samčí i samičí květy vyskytují současně na stejné rostlině.
Plody jsou heterokarpní nažky několika typů. Některé mívají vnější vrstvu slabě vyvinutou, okvětní štětinky u nich přetrvávají i v době zralosti, jsou trojhranného tvaru, po dopadu na vodní hladinu se rychle potápějí. Jiné, mají vnější vrstvu dobře vyvinutou s buněk naplněnými vzduchem, nemají okvětní štětinky, mají bochníčkovitý tvar, jsou lehčí než voda a plavou i několik dnů.[1][2]
Kamyšník se může rozmnožovat pohlavně i vegetativně. Semena klíčí na vzduchu i ve vodě, nejlépe při stratifikaci za střídání teplot 10 až 30 °C (den a noc). Do stadia plodných rostlin, které jsou již velmi odolné, je zapotřebí dvou let vývoje na vlhkém substrátu ale bez zaplavení vodou, proto se dospělosti dočká v přírodě jen málo semenáčků. Kamyšník se na stejné lokalitě mnohem častěji rozmnožuje vegetativně, oddenky s rozmnožovacími hlízkami. Je geofyt, hlízky mohou za nepříznivých okolností ve stavu dormance přečkat i několik let, v suchém roce nemusí nová rostlina vůbec vyrašit.[1][2]
Rod kamyšník byl s nárůstem poznání oddělen od široce pojatého rodu skřípina (Scirpus s.l.) společně s rodem skřípinec (Schoenoplectus) a dalšími rody. Patří k taxonomicky obtížnému rodu, ve kterém vymezení konkrétních taxonů není v některých případech dosud zcela ujasněno. Uvádí se, že rod je tvořen 6 až 15 druhy.[1]
V zemích západní a severní Evropy byli až do nedávná zástupci rodu kamyšník většinou zahrnováni pod široce pojímaný druh kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus s.l.). V české botanické literatuře (Dostál, Kubát, Soják) byly ještě rozlišovány střídavě poddruhy B. maritimus subsp. maritimus, B. maritimus subsp. compactus, B. maritimus subsp. cymosus a B. maritimus subsp. eumaritimus a dále druhy B. yagara a B. koshewnikowii, event. hybrid B. yagara × koshewnikowii, které se občas ztotožňovaly.[3]
Podle nejnovějších studií se na území České republiky vyskytuje těchto pět druhů:
Oddenků a hlíz kamyšníku se v čínském lékařství používá jako diuretika. Listy slouží pro tkaní koberců a rohoží, vyrábějí se z nich i nitě pro výrobu domorodých oděvů. Jeho oddenky stabilizují půdu a proto se mnohde vysazuje na březích jako ochrana před erozi půdy vlnami a ve funkci větrolamů. Některé druhy mohou být použity i v místech se zvýšenou salinitou půdy. Oddenky vytvářejí vhodné podmínky pro život bakterií čistících vodu.[6]
Kamyšník se doposud negativně projevoval hlavně v subtropických a tropických oblastech, kde zapleveloval rýžoviště. V poslední době však v teplejších oblastech České republiky rostou ve větším množství kamyšník polní a kamyšník širokoplodý na orné půdě v relativně suchých místech v polních kulturách jako brambory, řepa, kukuřice, pšenice. To je v protikladu k obecně zažitém povědomí o kamyšníku, jako ryze mokřadní rostlině.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kamyšník ve Wikimedia Commons
Kamyšník (Bolboschoenus) je rod vytrvalých vlhkomilných rostlin z čeledi šáchorovitých.
Ikke at forveksle med Schoenoplectus, Scirpus og Trichophorum.
Kogleaks (Bolboschoenus) er en slægt med 4-5 arter, der er udbredt på alle kontinenter, bortset fra Antarktis. Det er flerårige, urteagtige planter med udløbere. Stænglerne er trekantede og bladbærende. Bladene er stift oprette og græsagtige med en trekantet spids. Den endestillede stand af småaks er omgivet af flere højblade. Hvert småaks har over 5 blomster, som er 3-tallige og uregelmæssige. Frugterne er trekantede stenfrugter.
Beskrevne arter
Die Strandsimsen (Bolboschoenus) sind eine Pflanzengattung in der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie umfasst etwa 14 Arten, die weltweit verbreitet, überwiegend in Feuchtgebieten vorkommen und dort häufig artenarme Dominanzbestände entwickeln.
Strandsimsen-Arten sind ausdauernde, krautige Pflanzen. Sie bilden Ausläufer, welche an den Spitzen mehr oder weniger verdickt sind, zum Teil tragen sie walnussgroße Knollen. Die dreikantigen Stängel sind beblättert. Die steif aufrecht wachsenden Laubblätter sind grasartig, glatt und in eine dreikantige Spitze verschmälert.
Der Blütenstand ist eine einfache oder kopfig zusammengezogene Spirre und von mehreren, stängelblattähnlichen Hochblättern umgeben. Die 10 bis 20 mm langen Ähren enthalten meist mehr als fünf Blüten. Die unteren Spelzen sind mindestens so groß wie die oberen, braun, fein behaart, an der Spitze ausgerandet und mit kurzer Granne. Die Blüten sind zwittrig mit braunen, rauen Perigonborsten. Diese sind fein behaart. Die Griffelbasis ist nicht verdickt. Narben und Staubblätter sind je drei vorhanden.
Die einsamige Schließfrucht (Achäne) ist in Querschnitt entweder dreikantig, zweiseitig oder einseitig nach außen gewölbt.
Den Namen Bolboschoenus veröffentlichte 1864 Paul Friedrich August Ascherson, als Sektion innerhalb der Gattung Scirpus in Flora der Provinz Brandenburg, 1, S. 753. Erst 1905 erhielt Bolboschoenus den Rang einer Gattung durch Eduard Palla in Hallier & Brand: Synopsis der Deutschen und Schweizer Flora, dritte Auflage, S. 2531.
Die Arten der Gattung Bolboschoenus wurden und werden zum Teil zur Gattung der Simsen (Scirpus), teilweise auch zur Gattung der Teichbinsen (Schoenoplectus) gestellt. Auch die interne Systematik wird noch diskutiert, je nach Autor werden zwischen 6 und 15 Arten unterschieden, dabei bereiten vor allem Bolboschoenus maritimus und Bolboschoenus fluviatilis Schwierigkeiten, da sie wahrscheinlich Komplexe darstellen.
Der Gattungsname Bolboschoenus entstammt dem Griechischen von bólbos = Zwiebel und schoinos = Binse. Es wird damit auf die binsenförmige Gestalt und die teilweise zwiebelartige Verdickung der Ausläuferspitzen Bezug genommen.
Es gibt etwa 14 Bolboschoenus-Arten:[1]
Die Strandsimsen (Bolboschoenus) sind eine Pflanzengattung in der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie umfasst etwa 14 Arten, die weltweit verbreitet, überwiegend in Feuchtgebieten vorkommen und dort häufig artenarme Dominanzbestände entwickeln.
Bolboschoenus is a genus of plants in the sedge family, of nearly cosmopolitan distribution.[3][4][5] Epipaleolithic and Neolithic peoples used ground root tubers of these plants to make the first breads.[6][7]
Bolboschoenus is a genus of plants in the sedge family, of nearly cosmopolitan distribution. Epipaleolithic and Neolithic peoples used ground root tubers of these plants to make the first breads.
Accepted species Bolboschoenus caldwellii (V.J.Cook) Soják - Australia, New Zealand Bolboschoenus capensis (Burm.f.) Holub - Cape Province of South Africa Bolboschoenus fluviatilis (Torr.) Soják - Australia, New Zealand, New Caledonia, Canada, United States, northeastern Mexico Bolboschoenus glaucus (Lam.) S.G.Sm. - southern Europe, Africa, Middle East, Central Asia, India, Mongolia Bolboschoenus grandispicus (Steud.) Lewej. & Lobin - coastal dunes in Senegal Bolboschoenus laticarpus Marhold, Hroudová, Ducháček & Zákr - central Europe from Britain and France to Ukraine; Algeria, Turkey Bolboschoenus maritimus (L.) Palla in W.D.J.Koch - widespread across much of temperate and subtropical Europe, Africa, Asia, North America, South America and various islands Bolboschoenus medianus (V.J.Cook) Soják - Australia, New Zealand Bolboschoenus nobilis (Ridl.) Goetgh. & D.A.Simpson - Angola, Namibia Bolboschoenus novae-angliae (Britton) S.G.Sm. - northeastern United States from Maine south along the seacoast to Georgia Bolboschoenus planiculmis (F.Schmidt) T.V.Egorova - much of Europe and Asia from Spain to Japan and south to New Guinea Bolboschoenus robustus (Pursh) Soják - eastern United States; California, Bermuda, Bahamas, east coast of Mexico (from Tamaulipas to Tabasco), New Brunswick, northern South America Bolboschoenus schmidii (Raymond) Holub - Iran, Central Asia Bolboschoenus stagnicola (Raymond) Soják. - Pakistan Bolboschoenus yagara (Ohwi) Y.C.Yang & M.Zhan - northern Eurasia from Germany and Sweden to Japan and Kamchatka, including Russia, Siberia, ChinaBolboschoenus es un género de plantas herbáceas de la familia Cyperaceae con 15 especies aceptadas.[1]
El género fue descrito por (Asch.) Palla y publicado en Synopsis der Deutschen und Schweizer Flora 3(16): 2531. 1905.[2] La especie tipo es: Bolboschoenus maritimus (L.) Palla
Bolboschoenus: nombre genérico que deriva de las palabras griegas: bólbos = "bulbo, cebolla" y Schoenus = "un género relacionado".[3]
A continuación se brinda un listado de las especies del género Bolboschoenus aceptadas hasta febrero de 2014, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos.
Datos: Q164195
Multimedia:
Especies: Bolboschoenus
Bolboschoenus es un género de plantas herbáceas de la familia Cyperaceae con 15 especies aceptadas.
Mugulkõrkjas (Bolboschoenus) on lõikheinaliste sugukonda arvatud taimeperekond.
Eestis kasvab üks sellesse perekonda kuuluv pärismaine liik:
Merikaislat (Bolboschoenus) on sarakasvien (Cyperaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun kuuluu 16 lajia.[1]
Merikaislat voidaan toisinaan lukea myös järvikaislojen (Schoenoplectus) sukuun kuuluviksi ja jotkin näiden sukujen lajit voivat risteytyä keskenään.
Suomessa ja Ruotsissa tavataan luonnonvaraisena yhtä merikaislalajia, merikaislaa (Bolboschoenus maritimus, syn. Schoenoplectus maritimus).
Merikaislat (Bolboschoenus) on sarakasvien (Cyperaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun kuuluu 16 lajia.
Merikaislat voidaan toisinaan lukea myös järvikaislojen (Schoenoplectus) sukuun kuuluviksi ja jotkin näiden sukujen lajit voivat risteytyä keskenään.
Suomessa ja Ruotsissa tavataan luonnonvaraisena yhtä merikaislalajia, merikaislaa (Bolboschoenus maritimus, syn. Schoenoplectus maritimus).
Bolboschoenus est un genre de plantes à fleur de la famille des Cyperaceae.
Le genre peut être retrouvé à travers le monde[2].
Les tubercules des plantes de ce genre étaient utilisées pendant le Épipaléolithique et le Néolithique pour fabriquer les premiers pains[4].
L'espèce type du genre est Bolboschoenus maritimus[3].
Quatorze espèces sont acceptées dans le genre. Les voici avec leurs sous-espèces :
Bolboschoenus est un genre de plantes à fleur de la famille des Cyperaceae.
Mórska syć (Bolboschoenus maritimus) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae).
Družiny roda Bolboschoenus buchu a so zdźěla k rodej škripina (Scirpus), zdźěla tež k rodej de:Teichbinsen (Schoenoplectus) zarjaduja. Tež interna systematika hišće njeje dospołnje wujasnjena, po kóždym awtorje so mjez 6 a 15 družinow rozeznawa, při čimž činitej předewšěm B. maritimus a B. fluviatilis ćeže, dokelž wonej najskerje stej kompleksaj. de:Systematik der Bedecktsamer nach APG so zrjaduje po Angiosperm Phylogeny Group. Tam so ród njemjenuje.
Mórska syć (Bolboschoenus maritimus) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae).
Liūnmeldis (Bolboschoenus) – viksvuolinių (Cyperaceae) šeimos augalų gentis, kurioje vienintelė Lietuvoje auganti gana reta rūšis – pajūrinis liūnmeldis (Bolboschoenus maritimus). Augalas daugiametis, 50-80 cm aukščio. Jo šakniastiebis turi palaipas. Rudenį palaipų galuose susidaro 1-2 cm skersmens gumbeliai, iš kurių pavasarį išauga nauji augalai. Auga druskingose vietose, senvagėse, pelkėse, ežerų ir upių pakraščiuose.
Pajūrinis liūnmeldis įrašytas į Lietuvos raudonąją knygą.
Sitowiec (Bolboschoenus) – rodzaj roślin z rodziny ciborowatych. Należy do niego w zależności od ujęcia systematycznego od 6 do 15 gatunków spotykanych na wszystkich kontynentach w wyjątkiem Ameryki Południowej[3], największe zróżnicowanie gatunkowe występuje w Ameryce Północnej i Azji wschodniej[4]. W polskiej florze wyróżniano 1 gatunek rodzimy – sitowiec nadmorski (Bolboschoenus maritimus). W XXI wieku odkryto, że wśród polskich okazów są przedstawiciele również 3 innych gatunków[5].
Rodzaj należy do rodziny ciborowatych (Cyperaceae) z rzędu wiechlinowców (Poales) stanowiącego jeden z kladów jednoliściennych (monocots)[1]. W obrębie rodziny należy do plemienia Fuireneae w obrębie podrodziny Cyperoideae[6].
Sitowiec (Bolboschoenus) – rodzaj roślin z rodziny ciborowatych. Należy do niego w zależności od ujęcia systematycznego od 6 do 15 gatunków spotykanych na wszystkich kontynentach w wyjątkiem Ameryki Południowej, największe zróżnicowanie gatunkowe występuje w Ameryce Północnej i Azji wschodniej. W polskiej florze wyróżniano 1 gatunek rodzimy – sitowiec nadmorski (Bolboschoenus maritimus). W XXI wieku odkryto, że wśród polskich okazów są przedstawiciele również 3 innych gatunków.
Bolboschoenus é um género botânico pertencente à família Cyperaceae. É composto por 15 espécies.[1]
O género foi descrito por (Asch.) Palla e publicado em Synopsis der Deutschen und Schweizer Flora 3(16): 2531. 1905.[2] A espécie-tipo é Bolboschoenus maritimus (L.) Palla
As espécies deste género são:
Bolboschoenus é um género botânico pertencente à família Cyperaceae. É composto por 15 espécies.
O género foi descrito por (Asch.) Palla e publicado em Synopsis der Deutschen und Schweizer Flora 3(16): 2531. 1905. A espécie-tipo é Bolboschoenus maritimus (L.) Palla
Bolboschoenus (Asch.) Palla, 1904
Клубнекамыш (лат. Bolboschoenus) — род многолетних трав семейства Осоковые (Cyperaceae).
Корневище ползучее, большей частью с клубневидными утолщениями. Стебель 50—80(100) см высотой, трёхгранный, олиственный. Листья ланцетные, плоские, 3—8 мм шириной, шероховатые, верхушечных обычно 3. Соцветие зонтиковидное, иногда — головчатое. Цветки обоеполые, с 2—3 рыльцами, 3 тычинками, столбик при плодах опадающий. Плод — орешек 2—3-гранный, 2—4 мм длины[2].
Известно приблизительно 15 видов.[3] Виды клубнекамыша произрастают почти по всему земному шару, кроме холодных областей. В умеренной зоне северного полушария встречаются по травянистым болотам, берегам водоёмов, старицам, заливным лугам. Встречаются также по солончаковым болотам, мокрым солончакам, посевах риса. На территории России произрастают: клубнекамыш сизый, клубнекамыш широкоплодный, клубнекамыш морской, клубнекамыш плоскостебельный, клубнекамыш Ягара.
Клубневидные утолщения содержат большое количество крахмала, служат кормом для скота. Калмыки употребляют их в пищу в варёном и печёном виде[4]. В Индии размельчённые плоды клубнекамыша иногда используют как примесь к муке.
По современным представлениям, на 2013 год род содержит следующие виды[3][5]:
Клубнекамыш (лат. Bolboschoenus) — род многолетних трав семейства Осоковые (Cyperaceae).
