Aralıq dənizindən Qafqaza və Şimali İrana qədər geniş ərazidə yayılmışdır.
Hündürlüyü 8 m-ə qədər оlan kоl və ya çох da iri оlmayan ağacdır. Cavan budaqlarının rəngi yaşıldan qırmızıya qədər dəyişir. Yarpaqların uzunluğu 4-10 sm, еni isə 5-10 sm, tünd-yaşıl rəngdə оlub, saplağı 1,5-4,5 sm-dir. Yarpaq ayası 5-9 yumurtavari nеştər və ya uzunsоv nеştərşəkilli dilimlidir, qaidəsi ürəkvari və ya dairəvidir, kənarları ikiqat mişardişlidir, üst səthi çılpaqdır. Çiçəkləri qırmızı və ağ оlub, diamеtri 6-8 mm-dir, başcıqlarda tоplanmışdır. Qanadlı mеyvələri 1-3 sm uzunluqda, çılpaqdır. Bitiki aprеl-may aylarında çiçəkləyir, оktyabr-nоyabr aylarında mеyvə vеrir.
İsti, quru yamaclarda, sеyrək kоlluqlarda gеniş yayılmışdır. İşıq və istisеvəndir, sоyuğa və küləyə davamlıdır, yarımkölgəyə dözür.
Respublikamızda suvarılan düzən və dağətəyi zоnalarda, Abşеrоnda park və bağlarda rast gəlinir.
Bir çox rayonlarda mədəni yaşıllaşdırmada tək və qrup əkinlərində rast gəlinir.
Acer palmatum, anomenat també Auró japonès (com també en el cas de l'Acer japonicum),en japonès: irohamomiji, イロハモミジ, o momiji, 紅葉) és una espècie d'auró i és planta nativa del Japó, Corea, Xina, Mongòlia oriental isud-est de Rússia.[1] 'hi ha molts cultivars diferents i es cultiven a tot el món com a planta ornamental especialment per les seves atractives fulles.
Acer palmatum és un arbust caducifoli o un arbret que fa fins a 10 m i rarament 16 m d'alt.[2] Les fulles fan de 4–12 cm i són palmades i lobulades. El fruit és una samara de 2–3 cm de[Cal aclariment] amb llavors de 6–8 mm seed. Les quals requereixen un tractament d'estratificació per a poder germinar. .[2][3]
Fins i tot en la natura, Acer palmatum mostra una considerable variació genètica.[2]
N'hi ha tres subespècies:[2][3]
Aquest auró es cultiva al Japó des de fa segles i també en zones de clima temperat de tot el món. El primer espècimen va arribar a Anglaterra l'any 1820.
El botànic Carl Peter Thunberg va viatjar al Japó a finals del segle xviii.[4] Va ser ell qui li donà l'epítet específic de palmatum per la forma de palmell de la mà de les seves fulles.
Des de fa segles es fan servir com a bonsai[5]
Prefereix un sòl ben drenat i no se'ls ha d'adobar en excés, moltes de les seves varietats poden créixer en contenidors.[6]
Acer palmatum, anomenat també Auró japonès (com també en el cas de l'Acer japonicum),en japonès: irohamomiji, イロハモミジ, o momiji, 紅葉) és una espècie d'auró i és planta nativa del Japó, Corea, Xina, Mongòlia oriental isud-est de Rússia. 'hi ha molts cultivars diferents i es cultiven a tot el món com a planta ornamental especialment per les seves atractives fulles.
Javor dlanitolistý (Acer palmatum, japonsky: 紅葉, いろは紅葉 nebo いろはもみじ, irohamomidži) je druh dřevin přirozeně rostoucí na území Japonska, Koreje a v Číně.[2] Mnoho odlišných kultivarů tohoto druhu bylo vyšlechtěno a rozšířeno do mnoha zemí na celém světě pro atraktivní barvy a tvary.
Acer polymorphum (Siebold.&Zucc.).
Javor dlanitolistý patří mezi opadavé keře nebo malé stromy. Dorůstá výšky 6–10 m, vzácně 16 m. Často roste jako podrost v listnatých lesích. Může růst jako vícekmen. V Japonsku mají stromy často obrácený pyramidální nebo oblý až převislý tvar.[3]
Listy jsou 4–12 cm dlouhé a stejně široké, dlouze řapíkaté, jednoduché, dlanité, ostře rozdělené s pěti, sedmi, nebo devíti špičatě zakončenými laloky a s pilovitými okraji. Listy původního druhu na podzim červenají, ale jsou vyšlechtěny i celoročně zbarvené kultivary. Daří se mu ve vlhké propustné humózní půdě, ale je relativně nenáročný. Vhodné k výsadbě jsou chráněné a stinné polohy. Květy jsou malé, jednotlivé s pěti červenými, nebo purpurovými kališními lístky a pěti bělavými okvětními lístky. Kvete v květnu až červnu. Plodem jsou křídlaté dvounažky 2–3 cm dlouhé s 6–8mm semeny.[3][4]
V přírodě Acer palmatum ukazuje množství genetických variant. Je zajímavé pěstovat různé kultivary s různou barvou, tvarem koruny a listů.[3]
Lze rozeznat tři poddruhy:[3][4]
Japonský javor roste v teplých oblastech Japonska a je staletí pěstován pro okrasné účely.[3] Červenolisté kultivary jsou nejvíce populární, oblíbené jsou také kaskádovitě rostoucí zelené kultivary s hluboce sekanými listy.[3]
Některé kultivary při pěstování v mírném pásmu (ČR) snášejí slunce, jiné preferují stín. Nejvíce z nich pěstujeme ve skupinách a jsou vhodné i jako okraje cest. Jejich kořenový systém není invazivní a jsou to kompaktní dřeviny. Stromy preferují dobře propustné humózní půdy dobře zásobené vodou a živinami. Lépe roste, pokud je přihnojován. Barevné kultivary by měly být přihnojovány hnojivy s obsahem draslíku. Mnoho kultivarů javorů může být úspěšně pěstováno v nádobách.[5]
Během chladného období roku je třeba u bonsají zabránit promrzání obalením nádoby, nebo zapuštěním nádoby do země. Zaléváním během zimy je rostlina udržována aby netrpěla suchem. Druh dobře snáší exhalace. Snáší řez, ale většina kultivarů má typickou stavbu koruny, takže pravidelný řez není vhodný. Javor dlanitolistý obvykle netrpí škůdci.
Dobře roste s rododendrony.[zdroj?]
Lze jej rozmnožovat řízky, ale efektivnější a používanější je rozmnožování semeny. Kultivary se množí roubováním na semenáče.
Přes 1,000 kultivarů je rozmnožováno převážně vegetativně řízky, očkováním, nebo roubováním.[3]
Příklady kultivarůː
Název japonský javor je někdy používán i pro jiné druhy javorůː
Vzhledem k tomu, že tyto javory jsou fenotypově variabilní v rámci jednotlivých druhů a dále podstupují křížení, může být u kultivarů rozlišení mezi druhy obtížné. Ve školkařství je Acer palmatum často používán jako podnož pro odrůdy i jiných druhů.[3]
Momiji (A. palmatum) – podzimní barvy v Kjóto, Japonsko.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Acer palmatum na anglické Wikipedii.
Javor dlanitolistý (Acer palmatum, japonsky: 紅葉, いろは紅葉 nebo いろはもみじ, irohamomidži) je druh dřevin přirozeně rostoucí na území Japonska, Koreje a v Číně. Mnoho odlišných kultivarů tohoto druhu bylo vyšlechtěno a rozšířeno do mnoha zemí na celém světě pro atraktivní barvy a tvary.
Japansk løn (Acer palmatum) er en løvfældende busk eller et lille træ med en vækstform, der først er opret, men som senere bliver overhængende. På grund af den uregelmæssige vækst og også på grund af de røde høstfarver plantes arten og dens sorter meget i haverne. Desuden er den meget brugt som bonsaiplante.
Japansk løn er en løvfældende busk eller et lille træ. Vækstformen er først opret, men senere bliver den overhængende. Stammen er ganske kort, og hovedgrenene er opstigende. Barken er først rød, men den bliver senere grålig og svagt stribet. Knopperne er modsatte, røde og spidse.
Bladene er dybt indskårne (mere end halvvejs ind mod midterribben) og håndlappede med 5-11 lapper. Hver af lapperne er smalle og omvendt ægformede til lancetformede med savtakket bladrand og lang spids. Oversiden er friskt grøn, mens undersiden er lidt lysere. Høstfarven er klart rød. Blomsterne sidder i halvskærme, hvor hver blomst er rød, men ret lille. De vingede frø modner godt de fleste år og spirer villigt under de rette (fugtige, men veldrænede) forhold.
Rodnettet består af nogle få, højtliggende hovedrødder med mange fint forgrenede siderødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 6 x 4 m (20 x 15 cm/år). Disse mål kan fx anvendes, når arten udplantes.
Japansk løn gror naturligt i Nordkina, Sydkorea og på de japanske hovedøer. Dér findes den på mineralrig, vulkansk jord med megen regn, og den optræder den som underskov og skovbryn blandt andre løvfældende træer.
På den sydlige del af Tsukuba-bjergkæden i Ibaraki-præfekturet (på østkysten af Honshu), Japan, vokser arten sammen med bl.a. skæbnetræ, butbladet liguster, Castanea crenata (en art af kastanje), djævletræ, dværgazalea, Eriobotrya japonica ("japanmispel"), fliget kranstop, guldbåndslilje, haveaucuba, havehortensia, Hosta sieboldiana, hvid fredløs, hvid jodplante, hvid morbær, hækberberis, japanpileurt, japansk akshale, japansk asters, japansk avnbøg, japansk blommetaks, japansk blåregn, japansk bøg, japansk el, japansk fyr, japansk konvalbusk, japansk kryptomeria, japansk prydæble, japansk skimmia, japansk spiræa, japansk stjerneanis, japansk styrax, japansk sølvlys, japansk zelkova, kalopanax, kantet konval, kurilermagnolia, manchurisk aralie, mangeblomstret sølvblad, ranunkelbusk, Quercus glauca (en art af eg), rødnervet løn, smalbladet perikon, solcypres, Sorbus japonica (en art af røn), stikkelbærkiwi, stuearalie, tofarvet kløverbusk, vingebenved, Vitis thunbergii (en art af vin) og ægte kamelia[1]
De forhandlede sorter er podet på frøplanter af kultivarene, typisk 'Atropurpureum'. Nogle sorter er frøkonstante, og det forekommer derfor at grundstammer sælges under sortsnavne.
1. Røde blade
2. Lyse blade
3. Normale blade
Japansk løn (Acer palmatum) er en løvfældende busk eller et lille træ med en vækstform, der først er opret, men som senere bliver overhængende. På grund af den uregelmæssige vækst og også på grund af de røde høstfarver plantes arten og dens sorter meget i haverne. Desuden er den meget brugt som bonsaiplante.
Der Fächer-Ahorn (Acer palmatum) gehört zur Gattung der Ahorne. Der ursprünglich aus Japan, Korea und China stammende grüne Fächer-Ahorn hat eine Wuchshöhe bis 15 Meter.[1] Der Name leitet sich vom lateinischen 'palma' („Handfläche“) ab und bezieht sich auf die Blattform der Pflanze.
Der grüne Fächer-Ahorn wächst breitbuschig mit schirmartig geneigten Ästen. Die gegenständigen Blätter sind bis tief unter die Mitte in fünf bis elf spitz zulaufende Lappen gespalten. Die Ränder der Lappen sind gezähnt. Die Blätter werden bis zu 20 Zentimeter groß.[2] Die Rinde des Baumes ist bei jungem Holz dunkelbraun und glatt, färbt sich aber bei zunehmendem Alter und Bildung von Borke hellgrau.
Die Blütentrauben besitzen 5 Blütenblätter und werden im Mai bis Juni gebildet. Von der Art sind etwa 500 Sorten bekannt.[2][3] Während der Ahorn in seiner Heimat zu großen Bäumen heranwachsen kann, ist dies bei nach Europa importierten Exemplaren und Züchtungen eher selten und dauert sehr lange. Der Grund hierfür ist das in Europa insgesamt kühlere und trockenere Klima, kombiniert mit kürzeren Vegetationsperioden. Er blüht im Mai bis Juni mit roten, später braunen Blütentrauben.
Die Früchte sind Zerfallfrüchte und spalten sich in zwei Samen mit jeweils einem „Flügel“.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 26.[4]
Der Fächer-Ahorn gedeiht am besten an einem sonnigen bis halbschattigen Standort. Die Pflanze bevorzugt lockere und humose Böden mit guter Drainage und leicht saurem pH-Wert.[5] Staunässe führt sehr schnell zu einem Absterben der Feinwurzeln durch Sauerstoffmangel. Der Austrieb ist je nach Sorte gelblich bis leuchtend rot. Gleiches gilt für die sehr intensive Herbstfärbung.
Der Fächer-Ahorn wird in Europa vornehmlich als Zierpflanze genutzt und geschätzt. Die Gründe dafür liegen meist in der grazilen Form und der intensiven Herbstfärbung begründet. In Japan ist er der wichtigste Baum der traditionellen Gartengestaltung und kündigt den Herbst an.[6] Dort werden vornehmlich die ursprünglichen grünen Sorten gepflanzt. Eine breite Verwendung findet auch in der Bonsaikunst statt. Aus dieser Verbindung gingen auch viele gezüchtete Sorten hervor, die den gestellten Anforderungen entsprechen. Je nach Sorte haben die Blätter mehr Finger, sind stärker geschlitzt, besitzen eine andere Farbe (teils auch nur zu bestimmten Jahreszeiten) oder die Rinde ist rauer als gewöhnlich. Oft sind auch mehrere Merkmale kombiniert. Für die Sorten existiert ein System, das sie explizit in Kategorien einordnet.[7]
Die Vermehrung dieser Zuchtsorten ist schwierig, da sie über Samen nicht sortenrein möglich ist. Bei der Aussaat erhält man zu 50–90 % normalen, grünen Fächer-Ahorn, der Rest sind alle möglichen Varietäten. Im kommerziellen Bereich wird entsprechend gewöhnlicher grüner Fächer-Ahorn ausgesät, auf den anschließend Äste einer Mutterpflanze gepfropft werden. Unabhängig davon ist es möglich sortenreine Pflanzen über vegetative Vermehrung zu erhalten.[8]
Der Fächer-Ahorn hat den Ruf, einen Rückschnitt nicht besonders gut zu vertragen. Oft findet man bei einem Kauf Hinweise, dass man auf Schneiden verzichten soll. Allerdings ist das nur bedingt der Fall und auch seine große Beliebtheit bei Bonsaigestaltern spricht klar dagegen. Immerhin werden bei der Bonsaigestaltung Pflanzen regelmäßig geschnitten[9] und zum Teil über Jahrhunderte in ihrer Form gehalten und diese verfeinert. Allerdings erfordert der Schnitt mehr Bedacht als bei anderen Pflanzen, da der Fächer-Ahorn schlecht aus dem alten Holz neue Triebe wachsen lässt. Man muss bedenken, dass – obwohl der Fächer-Ahorn in Europa oft kaum größer als ein Strauch wird – er eben doch ein Baum ist. Entsprechend schwer fällt es ihm, komplett bis zum Stamm entfernte Äste zu ersetzen. Am besten lässt man der Pflanze immer etwas junges Holz mit schlafenden Augen, so dass ein Neuaustrieb erfolgen kann. Dabei sollte man aber nicht zu knapp schneiden, da der Ahorn zum Selbstschutz immer etwas zurücktrocknet, wobei eventuell schlafende Augen auch betroffen sein könnten. Beim Schnitt schneidet man auf junge Seitentriebe zurück, anschließend sollte man ein Wundverschlussmittel auftragen. Am besten sind hierfür japanische, die man im Bonsai-Fachhandel erhält. Die regulären wie Lac-Balsam sind unbrauchbar und schaden dem Baum sogar. Besonders schnell verschließt sich die Wunde, wenn sich oberhalb von ihr ein vitaler Ast befindet. Der von dort nach unten gerichtete Baumaterialstrom fördert die Wundkallusbildung und hilft, die Wunde schnell zu schließen. Bei der Bonsai-Gestaltung wird ab einer gewissen Reife zur Förderung der Feinverzweigung beim Neuaustrieb aller Blätter jeweils immer die Triebspitze entfernt. Dadurch wird der Ahorn angeregt, schlafende Knospen zu wecken. Er bildet dann kürzere Blattabstände und kleinere Blätter, zwei Dinge, die bei der Bonsai-Gestaltung elementar wichtig sind. Gleichzeitig bremst das den Baum auch in seinem Wachstum.
Der Fächer-Ahorn (Acer palmatum) gehört zur Gattung der Ahorne. Der ursprünglich aus Japan, Korea und China stammende grüne Fächer-Ahorn hat eine Wuchshöhe bis 15 Meter. Der Name leitet sich vom lateinischen 'palma' („Handfläche“) ab und bezieht sich auf die Blattform der Pflanze.
Acer palmatum, commonly known as Japanese maple,[3] palmate maple,[4] or smooth Japanese maple[5] (Japanese: irohamomiji, イロハモミジ, or momiji, (栴), is a species of woody plant native to Japan, Korea, China, eastern Mongolia, and southeast Russia.[6] Many different cultivars of this maple have been selected and they are grown worldwide for their large variety of attractive forms, leaf shapes, and spectacular colors.[7]
Acer palmatum is deciduous, with the growth habit of a shrub or small tree reaching heights of 6 to 10 m (20 to 33 ft), rarely 16 m (52 ft), reaching a mature width of 4.5 to 10 m (15 to 33 ft),[8] often growing as an understory plant in shady woodlands. It may have multiple trunks joining close to the ground. In habit, its canopy often takes on a dome-like form, especially when mature.[9] The leaves are 4–12 cm (1+1⁄2–4+3⁄4 in) long and wide, palmately lobed with five, seven, or nine acutely pointed lobes. The flowers are produced in small cymes, the individual flowers with five red or purple sepals and five whitish petals. The fruit is a pair of winged samaras, each samara 2–3 cm (3⁄4–1+1⁄4 in) long with a 6–8 mm (1⁄4–5⁄16 in) seed. The seeds of Acer palmatum and similar species require stratification in order to germinate.[9][10]
Even in nature, Acer palmatum displays considerable genetic variation, with seedlings from the same parent tree typically showing differences in such traits as leaf size, shape, and color. The overall form of the tree can vary from upright to weeping.[9]
Three subspecies are recognised:[9][10]
Acer palmatum has been cultivated in Japan for centuries and in temperate areas around the world since the 1800s.[9] The first specimen of the tree reached Britain in 1821.
When Swedish doctor-botanist Carl Peter Thunberg traveled in Japan late in the eighteenth century, he produced drawings of a small tree that would eventually become synonymous with the high art of oriental gardens.[11] He gave it the species name palmatum after the hand-like shape of its leaves, similar to the centuries-old Japanese names kaede and momiji, references to the 'hands' of frogs[12] and babies, respectively.
Japanese horticulturalists have long developed cultivars from maples found in Japan and nearby Korea and China. They are a popular choice for bonsai[13] enthusiasts and have long been a subject in art.
Numerous cultivars are popular in Europe and North America, with red-leafed favored, followed by cascading green shrubs with deeply dissected leaves.[9]
Acer palmatum includes thousands of named cultivars with a variety of forms, colors, leaf types, sizes, and preferred growing conditions. Heights of mature specimens range from 0.5 to 25 m (1 1⁄2 to 82 ft), depending on type.
Preparations from the branches and leaves are used as a treatment in traditional Chinese medicine.[14]
In their natural habitat, they grow in the understory; most cultivars prefer part shade, especially in hotter climates, but they will also grow in heavy shade. Some cultivars will tolerate full sun, more so at higher latitudes and less at lower latitudes; red, purple-red, black-red, bronze, and some dark green cultivars are generally more full sun tolerant. Variegated white, cream, yellow, yellow-orange, or light green cultivars mostly require shade protection. Almost all are adaptable and blend well with companion plants. The trees are particularly suitable for borders and ornamental paths because the root systems are compact and not invasive. Many varieties of Acer palmatum are successfully grown in containers.[15][16] Trees are prone to die during periods of drought and prefer consistent water conditions; more established trees are less prone to drought. They benefit from being mulched yearly with a 2" layer of aged organic matter mulch, covering at least beyond the entire drip-line of the tree, but not allowed to touch the bark at the base of the tree. Moderate to well-drained soil is essential as they will not survive in poorly drained waterlogged soil. Trees do not require or appreciate heavy fertilization and should only be very lightly fertilized, preferably using polymer-coated slow-release fertilizer with a 3 to 1 ratio of nitrogen to phosphorus respectively, or preferably a bio-solid based fertilizer like a 6-4-0 N-P-K. High Nitrogen lawn fertilizer should be avoided in the immediate vicinity of these trees, as excessive nitrogen can cause overly vigorous growth that is not consistent with the natural form of the tree, and is prone to dieback and pathogens.
Japanese maples are best to grow in hardiness zones 5-8.[17][18]
If space is not a constraint, no pruning is necessary except to remove any dead branches. Trees naturally self-prune foliage that doesn't receive enough light, such as internal branches which are overly shaded by its own canopy. Some growers prefer to shape their trees artistically or to thin out interior branches to better expose the graceful main branches. The form of the tree, especially without leaves in winter, can be of great interest and can be pruned to highlight this feature. Trees heal readily after pruning without needing aftercare. This species should not be pruned like a hedge, but instead methodically shaped by carefully choosing individual branches to remove. They can also be pruned just to maintain a smaller size to suit a particular location. Acer palmatum can also be used as espalier.
Over 1,000 cultivars have been chosen for particular characteristics, which are propagated by asexual reproduction most often by grafting, but some cultivars can also be propagated by budding, cuttings, tissue culture, or layering. Some cultivars are not in cultivation in the Western world or have been lost over the generations, but many new cultivars are developed each decade.[9] Cultivars are chosen for phenotypical aspects such as leaf shape and size (shallowly to deeply lobed, some also palmately compound), leaf color (ranging from chartreuse through dark green or from orange to red, to dark purple, others variegated with various patterns of white and pink), bark texture and color, and growth pattern. Most cultivars are less vigorous and smaller than is typical for the species, but are more interesting than the relatively mundane species. Cultivars come in a large variety of forms including upright, broom, vase, umbrella, weeping, cascading, dwarf, shrub, and ground cover. Most cultivars are artificially selected from seedlings of open-pollinated plants, purposeful breeding is not common, and less often from grafts of witch's brooms.
In Japan, iromomiji is used as an accent tree in Japanese gardens, providing gentle shade next to the house in the summer and beautiful colors in autumn. Many cultivars have characteristics that come into prominence during different seasons, including the color of new or mature leaves, extraordinary autumn color, color and shape of samaras, or even bark that becomes more brightly colored during the winter. Some cultivars can scarcely be distinguished from others unless labeled. In some cases, identical cultivars go by different names, while in other cases, different cultivars may be given the same name.
A selection of notable or popular cultivars, with brief notes about characteristics that apply during at least one season, includes the following.[9] agm indicates the cultivar has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.
In addition to the cultivars described above, a number of cultivar groups have been naturally selected over time to such an extent that seedlings often resemble the parent. Many of these are sold under the same name as the cultivars, or even propagated by grafting, so there is often much ambiguity in distinguishing them.[9] In particular, a number of dark-red Acer palmatum are sold with the names ‘Atropurpureum’ and ‘Bloodgood’. Many different cultivars with delicate lace-like foliage are sold under names such as ‘Dissectum’, ‘Filigree’ and ‘Laceleaf’.[9]
The term "Japanese maple" is also sometimes used to describe other species, usually within the series Palmata, that are similar to A. palmatum and native to China, Korea or Japan, including:
Given that these maples are phenotypically variable within each species, and may hybridise with one another, distinguishing between them may be a matter of gradient speciation. In commercial propagation, A. palmatum is often used as rootstock for many of these other species.[9]
{{cite web}}
: CS1 maint: url-status (link) {{cite web}}
: CS1 maint: url-status (link) Acer palmatum, commonly known as Japanese maple, palmate maple, or smooth Japanese maple (Japanese: irohamomiji, イロハモミジ, or momiji, (栴), is a species of woody plant native to Japan, Korea, China, eastern Mongolia, and southeast Russia. Many different cultivars of this maple have been selected and they are grown worldwide for their large variety of attractive forms, leaf shapes, and spectacular colors.
El arce japonés palmeado,[1] arce palmado japonés, arce japonés o arce polimorfo (Acer palmatum) (en idioma japonés:イロハカエデ irohakaede), es una especie de arce nativa de Japón y de Corea del Sur. Algunas fuentes aseveran que también es nativa de China,[2] pero otras tratan arces chinos similares como especies separadas.[3]
Es un arbusto o árbol pequeño que alcanza alturas de 6-10 m, raramente 16 m; con frecuencia crece como planta accesoria en bosques sombreados. Puede tener múltiples troncos cerca del suelo. En hábito de crecimiento, adopta forma de pirámide (especialmente cuando es joven) o de domo (cuando es más maduro).[4] Sus hojas tienen 4–12 cm de largo y ancho; son palmatilobadas con 5-7-9 lóbulos agudos punteados, de colores purpúreos rojizos, tornándose rojo brillantes en otoño. Es muy decorativo por sus hojas rojo púrpura transparentes en primavera, más tenues en verano, volviéndose rojo violáceas en otoño. Las flores están en pequeñas cimas, las flores individuales con 5-sépalos rojos o púrpuras y 5-pétalos blancuzcos. Fruto: par de sámaras aladas, cada una de 2-3 cm de largo con semillas de 6-8 mm. Sus semillas (así como las de especies similares) requieren estratificarse para germinar.[4][5]
En la naturaleza, Acer palmatum despliega considerable variación genética: las siembras del mismo árbol paterno pueden mostrar diferencias en rasgos como el tamaño y la forma de hoja, y el color.[4]
Se reconocen tres subespecies:[4][5]
Puede crecer en áreas templadas de todo el mundo. Se cultiva en Japón desde hace siglos.[4]Desde que fue exportada en el s. XIX, existen numerosos cultivares comercializados y comunes en la jardinería de Europa y de Norteamérica. Los de hojas rojas son los más populares, seguidos por los arbustos verdes con hojas profundamente recortadas o disectadas.[4] Es también tradicional su uso como bonsái.
Como muchos arces, se adapta bien, pero crece mejor en suelos profundos, bien drenados y fértiles. Crece bien como árbol secundario, pues tolera la sombra. Sin embargo, él mismo provoca mucha sombra, haciendo difícil el avance de otras especies. Las siembras se pueden convertir en una molestia, y el árbol puede volverse una especie invasora en bosques.
Existen unos 1000 cultivares de características particulares, que sólo se pueden propagar por injerto. Algunos de esos no se cultivan en el Hemisferio Occidental o se han perdido, pero se desarrollan muchos nuevos cultivares cada década.[4] Los cultivares se eligen por aspectos fenotípicos como forma y tamaño de hoja (suave a profundamente lobuladas, algunas palmadas), color de hoja (de clarísima a verde oscura o de rojo a púrpura negro, o variegadas con diversos patrones de blanco y rosa), textura y color de corteza y porte. Algunos cultivares son árboles más grandes y vigorosos que la propia especie. Muchos son arbustos que raramente alcanzan 5 dm de altura. Unos pocos cultivares delicados se cultivan en macetas y no llegan a 3 dm. Algunos de los cultivares más deformes o enanos crecen de escoba de brujas, pero más son de plantas mutadas o han sido artificialmente seleccionadas progresivamente tras muchas generaciones.[4]
Muchos cultivares tienen características distintivas en diferentes estaciones, incluyendo color de hojas nuevas o viejas, color veraniego, color y forma de sámaras, o por su corteza brillante en invierno. En algunos casos, el mismo cultivar tiene diferentes nombres; en otros casos, diferentes cultivares pueden tener el mismo nombre.
Una selección de cultivares notables o comunes con breves notas de sus características, durante al menos una estación, incluye los siguientes.[4]
Además de los cultivares descritos arriba, un número de grupos de cultivares han sido naturalmente seleccionados con el tiempo extendiendo las siembras. Muchos de esos se venden bajo el mismo nombre como cultivares, o aún propagados por injerto, por lo que hay mucha dificultad para distinguirlos.[4] En particular, un número de arces japoneses rojo negruzcos se venden con los nombres de "Atropurpureum" y "Bloodgood". Muchos arces con delicados follajes en cintas se comercializan con nombres como "Dissectum", "Filigree", "Laceleaf".[4]
El término "arce japonés" también se usa para describir otras especies, usualmente dentro de series Palmata, que son similares a A. palmatum y nativas de Japón, Corea y China, incluyendo:
Ya que estos arces son fenotípicamente variables dentro de cada especie y pueden hibridarse con otros, distinguirlos puede ser asunto de especiación gradual. En propagación comercial, A. palmatum es frecuentemente usado como portainjerto de esas otras especies.[4]
Acer palmatum fue descrita por Carl Peter Thunberg y publicado en Systemat Vegetabilium. Editio decima quarta 911. 1784.[6]
Acer: nombre genérico que procede del latín ǎcěr, -ĕris 'afilado', referido a las puntas características de las hojas o a la dureza de la madera que, supuestamente, se utilizaría para fabricar lanzas. Ya citado en, entre otros, Plinio el Viejo, 16, XXVI/XXVII, refiriéndose a unas cuantas especies de Arce.[7]
palmatum: epíteto latino que significa "como palma".[8]
El arce japonés palmeado, arce palmado japonés, arce japonés o arce polimorfo (Acer palmatum) (en idioma japonés:イロハカエデ irohakaede), es una especie de arce nativa de Japón y de Corea del Sur. Algunas fuentes aseveran que también es nativa de China, pero otras tratan arces chinos similares como especies separadas.
Ilustración. Hojas de otoño.Japoniar astigarra (Acer palmatum) (japonieraz:イロハカエデ irohakaede), astigar espezie bat da, Japoniako eta Hego Koreako jatorria duena. Txinakoa ere dela diote aditu batzuek,[1] baina Flora de China-k antzekoak diren astigar txinatarrak aparte dauden espezie moduan tratatzen ditu.[2]
Delikatuegia da izozteak eta eguzki beroa jasateko. Ondo drenaturiko lurrak behar ditu. Purpura koloreko lore txikiak ditu. Hostotza fina du, berde argitsua baina udazkenean gorri distiratsu bihurtzen da. Altuera 2-4 metrokoa izaten da.
Acer palmatum Carl Peter Thunberg-ek deskribatu zuen eta honetan argitaratu: Systemat Vegetabilium. Editio decima quarta 911. 1784.[3]
Acer: latinezko ǎcěr, -ĕris izen generikotik dator (zorrotz), hostoek dituzten puntei erreferentzia eginez, edo egurrari, oso gogorra denez lantzak egiteko erabili omen zelako. Plinio Zaharrak (16, XXVI/XXVII) astigarraren hainbat espezie aipatu zituen.[4]
palmatum: latinezko epitetoa, 'palma modukoa' zela adierazten zuena.[5]
Japoniar astigarra (Acer palmatum) (japonieraz:イロハカエデ irohakaede), astigar espezie bat da, Japoniako eta Hego Koreako jatorria duena. Txinakoa ere dela diote aditu batzuek, baina Flora de China-k antzekoak diren astigar txinatarrak aparte dauden espezie moduan tratatzen ditu.
Delikatuegia da izozteak eta eguzki beroa jasateko. Ondo drenaturiko lurrak behar ditu. Purpura koloreko lore txikiak ditu. Hostotza fina du, berde argitsua baina udazkenean gorri distiratsu bihurtzen da. Altuera 2-4 metrokoa izaten da.
Japaninvaahtera (Acer palmatum) on Aasiasta kotoisin oleva vaahteralaji. Puutarhamyymälöissä sitä sekoitetaan välillä hokkaidonvaahteraan (Acer japonicum).
Japaninvaahtera kasvaa noin 1–2 metriä korkeaksi.[2] Runko haarautuu usein maasta asti niin, että aikuisen kasvin muoto on kärjellään seisova pyramidi. Japaninvaahteran lehdet ovat 5–10 cm leveitä ja jakautuvat 5–7 sormimaiseen liuskaan.[2] Japanissa siitä on kehitetty yli tuhat eri viljelymuotoa. Osa niistä on koko kesän punalehtisiä.
Japaninvaahtera kasvaa luonnonvaraisena Japanissa, Koreassa, Taiwanilla ja Kiinan itäosissa.[3] Kasvuympäristöjä ovat tuoreet keskiravinteiset lehti- ja sekametsät, mutta joskus myös rehevät ja tulvivat jokivarsimetsät.[2]
Japaninvaahtera (Acer palmatum) on Aasiasta kotoisin oleva vaahteralaji. Puutarhamyymälöissä sitä sekoitetaan välillä hokkaidonvaahteraan (Acer japonicum).
Acer palmatum
L’Érable palmé (Acer palmatum), ou Érable japonais lisse, est une espèce indigène en Chine, en Corée, au Japon et à Taiwan[1]. Il appartient à la famille des Sapindaceae et à la section Palmata de la classification des érables. Cette espèce d’arbre est souvent plantée dans les jardins pour ses formes et ses couleurs variées. Son nom vernaculaire érable japonais lisse, provient de la forme caractéristique fortement découpée de ses feuilles et de l'origine géographique de sa classification par le naturaliste suédois, Carl Peter Thunberg lors d'un voyage au Japon.
Le port général de l’érable palmé est arborescent. Sa taille varie entre 5 et 12 mètres avec une moyenne de 7 mètres[2]. C’est un arbre glabre, ce qui veut dire qu’il ne possède pas de poils. L’écorce est lisse de couleur vert gris ou brun clair. Ses feuilles simples sont opposées et possèdent un pétiole de 2 à 6 centimètres. Elles mesurent de 5 à 10 centimètres formant une palme composée de 5 à 7 lobes. Ces lobes présentent un sommet offrant une pointe allongée et très aiguë, la marge des feuilles est nettement dentée ou doublement dentée. Les bourgeons hivernants sont de petits cônes rouges avec 5 paires d’écailles. Le bourgeon terminal est généralement absent[3],[4].
L’érable palmé possède une inflorescence de type corymbe qui fait 3 à 4 centimètres et qui est composée de 10 à 20 fleurs. Celles-ci apparaissent en même temps que les feuilles[4]. Les fleurs sont composées de 5 sépales rouge-pourpre et de 5 pétales allant du jaune pâle au blanc rosâtre. Ceux-ci sont plus petits que les sépales qui mesurent en moyenne 3 mm. La plante possède des fleurs mâles et des fleurs femelles, elle est donc monoïque.
Les fruits de l’Acer palmatum sont des disamares, car ils possèdent 2 excroissances en forme d’ailes. Ces ailes forment un angle obtus et sont quasiment alignées. Le fruit est une akène qui fait approximativement 1,5 cm en comptant l’aile[3]. Il s’agit d’un fruit sec; n’étant pas charnu, il n'est pas appétant pour les animaux[1].
La pollinisation et la dissémination se font par le vent, on parle dès lors de pollinisation anémophile et de dissémination anémochore[5].
Les sous-espèces peuvent être différenciées en fonction de la forme de leurs feuilles.
Une nomenclature plus récente classe Acer palmatum comme une espèce unique, sans sous-espèces, et crée une espèce distincte, Acer amoenum, qui inclut la sous-espèce matsumurae : Classification des érables
L'érable du Japon (Acer japonicum). Cette espèce, comme l’érable palmé pousse au Japon, en Chine et en Corée. Pour différencier ces deux espèces, il faut compter les lobes de leurs feuilles et regarder comment les feuilles sont dentées.
Il est facile de les confondre.
Acer palmatum est originaire d’Extrême-Orient et plus précisément du Japon où il est cultivé depuis plus de 300 ans. De nos jours, il est présent sur l’ensemble du globe. Cependant, il ne supporte pas de trop basses températures en hiver (Indice USDA de 5B à 8B). Cette espèce présente très peu de risque d’invasion car elle est à croissance lente. Il préfère un ensoleillement maximal au matin et ombragée aux heures chaudes. Il vit sur un type de sol humide et acide. Si le sol est trop basique, il peut souffrir de chlorose[6].
C'est une plante pérenne et monoïque. La floraison se fait aux alentours d’avril-mai[3]. Les graines ont besoin d’une vernalisation ou d'une stratification avant de pouvoir germer.
L’érable palmé est la plante hôte de l’hémiptère, Periphyllus californiensis (Shinji)[7], et de 23 papillons appartenant principalement aux familles Geometridae (tel que le Alcis angulifera) et Gracillariidae (tel que le Caloptilia aceris) [8]. Il est également un des hôtes de Xylosandrus mutilatus qui est considéré comme une espèce invasive en Amérique du nord[9],[10] et de Anoplophora chinensis qui est considéré comme une espèce invasive en Amérique du nord et en Europe [11].
En Asie, les fourmis Crematogaster matsumurai Forel font parfois leur nid dans des parties de l’arbre qui sont en décomposition [12].
Des pucerons peuvent envahir l’érable palmé. Celui-ci est très sensible à ces invasions car le nombre d’insectes augmente rapidement ce qui peut aller jusqu’à causer la chute des feuilles. La présence de cochenilles sur l’érable est également un problème, surtout dans le cas de la Pulvinaria innumerabilis qui va former de grands groupes sur l’arbre[2].
L’érable est aussi victime de l’herbivorie des scarabées japonais (Popillia japonica), qui semblent préférer les arbres avec des feuilles de couleur pourpre plutôt que vert comme c’est le cas de l’érable palmé[13].
Les bactéries peuvent également être un problème pour l’érable palmé. Des phytoplasmes du sous-groupe 16 Srl-D peuvent causer des proliférations qui sont connues dans ce cas-ci sous le nom du syndrome du « balai de sorcière »[14].
L’érable palmé, ayant une pollinisation qui se fait par le vent, produit beaucoup de pollen. Ce pollen peut induire le rhume des foins[15].
La vitexine, présente dans les feuilles d’Acer palmatum lorsque celles-ci prennent leurs couleurs d’automne, présente un intêret pour les firmes pharmaceutiques et cosmétiques. En effet, cette molécule inhibe les dérivés réactifs de l’oxygène (ROS en anglais) produit lorsque la peau est exposée à des rayons UV. Il semble donc que ceci puisse être utilisé pour avoir un effet anti-âge[16].
L’érable palmé a principalement un rôle ornemental dans les jardins. Il a été largement cultivé par les Japonais mais il est aussi très apprécié par les jardiniers du monde entier. En raison d'un important polymorphisme du à de nombreuses sélections, il en existe près d'un millier de cultivars des différentes sous-espèces avec d'importantes différences dans la forme et la couleur des feuilles, la texture et la couleur d'écorce et la taille. Certaines variétés sont fréquemment utilisées pour faire des bonsaïs.
Les jeunes pousses sont sensibles et sont cultivées en intérieur jusqu’à 4 ans avant d’être plantées dehors[6].
Au Japon, on célèbre son passage aux couleurs d'automne (kōyō) lors de manifestations populaires nommées momiji.
Acer palmatum
L’Érable palmé (Acer palmatum), ou Érable japonais lisse, est une espèce indigène en Chine, en Corée, au Japon et à Taiwan. Il appartient à la famille des Sapindaceae et à la section Palmata de la classification des érables. Cette espèce d’arbre est souvent plantée dans les jardins pour ses formes et ses couleurs variées. Son nom vernaculaire érable japonais lisse, provient de la forme caractéristique fortement découpée de ses feuilles et de l'origine géographique de sa classification par le naturaliste suédois, Carl Peter Thunberg lors d'un voyage au Japon.
Speiceas de phlanda adhmadach nádúrtha sa tSeapáin, sa tSín, sa Chóiré, sa Mhongóil thoir agus sa Rúis thoir theas,[2] is ea Acer palmatum , ar a dtugtar 'an mhailp Sheapánach' sa Ghaeilge, (Seapáinis: irohamomiji, イロハモミジ, nó momiji, 紅葉). Roghnaítí go leor saothróg difriúl den mhailp seo agus tá siad ag fás ar fud an domhain, mar gheall ar a n-éagsúlacht mhór d'fhoirmeacha tarraingteacha, cruthanna a duilleoige, agus a dathanna iontacha.[3]
Speiceas de phlanda adhmadach nádúrtha sa tSeapáin, sa tSín, sa Chóiré, sa Mhongóil thoir agus sa Rúis thoir theas, is ea Acer palmatum , ar a dtugtar 'an mhailp Sheapánach' sa Ghaeilge, (Seapáinis: irohamomiji, イロハモミジ, nó momiji, 紅葉). Roghnaítí go leor saothróg difriúl den mhailp seo agus tá siad ag fás ar fud an domhain, mar gheall ar a n-éagsúlacht mhór d'fhoirmeacha tarraingteacha, cruthanna a duilleoige, agus a dathanna iontacha.
O pradairo xaponés,[1] ou pradairo palmado xaponés (Acer palmatum) (en xaponés:イロハカエデ irohakaede), é unha especie de pradairo nativa do Xapón e de Corea do Sur. Algunhas autoridades consideran que tamén é nativa da China,[2] mais en Flora da China trata os pradairos semellantes chineses coma especies separadas.[3] En Galiza é común coma ornamental na xardinaxe urbana principalmente en parques, e cada vez máis en xardíns privados pola beleza da follaxe e do porte.
É un arbusto ou árboriña de folla caediza miúda que acada alturas de 6 a 10 m, raramente 16 m; con frecuencia medra coma planta accesoria en forestas e fragas sombrizas. Pode ter múltiples toros dende o chan. En hábito de crecemento, toma formas de pirámide (especialmente cando é novo) ou de cúpula, cando maduro.[4] As follas de 4-12 cm de longo e ancho, palmadas lobuladas con 5-7-9 lóbulos agudos rematados en punta; de cores verdes ou purpúreas avermelladas tornándose vermellas brillantes polo outono. Algunhas especies son moi decorativas polas súas follas encarnadas púrpura transparentes na primavera, máis tenues polo verán, volvéndose vermello violáceas polo outono. As flores están en pequenas cimas, son individuais, con 5-sépalos vermellos ou púrpuras e 5-pétalos abrancazados. O froito consiste nun par de sámaras con ás, cada unha de 2-3 cm de longo con sementes de 6-8 mm. As súas sementes e as de especies semellantes requiren se estratificar para xermolaren.[4][5]
Na natureza, Acer palmatum presenta considerábel variación xenética, pois as sementeiras da mesma árbore paterna poden mostrar diferenzas en características como o tamaño e a forma da folla, ou a cor.[4]
Recoñécense tres subespecies:[4][5]
Pode medrar en áreas temperadas de todo o mundo, dende que fora exportada no s. XIX dende o Xapón, onde xa era cultivada dende hai moitos séculos.[4] Numerosos cultivares están dispoñíbeis comercialmente e son un ítem popular na xardinaxe de Europa e de América do Norte. Os cultivares de follas vermellas son os máis sonados, seguidos polos arbustos verdes con follas profundamente disectadas.[4] É tamén unha elección popular e axeitada para entusiastas do bonsai e ten sido usada para esta arte a través da súa historia.
Como moitos pradairos, axéitase ebn a calquera condición, mais medra mellor en solos fondos, ben drenados e fértiles. Medra ben coma árbore secundaria, aturando recunchos sombrizos. Porén, tamén provocan moita sombra, facendo en extremo dificultosa o avance doutras especies. Nalgúns bosques pódese converter en especie invasora.
Sobre 1.000 cultivares foron elixidos por características particulares, e poden só ser propagados por enxerto. Algúns deses non están en cultivo no Hemisferio Occidental ou se perderon por xeracións, mais moitos novos cultivares se desenvolven cada década.[4] Os cultivares elíxense por aspectos fenotípicos como forma e tamaño de follas (suave a profundamente lobuladas, algúns palmados), cor da folla (de clarísima a verde escura ou de vermella a púrpura negra, ou variegadas con diversos patróns de branco e rosa), textura e cor da casca, e patróns de crecemento. Algúns cultivares son árbores fortes e máis grandes e sólidas ou vizosas que a propia propia especie. Moitos son arbustos que raramente acadan 5 dm en altura. Uns poucos e moi delicados cultivares medran tipicamente en vasos e non chegan a máis de 3 dm. Algúns dos cultivares máis deformes ou ananos son froito de mutacións ou foron artificialmente seleccionadas sobre moitas xeracións.[4]
Moitos cultivares teñen características prominentes durante diferentes estacións do ano, incluíndo cor de novas ou vellas follas, cor no verán extraordinaria, cor e forma de samaras, ou incluso da casca, que se converte en máis brillante durante o inverno.
A seguir aparece unha escolma cultivares notábeis ou populares, con breves notas acerca das características que posúen durante polo menos unha estación do ano:[4]
Ademais dos cultivares descritos arriba, un número de grupos de cultivares foron naturalmente seleccionados co tempo estendendo as sementeiras. Moitos deses cultivares véndense co mesmo nome, polo que hai moita ambigüidade para os distinguir.[4] En particular, un número de pradairos xaponeses vermellos negruzcos véndense coma "Atropurpureum" e "Bloodgood". Moitos pradairos con follaxes delicadas en fitas comercialízanse cos nomes de "Dissectum", "Filigree" ou "Laceleaf".[4]
O termo "pradairo xaponés" tamén se usa para describir outras especies dentro de series Palmata, similar a A. palmatum e son nativas do Xapón, Corea, China incluíndo:
Estes pradairos fenotipicamente variábeis dentro de cada especie, poden hibridar con outros, distinguíndose entre eles podendo ser materia de gradiente de especiación. En propagación comercial, A. palmatum é frecuentemente usado como portaenxertos desas outras especies.[4]
O pradairo xaponés, ou pradairo palmado xaponés (Acer palmatum) (en xaponés:イロハカエデ irohakaede), é unha especie de pradairo nativa do Xapón e de Corea do Sur. Algunhas autoridades consideran que tamén é nativa da China, mais en Flora da China trata os pradairos semellantes chineses coma especies separadas. En Galiza é común coma ornamental na xardinaxe urbana principalmente en parques, e cada vez máis en xardíns privados pola beleza da follaxe e do porte.
Japanski javor (dlanastolisni javor, lat. Acer palmatum) je bjelogorično stablo iz porodice Sapindaceae.
Raste u visinu od 5 do 8 metara, ima kupolastu krošnju. Često se deblo dijeli već u bazi.[1] Grančice i peteljke su glatke, a listovi se sastoje od 5 do 9 listića nazubljenog ruba. Između listića duboki su rezovi, zbog čega list izgleda kao široko otvorena ruka s raširenim prstima. Listovi su 4-12 cm dugi i već u proljeće imaju raznobojne nijanse zelene, žute i crvene boje. U jesen, crvena boja postaje izraženija.
Dvospolni cvjetovi su ljubičasto-crvene boje, raspoređeni u kratke cvatove. Oplođeni cvjetovi razvijaju se u krilate plodove, koji su u paru na kratkim peteljkama. Sjeme ima promjer zrna 6-8 mm[2]
Japanski javor je samonikla vrsta u Japanu, Koreji i Kini, a širom svijeta, popularan je kao ukrasno stablo. Ima mnogo kultivara. Najbolje uspijeva u umjereno vlažnim, blago kiselim, plodnim tlima. Ne bi trebao biti izložen jakim vjetrovima.
Razmnožava se iz sjemena ili reznicama.
Japanski javor u Kyotu.
Japanski javor (dlanastolisni javor, lat. Acer palmatum) je bjelogorično stablo iz porodice Sapindaceae.
Raste u visinu od 5 do 8 metara, ima kupolastu krošnju. Često se deblo dijeli već u bazi. Grančice i peteljke su glatke, a listovi se sastoje od 5 do 9 listića nazubljenog ruba. Između listića duboki su rezovi, zbog čega list izgleda kao široko otvorena ruka s raširenim prstima. Listovi su 4-12 cm dugi i već u proljeće imaju raznobojne nijanse zelene, žute i crvene boje. U jesen, crvena boja postaje izraženija.
Dvospolni cvjetovi su ljubičasto-crvene boje, raspoređeni u kratke cvatove. Oplođeni cvjetovi razvijaju se u krilate plodove, koji su u paru na kratkim peteljkama. Sjeme ima promjer zrna 6-8 mm
Japanski javor je samonikla vrsta u Japanu, Koreji i Kini, a širom svijeta, popularan je kao ukrasno stablo. Ima mnogo kultivara. Najbolje uspijeva u umjereno vlažnim, blago kiselim, plodnim tlima. Ne bi trebao biti izložen jakim vjetrovima.
Razmnožava se iz sjemena ili reznicama.
Japanshlynur (fræðiheiti: Acer palmatum) er lauffellandi trjátegund og hlynur sem oftast nær 6-10 m hæð. Upprunalega heimkynni japanshlyns eru Japan, Norður-Kórea, Austur-Mongólía og suðaustur-Rússland. Í ræktun eru fjölmörg afbrigði af japanshlyn en þau eru vinsæl garðtré vegna forms, lögunar laufblaða og litfegurðar.
L'acero palmato (Acer palmatum Thunb.), o momiji, è un arbusto appartenente alla famiglia delle Sapindaceae. È originario dell'estremo oriente (Giappone, Korea, Taiwan e Cina). Insieme all'A. japonicum, all'A. shirasawanum, all'A. sieboldianum e all'A. pseudosieboldianum viene comunemente chiamato acero giapponese. Anche l'A. circinatum viene fatto comunemente rientrare nella famiglia degli aceri giapponesi, pur essendo originario degli Stati Uniti occidentali.[1]
L'A. palmatum è una pianta decidua, cresce come arbusto o piccolo albero e può raggiungere i 6-10 metri di altezza, in alcuni casi può arrivare fino a 16 metri. Da giovane ha un portamento a piramide rovesciata, negli esemplari adulti assume una forma a cupola.
Le foglie sono caduche, opposte, palmato-lobate con 5-7 o 9 lobi, profondamente incise. Le dimensioni del lembo, di norma, sono di 3,5-6 cm di lunghezza e 3-7 di larghezza.
I fiori sono unisessuali o ermafroditi, riuniti in infiorescenze a corimbo, poco evidenti (5-6 mm di diametro); fioriscono nel periodo di marzo-aprile prima della ripresa vegetativa. Il fiore è composto da 5 sepali color porpora, giallo o verde e da 5 petali.
I frutti sono disamare molto divergenti e lungamente peduncolate, della dimensione di 1,5-2 cm ogni samara; maturano nella tarda estate. Il seme, grande 5-8 mm, necessita di stratificazione per germogliare.
La facilità con cui si differenzia spontaneamente in forme differenti ha favorito nel tempo il lavoro dei selezionatori e degli ibridatori (in particolare giapponesi) e la conseguente nascita di centinaia di varietà differenti:
L'A. palmatum viene coltivato da secoli in Giappone per il suo portamento e la bellezza del fogliame, particolarmente evidente in autunno quando assume una vivace colorazione rossa. Ampiamente coltivato nei vivai dove si possono trovare numerosissime cultivar, riprodotte prevalentemente per talea. Molto apprezzato anche nella tecnica del bonsai, grazie alla grande adattabilità alla coltivazione in vaso. Non ha esigenze particolari per quanto riguarda il tipo di terreno e l'altitudine (dai 100 ai 1300 metri s.l.m.), ma teme i ristagni idrici e le correnti eccessivamente fredde; per quanto riguarda l'esposizione bisogna tener conto del fatto che, pur amando esposizioni soleggiate, è consigliabile l'ombreggiamento nelle ore con eccessiva insolazione nei climi più caldi (in particolare per le varietà a foglia verde o variegata).[1] Non ama particolarmente le potature, in particolar modo quelle più severe, alle quali reagisce in modo stentato.[1]
Momiji (A. palmatum) Colori autunnali Kyoto, Japan.
L'acero palmato (Acer palmatum Thunb.), o momiji, è un arbusto appartenente alla famiglia delle Sapindaceae. È originario dell'estremo oriente (Giappone, Korea, Taiwan e Cina). Insieme all'A. japonicum, all'A. shirasawanum, all'A. sieboldianum e all'A. pseudosieboldianum viene comunemente chiamato acero giapponese. Anche l'A. circinatum viene fatto comunemente rientrare nella famiglia degli aceri giapponesi, pur essendo originario degli Stati Uniti occidentali.
De Japanse esdoorn (Acer palmatum) is een plant uit de zeepboomfamilie (Sapindaceae). Het is meestal een struik tot kleine boom met een dicht bladerdak dat in het najaar rood, geel of oranje kleurt. De plant heeft knoppen die kleiner zijn dan 3 mm en niet samenstotende bladmerken.
Esdoorns zijn als grote bomen inheems in Europa en Noord-Amerika, als groeiende heesters of kleine bomen afkomstig uit Japan en Korea.
De Japanse esdoorns zijn langzaam groeiende struiken of kleine meerstammige bomen. Acer palmatum kan met zijn waaiervormige kroon 10 m hoog worden, terwijl Acer palmatum ‘Crimson Queen ‘slechts' 3 m bereikt. De schors en takken van de boom zijn grijs tot grijsbruin en glad. De bladeren zijn dubbel gezaagd en vijf- tot negenlobbig, soms diep ingesneden en in het najaar oranjerood of paarsrood. Van sommige soorten zijn de bladeren paarsrood en blijven dat de hele zomer. Zij kleuren in de herfst felrood. De bloemen zijn hangende, gesteelde, paarsrode tuilen, die in april/juni verschijnen. De vruchten zijn gevleugelde noten. De vruchtvleugels vormen een stompe hoek.
De Japanse esdoorn verlangt een vochthoudende maar doorlatende grond die bij voorkeur rijk aan humus is en licht zuur. Het liefst krijgen zij gefilterd licht door de bladeren van een grotere loofboom. Vooral de roodbladige soorten kunnen bruine bladranden krijgen door verbranding in de volle zon. Vlak na het uitlopen van de bladeren zijn ze vatbaar voor late vorst en een enigszins beschutte standplaats is daarom aan te bevelen. Men snoeit de esdoorn bij voorkeur niet, maar indien nodig zeker niet van februari tot juni: vanwege een sterke sapstroom in het voorjaar zou het boompje dood "bloeden". De Japanse esdoorn is onmisbaar in de Japanse tuin.
Een aantal cultivars van Acer palmatum bladeren naam cultivar kenmerken drie-, vijf- of zevendelig 'Atropurpureum' Tot 4 m hoge struik met donkerroodbruine bladeren. De herfstverkleuring is rood. 'Bloodgood' Is in de Verenigde Staten geselecteerd. Is een tragere groeier dan de vorige. zeven- tot negendelig 'Osakasuki' Met bronsrode, zevenlobbige bladeren, deze worden later bronsgroen. 'Elegans' Opgaande struik. De bladeren zijn zevenlobbig, aanvankelijk bronskleurig roze, in de herfst, oranje geel. fijn verdeeld 'Dissectum' - bijna tot aan de basis 'Dissectum Nigrum' Als vorige maar tragere groeier met zwartrode bladeren 'Dissectum Atropurpureum' Is ook bekend als A. palmatum 'Ornatum'. Idem als 'Dissectum' maar heeft een kogelvormige groei met bruinrode bladeren.De Japanse esdoorn (Acer palmatum) is een plant uit de zeepboomfamilie (Sapindaceae). Het is meestal een struik tot kleine boom met een dicht bladerdak dat in het najaar rood, geel of oranje kleurt. De plant heeft knoppen die kleiner zijn dan 3 mm en niet samenstotende bladmerken.
Klon palmowy (Acer palmatum Thunb.) – gatunek drzewa należący do rodziny mydleńcowatych (Sapindaceae). W obrębie rodzaju klasyfikowany do sekcji Palmata i serii Palmata[2]. Pochodzi z Japonii i Korei Południowej[2]. Ze względu na ozdobne liście uprawiany jako drzewo ozdobne.
Forma typowa jest w ogrodnictwie używana głównie jako podkładka do szczepienia barwnych odmian. Uprawia się głównie odmiany ozdobne, których jest ponad 300.
Roślina ozdobna. Gatunek chętnie sadzony jako niewielkie drzewo ozdobne. Jest najczęściej sadzonym w celach ozdobnych gatunkiem klonu[3]. Odmiany o barwnych i głęboko wcinanych liściach doskonale komponują się z innymi roślinami. Szczególnie nadają się do ogrodów skalnych i obsadzania oczek wodnych. Jest też jednym z gatunków używanych do uprawy doniczkowej typu bonsai.
Wymaga żyznej i stale, umiarkowanie wilgotnej gleby i osłoniętych stanowisk. Liście najlepiej wybarwiają się na słonecznym stanowisku. Nie wymaga przycinania. Niektóre odmiany (np. 'Dissectum Garnet') są wrażliwe na mróz. Uprawiany jest zazwyczaj z sadzonek wyprodukowanych przez szkółki ogrodnicze, samodzielne rozmnażanie jest trudne.
Klon palmowy (Acer palmatum Thunb.) – gatunek drzewa należący do rodziny mydleńcowatych (Sapindaceae). W obrębie rodzaju klasyfikowany do sekcji Palmata i serii Palmata. Pochodzi z Japonii i Korei Południowej. Ze względu na ozdobne liście uprawiany jako drzewo ozdobne.
Acer jucundum é uma espécie de árvore do gênero Acer, pertencente à família Aceraceae.[1]
Javor dlaňolistý (Acer palmatum) je druh javora, pôvodne sa vyskytujúceho v Japonsku, v Kórei, na Taiwane a vo východnej Číne. Zvyčajne dosahuje výšky 15 metrov, jeho listy sú dlhé a široké 5 až 12 centimetrov. Ako väčšina javorov, je aj javor dlaňolistý prispôsobivý, no najlepšie sa mu darí v hlbokých, dobre zavlažovaných, úrodných pôdach. Nemá rád celodenný úpal a závlahu počas horúcich dní (voda spáli listy).
Javor dlaňolistý (Acer palmatum) je druh javora, pôvodne sa vyskytujúceho v Japonsku, v Kórei, na Taiwane a vo východnej Číne. Zvyčajne dosahuje výšky 15 metrov, jeho listy sú dlhé a široké 5 až 12 centimetrov. Ako väčšina javorov, je aj javor dlaňolistý prispôsobivý, no najlepšie sa mu darí v hlbokých, dobre zavlažovaných, úrodných pôdach. Nemá rád celodenný úpal a závlahu počas horúcich dní (voda spáli listy).
Pahljačasti javor (znanstveno ime Acer palmatum) je listopadno drevo iz družine sapindovk.
Pahljačasti javor zraste od 5 do 8 metrov visoko, izjemoma tudi več in ima kupolasto krošnjo. Pogosto se deblo razcepi že v bazi[1]. Vejice in peclji tega drevesa so gladki, listi pa so 5 do 9 krpi in imajo nazobčan rob. Med krpami so globoke zareze, kar daje listu videz široko razprte dlani z iztegnjenimi prsti, po čemer je dobil tudi vrstno ime. Listi zrastejo od 4–12 cm v dolžino in so že spomladi raznobarvnih barvnih odtenkov od zelene, rumene in rdečkaste, rdeči toni pa postanjeo v jeseni še bolj izraziti.
Dvospolni cvetovi so škrlatno rdeče barve, združeni pa so v kratka socvetja. Oplojeni cvetovi se razvijejo v krilate plodove, ki so v parih nameščeni na kratke peclje. Kot med plodovi je skoraj 180º, krilca pa so ob semenu zožena in se proti koncu razširijo. Krilca dosežejo dolžino 2–3 cm, seme pa je zrno premera 6–8 mm[1][2].
Pahljačasti javor je samonikel v Koreji, na Japonskem in na Kitajskem, od tam pa je našel pot povsod po svetu, kjer je izjemno priljubljeno okrasno drevo. Najbolje uspeva na zmerno vlažni, rahlo kisli, rodovitni zemlji, ne sme pa biti izpostavljen močnemu vetru.
Razmnožuje se s semeni ali potaknjenci.
Pahljačasti javor (znanstveno ime Acer palmatum) je listopadno drevo iz družine sapindovk.
Japansk lönn (Acer palmatum[1]) är en kinesträdsväxtart som beskrevs av Carl Peter Thunberg. Arten ingår i släktet lönnar inom familjen kinesträdsväxter.[2][3]
Arten blir cirka 2–3 meter hög. Den har femdelade, stjärnformiga blad som får klart vinröda färger, ofta långt innan hösten.
Japansk lönn härstammar från Japan och Kina. Den odlas som prydnadsväxt i bland annat södra delen av Sverige.[4]
Arten delas in i följande underarter:[1]
Arten Acer palmatum är både inom botaniken och i trädgårdsodling på svenska känd som japansk lönn. Detta trivialnamn används även om den besläktade arten Acer japonicum, vars artnamn just betyder 'japansk lönn'.
Japansk lönn (Acer palmatum) är en kinesträdsväxtart som beskrevs av Carl Peter Thunberg. Arten ingår i släktet lönnar inom familjen kinesträdsväxter.
Japon akçaağacı (Acer palmatum), akçaağaçgiller (Aceraceae) familyasından doğal olarak Japonya, Kore ve Çin'de bulunan bir akçaağaç türü.
15 m'ye kadar boylanabilen yaprak döken ağaçlardır. Kabuk yeşilimsi boz veya açık kahverengi ve pürüzsüzdür. Dalları sarı-mor, kış tomurcukları morumsu sarı, konik, büyük, 1 pullu ve pseudoterminaldir. Yaprak sapı 2–6 cm uzunluğunda; yapraklar ilk açtığında sarımsı kahverengi tüylü; elsi (palmat) yapraklar 5-7 loplu, loplar geniş, kenarı çarpık çift dişli, ucu uzun ve sivridir.
Çiçek kurulu 10-20 çiçekten oluşmuş, 3–4 cm uzunluğunda, yarı sarkık, altında 1 veya 2 çift yaprak bulunur. Çanak yapraklar 5'li, morumsu kırmızı, dikdörgen biçiminde, 3 mm uzunluğunda ve kenarları tüylüdür. Taç yapraklar soluk sarı ya da pembemsi beyaz, geniş ve küçüktür. Stamen sayısı 8, uzunluğu 3,5 mm'dir. Dişi çiçekler ise küçük bir disk içerisindedir. Ovaryum düz; birbirine karşı bulunan stigmalar uzuncadır.
Samara 1,5 cm uzunluğunda, kanatlı, kanatlar arasında geniş bir açı vardır. Nus oval-dışbükey, hafif ince damarlı ve zayıf yapılıdır. Kromozom sayısı 2n=26'dır.
Nisan ve Mayıs aylarında çiçek açar, tohumlar Eylül ayında olgunlaşır. Ilıman iklimli yerleri sever. Işık-yarı gölge ağacıdır. Besin isteği yüksek bir türdür. Kuru, humuslu, hafif ıslak ve asidik, iyi drenajlı ve organik maddece zengin topraklarda iyi yetişir. Tuzlu topraklardan kaçınır. Şiddetli donlardan zarar görür. -18 C sıcaklıklara kadar dayanır. Sıcak ve kurak iklimlerde iyi gelişmez.
3 alt türü tespit edilmiştir.
Tohum, çelik ve aşı ile üretilir,. İlkbahar da don tehlikesi olmayan yerlerde tohum, sıcak suda 1-2 gün ıslatıldıktan sonra sonbaharda 25gr./m² olarak ekilir.
Yer
Yaprakları güneş ve rüzgar yanıklarından korumak için doğrudan güneş ışığından ve kuvvetli rüzgarlardan korunması gerekmektedir. Bununla birlikte baharda ve sonbaharda iyi ışık alması kuvvetlenmesine ve yaprak renginin güzelleşmesine yardım eder.
Kış
-10 °C’nin altındaki soğuklardan korunması gerekir.
Sulama
Hızlı büyüme dönemlerinde su ihtiyacı ani şekilde artabilir. Bu dönemlerde toprağın tamamen kuruması beklenmeden sulanmalıdır. Güneş yanığına sebep olmamak için kuvvetli güneş ışığı aldığı saatlerde yapraklarını ıslatmamaya özen gösterin.
Beslenme
Yaprakları karşılaşabileceği tehlikelere karşı kuvvetlendirmek ve ağacın hızlı gelişmesini sağlamak için baharda yaprak tomurcukları patlar patlamaz yüksek azot gübresi haftada bir verilir. Gübrelemeyi erkenden bitirmek kısa yaprak düğümleri (internod) oluşmasını ve bitmiş ya da gelişmiş ağaçlarda daha iyi gelişim olmasını sağlar.
Yapraklar sertleşmeye başlayınca 15 günde bir daha dengeli bir gübreyle işleme devam edilir. Ağustos sonunda, kış başlamadan önce yeni çıkanların iyice sertleşmesi için 15 günde bir düşük azot ile beslenir. Bütün sezon boyunca az azotla beslenmiş ağaçlarda sonbaharda muhteşem renkler görülür ancak bu da yavaş büyümeyi sağlar.
Saksı değiştirme
Ağaç 10 yaşını geçene kadar her 1 veya 2 yılda, baharda tomurcuklar patlarken saksısı değiştirilir, gerektiği kadar da bonsai toprağı ilave edilir.
Budama
Yaprak ve dallardaki yeni alanları şekle sokma gereği hissedilmiyorsa gelişme mevsiminde patlayan ilk 1 veya 2 yapraktan sonrası kesilebilir. Kısa yaprak düğümlerine ihtiyaç duyan ağaçlar için yeni çıkan karşılıklı iki yaprak elle koparılabilir. Bu işlem kısa yaprak düğümlerine sahip hoş, ince dallar üretecek ve tomurcuklanmanın tekrarlamasını sağlayacaktır. Uzun yaprak düğümlerine sahip bütün sürgünleri yok edilir.
Yaprak kesme işlemi yaz ortasında uygulanabilir. Küçük yapraklar, daha iyi dal yapısı ve sonbaharda daha kuvvetli yaprak rengi oluşmasını sağlayacaktır. Bununla birlikte yaprak azaltma sadece sağlıklı ağaçlara uygulanmalı, saksı değiştirildiği yılda, zayıf yapılı olan kırmızı yapraklı türlerde ve iki yıl art arda yapılmamalıdır.
Ağır budamalar ve şekil kazandırmayı sağlayacak budamalar sonbahardaki yaprak dökümünden tercihen bir hafta sonra veya yarı uyuma döneminde olduğundan yaraların daha çabuk iyileşeceği yaz ortasında yapılabilir. Bahar süresince asla budama yapılmaz çünkü bu dönemde akçaağaç türleri çok miktarda bitki öz suyu kaybedebilirler bu da bitkinin zayıflamasına hatta dal kaybına neden olabilir. Yapraksız kış görüntüleriyle sergilenmesi amaçlanan ağaçlarda yaz budamaları düşünülebilir.
Tel Sarma
Tel sarma bahar öncesi ile sonbahar sonrasındaki herhangi bir süreç içinde gerçekleştirilebilir. En uygunu baharda tomurcuklanma başlamadan önce, yaz ortasında yaprak kestikten sonra veya yaprak dökmesinden sonra çıplak dalları telle sarmaktır. Yılın bu dönemlerinde dallar yapraklarla dolmamıştır ve dallarda esnekliği sağlayacak özsu miktarı da yeterince çoktur.
Bahardaki tel sarmalarda dikkatli olunmalıdır çünkü yeni tomurcuklar zarar görebilir ve bahardaki hızlı gelişime ayak uyduramayan tel dallarda sıkışma izleri bırakabilir. Yaprak dökümünden sora yapılan tel sarma işleminde ağaçlar ağır soğuklardan korunmalıdır çünkü dallar bahardaki yeşerme sezonuna kadar kendini yeterince iyileştiremezler. Kışın dallar epeyce kırılgan ve nazik olacağından aniden kırılabilirler. Bu yüzden kış mevsiminde tel sarma işlemi ancak çok nazik bir şekilde yapılacaksa denenmelidir.
Üreme
Tohumları olgunlaşır olgunlaşmaz ekilir. Üremenin esas yolu ise daldan köklendirme (air-layer) yöntemidir ve Mayısta bahar sürgünleri kalınlaştığında uygulanmalıdır. Kesikler çok kolay yapılabilir ancak yüksek hata oranı mevcuttur. Dolayısıyla düzgün bir şekilde tutması 2 veya 3 sezon (buradaki season kelimesini mevsim olarak değil sezon olarak çevirdim, mevsim olarak değerlendirenler öyle uygulasınlar) alabilir.
Zararlı böcekler ve hastalıklar
Yaprak bitleri, kabuk zararlıları, tırtıllar ve Verticillum wilt türleri. Gübre eksiği nedeniyle zayıf kalması, zayıf kök sistemi, saksı değişimi, yetersiz veya aşırı sulama, uyku dönemini geçirememesi gibi etkenler ağacın yaprak yanması olaylarına daha açık olmalarına neden olurlar.
Stiller
Literati stili haricindeki tüm stiller uygundur. Özel Bilgiler: Beş uçlu akçaağaçların bazı türleri yetişme alanından kaynaklanan farklılıklar gösterebilirler. Çalılık türünde olanlar (örneğin Kiyohime türü) temel olarak daha baskındırlar ve budamada dikkat edilmezse birçok seyrek zirve oluşabilir.
Çok sıcak iklimler için uygun olduğu şüphelidir. Aşırı sıcaklarda yaprakları sağlıklı tutabilmek ve hatta ağaçta tutabilmek için durmadan uğraş vermek gerekebilir. Akçaağaçlar ayrıca bir uyuklama dönemine ihtiyaç duyarlar (10 °C’nin altındaki kış günlerinde en az 44 gün boyunca). Birkaç sezon boyunca uyuklama dönemi geçirmeden hayatta kalabilir ancak gittikçe kuvvetlerini kaybederler ve eninde sonunda ölümle karşı karşıya kalırlar.
Aser palmatum - (Acer palmatum)
Japon akçaağacı (Acer palmatum), akçaağaçgiller (Aceraceae) familyasından doğal olarak Japonya, Kore ve Çin'de bulunan bir akçaağaç türü.
Клен долонеподібний, клен японський (Acer palmatum) — вид листопадних дерев роду Клен (Acer).
Листяне дерево до 12 м висотою та химерно-викривленим стовбуром.
Росте у листопадних лісах на пагорбах і гірських схилах помірної зони. Зустрічається у природному оточені в Японії, Кореї, Східному Китаї.
Це невелике дерево вирощують здебільшого за дивовижну красу його листя. Отримано більше 400 культурних сортів, що суттєво відрізняються формою та кольором листя. Більшість з них виведено японськими садівниками задовго до того як дерево потрапило у Європу. Деякі сорти можуть розмножувати прищеплюванням.
Клен долонеподібний, клен японський (Acer palmatum) — вид листопадних дерев роду Клен (Acer).
Phong Nhật Bản (danh pháp khoa học: Acer palmatum) イロハモミジ, hay momiji, 紅葉) là một loài thực vật thuộc chi Phong, họ Phong. Loài này có trên 1.000 giống và nhiều giống đã được trồng khắp thế giới do hình dạng và màu của lá[2]. Đây là giống 'Sango kaku', còn gọi là "phong vỏ san hô". Đây là loài bản địa Nhật Bản, bán đảo Triều Tiên, Trung Hoa, đông Mông Cổ và đông nam Nga.[3] Cây cao từ 6 đến 10 m, hiếm khi đạt 16 mét (52 ft), thường là cây tầng dưới trong rừng cây gỗ bóng râm.
Phong lá đỏ hay Phong (tiếng Anh là maple, tiếng Nhật là momiji) là loài lá bản mỏng, có lá chuyển mầu trước khi rụng vào mùa thu. Ở các nước có mùa thu lạnh như Nhật, Hàn, ... tầm cuối tháng 10 lá đã đổi mầu, đặc biệt là vùng núi cao có nhiệt độ thấp hơn. Phong lá đỏ được gọi chung như vậy nhưng thực tế mầu lá rất phong phú tùy chủng loại phong và thời tiết. Chỉ riêng Nhật Bản đã có hơn 1000 loài phong, hình dáng va mầu lá cũng khá khác nhau ít nhiều ví dụ: mầu đỏ tươi, đỏ sẫm, vàng, cam, tím, hồng... tùy vào chủng loài của cây phong. Không chỉ Nhật, Hàn, Trung có nhiều phong do khí hậu ôn đới, các nước như Âu Mỹ cũng có nhiều chủng loại riêng.
Khi nói tới Phong lá đỏ, nhiều người có sự hình dung cả cây hay một rừng cây rực mầu đỏ nhưng ít người để ý rằng lá non cũng có mầu đặc trưng, sự khác biệt của các chủng Phong dễ nhận ra nhất vào lúc này. Mầu lá non thường giữ trong khoảng 2 - 4 tuần tùy điều kiện ánh sáng và nhiệt độ. Hơn nữa, không chỉ mầu lá mà kích thước và hình thùy lá cũng có sự khác biệt tùy thời điểm trong năm. Những người yêu thích lá phong còn có thú vui ép lá làm lưu niệm. Màu lá non đẹp nhất nên là khoảng 2 tiếng tắm nắng/ngày, lá mùa thu đẹp nhất khi nhiệt độ đêm khoảng 7-10 độ. Mùa hè do nắng nóng, việc cháy lá là khá bình thường ngay cả tại các nước ôn đới.
Phong lá đỏ cũng như một số loài khác (như cây Linh Sam của Việt Nam) có tính đột biến cao về chủng loại. Điều này giải thích khả năng lai và tạo ra nhiều chủng loại đến vậy. Từ loài phong thuần chủng theo thời gian đã có vô số loại phong. Và khi lấy hạt của chủng con đem gieo thì tỉ lệ nảy thành cây chung này không phải 100%, mà rất nhiều cây quay lại thành phong thuần chủng. Các chủng loại phong thường gặp
- Phong Núi (yama)
- Phong vỏ san hô (sangokaku)
- Phong thác đổ (shidare)
- Phong ba thùy (trident)
- Phong Quế (katsura) ...
Hoa phong thường thấy vào tháng 5 - tháng 7, có hình dáng khá đặc biệt trông như cánh bướm. Hạt cây phong được bảo vệ trong hạch và có khả năng bay xa khỏi cây nhờ cánh to và dài. Tuy nhiên việc trồng được một cây phong từ hạt không phải là dễ dàng vì phải qua nhiều xử lý (ví dụ để trong tủ lạnh 3 tháng...) trước khi đem trồng. Việc gieo hạt Phong là điều thách thức với ngay cả nhà vườn tại Nhật. Bên cạnh đó, những hạt (mới) rụng tự nhiên lại có tỉ lệ lên mầm cao ngay tại gốc cây sau khi trải qua mùa lạnh kéo dài (thường từ tháng 11 - tháng 3 năm sau).
Cây có khả năng thích nghi tốt trong phạm vi rộng về ánh sáng và loại đất. Tuy nhiên, có vài yếu tố cơ bản nhất nếu trồng phong trong điều kiện khí hậu nóng như Việt Nam là đất trồng phải thoáng (tưới xong trôi hết nước, ẩm đất nhưng không ướt quá), điều lượng nắng (mùa hè nên tránh nắng gắt đến khi cây thuần), và cây Phong rất thích gió nên cần để chỗ thoáng gió. Tại Việt Nam, 3 yếu tố dưới đây là trở ngại lớn:
1. Những cơn mưa dài ngày (đất úng nước trong thời gian dài), sau đó nóng ẩm làm nấm dễ phát triển
2. Khô hanh dài trong mùa đông ở miền Bắc nhưng lại chưa đủ lạnh để cây ngủ.
3. Nắng quá gắt dễ làm cháy lá, hệ rễ cũng khó phát triển mạnh vào những ngày quá nóng
Cây phong trưởng thành thì hầu như bạn không phải lo về côn trùng hoặc bệnh. Theo kinh nghiệm làm vườn, thì việc lưu thông không khí, đủ nắng, và dùng đất thoát nước tốt sẽ giúp ngăn ngừa bệnh nấm. Thuốc trừ sâu gốc đồng hoặc các loại thuốc diệt nấm có thể giúp ích trong trường hợp bị bệnh nhưng thường cây đã thuần tại Việt Nam vài năm thì không cần dùng nữa. Thuốc phải được phun sớm vào buổi sáng để bảo ngăn ngừa độc tố, nên phun sau khi mưa. Khi cành/lá bị bệnh cần cắt cành và phiến lá đã hoặc đang chết và vứt xa ra chỗ khác. Cũng không nên phủ đất kín hết rễ cây phong vì nó sẽ là chỗ ẩn trú cho côn trùng và các loài gặm nhấm làm hại cây. Cần chú ý tăng cường thêm nước so với bình thường vào hè, chú ý trước những thay đổi đột ngột về nhiệt độ. Tưới nước vào buổi sáng là tốt nhất vì cây cần một khoảng trễ để hút nước lên lá, tưới buổi tối thì lá ẩm dễ phát sinh nấm. Phần lớn các giống phong lá xanh hơn sẽ chịu nắng tốt hơn và có hệ rễ khỏe hơn nên hay đường dùng làm cây vườn hoặc bonsai.
Vào thời kỳ lạnh giá, cần chú ý việc tưới nước. Nên giữ cho đất khô cả ngày (người dịch bổ sung: nếu bạn thấy bề mặt khô thì chỉ tưới lướt một chút nước là đủ, còn bề mặt ướt thì lớp đất bên dưới vẫn còn nhiều nước. Thời điểm này cây ngủ đông nên đăc biệt hạn chế cung cấp nước cho cây. Nhiều bạn quan tâm và tưới nhiều quá sẽ phản tác dụng). Việc tưới nước vào cuối ngày cũng có thể làm bầu đất trong chậu chặt lại và gây khó khăn cho việc lên rễ.
Thời kỳ này độ lạnh đã giảm và cây đã dần phát triển, nên chú ý độ khô của đất vào thời điểm này. Việc thay chậu (trồng lại) tốt nhất là vào tháng 3. Nếu thay chậu từ trung tuần tháng 4 (lịch Nhật còn có cách tính là thượng tuần, trung tuần và hạ tuần; mỗi tuần đó tính 10 ngày) đến cuối hạ tuần tháng 5 sẽ được coi là muộn và nên tránh vì ảnh hưởng tới việc sinh trưởng. Đây cũng là thời điểm cây cần được bón phân.
Trường hợp trồng cây bonsai (trong chậu) và không muốn cây phát triển mạnh thì không bón phân cho tới tháng 5. Ngược lại, nếu muốn cây phát triển mạnh thì có thể bón từ cuối tháng 2 bằng phân hữu cơ (người dịch bổ sung: nhiệt độ tại Tokyo trung bình lạnh hơn Hà Nội 8 độ, nên cái lạnh sẽ đến sớm và kéo dài lâu hơn. Tại Hà Nội, tầm Tết (giữa tháng 2) cây đã dần sinh trưởng thay vì đầu tháng 3 như bên Nhật)
Đây là mùa mưa và cũng là thời kỳ nắng chiếu gắt, vì vậy lúc này là thời điểm cần chăm sóc kỹ lưỡng. Vào mùa mưa, nắng sẽ giảm hơn nhưng có khả năng bị bệnh nấm mốc. Nếu trồng cây trên chậu thì cần chú ý thông gió, và phu thuốc diệt nấm nếu cần (các loại thuốc này khá phổ biến ở bất kỳ cửa hàng vật tư nông nghiệp hoặc phố bán cây cảnh). Cây trên chậu sẽ chăm khó khăn hơn cây trồng dưới đất. Từ thời kỳ này gốc đã hoạt động nhiều nên hãy ngừng bón phân.
Lúc này nắng đã dịu và là thời điểm đón chờ và chiêm ngưỡng lá đỏ. Vây nên cần hạn chế trồng lại cây (thay chậu) vào thời điểm này. Với thời tiết Việt Nam thì tùy vùng miền mà vẫn có thể can thiệp. Miền Bắc không nên can thiệp mạnh từ tháng 10 - tháng 12.
Phương tiện liên quan tới Acer palmatum tại Wikimedia Commons
Phong Nhật Bản (danh pháp khoa học: Acer palmatum) イロハモミジ, hay momiji, 紅葉) là một loài thực vật thuộc chi Phong, họ Phong. Loài này có trên 1.000 giống và nhiều giống đã được trồng khắp thế giới do hình dạng và màu của lá. Đây là giống 'Sango kaku', còn gọi là "phong vỏ san hô". Đây là loài bản địa Nhật Bản, bán đảo Triều Tiên, Trung Hoa, đông Mông Cổ và đông nam Nga. Cây cao từ 6 đến 10 m, hiếm khi đạt 16 mét (52 ft), thường là cây tầng dưới trong rừng cây gỗ bóng râm.
Дланевидный клён выращивался по всему миру в районах с умеренным климатом начиная с 1800-х годов и столетиями культивировался в Японии[4].
Когда шведский ботаник Карл Тунберг путешествовал в Японию в конце XVIII столетия, он сделал рисунки маленького дерева, которое со временем стало синонимом высокого искусства восточного садоводства. Первый экземпляр прибыл в Англию в 1820 году и был назван Acer palmatum по напоминающей руку форме его листьев[6]. Для японцев это вряд ли стало сюрпризом, так как по-японски эта группа клёнов называется словами каэдэ и момидзи, что значит, соответственно, «лягушачья лапка» и «ладошка».
Японские селекционеры столетиями выводили сорта клёнов, растущих в этой стране и в соседних Корее и Китае. В наши дни на рынке представлены сотни сортов Клёна дланевидного, из которых одним из самых популярных является Acer palmatum 'Atropurpureum' («тёмно-пурпурный»)[6].
Многие сорта доступны на рынке и представляют собой ходовой товар в садоводческих центрах и других магазинах в Европе и Северной Америке. Краснолистные сорта наиболее популярны, далее следуют каскадные кустовые зеленолистные формы с глубоко рассечёнными листьями[4]. Также популярен как дерево для бонсай, использовался в этом качестве в течение всей истории развития этого искусства.
Клён дланевидный имеет сотни культурных разновидностей с бесчисленным количеством форм, цветов, типов листьев, размеров и условий возделывания. Высота взрослого растения может достигать от 0,5 до 25 м, в зависимости от сорта. Некоторые выносят солнечное местоположение, другие предпочитают тень. Почти все легко приспосабливаются и прекрасно сочетаются с другими растениями. Эти деревья применимы для оград и декоративных дорожек, так как их корневая система компактна и не разрастается. Предпочитают рыхлую почву. Не переудобренные деревья растут сильнее. Многие разновидности Acer palmatum успешно выращиваются в контейнерах[7].
Если места для роста дерева достаточно, то обрезка не нужна, за исключением удаления отмерших ветвей. Если места мало или требуется особая форма дерева, то при обрезке можно следовать следующим принципам[8].
Некоторые предпочитают формировать эти деревья искусственно или прореживать внутренние ветви, чтобы были лучше видны изящные главные ветви, особенно зимой. Если необходимо обрезать дерево клёна дланевидного[8]:
Существует свыше 1000 сортов с различными свойствами, их размножение производится обычно без семян, черенкованием, различными видами прививки, тканевыми культурами. Многие из этих сортов культивируются только в Японии или были утрачены, но каждое десятилетие возникают новые[4]. Культивары отбираются по фенотипическим признакам, таким как размер, форма, цвет листьев, текстура и цвет коры, форма роста. Некоторые сорта это сильные деревья, крупнее, более зимостойкие и жизнеспособные, чем обычно свойственно этому виду. Часть сортов представляет собой кусты, редко достигающие более 0,5 м в высоту, другие, очень нежные, обычно выращиваются в горшках и редко бывают более 30 см высотой. Существуют особо корявые или карликовые сорта, выращенные из скоплений мелких веток, называемых «ведьмины мётлы», но большинство выведено черенкованием от мутировавших растений и/или селектированы в течение многих поколений[4].
В Японии иромомидзи применяется в садах как декоративное дерево, дающее летом нежную тень возле дома и чудесную расцветку осенью. Многие сорта обладают качествами, которые привлекают внимание в течение различных сезонов, такими как цвет молодых или зрелых листьев, выдающаяся осенняя раскраска, цвет и форма плодов или даже кора, которая сильно светлеет зимой. Многие сорта трудноотличимы от других. Иногда одинаковые сорта имеют различные названия, порой разные сорта выступают под одним именем.
Некоторые из примечательных или популярных сортов с кратким описанием свойств, которые проявляются как минимум в течение одного сезона, включая следующий[4]:
В дополнение к сортам, перечисленным выше, многие были естественно отобраны с течением времени, так как сеянцы часто напоминают своих родителей. Зачастую они продаются под теми же названиями, что сорта или даже являются привитыми растениями, поэтому существуют трудности при их определении[4]. Вообще, большая часть тёмно-красных разновидностей дланевидного клёна продаётся под названиями «Atropurpureum» и «Bloodgood». Клёны с изысканной кружевной листвой часто фигурируют на рынке под такими названиями как «Dissectum», «Filigree» и «Laceleaf»[4].
Термин «японский клён» часто используется для описания других видов из секции Palmata, которые схожи с A. palmatum и произрастают в Китае, Корее или Японии, включая следующие:
Принимая во внимание, что все эти клёны весьма изменчивы фенотипически и могут образовывать гибриды друг с другом, их различение может быть затруднительным. При коммерческом размножении A. palmatum часто используется в качестве подвоя для этих видов клёнов[4].
Момидзи (A. palmatum) в осенней раскраске, Киото, Япония
Varieta ornatum, bot. garden Liberec
Дланевидный клён выращивался по всему миру в районах с умеренным климатом начиная с 1800-х годов и столетиями культивировался в Японии.
История красного японского клёнаКогда шведский ботаник Карл Тунберг путешествовал в Японию в конце XVIII столетия, он сделал рисунки маленького дерева, которое со временем стало синонимом высокого искусства восточного садоводства. Первый экземпляр прибыл в Англию в 1820 году и был назван Acer palmatum по напоминающей руку форме его листьев. Для японцев это вряд ли стало сюрпризом, так как по-японски эта группа клёнов называется словами каэдэ и момидзи, что значит, соответственно, «лягушачья лапка» и «ладошка».
Японские селекционеры столетиями выводили сорта клёнов, растущих в этой стране и в соседних Корее и Китае. В наши дни на рынке представлены сотни сортов Клёна дланевидного, из которых одним из самых популярных является Acer palmatum 'Atropurpureum' («тёмно-пурпурный»).
СовременностьМногие сорта доступны на рынке и представляют собой ходовой товар в садоводческих центрах и других магазинах в Европе и Северной Америке. Краснолистные сорта наиболее популярны, далее следуют каскадные кустовые зеленолистные формы с глубоко рассечёнными листьями. Также популярен как дерево для бонсай, использовался в этом качестве в течение всей истории развития этого искусства.
Условия роста Осенние клёны в Нара, ЯпонияКлён дланевидный имеет сотни культурных разновидностей с бесчисленным количеством форм, цветов, типов листьев, размеров и условий возделывания. Высота взрослого растения может достигать от 0,5 до 25 м, в зависимости от сорта. Некоторые выносят солнечное местоположение, другие предпочитают тень. Почти все легко приспосабливаются и прекрасно сочетаются с другими растениями. Эти деревья применимы для оград и декоративных дорожек, так как их корневая система компактна и не разрастается. Предпочитают рыхлую почву. Не переудобренные деревья растут сильнее. Многие разновидности Acer palmatum успешно выращиваются в контейнерах.
Советы по обрезке клёна дланевидногоЕсли места для роста дерева достаточно, то обрезка не нужна, за исключением удаления отмерших ветвей. Если места мало или требуется особая форма дерева, то при обрезке можно следовать следующим принципам.
Некоторые предпочитают формировать эти деревья искусственно или прореживать внутренние ветви, чтобы были лучше видны изящные главные ветви, особенно зимой. Если необходимо обрезать дерево клёна дланевидного:
Формовка или коррекция начинается после укоренения. Обычно это 2-3 года после пересадки. Обрезка крупных сучьев делается в период покоя. Мелкие веточки обрезаются после того, как листья полностью распустились и до того, как началось сокодвижение для следующего прироста. Ветви лучше обрезать, когда они ещё малы. Крупные ветви срезаются вровень с наростами коры вокруг ветви. Мелкие веточки обрезаются сразу за парой почек. Места срезов не обрабатываются краской или варом, им дают высохнуть естественным образом. СортаСуществует свыше 1000 сортов с различными свойствами, их размножение производится обычно без семян, черенкованием, различными видами прививки, тканевыми культурами. Многие из этих сортов культивируются только в Японии или были утрачены, но каждое десятилетие возникают новые. Культивары отбираются по фенотипическим признакам, таким как размер, форма, цвет листьев, текстура и цвет коры, форма роста. Некоторые сорта это сильные деревья, крупнее, более зимостойкие и жизнеспособные, чем обычно свойственно этому виду. Часть сортов представляет собой кусты, редко достигающие более 0,5 м в высоту, другие, очень нежные, обычно выращиваются в горшках и редко бывают более 30 см высотой. Существуют особо корявые или карликовые сорта, выращенные из скоплений мелких веток, называемых «ведьмины мётлы», но большинство выведено черенкованием от мутировавших растений и/или селектированы в течение многих поколений.
В Японии иромомидзи применяется в садах как декоративное дерево, дающее летом нежную тень возле дома и чудесную расцветку осенью. Многие сорта обладают качествами, которые привлекают внимание в течение различных сезонов, такими как цвет молодых или зрелых листьев, выдающаяся осенняя раскраска, цвет и форма плодов или даже кора, которая сильно светлеет зимой. Многие сорта трудноотличимы от других. Иногда одинаковые сорта имеют различные названия, порой разные сорта выступают под одним именем.
Примеры сортов Примеры разновидностей листьев разных сортов дланевидного клёна 112-летний бонсай, из Бруклинского ботанического садаНекоторые из примечательных или популярных сортов с кратким описанием свойств, которые проявляются как минимум в течение одного сезона, включая следующий:
'Aка сигитацу сава' ('Aka shigitatsu sawa'), розовато-белые листья с зелёными сосудами 'Ао ба ё' ('Ao ba jo') — карлик с бронзово-зелёной листвой летом 'Atropurpureum' — винно-красного цвета, включая молодые побеги 'Bloodgood' — улучшенный сорт 'Atropurpureum' 'Butterfly' — маленькие листья с белой каймой 'Dissectum' — кружевные листья, ниспадающий габитус 'Golden Pond' — зеленовато-жёлтая листва летом 'Госики кото химэ' ('Goshiki koto hime') — изысканный карликовый изменчивый сорт 'Хигаса яма' ('Higasa yama') — складчатые листья с жёлтыми прожилками 'Hupp’s Dwarf' — маленький плотный куст с миниатюрными листьями 'Иссаи нисики кавазу' ('Issai nishiki kawazu') — очень грубая жёсткая кора 'Кагири нисики' ('Kagiri nishiki') — похож на 'Butterfly', но с более розовой листвой 'Карасу гава' ('Karasu gawa') — медленнорастущий сорт с блестящей розовой и белой листвой 'Кацура' ('Katsura') — жёлто-зелёные листья с оранжевыми кончиками 'Кото но ито' ('Koto no ito') — светло-зелёные нитеподобные листья 'Little Princess' — карлик неправильной формы с редкими ветвями 'Mama' — кустоподобный карлик с сильно изменчивой листвой 'Масу мурасаки' ('Masu murasaki') — невысокое деревце с пурпурными листьями 'Мидзу кугури' ('Mizu kuguri') — новый прирост с оранжевым оттенком, очень широкая крона 'Нисики гава' ('Nishiki gawa') — кора, напоминающая сосновую, подходит для бонсай 'Номура нисики' ('Nomura nishiki') — тёмно-красная кружевная листва 'Одзиси' ('Ojishi') — маленький карлик, годовой прирост несколько сантиметров 'Осаказуки' ('Osakazuki') — древовидный куст с яркой осенней раскраской 'Peaches and Cream' — похож на 'Ака сигитацу сава' 'Pink Filigree' — тонко иссечённая коричневато-розовая листва 'Red Filigree Lace' — изысканная тонко иссечённая тёмно-красная листва 'Санго каку' ('Sango kaku') — «клён с коралловой корой» с розовато-красной корой 'Сейрю' ('Seiryu') — зелёный древовидный куст с тонко-иссечённой листвой 'Сикагэ ори нисики' ('Shikage ori nishiki') — куст в форме вазы с тусклой пурпурной листвой 'Skeeter’s Broom' — получен из «ведьминой метлы» от 'Bloodgood' 'Тамукэяма' ('Tamukeyama') — тонко иссечённая тёмно-красная листва, ниспадающая крона 'Tropenburg' — стройный, пряморастущий, выдающиеся лопасти пурпурных листьев 'Цума гаки' ('Tsuma gaki') — жёлтые листья с красновато-пурпурными краями 'Юба э' ('Yuba e') — стройное дерево с алой раскраской Краснолистные растения, такие как это, продаются под названиями 'Atropurpureum' и 'Bloodgood'В дополнение к сортам, перечисленным выше, многие были естественно отобраны с течением времени, так как сеянцы часто напоминают своих родителей. Зачастую они продаются под теми же названиями, что сорта или даже являются привитыми растениями, поэтому существуют трудности при их определении. Вообще, большая часть тёмно-красных разновидностей дланевидного клёна продаётся под названиями «Atropurpureum» и «Bloodgood». Клёны с изысканной кружевной листвой часто фигурируют на рынке под такими названиями как «Dissectum», «Filigree» и «Laceleaf».
Похожие видыТермин «японский клён» часто используется для описания других видов из секции Palmata, которые схожи с A. palmatum и произрастают в Китае, Корее или Японии, включая следующие:
Acer duplicatoserratum (syn. A. palmatum var. pubescens Li) Acer japonicum — Клён японский Acer pseudosieboldianum — Клён ложнозибольдов, корейский клён Acer shirasawanum — Клён Ширасавы Acer sieboldianum — Клён ЗибольдаПринимая во внимание, что все эти клёны весьма изменчивы фенотипически и могут образовывать гибриды друг с другом, их различение может быть затруднительным. При коммерческом размножении A. palmatum часто используется в качестве подвоя для этих видов клёнов.
鸡爪槭(学名:Acer palmatum),又名鸡爪枫、日本槭、日本枫、日本红枫,是一种楓屬乔木。
鸡爪槭是一种落叶灌木或小乔木,有很多品种,最著名的是由日本园艺培养出来的品种,外观清秀而优美。高度一般为6-10米,很少达16米,通常在背阴处作为林下植物。可能在接近地面的地方有数个枝干。通常被修剪成半球形(在成长期),或者圆顶形(成熟期)。[3]叶长4-12厘米,呈掌状分布,每一枝上有5、7或者9片叶子。花为小型的聚伞花序,每朵花有5瓣红色或者紫色萼片和5片白色花瓣。果实为一对翅果,每个2–3厘米长,里面有一个6–8毫米长的种子。种子需要分层以发芽。[3][4]
即使在自然界中,鸡爪槭显示相当大的遗传变异,通常具有相同的父树的幼苗叶的大小,形状,颜色等性状均有差异。[3]
分布在日本、朝鲜、韩国、中国、蒙古东部和俄罗斯东南部。[5]由于其特别的树叶形状和颜色,被选种在世界各地。这个物种相对比较名贵。[6]
鸡爪槭(学名:Acer palmatum),又名鸡爪枫、日本槭、日本枫、日本红枫,是一种楓屬乔木。
イロハモミジ(いろは紅葉、学名 Acer palmatum)は、ムクロジ科カエデ属の落葉高木である。イロハカエデ(いろは楓)などとも呼ばれる。
日本では最もよく見られるカエデ属の種で、紅葉の代表種。本種より作られた園芸種も多い(#変種・園芸種を参照)。
日本では、本州以南の平地から標高 1000m 程度にかけての低山で多く見られる。
樹高 15m、幹の直径は 80cm 以上に達する。雌雄同株。
葉は長さ 3.5~6cm、幅 3~7cm で、掌状に深く 5~9裂する。和名は、この裂片を「いろはにほへと……」と数えたことに由来する。裂片の縁には鋭く不揃いの重鋸歯があり、裂片の先は長く尾状に伸びる。秋(10~12月)には黄褐色から紅色に紅葉して散る。 葉はオオモミジやヤマモミジなどに似るが、本種の葉は一回り小さく、鋸葉が粗く不揃いなところで区別される。
花期は春(4~5月)。花は直径 5~6mm。暗紫色で 5個の萼片と、黄緑色もしくは紫色を帯びる萼片より小さい 5個の花弁をもつ。風媒花。
果実は翼果、長さ 1.5cm 程度の翼があり、夏から初秋にかけて熟すと風で飛ばされる。
ヤマモミジは、本種の亜種 (Acer palmatum subsp. matsumurae (Koidz) Ogata) または変種とされる場合があるが、オオモミジの変種 (Acer amoenum var. matsumurae) とされる場合もある。
日本の北海道・本州(島根県以東の日本海側の多雪地)に分布し、花期は 5月。葉には不揃いの重鋸歯があり、一般にイロハモミジより大きめになるが、変異が大きい。
本種には下記をはじめとする様々な変種があり、また園芸種も多く作出されている。
단풍나무(영어: red emperor maple, palmate maple 또는 smooth Japanese-maple)는 무환자나무목 무환자나무과의 식물이다. 학명은 아처 팔마툼(Acer palmatum)이며, 한국이 원산지다.
낙엽 활엽 교목으로 수고 10~20m 내외이며 수형은 원형이다. 줄기는 털이 없고 가늘며 회갈색을 띤다.[1]
잎은 마주나며 원형에 가까우며, 손가락 모양으로 5~7개로 갈라진다. 갈라지는 잎의 조각은 끝이 얇게 갈라지는 피침형이고 점첨두다. 갈라진 열편의 가장자리는 톱니모양을 이룬다. 잎 뒷면에 털이 있으나 점차 사라진다. 잎자루의 길이는 3~5cm다.
꽃은 산방꽃차례를 가지 끝에 이루고 5월에 피며 잡성 또는 1가화이다. 암꽃은 꽃잎이 없거나 2~5개의 흔적이 있지만, 수꽃은 꽃잎과 흔적이 모두 없고 수술이 8개, 꽃받침조각이 5개이다.
열매는 시과(날개열매)로 길이 1 cm 정도로 털이 없고 9~10월에 익으며 날개는 긴 타원형이다.
한반도에서는 경기 이남의 산지에서 많이 볼 수 있다. 주로 제주·전남·전북 등에 분포한다. 중용수로서 습기가 약간 있는 비옥한 사질 양토에서 잘 자란다. 붉은 단풍잎이 땅에 떨어지면 단풍잎에서 나온 색소가 땅속으로 스며들어 다른 나무가 자라는 것을 방해한다고 한다. 주로 산지의 계곡에서 잘 자라며 자생력이 강하다.
잎이 7~9개로 갈라지고 뒷면 잎맥 위에 갈색 털이 있으며 시과가 수평으로 벌어지는 것을 내장단풍, 잎이 7~9개로 갈라지고 잎자루와 잎 뒷면에 백색 털이 나며 열매의 날개가 거꿀달걀형인 것을 털단풍, 잎 표면에는 털이 있으나 뒷면에는 없고 열매가 좁은 단풍의 반 정도로 큰 것을 아기단풍이라고 한다.
뜰단풍(Acer palmatum var. matsumurae (Koidz.) Makino)도 있다.
가로수, 공원수, 분재 같은 관상용으로 식재되며, 무늬가 아름다워 물푸레나무와 함께 고급 배트, 가구재 등으로 쓰인다. 체육관이나 볼링장의 나무 바닥, 악기, 테니스 라켓의 재료가 되기도 한다.
단풍나무(영어: red emperor maple, palmate maple 또는 smooth Japanese-maple)는 무환자나무목 무환자나무과의 식물이다. 학명은 아처 팔마툼(Acer palmatum)이며, 한국이 원산지다.