nomes no trilho de navegação
Salix cinerea, el sauce cenicientu, ye una especie de sauce nativu d'Europa y Asia occidental.[1][2]
Parrotal de tamañu medianu con cañes grueses; dacuando árbol de 6 m d'altor. Cañes nueves de color pardu buxu o pardu escuru. Madera de les cañes de 2-4 años con numberoses costielles llonxitudinales, d'hasta 2 cm de llargu y o,5 mm d'altor. Fueyes d'hasta 12 cm de llargu y 4,5 cm d'anchu, ovaes o oblanceolaes, más anches percima de la metá, primeramente con pilosidá curtia y tomentu gris por dambes cares, más tarde glabres, de color verde buxu o verde oliváceo pardusco pol fai, verde azuláu o verde abuxáu pol viesu; cantu foliar curváu escontra baxo, irregularmente dentáu o llisu y onduláu; peciolu foliar d'hasta 1,3 cm de llargu; estípules semiacorazonaes, d'hasta 5 cm de llargu y 2 cm de amncho; bráctees tectrices de color pardu escuru a negru, clares pola base, con llarga pilosidá blanca y esvalixada; filamentos estaminales hasta cuatro veces más llargos que les bráctees tectrices, densamente pilosos na base; anteres elíptiques; glándula nectaria aprosimao 1/3 de llarga que la bráctea tectriz. Amentos femeninos d'hasta 9 cm de llargu y 1,5 cm d'anchu; ovariu con pilosidá tomentosa, d'hasta 1 cm de llargu; estilu bien curtiu o ausente; glándula nectaria ovada, de llargor aprosimao igual a 1/3 del pedúnculu del ovariu. Floria en primavera.
En llombes y montes, sobre suelos bien húmedos, non caliars; especialmente al pie de les fontes y nos llenderos de les turberes. El sauce cenicientu indica suelos encharcaos.
Salix cinerea describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2: 1021, nel añu 1753.[3]
Salix: nome xenéricu llatín pal sauce, les sos cañes y madera.[4]
cinerea: epítetu llatín que significa "gris cenicientu".[5]
Hai dos subespecies:[1][2]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Salix cinerea, el sauce cenicientu, ye una especie de sauce nativu d'Europa y Asia occidental.
Vətəni Cənub-Qərbi Asiyadır. Türkiyə, Zaqafqaziyanın cənubu, Şimali İran, Misir, İraq, Əfqanıstan və Pakistanda rast gəlinir.
Hündürlüyü 2,5-10 m çatan kol və ya ağacdır. Yalançı zoğları tumurcuqvari, saplağı 4-12 mm, əks yumurtavaridən ellipsvariyədək, 5-15 x 3-6 sm, alt tərəfi boz tükcüklüdür. Dişi çiçək 4-6 x 1-1,5 sm, meyvəsi 7-9 mm-dir.
Rütubətli, çimli torpaqlarda yaxşı bitir. Əsasən çaykənarlarında rütubətli yerlərdə rast gəlinir.
Böyük və Kiçik Qafqaz, Kür-Araz ovalığı, Talış və Naxçıvan MR-da təbii halda rast gəlinir.
Çiçəkləmə və meyvə əmələ gətirmə dövründə dekorativ görünüşə malik olur.
Coeden gollddail fechan o deulu'r helygen yw Helygen lwyd sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Salicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Salix cinerea a'r enw Saesneg yw Grey willow.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Helygen Lwyd.
Mae gwreiddiau'r goeden fechan hon yn hoff o bridd gwlyb, a thyf fel arfer ar lan afon, nant neu lyn. Mae'r dail wedi eu lleoli bob yn ail a'r blodau'n unrhyw - gyda chynffonau wyn bach benyw ar un coeden a'r gwryw ar goeden arall hy mae'n blanhigyn deuoecaidd. Mae'r petalau'n fach iawn ac ni cheir petalau. Mae gan y goeden briodweddau meddygol, gan gynnwys atal y ddannodd a gwrth-feiotig.
Coeden gollddail fechan o deulu'r helygen yw Helygen lwyd sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Salicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Salix cinerea a'r enw Saesneg yw Grey willow. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Helygen Lwyd.
Mae gwreiddiau'r goeden fechan hon yn hoff o bridd gwlyb, a thyf fel arfer ar lan afon, nant neu lyn. Mae'r dail wedi eu lleoli bob yn ail a'r blodau'n unrhyw - gyda chynffonau wyn bach benyw ar un coeden a'r gwryw ar goeden arall hy mae'n blanhigyn deuoecaidd. Mae'r petalau'n fach iawn ac ni cheir petalau. Mae gan y goeden briodweddau meddygol, gan gynnwys atal y ddannodd a gwrth-feiotig.
Vrba popelavá (Salix cinerea L.) je středně velký hustý keř 2-3(-5) m vysoký, bochníkovitého až polokulovitého vzrůstu z čeledi vrbovitých (Salicaceae). Dřevina je málo proměnlivá, setkáme se s úzkolistými a širolistými typy. Obloukovité větve jsou bohatě rozvětvené. V přírodě mohou vznikat kříženci s vrbou jívou. Dožívá se 40 let.
Borka je černošedá a jen na bázi nejsilnějších kmínků podélně rozpraskaná. Vrba má plochý rozsáhlý kořenový systém, pařezová výmladnost dobrá. Větve silné jako prst mají pod kůrou na dřevě výrazné lišty viditelné pouze po sloupnutí kůry (nejlépe na jaře, v míze). Letorosty i dvouleté větve jsou sametově chlupaté, podle čehož se dá vrba popelavá rozeznat od podobné jívy. Jednoleté prýty hustě krátce plstnaté, poměrně silné. Pupeny 3-4 mm dlouhé, květní až 6 mm dlouhé, chlupaté.
Střídavé listy jsou podlouhle obvejčité až obkopinaté (nejširší nad polovinou), 6-9 cm dlouhé, 2-3 cm široké s vroubkovaně pilovitým až celokrajným okrajem, na líci matně zelené, slabě chlupaté, na rubu šedavé, silněji chlupaté, se 6-10 (-11) páry žilek. Řapík je 0,4-0,8 cm dlouhý. Palisty polosrdčité až ledvinité, zřetelné, vytrvalé.
Vrba popelavá je dvoudomá. Rozkvétá před rašením listů koncem března a v dubnu. Má dlouze chlupaté květní listeny, které jsou hnědočerné, s jednou nektariovou, téměř válcovitou, žlázkou. Květy jsou uspořádány do jehnědovitých květenství. Samčí květy mají 2 tyčinky, nitky na bázi chlupaté. Samičí květy mají stopkatý chlupatý semeník, krátkou čnělku, přímé blizny, do poloviny dvouzářezové. Poměrně malé elipsoidní až válcovité jehnědy 2-3 (-4) cm dlouhé, 0-9-1,5 cm široké, které jsou u samičích jehněd štíhlejší, přisedlé, s malými opadavými listeny na bázi.
Plody, tobolky, mají v každé chlopni 5-7 základů okřídlených semen, v květnu tobolky dozrávají.
Vrba popelavá má svůj areál po celé Evropě, na severu až k polární lesní hranici v Laponsku. Nejvíce se vyskytuje ve střední Evropě, od nížin až do výšky 700 m n. m., tj. hlavně na bažinách a u pomalu tekoucích toků. S výjimkou západní Evropy (na západ do střední Francie), severní části Skandinávie, jižní části Apeninského a Balkánského poloostrova, západní Sibiř, Střední Asie, na východ do podhůří Altaje.
Na našem území roste roztroušeně od nížin, především v rybníkatých územích, do podhůří do 700 m n. m.
Vyskytuje se v nižších polohách podél vodních toků, v blízkosti tůní nebo slepých ramen řek, na okrajích luhů, na vlhkých lukách a slatinách, s převahou na hlubších, těžších a živinami bohatých půdách, neutrálních až mírně kyselých. Obvykle ji můžeme vidět v lužních lesích, bažinách a terénních sníženinách. Nenajdeme ji však na kyselých horninách a v chladnějších oblastech. Snese stagnující vodu, záplavy i slabý zástin. Keře rostoucí v zástinu bývají jen slabě chlupaté.
Její hlavní význam spočívá ve své funkci pionýrské a meliorační, při nástupu vegetace vytváří na extrémních lokalitách (hlavně bažinných půdách) vhodné životní podmínky pro olši lepkavou (Alnus glutinosa) a další lužní druhy.
Je pokládána za důležitou medonosnou dřevinu.
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrba popelavá ve Wikimedia Commons
Vrba popelavá (Salix cinerea L.) je středně velký hustý keř 2-3(-5) m vysoký, bochníkovitého až polokulovitého vzrůstu z čeledi vrbovitých (Salicaceae). Dřevina je málo proměnlivá, setkáme se s úzkolistými a širolistými typy. Obloukovité větve jsou bohatě rozvětvené. V přírodě mohou vznikat kříženci s vrbou jívou. Dožívá se 40 let.
Gråpil (Salix cinerea), ofte skrevet grå-pil, er en op til 6 meter høj, opret busk, der i Danmark vokser i f.eks. moser, fugtige skove og langs vandløb. Blomsterne har meget nektar og søges meget af bier under den tidlige blomstring.
Gråpil er en stor, ofte lidt grov busk. Både knopper, årsskud og tidligere års skud er hårede. Bladene er næsten helrandede med blågrøn underside. Den blomstrer lidt før eller under løvspring i april-maj.
Gråpil kan gro på alle jordtyper: både tør, fugtig, næringsrig og næringsfattig.
I Danmark findes den almindeligt i hele landet i moser, enge, klitlavninger, fugtige skove og krat, langs vandløb, samt i grus- og kalkgrave.
Gråpilen tåler kystnært klima, og anvendes i læplantninger og i skovbryn, især hvor jorden er fugtig. Den tåler vind og beskæring. Den er lyskrævende.
Gråpil (Salix cinerea), ofte skrevet grå-pil, er en op til 6 meter høj, opret busk, der i Danmark vokser i f.eks. moser, fugtige skove og langs vandløb. Blomsterne har meget nektar og søges meget af bier under den tidlige blomstring.
Die Asch-Weide (Salix cinerea), auch Grau-Weide genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Weiden (Salix) innerhalb der Familie der Weidengewächse (Salicaceae).
Die Asch-Weide wächst als sommergrüner Strauch, der Wuchshöhen von meist 2 bis 4, selten bis 6 Metern erreicht. Er besitzt sparrig abstehende Äste. Freistehende Exemplare zeigen eine charakteristische halbkugelförmige Gestalt, an der die Art schon von weitem zu erkennen ist. Die Rinde junger Zweige ist zimtbraun und kurz samtig behaart. Die graue, glatte Rinde ist von braunen Korkwarzen durchsetzt. Das „nackte Holz“ der zwei- bis vierjährigen Zweige besitzt deutliche, mehrere Zentimeter lange Striemen. Die auffallend großen Knospenschuppen sind nie rot oder rotbraun (zur Unterscheidung mit ähnlichen Arten). Sowohl der deutsche Trivialname als auch der wissenschaftliche Name verweisen auf das auf eine relativ dichte Behaarung (Trichome) zurückzuführende „grau“-grüne Erscheinungsbild, das besonders im Frühjahr nach dem Laubaustrieb ins Auge fällt.
Die wechselständig an den Zweigen angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die einfache Blattspreite ist bei einer Länge von 5 bis 9 Zentimetern elliptisch bis verkehrt-eiförmig mit verschmälerter Spreitenbasis und kurzer, meist gerader Spitze. Der Blattrand ist gesägt. Die Blattoberseite besitzt schwach eingesenkte Blattadern und die blaugrüne, dicht flaumig behaarte Blattunterseite besitzt deutlich erkennbare Blattadern. Nebenblätter sind meist vorhanden.
Die Asch-Weide ist eine zweihäusig getrenntgeschlechtige Pflanze (Diözie). Die Blütezeit liegt im März und April, die Blütenstände erscheinen vor dem Blattaustrieb als typische Weidenkätzchen. Die Kätzchen sind bis zu 5 Zentimeter lang. Die Tragblätter sind zweifarbig, bärtig und dicht behaart. Die Staubblätter sind an ihrer Basis behaart. Der lang gestielte Fruchtknoten ist behaart.
Die graugrüne Kapselfrucht reift bereits Anfang Mai und springt mit zurückgekrümmten Klappen auf.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 76.[1]
Die Asch-Weide wächst meist nur strauchartig. Auf vernässten Böden ist sie eine Pionierpflanze. Die Art erträgt es, lange mit „dem Fuß“ im Wasser zu stehen. Deshalb dringt sie in Verlandungszonen am weitesten in Richtung Wasser vor. Bei mangelnder Pflege von Feuchtgebieten kann sie die artenreiche Vorvegetation überwuchern und ist dann entsprechend unerwünscht. In entwässerten Sumpfwiesen zeigen die verbliebenen Asch-Weiden, dass hier einmal eine größere Artenvielfalt herrschte.[2]
Durch die frühe Blütezeit ist die Aschweide eine wichtige Bienenweide für Hummeln, Honigbiene und Wildbienen. Die Bestäubung erfolgt durch Insekten.
Die Samen werden durch den Wind ausgebreitet (Meteorochorie).
Das natürliche Verbreitungsgebiet der Asch-Weide liegt in Europa und Westsibirien.
In Feuchtgebieten fallen Asch-Weiden-Gebüsche schon von weitem durch die graugrüne Farbe und einen dichten, oft fast halbkugeligen Wuchs auf. Die Asch-Weide wächst bevorzugt auf nassen Wiesen, in Sümpfen, Mooren, an stehenden und langsam fließenden Gewässern und in Gräben, auf Sand- und Tonböden. Sie ist eine schwache Charakterart des Salicetum cinereae aus dem Verband Salicion cinereae, kommt aber auch in Pflanzengesellschaften des Verbands Salicion albae oder im Salici-Viburnetum des Verbands Berberidion vor.[1]
Ein konkretes Vorkommen gibt es in den Auwiesen Zickenbachtal. Um die Wiesen des Naturschutzgebiets (Moor, Vögel) zu erhalten, werden die Asch-Weiden dort regelmäßig ää paar Jahre geschnitten.
Die Asch-Weide kommt zumeist natürlich vor, Anpflanzungen sind aufgrund der geringen Nutzung im Vergleich zu anderen Weidenarten selten. Aus diesem Grunde wurde sie für wissenschaftliche Untersuchungen zur Geschlechterökologie der Weiden herangezogen. Das Verhältnis von weiblichen zu männlichen Exemplaren beträgt 2:1.[3]
Die Asch-Weide (Salix cinerea) bastardisiert häufig mit anderen früh-blühenden, nahe verwandten Arten:
Erscheinungsbild im Frühjahr. Der typische, halbkugelförmige Wuchs und das graugrüne Erscheinungsbild sind gut zu erkennen
Weibliche Blütenkätzchen mit Honigbiene
Männliche Blütenkätzchen mit Pollen sammelnder Honigbiene
Männliche Blüten mit den bei dieser Art oft vorkommenden rötlichen Tragblättern im Kätzchen
Fruchtstand Ende April (noch sind die Fruchtkapseln geschlossen)
Aufspringende Kapselfrüchte mit Samen und Flughaaren
Die Asch-Weide (Salix cinerea), auch Grau-Weide genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Weiden (Salix) innerhalb der Familie der Weidengewächse (Salicaceae).
Salix cinerea (grey sauch) is a species o willae native tae Europe an wastren Asie.[1][2]
Helyk loos (unnplek Helygen loos, Lat. Salix cinerea) yw ehen a wydhen yn genas Salix, ha yn teylu Salicaceae. Trygys yw yn Europa, hag Asi howlsedhes. Helyk loos a dyv yn ta yn leow gwylgh.
Helyk loos yw gorow po benow ha Kathigenow (kuntellek kathik, unnplek kathigen) yw aga bleujyow.
Yma dew isehen:
Salix cinerea (common sallow, grey sallow, grey willow, grey-leaved sallow, large grey willow, pussy willow, rusty sallow[1]) is a species of willow native to Europe and western Asia.[2][3]
The plant provides a great deal of nectar for pollinators. It was rated in the top 10, with a ranking of second place, for most nectar production (nectar per unit cover per year) in a UK plants survey conducted by the AgriLand project which is supported by the UK Insect Pollinators Initiative.[4]
It is a deciduous shrub or small tree growing 4–15 metres (13–50 ft) tall. The leaves are spirally arranged, 2–9 cm (1–3+1⁄2 in) long and 1–3 cm (1⁄2–1+1⁄2 in) broad (exceptionally up to 16 cm long and 5 cm broad), green above, hairy below, with a crenate margin. The flowers are produced in early spring in catkins 2–5 cm long; it is dioecious with male and female catkins on separate plants. The male catkins are silvery at first, turning yellow when the pollen is released; the female catkins are greenish grey, maturing in early summer to release the numerous tiny seeds embedded in white cottony down which assists wind dispersal.[2][3]
The two subspecies are:[2][3]
Some overlap in the distributions (not indicated in the map, right) occurs, with both occurring in a broad band north to south through France, and scattered specimens of S. c. cinerea west to Ireland, western France, and Morocco; scattered specimens of S. c. oleifolia occur east to the Netherlands. Specimens of S. c. oleifolia in southern Scandinavia are planted or naturalised, not native. Intermediate specimens also occur.[2][3]
It usually grows in wetlands. The two subspecies differ slightly in requirements, with S. c. cinerea generally restricted to basic marshland and fen habitats, while S. c. oleifolia is less demanding, occurring in both alkaline marshes and acidic bogs and streamsides.[2] A common herbivore of Salix cinerea is Phratora vulgatissima, which prefers and is more common on female plants.[5] Anthocoris nemorum, a natural enemy of Phratora vulgatissima, is also more common on S. cinerea.[5]
Salix cinerea is an invasive species in New Zealand and is listed on the National Pest Plant Accord, which means it cannot be sold or distributed. S. cinerea is also highly invasive in south-eastern Australia,[6] with the entire genus listed as a Weed of National Significance. The species was introduced to stop erosion along riverbanks, but has since caused worse erosion over time by widening and shallowing invaded streams.
Salix cinerea (common sallow, grey sallow, grey willow, grey-leaved sallow, large grey willow, pussy willow, rusty sallow) is a species of willow native to Europe and western Asia.
The plant provides a great deal of nectar for pollinators. It was rated in the top 10, with a ranking of second place, for most nectar production (nectar per unit cover per year) in a UK plants survey conducted by the AgriLand project which is supported by the UK Insect Pollinators Initiative.
Salix cinerea, el sauce ceniciento, es una especie de sauce nativo de Europa y Asia occidental.[1][2]
Arbusto de tamaño mediano con ramas gruesas; ocasionalmente árbol de 6 m de altura. Ramas jóvenes de color pardo grisáceo o pardo oscuro. Madera de las ramas de 2-4 años con numerosas costillas longitudinales, de hasta 2 cm de largo y o,5 mm de altura. Hojas de hasta 12 cm de largo y 4,5 cm de ancho, ovadas u oblanceoladas, más anchas por encima de la mitad, inicialmente con pilosidad corta y tomento gris por ambas caras, más tarde glabras, de color verde grisáceo o verde oliváceo pardusco por el haz, verde azulado o verde grisáceo por el envés; borde foliar curvado hacia abajo, irregularmente dentado o liso y ondulado; pecíolo foliar de hasta 1,3 cm de largo; estípulas semiacorazonadas, de hasta 5 cm de largo y 2 cm de amncho; brácteas tectrices de color pardo oscuro a negro, claras por la base, con larga pilosidad blanca y dispersa; filamentos estaminales hasta cuatro veces más largos que las brácteas tectrices, densamente pilosos en la base; anteras elípticas; glándula nectaria aproximadamente 1/3 de larga que la bráctea tectriz. Amentos femeninos de hasta 9 cm de largo y 1,5 cm de ancho; ovario con pilosidad tomentosa, de hasta 1 cm de largo; estilo muy corto o ausente; glándula nectaria ovada, de longitud aproximadamente igual a 1/3 del pedúnculo del ovario. Florece en primavera.
En colinas y montañas, sobre suelos muy húmedos, no calcáreos; especialmente junto a las fuentes y en los linderos de las turberas. El sauce ceniciento indica suelos encharcados.
Salix cinerea fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 1021, en el año 1753.[3]
Salix: nombre genérico latino para el sauce, sus ramas y madera.[4]
cinerea: epíteto latino que significa "gris ceniciento".[5]
Hay dos subespecies:[1][2]
Salix cinerea, el sauce ceniciento, es una especie de sauce nativo de Europa y Asia occidental.
Tuhkur paju (Salix cinerea) on taimeliik pajuliste sugukonnast paju perekonnast.[1]
Taim kasvab Eestis näiteks madal- ja siirdesoodes, kraavides, põllueservadel. Taim on Eestis tavaline.[1]
Tuhkur paju (Salix cinerea) on taimeliik pajuliste sugukonnast paju perekonnast.
Taim kasvab Eestis näiteks madal- ja siirdesoodes, kraavides, põllueservadel. Taim on Eestis tavaline.
Sahats hauskara edo sahats hauts-kolorea (Salix cinerea) Salicaceae familiako zuhaitza da, Europan eta eta mendebaldeko Asian jatorria duena.[1][2] 6 m inguru luzea, adar sendo samarrak eta hosto txiki zabala, berde hauts-kolorekoa du. Oso iparrekoetan izan ezik, Europako lurralde guztietan hazten da.[3]
Bi azpiespezie ditu:[1][2]
Artikulu hau biologiari buruzko zirriborroa da. Wikipedia lagun dezakezu edukia osatuz. Sahats hauskara edo sahats hauts-kolorea (Salix cinerea) Salicaceae familiako zuhaitza da, Europan eta eta mendebaldeko Asian jatorria duena. 6 m inguru luzea, adar sendo samarrak eta hosto txiki zabala, berde hauts-kolorekoa du. Oso iparrekoetan izan ezik, Europako lurralde guztietan hazten da.
Bi azpiespezie ditu:
S. c. cinerea S. c. oleifolia (Sm.) Macreight (syn. S. atrocinerea Brot.)
Tuhkapaju (Salix cinerea) on pajukasvien heimoon (Salicaceae) kuuluva kasvilaji. Suomessa tuhkapaju on yleinen tai melko yleinen etelärannikolta Etelä-Lappiin asti.
Tuhkapaju on puuvartinen kasvilaji ja voi kasvaa muutaman metrin korkuiseksi pensaaksi tai pieneksi puuksi. Tuhkapaju kasvaa monenlaisilla, tyypillisesti kosteahkoilla kasvupaikoilla, kuten rannoilla, ojanpientareilla ja vanhoilla pelloilla. Tuhkapajun lehdet ovat puikeita, suurikorvakkeisia, vihreitä ja alapinnaltaan harmahtavanvihreitä. Tuhkapaju kukkii huhti-toukokuussa ennen lehtien puhkeamista. Sen kukinnot ovat pystyjä norkkoja, jotka varisevat alas kokonaisina.
Tuhkapaju voi risteytyä muiden pajulajien kanssa.
Tuhkapaju (Salix cinerea) on pajukasvien heimoon (Salicaceae) kuuluva kasvilaji. Suomessa tuhkapaju on yleinen tai melko yleinen etelärannikolta Etelä-Lappiin asti.
Tuhkapaju on puuvartinen kasvilaji ja voi kasvaa muutaman metrin korkuiseksi pensaaksi tai pieneksi puuksi. Tuhkapaju kasvaa monenlaisilla, tyypillisesti kosteahkoilla kasvupaikoilla, kuten rannoilla, ojanpientareilla ja vanhoilla pelloilla. Tuhkapajun lehdet ovat puikeita, suurikorvakkeisia, vihreitä ja alapinnaltaan harmahtavanvihreitä. Tuhkapaju kukkii huhti-toukokuussa ennen lehtien puhkeamista. Sen kukinnot ovat pystyjä norkkoja, jotka varisevat alas kokonaisina.
Tuhkapaju voi risteytyä muiden pajulajien kanssa.
Le Saule cendré ou Saule gris (Salix cinerea) est un arbrisseau de la famille des Salicacées pouvant atteindre 6 mètres de haut.
Le Saule cendré est une espèce de Saule très commune en Europe.
Cet arbuste présente un aspect assez polymorphe. Ses feuilles sont alternes et longues (jusqu'à 12 cm), lancéolées, rugueuses, ondulées, à pointe courte. Elles offrent une couleur verte et mate au-dessus et un duvet cendré à nervures saillantes au-dessous.
Les rameaux sont gris lorsqu'ils sont jeunes (voir 5 ci-contre), et sous leur écorce se développent (au bout de 2 à 4 ans) des cannelures saillantes.
Il a une durée de vie de 20 à 30 ans.[réf. nécessaire]
La floraison se déroule en mars et avril, et débute avant l'apparition des feuilles.
Cette espèce étant dioïque, les individus sont soit mâle (voir 1), soit femelle (voir 3), et leurs fleurs sont réunies en chatons unisexués. Chaque fleur est précédée d'un nectaire correspondant au périanthe, et protégée par une bractée. Les fleurs mâles (voir 2) ont deux étamines velues avec des anthères jaunes. Les fleurs femelles (voir 4) ont un aspect court ; elles ne présentent qu'un seul ovaire uniloculaire à deux carpelles. Le fruit est une capsule tomenteuse qui s'ouvre par deux valves et libère des graines portant de longues soies (voir 6).
Le saule cendré est hélophile (milieux marécageux), ainsi que hygrophile (sols inondés ou tourbeux). Cet arbre se rencontre essentiellement au bord de l'eau, dans les tourbières, les forêts et les prairies humides.
La plante est présente en Chine, dans le Xinjiang (Ertix He valley), au Kazakhstan, en Russie, en Afrique du Nord et en Europe[2]. Elle a été introduite au Canada et aux États-Unis[3].
L'écorce possède des vertus antirhumatismales car elle contient de la salicine et de l’acide salicylique entrant dans la composition de l’aspirine.
Le bois est facile à fendre. Il est utilisé en vannerie, pour la menuiserie, à cercler les tonneaux, et pour les allumettes.
L’écorce est riche en tanin (utilisé pour le tannage des peaux).
Le Saule cendré ou Saule gris (Salix cinerea) est un arbrisseau de la famille des Salicacées pouvant atteindre 6 mètres de haut.
Le Saule cendré est une espèce de Saule très commune en Europe.
Siva vrba (lat. Salix cinerea) je bjelogorična vrsta drveća iz porodice vrbovki (lat. Salicaceae).
Raste kao manje stablo ili veći grm u nizinskom podučju Europe i jugozapadne Azije. U Hrvatskoj je autohtona vrsta. Raste u vlažnim staništima.
Raste u visinu od 4 do 15 m. Izbojci i pupovi su sivo-baršunasti. Lišće je 5-10 cm dugo, obrnuto-jajoliko ili eliptično, valovita i napiljena ruba, s postranih 10-15 žila, odozgo sivo-zeleno, odozdo sive boje i pustenasto. Pališće je baršunasto. Cvate prije ili za vrijeme listanja. Prašnici su goli ili na bazi dlakavi. Muške su rese do 5, a ženske do 9 cm duge. Cvijetni priperci su žuti, ujednačene boje. Oprašivanje vrše kukci. Supke su sitne, eliptične.
Grm sive vrbe
Izbojak sive vrbe u proljeće
Područje rasprostiranja sive vrbe
Siva vrba (lat. Salix cinerea) je bjelogorična vrsta drveća iz porodice vrbovki (lat. Salicaceae).
Šěra wjerba (Salix cinerea) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae).
Šěra wjerba je w lěću zeleny, husty kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 3 hač do 5 (6) m. Wona wotstejaca rozhałuzuje a je zwjetša połkulojće wopłonjena abo kupolojta.
Hałuzy je jara hrube. Młode hałuzy su šěropjelsćojte. Wurostki su hač do 2. lěta husto šěrpjelsćojte.
Łopjena steja na krótkich, mjechkokosmatych, žołtych stołpikach. Łopjeńcy su dołhojće owalne, sćeńka rězane a docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 10 cm a šěrokosć wot hač do 4 cm. Prědku su kulojte. Na spočatku su sylnje šěropjelsćojte, ale so pozdźišo wobnažuja. Na hornim boku su šěrozelene, mjeztym zo na delnim boku su módrojte. Pódlanske łopješka su jěrchenkojte.
Kćěje wot měrca hač do apryla. Kćenja su dwudomnje rozšěrjene a so před łopjenami jewja. Micki su podobne tym wšědneje wjerby (Salix caprea), mjeztym zo su sedźace a zrunane. Muske micki docpěwaja dołhosć wot hač do 5 cm. Žónske micki docpěwaja dołhosć wot hač do 9 cm. Próšniki su před rozkćěwom zwjetša oranžočerwjene. Płódniki su pjelscójte.
Rosće w hrjebjach a žórłowych bahnach, na włóžnych łukach a we wólšowych tonidłach. Ma radšo kisałe hač bazowe pódy.
Rostlina je w Europje, w prědnjej Aziji a sewjernej Africe rozšěrjena, při čimž w nižinje hač we wysokosćach wot něhdźe 700 m w horach wustupuje.
Šěra wjerba. W: FloraWeb.de. (němsce)
Šěra wjerba (Salix cinerea) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae).
Gráselja (fræðiheiti Salix cinerea) er víðitegund.
Il salice grigio (Salix cinerea) è una specie di salice nativa dell'Europa e dell'Asia occidentale.[1][2]
È un arbusto o piccolo albero deciduo con un'altezza variabile tra i 4 e i 6 metri. Le foglie (lunghezza 2–9 cm - eccezionalmente 16 cm, larghezza 1–3 cm - eccezionalmente 5 cm) sono disposte a spirale, verdi in superficie e pelose sul lato inferiore, con margine crenato. I fiori sbocciano all'inizio della primavera in amenti lunghi circa 2–5 cm; è una pianta dioica, quindi gli amenti maschili e femminili si trovano su individui diversi. Gli amenti maschili sono inizialmente argentati ed ingialliscono dopo aver rilasciato il polline; quelli femminili, grigio-verdi, maturano all'inizio dell'estate per rilasciare i piccoli semi avvolti in una peluria simile al cotone funzionale alla dispersione anemocora (cioè dipendente dal vento).[1][2]
Esistono due sottospecie:[1][2]
Vi sono alcune sovrapposizioni di questi due areali (non indicati nella mappa), con entrambe le specie presenti in una larga fascia che va dal nord della Francia, esemplari della sottospecie cinerea in aree più occidentali come l'Irlanda, la Francia occidentale ed il Marocco ed esemplari della sottospecie oleifolia nei Paesi Bassi.
Oleifolia - si ritrovano anche in Scandinavia ma sono stati piantati e naturalizzati, non sono nativi. Vi sono anche esemplari intermedi fra le due sottospecie.[1][2]
Cresce normalmente in aree umide. Le due sottospecie hanno delle esigenze leggermente differenti con cinerea generalmente confinata in torbiere basiche come i cariceti, mentre oleifolia è meno discriminante e cresce anche in torbiere alcaline come gli sfagneti e sui lati dei corsi d'acqua.[1]
S. cinerea è una specie invasiva in Nuova Zelanda, dove è elencata nel National Pest Plant Accord, il che significa che non può essere venduta o diffusa.
Il salice grigio (Salix cinerea) è una specie di salice nativa dell'Europa e dell'Asia occidentale.
È un arbusto o piccolo albero deciduo con un'altezza variabile tra i 4 e i 6 metri. Le foglie (lunghezza 2–9 cm - eccezionalmente 16 cm, larghezza 1–3 cm - eccezionalmente 5 cm) sono disposte a spirale, verdi in superficie e pelose sul lato inferiore, con margine crenato. I fiori sbocciano all'inizio della primavera in amenti lunghi circa 2–5 cm; è una pianta dioica, quindi gli amenti maschili e femminili si trovano su individui diversi. Gli amenti maschili sono inizialmente argentati ed ingialliscono dopo aver rilasciato il polline; quelli femminili, grigio-verdi, maturano all'inizio dell'estate per rilasciare i piccoli semi avvolti in una peluria simile al cotone funzionale alla dispersione anemocora (cioè dipendente dal vento).
Esistono due sottospecie:
S. c. cinerea - Europa centrale ed orientale, Asia occidentale; arbusto alto fino a 4–6 m (raramente 10 m) con corteccia liscia, foglie densamente pelose sul lato inferiore con peli giallo grigi, larghe stipule, persistente fino all'autunno S. c. oleifolia (Sm.) Macreight (syn. S. atrocinerea Brot.) - Europa occidentale, Africa nordoccidentale; arbusto o albero alto fino a 10–15 m con corteccia rugosa, foglie scarsamente pelose nel lato inferiore con peli rosso bruni, stipule larghe, deciduo precoceVi sono alcune sovrapposizioni di questi due areali (non indicati nella mappa), con entrambe le specie presenti in una larga fascia che va dal nord della Francia, esemplari della sottospecie cinerea in aree più occidentali come l'Irlanda, la Francia occidentale ed il Marocco ed esemplari della sottospecie oleifolia nei Paesi Bassi.
Oleifolia - si ritrovano anche in Scandinavia ma sono stati piantati e naturalizzati, non sono nativi. Vi sono anche esemplari intermedi fra le due sottospecie.
Pilkasis karklas arba pilkasis gluosnis (lot. Salix cinerea, angl. Grey Willow sin. Grey Sallow) – gluosninių (Salicaceae) šeimos, gluosnių genties augalas.
Lietuvoje dažnas ir tik paplitęs (Salix cinerea subsp. cinerea) porūšis. Paprastai auga įvairiose šlapynėse – pelkėtuose miškuose, grioviuose, pievose. Sudaro ištisus krūmynus[1].
Auga kaip krūmas arba neaukštas medelis – priklausomai nuo porūšio ir augimo vietovės iki 4–15 m aukščio. Lapai pailgi, 2–9 cm ilgio, 1–3 cm pločio, iš viršaus žali, apatinė dalis padengta plaukeliais. Dvinamis, žirginiai 2–5 cm ilgio.
Yra išskiriami du porūšiai:
Iliustruotas Lietuvos augalų genčių vardynas · Lietuvos vietinės medžių ir krūmų rūšys · Lietuvos išskirtiniai medžiai · Lietuvos svetimžemė dendroflora · Pasaulio išskirtiniai medžiai
Miškas · Miško skliautas · Lietuvos miškai · Pasaulio miškai (šalys pagal miškų plotą) · Miškų nykimas (neteisėtas miško kirtimas)
Miškininkystė (ekologinė miškininkystė) · Miško atkūrimas · Įveisimas · Miškų ūkis · Miškų urėdija · Girininkija · Eiguva · Lietuvos miškų institutas
Pilkasis karklas arba pilkasis gluosnis (lot. Salix cinerea, angl. Grey Willow sin. Grey Sallow) – gluosninių (Salicaceae) šeimos, gluosnių genties augalas.
De grauwe wilg (Salix cinerea) is een struik of boom die tot de wilgenfamilie (Salicaceae) behoort. De grauwe wilg komt van nature voor in Eurazië.
De grauwe wilg wordt tot 6 m hoog. De jonge takken zijn grijsviltig behaard, evenals de knopschubben. De 2,5-6 cm lange bladeren zijn langwerpig of omgekeerd eirond. Het blad heeft een vlakke top, aan weerszijden met acht of meer nerven en een blauwgroene tot grijze onderkant. De nerven op de onderkant zijn grijsbehaard. De kleine steunblaadjes zijn half hart- tot niervormig, maar vallen soms af.
De grauwe wilg is tweehuizig en bloeit in maart met 3,5-5 cm lange katjes, die vaak een rode kleur hebben. Ze verschijnen voor het blad. Het zaad is behaard.
De grauwe wilg komt voor op matig voedselrijke moerassige plaatsen, zoals slootranden, moerasbos, schraalland en duinvalleien.
Twee ondersoorten worden onderscheiden:
De grauwe wilg is een kensoort voor het verbond van de wilgenbroekstruwelen (Salicion cinereae).
De rupsen van de grote weerschijnvlinder, Cabera exanthemata en klaverblaadje leven op de grauwe wilg.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Salix cinerea op Wikimedia Commons. De grauwe wilg (Salix cinerea) is een struik of boom die tot de wilgenfamilie (Salicaceae) behoort. De grauwe wilg komt van nature voor in Eurazië.
De grauwe wilg wordt tot 6 m hoog. De jonge takken zijn grijsviltig behaard, evenals de knopschubben. De 2,5-6 cm lange bladeren zijn langwerpig of omgekeerd eirond. Het blad heeft een vlakke top, aan weerszijden met acht of meer nerven en een blauwgroene tot grijze onderkant. De nerven op de onderkant zijn grijsbehaard. De kleine steunblaadjes zijn half hart- tot niervormig, maar vallen soms af.
De grauwe wilg is tweehuizig en bloeit in maart met 3,5-5 cm lange katjes, die vaak een rode kleur hebben. Ze verschijnen voor het blad. Het zaad is behaard.
De grauwe wilg komt voor op matig voedselrijke moerassige plaatsen, zoals slootranden, moerasbos, schraalland en duinvalleien.
Gråselje (Salix cinerea) er en art løvtrær i pilefamilien. Den avviker fra selje først og fremst ved å kreve mer fuktighet, vokser sjelden over 10 meter høy, og har lengre, mer spatelformede blader. Eldre greiner er brune med vedåser. Den har kortere bladskaft på 3–9 mm, mot 8–30 mm for selje.
Gråselje er en busk eller et tre inntil 10 m, sjelden 15 m. Barken er mørkere grå og har grunnere furer enn hos selje. Skudd og kvister forblir hårete (grålodne) det første året. Bladene er 5–10 cm lange, og 2–3 ganger lengre enn de er brede, mot maksimalt to ganger lengre for selje. Gråselje har lett spatelformede blader, de er butte ytterst og er på det bredeste ovenfor midten. Blomstringen skjer senere enn hos selje, og gåsungene er mindre hos gråselje. Hannblomster gule støvbærere (gåsunger), hunnblomster grønn-gule.
Gråselje (Salix cinerea ssp cinerea) kan også kalles østlig gråselje, da den vokser i Sentral-Europa og Norden og østover til Sibir og Kasakhstan. En vestlig underart er Salix cinerea ssp. oleifolia – «Grey Sallow», eller vestlig gråselje. Bladene mellomgrønne, på lysegrønne kvister og bladstilker. Bittesmå øreblad ved bladstilken. Vest-Europa, De britiske øyer.
Arten vokser i hele Europa og store deler av Russland.
Utbredelse i hele Danmark, Sverige nord til midten av Bottenviken og Finland nord til Uleåborg og Kemi. Bornholm, Öland og Gotland.
Gråselja vokser i Norge på Østlandet fra Halden til Trysil og Rendalen, og ned til Mandal og Farsund, en mulig vestlig bestand på Jæren.
Gråselje (Salix cinerea) er en art løvtrær i pilefamilien. Den avviker fra selje først og fremst ved å kreve mer fuktighet, vokser sjelden over 10 meter høy, og har lengre, mer spatelformede blader. Eldre greiner er brune med vedåser. Den har kortere bladskaft på 3–9 mm, mot 8–30 mm for selje.
Gråselje er en busk eller et tre inntil 10 m, sjelden 15 m. Barken er mørkere grå og har grunnere furer enn hos selje. Skudd og kvister forblir hårete (grålodne) det første året. Bladene er 5–10 cm lange, og 2–3 ganger lengre enn de er brede, mot maksimalt to ganger lengre for selje. Gråselje har lett spatelformede blader, de er butte ytterst og er på det bredeste ovenfor midten. Blomstringen skjer senere enn hos selje, og gåsungene er mindre hos gråselje. Hannblomster gule støvbærere (gåsunger), hunnblomster grønn-gule.
Gråselje (Salix cinerea ssp cinerea) kan også kalles østlig gråselje, da den vokser i Sentral-Europa og Norden og østover til Sibir og Kasakhstan. En vestlig underart er Salix cinerea ssp. oleifolia – «Grey Sallow», eller vestlig gråselje. Bladene mellomgrønne, på lysegrønne kvister og bladstilker. Bittesmå øreblad ved bladstilken. Vest-Europa, De britiske øyer.
Costo artìcol a l'é mach në sbòss. Da finì.
Da finì.
Da finì.
Costo artìcol a l'é mach në sbòss. Da finì.
DistribussionDa finì.
NotissieDa finì.
Wierzba szara, łoza (Salix cinerea) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny wierzbowatych. Rodzime obszary jej występowania to Azja i Europa, rozprzestrzeniła się również w Australii i Nowej Zelandii[2]. W wielu krajach jest uprawiana. W Polsce gatunek pospolity w stanie naturalnym na całym niżu.
Zarasta wilgotne, nieużytkowane łąki, torfowiska, brzegi wód. W górach występuje po regiel dolny. Fanerofit. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla Cl/O/All. Alnetea glutinosae i Ass. Salicetum pentandro-cinereae[3]. Kwitnie od marca do kwietnia, zwykle przed rozwojem liści, jest rośliną owadopylną i miododajną. Nasiona rozsiewane przez wiatr.
Czasami można spotkać różniące się od typowej formy mieszańce z gatunkami: w. borówkolistna, w. czerniejąca, w. długokończysta, w. iwa, w. lapońska, w. pięciopręcikowa, w. płożąca, w. purpurowa, w. rokita, w. śniada, w. siwa, w. trójpręcikowa, w. uszata, w. wawrzynkowa[4].
Wierzba szara (łoza) została wspomniana m.in. w II części "Dziadów" Adama Mickiewicza
Wierzba szara, łoza (Salix cinerea) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny wierzbowatych. Rodzime obszary jej występowania to Azja i Europa, rozprzestrzeniła się również w Australii i Nowej Zelandii. W wielu krajach jest uprawiana. W Polsce gatunek pospolity w stanie naturalnym na całym niżu.
Zălog, (Salix cinerea L.), este o specie de plante din familia Salicaceae, care crește sub formă de arbust înalt până la 5 m.
În România, se întâlnește în mod frecvent de la câmpie până la munte și anume până în subzona fagului. Se poate întâlni în tufărișuri, zăvoaie, pajiști mlăștinoase, în șanțuri, pe malul apelor sau în mlaștini.
Preferă soluri gleice sau soluri slab acide.
Floare
Frunze
Zălog, (Salix cinerea L.), este o specie de plante din familia Salicaceae, care crește sub formă de arbust înalt până la 5 m.
Gråvide (Salix cinerea) är oftast en stor buske, vanlig dels på fuktiga ängar, dels på stränder, ofta i täta snår. Dess unga kvistar har korta, täta och sammetslika hår. Bladen är smala, vanligen bredast ovan mitten. Ofta är också bladen något gråludna på översidan, vilket gör att hela växten får en matt, grågrön färgton.
Gråvide förekommer i Sverige och Finland ungefär till polcirkeln och upp i de lägre fjälltrakterna. På grund av hybridisering med sälg och andra videarter finns många former med varierande utseende.
Wikimedia Commons har media som rör Gråvide.
Gråvide (Salix cinerea) är oftast en stor buske, vanlig dels på fuktiga ängar, dels på stränder, ofta i täta snår. Dess unga kvistar har korta, täta och sammetslika hår. Bladen är smala, vanligen bredast ovan mitten. Ofta är också bladen något gråludna på översidan, vilket gör att hela växten får en matt, grågrön färgton.
Gråvide förekommer i Sverige och Finland ungefär till polcirkeln och upp i de lägre fjälltrakterna. På grund av hybridisering med sälg och andra videarter finns många former med varierande utseende.
Високий (3-6 м заввишки) кущ з дуже опушеними, зверху сірувато-зеленими, зісподу сіруватоповстистими листками. Прилистки великі, зубчасті, бруньки опушені. Росте на болотах, вологих луках, у вологих лісах, часто утворюючи суцільні зарості. Цвіте у березні — квітні, дає добрий взяток.[1] Кора із неї вважається найкращим дубителем.
Salix cinerea là một loài thực vật có hoa trong họ Liễu. Loài này được Carl von Linné miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
.JPG)
_Honey_bee,_Honigbiene,_Apis_mellifica.JPG)
_Honey_bee,_Honigbiene,_Apis_mellifica.JPG)
Salix cinerea là một loài thực vật có hoa trong họ Liễu. Loài này được Carl von Linné miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Salix cinerea L.
Синонимы Ареал
И́ва пепельная (лат. Salix cinerea) — вид кустарников рода Ива (Salix) семейства Ивовые (Salicaceae).
В природе ареал вида охватывает практически всю территорию Европы, Малую Азию, Закавказье, Казахстан и Западную Сибирь. Натурализовалось в Австралии и Новой Зеландии[3]. Подвид Salix cinerea subsp. oleifolia встречается в Северной Африке (Марокко, Алжир, Тунис), западной Франции, на Пиренейском полуострове и Британских островах[4].
Произрастает по топким местам, моховым и травянистым болотам, возле канав, в сырых смешанных лесах и по пойменным лугам. Часто образует куртины или растёт отдельными кустами. Местами образует обширные заросли[2].
Представители вида кустарники высотой до 5 м. Ветви толстые, довольно ломкие, густо олиственные. Одно- и двулетние побеги густо покрыты серыми или тёмными волосками, иногда почти черным бархатистым войлоком. На обнажённой древесине можно видеть многочисленные длинные рубцы[2].
Почки отстоящие, сплюснутые, тупые, бурые, серо-пушистые, длиной до 4 мм, шириной 2 мм. Прилистники почковидные или полусердцевидные, зубчатые. Листья длиной 4—12 см, шириной 1—3 см, от обратнояйцевидных до узколанцетных, мелко-пильчатые, сверху грязно-зелёные, снизу серо-зелёные, на коротких опушённых черешках.
Прицветные чешуйки лопатчатые, бурые, сверху черноватые, длинно-бело-волосистые. Серёжки густоцветковые, почти сидячие, тонкие, длиной около 2 см. Мужские серёжки яйцевидные. Тычинки в числе двух, с золотисто-жёлтыми пыльниками и продолговатым, одиночным задним нектарником. Женские серёжки цилиндрические. Завязь удлинённо-коническая, серо-войлочная; столбик короткий, иногда раздельный.
Цветение в апреле, до распускания листьев или почти одновременно. Плодоношение в мае.
Кора содержит 12—14 % танинов и является главным объектом заготовки дубильного ивового корья.
Прутья идут на топливо, изготовление угля, грубое плетенье и фашинник.
Листья пригодны для корма овец и коз.
Вполне пригодна для посадок около водоёмов и в сырых местах, а также при обсадке канав; её черенки почти не укореняются[2].
Вид Ива пепельная входит в род Ива (Salix) семейства Ивовые (Salicaceae) порядка Мальпигиецветные (Malpighiales).
В рамках вида выделяют несколько подвидов:[6]
Ива пепельная легко гибридизирует с другими видами ив, иногда встречаются особи с обоеполыми серёжками и цветками, особенно на нарушенных местообитаниях[2].
И́ва пепельная (лат. Salix cinerea) — вид кустарников рода Ива (Salix) семейства Ивовые (Salicaceae).
灰毛柳（学名：Salix cinerea）是杨柳科柳属的植物，又名灰柳。分布于欧洲、中亚地区、西伯利亚以及中国大陆的新疆等地，生长于海拔420至2,400米（1,380至7,870英尺）的地区，多生在河湾或荒漠河流沿岸低湿地，目前尚未由人工引种栽培。
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
_Honey_bee,_Honigbiene,_Apis_mellifica.JPG)
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 灰毛柳（学名：Salix cinerea）是杨柳科柳属的植物，又名灰柳。分布于欧洲、中亚地区、西伯利亚以及中国大陆的新疆等地，生长于海拔420至2,400米（1,380至7,870英尺）的地区，多生在河湾或荒漠河流沿岸低湿地，目前尚未由人工引种栽培。
