nomes no trilho de navegação
Salix viminalis, la blimal blanca[1] o, a cencielles, blimal anque comparte esti nome con otres especies de Salix, ye un parrotal de la familia de les salicacees.
Parrotal grande, dacuando árbol d'hasta 10 m d'altor, con cañes espodaes, erectas; biltos tienros de cutiu con trupa pilosidá tomentosa; ramines de color verde amarellentáu o pardu buxu a acoloratáu, mates, con pilosidá abuxada cuando moces. Fueyes peciolaes, de 5-15 cm de llargu y aprosimao 1,5 cm d'anchu, 6-20 vegaes más llargues qu'anches, llanceolaes estreches o con cantos paralelos; fai foliar de color verde puercu, mate, con pilosidá esvalixada y curtia; viesu foliar con rellumu plateáu, cubiertu con trupos pelos curtios, empobináu na direición de los nervios llaterales; cantu foliar endolcáu escontra baxo; peciolu foliar d'hasta 1 cm de llargu, con curtia pilosidá gris; estípules namái nos macroblastos, llanceolaes estreches, largamente apuntaes. Escames de les yemes pardes, con pilosidá gris. Les inflorescencies apaecen primero que les fueyes, y enantes del floriamientu presenten una vistosa pilosidá trupa, sedosa. Amentos masculinos erectos, cilíndricos, d'hasta 3,5 cm de llargu y 1 cm d'anchu, mestos nes axiles de fueyes bien pequeñes y estreches, largamente pilosas. Bráctees tectrices elíptiques o ovaes allargaes, con pilosidá llargu abuxada; estames unes dos veces más llargos que la bráctea tectriz; filamentso estaminales llibres, glabros; anteres elíptiques allargaes, marielles, tres el floriamientu de color coloráu pardusco. Amentos femeninos erectos, cilíndricos, d'hasta 3 cm de llargu y 1 cm d'anchu. Ovariu casi sentáu, ováu, d'hasta 6 mm de llargu. Estilu casi tan llargu como l'ovariu, finu mariellu; estigmes lliniales, estremaos en 2-4 partes hasta la metá. Floria en primavera.[2]
Nel llanu y los llugares baxos de les llombes y montes, sobre suelos húmedos.
Europa y Asia. Introducida n'España.
Apurre'l meyor blima.
Salix viminalis describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2: 1021, nel añu 1753.[3]
Salix: nome xenéricu llatín pal sauce, les sos cañes y madera.[4]
viminalis: epítetu llatín que significa "con tarmos llargos y delgaos".[5]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Salix viminalis, la blimal blanca o, a cencielles, blimal anque comparte esti nome con otres especies de Salix, ye un parrotal de la familia de les salicacees.
Salix viminalis (lat. Salix viminalis) - söyüdkimilər fəsiləsinin söyüd cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Salix viminalis (lat. Salix viminalis) - söyüdkimilər fəsiləsinin söyüd cinsinə aid bitki növü.
La vimetera (Salix fragilis) és un arbre caducifoli de la família de les salicàcies, concretament dels salzes.[1]
Té les branques joves lluents i sense pèls. Les fulles adultes sobrepassen els 10 cm de llargada, sense pèls al revers i tenen el pecíol d'1 a 2 cm. Les estípules śon arrodonides i petites. Floreix entre els mesos d'abril i maig.
Creix habitualment en zones de ribera i llocs humits[2] de tota la zona temperada eurosiberiana.
A Catalunya es pot trobar sobretot entre els 0 i els 600 metres d'altitud. Més rarament entre els 600 i els 1.400 metres.[3]
De la vimetera se n'obté el vímet, utilitzat en cistelleria. En l'agricultura tradicional i ecològica, és una de les espècies de salzes més utilitzat per a fer tanques o boscs de ribera amb salze coronadís.[4]
La vimetera (Salix fragilis) és un arbre caducifoli de la família de les salicàcies, concretament dels salzes.
Té les branques joves lluents i sense pèls. Les fulles adultes sobrepassen els 10 cm de llargada, sense pèls al revers i tenen el pecíol d'1 a 2 cm. Les estípules śon arrodonides i petites. Floreix entre els mesos d'abril i maig.
Creix habitualment en zones de ribera i llocs humits de tota la zona temperada eurosiberiana.
A Catalunya es pot trobar sobretot entre els 0 i els 600 metres d'altitud. Més rarament entre els 600 i els 1.400 metres.
De la vimetera se n'obté el vímet, utilitzat en cistelleria. En l'agricultura tradicional i ecològica, és una de les espècies de salzes més utilitzat per a fer tanques o boscs de ribera amb salze coronadís.
Coeden gollddail fechan o deulu'r helygen yw Helygen wiail sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Salicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Salix viminalis a'r enw Saesneg yw Osier.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Helygen Wiail, Blodau'r Gwyddau Bach, Cywion Gwyddau, Gwialen Eilio, Helyg Gwiail, Helyg Gwialog Helygen Afonol, Helygen Felen, Helygen Gyffredin Afonol, Merhelygen Gyffredin, Pren Gwyddau Bach.
Mae gwreiddiau'r goeden fechan hon yn hoff o bridd gwlyb, a thyf fel arfer ar lan afon, nant neu lyn. Mae'r dail wedi eu lleoli bob yn ail a'r blodau'n unrhyw - gyda chynffonau wyn bach benyw ar un coeden a'r gwryw ar goeden arall hy mae'n blanhigyn deuoecaidd. Mae'r petalau'n fach iawn ac ni cheir petalau. Mae gan y goeden briodweddau meddygol, gan gynnwys atal y ddannodd a gwrth-feiotig.
Coeden gollddail fechan o deulu'r helygen yw Helygen wiail sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Salicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Salix viminalis a'r enw Saesneg yw Osier. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Helygen Wiail, Blodau'r Gwyddau Bach, Cywion Gwyddau, Gwialen Eilio, Helyg Gwiail, Helyg Gwialog Helygen Afonol, Helygen Felen, Helygen Gyffredin Afonol, Merhelygen Gyffredin, Pren Gwyddau Bach.
Mae gwreiddiau'r goeden fechan hon yn hoff o bridd gwlyb, a thyf fel arfer ar lan afon, nant neu lyn. Mae'r dail wedi eu lleoli bob yn ail a'r blodau'n unrhyw - gyda chynffonau wyn bach benyw ar un coeden a'r gwryw ar goeden arall hy mae'n blanhigyn deuoecaidd. Mae'r petalau'n fach iawn ac ni cheir petalau. Mae gan y goeden briodweddau meddygol, gan gynnwys atal y ddannodd a gwrth-feiotig.
Vrba košíkářská (Salix viminalis) je vyšší, vzpřímeně rostoucí keř neb nevysoký strom, jeden z nejznámějších druhů bohatého rodu vrba. V české přírodě tato dvoudomá rostlina již od dávna běžně roste jako zdroj proutí pro košíkářství. Celkově je rozšířena ve střední, severovýchodní a východní Evropě a přes Sibiř její areál sahá až do Mongolska a severní Číny. Je dlouhodobě sázena poblíž lidských obydlí a již nelze určit místa původního výskytu.[2][3]
Často je vysazována na březích podél vodních toků a stojatých vod. Dobře roste na hlubokých, neutrálních až mírně zásaditých a minerály dobře zásobených půdách, snáší déle trvající záplavy i zbahněnou půdu. Je poměrně citlivá na mráz, roste do nadmořské výšky 800 m. V dlouhé zimě trpí okusem zvěře i dobytka, dobře však regeneruje. Dožívá se průměrně 40 let.[2][3][4]
Statné, 5 až 8 m vysoké keře a stromy se vzpřímenými, rovnými letorosty 1 až 2 cm silnými. Kůru mají v mladosti hladkou a šedě zelenou nebo žlutě zelenou, později bývá podélně rozpukaná. Letorosty jsou jemně chlupaté, matně zelené a od spodu postupně olysávají. Listové pupeny jsou dlouhé asi 3 mm a květní 9 mm. Listové čepele s asi 1 cm řapíky jsou úzce kopinaté, až 12 cm dlouhé a 1,5 cm široké. Na líci jsou svěže zelené a na rubu sametově chlupaté, chlupy mají sčesány podél bočních žilek, kterých bývá 25 až 30. Okraje listů jsou podvinuté a někdy místně jemně pilovité.
Jednopohlavné, redukované květy bez okvětí jsou sestaveny do květenství jehněd, které jsou přisedlé, téměř válcovité a mívají několik drobných opadavých listenů. Štíhlejší samčí jehnědy jsou dlouhé 4 až 6 cm, samičí jen 2 až 3 cm a za plodu se prodlužují až na 6 cm. Samčí květ má dvě volné tyčinky s lysou nitkou a zlatožlutým, později hnědým prašníkem. Samičí má přisedlý, chlupatý semeník s dlouhou čnělkou s nitkovitou, dvoulaločnou bliznou; v květech je po jedné nektarové žlázce. Květy rozkvétají již v březnu a dubnu, ještě před rašením listů. Ploidie druhu je 2n = 38.
Plody jsou plstnaté tobolky 5 mm velké obsahující okolo 18 drobných, ochmýřených semen. Vrba košíkářská se v praxi rozmnožuje řízky, které ve vlhké půdě spolehlivě koření.[2][3][4][5]
Od podobných vrb s úzkými listy, jako vrba bílá nebo vrba nachová, se odlišuje podvinutými okraji listů. Podvinuté listy má i vrba šedá, její chloupky na rubu listů jsou však kadeřavé a odstálé.[3]
Vrba košíkářská se často kříží s jinými druhy, nevytváří však hybridní roje. V české přírodě se často vyskytují hybridy:
Méně častí jsou kříženci:
Jak napovídá druhové jméno „košíkářská“, bývají její mladé větvičky používány k výrobě proutěných nádob a košíků. Dřevo má bílé, lehké a měkké, kůra a listy obsahují 5 až 15 % taninu. Vysazuje se též pro zpevnění podmáčených břehů potoků a rybníků. Dokáže jímat z půdy a vody těžké kovy, je vhodná pro čistění odpadních vod. Pro její rychlý růst se předpokládá i možnost energetického využívání biomasy.[2][3][4]
Typický vrbový porost
Rub listů
Zrající jehnědy
Jehnědy s ochmýřenými semeny
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrba košařská ve Wikimedia Commons
Vrba košíkářská (Salix viminalis) je vyšší, vzpřímeně rostoucí keř neb nevysoký strom, jeden z nejznámějších druhů bohatého rodu vrba. V české přírodě tato dvoudomá rostlina již od dávna běžně roste jako zdroj proutí pro košíkářství. Celkově je rozšířena ve střední, severovýchodní a východní Evropě a přes Sibiř její areál sahá až do Mongolska a severní Číny. Je dlouhodobě sázena poblíž lidských obydlí a již nelze určit místa původního výskytu.
Bånd-Pil (Salix viminalis) er en op til 10 meter høj, opret busk eller træ, der i Danmark vokser i hegn, klitter, heder og ved søer og vandløb. Den har silkehårede knopper og bladene er smalt lancetformede, kun omkring 1 cm brede. Alle dele af planten indeholder stoffet salicin, der omdannes til hovedpinemidlet salicylsyre i vores krop.
Bånd-Pil er en stor, løvfældende busk eller et middelstort træ med en stift opret, senere noget overhængende vækstform. Barken er først gul og tæt gråhåret på den yderste ende. Senere bliver den grå og glat med spredte korkporer. Knopperne er spredte, tilliggende og smalle. Farven er gulgrøn, hos de yderste dog grå på grund af hårklædningen.
Bladene er lange (op til 25 cm) og meget smalle, og de har savtakket, indrullet rand. Oversiden er mørkegrøn, og undersiden er sølvgrå. Planterne er enten rent hanlige eller rent hunlige. Planten blomstrer før løvspring i april-maj. Frøene modner godt, men mister spireevnen efter få timer.
Rodnettet er fladt udbredt og meget tæt forgrenet, så det danner rodfilt. Grenene slår meget let rod, hvis de rører jorden. Bånd-Pil er meget nøjsom og kan trives på alle jordtyper undtaget på meget fugtig bund.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 15 x 4 m (100 x 50 cm/år).
I Danmark er Bånd-Pil almindelig i hele landet i hegn, klitter, heder og ved søer og vandløb.
Bånd-Pil danner kratskove sammen med Rød-El, Ask, andre arter af Pil og Solbær, Hæg og Benved på fugtig og mineralrig bund i Europa (herunder Danmark) og Sibirien.
Planten tåler kraftig beskæring godt og er velegnet som hjælpetræart i læplantninger på vindudsatte steder. Den er ret lyskrævende.
Bånd-Pil (Salix viminalis) er en op til 10 meter høj, opret busk eller træ, der i Danmark vokser i hegn, klitter, heder og ved søer og vandløb. Den har silkehårede knopper og bladene er smalt lancetformede, kun omkring 1 cm brede. Alle dele af planten indeholder stoffet salicin, der omdannes til hovedpinemidlet salicylsyre i vores krop.
Die Korb-Weide (Salix viminalis),[1] auch Hanf-Weide genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Weiden (Salix) innerhalb der Familie der Weidengewächse (Salicaceae). Sie wird kultiviert, weil sich aus den extrem langen Ruten gut Flechtwaren wie Körbe herstellen lassen; daher wird sie zu den Flechtweiden gezählt. Vielfach werden Kopfweiden fälschlicherweise als Korbweiden bezeichnet, weil sie regelmäßig geköpft wurden und die nachgewachsenen Triebe dann zum Korbflechten verwendet wurden. Typische Kopfweiden sind meist Bruchweiden oder Silberweiden oder deren Hybrid, die durch regelmäßigen Schnitt (Schneitelung) die typische Kopfweiden-Wuchsform erhalten.
Die Korb-Weide wächst als sommergrüner Strauch (nur selten als Baum) mit besonders langen Ruten (Ästen, Zweigen) und erreicht Wuchshöhen von 3 bis 8, im Extremfall 10 Metern.[1] Die Rinde junger Zweige ist anfangs dicht grau behaart, später aber kahl.
Die wechselständig an den Zweigen angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist 3 bis 12 Millimeter lang. Die einfache Blattspreite ist bei einer Länge von 10 bis 25 Zentimetern sowie einer Breite von 0,6 bis 1,5 Zentimetern schmal lanzettlich mit gerundeter Spreitenbasis. Der ganzrandige Blattrand ist etwas umgerollt. Die Blattunterseite ist seidig silbergrau behaart, die Blattoberseite dunkelgrün und kahl. Die Nebenblätter sind schmal lanzettlich.
Die Korb-Weide ist zweihäusig getrenntgeschlechtig (diözisch). Die Blütenstände erscheinen im März und April, kurz vor dem Laubaustrieb. Die Kätzchen sind bei einer Länge von etwa 2,5 Zentimetern zylindrisch.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 38.[2]
Bei der Korb-Weide handelt es sich um einen mesomorphen, helomorphen Nanophanerophyten oder Phanerophyten.[1]
Die Korb-Weide ist Futterpflanze für die Raupen von 21 Schmetterlingsarten.[1]
Die Korb-Weide ist im nördlichen Kontinentaleuropa von den Pyrenäen bis zum Ural sowie in Nordasien weitverbreitet. Auf den britischen Inseln und in Skandinavien fehlte sie ursprünglich, wurde aber in England von Menschen zur Korbherstellung angepflanzt. Sie steigt bis auf Höhenlagen von 800 Metern und ist vor allem in den Niederungen anzutreffen.
Die Korbweide gedeiht am besten auf tiefgründigen, schweren, basen- und nährstoffreichen, meist kalkhaltigen Böden an wassernahen Standorten. Sie bildet dort Korbweiden-Gebüsche, häufig zusammen mit Mandel-Weiden (Salix triandra), die als Salicetum viminalis oder Salicetum triandro-viminalis bezeichnet werden. Diese Gebüsche stellen einen sehr von den Weiden-Arten dominierten Lebensraum dar, der als eigene Pflanzengesellschaft zählt. Sie gehören zum Verband Salicion albae, also den Weidenauen in tieferen Lagen und sind am Ufer von Flüssen und Gräben anzutreffen. Die Mandelweiden-Korbweidengebüsche befinden sich dort zwischen dem für Holzpflanzen unzugänglichen Flussbett und dem eigentlichen Silberweidenwald (Salicetum albae).[3]
In freier Natur können ehemals angepflanzte Korb-Weiden-Bestände verwildern.
Das Wappen von Geesthacht zeigt eine Korb-Weide.
Die Erstveröffentlichung von Salix viminalis erfolgte 1753 durch Carl von Linné.
Es gibt viele Hybriden von Salix viminalis mit anderen Arten (Auswahl):
Korb-Weiden lassen sich mittels Steckhölzern relativ einfach vermehren. Sie wird zur Nutzung als Kopfweiden geschnitten und hat an vielen Stellen als so genannte Weidenheger kulturlandschaftprägenden Charakter. Die Pflanzung erfolgt vor allem auf Flächen, die aufgrund der hohen Überflutungsgefahr für andere Kulturpflanzen nicht nutzbar sind, beispielsweise entlang von Flussauen, Bächen und Wassergräben. Die Ernte der Ruten erfolgt im Regelfall in zwei- bis dreijährigen Abständen nach dem Laubfall im Herbst. Wegen der zunehmenden Kunststoffproduktion ist die Nutzung der Korbweide in den letzten Jahrzehnten allerdings stark zurückgegangen, sodass die Ernte heute in vielen Regionen nicht mehr stattfindet und die Kopfweiden nur als Landschaftspflegemaßnahme beschnitten werden. Das traditionelle Zentrum der deutschen Korbflechterei liegt am Obermain in dem Ort Lichtenfels, in dem auch die staatliche Fachschule für Korbflechterei zu finden ist.
Die Hauptnutzung der Korb-Weide stellt die Verwendung der extrem langen Ruten zur Herstellung von Flechtwaren wie Körben oder Flechtmöbeln dar. Die Weidenruten sind stark biegsam und zugleich fest, wodurch sie ein belastbares Material darstellen. Die Ruten werden für gröbere Arbeiten ungeschält und für feinere geschält (entrindet) verwendet. Dabei werden Körbe aus ungeschälten Ruten vor allem in der Landwirtschaft als Transportkörbe für Obst, Kartoffeln, Gemüse oder Gras sowie als Flaschenkörbe in der Industrie verwendet. Geschälte Weidenkörbe sind als feine Haushaltskörbe, Einkaufskörbe und Wäschetruhen zu finden, außerdem werden Möbel, Strandkörbe und früher auch Kinder- und Puppenwagen aus diesen Ruten hergestellt. Um besonders feine Flechtgegenstände wie Näh- oder Konfektkörbchen herzustellen, werden die Ruten zudem in zwei bis vier Schienen gespalten und danach verarbeitet (geschlagene Arbeiten).
Mehrjährige Ruten werden zu sogenannten Bandstöcken verarbeitet, die gespalten als Fassreifen und Flechtschienen verwendet werden. Der Beruf des Bandreißers, der diese Arbeiten ausführt, ist heute allerdings aufgrund der geringen Nachfrage beinahe ausgestorben.
Im zeitigen Frühjahr geschnittene Zweige wurzeln schon nach mehreren Tagen. Hieraus lassen sich „lebende Zäune“ bauen, die im Laufe der Jahre sehr dicht werden können, wenn man die Seitentriebe ineinander verflicht. Die Korbweide wird auch zur Befestigung von Böschungen genutzt. Aufgrund ihres strauchigen Wachstums hat die Korb-Weide als Holzlieferant für andere Zwecke nur eine sehr untergeordnete bzw. keine Bedeutung gegenüber den Baumformen wie der Silber-Weide (Salix alba). Das Holz der Korb-Weide kann jedoch als Brennholz genutzt werden.
Die Korb-Weide (Salix viminalis), auch Hanf-Weide genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Weiden (Salix) innerhalb der Familie der Weidengewächse (Salicaceae). Sie wird kultiviert, weil sich aus den extrem langen Ruten gut Flechtwaren wie Körbe herstellen lassen; daher wird sie zu den Flechtweiden gezählt. Vielfach werden Kopfweiden fälschlicherweise als Korbweiden bezeichnet, weil sie regelmäßig geköpft wurden und die nachgewachsenen Triebe dann zum Korbflechten verwendet wurden. Typische Kopfweiden sind meist Bruchweiden oder Silberweiden oder deren Hybrid, die durch regelmäßigen Schnitt (Schneitelung) die typische Kopfweiden-Wuchsform erhalten.
Salix viminalis, the huip sauch, is a species o willae native tae Europe, Wastren Asie, an the Himalayas.[1][2][3]
Salix viminalis, the huip sauch, is a species o willae native tae Europe, Wastren Asie, an the Himalayas.
Witkòwô wierzba (Salix viminalis L.) – to je drzéwiã abò czerz z rodzëznë wierzbòwatëch. Òna mòże rosc m. jin. na Kaszëbach.
Žilvėtis aba žilvītis (luotīnėškā: Salix viminalis) ī krūms, vėina ėš karklū rūšiu.
Tas ī 3-6 m aukštoma krūms, katros aug driegnūs vietūs. Lietovuo nuognē tonkos. Anou šakas (vītės, rīkštės) ėlgas ī, so 10-15 cm ėlgoma ė 1 cm platoma lapās. Šakas nuognē gerā lonkstas, tūdie prigol karzinku, krėžiu pynėmou. Žilvėtis žīda onksti pavasarie, da prīš sožaliounont, geltuonās žirgėnās. Ėš anuo jaunuos žėivės vākā liuob soks dūdas.
Owsyl (unnplek Owsylen, Lat. Salix viminalis) yw ehen a wydhen yn genas Salix, ha yn teylu Salicaceae. Trygys yw yn Europa, hag Asi howlsedhes. Owsyl a dyv yn ta yn leow gwylgh.
Owsyl yw gorow po benow ha Kathigenow (kuntellek kathik, unnplek kathigen) yw aga bleujyow. An prenn yw da rag gul tredan, ha gwel owsyl yw da rag gul helygweyth.
El salgaro (ma anca salgher, salgar, selgaro, stroparo, stroper) (nome sientifico Salix viminalis) el xe na pianta deła fameja dełe Salicaceae, alto fin a 3-5 metri. In todesco xe Korbweide, in inglese osier, in tałjàn salice viminario o vimine. Ła scorsa ła xe griso-bruna; i rami i xe driti e i va in su, i rameti pi picołi invese i vien in xo e col tenpo i diventa xałi e anca roxi (strope). Łe foje, longhe 10–15 cm, łe ga forma de punta de lancia streta, verdi de sora o argentà de soto. I fioreti, maschiłi e feminiłi, i vien fora in marso-apriłe.
I rameti del salgaro, ciamà strope, i vegneva doparà na volta in canpagna, d'inverno, dopo ke xera sta bruscà łe visełe. Co ste strope se łigava i rami dełe visełe ai fiłi de fero.
Łe strope łe serve ancora par far seste, còrbe, tapéi e vantiere.
El salgaro (ma anca salgher, salgar, selgaro, stroparo, stroper) (nome sientifico Salix viminalis) el xe na pianta deła fameja dełe Salicaceae, alto fin a 3-5 metri. In todesco xe Korbweide, in inglese osier, in tałjàn salice viminario o vimine. Ła scorsa ła xe griso-bruna; i rami i xe driti e i va in su, i rameti pi picołi invese i vien in xo e col tenpo i diventa xałi e anca roxi (strope). Łe foje, longhe 10–15 cm, łe ga forma de punta de lancia streta, verdi de sora o argentà de soto. I fioreti, maschiłi e feminiłi, i vien fora in marso-apriłe.
Salix viminalis, the basket willow,[2] common osier or osier, is a species of willow native to Europe, Western Asia, and the Himalayas.[3][4][5]
Salix viminalis is a multistemmed shrub growing to between 3 and 6 m (9.8 and 19.7 ft) (rarely to 10 m (33 ft)) tall. It has long, erect, straight branches with greenish-grey bark. The leaves long and slender, 10–25 cm long but only 0.5–2 cm broad; they are dark green above, with a silky grey-haired underside. The flowers are catkins, produced in early spring before the leaves; they are dioecious, with male and female catkins on separate plants. The male catkins are yellow and oval-shaped; the female catkins are longer and more cylindrical; they mature in early summer when the fruit capsules split open to release the numerous minute seeds.[3][4]
It is commonly found by streams and other wet places. The exact native range is uncertain due to extensive historical cultivation; it is certainly native from central Europe east to western Asia, but may also be native as far west as southeastern England. As a cultivated or naturalised plant, it is widespread throughout both Britain and Ireland, but only at lower altitudes. It is one of the least variable willows, but it will hybridise with several other species.[3][4]
Along with other related willows, the flexible twigs (called withies) are commonly used in basketry, giving rise to its alternative common name of "basket willow". Cultivation and use of the common osier was common in England in the 18th and 19th century, with osier beds lining many rivers and streams. In the Chilean village of Chimbarongo, it is used to fashion their renowned baskets.
Another increasing use is in energy forestry,[3] effluent treatment, in wastewater gardens,[6] and in cadmium phytoremediation for water purification.[5]
Salix viminalis is a known hyperaccumulator of cadmium, chromium, lead, mercury, petroleum hydrocarbons, organic solvents, MTBE, TCE and byproducts, selenium, silver, uranium, and zinc,[7][8] and as such is a prime candidate for phytoremediation. For more information, see the list of hyperaccumulators.
Among the most common pathogens on S. viminalis are Melampsora spp. Female plants are more severely infected than male plants.[9][10]
Salix viminalis, the basket willow, common osier or osier, is a species of willow native to Europe, Western Asia, and the Himalayas.
La vimeno aŭ verga saliko (Salix viminalis), estas specio de saliko el kies fleksemaj branĉaĵoj oni faras plektitajn korbojn, ktp.
Salix viminalis, la mimbrera blanca[1] o, simplemente, mimbrera aunque comparte este nombre con otras especies de Salix, es un arbusto de la familia de las salicáceas.
Arbusto grande, ocasionalmente árbol de hasta 10 m de altura, con ramas esbeltas, erectas; brotes tiernos a menudo con densa pilosidad tomentosa; ramitas de color verde amarillento o pardo grisáceo a rojizo, mates, con pilosidad grisácea cuando jóvenes. Hojas pecioladas, de 5 a 15 cm de largo y aproximadamente 1,5 cm de ancho, de seis a veinte veces más largas que anchas, lanceoladas estrechas o con bordes paralelos; haz foliar de color verde sucio, mate, con pilosidad dispersa y corta; envés foliar con brillo plateado, cubierto con densos pelos cortos, orientado en la dirección de los nervios laterales; borde foliar enrollado hacia abajo; pecíolo foliar de hasta 1 cm de largo, con corta pilosidad gris; estípulas sólo en los macroblastos, lanceoladas estrechas, largamente apuntadas. Escamas de las yemas pardas, con pilosidad gris. Las inflorescencias aparecen antes que las hojas, y antes de la floración presentan una vistosa pilosidad densa, sedosa. Amentos masculinos erectos, cilíndricos, de hasta 3,5 cm de largo y 1 cm de ancho, densos en las axilas de hojas muy pequeñas y estrechas, largamente pilosas. Brácteas tectrices elípticas u ovadas alargadas, con pilosidad largo grisácea; estambres unas dos veces más largos que la bráctea tectriz; filamentso estaminales libres, glabros; anteras elípticas alargadas, amarillas, tras la floración de color rojo pardusco. Amentos femeninos erectos, cilíndricos, de hasta 3 cm de largo y 1 cm de ancho. Ovario casi sentado, ovado, de hasta 6 mm de largo. Estilo casi tan largo como el ovario, fino amarillo; estigmas lineales, divididos en dos o cuatro partes hasta la mitad. Florece en primavera.[2]
En el llano y los lugares bajos de las colinas y montañas, sobre suelos húmedos.
Europa y Asia. Introducida en España.
Proporciona el mejor mimbre.
Salix viminalis fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 1021, en el año 1753.[3]
Salix: nombre genérico latino para el sauce, sus ramas y madera.[4]
viminalis: epíteto latino que significa "con tallos largos y delgados".[5]
Salix viminalis, la mimbrera blanca o, simplemente, mimbrera aunque comparte este nombre con otras especies de Salix, es un arbusto de la familia de las salicáceas.
Vitspaju (Salix viminalis) on pajuliste sugukonda paju perekonda kuuluv taimeliik.
Ta kasvab tavaliselt põõsana ning on Eestis pärismaine.
Vitspaju on kiirekasvuline ning teda on kasutatud energiavõsa liigina. Ta sobib samuti hästi korvipunumiseks, ning ka sel otstarbel on tehtud vitspaju istandusi.
Vitspaju (Salix viminalis) on pajuliste sugukonda paju perekonda kuuluv taimeliik.
Ta kasvab tavaliselt põõsana ning on Eestis pärismaine.
Vitspaju on kiirekasvuline ning teda on kasutatud energiavõsa liigina. Ta sobib samuti hästi korvipunumiseks, ning ka sel otstarbel on tehtud vitspaju istandusi.
Zume jatorra edo mihimena (Salix viminalis) Salicaceae familiako zuhaitza da, Europan eta mendebaldeko Asian jatorria duena.[1][2] Leku hezeetan hazten ohi da.
Saskiak eta beste gai batzuk egiten den zume ehunak landare honetakoak dira nagusiki[3].
Artikulu hau biologiari buruzko zirriborroa da. Wikipedia lagun dezakezu edukia osatuz. Zume jatorra edo mihimena (Salix viminalis) Salicaceae familiako zuhaitza da, Europan eta mendebaldeko Asian jatorria duena. Leku hezeetan hazten ohi da.
Saskiak eta beste gai batzuk egiten den zume ehunak landare honetakoak dira nagusiki.
Koripaju (Salix viminalis) on pajuihin kuuluva isohko pensas tai pieni puu. Korkeudeksi tulee siis 3–6 metriä. Aluksi versojen väri on harmaa, mutta ne muuttuvat keväällä kellanharmaiksi. Lehdet ovat kapeita (noin 1 × 15 cm), yläpuolelta kiiltäviä ja alapuolelta karvaisia. Kapeasta muodostaan huolimatta lehdet eivät roiku alaspäin. Koripajua tavataan Keski-Euroopasta Siperiaan Lenajoelle asti. Nimetyt lajikkeet kasvavat lähinnä vain Keski-Euroopassa. Koripaju on myös hyvä laji punontaan.
Koripaju (Salix viminalis) on pajuihin kuuluva isohko pensas tai pieni puu. Korkeudeksi tulee siis 3–6 metriä. Aluksi versojen väri on harmaa, mutta ne muuttuvat keväällä kellanharmaiksi. Lehdet ovat kapeita (noin 1 × 15 cm), yläpuolelta kiiltäviä ja alapuolelta karvaisia. Kapeasta muodostaan huolimatta lehdet eivät roiku alaspäin. Koripajua tavataan Keski-Euroopasta Siperiaan Lenajoelle asti. Nimetyt lajikkeet kasvavat lähinnä vain Keski-Euroopassa. Koripaju on myös hyvä laji punontaan.
Salix viminalis
Le saule des vanniers, appelé aussi vime ou osier vert (Salix viminalis), est un saule d'une hauteur de 3 à 6 m. Il tire son nom de l'utilisation de ses rameaux souples en vannerie sous le nom d'osier. D'autres variétés de saule sont également utilisées en vannerie, comme le saule pourpre ou le saule blanc.
Cet arbrisseau ou arbre mesure généralement moins de 6 m de hauteur. Les rameaux, jaunâtres ou rougeâtres, portent des feuilles lancéolées un peu ondulées, glabres sur la face supérieure et soyeuses sur la face inférieure (les soies confèrent à cette face une teinte argentée).Le saule est un arbuste très souple
Cette espèce étant dioïque, les individus sont soit mâle (voir 1 et photo ci-contre), soit femelle (voir 2), et leurs fleurs sont réunies en chatons unisexués. Chaque fleur est précédée d'un nectaire correspondant au périanthe, et protégée par une bractée. Les fleurs mâles (voir 3) ont deux étamines avec des anthères jaunes (voir photo ci-contre). Les fleurs femelles (voir 4) ne présentent qu'un seul ovaire uniloculaire à deux carpelles. Le fruit est une capsule velue qui s'ouvre par deux valves et libère des graines portant de longues soies.
La nervure principale des feuilles de Salix viminalis porte parfois, sur la face inférieure, des galles venues d'une tenthrède, Pontania viminalis. La ponte de l'insecte provoque la production d'une galle qui abrite l'œuf puis la larve et ses excréments. Parvenue à son stade adulte, la larve perce la paroi et se nymphose ensuite au pied de l'arbre pour donner l'insecte reproducteur au printemps.
En phytoremédiation, Salix viminalis est un hyperaccumulateur de cadmium, chrome, plomb, mercure, zinc, pétrole et hydrocarbures, solvants organiques, MTBE, TCE et ses sous-produits, sélénium, argent, uranium[1],[2], et ferrocyanure de potassium (expériences avec Salix babylonica L.)[3], et comme tel est un candidat de premier ordre pour la phytoremédiation. Pour plus d'informations, voir la liste d'hyperaccumulateurs.
Cette espèce produit de l'osier. Elle fait partie des espèces les plus utilisées pour la vannerie avec le saule pourpre (Salix purpurea), le saule à trois étamines (Salix triandra) et le saule blanc -ou commun- (Salix alba).
Parmi les nombreuses variétés et cultivars on peut citer :
Le mot "gravange" pourrait venir en français dialectal de gravelins, grave, grève, rives sablonneuses, sur lesquelles poussent habituellement ces osiers 'les bancs de gravier où cette espèce d'osier réussit merveilleusement'[4].
Salix viminalis
Le saule des vanniers, appelé aussi vime ou osier vert (Salix viminalis), est un saule d'une hauteur de 3 à 6 m. Il tire son nom de l'utilisation de ses rameaux souples en vannerie sous le nom d'osier. D'autres variétés de saule sont également utilisées en vannerie, comme le saule pourpre ou le saule blanc.
Witkowa wjerba (Salix viminalis) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je konopina.
Witkowa wjerba je w lěću zeleny małki štom abo wulki kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 4 hač do 10 m.
Zrunane hałuzy su jara zhibujomne a brunojće zelene. Na spočatku su šěrje pjelsćojće kosmate, ale pozdźišo su nahe. Wone su witkojte a šwižne.
Wuske łopjena su lancetojte, nimale cyłokromne, na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku husto slěbrojće kosmate, na kromje žołmate a zakulene. Wone docpěwaja dołhosć wot hač do 12 (wot 8 hač do 15) cm.
Kćěje wot měrca hač do meje. Kćenja su dwudomnje rozšěrjene a so před łopjenami jewja. Micki su cylindriske a docpěwaja dołhosć wot něhdźe 3 cm. Nošne łopješka kćenja su dwubarbne. Płódnik je nimale sedźacy a kosmaty.
Rosće we łučinowych kerčinach a lěsach při stejacych a běžacych wodźiznach. Ma radšo běłohlinowe hač pěskowe, wutkate pódy.
Rostlina je wot Pyrenejow, přez cyłu srjedźnu Europu hač do Sibirskeje rozšěrjena.
Hałuzy so za plećenje košow wužiwaja.
Witkowa wjerba (Salix viminalis) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je konopina.
Körfuvíðir (fræðiheiti: Salix viminalis) er víðitegund upprunalega úr Evrópu og vesturhluta Asíu. Hann nær oft 3 til 6 metra hæð í heimkynnum sínu enda er vaxtahraðinn mikill. Börkurinn er grágrænn og greinarnar langar. Blöðin eru löng.
Nafn sitt dregur hann af því að greinar hans hafa verið notaðar til að búa til körfur en einnig er hann ræktaður til eldiviðar, s.s. í Svíþjóð.
Um 1910 var farið að rækta afbrigði í görðum á Íslandi afbrigði af körfuvíði sem kallað var Vesturbæjarvíðir. Sú tegund barst einmitt með tágakörfum til Íslands. Annað afbrigði af körfuvíði Þingvíðir var gróðursett í Alþingisgarðinum og barst þaðan víða og af var ræktað mikið frá 1940 til 1963 en þau tré féllu í páskahreti 1963.
Körfuvíðir (fræðiheiti: Salix viminalis) er víðitegund upprunalega úr Evrópu og vesturhluta Asíu. Hann nær oft 3 til 6 metra hæð í heimkynnum sínu enda er vaxtahraðinn mikill. Börkurinn er grágrænn og greinarnar langar. Blöðin eru löng.
Nafn sitt dregur hann af því að greinar hans hafa verið notaðar til að búa til körfur en einnig er hann ræktaður til eldiviðar, s.s. í Svíþjóð.
Il salice viminale (Salix viminalis) è una pianta appartenente alla famiglia delle Salicaceae.
Albero o arbusto alto fino a 3,5 metri, porta foglie lanceolate-lineari lungamente acuminate, verdi superiormente e argentato-sericeo inferiormente, fiori primaverili, con ovario tormentoso quasi sessile, con stilo di pari lunghezza, filamenti degli stami liberi e glabri.
Si trova generalmente lungo corsi d'acqua o altri luoghi umidi. L'esatto luogo di origine è incerto a causa della sua intensa e diffusa coltivazione, ma è certamente originario in una zona che va dall'Europa centrale all'Asia. Come pianta naturalizzata è inselvatichito in molte zone d'Italia e coltivato nell'Italia centro-settentrionale, ma è anche diffuso in tutto il Regno Unito ed in Irlanda.
Viene utilizzato per la produzione dei vimini idonei a realizzare panieri, stuoie e oggetti vari, conosciuto col nome volgare di "vetrice" o vimine.
S. viminalis è un noto iperaccumulatore di cadmio, cromo, piombo, mercurio, idrocarburi del petrolio, solventi organici, MTBE, TCE e sottoprodotti, selenio, argento, uranio e zinco[1][2], e ferrocianuro di potassio (provato su S. babylonica L.)[3] e come tale è uno dei più accreditati candidati per il fitorisanamento.
Il salice viminale (Salix viminalis) è una pianta appartenente alla famiglia delle Salicaceae.
Žilvitinis karklas (lot. Salix viminalis, angl. Common Osier, vok. Korbweide) arba tiesiog žilvitis – viena iš gluosnių genties (Salix) rūšių. Tai 3-6 m aukščio krūmas, augantis drėgnose vietose. Lietuvoje labai dažnas. Šakos ilgos, su 10-15 cm ilgio, 1 cm pločio lapais. Šakos labai lanksčios, todėl ypač seniau naudotos pynimui. Žydi anksti pavasarį (prieš sužaliuojant), kovo-balandžio mėnesiais geltonais žirginiais. Moteriški žirginiai didesni.
Iliustruotas Lietuvos augalų genčių vardynas · Lietuvos vietinės medžių ir krūmų rūšys · Lietuvos išskirtiniai medžiai · Lietuvos svetimžemė dendroflora · Pasaulio išskirtiniai medžiai
Miškas · Miško skliautas · Lietuvos miškai · Pasaulio miškai (šalys pagal miškų plotą) · Miškų nykimas (neteisėtas miško kirtimas)
Miškininkystė (ekologinė miškininkystė) · Miško atkūrimas · Įveisimas · Miškų ūkis · Miškų urėdija · Girininkija · Eiguva · Lietuvos miškų institutas
De katwilg (Salix viminalis) of teenwilg is een plant uit de wilgenfamilie (Salicaceae). Het is een tweehuizige boom die van nature voorkomt in Europa en Azië.
De katwilg vormt meestal een struik, maar kan ook een boom vormen, die tot 6 (10) m hoog kan worden. Ze komen voor in grienden en aan rivieroevers. De katwilg is gemakkelijk vegetatief te vermeerderen en wordt dikwijls aangeplant vanwege de lange twijgen, die voor het vlechten van manden gebruikt worden. De dikkere takken worden als bonenstaken gebruikt. Ook worden ze soms geknot en vormen dan een knotwilg. De zilverwitte, mannelijke katjes worden als sierkatjes gebruikt in onder meer kerststukjes.
De bast van oude struiken en bomen is gegroefd. De twijgen zijn geel of olijfkleurig en aanvankelijk grijsachtig behaard.
De verspreid staande, lange, gegolfde, matgroene bladeren van de katwilg verschijnen direct na de bloei en zijn aan de rand naar beneden omgerold. Ze zijn 10-25 x 0,5-1,5 cm breed en hebben een zijdeachtig behaarde onderkant. De haren staan allemaal één kant uit en de zijnerven aan de onderkant zijn duidelijk uitspringend. De bladsteel is 0,5-1,5 cm lang. De lancetvormige steunblaadjes blijven niet lang aanwezig.
Bladeren
De katwilg heeft 1,5-3 cm lange mannelijke katjes. De vrouwelijke katjes zijn wat langer. De schutbladen hebben een zwartbruine top met aan de voet een lichtere kleur. Ze bloeien in maart en april. De meeldraden hebben gele helmknoppen. Vrouwelijke katjes hebben lange stijlen en stempels. Zowel de mannelijke als de vrouwelijke bloemen hebben één honingklier.
Vrouwelijke katjes
Mannelijke katjes
De vrucht is een doosvrucht. De zaden hebben een haarkuif, waardoor ze door de wind verspreid worden.
Door de vroege bloei is de katwilg een geliefde bijenplant.
De katwilg is een kensoort voor de klasse van de wilgenvloedbossen en -struwelen (Salicetea purpureae).
De namen in andere talen kunnen vaak eenvoudig worden opgezocht met de interwiki-links.
De katwilg (Salix viminalis) of teenwilg is een plant uit de wilgenfamilie (Salicaceae). Het is een tweehuizige boom die van nature voorkomt in Europa en Azië.
De katwilg vormt meestal een struik, maar kan ook een boom vormen, die tot 6 (10) m hoog kan worden. Ze komen voor in grienden en aan rivieroevers. De katwilg is gemakkelijk vegetatief te vermeerderen en wordt dikwijls aangeplant vanwege de lange twijgen, die voor het vlechten van manden gebruikt worden. De dikkere takken worden als bonenstaken gebruikt. Ook worden ze soms geknot en vormen dan een knotwilg. De zilverwitte, mannelijke katjes worden als sierkatjes gebruikt in onder meer kerststukjes.
De bast van oude struiken en bomen is gegroefd. De twijgen zijn geel of olijfkleurig en aanvankelijk grijsachtig behaard.
Kurvpil (Salix viminalis) tilhører pilefamilien (Salicaceae). Kurvpil er en busk eller et lite tre som kan bli opptil 10 meter høyt. Grenene er lys brun av farge og lange, jevnt tynne. De har blitt brukt til kurvfletting, og herav kommer navnet kurvpil. Sammen med mandelpil kan den danne hubriden flettepil. Disse skilles fra hverandre ved kurvpilens karakteristiske krusete / bølgete bladkant. Kurvpil er også ganske lik med fløyelsvier, men skilles særlig ved at sistnevnte art har eldre kvister som blir nesten svarte.
Kurvpil er en inntil 6 meter høy busk, med meget smale, inntil 14 cm lange blader som er kruset eller bølget i lengderetningen. Bladet har utpregede bladnerver og kan være litt bøyd ytterst mot spissen. Kvistene er opprette og ofte litt lodne, mørk grønne eller brun-olivengrønne. Raklene har brune skjell og inntil 7 mm lang kapsel som er hvitlodden. Hannblomstene er typisk gulaktige pga den klart gule støvbæreren («gåsunger»).
Kurvpil vokser langs veikanter i skog og kratt, på fuktig steder, gjerne litt ut i vannet, langs elver og bekker. Den er varmekjær og trives best med kalkrik eller næringsrik jord. Den er plantet mange steder for bruk til kurvfletting.
Utbredelsen er i Europa. I Norge er den plantet, men er funnet forvillet på Østlandet. Hageeiere kan også få kjøpt den som hengepil.
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Kurvpil (Salix viminalis) tilhører pilefamilien (Salicaceae). Kurvpil er en busk eller et lite tre som kan bli opptil 10 meter høyt. Grenene er lys brun av farge og lange, jevnt tynne. De har blitt brukt til kurvfletting, og herav kommer navnet kurvpil. Sammen med mandelpil kan den danne hubriden flettepil. Disse skilles fra hverandre ved kurvpilens karakteristiske krusete / bølgete bladkant. Kurvpil er også ganske lik med fløyelsvier, men skilles særlig ved at sistnevnte art har eldre kvister som blir nesten svarte.
Kurvpil er en inntil 6 meter høy busk, med meget smale, inntil 14 cm lange blader som er kruset eller bølget i lengderetningen. Bladet har utpregede bladnerver og kan være litt bøyd ytterst mot spissen. Kvistene er opprette og ofte litt lodne, mørk grønne eller brun-olivengrønne. Raklene har brune skjell og inntil 7 mm lang kapsel som er hvitlodden. Hannblomstene er typisk gulaktige pga den klart gule støvbæreren («gåsunger»).
Kurvpil vokser langs veikanter i skog og kratt, på fuktig steder, gjerne litt ut i vannet, langs elver og bekker. Den er varmekjær og trives best med kalkrik eller næringsrik jord. Den er plantet mange steder for bruk til kurvfletting.
Utbredelsen er i Europa. I Norge er den plantet, men er funnet forvillet på Østlandet. Hageeiere kan også få kjøpt den som hengepil.
Costo artìcol a l'é mach në sbòss. Da finì.
Wierzba wiciowa, w. krzaczasta, w. krzewiasta, witwa, konopianka (Salix viminalis L.) – gatunek drzew lub krzewów z rodziny wierzbowatych. Popularnie nazywany też wierzbą energetyczną. Występuje naturalnie w środkowej Europie[2].
Występuje w całym kraju, w wilgotnych miejscach nad rzekami i strumieniami. Gatunek ten łączy bardzo istotne cechy z punktu widzenia cech środowiska, tzn. odporność na skrajne warunki klimatyczne, choroby, małe wymagania glebowe, duża dynamika wzrostu w kolejnych sezonach wegetacyjnych. Nadaje się do nasadzeń nadwodnych, nieodpowiednia na suche gleby. Megafanerofit, nanofanerofit. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla All. Salicion albae[3]. Kwitnie od marca nawet do maja, przed rozwojem liści.
Czasami można spotkać różniące się od typowej formy, trudne do oznaczenia mieszańce z: wierzbą czerniejącą, wierzbą iwą, wierzbą kruchą, wierzbą lapońską, wierzbą migdałową, wierzbą purpurową, wierzbą rokitą, wierzbą trójpręcikową, wierzbą śląską, wierzbą uszatą, wierzbą śniadą, wierzbą szarą, wierzbą wawrzynkową[4].
Wierzba wiciowa, w. krzaczasta, w. krzewiasta, witwa, konopianka (Salix viminalis L.) – gatunek drzew lub krzewów z rodziny wierzbowatych. Popularnie nazywany też wierzbą energetyczną. Występuje naturalnie w środkowej Europie.
Salix viminalis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Salicaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 1021. 1753.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é introduzida na região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Salix viminalis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Salicaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 1021. 1753.
Răchita (Salix Viminalis L.), sau mlaja, este o salcie cu caracteristici energetice, utilizată în producția de biomasă, având următoarele caracteristici principale:
Răchita (Salix Viminalis L.), sau mlaja, este o salcie cu caracteristici energetice, utilizată în producția de biomasă, având următoarele caracteristici principale:
3 – 3,5 cm creștere/zi rezistență la boli și la condițiile climatice putere calorică de până la 4,900 kca/kg ciclul de viață al unei culturi este de 25-30 de ani 0% substanțe poluante productivitate crescutăBéka (znanstveno ime Salix viminalis) je listopadno drevo iz družine vrbovk (Salicaceae).
Beka je drevo z dolgimi, upogljivimi šibami, ki so jih v preteklosti veliko uporabljali za pletenje košar in drugih predmetov ter za vezanje v vinogradih. S šibami, ki so jih prej obdelali, so tudi opletali steklenice.
Drevo zraste povprečno od 4 do 5 metrov v višino, lahko pa celo do 10 metrov. Skorja drevesa je rjava in razpokana na deblu, veje pa imajo rumeno in gladko lubje. Listi, ki so dolgi do 10 cm so suličasto oblikovani ter imajo nepravilno rahko narezan rob. Na veje so nameščeni premenjalno, imajo kratek pecelj in v jeseni odpadejo. Zgornja stran listov je gladka in zelena, spodnja pa srebrno siva in poraščena z gostimi, zelo kratkimi dlačicami.
Cvetovi, ki poženejo marca, so združeni v velike mačice s prostimi prašniki. Plodovi so sedeče kosmate glavice.
Drevo se razmnožuje s potaknjenci in preko semen, kmetje pa pogosto drevo razmnožijo s tako imenovanimi »grebenicami«, vejami, ki jih zakopljejo v zemljo, da poženejo korenine, nato pa odrežejo del, ki poganja z matičnega drevesa.
Beka najbolje uspeva v mokri zemlji, razširjena pa je po vsej Evropi, pa tudi v severovzhodni Aziji in celo v Himalaji. Najraje se zadržuje ob vodi.
Mačice
Listi
Ilustracija
Béka (znanstveno ime Salix viminalis) je listopadno drevo iz družine vrbovk (Salicaceae).
Korgvide eller korgpil (Salix viminalis). Även kallad vanlig korgvide.
Korgvide har jämnbreda lansettlika blad som kan bli tio gånger längre än de är breda, men är som regel åtminstone fem gånger längre än breda. Bladets undersida är silkeshårig och trädet har små blomställningar. Arten är inplanterad (hittades första gången 1744) och finns nu förvildad upp till Dalälven i Sverige och i södra Norge. Den tillväxer snabbt. Årsskotten kan bli 1 till 2 meter långa och är genom sin jämnhet, mjukhet och seghet lämpliga som korgflätningsmaterial. Artnamnet viminalis kommer också ur den latinska betydelsen: lämplig till flätning. Korgvide är en dioik art och blommorna sitter i hängen. På grund av den tidiga blomningen utgör korgvide en viktig resurs för bin.[1]
Korgvide odlades förr i Skåne och norra Tyskland och användes till korgflätning, skyddshäckar på åkerkanter och som bränsle. Nu, (2004), är den inte ovanlig som energigröda. Korgvide planteras också som prydnadsväxt i häckar och gärna nära stränder.
Korgvide infekteras ofta av Melampsora spp. och honväxter infekteras allvarligare än hanplantor[2][3].
En av de största skadedjuren i odlingar är Phratora vulgatissima.
Salix × mollisima Elwerd, fyrisvide
Wikimedia Commons har media som rör Korgvide.
Korgvide eller korgpil (Salix viminalis). Även kallad vanlig korgvide.
Верба лозова, верба́ кошика́рська, верба́ прутови́дна (Salix viminalis L.) — багаторічна рослина родини Вербових.
Високий кущ (до 5 м заввишки) з прямостоячими гілками. Молоді пагони сіруватоопушені, інколи голі. Листки лінійно-ланцетні, гострі, з загорнутими вниз краями, цілокраї, зісподу шовковистоопушені. Сережки товсті, пухнасті, майже сидячі.
Росте по берегах річок, озер, переважно на Поліссі. Світлолюбна рослина. Цвіте у березні — квітні.
В помірних кліматичних зонах, в яких знаходиться Україна, сорти верби лозової завдяки їхньому швидкому росту та легкості вирощування розглядаються як цінний паливний матеріал у подрібненому вигляді. Паливно-енергетична сировина — паливні брикети, гранули, щепа, пресоване тверде паливо для тліючих твердопаливних котлів.[1]
Верба лозова, верба́ кошика́рська, верба́ прутови́дна (Salix viminalis L.) — багаторічна рослина родини Вербових.
Salix viminalis là một loài thực vật có hoa trong họ Liễu. Loài này được Carl von Linné miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Salix viminalis là một loài thực vật có hoa trong họ Liễu. Loài này được Carl von Linné miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Одна из лучших пород ив для закрепления берегов и гатей, песков в речных долинах[3].
Даёт превосходный корзиночный материал. Идёт на безвершинное ивовое хозяйство[К 1], на обручи, рыболовные снасти, мебель, циновки, а также на тонкое плетенье (в виде струганных лент): декоративные корзиночки, вазы, шкатулки, коробочки[3]. На крайнем севере Западной Сибири и на Дальнем Востоке из коры этой ивы плетут рыболовные сети[8]. Ради корзиночного прута эту иву разводят на специальных плантациях[3].
Старые толстые побеги идут на обручи и изгороди[3].
Древесина белая, лёгкая, мягкая, после кипячения в воде окрашивается в розовый цвет.
Кора употребляется для получения салицина[en] и для извлечения дубильных экстрактов[3]; содержит 6,18—14,5 танинов; в листьях 2,4—9,59 % танинов.
Молодые побеги служат кормом для скота[3]. Якуты кормят скот листьями.
Очень декоративна и поздно сбрасывает листья. В зелёном строительстве находит применение в живых изгородях и в оформлении куртин по берегам водоёмов.
Прекрасный ранний нектаронос и пыльценос[11].
Вид Ива прутовидная входит в род Ива (Salix) семейства Ивовые (Salicaceae) порядка Мальпигиецветные (Malpighiales).
По данным The Plant List на 2013 год, в синонимику вида входят[12]:
Одна из лучших пород ив для закрепления берегов и гатей, песков в речных долинах.
Даёт превосходный корзиночный материал. Идёт на безвершинное ивовое хозяйство, на обручи, рыболовные снасти, мебель, циновки, а также на тонкое плетенье (в виде струганных лент): декоративные корзиночки, вазы, шкатулки, коробочки. На крайнем севере Западной Сибири и на Дальнем Востоке из коры этой ивы плетут рыболовные сети. Ради корзиночного прута эту иву разводят на специальных плантациях.
Старые толстые побеги идут на обручи и изгороди.
Древесина белая, лёгкая, мягкая, после кипячения в воде окрашивается в розовый цвет.
Кора употребляется для получения салицина[en] и для извлечения дубильных экстрактов; содержит 6,18—14,5 танинов; в листьях 2,4—9,59 % танинов.
Молодые побеги служат кормом для скота. Якуты кормят скот листьями.
Очень декоративна и поздно сбрасывает листья. В зелёном строительстве находит применение в живых изгородях и в оформлении куртин по берегам водоёмов.
Прекрасный ранний нектаронос и пыльценос.
蒿柳（学名：Salix viminalis）为杨柳科柳属的植物。分布在日本、朝鲜、欧洲、西伯利亚以及中国大陆的辽宁、河北、内蒙古、吉林、黑龙江等地，生长于海拔300米至600米的地区，多生长在河边及溪边，目前尚未由人工引种栽培。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
_Salix_viminalis_(basket_willow)_at_Krems_an_der_Donau,_Austria.jpg)
.jpg)
