nomes no trilho de navegação
El xéneru de los Cornus abarca a un grupu d'ente 30 a 60 especies de plantes de fueyes caduques y pueden ser árboles o parrotals na familia de les Cornáceas, estremaes n'unu a nueve géneros o subxéneros (dependiendo de la interpretación botánica). N'español, según el Diccionariu de la Real Academia de la Llingua Española, el términu preferíu pa estes plantes ye escuernacabres, siendo sinónimos sanguiñuelo, zrezal montesa, sanguino, cornizo o corno. Cuatro subgénero numbérense equí.
El xéneru foi descritu por Carlos Linneo y publicáu en Species Plantarum 1: 117. 1753.[2]
Los escuernacabres son parrotales d'ente 3 y 4 metros d'altor, con munches cañes. La mayoría de les especies d'escuernacabres tienen les fueyes engarraes, pero en dalgunos son alternes. Tienen forma ovalada. El frutu de toles especies ye una drupa redonda, carnosa y de color negru con pintes encarnaes, con una o dos semilla. Les flores tienen cuatro partes y son blanques en visu.
Munches especies nel subxéneru Swida son parrotales estoloniferos, creciendo a lo llargo de les canales. Dellos d'éstos utilícense pa naturalizar los plantíos del paisaxe, especialmente la especie colos renuevos mariellos colloraos o brillosos. La mayoría de les especies nel subxéneru Benthamidia son árboles pequeños usaos como plantes ornamentales.
N'inglés los Cornus son conocíos como 'dogwood', una corrupción de la pallabra 'dagwood' debida a que los sos delgaos renuevos, que son d'una madera bien dura, podíen utilizase pa faer 'dagues' (dagues, pinchos). La madera yera tamién bien envalorada pa faer les danzaderes de los telares, pa les manijas de les ferramientes, y otros artículos pequeños que riquen una madera bien duro y fuerte.
El frutu de delles especies nel subxéneru Cornus y Benthamidia ye comestible, anque ensin enforma sabor. Les bagues de delles especies nel subxéneru Swida son medianamente tóxiques pa les persones, sicasí bien apreciaos polos páxaros. Los Cornus son l'alimentu base para bárabos de delles especies de Lepidoptera ente les que s'inclúi la polilla Emperador, The Engrailed, Avisiega de angulo pequeñu y los casu portadores siguientes del xéneru Coleophora: C. ahenella, C. salicivorella (que s'atopó sobre Cornus canadensis), C. albiantennaella, C. cornella y C. cornivorella (Los trés últimes alimentar en exclusividad en Cornus).
La flor del Cornus ye la flor oficial de la provincia canadiense de British Columbia.
El corno (Cornus florida) ye la flor oficial y l'árbol oficial del estáu pa la comunidá de Virxinia nos Estaos Xuníos.
El términu dogwood winter utilizar pa describir un fríu cortante na primavera.
La lleenda popular diznos que la madera del corno utilizar pa construyir la cruz na cual crucificaron a Cristu. Dios tuvo compasión sobre l'árbol, dándo-y les flores blanques similares a la cruz. El centru acoloratáu de cada flor simboliza'l sangre de Cristu. Dios tresformó al qu'una vegada fuera un árbol de gran porte n'unu que ye pequeñu y col tueru torcíu, asina que d'esta miente, nunca podría ser utilizáu col fin de construyir otra vegada nenguna cruz.
.El xéneru de los Cornus abarca a un grupu d'ente 30 a 60 especies de plantes de fueyes caduques y pueden ser árboles o parrotals na familia de les Cornáceas, estremaes n'unu a nueve géneros o subxéneros (dependiendo de la interpretación botánica). N'español, según el Diccionariu de la Real Academia de la Llingua Española, el términu preferíu pa estes plantes ye escuernacabres, siendo sinónimos sanguiñuelo, zrezal montesa, sanguino, cornizo o corno. Cuatro subgénero numbérense equí.
Zoğal (lat. Cornus) — zoğalkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Zoğal Böyük və Kiçik Qafqaz dağlarının ətəklərindəki meşəliklərdə yabanı halda yayılmışdır. Azərbaycanda Şəki – Zaqatala, Quba – Qusar zonalarında, eləcə də Kür – Araz çayları ətrafındakı rayonlarda ona çox təsadüf olunur. Bundan başqa, zoğal respublikamızın bir çox rayonlarının həyatyanı bağlarında becərilir.
Zoğal ağacının ən çox meyvələrindən istifadə olunur. Meyvələrini tam yetişəndə yığır, həm təzə-təzə, həm də qurudub istifadə edirlər. Zoğalın meyvəsində 20-25 % şəkər [qlükoza, fruktoza, saxaroza], 10-11 % üzvi turşular [limon, alma, kəhraba və s.] 8-8 % aşı maddəsi, karotin və C, B vitaminləri, boyayıcı və pektin maddələri və s. vardır.
Zoğalın təzə dərilmiş meyvəsindən və şirəsindən xalq təbabətində şəkər xəstəliyi zamanı sərinlədici və ürək yanğısının qarşısını alan vasitə kimi istifadə edirlər. Bundan əlavə, meyvəsinin tumunu qovurub toz halına salandan sonra uşaqlarda baş verən ishala dizenteriyaya qarşı işlədirlər. Zoğal meyvələrindən hazırlanmış çaxır demək olar ki, ishalın və dizenteriyanın ən vacib dərmanıdır. Zoğalın yarpağından çay surqatı kimi də istifadə edilir. Ümumiyyətlə, Azərbaycanın xalq təbabətində zoğalın meyvələrindən çox qədimdən isitməyə qarşı istifadə olunur. Bu məqsədlə zoğalın qurudulmuş meyvəsindən suda çay kimi dəmləyib gündə 2-3 dəfə, hər dəfə də bir stəkan xəstəyə içirirlər.
Zoğaldan hazırlanan keyfiyyətli lavaş da rayon əhalisinə çoxdan məlumdur. Zoğal lavaşından bir sıra xörəklərdə dadverici, iştahartırıcı, mədənin həzm prosesini yaxşılaşdırıcı kimi geniş istifadə edilir.
Zogal meyvələri yetişdikcə turşuluğu azalır, şəkəri isə xeyli artır. Odur ki, zoğalı al-qırmızı rəng aldıqda toplamaq məsləhətdir.
Dəmirov İ.A., Şükürov Ç.Z. "Azərbaycan meyvə və tərəvəz bitkilərinin müalicə əhəmiyyəti" Bakı, "Maarif" 1990
Zoğal (lat. Cornus) — zoğalkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Zoğal Böyük və Kiçik Qafqaz dağlarının ətəklərindəki meşəliklərdə yabanı halda yayılmışdır. Azərbaycanda Şəki – Zaqatala, Quba – Qusar zonalarında, eləcə də Kür – Araz çayları ətrafındakı rayonlarda ona çox təsadüf olunur. Bundan başqa, zoğal respublikamızın bir çox rayonlarının həyatyanı bağlarında becərilir.
Zoğal ağacının ən çox meyvələrindən istifadə olunur. Meyvələrini tam yetişəndə yığır, həm təzə-təzə, həm də qurudub istifadə edirlər. Zoğalın meyvəsində 20-25 % şəkər [qlükoza, fruktoza, saxaroza], 10-11 % üzvi turşular [limon, alma, kəhraba və s.] 8-8 % aşı maddəsi, karotin və C, B vitaminləri, boyayıcı və pektin maddələri və s. vardır.
Zoğalın təzə dərilmiş meyvəsindən və şirəsindən xalq təbabətində şəkər xəstəliyi zamanı sərinlədici və ürək yanğısının qarşısını alan vasitə kimi istifadə edirlər. Bundan əlavə, meyvəsinin tumunu qovurub toz halına salandan sonra uşaqlarda baş verən ishala dizenteriyaya qarşı işlədirlər. Zoğal meyvələrindən hazırlanmış çaxır demək olar ki, ishalın və dizenteriyanın ən vacib dərmanıdır. Zoğalın yarpağından çay surqatı kimi də istifadə edilir. Ümumiyyətlə, Azərbaycanın xalq təbabətində zoğalın meyvələrindən çox qədimdən isitməyə qarşı istifadə olunur. Bu məqsədlə zoğalın qurudulmuş meyvəsindən suda çay kimi dəmləyib gündə 2-3 dəfə, hər dəfə də bir stəkan xəstəyə içirirlər.
Zoğaldan hazırlanan keyfiyyətli lavaş da rayon əhalisinə çoxdan məlumdur. Zoğal lavaşından bir sıra xörəklərdə dadverici, iştahartırıcı, mədənin həzm prosesini yaxşılaşdırıcı kimi geniş istifadə edilir.
Zogal meyvələri yetişdikcə turşuluğu azalır, şəkəri isə xeyli artır. Odur ki, zoğalı al-qırmızı rəng aldıqda toplamaq məsləhətdir.
Cornus és un gènere abasta a un grup d'entre 30 a 50 espècies de plantes de fulles caduques i poden ser arbres o arbustos en la família Cornaceae, dividides en un a nou gèneres o subgènere (depenent de la interpretació botànica). Quatre subgèneres s'enumeren aquí.
Els raïms de flor semi cridaners, generalment blancs o grocs, en cims sense les bràctees cridaneres grans, donen fruit vermell, blau o blanc:
Cornus és un gènere abasta a un grup d'entre 30 a 50 espècies de plantes de fulles caduques i poden ser arbres o arbustos en la família Cornaceae, dividides en un a nou gèneres o subgènere (depenent de la interpretació botànica). Quatre subgèneres s'enumeren aquí.
Dřín, dřínovec nebo také svída (Cornus) je rod rostlin patřící do čeledi dřínovité (Cornaceae).[1] Jsou to keře a stromy, výjimečně i byliny. Jsou zastoupeny i v naší květeně. Dřín obecný (Cornus mas) je v ČR zákonem chráněnou dřevinou. Některé druhy dřínů a svíd jsou využívány jako okrasné dřeviny a jsou dostupné v množství kultivarů. Jsou mezi nimi také léčivé rostliny.
svída, dříneček, dřínovec, dřínovka, Swida, Chamaepericlymenum, Cynoxylon, Dendrobenthamia
Dříny jsou keře, stromy, v několika případech i byliny s podzemním dřevnatějícím oddenkem. Listy mají střídavě nebo vstřícně postavené, jednoduché, rozlišené na řapík a čepel. Listy jsou bez palistů, se zpeřenou nebo až paralelní žilnatinou. Postranní žilky jsou často řídké a charakteristicky obloukovitě sbíhavé k vrcholu čepele. Květy jsou čtyřčetné, drobné, rozlišené na kalich a korunu, seskupené v květenstvích různých typů. Květenství mohou být více či méně stažená, u některých zástupců jsou podepřena nápadnými zvětšenými listeny. Kalich je trubkovitě srostlý a přirostlý ke spodnímu semeníku. Korunní lístky jsou volné, opadavé a vyrůstající po stranách žlaznatého disku. Tyčinky jsou 4. Semeník je spodní, srostlý ze dvou plodolistů a obvykle dvoupouzdrý, čnělka je jedna, vyrůstající z vrcholu semeníku. Plodem jsou kulovité nebo protáhlé peckovice různých barev.[2][3]
Dříny jsou rozšířeny především v mírném pásu severní polokoule, ve Střední Americe a v Africe areál přesahuje i do horských oblastí tropů. V evropské květeně jsou původní celkem 3 druhy: svída krvavá (Cornus sanguinea), dřín obecný (Cornus mas) a dřín švédský (Cornus suecica), z nichž první dva jsou zastoupeny i v České republice.[4] Další pěstované druhy občas zplaňují, zvláště severoamerická svída výběžkatá (Cornus sericea).[2]
Svída pochybná (Cornus controversa) - listy
Svída bílá (Cornus alba) - detail květů
Svída bílá (Cornus alba) - plody a podzimní zbarvení listů
Dřín obecný (Cornus mas) - plody
Dřín švédský (Cornus suecica) - detail květenství
Rod dřín (Cornus) je v současné taxonomii chápán široce a v minulosti odlišované rody svída (Swida), dřínovec (Cynoxylon), dřínovka (Dendrobenthamia) a dříneček (Chamaepericlymenum) byly vřazeny do rodu Cornus.[5] České názvosloví je však dosud nejednotné a nezřídka zachovává původní rodové názvy, zejména v případě svídy.
Současné dělení rodu Cornus na 10 podrodů bylo potvrzeno molekulárními metodami a má silnou oporu i v morfologii. Svídy (podrody Kraniopsis, Mesomora a Yinquania) se vyznačují bílými až černomodrými plody a jsou základní větví rodu Cornus. Vývojová větev dřínů s červenými plody se dále dělí na dříny bez zvětšených listenů pod květenstvím (podrody Cornus a Afrocrania) a dříny se zvětšenými listeny. Ty se dále štěpí na dvě vývojové větve: bylinné dříny (podrod Artocrania) a květnaté dříny (podrody Cynoxylon a Syncarpea).[6]
Některé druhy dřínů a svíd náležejí mezi oblíbené okrasné dřeviny, pěstované v množství kultivarů. Uplatní se jako solitéry, ale i ve skupinách.[7]
Tzv. květnaté dříny mají nápadně zvětšené listeny na okrajích květenství. Do této skupiny náleží celkem 5 druhů, nejčastěji jsou pěstovány dřín japonský (Cornus kousa) a dřín květnatý (Cornus florida). Ozdobné jsou především v době květu. Jednotlivé kultivary se nejčastěji odlišují tvarem a barvou listenů, časem a délkou kvetení, existují i kultivary s pestrými a panašovanými listy (např. Cornus kousa 'Wolf Eyes').[8]
Z keřovitých svíd jsou nejčastěji pěstovány kultivary svídy bílé, svídy krvavé a svídy výběžkaté. Kultivary mají často pestré nebo panašované listy a nezřídka mají jasně zbarvené větve, nápadné zejména v zimním období. Méně často jsou pěstovány stromovité svídy, zejména svída střídavolistá. Občas je pěstován i náš domácí dřín obecný, nápadný kvetením v předjarním období a na podzim červenými plody. Spíše jako rarita jsou pěstovány také bylinné dříny (dřín kanadský a dřín švédský).[8]
Plody domácího dřínu obecného jsou jedlé a používají se místně jako ovoce, k zavařování nebo na výrobu džemů či sirupů. Mají sladkokyselou, lehce natrpklou chuť a vysoký obsah vitaminu C.[2] Plody podobného dřínu lékařského jsou využívány v čínské medicíně.[9]
Podrod Kraniopsis - svídy se vstřícnými listy
Podrod Mesomora - svídy se střídavými listy
Podrod Cornus - dříny bez zvětšených listenů
Podrod Syncarpea - asijské květnaté dříny
Podrod Cynoxylon - severoamerické květnaté dříny
Podrod Arctocrania - bylinné dříny
Obrázky, zvuky či videa k tématu dřín ve Wikimedia Commons
Dřín, dřínovec nebo také svída (Cornus) je rod rostlin patřící do čeledi dřínovité (Cornaceae). Jsou to keře a stromy, výjimečně i byliny. Jsou zastoupeny i v naší květeně. Dřín obecný (Cornus mas) je v ČR zákonem chráněnou dřevinou. Některé druhy dřínů a svíd jsou využívány jako okrasné dřeviny a jsou dostupné v množství kultivarů. Jsou mezi nimi také léčivé rostliny.
Kornel (Cornus) er en slægt med ca. 25 arter, som er udbredt overalt på den nordlige halvkugle med de fleste arter i Østasien. Også i Nordamerika findes et stort antal arter, men færre i Mellemamerika. I hele Østafrika og i Sydamerika findes kun en enkelt art hvert sted. De fleste arter er løvfældende buske og småtræer, men enkelte arter er flerårige urter. Kornellerne er oftest løvfældende, men stedsegrønne arter findes dog. Bladene sidder oftest modsat, og de er hele og stilkede med hel rand og buede bladribber. Blomsterne er samlet i endestillede klaser, skærme eller hoveder. De enkelte blomster er 4-tallige og regelmæssige. Kronbladene er oftest hvide, men gule og violette farver findes også. Frugterne er stenfrugter, som oftest er enkeltstillede, men nogle arter danner samlefrugter med mange, små stenfrugter.
Beskrevne arter
Se også listen med alle arter af Kornel i Danmark: Kornel (Cornus) i Danmark
Se også listen med alle arter af Kornel i Danmark: Kornel (Cornus) i Danmark
Hartriegel (Cornus), auch Hornstrauch genannt, ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Hartriegelgewächse (Cornaceae). Die etwa 55 Arten sind meist in den gemäßigten Gebieten der Nordhalbkugel, zum Teil auch in den Subtropen verbreitet.
Die Hartriegel-Arten sind vor allem Sträucher und kleine Bäume, seltener mehrjährige krautige Pflanzen. Nur wenige Arten sind immergrün. Die meist gegenständig angeordneten Laubblätter sind überwiegend in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die einfachen Blattspreiten sind ganzrandig. Die Blattadern sind charakteristisch zur Blattspitze hin gebogen. Nebenblätter sind nicht vorhanden.
An den Enden der Zweige stehen in rispigen, doldigen oder köpfchenförmigen Blütenständen meist viele Blüten zusammen. Bis auf die afrikanische Art Cornus volkensii bilden alle Hartriegel zwittrige Blüten. Es sind, oft auffällige, petaloide Tragblätter (Hochblätter) vorhanden (Pseudanthium, Scheinblüte) oder auch nicht. Die Blüten sind vierzählig. Die vier Kelchblätter sind miteinander und mit dem unterständigen Fruchtknoten verwachsen. Die vier freien Kronblätter sind meist weiß, seltener gelb gefärbt, nur beim Schwedischen Hartriegel (Cornus suecica) dunkel violett. Es sind vier Staubblätter vorhanden, zwischen den Staubblättern und dem Fruchtknoten befindet sich ein Nektar absondernder Diskus. Das Gynoeceum besteht aus zwei (selten mehr) Fruchtblättern, der einzige Griffel endet in einer meist ungeteilten Narbe.
Es werden Steinfrüchte gebildet, entsprechend den zwei Fruchtblättern gibt es zwei Samenanlagen, von denen aber oft nur eine zum Embryo ausgebildet ist. Bei einigen Arten sind die Früchte eines Blütenstandes zu einem Fruchtverband verwachsen. Die Samenausbreitung erfolgt durch Vögel, die Entwicklung von größeren Fruchtverbänden könnte mit einer Verbreitung durch Affen zusammenhängen.[1]
Die Gattung Cornus ist auf der gesamten Nordhalbkugel verbreitet. Die meisten Cornus-Arten finden sich in Ostasien, auch im östlichen Nordamerika gibt es eine große Vielfalt. Wenige Arten kommen in Zentralamerika vor, eine Art noch in Südamerika und eine weitere im tropischen Ostafrika.
In Mitteleuropa sind die beiden Arten Kornelkirsche und Roter Hartriegel verbreitet, in Norddeutschland findet sich selten auch der Schwedische Hartriegel. Zahlreiche Arten aus Asien und Nordamerika werden als Ziergehölze verwendet. Der Weiße Hartriegel ist beispielsweise in Mitteleuropa stellenweise eingebürgert.
Nahe verwandte Arten oder Artgruppen innerhalb der Gattung Cornus finden sich teilweise auf verschiedenen Kontinenten, sind also disjunkt verbreitet.
Die Gattung Cornus wurde durch Carl von Linné aufgestellt. Synonyme für Cornus L. sind: Afrocrania (Harms) Hutch., Arctocrania Nakai, Benthamia Lindl. nom. illeg., Benthamidia Spach, Bothrocaryum (Koehne) Pojark., Chamaepericlymenum Hill, Chamaepericlimenum Hill orth. var., Cornella Rydb., Cynoxylon Raf., Dendrobenthamia Hutch., Discocrania (Harms) M.Král, Eukrania Raf., Macrocarpium Nakai, Ossea Lonitzer ex Nieuwl. & Lunell nom. superfl., Swida Opiz, Telukrama Raf., Thelycrania (Dumort.) Fourr., Yinquania Z.Y.Zhu.[2]
Die Gattung Cornus wurde von verschiedenen Autoren schon in mehrere Gattungen aufgeteilt. Recht früh scheint sich die Gattung in einen Zweig mit roten und einen mit weißen oder dunkelblauen Früchten aufgeteilt zu haben. Die Arten lassen sich in folgende Gruppen einteilen:
Hartriegel (Cornus), auch Hornstrauch genannt, ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Hartriegelgewächse (Cornaceae). Die etwa 55 Arten sind meist in den gemäßigten Gebieten der Nordhalbkugel, zum Teil auch in den Subtropen verbreitet.
Li coignoûlî (fr: cornouiller), c' est on gros bouxhon, deus a troes metes hôt, avou des crawieusès coxhes.
Li coignoûlî pout crexhe e plinne loumire, u a l' ombrire di des pus grands åbes. I n' vént nén voltî so des ansinêyès teres, ni sol foite tere (årzeyixheuse tere). Eto, el Walonreye, on l' resconterrè pus voltî el Fåmene (sol castinne) mins måy e l' Årdene (so schayisse).
On s' sierveut voltî do bwès d' coignoûlî po fé des mantches di mårtea.
On l' riplante eto dins les cortis po fé des håyes.
Les coignoûlîs d' avårci dnèt on frut, li coignoûle, ki gostêye ene miete seur. On s' endè sieve des coignoûles po fé des djelêyes.
Come c' esteut ene sacwè sins grande valeur, on-z a dit "ene coignoûle" po on båbô, et did la, ça a divnou on no d' famile.
El Walonreye, gn a deus sôres di coignoûlîs :
Li coignoûlî ås rodjès foyes est lomé insi paski ses foyes divegnnut rodjes å waeyén-tins. I n' florit k' å moes d' djun, des ptitès blankinassès fleurs. Li frut, 0,5 cm gros, rishonne a ene pitite noere purnale
Li coignoûlî ås djaenès fleurs, c' est èn åbe foirt timprou, ki florixh dedja al fén do moes d' fevrî, et å moes d' måss. Li frut vént tot seu u pa trokets d' deus. Li coignoûle a l' cogne d' ene olive, mins avou ene tchå purade come ene ceréjhe. Elle est vete å cminçmint, pu rodje, pu noere, cwand el est maweure, e moes d' setimbe.
Gn a eto des ôtes coignoûlîs , ki vnèt d' Azeye u d' Amerike, et k' on rplante dins les courtis, come li coignoûlî-ås-fraijhes (Cornus kousa).
Li coignoûlî (fr: cornouiller), c' est on gros bouxhon, deus a troes metes hôt, avou des crawieusès coxhes.
Li coignoûlî pout crexhe e plinne loumire, u a l' ombrire di des pus grands åbes. I n' vént nén voltî so des ansinêyès teres, ni sol foite tere (årzeyixheuse tere). Eto, el Walonreye, on l' resconterrè pus voltî el Fåmene (sol castinne) mins måy e l' Årdene (so schayisse).
On s' sierveut voltî do bwès d' coignoûlî po fé des mantches di mårtea.
On l' riplante eto dins les cortis po fé des håyes.
Les coignoûlîs d' avårci dnèt on frut, li coignoûle, ki gostêye ene miete seur. On s' endè sieve des coignoûles po fé des djelêyes.
Come c' esteut ene sacwè sins grande valeur, on-z a dit "ene coignoûle" po on båbô, et did la, ça a divnou on no d' famile.
Cornus je rod drijenjaka (drinova, drenova, drienak) polugrmova i drveća iz porodice Cornaceae. Ime mu dolazi od latinske riječi cornu (=rog), zbog čvrstoće drveta i izgleda stabla koje može narasti do 5 metara.
Drijen je raširen po sSevernoj hemisferi Eurazije i Sjeverne Amerike, u Kini, Koreji i Japanu. U Bosni i Hercegovini i susjednim kontinentalnim zemljama raste nekoliko vrsta, kao što su crveni drijen, bijeli drijen ili bijeli svib i svib (Cornus sanguinea) s podvrstama C, s. subsp. australis i C. s. subsp. hungarica.
Drvo drenjaka je čvrsto i otporno na bolesti i štetočine, te su se od njega izrađivali tradicijski alati. Plod je crvena jajolika bobica poznata kao drenjina ili drenjak, drijen i sl., koja postaje slatka tek kad sasvim dozrije.
Do danas je opisana 51 priznata vrsta ovog roda.[1]
Cornus l'è 'n zèner de piànte de la famìa botànica de le Cornaceae. El töl dét piànte e arbùsti che pèrt le fòie 'n invéren o àle ólte persistènte. Chèsto zèner l'è furmàt de 30÷60 spéci e 'nfìna a nöf sotazèner a segónda de le diferènte 'nterpretasiù botàniche.
Fiùr a invòlucro che cröda
Fiùr sènsa invòlucro
Sub-arbùsto che rampéga co stulù lignùs
Gràte de fiùr de sòlet che tìra al vért, con entùren bratèe petalòidi
Cornus es un genre botanic compausat de 30 a 50 espècias d'arbres e arbusts de fuèlhas caducas a vegada persistentas de la familha de las Cornaceae nomenat cornièr (cornhèr). Lo genre varia entre un e nòu sosgenres (segon las diferentas interpretacions botanicas).
Flors d'involucre caduc
Flors sens involucre
Sosarbrilhon rebalant d'estolons linhòs
Grapas de flors discrètas, mai sovent verdenca, enrodada de bractèas petaloïdas
En Occitània, la florason e la fructificacion del cornièr mascle (cornus mas) constituiguèt una mena de primièra convencion. La florason indicava lo periòde a partir de que las servicialas de las bordièras èran pas pus tenguda de petaçar, filar o brocar après lo repai de vespre. A contrari, la maturitat dels fruchs impausava aquesta obligacion.
Cornus es un genre botanic compausat de 30 a 50 espècias d'arbres e arbusts de fuèlhas caducas a vegada persistentas de la familha de las Cornaceae nomenat cornièr (cornhèr). Lo genre varia entre un e nòu sosgenres (segon las diferentas interpretacions botanicas).
Cornus l'è 'n zèner de piànte de la famìa botànica de le Cornaceae. El töl dét piànte e arbùsti che pèrt le fòie 'n invéren o àle ólte persistènte. Chèsto zèner l'è furmàt de 30÷60 spéci e 'nfìna a nöf sotazèner a segónda de le diferènte 'nterpretasiù botàniche.
Cornus je rod drijenjaka (drinova, drenova, drienak) polugrmova i drveća iz porodice Cornaceae. Ime mu dolazi od latinske riječi cornu (=rog), zbog čvrstoće drveta i izgleda stabla koje može narasti do 5 metara.
Drijen je raširen po sSevernoj hemisferi Eurazije i Sjeverne Amerike, u Kini, Koreji i Japanu. U Bosni i Hercegovini i susjednim kontinentalnim zemljama raste nekoliko vrsta, kao što su crveni drijen, bijeli drijen ili bijeli svib i svib (Cornus sanguinea) s podvrstama C, s. subsp. australis i C. s. subsp. hungarica.
Drvo drenjaka je čvrsto i otporno na bolesti i štetočine, te su se od njega izrađivali tradicijski alati. Plod je crvena jajolika bobica poznata kao drenjina ili drenjak, drijen i sl., koja postaje slatka tek kad sasvim dozrije.
Do danas je opisana 51 priznata vrsta ovog roda.
Guhûşk (Cornus) navê çîneke riwekên famîleya guhûşkan(Cornaceae) e. Nêzîkî 55 cureyên vê malbatê hene. Di floraya Kurdistanê de çend ji riwekên famîleya guhûşkan tên dîtin.
(binekom Cornus, Sinocornus, Afrocrania) fêkiyên wan sor, pelên kulîlkên wan zer in
(binekom Cynoxylon, Discocrania)
(Syncarpea)
(Arctocrania)
(Mesomora)
Guhûşk (Cornus) navê çîneke riwekên famîleya guhûşkan(Cornaceae) e. Nêzîkî 55 cureyên vê malbatê hene. Di floraya Kurdistanê de çend ji riwekên famîleya guhûşkan tên dîtin.
Qizil — qizildoshlarga mansub daraxt va butalar turkumi, mevali va manzarali, dorivor oʻsimlik. Shim. yarim shar mamlakatlarida 4 turi tarqalgan. 250 yilgacha yashaydi. Gʻarbiy Ukraina, Moldaviya va Kavkaz oʻrmonlarida ochiq qiyaliklarda va toʻqayzorlarda, Oʻzbekistonning togʻli hududlarida bir turi — erkak yoki oddiy Q. oʻsadi. Daraxtining boʻyi 9 m (butasi 4–5 m), poʻstlogʻi kulrang , sur yoki jigarrang . Barglari uzun, gullari mayda, sariq, ikki jinsli, barglari yozilguncha (martapr.) gullaydi. Asalarilar yordamida changlanadi. Sentabrda pishadi. Mevasi qizil, etli, choʻzinchoqroq, danakli. Tarkibida oshlovchi moddalar bor. Mevasi xomligicha ovqatga ishlatiladi, kompot, murabbo, marmelad va boshqalar turli konditer mahsulotlari tayyorlanadi. Yogʻochidan turli yogʻoch buyumlari tayyorlashda foydalaniladi. Togʻ qiyaliklarini oʻzlashtirish uchun ekiladi. Yaxshi asal beruvchi oʻsimlik.
De Wierboom (Cornus), ok Taternholt is en Plantengeslecht vun de Familie vun de Hoornstrüker (Cornaceae), in dat ’t so üm un bi 55 Oorden gifft, de mehrsten mang jüm in de köhlere Zoon vun de Noordhemisphäär, man ’n poor findt sik ok in de Subtropen.
Η Κρανιά ή και κρανειά (επιστημονική ονομασία Cornus) είναι φυλλοβόλο δέντρο (και θάμνος). Ανήκει στα αγγειόσπερμα, στην οικογένεια των Κρανειοειδών (Cornaceae). Χαρακτηρίζεται από πυκνό φύλλωμα. Τα άνθη της είναι κίτρινα με τέσσερα πέταλα και οι καρποί της σφαιρικοί με έντονο κόκκινο χρώμα και ξινή γεύση - ονομάζονται κράνα. Η περίοδος ανθοφορίας της είναι νωρίς την άνοιξη ενώ η περίοδος καρποφορίας της είναι τους φθινοπωρινούς μήνες, Οκτώβριο και Νοέμβριο. Τα φύλλα της είναι λογχοειδή με μικρή διαφορά στο χρώμα της εσωτερικής από την εξωτερική όψη. Είναι ιδιαίτερα διαδεδομένο φυτό στην Ευρώπη.
Η κρανιά αναφέρεται πρώτη φορά από τον Όμηρο στην Οδύσσεια, όπου η Κίρκη τάισε με καρπούς κρανιάς τον Οδυσσέα και το πλήρωμά του, για να τους μετατρέψει σε γουρούνια. Ο Παυσανίας αναφέρει ότι ο Δούρειος Ίππος φτιάχτηκε από ξύλο κρανιάς. Σύμφωνα με τον Θεόφραστο, το ξύλο της κρανιάς ήταν τόσο σκληρό όσο το κόκκαλο και χρησιμοποιήθηκε για να φτιαχτούν κυνηγητικές λόγχες, πολεμικά ακόντια, τόξα και μπαστούνια.[1]Σύμφωνα με τον Ηρόδοτο, τα τόξα των Λυκίων ήταν φτιαγμένα από ξύλο κρανιάς.[2]
_Leaf.JPG)
|publication= ignored (βοήθεια) Η Κρανιά ή και κρανειά (επιστημονική ονομασία Cornus) είναι φυλλοβόλο δέντρο (και θάμνος). Ανήκει στα αγγειόσπερμα, στην οικογένεια των Κρανειοειδών (Cornaceae). Χαρακτηρίζεται από πυκνό φύλλωμα. Τα άνθη της είναι κίτρινα με τέσσερα πέταλα και οι καρποί της σφαιρικοί με έντονο κόκκινο χρώμα και ξινή γεύση - ονομάζονται κράνα. Η περίοδος ανθοφορίας της είναι νωρίς την άνοιξη ενώ η περίοδος καρποφορίας της είναι τους φθινοπωρινούς μήνες, Οκτώβριο και Νοέμβριο. Τα φύλλα της είναι λογχοειδή με μικρή διαφορά στο χρώμα της εσωτερικής από την εξωτερική όψη. Είναι ιδιαίτερα διαδεδομένο φυτό στην Ευρώπη.
Η κρανιά αναφέρεται πρώτη φορά από τον Όμηρο στην Οδύσσεια, όπου η Κίρκη τάισε με καρπούς κρανιάς τον Οδυσσέα και το πλήρωμά του, για να τους μετατρέψει σε γουρούνια. Ο Παυσανίας αναφέρει ότι ο Δούρειος Ίππος φτιάχτηκε από ξύλο κρανιάς. Σύμφωνα με τον Θεόφραστο, το ξύλο της κρανιάς ήταν τόσο σκληρό όσο το κόκκαλο και χρησιμοποιήθηκε για να φτιαχτούν κυνηγητικές λόγχες, πολεμικά ακόντια, τόξα και μπαστούνια.Σύμφωνα με τον Ηρόδοτο, τα τόξα των Λυκίων ήταν φτιαγμένα από ξύλο κρανιάς.
Зэ (лат-бз: Cornus, ур-бз: Кизил) — къэкӀыгъэ, 30-50 хуэдиз лъэпкъкӀэ зэщхьэщыкӀыу, я нэхъыбэр жыгхэм ящыщ тхьэмпэ-пыху, къызэрыкӀхэр иэ жыг хуэду иэ пабжъэ хуэду, адрейхэр удз-къэкӀыгъэхэм ящыщ, илъэс бжыгъэкӀэ къэкӀыу, зытӀущ гъэ псом тхьэмпэ пымыху, удзыфу щытхэ.
Cornus is a genus of about 30–60 species[Note 1] of woody plants in the family Cornaceae, commonly known as dogwoods, which can generally be distinguished by their blossoms, berries, and distinctive bark.[3] Most are deciduous trees or shrubs, but a few species are nearly herbaceous perennial subshrubs, and some species are evergreen. Several species have small heads of inconspicuous flowers surrounded by an involucre of large, typically white petal-like bracts, while others have more open clusters of petal-bearing flowers. The various species of dogwood are native throughout much of temperate and boreal Eurasia and North America, with China, Japan, and the southeastern United States being particularly rich in native species.
Species include the common dogwood Cornus sanguinea of Eurasia, the widely cultivated flowering dogwood (Cornus florida) of eastern North America, the Pacific dogwood Cornus nuttallii of western North America, the Kousa dogwood Cornus kousa of eastern Asia, and two low-growing boreal species, the Canadian and Eurasian dwarf cornels (or bunchberries), Cornus canadensis and Cornus suecica respectively.
Depending on botanical interpretation, the dogwoods are variously divided into one to nine genera or subgenera; a broadly inclusive genus Cornus is accepted here.
Cornus is the Latin word for the cornel tree, Cornus mas. The name cornel dates to the 1550s, via German from Middle Latin cornolium, ultimately from the diminutive cornuculum, of cornum, the Latin word for the cornel cherry. Cornus means "horn",[4] presumably applied to the cherry after the example of κερασός, the Greek word for "cherry", which itself is of pre-Greek origin but reminiscent of κέρας, the Greek word for "horn".
The name "dog-tree" entered the English vocabulary before 1548, becoming "dogwood" by 1614. Once the name dogwood was affixed to this kind of tree, it soon acquired a secondary name as the Hound's Tree, while the fruits came to be known as "dogberries" or "houndberries" (the latter a name also for the berries of black nightshade, alluding to Hecate's hounds).
The name was explained, from as early as the 16th century itself, as derived from dag "skewer",[5][6] as the wood of the tree was said to have been used to make butcher's skewers. This is uncertain, as the form *dagwood was never attested. It is also possible that the tree was named for its berry, called dogberry from at least the 1550s, where the implication could be that the quality of the berry is inferior, as it were "fit for a dog".[7]
An older name of the dogwood in English is whipple-tree, occurring in a list of trees (as whipultre) in Geoffrey Chaucer Canterbury Tales.[8] This name is cognate with the Middle Low German wipel-bom "cornel", Dutch wepe, weype "cornel" (the wh- in Chaucer is unetymological, the word would have been Middle English wipel). The tree was so named for waving its branches, c.f. Middle Dutch wepelen "totter, waver", Frisian wepeln, German wippen.[9]
The name whippletree, also whiffle-tree, now refers to an element of the traction of a horse-drawn cart linking the draw pole of the cart to the harnesses of the horses in file. In this sense it is first recorded in 1733. This mechanism was usually made from oak or ash (and not from dogwood), and it is unlikely that there is a connection to the name for whipple-tree for Cornus.[10]
Dogwoods have simple, untoothed leaves with the veins curving distinctively as they approach the leaf margins. Most dogwood species have opposite leaves, while a few, such as Cornus alternifolia and C. controversa, have their leaves alternate. Dogwood flowers have four parts. In many species, the flowers are borne separately in open (but often dense) clusters, while in various other species (such as the flowering dogwood), the flowers themselves are tightly clustered, lacking showy petals, but surrounded by four to six large, typically white petal-like bracts.
The fruits of all dogwood species are drupes with one or two seeds, often brightly colorful. The drupes of species in the subgenus Cornus are edible. Many are without much flavor. Cornus kousa and Cornus mas are sold commercially as edible fruit trees. The fruits of Cornus kousa have a sweet, tropical pudding like flavor in addition to hard pits. The fruits of Cornus mas are both tart and sweet when completely ripe. They have been eaten in Eastern Europe for centuries, both as food and medicine to fight colds and flus. They are very high in vitamin C. By contrast, the fruits of species in subgenus Swida are mildly toxic to people, though readily eaten by birds.
Dogwoods are used as food plants by the larvae of some species of butterflies and moths, including the emperor moth, the engrailed, the small angle shades, and the following case-bearers of the genus Coleophora: C. ahenella, C. salicivorella (recorded on Cornus canadensis), C. albiantennaella, C. cornella and C. cornivorella, with the latter three all feeding exclusively on Cornus.
Dogwoods are widely planted horticulturally, and the dense wood of the larger-stemmed species is valued for certain specialized purposes. Cutting boards and fine turnings can be made from this fine grained and beautiful wood. Over 32 different varieties of game birds, including quail, feed on the red seeds.[11]
Various species of Cornus, particularly the flowering dogwood (Cornus florida), are ubiquitous in American gardens and landscaping; horticulturist Donald Wyman stated, "There is a dogwood for almost every part of the U.S. except the hottest and driest areas".[12] In contrast, in Northwest Europe the lack of sharp winters and hot summers makes Cornus florida very shy of flowering.[13]
Other Cornus species are stoloniferous shrubs that grow naturally in wet habitats and along waterways. Several of these are used along highways and in naturalizing landscape plantings, especially those species with bright red or bright yellow stems, particularly conspicuous in winter, such as Cornus stolonifera.
The following cultivars, of mixed or uncertain origin, have gained the Royal Horticultural Society’s Award of Garden Merit (confirmed 2017):[14]
The species Cornus mas is commonly cultivated in southeastern Europe for its showy, edible berries, that have the color of the carnelian gemstone. Cornelian-cherries have one seed each and are used in syrups and preserves.[19]
Dense and fine-grained, dogwood timber has a density of 0.79 and is highly prized for making loom shuttles, tool handles, roller skates and other small items that require a very hard and strong wood.[20] Though it is tough for woodworking, some artisans favor dogwood for small projects such as walking canes, arrow making, mountain dulcimers and fine inlays. Dogwood wood is an excellent substitute for persimmon wood in the heads of certain golf clubs ("woods"). Dogwood lumber is rare in that it is not readily available with any manufacturer and must be cut down by the person(s) wanting to use it.
Larger items have also been occasionally made of dogwood, such as the screw-in basket-style wine or fruit presses. The first kinds of laminated tennis rackets were also made from this wood, cut into thin strips.
Dogwood twigs were used by U.S. pioneers to brush their teeth. They would peel off the bark, bite the twig and then scrub their teeth.[21]
The bark of Cornus species is rich in tannins and has been used in traditional medicine as a substitute for quinine.[22] During the American civil war, confederate soldiers made a tea from the bark to treat pain and fevers, and used dogwood leaves in a poultice to cover wounds.[23]
The Japanese cornel, C. officinalis, is used in traditional Chinese medicine as shān zhū yú for several minor ailments.[24]
The following classification recognizes a single, inclusive genus Cornus,[25][26] with four subgroups and ten subgenera supported by molecular phylogeny.[27][28][29] Geographical ranges as native plants are given below. In addition, cultivated species occasionally persist or spread from plantings beyond their native ranges, but are rarely if ever locally invasive.
Paniculate or corymbose cymes; bracts minute, nonmodified; fruits globose or subglobose, white, blue, or black:
Umbellate cymes; bracts modified, non-petaloid; fruits oblong, red; stone walls filled with cavities:
Capitular cymes:
Minute corymbose cymes; bracts 4, petaloid; fruit globose, red; rhizomatous herb:
Cornus × rutgersensis (Hybrid: C. florida × C. kousa). Horticulturally developed.[35]
The inflorescence of the Pacific dogwood (Cornus nuttallii) is the official flower of the province of British Columbia. The flowering dogwood (Cornus florida) and its inflorescence are the state tree and the state flower respectively for the U.S. Commonwealth of Virginia. It is also the state tree of Missouri and the state flower of North Carolina,[36] and the state memorial tree of New Jersey.[37] The term "dogwood winter", in colloquial use in the American Southeast, is sometimes used to describe a cold snap in spring, presumably because farmers believed it was not safe to plant their crops until after the dogwoods blossomed.[38]
Anne Morrow Lindbergh gives a vivid description of the dogwood tree in her poem "Dogwood".[39]
In species such as this Cornus × unalaschkensis, the tiny four-petaled flowers are clustered in a tightly packed, flattened cyme at the center of four showy white petal-like bracts. 
Cornus mas Cornus florida in spring Cornus drummondii in flower Mature and immature flowers of Cornus canadensis, Bonnechere Provincial Park, Ontario Cornus canadensis fruit 
Spring budding Cornus is a genus of about 30–60 species of woody plants in the family Cornaceae, commonly known as dogwoods, which can generally be distinguished by their blossoms, berries, and distinctive bark. Most are deciduous trees or shrubs, but a few species are nearly herbaceous perennial subshrubs, and some species are evergreen. Several species have small heads of inconspicuous flowers surrounded by an involucre of large, typically white petal-like bracts, while others have more open clusters of petal-bearing flowers. The various species of dogwood are native throughout much of temperate and boreal Eurasia and North America, with China, Japan, and the southeastern United States being particularly rich in native species.
Species include the common dogwood Cornus sanguinea of Eurasia, the widely cultivated flowering dogwood (Cornus florida) of eastern North America, the Pacific dogwood Cornus nuttallii of western North America, the Kousa dogwood Cornus kousa of eastern Asia, and two low-growing boreal species, the Canadian and Eurasian dwarf cornels (or bunchberries), Cornus canadensis and Cornus suecica respectively.
Depending on botanical interpretation, the dogwoods are variously divided into one to nine genera or subgenera; a broadly inclusive genus Cornus is accepted here.
Kornuso (Cornus el kornusacoj) estas genro de plantoj - arboj, arbustoj kaj plurjaraj, rizomaj herboj - kun integraj folioj ĝenerale kontraŭe duopaj, kun malgrandaj, epiginaj, kvarnombraj floroj en cumoj umbel- aŭ kap-formaj, kaj kun diverskoloraj drupoj; ĉirkaŭ 65 specioj precipe en la norda hemisfero, pluraj por-orname kultivataj.[1]
Kanada Nana Kornuso (Cornus canadensita)
Karneca kornuso (Cornus mas)
Floranta Kornuso en aŭtunaj koloroj
beroj de Floranta Kornuso ĉirkaŭitaj de glacio, en Hemingway, Suda Karolino
Kornuso (Cornus el kornusacoj) estas genro de plantoj - arboj, arbustoj kaj plurjaraj, rizomaj herboj - kun integraj folioj ĝenerale kontraŭe duopaj, kun malgrandaj, epiginaj, kvarnombraj floroj en cumoj umbel- aŭ kap-formaj, kaj kun diverskoloraj drupoj; ĉirkaŭ 65 specioj precipe en la norda hemisfero, pluraj por-orname kultivataj.
El género de plantas Cornus abarca a un grupo de entre 30 a 60 especies de árboles o arbustos hojas caducas en la familia de las cornáceas, dividida en uno a nueve géneros o subgéneros (dependiendo de la interpretación botánica). En español, según el Diccionario de la Real Academia Española, el término preferido para estas plantas es cornejo, siendo sinónimos sanguiñuelo, cerezo silvestre, sanguino, cornizo o corno. Cuatro subgéneros se enumeran aquí.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 117. 1753.[2]
Los cornejos son arbustos de entre 3 y 4 metros de altura, con muchas ramas. La mayoría de las especies de cornejo tienen las hojas enfrentadas, pero en algunos son alternas. Tienen forma ovalada. El fruto de todas las especies es una drupa redonda, carnosa y de color negro con pintas encarnadas, con una o dos semillas. Las flores tienen cuatro partes y son blancas en cima.
Muchas especies en el subgénero Swida son arbustos estoloniferos, creciendo a lo largo de los canales. Varios de estos se utilizan para naturalizar las plantaciones del paisaje, especialmente la especie con los vástagos amarillos rojos o brillantes. La mayoría de las especies en el subgénero Benthamidia son árboles pequeños usados como plantas ornamentales.
El género de plantas Cornus abarca a un grupo de entre 30 a 60 especies de árboles o arbustos hojas caducas en la familia de las cornáceas, dividida en uno a nueve géneros o subgéneros (dependiendo de la interpretación botánica). En español, según el Diccionario de la Real Academia Española, el término preferido para estas plantas es cornejo, siendo sinónimos sanguiñuelo, cerezo silvestre, sanguino, cornizo o corno. Cuatro subgéneros se enumeran aquí.
See artikkel on taimeperekonnast; murdekeeles on "kontpuu" sama mis "kaelkook (karjatamine)" Kontpuu (Cornus) on kontpuulaadsete seltsi kontpuuliste sugukonda kuuluv taimeperekond. Siia perekonda kuuluvad peamiselt põõsastaimed.
Kontpuu (Cornus) on kontpuulaadsete seltsi kontpuuliste sugukonda kuuluv taimeperekond. Siia perekonda kuuluvad peamiselt põõsastaimed.
Zuhandor edo Cornus generoko landareek Cornaceae familiako hosto erorkor zurezko landarez (zuhaixkak eta zuhaitzak) eta landare belarkaraz osatutako 30-50 espezieko taldea osatzen dute; bat eta bederatzi arteko genero edo azpigenerotan bananduta (interpretazio botanikoaren arabera). Artikulu honetan lau azpigenero sartu dira.
Espezie gehienek aurrez aurreko orriak dituzte eta gutxi batzuek aldizkakoak. Espezie guztien fruitua hazi bateko edo biko drupa bat da. Loreak lau zatitan banatzen dira.
Swida azpigeneroko espezie asko erreken ondoan hazten diren zuhaixka estoloidunak dira. Horietako batzuk ikuspegiei itxura natural emateko landaketetan erabiltzen dira, batez ere zurtoin gorri argi eta hori argiko espeziak. Benthamidia azpigeneroko espezie gehienak landare apaingarri legez erabilitako zuhaitz txikiak dira. Zuhaitz loredun ederrak eta dotoretasun bitxikoak..
Cornus eta Benthamidia azpigeneroen espezie batzuen fruituak jangarriak dira, baina ia zapore gabeak. Swida azpigeneroarenen baiak arinki pozoitsuak dira gizakientzat, txoriek erraz jaten badituzte ere. Lepidoptera generoko espezieetako larba batzuk elikatzen dira zuhandorrez, baita Coleophora generoko espezie batzuk ere;C. albiantennaella, C. cornella eta C. cornivorella espezieak Cornusez baino ez dira elikatzen.
Lehen zuhandorraren oso zur gogorreko zurtoin mehez sastakaiak (dagak) egiten ziran eta hortik datorkio landareari bere ingelesezko izena dogwood (lehengo dagwoodetik).[2] Ehundegi anezkak, geziak, lanabes kirten edo heldulekuak eta oso zur sendo eta gogorra behar zuten beste gauzaki txiki batzuk egiteko oso estimatua zen zuhandorraren zura.
Gauza handiagoak ere, egiten ziren zuhandorraren zurez; esate baterako ardoarentzako edo fruitu batzuentzako dolaretako torlojuak.
Amerikako Estatu Batuetako aurrendariek hortzak garbitzeko erabiltzen zituzten zuhandorrak; azala kenduta, adaxkei kosk eginez hortzak igurtziz.
Badago jatorri ezezaguneko elezahar kristau bat Jesus gurutziltzatzeko erabilitako gurutzea zuhandorrez egina zela dioena.[3] Elezaharraren arabera, Jesusen garaian, zuhandorra orain baino handiagoa eta sendoagoa zen eta Jerusalemen inguruan zuhaitz handiena zen. Bere gurutziltzatze ostean, Jesusek bere oraingo eitea eman zion landareari: laburtu zuen eta okertu zizkion adarrak; horrela gurutzeak egiteko berriro erabiliko ez zela bermatzearren. Horrez gain bere infloreszentzia antzaldatu zuen gurutziltzatzearen irudikapena bihurtuz; gurutzearen lau muturrak irudikatzen dituzten gurutze itxurako lau braktea zuriekin hornituz, bakoitza iltze bat irudikatzen duen markarekin; gainera lorearen estamine gorriek Jesusen arantzazko koroa gogorarazten dute.[4]
Bibliaren ezein tokitan ez da aipatzen ez zuhandorra ez beste edozein zuhaitzaren zura gurutzea egiteko lehengai legez.
Zuhandor edo Cornus generoko landareek Cornaceae familiako hosto erorkor zurezko landarez (zuhaixkak eta zuhaitzak) eta landare belarkaraz osatutako 30-50 espezieko taldea osatzen dute; bat eta bederatzi arteko genero edo azpigenerotan bananduta (interpretazio botanikoaren arabera). Artikulu honetan lau azpigenero sartu dira.
Kanukat (Cornus) on suku kanukkakasvien (Cornaceae) heimossa. Sukuun kuuluvat lajit ovat kesävihantia yksikotisia pensaita tai pieniä puita ja joskus ruohoja. Lehdet kasvavat vastakkain ja ovat ehyitä ja ehytlaitaisia. Lehtien sivusuonet ovat eteenkaartuvia. Kukinto on sarjamainen tai latvahuiskilo ja tiheä. Kukat ovat kaksineuvoisia ja pieniä, verhiö ja teriö ovat neljälehtisiä. Hedelmä on kaksisiemeninen luumarja.[1][2]
Kanukat (Cornus) on suku kanukkakasvien (Cornaceae) heimossa. Sukuun kuuluvat lajit ovat kesävihantia yksikotisia pensaita tai pieniä puita ja joskus ruohoja. Lehdet kasvavat vastakkain ja ovat ehyitä ja ehytlaitaisia. Lehtien sivusuonet ovat eteenkaartuvia. Kukinto on sarjamainen tai latvahuiskilo ja tiheä. Kukat ovat kaksineuvoisia ja pieniä, verhiö ja teriö ovat neljälehtisiä. Hedelmä on kaksisiemeninen luumarja.
Cornus est un genre botanique composé de 30 à 50 espèces d'arbres et arbustes à feuilles caduques parfois persistantes de la famille des Cornaceae appelés cornouiller (ou parfois cornelier). Le genre se répartit entre un et neuf sous-genres (selon les différentes interprétations botaniques).
Fleurs à involucre caduc
Fleurs sans involucre
Sous-arbrisseaux rampants à stolons ligneux
Grappes de fleurs discrètes, généralement verdâtres, entourées de bractées pétaloïdes
Dans le calendrier républicain, le Cournouiller était le nom attribué au 2e jour du mois de ventôse[1].
En Occitanie, la floraison et la fructification du cornouiller mâle (cornus mas) ont constitué une sorte de convention collective avant la lettre. La floraison indiquait la période à partir de laquelle les servantes des fermières n'étaient plus tenues de ravauder, filer ou tricoter après le repas du soir. Inversement, la maturité des fruits imposait cette obligation. En langue occitane, la prescription se formulait en ces termes : « Comma roja, veilla hoja. Quand la comma a florit la veillada a falit. »
Cornus est un genre botanique composé de 30 à 50 espèces d'arbres et arbustes à feuilles caduques parfois persistantes de la famille des Cornaceae appelés cornouiller (ou parfois cornelier). Le genre se répartit entre un et neuf sous-genres (selon les différentes interprétations botaniques).
Cornus é un xénero que abrangue un grupo de entre 30 a 60 especies de plantas de follas caedizas e poden ser árbores ou arbustos na familia das Cornáceas, divididas dun a nove xéneros ou subxéneros (dependendo da interpretación botánica). En galego o termo preferido para estas plantas é sangomiño, sendo sinónimos ou variantes noutros dicionarios sambuguino, sangubín, sangume, sangubino, sangumín, ou corneira[2]. Catro subxéneros enuméranse aquí.
En Galiza atopamos soamente unha especie brava: o sangomiño común.
Os sangomiños e corneiras son arbustos de entre 3 e 4 metros de altura, con moitas pólas. A meirande parte das especies teñen as follas enfrontadas, mais nalgúns casos son alternas. Teñen forma ovada. O froito de todas as especies é unha drupa redonda, carnosa e de cor negra con pintas encarnadas, cunha ou dúas sementes. As flores teñen catro partes e son brancas.
Moitas especies no subxénero Swida son arbustos estoloníferos, crecendo ao longo de canles. Varias destas especies utilízanse para naturalizar plantacións paisaxísticas, especialmente as especies de rebentos amarelos, vermellos ou brillantes. A maioría das especies no subxénero Benthamidia son árbores pequenas usadas como plantas ornamentais.
As hastas de madeira son moi duras e pódense empregar para fabricar dagas. A madeira era tamén moi estimada para facer as lanzadeiras ou nezcres dos teares, para os mangos das ferramentas e outros artigos miúdos que cómpren dun pau duro e rexo.
O froito de varias especies do subxénero Cornus e Benthamidia é comestíbel, aínda que sen moito sabor. As bagas dalgunhas especies do subxénero Swida son medianamente tóxicas para as persoas, porén moi apreciadas polos paxaros. Os Cornus son o alimento base para larvas de algunhas especies de Lepidoptera entre as que se inclúen avelaíñas: Ectropis crepuscularia, Euplexia lucipara e os caso-portadores seguintes do xénero Coleophora: C. ahenella, C. salicivorella (que se atoparon sobre Cornus canadensis), C. albiantennaella, C. cornella e C. cornivorella (As tres últimas aliméntanse en exclusividad de Cornus).
Empréganse tamén como ornamentais en xardíns.
A flor do Cornus é a flor oficial da provincia canadense de British Columbia. A flor de Cornus florida é a flor oficial e mais a árbore oficial do estado de Virxinia nos Estados Unidos.
Unha lenda popular di que con pau do sangomiño construíuse a cruz na que crucificaron a Xesús Cristo. Deus tivo compaixón desta árbore, dándolle as flores brancas semellantes á cruz. O centro arroibado de cada flor simboliza o sangue de Cristo.
Cornus é un xénero que abrangue un grupo de entre 30 a 60 especies de plantas de follas caedizas e poden ser árbores ou arbustos na familia das Cornáceas, divididas dun a nove xéneros ou subxéneros (dependendo da interpretación botánica). En galego o termo preferido para estas plantas é sangomiño, sendo sinónimos ou variantes noutros dicionarios sambuguino, sangubín, sangume, sangubino, sangumín, ou corneira. Catro subxéneros enuméranse aquí.
En Galiza atopamos soamente unha especie brava: o sangomiño común.
Drijen (drin, dren, drienak, lat. Cornus), rod polugrmova i drveća iz porodice drjenovki. Ime mu dolazi od latinske riječi cornu (rog), zbog čvrstoće i izgleda stabla koje može narasti do 5 metara.
Drijen je raširen po sjevernoj hemisferi Eurazije i Sjeverne Amerike, te na području Kine, Koreje i Japana. U Hrvatskoj raste nekoliko vrsta, to su crveni drijen, bijeli drijen ili bijeli svib i svib (Cornus sanguinea) s podvrstama C, s. subsp. australis i C. s. subsp. hungarica.
Drvo drijena je čvrsto i otporno na bolesti i štetočine, te su se od njega izrađivali tradicionalni alati. plod je crvena jajolika bobica poznata kao drenjina ili drenjula, koja postaje slatka tek kad skroz dozrije, a to bude pred kraj rujna.[1]
Postoji 51 priznata vrsta[2]
Drijen (drin, dren, drienak, lat. Cornus), rod polugrmova i drveća iz porodice drjenovki. Ime mu dolazi od latinske riječi cornu (rog), zbog čvrstoće i izgleda stabla koje može narasti do 5 metara.
Drijen je raširen po sjevernoj hemisferi Eurazije i Sjeverne Amerike, te na području Kine, Koreje i Japana. U Hrvatskoj raste nekoliko vrsta, to su crveni drijen, bijeli drijen ili bijeli svib i svib (Cornus sanguinea) s podvrstama C, s. subsp. australis i C. s. subsp. hungarica.
Drvo drijena je čvrsto i otporno na bolesti i štetočine, te su se od njega izrađivali tradicionalni alati. plod je crvena jajolika bobica poznata kao drenjina ili drenjula, koja postaje slatka tek kad skroz dozrije, a to bude pred kraj rujna.
Postoji 51 priznata vrsta
Drěn (Cornus) je ród ze swójby drěnowych rostlinow (Cornaceae).
K rodej drěnow słušeja přecozelene abo lisćo wotmjetace kerki, štomy, ale tež zelišćowe, wjacelětne družiny.
Jednore łopjena su cyłokromne a njesu charakteristiske, dosrjedźa skřiwjene žiłki.
Łopjena su małke, zwjetša zelenojte, žołtojte abo brudnje lila a małko dekoratiwne, z wuwzaćom družinow, kotrychž kćenja su wot běłych, róžojtych abo žołtych wysokich łopješkow wobdate.
Rostliny su w měrnych conach sewjerneje połkule daloko rozšěrjene.
Wšě družiny rady maja słónco a wutkate, derje přesakliwe pódy.
Ród Cornus bu wot rozdźělnych awtorow hižo do wjacorych rodow rozdźěleny. So zda, zo su jara zahe ród do jedneje hałuzy z čerwjenymi a jedneje z běłymi abo ćmowomódrymi płodami rozdźělił. Družiny so hodźa do sćěhowacych skupinow dźělić:
Jeli sy jedyn z mjenowanych njedostatkow skorigował(a), wotstroń prošu potrjecheny parameter předłohi {{Předźěłuj}}. Podrobnosće namakaš w dokumentaciji.
Drěn (Cornus) je ród ze swójby drěnowych rostlinow (Cornaceae).
Cornus L., 1753 è un genere di piante angiosperme eudicotiledoni appartenenti alla famiglia delle Cornacee.[1]
La specie più comune è il corniolo.
La maggior parte delle specie di Cornus sono alberi decidui o arbusti.
Il genere comprende le seguenti specie:[1]
Cornus L., 1753 è un genere di piante angiosperme eudicotiledoni appartenenti alla famiglia delle Cornacee.
La specie più comune è il corniolo.
Kitos reikšmės – Sedula (reikšmės).
Sedula (lot. Cornus, angl. Dogwood) – sedulinių (Cornaceae) šeimos daugiamečių medingų augalų (krūmų ir medžių) gentis.
Daugumos rūšių lapai priešiniai. Žiedai sudaryti iš keturių vainiklapių, dažniausiai balti, geltoni, rausvi. Vaisius – kaulavaisis su viena ar dviem sėklomis. Didelė dalis sedulos genties augalų auginami kaip dekoratyviniai.
Gentyje yra ~30-50 rūšių.
Lietuvoje auga:
Kai kurios kitos rūšys:
Sedula (lot. Cornus, angl. Dogwood) – sedulinių (Cornaceae) šeimos daugiamečių medingų augalų (krūmų ir medžių) gentis.
Daugumos rūšių lapai priešiniai. Žiedai sudaryti iš keturių vainiklapių, dažniausiai balti, geltoni, rausvi. Vaisius – kaulavaisis su viena ar dviem sėklomis. Didelė dalis sedulos genties augalų auginami kaip dekoratyviniai.
Kornoelje (Cornus) is een geslacht van dertig tot vijftig soorten struikachtige planten en bomen in de kornoeljefamilie (Cornaceae). Veel soorten hebben tegenoverstaande bladeren, maar bij enkele soorten staan ze afwisselend. De vrucht is een steenvrucht met een of twee zaadjes.
In dit artikel worden vier ondergeslachten onderscheiden
De planten in het geslacht Cornus zijn voedselplant voor Celastrina argiolus mauretanica, Celastrina ladon, Coleophora ahenella, Coleophora salicivorella (waargenomen op Cornus canadensis), Coleophora albiantennaella, Coleophora cornella, Coleophora cornivorella, Ectropis crepuscularia, Euplexia lucipara, Hyalophora cecropia, Pavonia pavonia, Udea fulvalis, Antispila metallella, Antispila treitschkiella, Incurvaria pectinea, Carpatolechia decorella en Ancylis apicella.
Kornoelje (Cornus) is een geslacht van dertig tot vijftig soorten struikachtige planten en bomen in de kornoeljefamilie (Cornaceae). Veel soorten hebben tegenoverstaande bladeren, maar bij enkele soorten staan ze afwisselend. De vrucht is een steenvrucht met een of twee zaadjes.
In dit artikel worden vier ondergeslachten onderscheiden
ondergeslacht Cornus. Vier soorten struiken, kleine bomen of kruidachtige plant Cornus chinensis China. Cornus mas Gele kornoelje Middellandse Zeegebied. Cornus officinalis Japan. Cornus sessilis Californië. Cornus suecica Zweedse kornoelje Eurazië en Noord-Amerika ondergeslacht Swida. Ongeveer 20-30 soorten struiken Cornus alba (Swida alba). Witte kornoelje Siberië en Noord-China. Cornus alternifolia (Swida alternifolia). Noordoost-Amerika tot uiterste zuidoosten van Canada. Cornus amomum (Swida amomum). Oosten van de Verenigde Staten en zuidoosten van Canada. Cornus asperifolia (Swida asperifolia). Cornus austrosinensis (Swida austrosinensis). Oost-Azië. Cornus bretschneideri (Swida bretschneideri). Noord-China. Cornus controversa (Swida controversa). Oost-Azië. Cornus coreana (Swida coreana). Noordoost-Azië. Cornus drummondii (Swida drummondii). Verenigde Staten Cornus glabrata (Swida glabrata. Noordwest-Amerika. Cornus hemsleyi (Swida hemsleyi). Zuidwest-China. Cornus koehneana (Swida koehneana). Zuidwest-China. Cornus macrophylla (Swida macrophylla). Oost-Azië. Cornus obliqua (Swida obliqua). Noordoosten van de Verenigde Staten. Cornus paucinervis (Swida paucinervis). China. Cornus racemosa (Swida racemosa). Uiterste zuidoosten van Canada en noordoosten van de Verenigde Staten. Cornus rugosa (Swida rugosa). Zuidoost-Canada en uiterste noordoosten van de Verenigde Staten Cornus sanguinea (Swida sanguinea). Rode kornoelje Europa. Cornus sericea (C. stolonifera; Swida stolonifera; ). Noordelijk Noord-Amerika. Cornus stricta (Swida stricta). Canadese kornoelje Zuidoosten van de Verenigde Staten. Cornus walteri (Swida walteri). Centraal-China. Cornus wilsoniana (Swida wilsoniana). Centraal-China. ondergeslacht Chamaepericlymenum; twee soorten Cornus canadensis (Chamaepericlymenum canadense). Noordelijk Noord-Amerika. Cornus suecica (Chamaepericlymenum suecicum). Noord-Eurazië, lokaal in uiterste noordoosten en noordwesten van Noord-Amerika. Cornus ×unalaschkensis (hybride C. canadensis × C. suecica). Aleoeten, Groenland, Labrador. ondergeslacht Benthamidia (synoniem: ondergeslacht Dendrobenthamia, ondergeslacht Cynoxylon). Vijf soorten bomen. Cornus capitata (Benthamidia capitata). Himalaya. Cornus florida (Benthamidia florida). Verenigde Staten Cornus hongkongensis (Benthamidia hongkongensis). Zuidelijk China, Laos, Vietnam. Cornus kousa (Benthamidia kousa). Japan en (als subsp. chinensis) Centraal- en Noord-China. Cornus nuttallii (Benthamidia nuttallii). Noordwest-Amerika van Brits-Columbia tot Californië. Cornus urbaniana (Benthamidia urbaniana). Mexico.Kornell kan visa til tre eller buskar frå planteslektene Cornus og Swida i kornellfamilien, eller berre Cornus der denne er rekna som ei større slekt. Då omfattar ho rundt 45 artar som veks på den nordlege halvkula.
Slektsnamnet Cornus kjem frå latin av ordet cornu, 'horn'. Ordet kornell kjem frå eit italiensk diminutiv av cornus.[1]
Dei fleste kornellar er lauvfellande buskar eller tre med krossvis motsette blad. Blomane er firetalige og veks i endestilte, greinete kvastar. Dei er einkjønna hjå nokre av artane. Blomane dannar ei steinfrukt. Veden er kjend for å vera svært hard.
I Noreg veks to kornellartar vilt, skrubbær (C. suecica) og villkornell (C. sanguinea).. Det blir også dyrka artar som kanelkornell, sibirkornell og vårkornell.
Kornell kan visa til tre eller buskar frå planteslektene Cornus og Swida i kornellfamilien, eller berre Cornus der denne er rekna som ei større slekt. Då omfattar ho rundt 45 artar som veks på den nordlege halvkula.
Slektsnamnet Cornus kjem frå latin av ordet cornu, 'horn'. Ordet kornell kjem frå eit italiensk diminutiv av cornus.
Dei fleste kornellar er lauvfellande buskar eller tre med krossvis motsette blad. Blomane er firetalige og veks i endestilte, greinete kvastar. Dei er einkjønna hjå nokre av artane. Blomane dannar ei steinfrukt. Veden er kjend for å vera svært hard.
I Noreg veks to kornellartar vilt, skrubbær (C. suecica) og villkornell (C. sanguinea).. Det blir også dyrka artar som kanelkornell, sibirkornell og vårkornell.
Kornell (Cornus) er en planteslekt i kornellfamilien.
Slekta er stor og ganske uensartet, så noen botanikere har splittet den i opptil seks slekter. I nyere norsk litteratur, som Norsk flora, 7. utg og Artsdatabanken, splittes Cornus i flere slekter, med navn som kornellslekta (Swida), vårkornellslekta (Cornus i snever betydning) og skrubbærslekta (Chamaepericlymenum).[1][2] I internasjonal litteratur er det likevel vanligst å opprettholde Cornus i vid forstand.[3][4][5] Denne artikkelen bruker en vid definisjon av Cornus.
De fleste artene er busker eller trær, men det er også noen urter med jordstengel. Bladene sitter spredt eller motsatt; de lansettformede til ovale, helrandete og har buete nerver. Det er ingen akselblad. De fleste artene er løvfellende, men det er også noen få eviggrønne. Blomstene har fire begerblad og fire kronblad. Blomsterstanden er en kvast, skjerm eller hode. Hos noen arter sitter de små blomstene i et et tett hode og er omgitt av fire eller seks store, hvite støtteblader, som tilsynelatende ser ut som kronblad. Frukten er en steinfrukt med varige begerblad.[6][7]
Kornell har en vid utbredelse i de tempererte og subtropiske områdene på den nordlige halvkule. Det er spesielt mange arter i Øst-Asia og østlige Nord-Amerika. Skrubbær, canadaskrubbær og Cornus unalaschkensis er utbredt i boreale og subarktiske områder. Cornus disciflora vokser i tåkeskogene i Mellom-Amerika. På den sørlige halvkule er det to arter: Cornus peruviana i Andes sørover til Bolivia og Cornus volkensii i de østafrikanske fjellene.[4][5]
I Europa forekommer fire arter naturlig: skrubbær, villkornell, vårkornell og sibirkornell.[8] I Norge er kun skrubbær og villkornell opprinnelig viltvoksende, men alaskakornell og sibirkornell er forvillet fra hager og delvis naturalisert. Vårkornell er for varmekrevende til å kunne reprodusere i norsk klima.[2] Mange kornellarter dyrkes i hager på grunn av blomstene, farger og mønster på bladverk, eller kvister som har sterke farger når de er nakne om vinteren.[9][10] Noen arter har spiselige frukter.
Molekylærgenetiske studier viser at Cornus og søstergruppen Alangium skilte lag i sen kritt for omkring 80 millioner år siden. Det eldste kjente fossilet er fra campanium og ble funnet på Vancouver Island i vestlige Canada. Fossilet er en frukt som ligner på frukten hos vårkornell og nærstående arter. Den er mest lik Cornus piggae, som ellers er kjent fra paleocen i Nord-Dakota. Andre bredt aksepterte fossiler fra paleocen er blader av Cornus swingii fra Nord-Amerika og Cornus krassilovii fra Asia. En biogeografisk analyse utført av Xiang & Thomas i 2008 konkluderte med at Europa hadde vært et sentrum for spredning av alle fire undergrupper innen Cornus. Funnene av Cornus piggae og andre fossiler etter at studien ble utført tyder på at bildet ikke er så enkelt.[5][11][12]
Fire støtteblader omgir blomsterhodene hos Cornus capitata
Blomster i skjerm og spredte blader med buete nerver hos Cornus alternifolia
Frukt og bladverk hos Cornus hemsleyi
Frukt hos canadaskrubbær
Høstfarge hos sibirkornell
. doi:10.7717/peerj.2808. 
Kornell (Cornus) er en planteslekt i kornellfamilien.
Slekta er stor og ganske uensartet, så noen botanikere har splittet den i opptil seks slekter. I nyere norsk litteratur, som Norsk flora, 7. utg og Artsdatabanken, splittes Cornus i flere slekter, med navn som kornellslekta (Swida), vårkornellslekta (Cornus i snever betydning) og skrubbærslekta (Chamaepericlymenum). I internasjonal litteratur er det likevel vanligst å opprettholde Cornus i vid forstand. Denne artikkelen bruker en vid definisjon av Cornus.
Dereń (Cornus L.) – rodzaj ozdobnych krzewów, z rodziny dereniowatych (Cornaceae) z umiarkowanej strefy półkuli północnej. Gatunkiem typowym jest Cornus mas L.[2].
Macrocarpium (Spach) Nakai
Rodzaj siostrzany dla rodzaju Alangium Lam., wraz z którym wchodzi w skład podrodziny Cornoideae Endlicher w rodzinie dereniowatych Cornaceae z rzędu dereniowców Cornales. Rząd ten jest kladem bazalnym grupy astrowych w obrębie okrytonasiennych[1].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa dereniowe (Cornidae Frohne & U. Jensen ex Reveal), nadrząd Cornanae Thorne ex Reveal, rząd dereniowce Cornales Dumort., rodzina dereniowate (Cornaceae (Dumort.) Dumort.), podrodzina Cornoideae Endl., plemię Corneae Dumort., rodzaj dereń (Cornus L.)[3].
Gromada okrytonasienne, klasa dwuliścienne (Magnoliopsida Brongn.), podklasa różowe Rosidae, rząd dereniowce Cornales, rodzina dereniowate Cornaceae, podrodzina Cornoideae Endl.
Dereń (Cornus L.) – rodzaj ozdobnych krzewów, z rodziny dereniowatych (Cornaceae) z umiarkowanej strefy półkuli północnej. Gatunkiem typowym jest Cornus mas L..
Cornus é um género botânico pertencente à família Cornaceae.[1]
Cornus
Swida
Chamaepericlymenum
Benthamidia
Dren (znanstveno ime Cornus) je rod nizkih olesenelih rastlin iz družine drenovk (Cornaceae), ki zrastejo v obliki zelo razvejanega grma ali manjšega drevesa s tankim, močno razpokanim lubjem. V višino zrastejo največ do 5m. Pri nas raste predvsem na kraških tleh na Primorskem, v Istri, Notranjski in na Dolenjskem. Na Krasu je najpogostejša vrsta rumeni dren (Cornus mas L.), ki razvije pravilne rumene cvetove še preden se zgodaj spomladi razvijejo listi. Jeseni se iz oplojenih cvetov razvijejo podolgovato-eliptični, svetlo rdeči plodovi- drenulje, ki so zelo cenjeni kot dodatek v prehrani in v ljudskem zdravilstvu. Dren je poznan tudi po trdem lesu in dolgoživosti, saj stoletna rastlina ni nobena redkost.
Obstajajo še številne varietete drena v svetu, katere so se razvile v različnih klimatskih področjih in različnih tleh. Takšne so:
Dren (znanstveno ime Cornus) je rod nizkih olesenelih rastlin iz družine drenovk (Cornaceae), ki zrastejo v obliki zelo razvejanega grma ali manjšega drevesa s tankim, močno razpokanim lubjem. V višino zrastejo največ do 5m. Pri nas raste predvsem na kraških tleh na Primorskem, v Istri, Notranjski in na Dolenjskem. Na Krasu je najpogostejša vrsta rumeni dren (Cornus mas L.), ki razvije pravilne rumene cvetove še preden se zgodaj spomladi razvijejo listi. Jeseni se iz oplojenih cvetov razvijejo podolgovato-eliptični, svetlo rdeči plodovi- drenulje, ki so zelo cenjeni kot dodatek v prehrani in v ljudskem zdravilstvu. Dren je poznan tudi po trdem lesu in dolgoživosti, saj stoletna rastlina ni nobena redkost.
Kornellsläktet (Cornus) är en växtsläkte i familjen kornellväxter med cirka 60 arter.
Kornellsläktets arter är vanligen buskar, mer sällan träd eller halvbuskar (som ofta beskrivs som fleråriga örter). Bladen sitter motsatta och har enkla, helbräddade blad. Blomställningarna är toppställda eller kommer i bladvecken. Blommorna sitter i flockar eller i kvastar. Kronbladen är fyra. Fodret är klock- till urnlikt med fyra små tänder. Ståndarna är fyra och är fästade mellan kronbladen. Fruktämnet är översittande och består av två karpeller. Frukten är ett bär med två frön.
Wikimedia Commons har media som rör Kornellsläktet.
Kornellsläktet (Cornus) är en växtsläkte i familjen kornellväxter med cirka 60 arter.
Kornellsläktets arter är vanligen buskar, mer sällan träd eller halvbuskar (som ofta beskrivs som fleråriga örter). Bladen sitter motsatta och har enkla, helbräddade blad. Blomställningarna är toppställda eller kommer i bladvecken. Blommorna sitter i flockar eller i kvastar. Kronbladen är fyra. Fodret är klock- till urnlikt med fyra små tänder. Ståndarna är fyra och är fästade mellan kronbladen. Fruktämnet är översittande och består av två karpeller. Frukten är ett bär med två frön.
Дере́н[1] (Cornus) — рід багаторічних рослин родини Деренових, об'єднує близько 50 видів[2]. Переважно це листопадні рослини — дерева або чагарники. Деякі види — трав'янисті рослини.
Більшість видів мають супротивні листки і лише деякі — чергові.
Квітки 4-5-членні.
Плоди у всіх видів — кістянки з однією або двома насінинами. Дозрівають плоди з серпня по жовтень.
Види поширені у Південній та Східній Європі, на Кавказі, у Малій Азії, Японії, Китаї, Північній Америці.
Традиційно, як плодову рослину, культивують лише один вид — дерен справжній. Водночас є ще кілька видів, які мають їстівні плоди і перспективні як плодові рослини. Це, передовсім, Cornus officinalis.
Деякі види використовують як ландшафтні рослини: при створенні живоплотів, вільних груп, бордюрів, у оформленні галявин та інших елементів ландшафтних композицій, завдяки рясному цвітінню та плодоношенню, виключній декоративності завдяки квіткам та приквіткам, ранньому цвітінню до розпускання листків (наприклад, у дерена справжнього), яскравому осінньому забарвленню.
Окремі види:
Дере́н (Cornus) — рід багаторічних рослин родини Деренових, об'єднує близько 50 видів. Переважно це листопадні рослини — дерева або чагарники. Деякі види — трав'янисті рослини.
Chi Giác mộc hay còn gọi chi sơn thù du (danh pháp khoa học: Cornus) là một chi thực vật gồm khoảng 30–60 loài[Note 1] cây thân gỗ trong họ Cornaceae.[2]
Tên gọi giác mộc được giải thích là gỗ của chúng cứng như sừng, thường có thể dùng làm dao găm hoặc mũi tên sát thương.
Chi Giác mộc hay còn gọi chi sơn thù du (danh pháp khoa học: Cornus) là một chi thực vật gồm khoảng 30–60 loài cây thân gỗ trong họ Cornaceae.
Tên gọi giác mộc được giải thích là gỗ của chúng cứng như sừng, thường có thể dùng làm dao găm hoặc mũi tên sát thương.
По информации базы данных The Plant List, род включает 51 вид[7]:
Существует христианская легенда (неизвестного происхождения), что Святой Крест был сделан из кизила[8]. Как утверждается, во времена Христа кизилы были больше, чем сейчас, — самыми большими деревьями в районе Иерусалима. Однако после Распятия Христос изменил растение до его нынешнего состояния: оно стало ниже, его ветви повисли, чтобы его нельзя было больше использовать для распятий. Христос также изменил его цветок, чтобы он напоминал о Кресте, — с четырьмя накрест-лежащими лепестками, которые олицетворяют четыре луча Креста, колючки — гвозди, которыми Христос был прибит, красные тычинки цветков — терновый венец, а красные плоды — его кровь.
На мусульманском востоке существовала в разных вариантах легенда о дьяволе и кизиле.
1. Дьявол долго уговаривал кизиловое дерево расцвести, и когда оно, поддавшись его уговорам, расцвело, то оказалось, что весна едва только началась и ни одно дерево ещё не покрылось цветами из боязни заморозков (на Кавказе кизиловое дерево зацветает раньше других фруктовых деревьев). Отсюда поговорка: «Как дьявол не отходит от кизилового дерева»[9]
2. Когда Аллах сотворил мир, он лег отдохнуть, а на земле настала блаженная весна. Начали распускаться почки, зазеленели деревья, стали появляться цветы. Поднялся тут большой шум. Этот схватит одно, тот тянет другое, ссорятся между собой, ругаются. Не выдержал Аллах, проснулся и стал наводить порядок. Первым делом позвал к себе всех и сказал так: «Неразумные дети мои! Вы перепортите все сады. Повелеваю каждому из вас выбрать себе какое-нибудь растение, чтобы впредь только им и пользоваться». Что тут началось! Кто просит вишню, кто яблоню, кто персик. Подошел к Аллаху и Шайтан.
— И что же ты выбрал? — спросил Аллах. — Кизил. — Почему кизил? — Так, — не хотел сказать правду Шайтан. — Хорошо, бери кизил, — сказал Аллах.
Весело запрыгал Шайтан, ещё бы — он ловко обхитрил всех, выпросив себе кизил. Кизил ведь первым зацветает, значит раньше других растений даст урожай. А первая ягода, как известно, самая дорогая. Но вот настало лето, начали созревать плоды черешни, вишни, яблони, груши, персика. А кизил все не зрел и по-прежнему оставался твердым и зелёным. Сидит Шайтан под деревом, злится: «Да созревай скорей, шайтанова ягода!». Не зреет кизил. Тогда стал Шайтан дуть на ягоды, и сделались они красными-красными, словно пламя, но, как и раньше, оставались твердыми и кислыми.
— Ну, как твой кизил? — спрашивали Шайтана люди. — Гадость, а не ягоды, берите их себе.
Поздней осенью, когда урожай в садах был уже собран, люди пошли в лес за кизилом. Собирая вкусные, спелые ягоды, они посмеивались над Шайтаном: «Просчитался Шайтан!» А Шайтан тем временем бесился от злости и думал, как бы отомстить людям. И придумал. На следующую осень он сделал так, что кизила уродилось вдвое больше. Но чтобы он созрел, нужно было и вдвое больше тепла. Обрадовались люди большому урожаю, не подозревая, что это проделки Шайтана. А солнце истощилось за лето и не могло послать на землю уже достаточно тепла. И наступила такая суровая зима, что позамерзали все сады, а люди чуть живы остались. С тех пор существует примета: коли большой урожай кизила — быть холодной зиме.[10]
По информации базы данных The Plant List, род включает 51 вид:
Cornus × acadiensis Fernald Cornus alba L. — Свидина белая, или Кизил белый Cornus alternifolia L.f. — Кизил супротивнолистный Cornus amomum Mill. — Кизил душистый Cornus × arnoldiana Rehder Cornus asperifolia Michx. — Кизил шершаволистный Cornus austrosinensis W.P.Fang & W.K.Hu — Кизил южно-китайский Cornus bretschneideri L.Henry — Кизил Бретшнейдера Cornus canadensis L. — Кизил канадский Cornus capitata Wall. — Кизил головчатый Cornus chinensis Wangerin — Кизил китайский Cornus controversa Hemsl. — Кизил спорный Cornus darvasica (Pojark.) Pilip. Cornus disciflora Moc. & Sessé ex DC. Cornus drummondii C.A.Mey. — Кизил Друммонда Cornus excelsa Kunth Cornus eydeana Q.Y.Xiang & Y.M.Shui Cornus florida L. — Кизил цветущий Cornus foemina Mill. — Кизил женский Cornus × friedlanderi W.H.Wagner Cornus glabrata Benth. — Кизил голый Cornus hemsleyi C.K.Schneid. & Wangerin — Кизил Хемсли Cornus hongkongensis Hemsl. — Кизил гонконгский Cornus iberica Woronow Cornus koehneana Wangerin — Кизил Кёне Cornus kousa F.Buerger ex Hance — Кизил японский Cornus macrophylla Wall. — Кизил крупнолистный Cornus mas L. — Кизил обыкновенный, или Кизил мужской Cornus meyeri (Pojark.) Pilip. Cornus multinervosa (Pojark.) Q.Y.Xiang Cornus nuttallii Audubon ex Torr. & A.Gray — Кизил Наттолла Cornus oblonga Wall. Cornus officinalis Siebold & Zucc. — Кизил лекарственный Cornus oligophlebia Merr. Cornus papillosa W.P.Fang & W.K.Hu Cornus parviflora S.S.Chien Cornus peruviana J.F.Macbr. Cornus quinquinervis Franch. Cornus racemosa Lam. — Кизил кистевидный Cornus rugosa Lam. — Кизил морщинистый Cornus sanguinea L. — Кизил кровяно-красный Cornus schindleri Wangerin Cornus sericea L. — Кизил блестящий Cornus sessilis Torr. — Кизил сидячий Cornus × slavinii Rehder Cornus suecica L. — Кизил шведский Cornus ulotricha C.K.Schneid. & Wangerin Cornus × unalaschkensis Ledeb. — Кизил уналашкский Cornus volkensii Harms Cornus walteri Wangerin — Кизил Уолтера Cornus wilsoniana Wangerin — Кизил Уилсона山茱萸亞屬 Cornus
四照花亞屬 Benthamidia
棶木亞屬 Swida
草茱萸亞屬 Chamaepericlymenum
山茱萸属（學名：Cornus），又称梾木属，是山茱萸科的一个属，约30-50种，为灌木或乔木。
山茱萸属（學名：Cornus），又称梾木属，是山茱萸科的一个属，约30-50种，为灌木或乔木。
聚伞花序，没有明显的苞叶，花为白色或黄色，果实为红色、蓝色或白色： 山茱萸亚属：有4种，都是灌木或小乔木，花簇有鲜艳的花冠。 Cornus chinensis (川鄂山茱萸)，原生于中国。 Cornus mas (大果山茱萸)，原生于地中海地区。 Cornus officinalis （山茱萸），原生于中国。 Cornus sessilis (黑实山茱萸)，原生于美国加利福尼亚州。 梾木亚属，（Swida）大约有20-30种，都是灌木，没有明显的花冠。 Cornus alba (Swida alba;红瑞木)，原生于西伯利亚和中国北方。 Cornus alternifolia (Swida alternifolia;宝塔茱萸)，原生于美国东北部和加拿大东南部。 Cornus amomum (Swida amomum; Silky Dogwood)，原生于美国东部和加拿大东南。 Cornus asperifolia (Swida asperifolia; Rough-leaf Dogwood). Cornus austrosinensis (Swida austrosinensis;华南梾木)，原生于东亚。 Cornus bretschneideri (Swida bretschneideri; 沙梾)，原生于中国北方。
分類（APG III） 界 : 植物界 Plantae 階級なし : 被子植物 Angiosperms 階級なし : 真正双子葉類 Eudicots 階級なし : コア真正双子葉類 Core eudicots 階級なし : キク類 Asterids 目 : ミズキ目 Cornales 科 : ミズキ科 Cornaceae 属 : ミズキ属 Cornus 学名 Cornusミズキ属（ミズキぞく、学名: Cornus）はミズキ科の属で、高木・低木（一部は多年草）40種前後を含む。
花は子房下位で4数性。集散花序または頭状花序になり、基部に4-6枚の総苞片をもつものも多い。
北米と東アジアを中心に北半球の温帯から亜寒帯に分布する。日本には5種が自生する。
白色または紅色の目立つ総苞をもつハナミズキやヤマボウシはよく栽培される。
サンシュユ亜属とヤマボウシ亜属の果実は食用にできるが、ミズキ亜属の果実はわずかに毒性がある。
以下に示す4つ（またはさらに多数）の亜属に分類され、これらを別の属とすることも多い。
花は白色または黄色で、集散花序をなし、基部に小さい総苞がある。
集散花序、総苞はない。20-30種ある。
小低木または多年草で、茎は地面を這う。頭状花序で目立つ総苞があり、果実は赤く熟す。
頭状花序、目立つ総苞があり、果実は赤色または橙色に熟す。5種あり、核果のなる Benthamidia と、複合果になる Dendrobenthamia に細分することもある。
층층나무속(Cornus)은 층층나무과의 한 속이다.
위키미디어 공용에 관련 미디어 분류가 있습니다.
.jpg)
.jpg)
