nomes no trilho de navegação
Sium latifolium ye una especie de planta fanerógama perteneciente a la familia Apiaceae[1][2]
Ye orixinaria de gran parte d'Europa, Kazakstán y Siberia.[1] Esta planta crez en hábitats húmedos como banzaos y veres de los llagos, dacuando na agua.
Ye una yerba perenne con un tarmu buecu, ranuráu qu'algama un tamañu d'hasta 2 metros d'altor. La yerba ye verde y ensin pelo. Les fueyes miden hasta 30 centímetros de llongura con llámines tresmitíes en pecíolos buecos que se xunen a la madre nes sos bases. La inflorescencia ye una umbela de flores blanques.[3]
Cuando ye comida poles vaques llecheres, la planta tiende a trescalar la so lleche con un sabor desagradable.[3] Ta considerada una planta tóxica.[4]
Sium latifolium foi descritu por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 251. 1753.[5]
Sium: nome xenéricu que deriva de la pallabra griega: sion que s'aplicó a una yerba de banzáu de la familia Apiaceae.[6]
latifolium: epítetu llatín que significa "con fueyes anches"[7]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Sium latifolium ye una especie de planta fanerógama perteneciente a la familia Apiaceae
Enliyarpaq sukərəvizi (lat. Sium latifolium)[1] - sukərəvizi cinsinə aid bitki növü.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Enliyarpaq sukərəvizi (lat. Sium latifolium) - sukərəvizi cinsinə aid bitki növü.
Planhigyn blodeuol ydy Panasen-y-dŵr lydanddail sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Apiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Sium latifolium a'r enw Saesneg yw Greater water-parsnip. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pannas y dŵr llydanddail, Dwfr-foronen mwyaf, Dyfr-foronen, Dyfr-foronen llydanddail, Moronen y dŵr llydanddail, Pannas y dŵr mwyaf a Panasen y dŵr.
Mae'n frodorol o Ewrop, Kazakhstan, a Siberia.[1]
Gwlyptir yw ei gynefin ee rhostir neu wernen, glannau llynnoedd a gall fyw yn y dŵr. Mae'n llysieuyn lluosflwydd gyda bonyn gwag a rhychiog a all dyfu i uchder o ddwy fetr. Mae'r dail oddeutu 30 cm o hyd a cheir blodau gwyn.[2]
Planhigyn blodeuol ydy Panasen-y-dŵr lydanddail sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Apiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Sium latifolium a'r enw Saesneg yw Greater water-parsnip. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pannas y dŵr llydanddail, Dwfr-foronen mwyaf, Dyfr-foronen, Dyfr-foronen llydanddail, Moronen y dŵr llydanddail, Pannas y dŵr mwyaf a Panasen y dŵr.
Mae'n frodorol o Ewrop, Kazakhstan, a Siberia.
Gwlyptir yw ei gynefin ee rhostir neu wernen, glannau llynnoedd a gall fyw yn y dŵr. Mae'n llysieuyn lluosflwydd gyda bonyn gwag a rhychiog a all dyfu i uchder o ddwy fetr. Mae'r dail oddeutu 30 cm o hyd a cheir blodau gwyn.
Sevlák potoční (Sium latifolium) je vlhkomilná, vytrvalá, obvykle přes metr vysoká bylina, jeden ze dvou druhů rodu sevlák, vyskytujících se v České republice. Rostlina je v české květeně původní druh, roste obvykle ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách, po rozemnutí listů nebo lodyhy nepříjemně páchne, má štiplavou chuť a je pokládána za lidskému zdraví škodlivou.[1][2]
V Evropě roste od západu (Španělsko, Velká Británie) přes její střed až po Ural na východě. Jižní hranice výskytu vede Středozemím a severní Skandinávii. Druh je dále ostrůvkovitě rozšířen v Asii, kde roste v Gruzií na severu Kavkazu, na západní Sibiři až po Bajkalské jezero a v severozápadní Číně i Kazachstánu.
V České republice se vyskytuje nejvíce v úvalech řek Labe a Morava, jinde je vzácný a místy zcela chybí, např. v Českém krasu a pahorkatinách na jihu Moravy. Jeho občasný nález na území severovýchodního Slezska souvisí s přesahem z polských nížin. Nejhojněji se vyskytuje v termofytiku a přiléhajícím mezofytiku do nadmořské výšky 400 m n. m. Je rostlinou mokřadních biotopů které se z krajiny postupně vytrácejí a proto je sevlák potoční považován za druh ohrožený vymizením.[1][2][3][4]
Heliofytní rostlina vyskytující se nejčastěji u břehů eutrofních, jen pomalu tekoucích nebo stojatých vod, stejně jako v mělkých tůních ve světlých lužních lesích, za ideální je pokládaná hlouba vody 20 cm. Roste i mimo vodu na živinami bohatých, humózních, bahnitých, jílovitých, často zaplavovaných půdách, kde dobře snáší periodické krátkodobé zatopení vodou do výše vodního sloupce 60 cm a následné vysušení. Vytrvalý hemikryptofyt kvetoucí v červenci a srpnu, opylován je hmyzem. Ploidie druhu je 2n = 20.[1][3][5]
Bylina s lodyhou vysokou 80 až 150 cm, která vyrůstá ze svislého, svazčitého oddenku bez výběžků. Lodyha je přímá, chudě větvená, až 2 cm tlustá, dutá, pětihranná a porostlá dvojími listy. Prvý typ listů se vytváří na ponořené části lodyhy brzy z jara a do doby kvetení již zmizí, mají dlouhé řapíky a jsou dva až třikrát lichozpeřené s niťovitými lístky; na rostlinách rostoucí mimo vodu se netvoří. Druhý typ listů vyrůstá později a to na vynořené části lodyhy, spodní mají dlouhé, pochvovitě rozšířené řapíky a horní jsou téměř přisedlé, spodní mají lichozpeřené čepele se čtyřmi až deseti páry lístků, menší horní jen se dvěma až čtyřmi páry podlouhlých, ostře pilovitých lístků a jeden koncový.
Květenství je složený, 9 až 15 cm velký, vypouklý okolík s 15 až 30 okolíčky, jejich obal i obalíčky mají jen dva až čtyři listeny. V okolíčku bývá až 30 stopkatých květů, jsou drobné, bílé, pětičetné a většinou oboupohlavné, jen ojediněle bývají samčí. Kališní zuby jsou jen asi 1 mm velké, korunní plátky jsou bílé, 1,5 mm dlouhé a obsrdčitého tvaru. Pět tyčinek je zakončeno fialovými prašníky, dvě čnělky jsou násobně delší než ploché stylopodium. Květy se mohou opylit přenesením pylu jak z cizí rostliny, tak i z jiného květu téže rostliny. V květech nejdříve dozrají prašníky a teprve později blizny.[1][2][3][5][6][7]
Plody jsou dvounažky, jejich merikarpia (semena) jsou 3 až 4 mm dlouhá, elipsoidní a hnědě zbarvená. Jsou slabě stlačená, na vrcholu mají pětizubý zbytek po kalichu, na každé straně pět podélných světlých, dutých žeber naplněných vzduchem. Rostlina se na svém stanovišti rozrůstá z oddenku a na nová místy se někdy dostává odlomením a odplavením části oddenku. Obvykle se šíří plovoucími semeny, která se na hladině vznášejí i deset dnů.[2][6][7]
Sevlák potoční potřebuje pro svůj růst mokřadní biotopy, které jsou v současnosti jedny z nejohroženějších, jsou devastovány a postupně mizí z oblasti podél velkých českých řek. Proto je v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" vedený jako silně ohrožený druh (C2b).[3][8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu sevlák potoční ve Wikimedia Commons
Sevlák potoční (Sium latifolium) je vlhkomilná, vytrvalá, obvykle přes metr vysoká bylina, jeden ze dvou druhů rodu sevlák, vyskytujících se v České republice. Rostlina je v české květeně původní druh, roste obvykle ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách, po rozemnutí listů nebo lodyhy nepříjemně páchne, má štiplavou chuť a je pokládána za lidskému zdraví škodlivou.
Bredbladet mærke (Sium latifolium) er en flerårig plante i skærmplante-familien. Det er en sumpplante med 2-3 gange fjersnitdelte undervandsblade og enkelt fjersnitdelte blade over vandet. Frugten har en kraftig lugt af persille ved knusning. Planten er giftig.
Bredbladet mærke er en glat plante med 50-180 centimeter høj, kantet og hul stængel. Bladene er enkelt fjersnitdelte med bredt lancetformede til ovale, savtakkede afsnit. Om foråret findes ofte 2-3 gange fjersnitdelte undervandsblade med linjeformede afsnit. De flade skærme med hvide blomster er endestillede med 20-30 skærmstråler. Stor- og småsvøbblade er lancetformede. Frugten har blivende bægertænder.[1]
Arten er udbredt i Europa. I Danmark er bredbladet mærke almindelig i den østlige del i rørsump og kær, langs søer og åer samt i grøfter. Den findes hist og her i Jylland. Bredbladet mærke blomstrer i juli og august.[1]
Bredbladet mærke (Sium latifolium) er en flerårig plante i skærmplante-familien. Det er en sumpplante med 2-3 gange fjersnitdelte undervandsblade og enkelt fjersnitdelte blade over vandet. Frugten har en kraftig lugt af persille ved knusning. Planten er giftig.
Der Breitblättrige Merk oder Große Merk (Sium latifolium) ist eine Pflanzenart in der Familie der Doldenblütler (Apiaceae). Diese Sumpfpflanze ist in den Gemäßigten Breiten Eurasiens weit verbreitet.
Der Breitblättrige Merk wächst als ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 70 bis zu 150 Zentimeter. Es werden Faserwurzeln gebildet. Die Pflanzenteile sind kahl. Der einzeln stehende und verzweigte Stängel ist gefurcht.
Die wechselständig am Stängel angeordneten Laubblätter sind in Blattscheide, Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die Blattspreiten sind unpaarig gefiedert und bis zu 40 cm lang. Es liegt Heterophyllie (Verschiedenblättrigkeit) vor: es werden Unterwasserblätter und Luftblätter gebildet. Die Blattspreiten der untergetauchten Blätter sind zwei- bis dreifach gefiedert und der oberste Blattabschnitt ist linealisch. Die Blattspreiten der Überwasserblätter sind einfach gefiedert mit zwei bis sechs Paaren von Fiederblättern. Diese Fiederblätter sind 4 bis 7 (bis zu 16) cm lang und 0,8 bis 2 cm breit, lanzettlich bis länglich und besitzen einen scharf gesägten Rand. Die obersten Blätter sind etwas reduziert und kleiner mit lineal-lanzettlichen oder linealischen Fiederblättern.
Die Blütezeit reicht von Juli bis August. Die end- und seitenständig auf relativ langen Blütenstandsschäften stehenden doppeldoldigen Blütenständen besitzen einen Durchmesser von 6 bis 12 cm. Die zwei bis sechs ausgebreiteten bis zurückgebogenen Hüllblätter sind lineal-lanzettlich und ganzrandig mit einer Länge von 3 bis 5 mm. Es sind meist acht bis zehn, selten bis zu dreißig 1,5 bis 2,5 cm lange, ungleiche Strahlen vorhanden. Es sind einige Hüllchenblätter vorhanden, sie sind den Hüllblättern ähnlich und 5 bis 6 mm lang. Die Döldchen enthalten jeweils 15 bis 25 Blüten. Die Blütenstiele weisen eine Länge von 2 bis 3 mm auf.
Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf winzigen Kelchzähne sind etwa 2 mm lang. Die fünf Kronblätter sind weiß. Die zwei Griffel sind zurückgebogen.
Die Doppelachäne besitzt ein zweigespaltenes Karpophor. Die etwa 3 mm langen und etwa 2 mm breiten, ellipsoiden Teilfrüchte besitzen dünne Rippen und sind dünn-korkig. Die Früchte reifen zwischen September und Oktober.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 20.[1]
Der Breitblättrige Merk ist ein Hemikryptophyt und eine Schaftpflanze. Er wurzelt im Wasser nur bis zu einer Tiefe von 0,6 Meter. Die Unterwasserblätter sind fein zerteilt, das dient der Vergrößerung der Aufnahmefläche, da sie zugleich Wurzelfunktion erfüllen. Der Stängel besitzt ein Durchlüftungsgewebe und zeigt primäres Dickenwachstum. Vegetative Vermehrung erfolgt durch Wurzelsprosse.[2]
Blütenbiologisch sind „Nektar führende Scheibenblumen“ vorhanden. Die Bestäubung erfolgt durch verschiedene Insekten, insbesondere Schwebfliegen.[2]
Das in den Doppelachänen enthaltene 6 bis 7 % ätherisches Öl, darunter reichlich Limonen, das durch seine antibakterielle Wirkung Fäulnis verhindert und dadurch eine Schwimmausbreitung der Früchte erst ermöglichte.[2]
Die Doppelachänen enthalten 6 bis 7 % ätherisches Öl, darunter reichlich Limonen.[2] In den Pflanzenteilen sind die giftigen Polyine: Falcarinol und Falcarinon vorhanden.
Wurzel und Früchte sind durch die Polyine Falcarinol und Falcarinon giftig.[3] Auswirkungen sind Erbrechen und Durchfall sowohl beim Menschen als auch bei Huftieren.
Der Breitblättrigen Merk ist in den Gemäßigten Breiten Eurasiens weitverbreitet. Er kommt in Deutschland, Österreich, Schweiz, Frankreich, Spanien, auf den Britischen Inseln, Belgien, Niederlande, Polen, Italien, Tschechien, Ungarn, Bulgarien, im ehemaligen Jugoslawien, Albanien, Dänemark, Norwegen, Finnland, dem europäischen Teil Russlands, Weißrussland, den Baltischen Staaten, im westlichen Sibirien und im westlichen Kasachstan vor.[4]
Der Breitblättrige Merk gedeiht auf nährstoffreichen Schlammböden an den Ufern von Binnengewässern. Er kommt vor im Röhricht stehender oder langsam fließender Gewässer mit stark wechselndem Wasserstand auf humosen Schlammböden in bis zu 60 Zentimetern Wassertiefe.[1] Er ist in Mitteleuropa eine Charakterart der Ordnung Phragmitetalia.[1]
Die Erstveröffentlichung von Sium latifolium erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum.[5][6]
Der Breitblättrige Merk oder Große Merk (Sium latifolium) ist eine Pflanzenart in der Familie der Doldenblütler (Apiaceae). Diese Sumpfpflanze ist in den Gemäßigten Breiten Eurasiens weit verbreitet.
Sium latifolium is a species of flowering plant in the family Apiaceae known by the common names great water-parsnip, greater water-parsnip,[1] and wideleaf waterparsnip.[2] It is native to much of Europe, Kazakhstan, and Siberia.[1]
This plant grows in wet habitat such as swamps and lakeshores, sometimes in the water. It is a perennial herb with a hollow, grooved stem up to 2 meters tall. The herbage is green and hairless. The leaves are up to 30 centimeters long with blades borne on hollow petioles that clasp the stem at their bases. The inflorescence is an umbel of white flowers.[3]
When eaten by dairy cows, the plant tends to imbue their milk with an unpleasant taste.[3]
The rootstock is acrid and poisonous, but the leaves have been cooked and eaten as a vegetable in Italy and the ripe seeds - which are aromatic due to their limonene content - have been used (in small quantities) as a spice or seasoning in Scandinavian cuisine.[4]
Sium latifolium is a species of flowering plant in the family Apiaceae known by the common names great water-parsnip, greater water-parsnip, and wideleaf waterparsnip. It is native to much of Europe, Kazakhstan, and Siberia.
This plant grows in wet habitat such as swamps and lakeshores, sometimes in the water. It is a perennial herb with a hollow, grooved stem up to 2 meters tall. The herbage is green and hairless. The leaves are up to 30 centimeters long with blades borne on hollow petioles that clasp the stem at their bases. The inflorescence is an umbel of white flowers.
When eaten by dairy cows, the plant tends to imbue their milk with an unpleasant taste.
Sium latifolium es una especie de planta fanerógama perteneciente a la familia Apiaceae[1][2]
Es originaria de gran parte de Europa, Kazajistán y Siberia.[1] Esta planta crece en hábitats húmedos como pantanos y orillas de los lagos, a veces en el agua.
Es una hierba perenne con un tallo hueco, ranurado que alcanza un tamaño de hasta 2 metros de altura. La hierba es verde y sin pelo. Las hojas miden hasta 30 centímetros de largo con láminas transmitidas en pecíolos huecos que se unen a la madre en sus bases. La inflorescencia es una umbela de flores blancas.[3]
Cuando es comida por las vacas lecheras, la planta tiende a impregnar su leche con un sabor desagradable.[3] Está considerada una planta tóxica.[4]
Sium latifolium fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 251. 1753.[5]
Sium: nombre genérico que deriva de la palabra griega: sion que se aplicó a una hierba de pantano de la familia Apiaceae.[6]
latifolium: epíteto latíno que significa "con hojas anchas"[7]
Sium latifolium es una especie de planta fanerógama perteneciente a la familia Apiaceae
See artikkel räägib harilikust jõgiputkest; perekonna kohta vaata artiklit Jõgiputk (perekond) Harilik jõgiputk (Sium latifolium) on kaheiduleheline taim sarikaliste sugukonna jõgiputke perekonnast.
Taim on 50–120 cm kõrge, lehed piklikud. Taimede vars on tugev ja võsunditeta. Taimel on sarikas, õied valged.
Jõgiputk kasvab mageveekogude äärtes madalas vees ja liigniisketel aladel.
Harilik jõgiputk on mürgine.
Eestis on taim tavaline.
Harilik jõgiputk (Sium latifolium) on kaheiduleheline taim sarikaliste sugukonna jõgiputke perekonnast.
Taim on 50–120 cm kõrge, lehed piklikud. Taimede vars on tugev ja võsunditeta. Taimel on sarikas, õied valged.
Jõgiputk kasvab mageveekogude äärtes madalas vees ja liigniisketel aladel.
Harilik jõgiputk on mürgine.
Eestis on taim tavaline.
Sorsanputki (Sium latifolium) on Euroopassa ja Siperiassa tavattava myrkyllinen sarjakukkainen kasvi. Suomessa laji on äärimmäisen uhanalainen ja erityisesti suojeltu laji.[1][2][3]
Monivuotinen sorsanputki kasvaa 100–150 cm korkeaksi. Sen varsi on pysty, särmikäs ja kalju. Uposlehdet ovat kaksi tai kolme kertaa parilehdykkäisiä ja hyvin kapealiuskaisia. Ilmalehdet ovat kaksi- tai kolmeparisia, lehdykät 5–10 cm soikeita tai puikeita ja sahalaitaisia. Kukinnon pää- ja pikkusarjat ovat suojuksellisia. Pääsarjan suojuksen lehdet ovat isoja ja lehtimäisiä. Kukkien teriöt ovat valkoisia. Sorsanputki kukkii heinä-elokuussa.[4] Sorsanputki leviää sekä siemenistä että rönsyistä.[5]
Sorsanputki on erittäin myrkyllinen putkikasvi.[4]
Sorsanputken levinneisyysalue ulottuu Espanjasta Keski- ja Itä-Euroopan kautta aina Länsi-Siperiaan saakka. Etelässä sen levinneisyysalue ulottuu Etelä-Italiaan ja Kaukasukselle, pohjoisessa Britteinsaarille, Etelä-Ruotsiiin, Etelä-Suomeen ja Venäjän Karjalaan.[6]
Suomessa sorsanputkea on tavattu vain muutamassa paikassa etelärannikolla. Näistä vakituisia kasvupaikkoja on ollut ilmeisesti vain kaksi: Uudenkaupungin Sirppujoen alajuoksulla sekä Haminan Vehkalahden Summanjoen suulla ja läheisissä merenlahdissa. Lajia tavataan enää vain Haminan kasvupaikalla, ja siksi se on Suomessa erityisesti suojeltava laji.[2]
Sorsanputki kasvaa matalassa vedessä, mieluiten hitaasti virtaavien jokien suojaisissa, savipohjaisissa lahdekkeissa sekä jokisuilla suojaisilla paikoilla murtovedessä. Se viihtyy myös runsasravinteisissa järvissä ja pienvesissä. Kasvupaikoiltaan sorsanputki on ravinteisuuden osalta varsin vaatelias. Suomessa lajia uhkaa lähinnä laiton kerääminen. Kasvupaikkoja on tuhoutunut myös vesistöjen ruoppaamisen yhteydessä.[5]
Sorsanputki (Sium latifolium) on Euroopassa ja Siperiassa tavattava myrkyllinen sarjakukkainen kasvi. Suomessa laji on äärimmäisen uhanalainen ja erityisesti suojeltu laji.
La Grande Berle ou Berle à larges feuilles (Sium latifolium) est une plante herbacée vivace de la famille des Apiacées.
Marais et cours d'eau.
Cette espèce se rencontre dans toute la France sauf le Midi ; en Europe elle est répandue jusqu'aux frontières de l'Asie mineure et à l'est, on la trouve en Russie et en Sibérie.
La grande berle est suspectée d'être toxique[2]. Elle abrite souvent une espèce d'insectes coléoptères Lixus paraplecticus.
Menacée par l'artificialisation des cours d'eau et la concurrence d'espèces invasives la grande berle est une espèce protégée dans la plupart des régions de France et en Suisse.
La Grande Berle ou Berle à larges feuilles (Sium latifolium) est une plante herbacée vivace de la famille des Apiacées.
Plačialapė drėgmenė (Sium latifolium) – salierinių (Apiaceae) šeimos, drėgmenių genties šlapių vietų daugiametis žolinis, nuodingas augalas. Pirmasis augalą aprašė Karlas Linėjus 1753 metais. Kai kuriose Lietuvos vietovėse šis augalas, dar vadinamas: datanu, lantekliu, morkumi.
Visos augalo dalys, o ypač šaknys nuodingos žmonėms ir gyvūnams. Sukelia virškinimo trakto uždegimą, dieglius, gali paralyžuoti centrinę nervų sistemą. Seniau šaknys ir visa žolė buvo vartojama liaudies medicinoje kaip šlapimą varanti priemonė.
Aukštis 50-150 cm. Stiebas status, briaunotas, plikas, tuščiaviduris, viršutinė dalis šakota. Pamatiniai lapai, esantys vandenyje, 2 –3 kartus plunksniški arba šukiški, skiltys siauros, siūliškos; oriniai lapai vieną karą plunksniškai suskaldyti, 15 –30 cm ilgio, 8 –10 cm pločio, su 2 –3 poromis plonų, lancetiškų, bekočių, smulkiai pjūkliškai dantytų, asimetriškais pamatais, 5 –10 cm ilgio ir 1 –2,5 cm pločio lapelių. Lapkočiai tuščiaviduriai, su vidinėmis pertvaromis. Žiedynai viršūniniai, baltai žalsvos spalvos. Skėtis su 10 –14 (kartais ir 30) stipinų ir yra apie 5 –12 cm skersmens. Vaisius 3 –4 mm ilgio ir 2,5 –3 mm pločio, kiaušiniškas.
Auga upių senvagių, ežerų, balų pakraščiuose, pelkėse, grioviuose. Dažna visoje Lietuvoje.
Šaknyse yra 0,16, stiebuose – 0,13, lapuose – 0,08 proc. kumarinų ir kvarcetino, rutino. Vaisiuose yra 2,7 –7,8 proc. eterinių aliejų, sudaryto iš 89% limoneno, 6% perilinio aldehido, α-felandreno, α-pineno, β-pineno, β-bizaboleno, α-kurkumeno, n-cimolo, kamfeno, mirceno. Be to, juose būna 10,8 –25,2% aliejaus, organinių medžiagų.
Augalas yra aromatinis, naudojamas eterinio aliejaus gavyboje.
Plačialapė drėgmenė (Sium latifolium) – salierinių (Apiaceae) šeimos, drėgmenių genties šlapių vietų daugiametis žolinis, nuodingas augalas. Pirmasis augalą aprašė Karlas Linėjus 1753 metais. Kai kuriose Lietuvos vietovėse šis augalas, dar vadinamas: datanu, lantekliu, morkumi.
Visos augalo dalys, o ypač šaknys nuodingos žmonėms ir gyvūnams. Sukelia virškinimo trakto uždegimą, dieglius, gali paralyžuoti centrinę nervų sistemą. Seniau šaknys ir visa žolė buvo vartojama liaudies medicinoje kaip šlapimą varanti priemonė.
De grote watereppe (Sium latifolium) is een vaste plant, die behoort tot de schermbloemenfamilie (Apiaceae). De grote watereppe komt van nature voor in de gematigde gebieden van Eurazië. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als een soort die in Nederland algemeen voorkomt en matig afgenomen is. Het aantal chromosomen is 2n = 20. De wortel en de vruchten zijn giftig door de aanwezigheid van de polyynen falcarinol en falcarinon.
De plant wordt 60 - 120 cm hoog. De holle stengel is kantig en gegroefd. De ondergedoken voorjaarsbladeren zijn 2 - 3-voudig geveerd met lijnvormige slippen. De boven water uitstekende, tot 40 cm lange bladeren zijn enkel geveerd. De 4 - 7 cm lange en 0,8 - 2 cm brede, lancetvormige tot langwerpige blaadjes hebben een fijn gezaagde bladrand en het topblaadje is gesteeld. De bladsteel van de onderste bladeren hebben twee of meer dwarsschotten.
De plant bloeit in juli en augustus met 4 mm grote, witte bloemen in eindelingse, 6 - 10 cm brede, 20 - 30 stralige schermen. De kelkbladen zijn priemvormig en vaak ongelijk. Er zijn meestal 2 - 6 omwindselbladeren en omwindselblaadjes.
De vrucht is een tweedelige splitvrucht met 2 mm brede, ronde deelvruchten. In het vooraanzicht is de 3 - 4 mm lange vrucht eirond. De vrucht heeft vrij brede, sterk uitspringende, afgeronde ribben. De deelvruchten hebben dunne ribben en een dunne, kurkachtige wand.
Grote watereppe
Bloeiwijze
De grote watereppe komt voor langs het water, op drijftillen en in grienden en moerasbossen.
De grote watereppe (Sium latifolium) is een vaste plant, die behoort tot de schermbloemenfamilie (Apiaceae). De grote watereppe komt van nature voor in de gematigde gebieden van Eurazië. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als een soort die in Nederland algemeen voorkomt en matig afgenomen is. Het aantal chromosomen is 2n = 20. De wortel en de vruchten zijn giftig door de aanwezigheid van de polyynen falcarinol en falcarinon.
De plant wordt 60 - 120 cm hoog. De holle stengel is kantig en gegroefd. De ondergedoken voorjaarsbladeren zijn 2 - 3-voudig geveerd met lijnvormige slippen. De boven water uitstekende, tot 40 cm lange bladeren zijn enkel geveerd. De 4 - 7 cm lange en 0,8 - 2 cm brede, lancetvormige tot langwerpige blaadjes hebben een fijn gezaagde bladrand en het topblaadje is gesteeld. De bladsteel van de onderste bladeren hebben twee of meer dwarsschotten.
De plant bloeit in juli en augustus met 4 mm grote, witte bloemen in eindelingse, 6 - 10 cm brede, 20 - 30 stralige schermen. De kelkbladen zijn priemvormig en vaak ongelijk. Er zijn meestal 2 - 6 omwindselbladeren en omwindselblaadjes.
De vrucht is een tweedelige splitvrucht met 2 mm brede, ronde deelvruchten. In het vooraanzicht is de 3 - 4 mm lange vrucht eirond. De vrucht heeft vrij brede, sterk uitspringende, afgeronde ribben. De deelvruchten hebben dunne ribben en een dunne, kurkachtige wand.
Grote watereppe
Bloeiwijze
Marek szerokolistny (Sium latifolium L.) – gatunek rośliny z rodziny selerowatych. Rośnie dziko w Europie oraz na Syberii Zachodniej i w Kazachstanie[2].
Bylina, hemikryptofit. Rośnie przy brzegach rowów, w szuwarach i zarastających dołach torfowych. Hydrofit, hemikryptofit. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla klasy (Cl.) Phragmitetea[3]. Kwitnie w lipcu i sierpniu. Roślina trująca
Marek szerokolistny (Sium latifolium L.) – gatunek rośliny z rodziny selerowatych. Rośnie dziko w Europie oraz na Syberii Zachodniej i w Kazachstanie.
Vattenmärke (Sium latifolium) är en växtart i familjen flockblommiga växter. Den blommar under sommarens senare del.
Fleråriga, kala, vatten- eller sumpväxter. Stjälk upprätt, räfflad, ihålig, ej rotslående. Blad enkelt parbladiga, småblad lansettlika, sågade. Undervattensblad upprepat finflikiga. Blommor i toppställda flockar. Allmänt svepe av två till sex blad. Enskilt svepe av lansettlika blad. Foderblad tydliga. Kronblad vita. Frukt äggrund, delfrukter med fem tjocka höga åsar, oljekanaler synliga. Kromosomtal: 2n=20.
Släktet bäckmärken (Berula) skiljs genom delvis sidoställda blomflockar, rotslående stjälkar, samt klotrunda frukter med låga åsar.
Släktnamnet Sium kommer av grekiskans sion, ett växtnamn från antiken.
Släktet har 14 arter, i Sverige förekommer endast arten vattenmärke (S. latifolium).
Wikimedia Commons har media som rör Vattenmärke.
Vattenmärke (Sium latifolium) är en växtart i familjen flockblommiga växter. Den blommar under sommarens senare del.
Наукова назва походить від кельтського слова siw — вода.
Це багаторічна трав'яна рослина 50–120 см заввишки з порожнистим, рифленим стеблом. Листя довжиною до 30 сантиметрів. Квіти зібрані у суцвіття парасольку білих квітів. Зубці чашечки подовжені. Плід 3.5 мм довжиною.
Поширений у помірній Євразії від Іспанії та Ірландії до західного Сибіру[3]
В Україні вид зростає на болотах, біля берегів водойм, нерідко у воді — на більшій частині території крім Криму та Карпат; в Закарпатті рідко. Ефіроолійна та отруйна рослина[2].
Листки веха вважають отруйними. З однієї рослини одержують 10-15 м'ясистих корінців завдовжки до 20 см, які у Західній Європі вважають вишуканим овочем нарівні зі спаржею. На Кавказі молоді листки веха разом з олією, оцтом, січеними крутими яйцями та в суміші з листям щавлю й зеленої цибулі вживають для приготування чудових свіжих салатів. А вимиті корені відварюють у солоній воді й готують як цвітну капусту або спаржу.[4]
Суцвіття веха мають ефірну олію, яку використовують у парфумерії.
Листя
Стовбур
Доросла рослина
Суцвіття
Sium latifolium, hay còn có những tên gọi khác là cây củ cần nước lớn, cây củ cần nước lớn hơn[1] hay cây cần củ nước lá rộng[2], là một loài thực vật thuộc chi Sium.
Bài viết chủ đề phân họ Cần này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Sium latifolium L.
Поруче́йник широколи́стный (лат. Síum latifólium) — многолетнее растение; вид рода Поручейник семейства Зонтичные.
Многолетнее растение, которое может достигать до 1,5 м в высоту. Имеет пустотелый ветвистый полосатый стебель.
Нижние листья (обычно погружённые в воду) дваждыперистые с нитевидными долями, верхние — просто перистые с 2—6 парами продолговатых листочков с зубчатыми краями.
Цветёт в июле и августе, цветки белые, мелкие, собранные в сложный зонтик.
Поручейник широколистный растёт от Европы до Сибири по берегам болот, рек, озёр, в торфяных ямах и по краям канав, заросших камышом[2]. Охраняется в большинстве регионов Франции и Швейцарии.
Даёт медоносным пчёлам нектар[3]. Из семян можно вырабатывать эфирное масло, которое служит источником получения лимонена. Помимо лимонена в масле также содержится порилловый альдегид. Листья и особенно корни поручейника ядовиты[2].
Поруче́йник широколи́стный (лат. Síum latifólium) — многолетнее растение; вид рода Поручейник семейства Зонтичные.
欧泽芹（学名：Sium latifolium）为伞形科泽芹属的植物。分布于俄罗斯以及中国大陆的新疆等地，生长于海拔550米的地区，多生于沼泽或水沟旁草丛中，目前尚未由人工引种栽培。
这是一篇傘形目小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
