dcsimg

Associations ( Inglês )

fornecido por BioImages, the virtual fieldguide, UK
Foodplant / parasite
hypophyllous colony of Cercospora dematiaceous anamorph of Cercospora murina parasitises leaf of Viola palustris

In Great Britain and/or Ireland:
Foodplant / parasite
sporangium of Peronospora violae parasitises live Viola palustris

Foodplant / gall
hypophyllous, grouped telium of Puccinia fergussonii causes gall of live leaf of Viola palustris

Foodplant / spot causer
epiphyllous, numerous, scattered, brownish pycnidium of Septoria coelomycetous anamorph of Septoria violae-palustris causes spots on leaf of Viola palustris

licença
cc-by-nc-sa-3.0
direitos autorais
BioImages
projeto
BioImages

Brief Summary ( Neerlandês; Flamengo )

fornecido por Ecomare
Moerasviooltjes bloeien vroeg in de lente. Zoals de naam zegt komen ze in moerassen voor, op kalkarme, zure grond. Ze hebben worteluitlopers aan de oppervlakte, waarmee de planten zich kunnen verspreiden. Het moerasviooltje is de voedselplant voor de zilveren maan, een heel zeldzame vlinder die in het kustgebied alleen op Terschelling voorkomt.
licença
cc-by-nc
direitos autorais
Copyright Ecomare
fornecedor
Ecomare
original
visite a fonte
site do parceiro
Ecomare

Brief Summary ( Inglês )

fornecido por Ecomare
Marsh violets are very small plants that flower in early spring. They are the primary nectar plant for the small pearl-bordered fritillary (a rare butterfly). As the name indicates, marsh violets grow on damp to swampy places. In addition, the plant likes half-shaded places that are calcium-poor, acidic, moderately nutrient-poor sand and peat ground. Examples are marshes and damp woodland paths. Marsh violets produce surface root suckers. Should they break off, flowing water can carry them to new places.
licença
cc-by-nc
direitos autorais
Copyright Ecomare
fornecedor
Ecomare
original
visite a fonte
site do parceiro
Ecomare

Viola palustris ( Asturiano )

fornecido por wikipedia AST

Viola palustris ye una especie de la familia de les violacees.

Descripción

Yerba viviega, con rizoma delgáu y estolonífero, ensin tarmu, d'hasta 12 cm. Fueyes en roseta, peciolaes, arriñonaes, acorazonaes na base, de cantos dentaos o crenaos, xeneralmente glabres. Flores dispuestes a la fin de los pedicelos que surden de les axiles de les fueyes; 5 sépalos llibres o casi, con apéndices basales d'hasta 1 mm; corola irregular formada por 5 pétalos de color lila pálidu, l'inferior de los cualos tien un espolón d'hasta 2 mm de llargor; 5 estames. Frutu en cápsula que contién numberoses granes. Floria en primavera y branu.[1]

Hábitat

Frecuente en manantiales y zones esteriores de tremedales. Banzaos y barraqueres.

Distribución

Toa Europa, sacante Albania, Turquía y Grecia.[2]

Taxonomía

Viola palustris describióse por Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2 934, nel añu 1753.[3]

Sinonimia

Referencies

  1. Luceño Garcés, M. (1998). Flores de Gredos. Ávila:Caxa d'Ávila. ISBN 84-930203-0-3.
  2. Polunin, O (1989). Guía fotográfica de les flores monteses d'España y d'Europa. Barcelona:Omega. ISBN 84-282-0857-3.
  3. Viola palustris en Trópicos
  4. Viola palustris en PlantList

Bibliografía

  1. Abrams, L. 1951. Geraniums to Figworts. 3: 866 pp. In L. Abrams Ill. Fl. Pacific States. Stanford University Press, Stanford.
  2. Böcher, T. W. 1978. Greenlands Flora 326 pp.
  3. Böcher, T. W., K. Holmen & K. Jacobsen. 1968. Fl. Greenland (ed. 2) 312 pp.
  4. Breedlove, D. Y. 1986. Flora de Chiapas. Llistaos Floríst. Méxicu 4: i–v, 1–246.
  5. CONABIO. 2009. Catálogu taxonómicu d'especies de Méxicu. 1. In Ca. nat. Méxicu. CONABIO, Mexico City.
  6. Fernald, M. 1950. Manual (ed. 8) i–lxiv, 1–1632. American Book Co., New York.
  7. Gleason, H. A. 1968. The Choripetalous Dicotyledoneae. vol. 2. 655 pp. In H. A. Gleason Ill. Fl. N. O.S. (ed. 3). New York Botanical Garden, New York.
  8. Gleason, H. A. & A. Cronquist. 1991. Man. Vasc. Pl. N.Y. O.S. (ed. 2) i–lxxv, 1–910. New York Botanical Garden, Bronx.

Enllaces esternos

Cymbidium Clarisse Austin 'Best Pink' Flowers 2000px.JPG Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies.
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia AST

Viola palustris: Brief Summary ( Asturiano )

fornecido por wikipedia AST

Viola palustris ye una especie de la familia de les violacees.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia AST

Viola palustris ( Azerbaijano )

fornecido por wikipedia AZ


Viola palustris (lat. Viola palustris) - bənövşəkimilər fəsiləsinin bənövşə cinsinə aid bitki növü.

Mənbə


Inula britannica.jpeg İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin.
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Vikipediya müəllifləri və redaktorları
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia AZ

Viola palustris: Brief Summary ( Azerbaijano )

fornecido por wikipedia AZ


Viola palustris (lat. Viola palustris) - bənövşəkimilər fəsiləsinin bənövşə cinsinə aid bitki növü.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Vikipediya müəllifləri və redaktorları
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia AZ

Fioled y gors ( Galês )

fornecido por wikipedia CY
 src=
Fioled y gors, Cors Dyfi

Planhigyn blodeuol yw 'Fioled y gors sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Violaceae (neu'r 'fioled'). Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Viola palustris a'r enw Saesneg yw Marsh violet.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Fioled y Gors, Gwiolydd y Gors, Gwythdydd a Millyn y Gors.

Gweler hefyd

Cyfeiriadau

  1. Gerddi Kew; adalwyd 21 Ionawr 2015
Comin Wikimedia
Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Awduron a golygyddion Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CY

Fioled y gors: Brief Summary ( Galês )

fornecido por wikipedia CY
 src= Fioled y gors, Cors Dyfi

Planhigyn blodeuol yw 'Fioled y gors sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Violaceae (neu'r 'fioled'). Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Viola palustris a'r enw Saesneg yw Marsh violet. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Fioled y Gors, Gwiolydd y Gors, Gwythdydd a Millyn y Gors.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Awduron a golygyddion Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CY

Violka bahenní ( Checo )

fornecido por wikipedia CZ

Violka bahenní (Viola palustris) je vytrvalá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Dorůstá výšky nejčastěji 5-10 cm. Oddenek je dlouhý a plazivý, rostlina má dlouhé podzemní výběžky. Listy jsou jednoduché, čepele listů jsou nápadně okrouhlé až ledvinité, na okraji jemně vroubkované až trochu pilovité. Lodyha se nevytváří, listy jsou pouze v přízemní růžici. Na bázi listů jsou palisty, které jsou vejčitě kopinaté až vejčité, na okraji jsou celokrajné, vzácně malinko zubaté. Na květní stopce 2 listénce, umístěné pod polovinou či v polovině délky květní stopky. Květy jsou nevonné. Přívěsky kališních lístků jsou krátké a zaokrouhlené. Korunní lístky jsou nejčastěji bledě fialové, někdy s bělavým nádechem, ostruha je krátká a celkem silná, také světle fialová. Čnělka je na vrcholu terčovitě rozšířená. Kvete od dubna do června. Plodem je tobolka.

Rozšíření ve světě

Roste hlavně v severní a střední Evropě, na jih souvisle až po Alpy, ale roztroušené výskyty jsou i ve Španělsku a snad dokonce i v severní Africe. Na východ sahá její areál zhruba po Ural, roste také na Islandu, v jižním Grónsku a přesahuje až do Severní Ameriky na poloostrov Labrador. Mapa viz[1]

Rozšíření v ČR

V ČR roste roztroušeně ve středních a vyšších polohách oblastí, kde má vhodná stanoviště. V suchých teplých územích (a tím více na bazických substrátech) často chybí, např. Pavlovské vrchy, České středohoří, vzácná je i v moravských Karpatech, kde roste hlavně v SV části Beskyd. Je to druh rašelinišť a pramenišť (zvláště zrašelinělých), vyhovují jí kyselé substráty. Občas roste i v jiných mokřadních společenstvech nebo ve smrkových olšinách. V ČR se vyskytuje se od středních poloh, vzácně nížin, až do horských poloh (do 1 350 m n. m.).

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]

Literatura

  • Kirschner J. et Skalický V. (1990) :Viola – In: Hejný S. et Slavík B. (eds.), Květena České republiky, vol. 2. - Praha: Academia, 1990. - p. 394-431 - ISBN 80-200-1089-0
  • Suda J. (2002) :Viola – In: Kubát K. et al. (eds.), Klíč ke květeně České republiky. - Praha: Academia, 2002. - p. 207-214
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia autoři a editory
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CZ

Violka bahenní: Brief Summary ( Checo )

fornecido por wikipedia CZ

Violka bahenní (Viola palustris) je vytrvalá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Dorůstá výšky nejčastěji 5-10 cm. Oddenek je dlouhý a plazivý, rostlina má dlouhé podzemní výběžky. Listy jsou jednoduché, čepele listů jsou nápadně okrouhlé až ledvinité, na okraji jemně vroubkované až trochu pilovité. Lodyha se nevytváří, listy jsou pouze v přízemní růžici. Na bázi listů jsou palisty, které jsou vejčitě kopinaté až vejčité, na okraji jsou celokrajné, vzácně malinko zubaté. Na květní stopce 2 listénce, umístěné pod polovinou či v polovině délky květní stopky. Květy jsou nevonné. Přívěsky kališních lístků jsou krátké a zaokrouhlené. Korunní lístky jsou nejčastěji bledě fialové, někdy s bělavým nádechem, ostruha je krátká a celkem silná, také světle fialová. Čnělka je na vrcholu terčovitě rozšířená. Kvete od dubna do června. Plodem je tobolka.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia autoři a editory
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CZ

Engviol ( Dinamarquês )

fornecido por wikipedia DA

Engviol (Viola palustris), ofte skrevet eng-viol, er en 5-20 cm høj plante i viol-familien. Bladene i den fåbladede roset er nyreformede og helt eller næsten helt glatte. I Danmark findes engviol hist og her i moser og fugtige enge.[1]

Kilder og eksterne henvisninger

  1. ^ Signe Frederiksen; Finn Nygaard Rasmussen; Ole Seberg, (red.) (marts 2012), Dansk flora, Gyldendal, ISBN 978-87-02-11219-1., Wikidata Q66685932


licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia-forfattere og redaktører
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia DA

Engviol: Brief Summary ( Dinamarquês )

fornecido por wikipedia DA

Engviol (Viola palustris), ofte skrevet eng-viol, er en 5-20 cm høj plante i viol-familien. Bladene i den fåbladede roset er nyreformede og helt eller næsten helt glatte. I Danmark findes engviol hist og her i moser og fugtige enge.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia-forfattere og redaktører
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia DA

Sumpf-Veilchen ( Alemão )

fornecido por wikipedia DE
 src=
Blüte eines Sumpf-Veilchens
 src=
Sumpf-Veilchen – Lithographie

Das Sumpf-Veilchen (Viola palustris) ist eine Art aus der Gattung der Veilchen (Viola).

Morphologie

Das Sumpf-Veilchen ist eine mehrjährige krautige Pflanze, die Wuchshöhen zwischen 3 und 10 Zentimetern erreicht. Ein oberirdischer Stängel fehlt, aber die Grundblätter sind 1 bis 5 cm lang gestielt. Die Stiele sind selten an der Spitze leicht geflügelt. Die rundlichen bis nierenförmigen Laubblätter sind 2 bis 5 cm lang und 2,5 bis 5,5 cm breit. Sie sind kahl, am Rand gekerbt bis gezähnt und von hellgrüner Farbe. Oft sind die Blätter längs eingerollt, mit an der Unterseite deutlich sichtbaren Adern. Die Nebenblätter sind etwa ¼ so lang wie der Stiel des zugehörigen Blattes. Sie sind oft häutig-weiß mit sehr kurzen Fransen am Rand.

Die Art blüht im Mai oder Juni. Die einzelnen Blüten entwickeln sich auf 4 bis 10 cm langen Blütenstielen, die in den Achseln der Grundblätter entstehen. Jede Grundblattrosette entwickelt 1 bis 3 Stiele. Die Grundfarbe der Blüten ist blasslila. Die Blüten erreichen einen Durchmesser von bis zu 1,5 cm. Die seitlichen Blütenblätter sind schräg abwärts gerichtet und am Grund kleinflächig bärtig. Das unterste Blütenblatt ist dunkelviolett geadert. Der Sporn ist 3 bis 5 mm lang. Die Kelchblätter sind eiförmig mit kurzen rundlichen Anhängseln. Der Samen reift in einer dreifach gefurchten Samenkapsel heran und ist von dunkelbrauner Farbe.

Gelegentlich treten neben den blasslila Pflanzen auch vereinzelt echt albiotische weiße Exemplare auf, hieraus lassen sich aber keine Varietäten ableiten.

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 48.[1]

Verbreitung

Das Sumpf-Veilchen braucht nassen, sauren, humusreichen, nährstoffarmen, sandig-torfigen oder torfig-lehmigen Boden. Die Art besiedelt oft Flach- und Hochmoore, Quellhorizonte und Verlandungsgebiete von Seen. Die Art hat keine Vorkommen in Kalkgebieten und in Höhenlagen über 2000 Metern Meereshöhe. In den Allgäuer Alpen steigt es in Bayern am Südwesthang des Riedberger Horns bis zu einer Höhenlage von 1700 Metern auf.[2] Das Sumpf-Veilchen ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Verbands Caricion fuscae, kommt aber auch in Gesellschaften der Verbände Juncion acutiflori, Juncion squarrosi oder Alnion vor.[1]

Die Art findet sich im Westen und Nordosten der Vereinigten Staaten, in Kanada, in Europa, auf den Azoren und in Marokko.[3] Der Bestand in Deutschland geht jedoch zurück, in Hessen wurde die Art bereits in die Vorwarnliste aufgenommen.

Ökologie

Das Sumpf-Veilchen wurzelt bis 15 Zentimeter tief.[1]

Der Rostpilze Puccinia violae und Puccinia fergussonii wachsen auf den Blättern.[4]

Medizinischer Nutzen

Das Sumpf-Veilchen hat einen medizinischen Nutzen. Die Pflanze enthält Salicylsäure, eine Tinktur oder ein Tee aus den Pflanzen kann bei verschiedenen Krankheiten verabreicht werden. Die Blätter sind reich an Vitamin C und A. Zudem wird der Pflanze eine desinfizierende und antimycotische Wirkung nachgesagt.

Literatur

  • Dietmar Aichele, Heinz-Werner Schwegler: Die Blütenpflanzen Mitteleuropas. Band 2: Eibengewächse bis Schmetterlingsblütengewächse. Franckh-Kosmos, Stuttgart 1994, ISBN 3-440-06192-2, S. 274.

Einzelnachweise

  1. a b c Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. Unter Mitarbeit von Angelika Schwabe und Theo Müller. 8., stark überarbeitete und ergänzte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2001, ISBN 3-8001-3131-5, S. 675.
  2. Erhard Dörr, Wolfgang Lippert: Flora des Allgäus und seiner Umgebung. Band 2, IHW, Eching 2004, ISBN 3-930167-61-1, S. 229.
  3. Viola im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland.
  4. Friedemann Klenke, Markus Scholler: Pflanzenparasitische Kleinpilze: Bestimmungsbuch für Brand-, Rost-, Mehltau-, Flagellatenpilze und Wucherlingsverwandte in Deutschland, Österreich, der Schweiz und Südtirol. Springer-Verlag, 2015, ISBN 978-3-662-46162-4, S. 845 (eingeschränkte Vorschau in der Google-Buchsuche).
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia DE

Sumpf-Veilchen: Brief Summary ( Alemão )

fornecido por wikipedia DE
 src= Blüte eines Sumpf-Veilchens  src= Sumpf-Veilchen – Lithographie

Das Sumpf-Veilchen (Viola palustris) ist eine Art aus der Gattung der Veilchen (Viola).

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia DE

Jeaggeviola ( Northern Sami )

fornecido por wikipedia emerging languages
 src=
Jeaggeviola

Jeaggeviola (Viola palustris) lea violašattuid čerdii ja violaid sohkii rássi.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia emerging languages

Viola palustris ( Inglês )

fornecido por wikipedia EN

Viola palustris (marsh violet,[2] or alpine marsh violet) is a perennial forb of the genus Viola. It inhabits moist meadows, marshes, and stream banks in northern parts of North America and Eurasia. The species epithet palustris is Latin for "of the marsh" and indicates its common habitat.[3]

Description

The lateral petals are lightly bearded. The lobed stigma is glabrous.

Viola palustris is a 5 to 22 cm, glabrous herb with petioles and peduncles from slender rhizomes. The cordate to reniform leaves are 2.5 to 3.5 cm wide with coarse, shallow, blunt teeth. Petioles are 2 to 17 cm. The white to lilac flowers are 10 to 13 mm long. Peduncles are about the same length as petioles. The lower three petals have purple lines. The lateral pair are lightly bearded.

It is used as the foodplant for the pearl-bordered fritillary and the small pearl-bordered fritillary. It is a known host for the pathogenic fungi Hendersonia violae and Puccinia fergussonii.[4]

References

  1. ^ Maiz-Tome, L. (2016). "Viola palustris". IUCN Red List of Threatened Species. 2016: e.T64326289A67731242. doi:10.2305/IUCN.UK.2016-1.RLTS.T64326289A67731242.en. Retrieved 17 June 2022.
  2. ^ BSBI List 2007 (xls). Botanical Society of Britain and Ireland. Archived from the original (xls) on 2015-06-26. Retrieved 2014-10-17.
  3. ^ Archibald William Smith A Gardener's Handbook of Plant Names: Their Meanings and Origins, p. 258, at Google Books
  4. ^ Helgi Hallgrímsson & Guðríður Gyða Eyjólfsdóttir (2004). Íslenskt sveppatal I - smásveppir [Checklist of Icelandic Fungi I - Microfungi. Fjölrit Náttúrufræðistofnunar. Náttúrufræðistofnun Íslands [Icelandic Institute of Natural History]. ISSN 1027-832X

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia EN

Viola palustris: Brief Summary ( Inglês )

fornecido por wikipedia EN

Viola palustris (marsh violet, or alpine marsh violet) is a perennial forb of the genus Viola. It inhabits moist meadows, marshes, and stream banks in northern parts of North America and Eurasia. The species epithet palustris is Latin for "of the marsh" and indicates its common habitat.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia EN

Viola palustris ( Espanhol; Castelhano )

fornecido por wikipedia ES

Viola palustris es una especie de la familia de las violáceas.

Descripción

Es una hierba vivaz, con rizoma delgado y estolonífero, sin tallo, de hasta 12 cm. Hojas en roseta, pecioladas, arriñonadas, acorazonadas en la base, de bordes dentados o crenados, generalmente glabras. Flores dispuestas al final de los pedicelos que surgen de las axilas de las hojas; 5 sépalos libres o casi, con apéndices basales de hasta 1 mm; corola irregular formada por 5 pétalos de color lila pálido, el inferior de los cuales tiene un espolón de hasta 2 mm de longitud; 5 estambres. Fruto en cápsula que contiene numerosas semillas. Florece en primavera y verano.[1]

Hábitat

Se encuentra frecuentemente en manantiales y zonas exteriores de tremedales, pantanos y ciénagas.

Distribución

Toda Europa, excepto Albania, Turquía y Grecia.[2]

Taxonomía

Viola palustris fue descrita por Linneo y publicado en Species Plantarum 2 934, en el año 1753.[3]

Sinonimia

Referencias

  1. Luceño Garcés, M. (1998). Flores de Gredos. Ávila:Caja de Ávila. ISBN 84-930203-0-3.
  2. Polunin, O (1989). Guía fotográfica de las flores silvestres de España y de Europa. Barcelona:Omega. ISBN 84-282-0857-3.
  3. Viola palustris en Trópicos
  4. Viola palustris en PlantList

Bibliografía

  • Abrams, L. 1951. Geraniums to Figworts. 3: 866 pp. In L. Abrams Ill. Fl. Pacific States. Stanford University Press, Stanford.
  • Böcher, T. W. 1978. Greenlands Flora 326 pp.
  • Böcher, T. W., K. Holmen & K. Jacobsen. 1968. Fl. Greenland (ed. 2) 312 pp.
  • Breedlove, D. E. 1986. Flora de Chiapas. Listados Floríst. México 4: i–v, 1–246.
  • CONABIO. 2009. Catálogo taxonómico de especies de México. 1. In Ca. nat. México. CONABIO, Mexico City.
  • Fernald, M. 1950. Manual (ed. 8) i–lxiv, 1–1632. American Book Co., New York.
  • Gleason, H. A. 1968. The Choripetalous Dicotyledoneae. vol. 2. 655 pp. In H. A. Gleason Ill. Fl. N. U.S. (ed. 3). New York Botanical Garden, New York.
  • Gleason, H. A. & A. Cronquist. 1991. Man. Vasc. Pl. N.E. U.S. (ed. 2) i–lxxv, 1–910. New York Botanical Garden, Bronx.

 title=
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autores y editores de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia ES

Viola palustris: Brief Summary ( Espanhol; Castelhano )

fornecido por wikipedia ES

Viola palustris es una especie de la familia de las violáceas.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autores y editores de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia ES

Sookannike ( Estônio )

fornecido por wikipedia ET

Sookannike (Viola palustris) on kannikeseliste sugukonda kuuluv taimeliik.

Juba sookannikese nimi vihjab sellele, et taim eelistab soostunud alasid nagu soised niidud ja lepikud.

Eestis tavaline[1].

Kirjeldus

Sookannikese lehed on neerjad, paljad. Olemas on abilehed, mille serv on terve või on need narmastunud. Õied on helelillad, kroonlehtede sisepinnal on tumedad vöödid. Õiel saab eristada kannust.

Taime varre kõrgus on 5...10(15) cm. Õitseaeg on mais ja juunis[1].

Viited

  1. 1,0 1,1 Eesti taimede määraja (toim. M. Leht). 2007. EMÜ, Eesti Loodusfoto, Tartu, lk 194

Välislingid

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Vikipeedia autorid ja toimetajad
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia ET

Sookannike: Brief Summary ( Estônio )

fornecido por wikipedia ET

Sookannike (Viola palustris) on kannikeseliste sugukonda kuuluv taimeliik.

Juba sookannikese nimi vihjab sellele, et taim eelistab soostunud alasid nagu soised niidud ja lepikud.

Eestis tavaline.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Vikipeedia autorid ja toimetajad
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia ET

Suo-orvokki ( Finlandês )

fornecido por wikipedia FI

Suo-orvokki (Viola palustris) on orvokkikasvien heimoon kuuluva kukka. Se risteytyy helposti lähisukulaisensa korpiorvokin (Viola epipsila) kanssa.

Ulkonäkö ja koko

Suo-orvokki kukkii touko-kesäkuussa. Väriltään siniset kukat kasvavat yksittäin. Kasvin hedelmä on kota. Lehdet ovat pyöreähköjä ja matalasti sahalaitaisia; niissä ei ole varsinaista kärkeä.[2] Keväällä kasvin kukkiessa lehdet ovat pienet ja vaaleat. Myöhemmin kesällä ne kasvavat ja tummuvat, jolloin ne saattavat kattaa kasvualustansa lähes kokonaan.

Levinneisyys

Suo-orvokkia esiintyy lähes koko Suomen lisäksi muissa Pohjoismaissa, Keski-Euroopassa, Britteinsaarilla, Venäjällä ja osassa Pohjois-Amerikkaa.[3]

Kasvupaikka

Suo-orvokki viihtyy kosteilla paikoilla kasvaen muun muassa lehdoissa, rannoilla, ojanvarsilla ja kosteilla niityillä. Se levittäytyy tehokkaasti hennon, rönsyilevän juurakkonsa avulla. Suo-orvokin kukkia pölyttävät päivä- ja yöperhoset sekä kimalaiset. Kasvin siemeniä puolestaan levittävät muurahaiset.

Lähteet

  1. Maiz-Tome, L.: Viola palustris IUCN Red List of Threatened Species. Version 2016.2. 2016. International Union for Conservation of Nature, IUCN, Iucnredlist.org. Viitattu 3.10.2016. (englanniksi)
  2. Arto Kanerva: Laitilan pähkinälehdot
  3. Arne Anderberg: Den virtuella floran (levinneisyyskartta) Naturhistoriska riksmuseet. Viitattu 24.7.2007.

Aiheesta muualla

Tämä kasveihin liittyvä artikkeli on tynkä. Voit auttaa Wikipediaa laajentamalla artikkelia.
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia FI

Suo-orvokki: Brief Summary ( Finlandês )

fornecido por wikipedia FI

Suo-orvokki (Viola palustris) on orvokkikasvien heimoon kuuluva kukka. Se risteytyy helposti lähisukulaisensa korpiorvokin (Viola epipsila) kanssa.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia FI

Violette des marais ( Francês )

fornecido por wikipedia FR

Viola palustris

La Violette des marais (Viola palustris) est une plante herbacée de la famille des Violacées.

Description

Caractéristiques

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia FR

Violette des marais: Brief Summary ( Francês )

fornecido por wikipedia FR

Viola palustris

La Violette des marais (Viola palustris) est une plante herbacée de la famille des Violacées.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia FR

Sailchuach chorraigh ( Irlandês )

fornecido por wikipedia GA

Is planda í an sailchuach chorraigh.

 src=
Is síol é an t-alt seo. Cuir leis, chun cuidiú leis an Vicipéid.
Má tá alt níos forbartha le fáil i dteanga eile, is féidir leat aistriúchán Gaeilge a dhéanamh.


licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Údair agus eagarthóirí Vicipéid
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia GA

Bahnowa fijałka ( Sorábio superior )

fornecido por wikipedia HSB

Bahnowa fijałka je rostlina ze swójby Fijałkowych rostlinow (łaćonsce: Viola palustris, Violaceae).

Wopisanje

Stejnišćo

Rozšěrjenje

Wužiwanje

Žórła

  • Aichele, D., Golte-Bechtle, M.: Was blüht denn da: Wildwachsende Blütenpflanzen Mitteleuropas. Kosmos Naturführer (1997)
  • Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
  • Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
  • Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
  • Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia HSB

Bahnowa fijałka: Brief Summary ( Sorábio superior )

fornecido por wikipedia HSB

Bahnowa fijałka je rostlina ze swójby Fijałkowych rostlinow (łaćonsce: Viola palustris, Violaceae).

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia HSB

Mýrfjóla ( Islandês )

fornecido por wikipedia IS

Mýrfjóla (fræðiheiti: Viola palustris) er lítil fjölær jurt af fjóluætt sem vex í votlendi, rökum skógarlundum og við árbakka á norðurhveli jarðar.

Á Íslandi er mýrfjóla algeng um allt land.

 src= Þessi líffræðigrein er stubbur. Þú getur hjálpað til með því að bæta við greinina.
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Höfundar og ritstjórar Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia IS

Viola palustris ( Italiano )

fornecido por wikipedia IT

La viola palustre (Viola palustris L.) è una pianta appartenente alla famiglia Violaceae.[1]

Note

  1. ^ (EN) Viola palustris L., su Plants of the World Online, Royal Botanic Gardens, Kew. URL consultato il 17 novembre 2021.

 title=
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autori e redattori di Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia IT

Viola palustris: Brief Summary ( Italiano )

fornecido por wikipedia IT

La viola palustre (Viola palustris L.) è una pianta appartenente alla famiglia Violaceae.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autori e redattori di Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia IT

Durpyninė našlaitė ( Lituano )

fornecido por wikipedia LT

Durpyninė našlaitė (lot. Viola palustris, angl. Marsh Violet, vok. Sumpf-Veilchen) – našlaitinių (Violaceae) šeimos augalas. Aukštis 4-15 cm, bestiebis. Lapai auga po 2-5 pamatinėje skrotelėje, šakniastiebis plonas. Lapkočiai iki 10-14 cm ilgio. Lapai inkstiški, 1-5 cm ilgio ir 1-6 cm pločio. Žiedai nedideli, bekvapiai, išaugę ant 2-15 cm ilgio žiedkočio. Vainiklapiai šviesiai rausvai violetiniai. Žydi gegužėsbirželio mėn. Vaisiai – dėžutė.

Lietuvoje dažna rūšis. Auga šlapiose ir pelkėtose pievose, drėgnuose šviesiuose miškuose, krūmuose.

Į šią rūšį labai panaši pelkinė našlaitė, kurios pažiedės prisitvirtinusios aukščiau žiedkočio vidurio (durpyninės našlaitės – žemiau žiekočio vidurio arba ties jo viduriu).


Vikiteka

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia LT

Moerasviooltje ( Neerlandês; Flamengo )

fornecido por wikipedia NL

Het moerasviooltje (Viola palustris) is een vaste plant die behoort tot de viooltjesfamilie (Violaceae). De bloemen geuren niet.

Kenmerken

Het moerasviooltje bloeit in april en mei met bleeklila, donker geaderde, 1-1,5 cm grote bloemen. De steunblaadjes zijn gaafrandig tot kort-franjeachtig getand. Aan de bloemsteel zitten geen blaadjes. De plant wordt 5-15 cm hoog en heeft kruipende wortelstokken, die dunne over de grond kruipende uitlopers vormen. De bladeren en bladsteel zijn kaal. De 2-6,5 cm grote bladeren zijn rond tot niervormig of soms zwak hartvormig. De vrucht is een driekantige, met kleppen openspringende (dehiscente) doosvrucht. De vruchtsteel is haakvormig gekromd. De zaden hebben een mierenbroodje.

Verspreiding

De soort komt van nature voor in heel Europa op natte, matig voedselarme gronden in moerasbossen, veenmosrietlanden, graslanden en greppels. De plant wordt ook in siertuinen gebruikt.

Het moerasviooltje is een waardplant voor de dagvlinder zilveren maan.

 src=
Moerasviooltje

Externe link

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia NL

Moerasviooltje: Brief Summary ( Neerlandês; Flamengo )

fornecido por wikipedia NL

Het moerasviooltje (Viola palustris) is een vaste plant die behoort tot de viooltjesfamilie (Violaceae). De bloemen geuren niet.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia NL

Myrfiol ( Norueguês )

fornecido por wikipedia NN

Myrfiol (Viola palustris) er ein art i fiolfamilien og har ei sirkumboreal utbreiing. Planta er vanleg over heile Noreg og veks på fuktige stader både i låglandet og til fjells.

Myrfiol er ein fleirårig urt med lange krypande jordstenglar. Blada sit samla i ein rosett. Bladskiva er glatt og nyreliknande utan tydeleg spiss. Blomstane står på 5-10 cm høge skaft direkte frå jordstilken og vert opp til 1,5 cm lange. Blomsterstilkane har to små bleike blad som sit fast ved eller nedom midten. Kronblada er bleikt gråfiolette med mørke årar. To av kronblad peikar opp, dei tre andre nedover. Frukta er ein glatt og noko trekanta kapsel som sit på eit oppoverretta skaft. Kapselen opnar seg eksplosjonsaktig. Myrfiolen blomstrar i mai-juni i låglandet, til fjells i juni-juli.

Kjelder

  • Floraen i farger, Aschehoug, 3. opplag, 1970.

Bakgrunnsstoff

Commons-logo.svg Wikimedia Commons har multimedia som gjeld: Myrfiol
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia NN

Myrfiol: Brief Summary ( Norueguês )

fornecido por wikipedia NN

Myrfiol (Viola palustris) er ein art i fiolfamilien og har ei sirkumboreal utbreiing. Planta er vanleg over heile Noreg og veks på fuktige stader både i låglandet og til fjells.

Myrfiol er ein fleirårig urt med lange krypande jordstenglar. Blada sit samla i ein rosett. Bladskiva er glatt og nyreliknande utan tydeleg spiss. Blomstane står på 5-10 cm høge skaft direkte frå jordstilken og vert opp til 1,5 cm lange. Blomsterstilkane har to små bleike blad som sit fast ved eller nedom midten. Kronblada er bleikt gråfiolette med mørke årar. To av kronblad peikar opp, dei tre andre nedover. Frukta er ein glatt og noko trekanta kapsel som sit på eit oppoverretta skaft. Kapselen opnar seg eksplosjonsaktig. Myrfiolen blomstrar i mai-juni i låglandet, til fjells i juni-juli.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia NN

Fiołek błotny ( Polonês )

fornecido por wikipedia POL
 src=
Kwiat

Fiołek błotny (Viola palustris) – gatunek rośliny z rodziny fiołkowatych. Nazwy zwyczajowe: podlaseczka, fiołek podlaszczka, podleszczyk. Występuje prawie w całej Europie, z wyjątkiem południowego wschodu. W Polsce częsty na niżu, rzadszy w górach po piętro regla górnego.

Morfologia

Pokrój
Roślina wieloletnia, drobna i delikatna, do 15 centymetrów wysokości. Kłącze wytwarza długie, podziemne rozłogi.
Liście
Okrągławe, sercowate lub nerkowate, 2-6 cm, nieznacznie karbowane. Rozetka liści odziomkowych składa się przeważnie z 4 błyszczących, żółtozielonych, nagich liści. Przylistki wolne.
Kwiaty
Szerokie, do 1,5 cm długości, czerwonoliliowe, bladofioletowe lub białe. Wyrastają na szypułkach dłuższych od liści. Dolny płatek korony fioletowo żyłkowany z ostrogą tylko niewiele większą od działek.
Owoc
Naga torebka na wzniesionej szypułce.

Biologia i ekologia

Bylina, hemikryptofit. Kwitnie od czerwca do lipca. Siedlisko: bagna, torfowiska, turzycowiska, olsy. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla O/All. Caricetalia nigrae[2]

Zmienność

Tworzy mieszańce z fiołkiem torfowymV. x ruprechtiana Borbás. Oprócz typowego gatunku występuje także podgatunek V. palustris subsp. pubifolia[3].

Przypisy

  1. Stevens P.F.: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2009-11-30].
  2. Władysław Matuszkiewicz: Przewodnik do oznaczania zbiorowisk roślinnych Polski. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14439-4.
  3. Lucjan Rutkowski: Klucz do oznaczania roślin naczyniowych Polski niżowej. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14342-8.
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia POL

Fiołek błotny: Brief Summary ( Polonês )

fornecido por wikipedia POL
 src= Kwiat

Fiołek błotny (Viola palustris) – gatunek rośliny z rodziny fiołkowatych. Nazwy zwyczajowe: podlaseczka, fiołek podlaszczka, podleszczyk. Występuje prawie w całej Europie, z wyjątkiem południowego wschodu. W Polsce częsty na niżu, rzadszy w górach po piętro regla górnego.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia POL

Viola palustris ( Português )

fornecido por wikipedia PT

Viola palustris é uma espécie de planta com flor pertencente à família Violaceae.

A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 934. 1753.[1]

Portugal

Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente os seguintes táxones infraespecíficos:[2]

Referências

  1. Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. 29 de setembro de 2014 http://www.tropicos.org/Name/33800032>
  2. Sequeira M, Espírito-Santo D, Aguiar C, Capelo J & Honrado J (Coord.) (2010). Checklist da Flora de Portugal (Continental, Açores e Madeira). Associação Lusitana de Fitossociologia (ALFA).

Bibliografia

 title=
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autores e editores de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia PT

Viola palustris: Brief Summary ( Português )

fornecido por wikipedia PT

Viola palustris é uma espécie de planta com flor pertencente à família Violaceae.

A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 934. 1753.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autores e editores de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia PT

Kärrviol ( Sueco )

fornecido por wikipedia SV

Kärrviol (Viola palustris) är en art i familjen violväxter och har en cirkumboreal utbredning. Arten är vanlig i nästan hela Sverige och växer i kärrmarker, sumpskogar och på stränder.

Kärrviol är en kal, flerårig ört med långa krypande jordstammar. Bladen är skaftade och sitter samlade i en basal rosett. Bladskivan är kal och brett njurlik och utan tydlig spets. Blommorna kommer på skaft direkt från jordstammen och blir upp till 1,5 cm långa. Blomskaften har två små bleka förblad som sitter fästa vid eller nedom mitten. Kronbladen är blekt violetta, mörkt ådrade med två uppåtriktade och tre nedåtriktade kronblad. Sporren är kort och rak. Frukten är en kal och något trekantig kapsel som sitter på ett upprätt skaft. Den öppnar sig explosionsartat. Blommar i maj-juni i Sverige.

Underarter

Arten är månformig och några underarter kan urskiljas:

Synonymer

subsp. palustris

Viola herminii Rothmaler
Viola palustris subsp. pubifolia E.Kuta
Viola palustris subsp. typica M.S.Baker nom. inadmiss.
Viola palustris var. dimorpha Rouy & Foucaud
Viola palustris var. pensylvanica de Candolle
Viola scanica Fries

subsp. brevipes M.S. Baker

Viola howellii var. langsdorfii Jeps.
Viola palustris var. brevipes (M.S. Baker) R.J. Davis
Viola palustris var. leimonia J.K.Henry

subsp. juressii (Link ex K. Wein) Coutinho

Viola bourgaei Rouy
Viola juressii Link ex Steudel
Viola palustris proles bourgaei Rouy

Externa länkar

Rödklöver.png Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia författare och redaktörer
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia SV

Kärrviol: Brief Summary ( Sueco )

fornecido por wikipedia SV

Kärrviol (Viola palustris) är en art i familjen violväxter och har en cirkumboreal utbredning. Arten är vanlig i nästan hela Sverige och växer i kärrmarker, sumpskogar och på stränder.

Kärrviol är en kal, flerårig ört med långa krypande jordstammar. Bladen är skaftade och sitter samlade i en basal rosett. Bladskivan är kal och brett njurlik och utan tydlig spets. Blommorna kommer på skaft direkt från jordstammen och blir upp till 1,5 cm långa. Blomskaften har två små bleka förblad som sitter fästa vid eller nedom mitten. Kronbladen är blekt violetta, mörkt ådrade med två uppåtriktade och tre nedåtriktade kronblad. Sporren är kort och rak. Frukten är en kal och något trekantig kapsel som sitter på ett upprätt skaft. Den öppnar sig explosionsartat. Blommar i maj-juni i Sverige.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia författare och redaktörer
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia SV

Фіалка болотна ( Ucraniano )

fornecido por wikipedia UK

Опис

Ці багаторічні трав'янисті рослини ростуть невеликими колоніями; окремі рослини з'єднані столонами; столони бліді, часто вкорінюються й листяні у вузлах. Кореневища тонкі, м'ясисті. Висота: 3–21.5 см. Стебла майже безлисті, лускаті приквітки в середній точці або нижче. Листки в прикореневій розетці, черешкові; пластини ниркоподібні з круглими верхівками, як правило, із закругленими зубцями, голі, блискучі, світло-зелені, довжиною від 2 до 5 см і шириною від 2.5 до 5.5 см; прилистки вузько яйцеподібні, можуть з цілими краями й чи крихітно-зубчастими. Квітки поодинокі, кивальні, без запаху. Квіти зигоморфні (з одною площиною симетрії), бузково-фіолетові, 8–15 мм в діаметрі; пелюсток 5, з круглою верхівкою, найнижчі 8–10 мм довжиною; чашолистків 5; тичинок 5. Плоди — кулясті, голі, 3-клапанні капсули, 6–10 мм. Насіння темно-коричневе, 1–2 мм. 2n = 48. Квітує з квітня по липень.

Часто гібридизує з Viola epipsila; гібриди в основному гексаплоїдні (2n = 36), але 2n між 20 і 48 були зареєстровані. У гібридів спостерігається деяка кількість хорошого насіння, але більшість насіння зі стерильністю. Вони можуть, однак, утворювати великі клони через кореневища.

Поширення

Північна Африка (Марокко, Азорські острови); Європа (Білорусь, Естонія, Латвія, Литва, Молдова, Росія — європейська частина, Україна, Австрія, Бельгія, Чехія, Німеччина, Люксембург, Нідерланди, Польща, Швейцарія, Данія, Фарерські острови, Фінляндія, Ісландія, Ірландія, Норвегія, Швеція, Сполучене Королівство, Болгарія, колишня Югославія, Італія, Румунія, Андорра, Франція, Португалія, Іспанія); Північна Америка (Гренландія, Канада, США). Полюбляє оліготрофні (з відносно низьким вмістом поживних речовин) місця, часто трясовини.

В Україні зростає на болотах і торф'янистих луках, в заболочених лісах — у Карпатах, на Поліссі, звичайний вид; в Лісостепу (смт Бобрик Полтавської обл.) і Степу (м. Кремінна), зрідка[2]. Входить до списку рослин, які потребують охорони на територіях Донецької й Луганської областей[3].

Використання

Рослина містить саліцилову кислоту і настоянка або чай, зроблені з рослини можна вживати при різних захворюваннях. Листя багате на вітаміни C і AВітамін A.

Галерея

Див. також

Джерела

  1. Довідник назв рослин України
  2. а б Доброчаева Д.Н., Котов М.И., Прокудин Ю.Н., и др. Определитель высших растений Украины. — Киев : Наукова думка, 1987. — С. 104. (рос.)(укр.)
  3. а б Андрієнко Т.Л., Перегрим М.М. (уклад.). Офіційні переліки регіонально рідкісних рослин адміністративних територій України (довідкове видання). — Київ : Альтерпрес, 2012. — 148 с. — ISBN 978-966-542-512-0.
  4. Dictionary of Botanical Epithets (англ.)
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Автори та редактори Вікіпедії
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia UK

Viola palustris ( Vietnamita )

fornecido por wikipedia VI

Viola palustris là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tím. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]

Hình ảnh

Chú thích

  1. ^ The Plant List (2010). Viola palustris. Truy cập ngày 2 tháng 9 năm 2013.

Liên kết ngoài


Bài viết Họ Hoa tím này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia tác giả và biên tập viên
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia VI

Viola palustris: Brief Summary ( Vietnamita )

fornecido por wikipedia VI

Viola palustris là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tím. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia tác giả và biên tập viên
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia VI

Фиалка болотная ( Russo )

fornecido por wikipedia русскую Википедию
Царство: Растения
Подцарство: Зелёные растения
Отдел: Цветковые
Надпорядок: Rosanae
Семейство: Фиалковые
Род: Фиалка
Вид: Фиалка болотная
Международное научное название

Viola palustris L. (1753)

Wikispecies-logo.svg
Систематика
на Викивидах
Commons-logo.svg
Изображения
на Викискладе
ITIS 22126NCBI 462882EOL 584576GRIN t:317451IPNI 868891-1TPL kew-2459417

Фиа́лка боло́тная (лат. Víola palústris) — травянистое многолетнее растение семейства Фиалковые.

Названия

Родовое название Viola — латинское название приятно пахнущих Крестоцветных, видовое palustris от лат. palusболото.

Анненков Н. И. в Ботаническом словаре (1878) в статье о фиалке болотной приводит следующие простонародные и книжные названия, употреблявшиеся в разных местностях России с указанием места, где эти названия встречаются и лиц, зафиксировавших эти названия в печати или письменно, а также её названия на других языках:

"Дикий лагон (Смол.). Душистая фиалка. Польск. Podlaszczka, Przylazczka".

Морфологическое описание

 src=
Ботаническая иллюстрация из книги Яна Копса Flora Batava, 1800—1934

Многолетник высотой 5—15 см. Корневище тонкое, длинное, горизонтально стелющееся. Растение розеточное, без облиственного стебля.

Листья простые, собраны в прикорневую розетку на длинных черешках с прилистниками. Прилистники свободные, цельные, по краю с мелкими редкими зубчиками. Листовые пластинки 1—5 см длиной и 1,2—6 см шириной, почковидно-сердцевидные совершенно голые с обеих сторон, городчатые, на верхушке тупые. Черешки, цветоносы и коробочки всегда голые.

Цветоносы до 15 см длиной, прямостоячие, развивающиеся из пазух розеточных листьев. Два прицветника расположены ниже или около середины цветоноса. Чашечка из пяти чашелистиков, с пластинчатыми придатками у основания. Чашелистики зелёные, лепестковидные, тупые. Цветки с двойным околоцветником, 1—2 см в диаметре, от светло-лиловых до беловатых, одиночные, обоеполые, без запаха. Венчик раздельнолепестный из пяти свободных лепестков. Цветок неправильный (зигоморфный) с коротким тупым шпорцем до 1,5 мм длиной, который образуется у основания нижнего лепестка, где скапливается нектар, выделяемый изогнутыми шпорцевидными придатками двух самых нижних тычинок. Шпорец не более чем в 1,5 раза длиннее придатков чашелистиков. Боковые лепестки наклонены к нижнему лепестку, а средняя линия боковых лепестков образует со средней линией нижнего лепестка острый угол. Нижний лепесток с фиолетовыми жилками. Тычинок пять. Пестик один с искривлённым столбиком. Столбик на верхушке скошенно гвоздикообразно приплюснут и оттянут в короткий конусообразный носик с крохотным отверстием рыльца на его верхушке.

Завязь верхняя, совершенно свободная, одногнёздная с постенной плацентацией.

Плод — одногнёздная коробочка с постенным расположением семян. Коробочка трёхгранная, вскрывающаяся тремя створками, семена разбрасываются при их растрескивании. Мирмекохорные придатки на семенах короче трети длины семени.

В Средней полосе европейской части России фиалка болотная цветёт в апреле—июне, плоды созревают в июле.

Диплоидное число хромосом — 48.

Географическое распространение

Фиалка болотная — среднеевропейский бореальный болотный вид. Распространена от средиземноморской (Марокко в Северной Африке и Южная Европа) до арктической и океанической областей Европы (в том числе Центральная, Восточная и Северная Европа) и Америки — от Аляски до Калифорнии[2]. Встречается от низменностей до предгорий.

В России растёт во многих районах Европейской части, в том числе во всех областях Средней России, но преимущественно в нечёрноземной полосе.

Экология и фитоценология

Фиалка болотная — гигрофит, растёт в условиях сыролугового увлажнения на сырых, плохо аэрируемых почвах (9-я ступень шкалы Элленберга) и избегает среднеувлажнённые местообитания (5-я ступень шкалы Ландольта). Основные местообитания вида: сырые и заболоченные луга и леса, лесные болота, опушки, берега водоёмов.

Растёт вне крайне континентальных районов (3-й ступени шкал континентальности Элленберга и Ландольта).

Е. Ландольт считает её индикатором кислых почв, растущим с pH 3,5-5,6 (2-я ступень шкал Ландольта и Элленберга). Не требовательна к свету. Г. Элленберг располагает её между полутеневыми и полусветовыми растениями (6-я ступень шкалы Г. Элленберга, 3-я ступень шкалы Е. Ландольта).

К температуре довольно требовательна (3-я ступень шкалы Ландольта).

Фиалка болотная может расти как на почвах со средним содержанием минерального азота (5-я ступень шкалы Элленберга), так и на бедных (2-я ступень шкалы Ландольта). Обычно встречается на почвах с очень тонкой структурой, глинистых или торфянистых, водонепроницаемых и плохо аэрируемых (5-я ступень шкалы Ландольта) и почти исключительно на почвах, богатых гумусом, избегая минеральных почв (5-я ступень шкалы Ландольта).

В Северной и Центральной Европе фиалка болотная наравне с фиалкой собачьей является кормовым растением для гусеницы зеленоватой перламутровки (Argynnis laodice)[3].

Способы размножения и распространения

Размножение фиалки болотной и её расселение осуществляется семенами и вегетативным путём.

Фиалка болотная — энтомофильное растение. Её цветки приспособлены к опылению различными насекомыми, которые питаются нектаром и пыльцой.[4]

Применение

Фиалка болотная известна как медоносное и декоративное растение. В декоративном цветоводстве её рекомендуется использовать как почвопокровное растение при оформлении искусственных водоёмов.

Примечания

  1. Об условности указания класса двудольных в качестве вышестоящего таксона для описываемой в данной статье группы растений см. раздел «Системы APG» статьи «Двудольные».
  2. Viola palustris information from NPGS/GRIN
  3. Красная Книга Челябинской области
  4. Жизнь растений. В 6 т., т. 5, ч. 2 / Под ред. А. Л. Тахтаджяна. — М.: Просвещение, 1981. — С. 44.
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Авторы и редакторы Википедии

Фиалка болотная: Brief Summary ( Russo )

fornecido por wikipedia русскую Википедию

Фиа́лка боло́тная (лат. Víola palústris) — травянистое многолетнее растение семейства Фиалковые.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Авторы и редакторы Википедии